Jaroslav Sedlák

a jeho psí záchranáři

Jaroslav Sedlák je zakladatelem Jihočeské záchranné brigády kynologů. Se psy žije celý život a z několika vychoval psí záchranáře, kteří se specializují na hledání v sutinách a pod vodou, například na Lipenské přehradě.

 

text Pavel Pechoušek, foto archiv jaroslava sedláka

 

sedlak1jpg.jpg
Australskému honáckému psu Crossovi patří prvenství mezi psími záchranáři v seskoku padákem.

 

Celý život jste strávil se psy. Rozumíte jim?

To je asi příliš silný výraz. Chápu je, miluji je a čím více je poznávám, tím více si jich vážím. Můj obdiv k nim je vzhledem k jejich schopnostem bezmezný.

Přesto, neměl jste někdy pocit, že psům rozumíte víc než ostatní lidi?

To je asi pravda, jinak by se na mne známí i zcela neznámí lidé soustavně neobraceli se svými problémy, ani bychom neměli v našem kolektivu takové výsledky, jakých jsme dosáhli.

 

banner_predplatne_clanek3

 

S jakými problémy se na vás lidé obracejí?

Ti nejbližší známí chtějí, abych jim vybral nejlepší štěňátko, ostatní běžně chtějí doporučit pro ně nejvhodnější plemeno a následně poradit s problémy ve výchově a výcviku. Protože přednáším kynologii na Jihočeské univerzitě, setkávám se tam i s velmi pitoreskními požadavky studentů, třeba abych jejich psa odnaučil stydět se při venčení.

Jací jsou vaši současní čtyřnozí společníci?

Posledních patnáct let mám australské honácké psy, fenu Engie a psa Crosse, který se stal průkopníkem tohoto plemene v záchranařině. Vzhledem k vynikajícímu čichu, neúnavnému temperamentu, železnému zdraví a naprosté oddanosti svému vůdci smečky, což jsem přirozeně já, byla má volba jasná. Navíc velikost a bezkonkurenčně hustá srst, která výtečně izoluje ve velkých vedrech i při mrazech, předurčují jedince tohoto plemena stát se úspěšnými záchranáři.

 

sedlak2jpg.jpg
Slaňování a trénink v podvěsu pod vrtulníkem patří k základním dovednostem záchranářů.

 

 

Původně jste ale měl boxery. Proč právě tohle plemeno?

V současnosti mám již svého desátého psa, všichni u mne prožili celý život, od štěňátka až do smrti. Všechny jsem si sám vybral, a byly to psí osobnosti, na které moc rád vzpomínám. Třicet let jsem se věnoval výcviku i chovu boxerů, kteří jsou nesmírně zajímavým plemenem. Zejména pro svou hravost a nevídanou mimiku jsou výbornými společníky, i když pro záchranařinu mají handicap krátké srsti. Převážně je totiž lidé chovají v bytech, často je nechávají spát v postelích, čímž postupně choulostivějí, a to je pro záchranářský výcvik cesta do pekel.

Lidé si dnes často pořizují psa, i když se o něj neumějí postarat, a berou ho spíš jako ozvláštňující doplněk…

Bohužel řady snobů a zbohatlíků se rozrůstají a ruku v ruce s tím i jejich touha vlastnit exotická plemena, která bývají sama o sobě problémem, protože vyžadují specifický přístup. Na ten ale jejich majitelé nemají čas, ani zkušenosti. Dalším velkým problémem je „polidšťování“ psů, které je strašně škodlivé. Pes je sice osobnost, ale v úrovni úplně jiného živočišného druhu, takže komunikace s ním musí probíhat podle zcela jiných zákonitostí než s lidmi.

Jak často své psy cvičíte?

Každý má svému psovi ideálně věnovat dvě hodiny intenzivního výcviku denně. To ovšem vždycky nejde, takže je nutno improvizovat. Ale nemusí jít vždy o výcvik, důležitý je především úzký kontakt.

Můžete říct, který z vašich psů ty ostatní v něčem převyšoval, a vzpomínáte na něj raději než na ty ostatní?

Na každého ze svých psů dokážu dlouho vzpomínat, s každým mne poutá řada konkrétních příběhů, protože všichni se mnou měli velice pestrý život. Nejenže jsem se jim věnoval při výcviku, ale rád jsem s nimi absolvoval i dovolené na horách, na lyžích, u moře, na kánoích nebo třeba i seskoky padákem či noci pod širákem v jednom spacáku. Žádného z nich nedokážu vyzdvihnout nad ostatní, ale moc se těším, až se s nimi se všemi za tím „duhovým mostem“ opět setkám.

Slyšel jsem, že mezi psem a budoucím pánem musí přeskočit jiskra. Je to tak?

Svého psa si musí každý majitel vážit, a to je možné jen za předpokladu, že u nich nastane naprostá souhra a porozumění. Jinak pouze žijí vedle sebe a pes, protože je naprosto geniálním živočišným druhem, musí vyvažovat neschopnost a nedokonalost svého lidského partnera.

 

sedlak3jpg.jpg
Jaroslav Sedlák se svým dvojnásobným mistrem ČR Crossem, který pracuje spolehlivě v lavinách, v sutinách i ve vodě.

 

 

Vybral jste někdy špatně?

Protože jsem vždycky vycházel z rodokmenu rodičů, nemohl jsem vybrat špatně. Pozorování vrhů a her štěňátek mi vždycky samo zřetelně prozradilo, které z nich je pro mne to absolutně nejlepší, takže jsem nikdy zklamán nebyl.

Máte nějaký zážitek se psem, na který nezapomenete?

S přihlédnutím k tomu, že svým psům jsem několikrát byl vděčný za záchranu vlastního života, určitě není frází, že nezapomenutelných zážitků je dlouhá řada. Nade všechny je ale určitě emotivně nedostižný okamžik, když při misi po tureckém zemětřesení mi poprvé na hromadě sutin pes štěkotem oznámil nález živého člověka. Popisné číslo zříceného domu 228A z Atatürk Bulvari jsem si přivezl z Turecka domů na památku, jako připomínku nádherného pocitu, který jsem zažil uprostřed hrůzy.

Můžete uvést konkrétní příklad záchrany vašeho života vlastním psem?

Při zpravidla týdenních pobytech na záchranných misích jsme většinou zažívali mnoho dalších doznívajících otřesů země, jejich počty šly často do stovek a postupně slábly. Na Tchaj-wanu jsme jeden z nejvýraznějších záchvěvů ostrova zažili asi třetí den našeho působení, podle záznamu seismografu byl o síle 6,8 Richterovy škály. Zastihl nás uprostřed prohledávání narušených budov, které sice držely ještě pohromadě, ale byly často nakloněny na bok, některé až v úhlu 45 stupňů. Uprostřed intenzivního prohledávání polozříceného hotelu se můj dosud bezchybně pracující pes Duxy náhle zarazil, zdánlivě bez příčiny se rozběhl kupředu a vyřítil se z budovy ven. Překvapeně jsem jej následoval a pak se za mnou v několika sekundách zhroutila k zemi prohledávaná budova. Díky dosud nepojmenovanému šestému smyslu psů se mi rychlou reakcí na Duxyho instinktivní projev podařilo zachránit si život. Podařilo se to i dalším dvěma českým kolegům, kteří z objektu vyběhli za námi ještě včas. Záchvěv ale skončil tragicky pro dva korejské záchranáře, kteří nestačili narušený komplex opustit. Pracovali na vyprošťování kousek od nás samostatně a velmi obětavě, ale psy s sebou neměli, takže je bohužel neměl kdo svým obdivuhodným instinktem varovat. 

Kde všude jste se zúčastnil záchranných misí?

Jako psovod jsem byl na záchranných misích v Turecku (Gölcük, Düzce), na Tchaj-wanu a v indickém Gudžarátu. Kromě vyproštění dvou živých lidí jsme při nich označili nálezy desítek mrtvých těl. V tuzemsku má naše skupina na kontě dvanáct zachráněných lidských životů, desítky nálezů utonulých plavců nebo obětí trestných činů.
Naše praktická nasazení ale nejsou záležitostí jednotlivce, jedná se o souhru a spolupráci celého kolektivu, přičemž největší roli hraje čas, kdy jsme k zásahu voláni. Většinou jdeme do zásahu v době, kdy naděje na záchranu života už téměř vyprchala. Nálezy již mrtvých osob jsou poměrně početné a odměnou nám je především vděčnost pozůstalých. V poslední době ale požadavky na naši spolupráci nejsou tak časté, klesly v průměru z dvaceti ročně až na současných pět. Snad je to větší opatrností, obezřetností, připraveností…

Vychováváte psy, kteří hledají lidi zasypané v sutinách, ale i pod vodní hladinou. Jak vypadá tento podvodní výcvik?

Krátce po revoluci nás navštívila americká záchranářka Caroline Hebbart z New Jersey, která nás seznámila s vyhledáváním utonulých osob pod hladinou. Jedná se o jednu z nejnáročnějších výcvikových disciplín, při níž leží pes na přídi člunu a čicháním po vodní hladině lokalizuje místo nálezu utonulé osoby na dně. Směr pohybu a rychlost člunu po hladině musí dirigovat sám psovod, který leží na přídi vedle psa a bedlivě sleduje jeho sebemenší reakce. Po zaštěkání psa následuje vyhodnocení místa nálezu, které je ale velmi ovlivněno mnoha dalšími faktory: prouděním vody, její teplotou, hloubkou a silou větru.

Speciální výcvik provádíte i v Přední Výtoni na Lipensku, jak takový výcvik vypadá?

Lipenská základna je ideální především svým technickým zázemím. Největší devízou pro výcvik je sutinový trenažér, který je vybudován na pozemku bývalé střelnice Pohraniční stráže Spáleniště.

Na Lipně se v létě uskuteční republikový šampionát. Jak bude vypadat?

Pro vodní disciplíny máme díky dlouholeté skvělé spolupráci k dispozici policejní loděnici v Přední Výtoni, kde se pořádají zkoušky i soutěže. V letošním roce tam 29. července bude probíhat Český pohár vodních prací, který je nejvyšší soutěží v České republice v této oblasti výcviku. Kromě předepsaných cviků poslušnosti plní psi i několik cviků pomoci plavcům v nesnázích a hlavně potom imitované vyhledání utonulé osoby na vodní ploše sto krát dvě stě metrů. Lipno je pro nás velmi zajímavé už proto, že jsme zde v minulosti absolvovali řadu praktických zásahů při hledání utonulých.

Můžete být konkrétní?

V podstatě všechna pátrání policie a ha­sičů na Lipně po utonulých plavcích, ry­bářích nebo furiantech sázejících se po deseti pivech, kdo z Frymburku doplave dříve na druhý břeh, byla za účasti členů naší záchranné brigády, většinou ve spolupráci s vodní záchrannou službou.

Jak a proč jste se ke psům vlastně dostal?

Svého prvního psa jsem si kdysi bral jako společníka na toulky přírodou, žádný výcvik jsem neplánoval. Připadal mi jako jakési nemístné komandování. Až do té doby, než jsem zjistil, že pes je naopak nesmírně vděčný za jakoukoliv činnost, k smrti nerad se nudí. A pak mě nejdříve sportovní, později záchranářský výcvik doslova pohltil.

 

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 28. 3. 2017

 

 XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

XANTYPA 04/17 - výběr z článků

Video k dubnové Xantypě

Video k dubnové Xantypě





Podívejte se na obsah nové XANTYPY

Leoš Válka

Leoš Válka

V roce 1981 emigroval do Austrálie, kde založil několik společností specializovaných na stavby, interiérový design a development. Po návratu do Prahy inicioval a s finanční pomocí partnerů zrealizoval projekt výstavby největší soukromé výstavní instituce v České republice, která se zcela vymyká tradičnímu pojetí galerie. Je tedy zakladatel, navíc ředitel a předseda představenstva Centra současného umění DOX. Na základě nominace prezidenta Václava Havla za dlouhodobý přínos a zásluhy v oblasti výtvarného umění mu byla v roce 2011 udělena cena Ministerstva kultury ČR, letos ho ministr kultury ocenil titulem Mecenáš české kultury.

Zemřela zpěvačka Věra Špinarová.

Zemřela zpěvačka Věra Špinarová.

Nikdo tak nádherně nezazpíval a nezazpívá Jednoho dne se vrátíš z filmu Tenkrát na Západě jako ona.



Světla a stíny Kibery

Světla a stíny Kibery

Kibera v centru keňské Nairobi se pomalu probouzí k životu. Slunce už je na obloze pár hodin, ale tady vše začíná ožívat až kolem deváté. Za chvíli je všude rušno, otevírají se stovky místních krámků, každý nabízí své zboží či dovednosti. Tam šijí z barevných látek, jinde vaří ugali (typický pokrm z kukuřičné mouky, vody a soli), kadeřnice mají napilno, na úpravu vlasů si tu všichni potrpí, řemeslníci nabízejí své výrobky… Vše je prašné, špinavé a rychlé. Řidiči se vás snaží dostat do svých matatu, malých mikrobusů. V jazyce původních osídlenců znamená Kibera les nebo džungli. A slum svému pojmenování není nic dlužen. Je to obrovský pulsující organismus. Zvyknout si chce čas. Kontrast zdrcujících životních podmínek a milých lidí je velice silný.

Iggy Pop

Iggy Pop

Letošní sedmdesátník Iggy Pop svou tvorbou stále popírá označení, které by se vzhledem k jeho dlouhodobému působení na hudební scéně snadno nabízelo – hudební fosilie. Naznačují to ostatně také dvě přezdívky, kterými byl v médiích počastován: Kmotr punku a Rockový leguán. Svým životním stylem je často srovnáván s Jimem Morrisonem, frontmanem legendárních The Doors. Určitě je sbližuje jejich devastující životní styl, pijácké a drogové excesy, ale už v tom se jejich cesty brzy rozcházejí. O čtyři roky starší Jim se nedožil ani třiceti, kdežto Iggy působí na hudební scéně více než padesát let.

Indián Jano

Indián Jano

Paměť byla klíčovým tématem Jána Langoše, prvního federálního ministra vnitra po svobodných volbách, zakladatele slovenského Ústavu paměti národa a našeho kamaráda. Nepamatuji si žádného polistopadového politika (kromě Václava Havla), který by ve smyslu politického přemýšlení vzal do hry také naše srdce a naše duše. A přitom o ně jde především, je to základní výbava humanity každého společenství, ten nejjistější kompas jeho směřování. Osobního i společenského.

Miloslav kardinál Vlk

Miloslav kardinál Vlk

V sobotu 18. března zemřel po těžké nemoci ve čtyřiaosmdesáti letech bývalý pražský arcibiskup Miloslav kardinál Vlk. Nedlouho před svou smrtí poskytl Xantypě rozhovor, z něhož vybíráme několik jeho myšlenek.

Karel Jerie

Karel Jerie

Imaginativní svět Karla Jerie je plný lovců, superhrdinů, úklidových čet, dinosaurů i andělů. Většina z nich se během nadcházejícího měsíce zabydlí ve smíchovské Galerii Portheimka. Rozsáhlá retrospektivní výstava jednoho z nejvýraznějších současných výtvarníků a komiksových autorů se přitom vtěsná do dvou písmen: XL.

Editorial

Editorial

Vážení a milí, mám radost, že jsme uzavřeli spolupráci s Centrem současného umění DOX. Je to galerie mimořádná, za pár let existence si získala mezinárodní věhlas. Na ploše šesti tisíc metrů čtverečních pořádá významné světové výstavy, divadelní performance, vzdělávací pořady i další akce. A za tím vším stojí Leoš Válka, drobný muž s mohutnou vizí, kterého si velice vážím (a zdaleka nejen já). Emigroval, od roku 1981 žil v Austrálii, a po revoluci se světoběžník s mnoha zkušenostmi do Čech vrátil. Přeměnil starou fabriku v krásnou moderní architekturu, založil galerii a je jejím ředitelem. Dlouho o galerii snil, a dříve než DOX v pražských Holešovicích vybudoval, inspiroval se v nejslavnějších výstavních domech nejen v Evropě. Jak centrum vznikalo a jak se předtím vyvíjel dobrodružný život Leoše Války v emigraci, to se dozvíte v rozhovoru, který s ním vedla Magda Šebestová.

Jaroslav Sedlák

Jaroslav Sedlák

Jaroslav Sedlák je zakladatelem Jihočeské záchranné brigády kynologů. Se psy žije celý život a z několika vychoval psí záchranáře, kteří se specializují na hledání v sutinách a pod vodou, například na Lipenské přehradě.

Lidé - výběr z článků

Malá holka s velkým snem

Malá holka s velkým snem

Suchozemská želva, kterou si zamilovala v první třídě a stále ji má, předurčila její osud. Dnes je bioložka Hana Svobodová již uznávanou odbornicí, věnující se mořským želvám. Především v Indonésii bylo díky intenzivní práci této neústupné dívky již zachráněno přes sedm set tisíc želvích vajec! Přečetla si korán, aby pochopila místní kulturu, a naučila se indonésky. Mimo jiné právě připravuje příručku s přesnými instrukcemi, jak chránit tyto nádherné tvory, neboť většina z nich je dnes bohužel kriticky ohrožena vyhynutím. Když tuto křehkou dívku uvidíte, první, co vás napadne, je: Malá holka s velkým snem… a s citlivým srdcem, odvahou a silnou vůlí, dodala bych ještě.

Jaroslav Sedlák

Jaroslav Sedlák

Jaroslav Sedlák je zakladatelem Jihočeské záchranné brigády kynologů. Se psy žije celý život a z několika vychoval psí záchranáře, kteří se specializují na hledání v sutinách a pod vodou, například na Lipenské přehradě.

Petra Špalková

Petra Špalková

Dvacet pět písmen, dvacet pět slov a přibližně stejný počet vět. Dost na to, aby na sebe člověk prozradil, co chce. Mnohdy i to, co nechce. Okamžité stručné slovní asociace jsou často upřímnější než dlouho cizelované obsáhlé odpovědi. Abecedu Xantypy můžete brát jako „psychohrátku“ i jako výpověď. Je to pouze na vás, protože počítá s vaší účastí. Závěry – jaká vlastně je abeceda života zpovídaných osobností – si totiž děláte sami.

Leonard Cohen

Leonard Cohen

Popkultura má zvláště v hudební oblasti přímo magickou moc. Dokáže vymazat mnohé z toho, čím dotyčná osobnost byla, a zploští ji většinou na hlavní odstín, který snáší nejvíce zlatých vajec. Podobný osud postihl i Leonarda Cohena, spojovaného zpravidla s označením písničkář. Jeho hudební kariéra v podstatné míře překryla tu literární. Nejdříve byl však téměř desetiletí básníkem, než přišly jeho písně.

Louis Armstrong

Louis Armstrong

Dne 27. ledna 1917 zahajuje legendární kapela Original Dixieland Jass Band své angažmá v Reinsenweber's Restaurante v New Yorku a 26. února téhož roku vznikají v newyorském studiu Victor první gramofonové nahrávky jazzové hudby. Jde o snímky LIVERY STABLE BLUES a DIXIE JASS BAND ONE STEP. Od těchto událostí záhy uplyne sto let! A protože, jak se praví ve známé reklamě, nic není nemožné, požádal jsem o rozhovor. Na to, jak to vypadalo v šeru dávných věků v jazzové muzice, jsem se zeptal podle mnohých nejvýraznější postavy jazzové hudby 20. století, Louise Armstronga (1901–1971). Takto by rozhovor mohl vypadat.

Onkolog Jindřich Fínek

Onkolog Jindřich Fínek

S profesorem MUDr. Jindřichem Fínkem, přednostou plzeňské onkologie, bych se raději neseznámila. Svedla nás dohromady rakovina mého strýce. Po několikaměsíční známosti mi jako nejtrefnější hodnocení profesora připadá zvolání Ejhle člověk!

Imigrant Hambar Muhamed

Imigrant Hambar Muhamed

Hambar se narodil před pětadvaceti lety kurdským rodičům v Sýrii. S rodiči a čtyřmi sourozenci dnes už více než deset let žijí v České republice. A tak jsme se jednoho nedělního odpoledne procházeli lázeňskými Teplicemi, já jsem se vyptával a on plynnou češtinou vyprávěl nejen o rozdílech mezi kurdštinou a arabštinou.

Markéta Baňková

Markéta Baňková

V pátém ročníku literární ceny Česká kniha, jež se uděluje nejlepší české beletristické novince za uplynulý rok, zvítězila výtvarnice a spisovatelka Markéta Baňková. Sedmičlenná odborná porota ocenila její román MALIČKOST s podtitulem ROMANCE Z ČASU GENETIKY, v němž se autorka zabývá biologií, emocemi a důležitostí příbuzenských vztahů.

Pedagog Rudolf Adler: Prožitky jsme vyměnili za informace

Pedagog Rudolf Adler: Prožitky jsme vyměnili za informace

Jan Ámos Komenský kdysi satiricky podotknul: „Naši učitelé nesmějí být podobni sloupům u cest, jež pouze ukazují kam jít, ale samy nejdou.“ Existuje jen málo pedagogů splňujících tuto normu. Rudolf Adler – režisér, dramaturg a pedagog pražské FAMU – však patří k lidem, kteří by očekávání učitele národů splnili na výbornou…

Kohnovi: Ztratili jsme domov, ale našli svět

Kohnovi: Ztratili jsme domov, ale našli svět

Přátelství s Pavlem a Rut Kohnovými považuji za dar. Je to už pět let, co jsme se poznali při jednom z ročníků Ortenovy Kutné Hory, a tehdy mne na první pohled upoutali. Dlouholetý redaktor Svobodné Evropy Pavel KOHN svým věčným a tak trochu dětským úsměvem a jeho žena, malířka Rut, nezměrným entuziasmem, s nímž provází svého životního partnera. Jaké byly osudy této rodiny v souvislosti s jejím nedobrovolným exilem?

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 04/17

XANTYPA XANTYPA 04/17

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 05/17

XANTYPA XANTYPA 05/17

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne2