Iggy Pop

Stále svěží sedmdesátiletý průkopník

Letošní sedmdesátník Iggy Pop svou tvorbou stále popírá označení, které by se vzhledem k jeho dlouhodobému působení na hudební scéně snadno nabízelo – hudební fosilie. Naznačují to ostatně také dvě přezdívky, kterými byl v médiích počastován: Kmotr punku a Rockový leguán. Svým životním stylem je často srovnáván s Jimem Morrisonem, frontmanem legendárních The Doors. Určitě je sbližuje jejich devastující životní styl, pijácké a drogové excesy, ale už v tom se jejich cesty brzy rozcházejí. O čtyři roky starší Jim se nedožil ani třiceti, kdežto Iggy působí na hudební scéně více než padesát let.

 

text Jaroslav Císař, foto gettyimages a archiv

 

iggy1jpg.jpg

 

Michigan, kde se Iggy Pop narodil ve městě Muskegan 21. dubna 1947 jako James Newell Osterberg, se v souladu s americkým národnostním tavícím tyglíkem tehdy vyznačoval velice různorodou populací původem především z Francie, Německa, Irska, Polska a Itálie. Vliv na to měl zvláště Detroit a okolí, které bylo v té době centrem amerického automobilového průmyslu, nasávajícím pracovní sílu ze široka daleka. Po otci v žilách Iggyho Popa koluje směs německo-anglicko-irské krve, po matce norsko-
-dánské. Jeho otec neměl vstup do života vůbec jednoduchý, protože byl adoptovaný švédsko-americkou rodinou (odtud ono rodné příjmení v původní podobě Österberg). Nakonec působil jako učitel angličtiny a trenér baseballu.

 

banner_predplatne_clanek

 

Hudební začátky
Pozdější rocková hvězda začínala počátkem 60. let (prameny se neshodují, zda to byl rok 1963 nebo 1964) v Detroitu jako bubeník v souboru The Iguanas. Skupina vydala pouze jediný singl v nákladu tisíc kopií, který pak rozprodávala během svých koncertů. Na jeho A-stranu zařadila coververzi známé skladby Bo Diddleyho MONA. Je třeba zdůraznit, že převážně dělnické obecenstvo z automobilek v Detroitu holdovalo tvrdé muzice. Kapely tehdejších rebelských rockerů mu jí dopřávaly opravdu dosytosti. Kvas detroitské hudební scény zrodil také soubory jako MC5, Ted Nugent & The Amboy Dukes či Grand Funk.
I když James Newell Osterberg u The Iguanas dlouho nevydržel, pečeť svého působení u této formace nese ve svém uměleckém jméně po celý život. Iggy odkazuje právě na ni a jako Pop se pozdější zpěvák, skladatel, občasný herec a producent pojmenoval podle jednoho místního feťáka. V roce 1965 u souboru The Prime Movers už Iggy Pop figuruje jako zpěvák. V následujícím roce se sice nakrátko přestěhoval do Chicaga, ale na podzim 1967 je už zase zpátky, aby zahájil svou cestu za hudební proslulostí a především svým průkopnictvím. Formuje soubor The Psychedelic Stooges, který zanedlouho pod pozměněnou hlavičkou Iggy & The Stooges poprvé vystoupil naživo, a to v Ann Arbor na večírku v předvečer svátku Všech svatých (31. října), známém jako Halloween. Přibližně v té době Iggy rovněž debutuje jako herec v jednom obskurním uměleckém filmu po boku herečky německého původu, která si říkala Nico a byla zároveň zpěvačkou-nezpěvačkou kultovních The Velvet Underground. I to však hraje důležitou roli v košatějícím hudebním příběhu Iggyho Popa.

 

iggy2jpg.jpg
Doma v Miami, 2005

 

 

Osudová náhoda
The Stooges, jak si kapela zkrátila své jméno, zatím koncertují jako o závod, i když především pouze v Michiganu. Během té doby hráli i jednou jako předkapela nepoměrně slavnějších Blood, Sweat & Tears. Počátkem roku 1969 souboru nahrála náhoda, která přeje připraveným a invenčním. Danny Fields, hledač talentů u firmy Elektra Records, zrovna pobýval v Detroitu, aby zde podepsal smlouvu s jinou již zmiňovanou skupinou, a to MC5. Navštívil přitom i koncert The Stooges a pak nezaváhal ani minutu. Jednoduché průrazné a tvrdé rytmické popěvky na pouhé tři akordy mu učarovaly a neodradila ho ani skutečnost, že technická úroveň muzikantů nebyla zrovna valná. Iggy Pop už tehdy na sebe strhával pozornost publika svým dynamickým chováním na pódiu. Proslulé byly zejména jeho střemhlavé skoky do „kotle“ fanoušků hned pod pódiem, tzv. stage diving. Nejednou to odnesl i krvavými šrámy. Když dovršil svou šedesátku, přislíbil, že se skákáním skoncuje, ale předsevzetí mu příliš dlouho nevydrželo…
Za dojem, který The Stooges na Fieldse udělali, si skupina odnesla nahrávací smlouvu na vydání debutového alba v hodnotě pět tisíc dolarů. Jak později v roce 1988 Danny Fields vzpomínal, získat novou skupinu pro firmu tehdy vůbec neměl v plánu, ani v popisu práce, ale nemohl si pomoci, byla to láska na první pohled. Jen pro srovnání: Kontrakt s MC5 tehdy firmu vyšel na dvacet tisíc dolarů. Oba honoráře prý tehdy převyšovaly běžné finanční nabídky, s nimiž se většina jejich kolegů z branže mohla setkat. Hudební publicista Ben Edmonds zjevení skupiny ve srovnání s jejich souputníky popisoval téměř poeticky: „MC5 byli dynamit, ohromná rock’n’rollová mašina, kdežto s The Stooges jste odplouvali k útesu moderního hudebního stylu do míst, kde jste nikdy předtím nebyli.“

 

iggy3jpg.jpg
Iggy s Davidem Bowiem, 1970

 

 

The Stooges a jejich debut
Nebylo tedy náhodné, že se produkce debutového alba skupiny neujal nikdo menší než John Cale, další člen The Velvet Underground. Ten by se věru nezabýval souborem, který by v jeho očích umělecky nepřečníval. Nahrávání desky trvalo pouhé čtyři srpnové dny roku 1969. Na pultech obchodů s gramofonovými deskami se objevila za necelý měsíc v září. Vyšla u Elektra Records, kde své nahrávky vydávali i Iggy Popem uznávaní The Doors v čele s jejich frontmanem Jimem Morrisonem. V americkém žebříčku se první velká deska The Stooges se stejnojmenným názvem dostala na 106. místo.
Půda pro následný vzestup skupiny byla jaksepatří nakypřena. Netrvalo ani rok a The Stooges uvedli na trh další album FUN HOUSE, tentokrát ovšem bez účasti Johna Calea. Jenže následující roky jsou svědectvím o poněkud zmatené existenci téhle formace, na níž se bezesporu podepsaly drogy. A Iggy v tomto směru rozhodně nehrál druhé housle. Skupina trpěla personálními změnami i nucenými přestávkami kvůli detoxikačním odvykacím kúrám svého sólového zpěváka. Několikrát se rozpadla, Iggy ji zase obnovil. Do roku 1973 stačila připravit celkem tři studiová alba; se značnou přestávkou přidala v novém tisíciletí další dvě – v roce 2007 a 2013.

 

iggy4jpg.jpg
Iggy & The Stooges, 1969

 

 

Iggy jako sólista
Situace se vyhrotila natolik, že se sám Iggy Pop nechává v květnu 1975 hospitalizovat v Los Angeles na psychiatrické klinice, specializované na léčbu narkomanů. Pokud byste se domnívali, že do tohoto prostředí nedokáže proniknout múza, byli byste překvapeni. Opět zasáhla náhoda. Iggy Pop se totiž na klinice seznámil s Davidem Bo­wiem. Je to popsáno odlišně: podle jedné verze zde Bowie také prodělával odvykací léčbu, podle té druhé zde byl pouhým návštěvníkem. Jisté je, že v tomto prostředí došlo k uměleckému sblížení výjimečných tvůrčích osobností. Bowie pozval Popa k účasti na svém turné k novému albu STATION TO STATION. Jenže mezitím je ještě stačila policie v Rochesteru ve státě New York zatknout za držení drog, také si dopřáli dovolenou ve Francii. O něco později nakrátko přesídlili i do Západního Berlína, kde cítili tolerantnější přístup k drogové kultuře. Tyto skutečnosti představovaly pro tehdejší bulvární média vydatná sousta; spekulovala, že jejich vztah přerostl čistě tvůrčí a umělecké hranice.

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 28. 3. 2017

 

 XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

XANTYPA 04/17 - výběr z článků

Video k dubnové Xantypě

Video k dubnové Xantypě





Podívejte se na obsah nové XANTYPY

Leoš Válka

Leoš Válka

V roce 1981 emigroval do Austrálie, kde založil několik společností specializovaných na stavby, interiérový design a development. Po návratu do Prahy inicioval a s finanční pomocí partnerů zrealizoval projekt výstavby největší soukromé výstavní instituce v České republice, která se zcela vymyká tradičnímu pojetí galerie. Je tedy zakladatel, navíc ředitel a předseda představenstva Centra současného umění DOX. Na základě nominace prezidenta Václava Havla za dlouhodobý přínos a zásluhy v oblasti výtvarného umění mu byla v roce 2011 udělena cena Ministerstva kultury ČR, letos ho ministr kultury ocenil titulem Mecenáš české kultury.

Zemřela zpěvačka Věra Špinarová.

Zemřela zpěvačka Věra Špinarová.

Nikdo tak nádherně nezazpíval a nezazpívá Jednoho dne se vrátíš z filmu Tenkrát na Západě jako ona.



Světla a stíny Kibery

Světla a stíny Kibery

Kibera v centru keňské Nairobi se pomalu probouzí k životu. Slunce už je na obloze pár hodin, ale tady vše začíná ožívat až kolem deváté. Za chvíli je všude rušno, otevírají se stovky místních krámků, každý nabízí své zboží či dovednosti. Tam šijí z barevných látek, jinde vaří ugali (typický pokrm z kukuřičné mouky, vody a soli), kadeřnice mají napilno, na úpravu vlasů si tu všichni potrpí, řemeslníci nabízejí své výrobky… Vše je prašné, špinavé a rychlé. Řidiči se vás snaží dostat do svých matatu, malých mikrobusů. V jazyce původních osídlenců znamená Kibera les nebo džungli. A slum svému pojmenování není nic dlužen. Je to obrovský pulsující organismus. Zvyknout si chce čas. Kontrast zdrcujících životních podmínek a milých lidí je velice silný.

Indián Jano

Indián Jano

Paměť byla klíčovým tématem Jána Langoše, prvního federálního ministra vnitra po svobodných volbách, zakladatele slovenského Ústavu paměti národa a našeho kamaráda. Nepamatuji si žádného polistopadového politika (kromě Václava Havla), který by ve smyslu politického přemýšlení vzal do hry také naše srdce a naše duše. A přitom o ně jde především, je to základní výbava humanity každého společenství, ten nejjistější kompas jeho směřování. Osobního i společenského.

Miloslav kardinál Vlk

Miloslav kardinál Vlk

V sobotu 18. března zemřel po těžké nemoci ve čtyřiaosmdesáti letech bývalý pražský arcibiskup Miloslav kardinál Vlk. Nedlouho před svou smrtí poskytl Xantypě rozhovor, z něhož vybíráme několik jeho myšlenek.

Karel Jerie

Karel Jerie

Imaginativní svět Karla Jerie je plný lovců, superhrdinů, úklidových čet, dinosaurů i andělů. Většina z nich se během nadcházejícího měsíce zabydlí ve smíchovské Galerii Portheimka. Rozsáhlá retrospektivní výstava jednoho z nejvýraznějších současných výtvarníků a komiksových autorů se přitom vtěsná do dvou písmen: XL.

Editorial

Editorial

Vážení a milí, mám radost, že jsme uzavřeli spolupráci s Centrem současného umění DOX. Je to galerie mimořádná, za pár let existence si získala mezinárodní věhlas. Na ploše šesti tisíc metrů čtverečních pořádá významné světové výstavy, divadelní performance, vzdělávací pořady i další akce. A za tím vším stojí Leoš Válka, drobný muž s mohutnou vizí, kterého si velice vážím (a zdaleka nejen já). Emigroval, od roku 1981 žil v Austrálii, a po revoluci se světoběžník s mnoha zkušenostmi do Čech vrátil. Přeměnil starou fabriku v krásnou moderní architekturu, založil galerii a je jejím ředitelem. Dlouho o galerii snil, a dříve než DOX v pražských Holešovicích vybudoval, inspiroval se v nejslavnějších výstavních domech nejen v Evropě. Jak centrum vznikalo a jak se předtím vyvíjel dobrodružný život Leoše Války v emigraci, to se dozvíte v rozhovoru, který s ním vedla Magda Šebestová.

Jaroslav Sedlák

Jaroslav Sedlák

Jaroslav Sedlák je zakladatelem Jihočeské záchranné brigády kynologů. Se psy žije celý život a z několika vychoval psí záchranáře, kteří se specializují na hledání v sutinách a pod vodou, například na Lipenské přehradě.

Dagmar Pecková

Dagmar Pecková

Světoznámá česká mezzosopranistka Dagmar Pecková představí v dubnu svůj nový komponovaný pořad. Premiéra kabaretu WANTED – zasvěceného tvorbě Kurta Weilla – proběhne 12. dubna ve velkém sále pražské Lucerny. Podobu připravované revue, jejíž režii a výpravu vytváří známé autorské duo CABANI, naznačila už tisková konference ze začátku března. Pódium Lucerny ozdobil barový pult, balkony se proměnily v dobový šantán s pestře oděnými tanečníky a tanečnicemi. O této velkorysé show, pořádané během sedmnácti dubnových večerů v produkci Sagl Production, jsme si povídali s její inspirátorkou a protagonistkou.

Osobnosti - výběr z článků

Řek Zorba z Rejvízu

Řek Zorba z Rejvízu

Jako černý drahokam je do klínu Jeseníků vsazeno temné jezero, podle pověstí prý spojené s mořem. Kolem se zvedají stromy staré jako svět. A rejvízská rašelina omamně voní. V mlze u jezera téměř nelze rozeznat postavu muže, pro něhož má toto bájné místo zvláštní význam.

Zdeňka Žádníková Volencová

Zdeňka Žádníková Volencová

Zdeňka Žádníková Volencová je nejen herečka Dejvického divadla, ale i moderátorka, recitátorka, spisovatelka, flétnistka, ředitelka nadačního fondu. Především je ovšem matka čtyř dětí. Jak vidíte, nespokojí se s málem.

Ladislav Smoček

Ladislav Smoček

Poněkud záhadná postava dramatika, scenáristy a režiséra židovského původu Lea Birinského a jeho hra z roku 1912 o psychopatologii revolucionářství a vyžírkovství mocných vyvolala už podruhé zájem režiséra Ladislava Smočka. Na scéně pražského Činoherního klubu s hereckým ansámblem, jenž tvoří Petr Nárožný, Marika Procházková, Ondřej Vetchý, Pavel Kikinčuk, Dana Černá, Jaromír Dulava, Honza Hájek, Vladimír Kratina, Stanislav Zindulka či Nela Boudová, rozehrál šarádu blbosti a velikášství, při níž člověk chvílemi neví, může-li se jen úlevně smát, anebo se má zase začít strachovat. Neboť hrabivost je věčná a lidská hloupost nekonečná.

Tomáš Šebek

Tomáš Šebek

Letos v březnu se český chirurg Tomáš Šebek vrátil již z páté mise mezinárodní organizace Lékaři bez hranic. Své zkušenosti se zachraňováním lidských životů v mnohdy drastických podmínkách popsal se skromností i humorem sobě vlastním ve dvou úspěšných knihách. Třetí by měla vyjít letos na podzim.

Carlos Santana

Carlos Santana

Jedním z významných a vlivných muzikantů, kteří letos slaví své kulaté životní jubileum, je Carlos Santana. Stejně jako je pestrá a různorodá jeho hudba, je pestrý i jeho původ a hudební prostředí, které ho obklopovalo a ovlivňovalo. Mnohonásobný držitel cen Grammy – jen za album SUPERNATURAL si jich odnesl devět! – i jejich latinskoamerické obdoby, dvojnásobný člen Síně slávy rock’n’rollu – jako sólista i jako člen skupiny Santana, nositel dalších ocenění. Úspěšný tvůrce a protagonista specifického rockového stylu označovaného jako latino-rock svým osudem znovu potvrdil platnost pořekadla, že štěstí přeje připraveným. Je totiž doslova dítětem hudebního festivalu ve Woodstocku.

Alice Flemrová

Alice Flemrová

Neapolská tetralogie Eleny Ferrante GENIÁLNÍ PŘÍTELKYNĚ, jež je příběhem dvou dívek, respektive žen – Eleny a Lily a jejich přátelství, zasazeným do Itálie padesátých až osmdesátých let minulého století, se stala světovým bestsellerem. Nejde o umělou marketingovou bublinu, ty knížky lidé opravdu čtou, nadšeně o nich mluví a navzájem si je doporučují. U nás vyšly zatím dva díly, na třetí se můžeme těšit v říjnu. Přeložila je naše přední překladatelka z italštiny Alice Flemrová.

Aretha Franklin

Aretha Franklin

Královna soulu, zároveň první žena uvedená do rokenrolové síně slávy – to je Aretha Franklin. Letos pětasedmdesátiletá umělkyně ověnčená předlouhou řadou ocenění a titulů svou kariéru zvolna uzavírá. Poslední album vydala v roce 2014, koncertních vystoupení plánuje jen velmi omezený počet. Šanci vidět ji naživo však mají pouze na severoamerickém kontinentu. Po dramatickém zážitku v roce 1984 totiž odmítá nastoupit do letadla.

Harvey Keitel

Harvey Keitel

Americký herec Harvey Keitel navštívil karlovarský filmový festival už dvakrát. Podruhé předloni, kdy tu uvedl Sorrentinovo podobenství MLÁDÍ (2015) o dvou stárnoucích umělcích, kteří rekapitulují své životy v mondénním sanatoriu. Představitele drsňáků i bohorovných snílků jsem pozoroval na závěrečném večírku v hotelu Pupp. Spokojeně seděl v křesle a s pýchou v očích sledoval, jak se jeho manželka vlní na parketu. Působil šťastně, jako pravý opak bezradného filmaře, kterého zosobnil v Sorrentinově filmu.

Soňa & Zuzana Norisovy

Soňa & Zuzana Norisovy

Jedna se chtěla stát zdravotní sestrou, druhá řeholní. Nakonec však sestry Norisovy žijí tak, jak jim předpověděla je­jich babička.

Andrea Černá

Andrea Černá

Ačkoli být herečkou nebyl její vys­něný cíl a stalo se to víceméně náhodou, dnes by neměnila. Po devatenácti letech v Divadle J. K. Tyla v Plzni jako vyzrálá hereč­ka obohatila soubor pražského Di­vadla na Vinohradech. Kromě to­ho pracuje v rozhlase, televizi, zpívá, tančí, píše poezii. Andrea Černá se nebojí nových výzev, i když jejímu srdci nejblížší je přece jen stále divadlo pro jeho atmosféru.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 04/17

XANTYPA XANTYPA 04/17

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 078/17

XANTYPA XANTYPA 078/17

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne