Punťův velký návrat

Kreslený psík Punťa se stal za první republiky a za protektorátu skutečným fenoménem. Tehdejší děti na jeho další časopisecké příhody čekaly stejně netrpělivě jako později jejich vnoučata na příběhy Myšpulína, Fifinky, Bobíka a Pindi. Literární vědci Pavel a Lucie Kořínkovi se rozhodli vrátit ho do obecného povědomí. Jejich publikace PUNŤA, ZAPOMENUTÝ HRDINA ČESKÉHO KOMIKSU (1934–1942) je po všech stránkách natolik vydařená, že nad ní tento kdysi tolik populární pejsek musí radostně vrtět ocáskem.

text Pavlína Kourová, foto nakladatelství Akropolis

 

puntajpg.jpg
V roce 1935 Punťa uzavřel přátelství s populární dvojicí filmových komiků. Začaly vznikat kluby Laurela a Hardyho, zdarma přístupné všem čtenářům časopisu Punťa.
punta2jpg.jpg
„Vše se šťastně vysvětlilo, shledání se oslavilo, Shirley – diplomatka malá – rodinný spor urovnala.“ (1937) O 52 let později, v roce 1989, se Shirley Temple-Black stala velvyslankyní USA v Československu.

 

 

Co vás na Punťovi tak zaujalo, že jste se mu rozhodli věnovat několik let života?
Pavel: Punťa na mě poštěkával už při práci na DĚJINÁCH ČESKOSLOVENSKÉHO KOMIKSU 20. STOLETÍ. To bylo hekticky překotné mapování stovek různých seriálů, ohromné množství materiálu, který jsme s kolegy zpracovávali, a logicky nebyl prostor se některému seriálu věnovat opravdu do hloubky. Když DĚJINY vyšly, přišlo mi zajímavé to naopak otočit – vzít si jeden seriál a na něj se podívat co možná nejdetailněji, v co možná nejširším spektru přístupů. Časopis Punťa je monumentální svým rozsahem, nic takového tady až do Čtyřlístku nebylo. Tento časopis, na jehož stránkách Punťa vycházel, sám sebe vnímal jako komerční, „nejel“ tu tehdy i později uznávanou linii esteticky vysokého a didakticky poučeného čtení a byly na něj nabalovány ty nejhorší odsudky, a v tom je pro mě Punťa fascinující. V roce 1935 začal vycházet Malý, později Mladý hlasatel, jenž je spojen se jménem Jaroslava Foglara, autora Rychlých šípů, erbovního komiksu tohoto časopisu. O něm se už hodně napsalo, všeobecně se ví, že skvěle pracoval se čtenářskou základnou, inicioval vznik čtenářských klubů Mladého hlasatele. A my chtěli připomenout, že tu ve stejné době byl ještě jiný, čtenářsky srovnatelně úspěšný časopis Punťa, který přitom v lecčems představoval Hlasateli „druhého do páru“: zaměřoval se na mladší čtenáře, kterým přinášel podobně komponovanou směsici čtení. A stejně jako on za podstatnou část svého úspěchu vděčil propracované práci s obrázkovým seriálem a skvěle zvládnutému marketingu.
Lucie: Když se začnete zabývat věcmi kolem Punti, tak objevujete úplně nový svět, celou popkulturu, která na něj byla navázaná. Zjistíte třeba, že když tento psík začne kamarádit s hollywoodskými celebritami a ony vystupují v jeho příbězích, tak to souvisí s tím, že nakladatelství, které Punťu vydávalo, navázalo spolupráci s obchodním zastoupením filmové společnosti Metro-Goldwyn-Mayer. Když se u nás poprvé v kinech objevila v roce 1938 Disneyho SNĚHURKA A SEDM TRPASLÍKŮ, celovečerní, barevný mluvený animovaný film, bylo to jako zjevení. A Punťa byl u toho! Odkrýváte nejrůznější marketingové strategie a jsou to fascinující věci.
Pavel: Porozumět Punťovi podle nás znamená i nahlédnout počátky tendencí, které se v dětské komerční kultuře prosazují dodnes.

 

punta3jpg.jpg
Pavel Kořínek (* 1981) vystudoval obor český jazyk a literatura na FF UK, v Ústavu pro českou literaturu AV ČR se věnuje dějinám a teorii komiksu.
Lucie Kořínková (* 1981) vystudovala obory český jazyk a literatura a dějepis na PedF UK, v Ústavu pro českou literaturu AV ČR pracuje v Oddělení edičním a textologickém a věnuje se literární historii.

 

 

Kde se vlastně psík Punťa vzal? Kdo ho vymyslel?
Pavel: To je velmi spletitá historie, ale při cestě po jeho stopách jsme došli až na začátek minulého století do Spojených států amerických ke Grace Gebbie Draytonové, kreslířce seriálů o roztomilých holčičkách (nejčastěji se jmenovaly Dolly), které doprovázeli psíci. Tyto holčičky se mimochodem objevovaly i v reklamách na Campbellovy polévky. Od této komiksové autorky vede cesta do dětské přílohy našeho Listu paní a dívek, který si v roce 1934 „vypůjčil“ epizody z jejího seriálu DOLLY DIMPLES AND BOBBY BOUNCE. Nevíme přesně, jakým způsobem se do redakce Listu dostal, nakolik byla tato přejímka oficiálně stvrzená, či zda šlo o pirátskou výpůjčku. Po několika číslech si redakce najala kreslíře Reného Klapače, který z tohoto seriálu vyšel, ale vytvářel si ho po svém. A scénář k němu psaly redaktorky nakladatelství, nejprve Marie Voříšková, a když ta odjela v roce 1938 na cestu po Africe, Julie Kaublová a Blanka Svačinová. Tím se proměnil i charakter seriálu, ten původní byl mnohem více pohádkový a zacílený na dívenku Dolly, kdežto nyní hrál hlavní roli pes Punťa.

 

baner-clanek

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 26. 02. 2019.

Objednat si Xantypy můžete i zde

XANTYPA 03/2019 - výběr z článků

Martin Řezníček

Martin Řezníček

První zkušenosti získal v BBC. Odtud odešel do České televize, pět let byl jejím zpravodajem ve Washingtonu, nyní je moderátorem hlavní zpravodajské relace Události a zástupcem šéfredaktora.

Primky

Primky

Hodinky Prim, které jsme kdysi nosili skoro všichni, se v poslední době staly vyhledávaným sběratelským artiklem. Nejen pro sběratele, muzejní kurátory, ale i pro všechny, kteří si rádi čtou příběhy tradičních českých značek, sepsal historii a sestavil kompletní katalog hodinek Prim jejich velký znalec Libor Hovorka. Ve skvostném provedení – publikace obsahuje několik stovek fotografií jednotlivých typů hodinek, hodin, budíků, ale i reklamních materiálů a snímků z dějin výroby – ji vydalo nakladatelství Host.

Josef Illík

Josef Illík

Josef Illík stál za kamerou takových filmů jako KOČÁR DO VÍDNĚ, KLADIVO NA ČARODĚJNICE, UCHO, UŽ ZASE SKÁČU PŘES KALUŽE nebo TŘI OŘÍŠKY PRO POPELKU. Byl však také vynikajícím fotografem, po němž zůstala jedinečná sbírka zhruba čtyř tisíc černobílých negativů. Z některých, zachycujících Prahu v letech 1945–1958, byly zhotoveny fotografie a publikovány v knize, kterou vydalo nakladatelství Argo.

Jiří Hrzán

Jiří Hrzán

Jiřímu Hrzánovi se podařilo vytvořit herecký typ. Typ kluka, který není frajersky suverénní. Naopak, je to spíš smolař sužovaný občasnými trablemi a komplexy. Někdy se už už zdá, že se dá do breku. Nedá, ale v tom okamžiku jako komik zaručeně vítězí i nad velkými škarohlídy. Jen těžko bychom v naší kinematografii hledali nešťastnějšího a utrápenějšího ženicha, než jakého předvedl v komedii SVATBA JAKO ŘEMEN. Nechce se věřit, že už je to osmdesát let, kdy se tento věčně mladý kluk 30. března 1939 v Táboře narodil.

Když se „zpumprlíkují“ sloni a paviáni

Když se „zpumprlíkují“ sloni a paviáni

Že se zvířata umějí taky pěkně „zpumprlíkovat“, dokazují mnohá osobní svědectví i záznamy na YouTube, na nichž lze zhlédnout opojení psů, koček, slepic i koal padajících ze stromů kvůli přílišné intoxikaci z eukalyptových listů, ale i povalující se skupiny opilých slonů. V Jižní Africe existuje strom marula, domorodci oblíbený jako u nás lípa, který milují sloni, a nikdo mu neřekne jinak než sloní strom. Diskutuje se o tom, jestli jeho plody opíjejí, či nikoli.

Radim Špaček

Radim Špaček

S Radimem Špačkem (*1973) se znám necelých deset let, obdivuji jeho pracovitost, vstřícnost i otevřenost. Na sklonku minulého roku představil svůj nový film z nedávné historie a zároveň ze sportovního prostředí ZLATÝ PODRAZ. Námět pozoruhodného snímku mi s Radimovým osobnostním typem nešel tak úplně dohromady, rozhodl jsem se ho tedy na okolnosti vzniku tohoto filmu – a nejenom na ně – zeptat.

Taťána Kovaříková

Taťána Kovaříková

S několikaměsíčním synem Maxem v náručí ozdobila první číslo měsíčníku Xantypa. Psal se rok 1995 a už tehdy patřila ke špičce tuzemských návrhářů. Jak dnes tvoří úspěšná Taťána Kovaříková? Proč ji její profese neustále baví a jak vznikají dámské kolekce, jimiž podtrhuje ženskost a rafinovanost? O tom hovořila s XANTYPOU v prostorách svého útulného butiku TATIANA v Praze na Starém Městě.

Dva kohouti na venezuelském smetišti

Dva kohouti na venezuelském smetišti

Stát se dvěma prezidenty je odchylka připomínající dvouhlavé tele. Avšak zatímco vycpané tele ve vitríně předvádíme za mírný poplatek návštěvníkům zábavních parků, z existence dvou prezidentů nemá v zemi zmítané politickým chaosem profit nikdo. Poté, co tamní parlament odmítl uznat druhý mandát prezidenta Nicoláse Madura a jeho předseda Juan Guaidó sám sebe prohlásil prezidentem prozatímním, se v téhle situaci nachází i jihoamerická Venezuela.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 03/2019

XANTYPA XANTYPA 03/2019

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 09/2019

XANTYPA XANTYPA 09/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne