Když se „zpumprlíkují“ sloni a paviáni

Že se zvířata umějí taky pěkně „zpumprlíkovat“, dokazují mnohá osobní svědectví i záznamy na YouTube, na nichž lze zhlédnout opojení psů, koček, slepic i koal padajících ze stromů kvůli přílišné intoxikaci z eukalyptových listů, ale i povalující se skupiny opilých slonů. V Jižní Africe existuje strom marula, domorodci oblíbený jako u nás lípa, který milují sloni, a nikdo mu neřekne jinak než sloní strom. Diskutuje se o tom, jestli jeho plody opíjejí, či nikoli.

text a foto Richard Jaroněk

 

opice1jpg.jpg
Po sladkém ovoci přichází žízeň, ale všechny čtyři nohy se pletou…

 

 

Symbióza nebo zneužívání?
Slunce už je příliš vysoko a další chvíle pro fotografování nastane až při večerním soumraku. Odjížděl jsem z Luangwy, národního parku Zambie, toho nejlegendárnějšího místa všech exkluzivních míst afrického kontinentu, do naší lodžie a vidina vaječné omelety tlačila na plyn auta více než má bota. Minuli jsme místo, kde jsme včera večer téměř do deváté hodiny v úplné tmě sledovali hyenu, jak porcuje nebohou impalu. Plachý skvrnitý zabiják našel uhynulou antilopu, a když jsme k ní dorazili, zůstala z kořisti už jen hromádka kůže a několik kostí. Ráno zmizela antilopa definitivně, a že se na hodech přikrmili i ti poslední čističi savan – supi, nám potvrdili, když po našem příjezdu vznešeně vzlétli z planinky, kde zvíře leželo. Odpočítávali jsme kilometry k vidině dnešní snídaně, když přes cestu přešla sloní matka. Přestože máme za posledních čtrnáct dnů nafoceno hodně slonů, nedá nám to a zastavíme. Více než sloni nás totiž zaujala tlupa paviánů posedávajících v bezpečné vzdálenosti od tlustokožců nebo pobíhajících okolo poté, co některý z chobotnatců prudce zareagoval mávnutím uší. Sdružování odlišných zvířat je časté z důvodu bezpečnosti. Společně ve stádu mohou žít pakoně, zebry a impaly, protože každému z nich chutná jiný druh trávy. A zrovna paviáni rádi využívají společnosti antilop. Ty mají totiž mnohem lepší sluch než lidoopi, a když se objeví predátor, nastraží uši správným směrem a frknou na znamení, že je poblíž nebezpečí. Opičáci jsou naopak na úkor dobrého sluchu vybaveni skvělým zrakem a vidí lépe než impaly. Skřek či houknutí samce kopytníci velmi dobře znají a po takovém signálu jsou ve střehu. Ale prapodivná skupina slonů a opičáků nám byla záhadou. Naštěstí jen na chvíli.
Dvanáct slonů se pravidelně střídalo pod vzrostlou marulou; v koruně stromu totiž poskakovala asi dvacítka paviánů a hlasitými skřeky se hašteřila, předváděla se a předháněla, kdo z nich utrhne nejsladší plod. Na konci zelených větví seděl pavián a mistrně trhal žluté ovoce, jež mnohdy hned rozpůlil a začal z něj vykusovat sladkou dužinu. Ale většinou, protože ty nejlepší dobroty jsou vždy na konci nejtenčích větví, se paviáni museli držet všemi čtyřmi tlapami a pak jim nezbývalo než větví zatřepat, případně jednou rukou ovoce utrhnout a shodit je na zem. Potom svým ostrým zrakem zaměřili plod v trávě a rychle seběhli po kmeni dolů, kde ovšem na sladký plod už čekala mláďata. Pod korunou maruly však posedávali i staří samci, kteří byli nejspíš líní a špinavou práci nechali na mladících. A tak dole na zemi na sebe paviáni doráželi, mladší se prali se staršími a každý se snažil ukořistit ten nejžlutější plod. Stáli jsme s džípem možná deset dvanáct metrů od stromu a z našeho pohledu to vypadalo jako krupobití žlutých koulí. Většina plodů padala k zemi pouhým pohybem lidoopů v koruně stromu.
Křičící, neustále vzteklí a nepříčetně zuřiví paviáni zlými pohledy sledovali slony, jak pečlivě převracejí chobotem malý plod, aby si po zkontrolování, zda se nejedná o zelený, ještě nezralý kousek, zastrčili do úst ten správný. Naštvaní paviáni nevydrželi sloní drzost a mrskli ovocem po slonovi. Většinou netrefili, ale když se jim to podařilo a slon dostal dobře mířenou ránu do zad, trhl sebou. Přece jen ho překvapila nečekaná střela. Paviá­ni rychle posbírali, co se dalo, a utekli do bezpečí. Pryč od slonů, od nenechavé konkurence.

 

slonijpg.jpg
Aktivity paviánů využívají i sloni. Kdo bude rychlejší, smlsne si.

 

 

Přihnou si nejen lidé
Amarula, lahodný krémový alkoholický nápoj (v Evropě je mu chuťově nejblíže známý Baileys) je oblíbeným alkoholem mezi Afričany, ale také čím dál víc mezi turisty, kteří objevili opojnou chuť nahnědlého krému. Zvláště mezi něžnými polovičkami naší skupiny rychle zdomácněl návyk každé ráno přivítat den studenou amarulou. Mužská část oním příliš sladkým, sotva sedmnáctiprocentním alkoholem trochu opovrhovala, ale musíme uznat, že štamprlička do kávy je příjemným zpestřením.
A my se teď ironicky ušklebujeme nad paviány, kteří posedávají dvacet třicet metrů od stromu a vsedě poklimbávají. Hlava jim mnohdy padne až na prsa nebo se bezvládně kolébají ze strany na stranu. Zvířaty tolik vyhledávaný plod není pouze lákavou pochutinou, ale mnohé tvory uvádí do transu, do stavu opilosti. Menším opičákům asi stačí pár kousků, a jakmile začne kvasící ovoce v žaludku působit, paviáni si raději sednou, nepřítomně čučí a poulí oči na svět. Hojně se vyskytující posvátné stromy s plody, jimž jsou připisovány zázračné účinky (jejich síla prý dokáže ovlivnit i pohlaví nenarozeného lidského dítěte), jsou v Jižní Africe také důležitým zdrojem potravy.

 

baner-clanek

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 26. 02. 2019.

Objednat si Xantypy můžete i zde

XANTYPA 03/2019 - výběr z článků

Martin Řezníček

Martin Řezníček

První zkušenosti získal v BBC. Odtud odešel do České televize, pět let byl jejím zpravodajem ve Washingtonu, nyní je moderátorem hlavní zpravodajské relace Události a zástupcem šéfredaktora.

Punťův velký návrat

Punťův velký návrat

Kreslený psík Punťa se stal za první republiky a za protektorátu skutečným fenoménem. Tehdejší děti na jeho další časopisecké příhody čekaly stejně netrpělivě jako později jejich vnoučata na příběhy Myšpulína, Fifinky, Bobíka a Pindi. Literární vědci Pavel a Lucie Kořínkovi se rozhodli vrátit ho do obecného povědomí. Jejich publikace PUNŤA, ZAPOMENUTÝ HRDINA ČESKÉHO KOMIKSU (1934–1942) je po všech stránkách natolik vydařená, že nad ní tento kdysi tolik populární pejsek musí radostně vrtět ocáskem.

Primky

Primky

Hodinky Prim, které jsme kdysi nosili skoro všichni, se v poslední době staly vyhledávaným sběratelským artiklem. Nejen pro sběratele, muzejní kurátory, ale i pro všechny, kteří si rádi čtou příběhy tradičních českých značek, sepsal historii a sestavil kompletní katalog hodinek Prim jejich velký znalec Libor Hovorka. Ve skvostném provedení – publikace obsahuje několik stovek fotografií jednotlivých typů hodinek, hodin, budíků, ale i reklamních materiálů a snímků z dějin výroby – ji vydalo nakladatelství Host.

Josef Illík

Josef Illík

Josef Illík stál za kamerou takových filmů jako KOČÁR DO VÍDNĚ, KLADIVO NA ČARODĚJNICE, UCHO, UŽ ZASE SKÁČU PŘES KALUŽE nebo TŘI OŘÍŠKY PRO POPELKU. Byl však také vynikajícím fotografem, po němž zůstala jedinečná sbírka zhruba čtyř tisíc černobílých negativů. Z některých, zachycujících Prahu v letech 1945–1958, byly zhotoveny fotografie a publikovány v knize, kterou vydalo nakladatelství Argo.

Jiří Hrzán

Jiří Hrzán

Jiřímu Hrzánovi se podařilo vytvořit herecký typ. Typ kluka, který není frajersky suverénní. Naopak, je to spíš smolař sužovaný občasnými trablemi a komplexy. Někdy se už už zdá, že se dá do breku. Nedá, ale v tom okamžiku jako komik zaručeně vítězí i nad velkými škarohlídy. Jen těžko bychom v naší kinematografii hledali nešťastnějšího a utrápenějšího ženicha, než jakého předvedl v komedii SVATBA JAKO ŘEMEN. Nechce se věřit, že už je to osmdesát let, kdy se tento věčně mladý kluk 30. března 1939 v Táboře narodil.

Radim Špaček

Radim Špaček

S Radimem Špačkem (*1973) se znám necelých deset let, obdivuji jeho pracovitost, vstřícnost i otevřenost. Na sklonku minulého roku představil svůj nový film z nedávné historie a zároveň ze sportovního prostředí ZLATÝ PODRAZ. Námět pozoruhodného snímku mi s Radimovým osobnostním typem nešel tak úplně dohromady, rozhodl jsem se ho tedy na okolnosti vzniku tohoto filmu – a nejenom na ně – zeptat.

Taťána Kovaříková

Taťána Kovaříková

S několikaměsíčním synem Maxem v náručí ozdobila první číslo měsíčníku Xantypa. Psal se rok 1995 a už tehdy patřila ke špičce tuzemských návrhářů. Jak dnes tvoří úspěšná Taťána Kovaříková? Proč ji její profese neustále baví a jak vznikají dámské kolekce, jimiž podtrhuje ženskost a rafinovanost? O tom hovořila s XANTYPOU v prostorách svého útulného butiku TATIANA v Praze na Starém Městě.

Dva kohouti na venezuelském smetišti

Dva kohouti na venezuelském smetišti

Stát se dvěma prezidenty je odchylka připomínající dvouhlavé tele. Avšak zatímco vycpané tele ve vitríně předvádíme za mírný poplatek návštěvníkům zábavních parků, z existence dvou prezidentů nemá v zemi zmítané politickým chaosem profit nikdo. Poté, co tamní parlament odmítl uznat druhý mandát prezidenta Nicoláse Madura a jeho předseda Juan Guaidó sám sebe prohlásil prezidentem prozatímním, se v téhle situaci nachází i jihoamerická Venezuela.

Reportáže - výběr z článků

Korfu

Korfu

Korfu (Kerkyra), snad nejznámější z Jónských ostrovů, je oblíbeným cílem Řeků z pevniny i zahraničních turistů. Cestovní ruch tu zažívá svůj vrchol samozřejmě v létě, ale návštěvnost výrazně stoupá i během Velikonoc.

Marche

Marche

Když se na vyspělém a bohatém italském severu zeptáte na Marche, většina Italů zakroutí hlavou s podezíravým dotazem, zda máte na mysli onen do sebe uzavřený kraj, který ještě neprocitl ze středověku. Předsudky a povyšování, pomyslíte si. Jenže lepší ochranu si tento malebný kout Itálie nemůže přát…

Karneval v Nice

Karneval v Nice

Pokud chcete zažít nefalšované karnevalové veselí s velkolepými alegorickými vozy, extravagantními kostýmy a krásnými, spoře oděnými tanečnicemi, nemusíte kvůli tomu až do Brazílie. Show velice podobnou té jihoamerické, včetně strhujících rytmů samby, si můžete vychutnat i ve francouzské Nice.

Život na hranici dvou světů

Život na hranici dvou světů

O vztahu mezi Jižní Koreou a severním sousedem KLDR se mluví stále častěji. Vojenský konflikt mezi oběma zeměmi sice dosud nebyl uzavřen, od roku 1953 trvá příměří, ale došlo k zásadnímu posunu v politickém vývoji a další změny se očekávají. Jak vypadá život v korejské demilitarizované zóně?

Mont-Saint-Michel

Mont-Saint-Michel

Očekávání jsou vždy poněkud zrádná, přesto je těžké se jim zcela vyhnout. Jinak tomu nebylo ani ve Francii, když jsme se s přítelkyní vypravili z Paříže do Normandie k Mont-Saint-Michel, třetí nejnavštěvovanější památce země hned po Eiffelovce a katedrále Notre Dame, kam každoročně zavítá téměř milion návštěvníků.

V obyčejnosti je krása

V obyčejnosti je krása

Když se řekne Izrael, mnozí si pod dojmem titulků v médiích představí konflikt, raketové nálety, sebevražedné útoky. To všechno se občas děje, ale ve skutečnosti je to jen velmi úzká výseč reality. Je-li nějaká země, která se umí dlouhodobě efektivně bránit a dokázala – do určité, možné míry – porazit zlo terorismu, pak je to právě Izrael. Statisticky vzato nemáte v Izraeli větší šanci přijít k úhoně než třeba při dovolené v Paříži nebo Londýně a určitě se tam budete cítit bezpečně.

Návrat vlků do Česka

Návrat vlků do Česka

Fotografie divokého vlka, pořízená fotopastí nedaleko Loučovic v roce 2015, jako by po stočtyřicetileté pauze odstartovala šumavské vlčí hemžení. Vlk byl loni prokazatelně spatřen v Boleticích. V posledních měsících byli zpozorováni ne­jen jednotliví vlci, ale po sto pa­desáti letech dokonce první divoké vlčí smečky. Na přítomnost vlků si zkrátka musíme začít v šumavských a lipenských lesích zvykat.

Viktoriiny vodopády - plnou parou vpřed!

Viktoriiny vodopády - plnou parou vpřed!

„Postavte most tak, aby na vlaky projíždějící přes propast dopadala voda z Viktoriiných vodopádů…“ Slova, která patřila železničním inženýrům, vyslovil vlivný britský koloniální podnikatel a politik Cecil Rhodes. Mocný jihoafrický magnát jimi inicioval vznik nejznámějšího mostu Afriky, dokončení svého nápadu se ovšem nedožil…

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 03/2019

XANTYPA XANTYPA 03/2019

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 05/2019

XANTYPA XANTYPA 05/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne