Paul McCartney a jeho Martha

„Víte, Martha byla jedinečná, my dva jsme byli pro sebe stvořeni,“ řekl Paul McCartney v roce 1999 v jednom rozhovoru. A po chvíli, očividně přemožen vzpomínkami, dodal: „S Marthou mi prostě bylo dobře.“ Takže radši hned, aby nedošlo k omylu: není řeč o žádné Paulově dvounohé ctitelce, ale o fence bobtaila neboli staroanglického ovčáka, která v té době už byla v psím nebi. Martě Paul věnoval svoji písničku MARTHA MY DEAR z dnes již legendárního BÍLÉHO ALBA Beatles, které vyšlo 22. listopadu 1968.

 

text Daňa Horáková, foto gettyimages

 

 

pes1jpg.jpg
Paul McCartney s Marthou v roce 1967

 

 

Abych řekl pravdu, když jsem ten song ve studiu zahrál, reagovali někteří značně rozpačitě. Melodie byla dobrá, ale já coby klavírista nic moc,“ přiznává sebekriticky Paul McCartney, který se naučil hrát na klavír jako samouk. Je autorem nejen hudby, ale i jednoduchého textu – vyznání lásky: „Martho, má drahá, vždycky jsi mi byla inspirací. Prosím, buď hodná, Mar­tho, má lásko. Nezapomeň na mě, Mar­tho, má drahá…“
Paul si chundaleté štěně bobtaila pořídil krátce poté, co se roku 1965 stal v londýnské Cavendish Avenue majitelem svého prvního domu, který byl pochopitelně od chvíle, kdy se do něj nastěhoval, obléhán stovkami fanynek. Když se chtěl jít s Marthou projít na blízký Primrose Hill anebo do Regent’s Park, musel se – psa v náručí – prodrat davy ctitelek k autu se šoférem. Sotvaže dojeli k cíli, maskoval se Paul čepicí a slunečními brýlemi, ale to bylo více méně zbytečné, protože seniory, kteří si tam vychutnávali klid, zajímal více než páníček jeho majestátní pes.
Ti dva byli až do Martina posledního dechu (1966–1981) nerozluční. A ona mu byla oporou i v nelehkých časech po rozpadu Beatles. „Byl jsem v depresi, kdo by nebyl?“ vzpomíná Paul. Ale jak že to stojí v jeho ódě na Marthu? „Drž hlavu vzhůru, hloupá holko, zejména když se ocitneš uprostřed zmatků.“ Zpětně viděno se zdá, že Paul přestál ony trpké časy snadněji než John Lennon, Ringo Starr a George Harrison možná proto, že měl na rozdíl od nich psa, který mu dával neotřesitelné, hmatatelné emocionální zázemí. A budoucí sir Paul McCartney si Martinu pomoc uvědomoval tehdy, i s odstupem času, kdy na ni vzpomínal: „Měl jsem ji opravdu hrozně moc rád. John nás jednou přistihl, jak se mazlíme, a byl naprosto vyvedený z míry. Chvíli jen zíral a pak řekl: ,Tedy, takhle na měkko jsem tě ještě neviděl.´ A já si říkám, vždyť mě tak ani vidět nemohl. Když se člověk mazlí se svým psem, začne se propadat do jakési pohody a bezpečí, po chvíli zapomene na svět a ocitne se ve stavu totální blaženosti. Nehledě na to, že Martha byla mazel z vůle boží.“

 

pes2jpg.jpg
Paul McCartney s Marthou a koťaty na prahu svého domu, 1967

 

 


Paulův vztah k Martě neudivoval pouze Johna Lennona. Ani někteří hudební kritici nebyli schopni či ochotni se smířit se skutečností, že Paul McCartney svůj talent promarňuje na něco tak profánního, jako je pes. Takže rozjeli pátrání po „pravém“, hlubším smyslu textu jeho písně… A došli k závěru, že „Dear Martha“ je kryptogram, v němž slavný Brouk ve skutečnosti analyzuje svůj vztah k herečcce Jane Asherové, s níž se chtěl roku 1968 oženit. Na to Paul říká: „Když jsem tehdy napsal: Hloupá holko, podívej, co jsi udělala a tak dále, tak si někdo skutečně mohl myslet, že jde o dívku, ale faktem je a zůstane: Martha byla pes. A věřte mi – náš vztah byl čistě platonický,“ říká se smíchem.
Když se Paulova budoucí žena Linda poprvé vydala do jeho domu v Caven­dish Avenue, byla, mírně řečeno, udivena, přestože tato Američanka viděla už řadu rezidencí hudebních hvězd. Coby profesionální fotografka portrétovala Arethu Franklin, Jimi Hendrixe, The Doors nebo The Rolling Stones. Ale dům slavného Beatles ji přece jen vyvedl z míry: „Zchátralý, ošuntělý nábytek a psí hovínka, kam se člověk podíval, v ledničce poloshnilé zbytky čehosi nedefinovatelného a vůbec nic k jídlu,“ zaznamenal Paulův životopisec Peter Ames Carlin její zděšení. „Jak může někdo takhle žít? A jak může v tomto prostředí nechat vegetovat svého psa?“ ptala se konsternovaná Linda, která se doma v New Yorku aktivně účastnila boje za práva zvířat.
Fakt je, že Paul Marthu nepochybně mi­loval. Ale starat se o ni? To možná chtěl, ale moc neuměl. Nechal pro ni vyrobit takové dveře, které si pes může sám otevřít tlapkou a vyběhnout do zahrady, ale zapomněl ji naučit, jak to má udělat. Také ji nechal zhltnout, co si od něj vyžebrala, takže měla pravidelně „běhavku“. Akční Linda si ale uměla poradit. Ze všeho nejdříve poslala jednoho z Paulových poskoků nakoupit: „Potřebujeme mléko, kávu a konzervy se psím žrádlem.“ Očividně ihned pochopila, jakou roli hraje Martha pro zachování duševní rovnováhy jejího budoucího chotě.
Linda a Paul se vzali 12. března 1969 (čímž o osm dní předběhli Johna Lennona s Yoko Ono) a zanedlouho se odstěhovali na skotský poloostrov Kintyre. Paul naučil Lindu hrát na klavír a angažoval ji pro svou novou skupinu Wings (tu založil roku 1971). Linda z Paula udělala něco jako chalupáře. A „hloupá holka“ Martha dostala řadu čtyřnohých kamarádů různých ras a velikostí. Ale zůstala Paulovou favoritkou.

 

baner-clanek

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 26. 02. 2019.

Objednat si Xantypy můžete i zde

XANTYPA 03/2019 - výběr z článků

Martin Řezníček

Martin Řezníček

První zkušenosti získal v BBC. Odtud odešel do České televize, pět let byl jejím zpravodajem ve Washingtonu, nyní je moderátorem hlavní zpravodajské relace Události a zástupcem šéfredaktora.

Punťův velký návrat

Punťův velký návrat

Kreslený psík Punťa se stal za první republiky a za protektorátu skutečným fenoménem. Tehdejší děti na jeho další časopisecké příhody čekaly stejně netrpělivě jako později jejich vnoučata na příběhy Myšpulína, Fifinky, Bobíka a Pindi. Literární vědci Pavel a Lucie Kořínkovi se rozhodli vrátit ho do obecného povědomí. Jejich publikace PUNŤA, ZAPOMENUTÝ HRDINA ČESKÉHO KOMIKSU (1934–1942) je po všech stránkách natolik vydařená, že nad ní tento kdysi tolik populární pejsek musí radostně vrtět ocáskem.

Primky

Primky

Hodinky Prim, které jsme kdysi nosili skoro všichni, se v poslední době staly vyhledávaným sběratelským artiklem. Nejen pro sběratele, muzejní kurátory, ale i pro všechny, kteří si rádi čtou příběhy tradičních českých značek, sepsal historii a sestavil kompletní katalog hodinek Prim jejich velký znalec Libor Hovorka. Ve skvostném provedení – publikace obsahuje několik stovek fotografií jednotlivých typů hodinek, hodin, budíků, ale i reklamních materiálů a snímků z dějin výroby – ji vydalo nakladatelství Host.

Josef Illík

Josef Illík

Josef Illík stál za kamerou takových filmů jako KOČÁR DO VÍDNĚ, KLADIVO NA ČARODĚJNICE, UCHO, UŽ ZASE SKÁČU PŘES KALUŽE nebo TŘI OŘÍŠKY PRO POPELKU. Byl však také vynikajícím fotografem, po němž zůstala jedinečná sbírka zhruba čtyř tisíc černobílých negativů. Z některých, zachycujících Prahu v letech 1945–1958, byly zhotoveny fotografie a publikovány v knize, kterou vydalo nakladatelství Argo.

Jiří Hrzán

Jiří Hrzán

Jiřímu Hrzánovi se podařilo vytvořit herecký typ. Typ kluka, který není frajersky suverénní. Naopak, je to spíš smolař sužovaný občasnými trablemi a komplexy. Někdy se už už zdá, že se dá do breku. Nedá, ale v tom okamžiku jako komik zaručeně vítězí i nad velkými škarohlídy. Jen těžko bychom v naší kinematografii hledali nešťastnějšího a utrápenějšího ženicha, než jakého předvedl v komedii SVATBA JAKO ŘEMEN. Nechce se věřit, že už je to osmdesát let, kdy se tento věčně mladý kluk 30. března 1939 v Táboře narodil.

Když se „zpumprlíkují“ sloni a paviáni

Když se „zpumprlíkují“ sloni a paviáni

Že se zvířata umějí taky pěkně „zpumprlíkovat“, dokazují mnohá osobní svědectví i záznamy na YouTube, na nichž lze zhlédnout opojení psů, koček, slepic i koal padajících ze stromů kvůli přílišné intoxikaci z eukalyptových listů, ale i povalující se skupiny opilých slonů. V Jižní Africe existuje strom marula, domorodci oblíbený jako u nás lípa, který milují sloni, a nikdo mu neřekne jinak než sloní strom. Diskutuje se o tom, jestli jeho plody opíjejí, či nikoli.

Radim Špaček

Radim Špaček

S Radimem Špačkem (*1973) se znám necelých deset let, obdivuji jeho pracovitost, vstřícnost i otevřenost. Na sklonku minulého roku představil svůj nový film z nedávné historie a zároveň ze sportovního prostředí ZLATÝ PODRAZ. Námět pozoruhodného snímku mi s Radimovým osobnostním typem nešel tak úplně dohromady, rozhodl jsem se ho tedy na okolnosti vzniku tohoto filmu – a nejenom na ně – zeptat.

Taťána Kovaříková

Taťána Kovaříková

S několikaměsíčním synem Maxem v náručí ozdobila první číslo měsíčníku Xantypa. Psal se rok 1995 a už tehdy patřila ke špičce tuzemských návrhářů. Jak dnes tvoří úspěšná Taťána Kovaříková? Proč ji její profese neustále baví a jak vznikají dámské kolekce, jimiž podtrhuje ženskost a rafinovanost? O tom hovořila s XANTYPOU v prostorách svého útulného butiku TATIANA v Praze na Starém Městě.

Dva kohouti na venezuelském smetišti

Dva kohouti na venezuelském smetišti

Stát se dvěma prezidenty je odchylka připomínající dvouhlavé tele. Avšak zatímco vycpané tele ve vitríně předvádíme za mírný poplatek návštěvníkům zábavních parků, z existence dvou prezidentů nemá v zemi zmítané politickým chaosem profit nikdo. Poté, co tamní parlament odmítl uznat druhý mandát prezidenta Nicoláse Madura a jeho předseda Juan Guaidó sám sebe prohlásil prezidentem prozatímním, se v téhle situaci nachází i jihoamerická Venezuela.

Osobnosti - výběr z článků

Dorothea Tanning

Dorothea Tanning

Neobyčejná americká malířka Dorothea Tanning uchvátila slavného německého malíře Maxe Ernsta natolik, že opustil pohodlný život s bohatou a vlivnou manželkou, mecenáškou umění Peggy Guggenheimovou. Dorothea Tanning se poté za Maxe Ernsta provdala.

Jan Dušek

Jan Dušek

Prof. Jan Dušek je jednou z nejvýraznějších osobností české scénografie a kostýmního výtvarnictví 20. a 21. stol. Jeho jméno je trvale spojováno s tvorbou režiséra Evalda Schorma, s nímž spolupracoval v letech 1976–1988 na inscenacích KRÁL JELENEM, TRAGICKÝ PŘÍBĚH HAMLETA, BRATŘI KARAMAZOVI, MACBETH, MARATÓN, HLUČNÁ SAMOTA a dalších.

Martin Donutil

Martin Donutil

Výkonů herce Martina Donutila (ročník 1991) jsem si začal všímat v inscenacích brněnské Husy na provázku, což bylo jeho první angažmá. Působil tam donedávna a nezapomenutelná je například jeho kreace v titulní roli Shafferova Amadea v režii Vladimíra Morávka. Tam exceloval spolu se svým otcem Miroslavem (ten ztvárnil Salieriho). Martinovi potom nabídlo angažmá nové vedení Městských divadel pražských, kde v herecky nadprůměrné inscenaci ANDĚLÉ V AMERICE režiséra Michala Dočekala podává v náročné roli emocionálně rozpolceného intelektuála mimořádný výkon.

Studna, sekera, archiv

Studna, sekera, archiv

Rád seká dříví, nerad nosí vodu ze studně a nejradši listuje zaprášenými dokumenty v archivech. „I když nacisti spálili tisíce papírů a estébáci za sebou zahlazovali stopy jak lišky, válí se tam kvanta příběhů, co čekají, až je někdo zvedne,“ říká Miloš Doležal, toho času propuštěný z rozhlasu. Na oceňovanou knihu o číhošťském páterovi Josefu Toufarovi, kterého v roce 1950 umlátili příslušníci Státní bezpečnosti, nyní navázal povídkovou knihou ČURDA Z HLÍNY zasazenou do období protektorátu. Sešli jsme se v pražských Vršovicích.

Yves Saint Laurent

Yves Saint Laurent

„Návrh je základ všeho,“ tvrdil Alberto Giacometti. Pro tvorbu Yvese Saint Laurenta to platí dvojnásob.

Jana Stryková

Jana Stryková

Jana Stryková patří k herečkám, o nichž platí, že je na ně radost pohledět. K atraktivnímu exteriéru přidává na jevišti i vnitřní opravdovost, také přirozenou, a přesto zřetelnou dikci (jev v českých divadlech ne vždy samozřejmý). Energická a přímá je i v osobním kontaktu, nic nepředstírá, rozhovor občas proloží nakažlivým zvonivým smíchem.

Ondřej Kundra

Ondřej Kundra

Mezi vyznamenané prestižní Cenou Ferdinanda Peroutky patří od letošního února také redaktor týdeníku Respekt Ondřej Kundra. Teprve osmatřicetiletý novinář se věnoval už dlouhé řadě silných témat, včetně investigativních. Týkají se korupce, zneužívání politické moci, poměrů v justici, šíření lží a dezinformací, nepřátelských cizích vlivů.

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Je velice těžké rozprávět s někým, koho opravdu dobře znáte. Celoživotní pevné přátelství, které mě pojí s mým otcem, je snad výjimečné. Vždycky jsme si byli velmi blízcí. Byl mi tátou od útlého dětství přes mou divokou pubertu až do dnešních dní. Nebyl však jen člověkem plným lásky a pochopení, ale v průběhu let jsem se od něj dovídala tolik cenných informací, že bych to bez přehánění mohla pokládat za domácí univerzitu. Kdyby se mě někdo zeptal, jestli bych si jako otce dovedla představit někoho jiného, dostalo by se mu jen hlasité negativní odpovědi. Letos 2. dubna slaví devadesáté narozeniny.

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek

Výrazný herec a propagátor netradičního přístupu k životu Jaroslav Dušek (ročník 1961) uvedl nedávno v Divadle Na Jezerce projekt SLÁVA STROJŮ A MĚST. Tato nadmíru inspirativní inscenace vychází z téměř neznámého textu Jaromíra Rašína. S režisérem i interpretem v jedné osobě jsme si povídali v příšeří zadního traktu restaurace zmíněného divadla, kde mu za dvě hodiny začínalo představení, v němž formou „jevištního čtení“ ztvárňuje všechny role.

Sama s Kunderou

Sama s Kunderou

Stalo se to před více než půl stoletím, v roce 1964. Tehdy bylo českému, později francouzskému spisovateli třicet pět let, ještě nebyl světoznámý a ještě si nehlídal svůj oficiální obraz tak úzkostlivě jako později. Letos 1. dubna oslaví Milan Kundera devadesátiny.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 03/2019

XANTYPA XANTYPA 03/2019

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 10/2019

XANTYPA XANTYPA 10/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne