Editorial

Slovo šéfredaktorky

Vážení a milí, když byl Martin Řezníček zpravodajem České televize ve Washingtonu, vždycky jsem měla radost, když jsem ho na obrazovce viděla. Noblesa, kultivovanost, zasvěcený projev. Zmocňoval se mě pocit hrdosti, že nás v Americe reprezentuje takováto osobnost. Nyní, po návratu do redakce zpravodajství České televize, jsme ho vyzpovídali, protože nás zajímalo, jak začínal v BBC, i to, jaká je jeho americká zkušenost. Taťána Kovaříková patří k předním českým návrhářkám. A patřila již před čtyřiadvaceti lety, protože nám ozdobila úplně první číslo Xantypy. Jakou cestu od té doby ušla, se dozvíte v rozhovoru s ní. Dokonce prozradila, že se brzy bude vdávat. Hádejte, kdo jí ušije svatební šaty? A ještě jedna hádanka. V redakci nás navštívil fotograf Alexandr Janovský a nechal nás nahlédnout do svého archivu. Takové bohatství jsme dlouho neviděli, a tak nás napadlo z několika snímků sestavit hádanku. Ta se bude pravidelně objevovat na stránkách Xantypy a vy, pokud uhodnete, jaké osobnosti na fotografiích jsou, od nás dostanete knižní dárek.

Ještě bych chtěla upozornit na novou anketu, kterou připravuje Magda Šebestová. Vždy bude na aktuální téma. Tentokrát se ke vpádu hitlerovských vojsk na naše území vyjadřují pamětníci – socioložka Jiřina Šiklová, bývalá televizní hlasatelka Kamila Moučková a spisovatel Jiří Stránský. Nová je i rubrika otázek Marka Brodského.
Jako puberťačka jsem měla ve svém pokojíčku na zdi vyvěšené plakáty a fotky Beatles, především Paula McCartneyho, kterého jsem měla moc ráda. A on měl zase moc rád svoji fenku Marthu. S chutí jsem si přečetla o jejich vztahu. Zajímavé jsou rozhovory s režisérem a pedagogem Radimem Špačkem, herečkou Alenou Mihulovou a Barbarou Karpetovou, která právě končí svoji misi v České národní budově v New Yorku. S Xantypou navštívíte barokní skvost v Troji, ochutnáte karneval v Nice, který předchází březnovému karnevalu v Rio de Janeiru, podíváte se za slony a paviány do Jižní Afriky… Přejeme vám krásné počtení a slunečný březen.


Vaše

Michaela Gübelová

XANTYPA 03/2019 - výběr z článků

Martin Řezníček

Martin Řezníček

První zkušenosti získal v BBC. Odtud odešel do České televize, pět let byl jejím zpravodajem ve Washingtonu, nyní je moderátorem hlavní zpravodajské relace Události a zástupcem šéfredaktora.

Punťův velký návrat

Punťův velký návrat

Kreslený psík Punťa se stal za první republiky a za protektorátu skutečným fenoménem. Tehdejší děti na jeho další časopisecké příhody čekaly stejně netrpělivě jako později jejich vnoučata na příběhy Myšpulína, Fifinky, Bobíka a Pindi. Literární vědci Pavel a Lucie Kořínkovi se rozhodli vrátit ho do obecného povědomí. Jejich publikace PUNŤA, ZAPOMENUTÝ HRDINA ČESKÉHO KOMIKSU (1934–1942) je po všech stránkách natolik vydařená, že nad ní tento kdysi tolik populární pejsek musí radostně vrtět ocáskem.

Primky

Primky

Hodinky Prim, které jsme kdysi nosili skoro všichni, se v poslední době staly vyhledávaným sběratelským artiklem. Nejen pro sběratele, muzejní kurátory, ale i pro všechny, kteří si rádi čtou příběhy tradičních českých značek, sepsal historii a sestavil kompletní katalog hodinek Prim jejich velký znalec Libor Hovorka. Ve skvostném provedení – publikace obsahuje několik stovek fotografií jednotlivých typů hodinek, hodin, budíků, ale i reklamních materiálů a snímků z dějin výroby – ji vydalo nakladatelství Host.

Josef Illík

Josef Illík

Josef Illík stál za kamerou takových filmů jako KOČÁR DO VÍDNĚ, KLADIVO NA ČARODĚJNICE, UCHO, UŽ ZASE SKÁČU PŘES KALUŽE nebo TŘI OŘÍŠKY PRO POPELKU. Byl však také vynikajícím fotografem, po němž zůstala jedinečná sbírka zhruba čtyř tisíc černobílých negativů. Z některých, zachycujících Prahu v letech 1945–1958, byly zhotoveny fotografie a publikovány v knize, kterou vydalo nakladatelství Argo.

Jiří Hrzán

Jiří Hrzán

Jiřímu Hrzánovi se podařilo vytvořit herecký typ. Typ kluka, který není frajersky suverénní. Naopak, je to spíš smolař sužovaný občasnými trablemi a komplexy. Někdy se už už zdá, že se dá do breku. Nedá, ale v tom okamžiku jako komik zaručeně vítězí i nad velkými škarohlídy. Jen těžko bychom v naší kinematografii hledali nešťastnějšího a utrápenějšího ženicha, než jakého předvedl v komedii SVATBA JAKO ŘEMEN. Nechce se věřit, že už je to osmdesát let, kdy se tento věčně mladý kluk 30. března 1939 v Táboře narodil.

Když se „zpumprlíkují“ sloni a paviáni

Když se „zpumprlíkují“ sloni a paviáni

Že se zvířata umějí taky pěkně „zpumprlíkovat“, dokazují mnohá osobní svědectví i záznamy na YouTube, na nichž lze zhlédnout opojení psů, koček, slepic i koal padajících ze stromů kvůli přílišné intoxikaci z eukalyptových listů, ale i povalující se skupiny opilých slonů. V Jižní Africe existuje strom marula, domorodci oblíbený jako u nás lípa, který milují sloni, a nikdo mu neřekne jinak než sloní strom. Diskutuje se o tom, jestli jeho plody opíjejí, či nikoli.

Radim Špaček

Radim Špaček

S Radimem Špačkem (*1973) se znám necelých deset let, obdivuji jeho pracovitost, vstřícnost i otevřenost. Na sklonku minulého roku představil svůj nový film z nedávné historie a zároveň ze sportovního prostředí ZLATÝ PODRAZ. Námět pozoruhodného snímku mi s Radimovým osobnostním typem nešel tak úplně dohromady, rozhodl jsem se ho tedy na okolnosti vzniku tohoto filmu – a nejenom na ně – zeptat.

Taťána Kovaříková

Taťána Kovaříková

S několikaměsíčním synem Maxem v náručí ozdobila první číslo měsíčníku Xantypa. Psal se rok 1995 a už tehdy patřila ke špičce tuzemských návrhářů. Jak dnes tvoří úspěšná Taťána Kovaříková? Proč ji její profese neustále baví a jak vznikají dámské kolekce, jimiž podtrhuje ženskost a rafinovanost? O tom hovořila s XANTYPOU v prostorách svého útulného butiku TATIANA v Praze na Starém Městě.

Dva kohouti na venezuelském smetišti

Dva kohouti na venezuelském smetišti

Stát se dvěma prezidenty je odchylka připomínající dvouhlavé tele. Avšak zatímco vycpané tele ve vitríně předvádíme za mírný poplatek návštěvníkům zábavních parků, z existence dvou prezidentů nemá v zemi zmítané politickým chaosem profit nikdo. Poté, co tamní parlament odmítl uznat druhý mandát prezidenta Nicoláse Madura a jeho předseda Juan Guaidó sám sebe prohlásil prezidentem prozatímním, se v téhle situaci nachází i jihoamerická Venezuela.

Michaela Gübelová - výběr z článků

Editorial

Editorial

Vážené a milé, vážení a milí, čerstvá čtyřicátnice, herečka Jana Stryková vypráví o své cestě vzhůru až na prkna Národního divadla. Kromě toho se zmiňuje, jak ji propírá bulvár, ale zdá se, že si z toho příliš nedělá. Vyzpovídal ji Jan Kerbr a do tohoto čísla také ještě mladého herce Martina Donutila, který talent zřejmě zdědil po tatínkovi. Spolu hrají Amadea a Salieriho. V rozhovoru Marie Valtrové s jedním z našich nejvýznačnějších scénografů Janem Duškem zazní: „Můj tchán, překladatel a chartista Zdeněk Urbánek, se totiž stal rektorem a mně připadalo nemorální být nadále děkanem. Z jedné rodiny rektor a děkan?! To prostě nešlo.“ Velmi trefný příklad morálního usuzování.

Editorial

Editorial

Vážení a milí, v březnu jsme oslavili dvacáté výročí vstupu naší republiky do Severoatlantické aliance a já jsem si ráda zavzpomínala, jak jsem přesně před dvaceti lety, kdy jsme se stali v Alianci čerstvými nováčky, mohla být hrdou součástí doprovodné skupiny prezidenta Václava Havla do Washingtonu na summit, který se konal k padesátému výročí NATO (23. – 25. dubna 1999). Na setkání členských zemí i oslavy výročí ale tenkrát vrhla stín válka v Kosovu, a tak se veškerá jednání a proslovy točily kolem ní. Malá oslava však přece jen nastala. Americký prezident Bill Clinton pozval na večeři do Bílého domu devatenáct nejvyšších představitelů členských států. Žlutá jídelna byla nádherně vyzdobena bílými orchidejemi, náš prezident Havel s manželkou Dagmar seděli mezi Billem Clintonem a francouzským prezidentem Jacquesem Chiracem. Tehdy jsem navštívila Bílý dům poprvé a byl to nezapomenutelný zážitek. Později pak s Václavem Havlem ještě jednou, ale už za prezidenta George Bushe ml. Jsem vděčná za ty krásné vzpomínky, Alan Pajer má podobné. Na cestě do Washingtonu byl totiž oficiálním fotografem našeho prezidenta. Událost vstupu naší republiky do NATO připomíná svými fotografiemi a některými vybranými myšlenkami Václava Havla.

Editorial

Editorial

Vážení a milí, Michelle Obamová, sympatická předposlední první dáma Spojených států a v americké historii vůbec první první dáma tmavé pleti, sepsala svůj příběh a doplnila ho mnoha fotografiemi ze svého života. V USA se kniha okamžitě stala bestsellerem. U nás vyjde v březnu. Oslovili jsme překladatelku Michalu Markovou, vyzpovídali ji a ona nás do textu knihy nechala nahlédnout. Přinášíme tedy ochutnávku, lákadlo. Kromě několika zajímavých článků a rozhovorů, které uvádíme na obálce, bych ráda upozornila na hraběnku Karlu Mornstein-Zierotin, která se se vší zodpovědností a energií věnuje rodovému majetku, jenž jí byl navrácen neskutečně zdevastován komunisty, na rozhovor se špičkovým kardiochirurgem Ivem Skalským, který zachránil spoustu životů, právě tak jako Pavla Gomba, ale na jiném poli – jako ředitelka české sekce UNICEF.

Editorial

Editorial

Vážení a milí, osmnáctého prosince 2011 bohužel odešel Václav Havel. Kdyby tu byl, hodně by se určitě divil, co z úst dokáže vypustit jiný prezident. Miloš Zeman v reakci na Babišovu kauzu Čapí hnízdo řekl 13. listopadu v televizi, že českým novinářům nevěří ani nos mezi očima! Nevěřila jsem vlastním uším. Zeman by možná nejraději média zakázal a profesi novinářů zrušil! Přitom v případě této kauzy investigativní novináři konali prokazatelně rychleji i šikovněji než orgány činné v trestním řízení. Podařilo se jim vypátrat Andreje Babiše mladšího, což kupodivu policie za dva roky nedokázala. A Babišovým Čapím hnízdem se už několik let zabývají politici, novináři i policie, vše se točí kolem jedné osoby, obviňovaného premiéra. Nepřipadá vám to směšné? Vlastně spíš smutné, protože tu srandu platíme my všichni ze svých daní a navíc s takovým premiérem v čele naše země vypadá velice nedůvěryhodně. Ale prezident je stále spokojený. Odstoupení Babiše z funkce premiéra do vyřešení případu žádá Senát a občané začínají být hodně naštvaní. Jsem zvědavá, jestli hojné demonstrace po celé republice ovlivní poslance a ti konečně něco rázného podniknou!

Editorial

Editorial

Milí čtenáři, Břetislav Dytrich na našich stránkách podrobně popisuje, jak nadšeně žila svůj první den nová Československá republika 28. října před sto lety. A vlastně celý tento rok si připomínáme stoleté výročí vzniku našeho prvního samostatného státu a samozřejmě také osvícenou filosofickou a morální osobnost prvního prezidenta, Tomáše Garrigua Masaryka.

Editorial

Editorial

Vážení a milí, sympatický herec Hynek Čermák na sebe prozrazuje, že chtěl být pilotem, že si váží Cyrana a rád by si ho zahrál, že jeho vztah se ženou Veronikou je to nejlepší, co ho zatím v životě potkalo… a samozřejmě ještě mnohem víc nám toho o sobě řekl. Důkladně ho vyzpovídal Vašek Vašák, který byl velice pilný a do tohoto čísla napsal ještě další tři rozhovory.

Editorial

Editorial

Vážení a milí, nedávno jsem viděla inscenaci Kočka v oregánu v Di­vadle Kalich, kde excelovali manželé Bára Hrzánová a Radek Holub. Byla to čistá radost. A tak jsem se po představení domluvila s Iljou Kučerou ml., naším občasným přispěvatelem, který byl z jejich výkonu nadšený stejně jako já, aby s oběma pro letní Xantypu udělal rozhovor. Nabídku přijal s radostí, právě tak jako Matěj Třešňák, který pak za pár dní Báru s Radkem a fenkou Pepinou fotil u Vltavy. Mimochodem, přestože byl krásný červnový den, voda byla po předešlých přívalových deštích pořádně zakalená. Potřetí v krátké době jsem se se sympatickou dvojicí potkala ve Viole, kde Bára křtila svoji knihu Vinnetou naší doby, sepsal ji s ní Richard Erml. Těch několik setkání ve mně probudilo vzpomínání…

Editorial

Editorial

Vážení a milí, jen namátkově z poslední doby: požár v Holešovicích, umírají lidé v Palestině, údajným důvodem je přestěhování americké ambasády z Tel Avivu do Jeruzaléma, dva lidé poražení tramvají na náměstí I. P. Pavlova zemřeli, prezident obviňován z vlastizrady kvůli novičoku, vládne nám stále vláda bez důvěry… Kde jsou nějaké pozitivní zprávy? V Xantypě!

Editorial

Editorial

Vážení a milí, v pátek třináctého navždy odešel geniální filmař a vzácný člověk Miloš Forman (18. 2. 1932 – 13. 4. 2018). Mnohokrát jsme o něm do Xantypy psali, několikrát s ním vedli rozhovor. Od té smutné zprávy se mi vybavují nezapomenutelné chvíle strávené ve společnosti Miloše Formana.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 03/2019

XANTYPA XANTYPA 03/2019

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 078/2019

XANTYPA XANTYPA 078/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne