Schichtova epopej a mýdlo s jelenem

Pestrobarevná olejomalba PŘÍJEZD MASARYKŮV představovala loni jednu z nejčastějších ilustrací stoletého výročí vzniku Československé republiky. Málokdo přitom tušil, že obraz plný národních barev a dalších českých symbolů nechal namalovat německý továrník z pohraničí a že je součástí dvaadvacetidílné epopeje dějin českých zemí, podle které se kdysi učily dějepis děti v celé republice.

 

Text Martin Krsek, foto muzeum města Ústí nad Labem

 

schicht1jpg.jpg
PŘÍJEZD MASARYKŮV

 

 

Kdo byl oním německým továrníkem a proč inicioval vznik tohoto zapomenutého cyklu velkoplošných vlasteneckých pláten? Jmenoval se Schicht, pocházel z Ústí nad Labem a nelíbilo se mu, že jeho proslulé mýdlo s jelenem označují čeští národovci za německý výrobek. Současníkům už jméno Schicht mnoho neříká, ale v meziválečném Československu mělo stejný zvuk jako Škoda nebo Baťa. Tento průmyslnický rod produkoval vedle zmíněného mýdla další proslulé značky: kosmetiku Elida, tuky Ceres a Vittelo, olej Vegetol nebo zubní pastu Kalodont. Některé se drží v povědomí široké veřejnosti více než sto let. Rodina začínala roku 1848 malou mydlárnou v Rynolticích na Liberecku. V roce 1882 pak vystavěla moderní továrnu v Ústí nad Labem a během dvaceti let tu syn rynoltického mydláře Johann vybudoval jeden z největších podniků v monarchii. V roce 1907 převzala Schichtovy závody třetí generace – bratři Heinrich a Georg, za jejichž éry došlo k největšímu rozmachu, který zařadil podnik mezi největší svého druhu v Evropě. Roku 1911 uvedli v Ústí do provozu ztužovnu tuku – první na evropské pevnině a čtvrtou na světě. Nová kotelna měla nejvyšší komín v monarchii. Podniková strojírna stavěla ocelové mosty i osobní automobily. Schichtovi dělníci měli svoji knihovnu, mateřskou školku, ordinaci, nemocenskou pokladnu, bytové kolonie a od roku 1931 dokonce i vlastní kryté lázně s pětadvacetimetrovým bazénem. Růst podniku, který představoval desítky pobočných závodů v několika zemích Evropy, narážel na vymezení evropského trhu hlavními konkurenty z Holandska a Velké Británie. V roce 1929 s nimi nakonec Schichtové utvořili dodnes existující nadnárodní gigant Unilever, jehož prvním prezidentem se stal právě rodilý Ústečan Georg Schicht. Po roce 1945 byly Schichtovy závody znárodněny coby německý majetek a změnily název na Severočeské tukové závody – Setuza. Původní výrobní program však z velké části pokračoval dál.

 

schicht2jpg.jpg
Výstava v ústeckém muzeu přibližuje i marketing firmy Schicht.

 

 

České nebo německé mýdlo?
Schichtovi byli starý český rod německého jazyka. Z pohledu zemské příslušnosti šlo tedy o českou firmu. Ovšem moderní nacionalismus druhé poloviny 19. století si s tímto zařazením nevystačil a hledal nacionální příslušnost firmy k českému nebo německému národnostnímu proudu. Tomu musel čelit Johann Schicht už v roce 1885: „Jak doslýchám, rozšiřuje se ohledně mé firmy pověst, která se propuštění českých dělníků z továrny mé, pak mého zjevného přidávání se k německé straně atd. týče,“ píše v reakci v českých novinách a nabízí tisíc zlatých za jakýkoli důkaz o těchto zvěstech. Vytvořit obraz Schichtových závodů jako německého podniku mohlo znevýhodnit jejich výrobky v očích nacionálně uvědomělých českých zákazníků ve prospěch konkurenčních výrobců obecně uznávaných jako českých. „Posilujte neústupným prováděním hesla Svůj k svému! náš domácí průmysl a žádejte u kupců výhradně jenom český výrobek Pilnáčkovo mýdlo s ovečkou… Mýdlo s ovečkou jest ne-li lepší, tedy právě tak dobré a laciné jako německé mýdlo s jelenem,“ hlásal roku 1908 časopis Ženský svět. Tato nacio­nální kampaň ještě zintenzivnila, když se Heinrich Schicht stal jako přední podnikatel po vzniku republiky předsedou Svazu německých průmyslníků v Čechách.

 

schicht3jpg.jpg
Továrna kolem roku 1920; jeden její komín byl nejvyšší v rakousko-uherské monarchii.
schicht4jpg.jpg
Mýdlo s jelenem bylo nejznámějším produktem firmy Schicht, ochranná známka pochází už z roku 1891.

 

 

Vlastenecká reklama
Schichtovi si dobře uvědomovali obchodní riziko plynoucí z opakovaných pokusů zpochybnit český rozměr firmy a snažili se utvrzovat českého zákazníka, že jde o domácího výrobce. Vrcholným marketingovým produktem, vezoucím se na vlně dobového nacionalismu a vlastenectví, bylo vytvoření cyklu obrazů z českých dějin, tzv. Schichtovy epopeje. Příležitostí k tomu se stalo desáté výročí vzniku republiky v roce 1928. Je to období politické i hospodářské stabilizace Československa včetně částečné normalizace vztahů s německou menšinou, jejíž politická reprezentace v roce 1918 odmítala sdílet stát řízený Čechy. V roce 1926 se v československé vládě objevují první němečtí ministři. Pro jeden z nejvýznamnějších průmyslových podniků na území republiky, pracující se strategickými surovinami v oblasti potravinářství, bylo pochopitelně výhodné nějak projevit loajalitu s novým státem. Dárkem k desátým narozeninám Československa se mělo stát dvanáct pláten ilustrujících důležité události české historie, které v podobě školních obrazů k výuce dějepisu získá každá škola v republice.

 

baner-clanek

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 26. 02. 2019.

Objednat si Xantypy můžete i zde

XANTYPA 03/2019 - výběr z článků

Martin Řezníček

Martin Řezníček

První zkušenosti získal v BBC. Odtud odešel do České televize, pět let byl jejím zpravodajem ve Washingtonu, nyní je moderátorem hlavní zpravodajské relace Události a zástupcem šéfredaktora.

Punťův velký návrat

Punťův velký návrat

Kreslený psík Punťa se stal za první republiky a za protektorátu skutečným fenoménem. Tehdejší děti na jeho další časopisecké příhody čekaly stejně netrpělivě jako později jejich vnoučata na příběhy Myšpulína, Fifinky, Bobíka a Pindi. Literární vědci Pavel a Lucie Kořínkovi se rozhodli vrátit ho do obecného povědomí. Jejich publikace PUNŤA, ZAPOMENUTÝ HRDINA ČESKÉHO KOMIKSU (1934–1942) je po všech stránkách natolik vydařená, že nad ní tento kdysi tolik populární pejsek musí radostně vrtět ocáskem.

Primky

Primky

Hodinky Prim, které jsme kdysi nosili skoro všichni, se v poslední době staly vyhledávaným sběratelským artiklem. Nejen pro sběratele, muzejní kurátory, ale i pro všechny, kteří si rádi čtou příběhy tradičních českých značek, sepsal historii a sestavil kompletní katalog hodinek Prim jejich velký znalec Libor Hovorka. Ve skvostném provedení – publikace obsahuje několik stovek fotografií jednotlivých typů hodinek, hodin, budíků, ale i reklamních materiálů a snímků z dějin výroby – ji vydalo nakladatelství Host.

Josef Illík

Josef Illík

Josef Illík stál za kamerou takových filmů jako KOČÁR DO VÍDNĚ, KLADIVO NA ČARODĚJNICE, UCHO, UŽ ZASE SKÁČU PŘES KALUŽE nebo TŘI OŘÍŠKY PRO POPELKU. Byl však také vynikajícím fotografem, po němž zůstala jedinečná sbírka zhruba čtyř tisíc černobílých negativů. Z některých, zachycujících Prahu v letech 1945–1958, byly zhotoveny fotografie a publikovány v knize, kterou vydalo nakladatelství Argo.

Jiří Hrzán

Jiří Hrzán

Jiřímu Hrzánovi se podařilo vytvořit herecký typ. Typ kluka, který není frajersky suverénní. Naopak, je to spíš smolař sužovaný občasnými trablemi a komplexy. Někdy se už už zdá, že se dá do breku. Nedá, ale v tom okamžiku jako komik zaručeně vítězí i nad velkými škarohlídy. Jen těžko bychom v naší kinematografii hledali nešťastnějšího a utrápenějšího ženicha, než jakého předvedl v komedii SVATBA JAKO ŘEMEN. Nechce se věřit, že už je to osmdesát let, kdy se tento věčně mladý kluk 30. března 1939 v Táboře narodil.

Když se „zpumprlíkují“ sloni a paviáni

Když se „zpumprlíkují“ sloni a paviáni

Že se zvířata umějí taky pěkně „zpumprlíkovat“, dokazují mnohá osobní svědectví i záznamy na YouTube, na nichž lze zhlédnout opojení psů, koček, slepic i koal padajících ze stromů kvůli přílišné intoxikaci z eukalyptových listů, ale i povalující se skupiny opilých slonů. V Jižní Africe existuje strom marula, domorodci oblíbený jako u nás lípa, který milují sloni, a nikdo mu neřekne jinak než sloní strom. Diskutuje se o tom, jestli jeho plody opíjejí, či nikoli.

Radim Špaček

Radim Špaček

S Radimem Špačkem (*1973) se znám necelých deset let, obdivuji jeho pracovitost, vstřícnost i otevřenost. Na sklonku minulého roku představil svůj nový film z nedávné historie a zároveň ze sportovního prostředí ZLATÝ PODRAZ. Námět pozoruhodného snímku mi s Radimovým osobnostním typem nešel tak úplně dohromady, rozhodl jsem se ho tedy na okolnosti vzniku tohoto filmu – a nejenom na ně – zeptat.

Taťána Kovaříková

Taťána Kovaříková

S několikaměsíčním synem Maxem v náručí ozdobila první číslo měsíčníku Xantypa. Psal se rok 1995 a už tehdy patřila ke špičce tuzemských návrhářů. Jak dnes tvoří úspěšná Taťána Kovaříková? Proč ji její profese neustále baví a jak vznikají dámské kolekce, jimiž podtrhuje ženskost a rafinovanost? O tom hovořila s XANTYPOU v prostorách svého útulného butiku TATIANA v Praze na Starém Městě.

Dva kohouti na venezuelském smetišti

Dva kohouti na venezuelském smetišti

Stát se dvěma prezidenty je odchylka připomínající dvouhlavé tele. Avšak zatímco vycpané tele ve vitríně předvádíme za mírný poplatek návštěvníkům zábavních parků, z existence dvou prezidentů nemá v zemi zmítané politickým chaosem profit nikdo. Poté, co tamní parlament odmítl uznat druhý mandát prezidenta Nicoláse Madura a jeho předseda Juan Guaidó sám sebe prohlásil prezidentem prozatímním, se v téhle situaci nachází i jihoamerická Venezuela.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 03/2019

XANTYPA XANTYPA 03/2019

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 05/2019

XANTYPA XANTYPA 05/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne