Martin Řezníček

Pět amerických zpravodajských let

První zkušenosti získal v BBC. Odtud odešel do České televize, pět let byl jejím zpravodajem ve Washingtonu, nyní je moderátorem hlavní zpravodajské relace Události a zástupcem šéfredaktora.

 

Text Vašek Vašák, foto Lukáš David a archiv M. Řezníčka

 

reznicek1jpg.jpg

 

Kde jste přišel k tak dobré angličtině?
Ve čtrnácti letech jsem začal pracovat jako brigádník v kavárně informační kanceláře pro Američany v Praze. Strávil jsem tam několik let a angličtina, kterou jsem si osvojil, se mi později v BBC náramně hodila.

Jak člověk pronikne do tak věhlasné rozhlasové a televizní stanice?
V roce 1998 přišel na žurnalistiku, kde jsem studoval, pán z BBC a ptal se učitelů, jestli by měl někdo z nás zájem o základní novinářskou práci. A já to místo získal. Zůstal jsem tam až do roku 2006, kdy českou redakci zrušili, protože už jí podle vedení BBC v Londýně nebylo třeba.

V „barvách“ BBC jste se dostal poprvé pracovně do USA…
V roce 2004 při volbách. Od té doby jsem pro rádio nebo pro televizi pokryl všechny americké prezidentské volby.

 

reznicek2jpg.jpg
Před Kongresem ve Washingtonu, tradiční místo živých vstupů

 

 

Byla pro vás zpravodajská mise v USA kariérním vrcholem?
Pro mě ano, ale jsou lidé, pro něž je to příliš nudná země, a pokud kolem nich nelítají kulky, není to ta správná novinařina. Pro mě to byl jeden z vrcholů novinářské ka­riéry, protože jsem mohl poznat Ameriku jako málokdo. Spojené státy zná každý. Ať už přímo nebo přes kulturu, kterou konzumuje. A vy těm lidem říkáte věci, které jsou v rozporu s tím, co očekávají. Ta dichotomie mě lákala a současně pozitivně dobíjela. Snažil jsem se přinášet zajímavé příběhy a ukázat Ameriku jako zemi normálních, sympatických lidí. Nikoli jen jako zemi washingtonských kuloárů, kravat a obleků. Snažil jsem se ukázat, že severovýchod se liší od jihu stejně, jako se liší sever Evropy od jihu Evropy. Platí tam sice stejná měna, zahraniční i obranná politika, hovoří se stejným jazykem, ale lidi si „nerozumějí“.

Jak se pozná seveřan od jižana?
Nejenom podle toho, jestli chodí v neděli do kostela. Jižan je víc hrdý na své kořeny, je náboženštější a tradičněji založený, je větší pravděpodobnost, že u něj najdete zbraň, kterou opečovává a používá pro sportovní účely (nebo ji drží spíš symbolicky, pokud by vláda začala překračovat své pravomoce na úkor občanů), než na severovýchodě, který je bližší Evropě, i díky přistěhovalcům. Když se podíváte na politickou mapu USA, tak západní a východní pobřeží většinou volí demokraty – s výjimkou některých států na východě –, zatímco americký střed, zejména v jižní části, je republikánský a konzervativně založený. Střet, který se rozpoutal před sto padesáti lety ve válce Severu proti Jihu, je tam patrný dodneška. Manažer z New Yorku má se zemědělcem z Texasu málo co společného.

Měli jste v Americe na natáčení nějaké finanční limity?
Měli jsme kreditní kartu a dohodu, že každou cestu mimo Washington probereme s naším šéfem Michalem Kubalem, případně se šéfredaktorem. Vždycky jsme si kladli otázku: „Má naše přítomnost tam a tam smysl?“ Věděli jsme, že bychom měli šetřit, ale zároveň nesedět jen ve Washingtonu na zadku a ukázat, že ta země s tři sta padesáti miliony obyvateli je tak barevná, jak jsem se ji snažil před chvilkou popsat. A to je přirozeně finančně náročné. Já si ale myslím, že původní zahraniční zpravodajství, které je v českých médiích stále ojedinělejší, je velice důležité, protože je šité na míru českému divákovi. To, co přinese agentura a může vysílat ruská, německá nebo španělská televize, je sterilní a zglajchšaltované. Pokud chceme, aby náš divák pochopil různorodost světa, tak je potřeba, aby tam člověk mezi těmi lidmi byl, ptal se jich, aby dýchal jejich vzduch. Bez toho novinařina, podle mě, nemá smysl.

 

reznicek3jpg.jpg
Na červeném koberci v Hollywoodu

 

 

Je v USA cítit česká stopa?
Je daleko patrnější, než jsem si myslel. Bývalý americký velvyslanec v Česku Norman Eisen říkal, že Česká republika na mezinárodním poli boxuje ve vyšší váhové kategorii, než by jí příslušelo, což myslel jako pochvalu. To platí i o Češích v USA, přestože nejsou nejpočetnější menšina. Podařily se jim ale velké věci.

Setkal jste se i s někým takovým ze šo­ubyznysu?
S Jimem Peterikem, spoluautorem hitu EYE OF THE TIGER z filmu ROCKY III, který žije v Chicagu, má české předky a je v kontaktu s naším konzulátem. Když tam před časem proběhly Dny Prahy, na něž přijel i Michael Kocáb, bylo v plánu uspořádat na předměstí koncert. Jenže začalo ukrutně pršet, tak se přesunul do stanu, Jim Peterik si stoupl na stůl a tu melodii, kterou zná opravdu každý, začal hrát akusticky. Pár lidí se přidalo a vznikla z toho improvizovaná jam ses­sion, na níž tahle hvězda zpívala a chovala se bez zábran. Má sice fialovější vlasy než běžný člověk, obléká se trochu jinak, ale uvnitř je to sympatický „klučina“ a setkání s ním bylo velmi příjemné.

Nejcennější rozhovor jste uskutečnil s bývalým ministrem zahraničí Henrym Kissingerem, že?
Ano. Kromě toho jsem hovořil i s někdejší ministryní zahraničí Madeleine Albrightovou a Paulem Ryanem – tehdy předsedou Sněmovny reprezentantů. S Henrym Kissingerem to domlouvala asi rok Nadace Knihovny Václava Havla. Bylo to pro jejich projekt, v němž sbírají názory na postoje našeho bývalého prezidenta. Kissingera jsem znal jen z knih a teď se tenhle člověk, který rozhodoval o zahraničním směřování Ameriky sedmdesátých let, přede mnou převlékal a radil se se mnou, jakou si má vzít kravatu. Pak podotkl: „Ten rozhovor vám dám jen proto, že jsem měl rád Havla.“ Já jsem se ho ale potřeboval zeptat i na aktuální věci, protože radil Trumpovi. To ovšem odmítl. Po chvilce povídání mezi čtyřma očima jsme šli udělat rozhovor a já jsem věděl, že tu čtvrthodinku, kterou jsem měl k dispozici, musím vytěžit, co to půjde. Zároveň mi bylo jasné, že devadesátiletému člověku nemůžu skákat do řeči. Nakonec jsem z něj něco o Trumpovi dostal. Kdyby nechtěl, tak mi nic neřekne. Mimochodem, Kissinger bydlel v Connecticutu kousek od Miloše Formana a byl jedním z mála lidí, s nimiž Forman udržoval úzký kontakt i v době, kdy už se stranil společnosti.

Získat takové lidi před kameru je většinou asi nemožné…
Česká televize je tam jedním z několika stovek médií, a když si má americký politik rozmyslet, komu dát rozhovor, tak ho nedá nám, protože mu to nepřinese politické body. Každý rozhovor, který se nám tam podařilo udělat s nějakým politikem, byl zázrak. Když jsem točil s Chrisem Murphym, senátorem za Demokratickou stranu, který připravoval zákon proti ruské propagandě, tak si mě předtím prověřil přes americkou ambasádu v Praze. Na­opak běžní Američané před kameru doslova „skáčou“, protože se rádi vidí v televizi a je jim jedno, jestli je americká, nebo česká.

 

reznicek5jpg.jpg
Narodil se 5. prosince 1976 v Praze, po obchodní akademii vystudoval masovou komunikaci a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Od roku 1998 pracoval v BBC, v roce 2006 nastoupil do České televize. V letech 2013 až 2018 působil jako zahraniční zpravodaj ve Washingtonu. Je zástupcem šéfredaktora zpravodajství České televize. Má syna Marka (13) a dceru Kláru (11).

 

 

reznicek4jpg.jpg
S rodinou na výletě do Arizony

 

 

 

baner-clanek

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 26. 02. 2019.

Objednat si Xantypy můžete i zde

XANTYPA 03/2019 - výběr z článků

Punťův velký návrat

Punťův velký návrat

Kreslený psík Punťa se stal za první republiky a za protektorátu skutečným fenoménem. Tehdejší děti na jeho další časopisecké příhody čekaly stejně netrpělivě jako později jejich vnoučata na příběhy Myšpulína, Fifinky, Bobíka a Pindi. Literární vědci Pavel a Lucie Kořínkovi se rozhodli vrátit ho do obecného povědomí. Jejich publikace PUNŤA, ZAPOMENUTÝ HRDINA ČESKÉHO KOMIKSU (1934–1942) je po všech stránkách natolik vydařená, že nad ní tento kdysi tolik populární pejsek musí radostně vrtět ocáskem.

Primky

Primky

Hodinky Prim, které jsme kdysi nosili skoro všichni, se v poslední době staly vyhledávaným sběratelským artiklem. Nejen pro sběratele, muzejní kurátory, ale i pro všechny, kteří si rádi čtou příběhy tradičních českých značek, sepsal historii a sestavil kompletní katalog hodinek Prim jejich velký znalec Libor Hovorka. Ve skvostném provedení – publikace obsahuje několik stovek fotografií jednotlivých typů hodinek, hodin, budíků, ale i reklamních materiálů a snímků z dějin výroby – ji vydalo nakladatelství Host.

Josef Illík

Josef Illík

Josef Illík stál za kamerou takových filmů jako KOČÁR DO VÍDNĚ, KLADIVO NA ČARODĚJNICE, UCHO, UŽ ZASE SKÁČU PŘES KALUŽE nebo TŘI OŘÍŠKY PRO POPELKU. Byl však také vynikajícím fotografem, po němž zůstala jedinečná sbírka zhruba čtyř tisíc černobílých negativů. Z některých, zachycujících Prahu v letech 1945–1958, byly zhotoveny fotografie a publikovány v knize, kterou vydalo nakladatelství Argo.

Jiří Hrzán

Jiří Hrzán

Jiřímu Hrzánovi se podařilo vytvořit herecký typ. Typ kluka, který není frajersky suverénní. Naopak, je to spíš smolař sužovaný občasnými trablemi a komplexy. Někdy se už už zdá, že se dá do breku. Nedá, ale v tom okamžiku jako komik zaručeně vítězí i nad velkými škarohlídy. Jen těžko bychom v naší kinematografii hledali nešťastnějšího a utrápenějšího ženicha, než jakého předvedl v komedii SVATBA JAKO ŘEMEN. Nechce se věřit, že už je to osmdesát let, kdy se tento věčně mladý kluk 30. března 1939 v Táboře narodil.

Když se „zpumprlíkují“ sloni a paviáni

Když se „zpumprlíkují“ sloni a paviáni

Že se zvířata umějí taky pěkně „zpumprlíkovat“, dokazují mnohá osobní svědectví i záznamy na YouTube, na nichž lze zhlédnout opojení psů, koček, slepic i koal padajících ze stromů kvůli přílišné intoxikaci z eukalyptových listů, ale i povalující se skupiny opilých slonů. V Jižní Africe existuje strom marula, domorodci oblíbený jako u nás lípa, který milují sloni, a nikdo mu neřekne jinak než sloní strom. Diskutuje se o tom, jestli jeho plody opíjejí, či nikoli.

Radim Špaček

Radim Špaček

S Radimem Špačkem (*1973) se znám necelých deset let, obdivuji jeho pracovitost, vstřícnost i otevřenost. Na sklonku minulého roku představil svůj nový film z nedávné historie a zároveň ze sportovního prostředí ZLATÝ PODRAZ. Námět pozoruhodného snímku mi s Radimovým osobnostním typem nešel tak úplně dohromady, rozhodl jsem se ho tedy na okolnosti vzniku tohoto filmu – a nejenom na ně – zeptat.

Taťána Kovaříková

Taťána Kovaříková

S několikaměsíčním synem Maxem v náručí ozdobila první číslo měsíčníku Xantypa. Psal se rok 1995 a už tehdy patřila ke špičce tuzemských návrhářů. Jak dnes tvoří úspěšná Taťána Kovaříková? Proč ji její profese neustále baví a jak vznikají dámské kolekce, jimiž podtrhuje ženskost a rafinovanost? O tom hovořila s XANTYPOU v prostorách svého útulného butiku TATIANA v Praze na Starém Městě.

Dva kohouti na venezuelském smetišti

Dva kohouti na venezuelském smetišti

Stát se dvěma prezidenty je odchylka připomínající dvouhlavé tele. Avšak zatímco vycpané tele ve vitríně předvádíme za mírný poplatek návštěvníkům zábavních parků, z existence dvou prezidentů nemá v zemi zmítané politickým chaosem profit nikdo. Poté, co tamní parlament odmítl uznat druhý mandát prezidenta Nicoláse Madura a jeho předseda Juan Guaidó sám sebe prohlásil prezidentem prozatímním, se v téhle situaci nachází i jihoamerická Venezuela.

Osobnosti - výběr z článků

Dorothea Tanning

Dorothea Tanning

Neobyčejná americká malířka Dorothea Tanning uchvátila slavného německého malíře Maxe Ernsta natolik, že opustil pohodlný život s bohatou a vlivnou manželkou, mecenáškou umění Peggy Guggenheimovou. Dorothea Tanning se poté za Maxe Ernsta provdala.

Jan Dušek

Jan Dušek

Prof. Jan Dušek je jednou z nejvýraznějších osobností české scénografie a kostýmního výtvarnictví 20. a 21. stol. Jeho jméno je trvale spojováno s tvorbou režiséra Evalda Schorma, s nímž spolupracoval v letech 1976–1988 na inscenacích KRÁL JELENEM, TRAGICKÝ PŘÍBĚH HAMLETA, BRATŘI KARAMAZOVI, MACBETH, MARATÓN, HLUČNÁ SAMOTA a dalších.

Martin Donutil

Martin Donutil

Výkonů herce Martina Donutila (ročník 1991) jsem si začal všímat v inscenacích brněnské Husy na provázku, což bylo jeho první angažmá. Působil tam donedávna a nezapomenutelná je například jeho kreace v titulní roli Shafferova Amadea v režii Vladimíra Morávka. Tam exceloval spolu se svým otcem Miroslavem (ten ztvárnil Salieriho). Martinovi potom nabídlo angažmá nové vedení Městských divadel pražských, kde v herecky nadprůměrné inscenaci ANDĚLÉ V AMERICE režiséra Michala Dočekala podává v náročné roli emocionálně rozpolceného intelektuála mimořádný výkon.

Studna, sekera, archiv

Studna, sekera, archiv

Rád seká dříví, nerad nosí vodu ze studně a nejradši listuje zaprášenými dokumenty v archivech. „I když nacisti spálili tisíce papírů a estébáci za sebou zahlazovali stopy jak lišky, válí se tam kvanta příběhů, co čekají, až je někdo zvedne,“ říká Miloš Doležal, toho času propuštěný z rozhlasu. Na oceňovanou knihu o číhošťském páterovi Josefu Toufarovi, kterého v roce 1950 umlátili příslušníci Státní bezpečnosti, nyní navázal povídkovou knihou ČURDA Z HLÍNY zasazenou do období protektorátu. Sešli jsme se v pražských Vršovicích.

Yves Saint Laurent

Yves Saint Laurent

„Návrh je základ všeho,“ tvrdil Alberto Giacometti. Pro tvorbu Yvese Saint Laurenta to platí dvojnásob.

Jana Stryková

Jana Stryková

Jana Stryková patří k herečkám, o nichž platí, že je na ně radost pohledět. K atraktivnímu exteriéru přidává na jevišti i vnitřní opravdovost, také přirozenou, a přesto zřetelnou dikci (jev v českých divadlech ne vždy samozřejmý). Energická a přímá je i v osobním kontaktu, nic nepředstírá, rozhovor občas proloží nakažlivým zvonivým smíchem.

Ondřej Kundra

Ondřej Kundra

Mezi vyznamenané prestižní Cenou Ferdinanda Peroutky patří od letošního února také redaktor týdeníku Respekt Ondřej Kundra. Teprve osmatřicetiletý novinář se věnoval už dlouhé řadě silných témat, včetně investigativních. Týkají se korupce, zneužívání politické moci, poměrů v justici, šíření lží a dezinformací, nepřátelských cizích vlivů.

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Je velice těžké rozprávět s někým, koho opravdu dobře znáte. Celoživotní pevné přátelství, které mě pojí s mým otcem, je snad výjimečné. Vždycky jsme si byli velmi blízcí. Byl mi tátou od útlého dětství přes mou divokou pubertu až do dnešních dní. Nebyl však jen člověkem plným lásky a pochopení, ale v průběhu let jsem se od něj dovídala tolik cenných informací, že bych to bez přehánění mohla pokládat za domácí univerzitu. Kdyby se mě někdo zeptal, jestli bych si jako otce dovedla představit někoho jiného, dostalo by se mu jen hlasité negativní odpovědi. Letos 2. dubna slaví devadesáté narozeniny.

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek

Výrazný herec a propagátor netradičního přístupu k životu Jaroslav Dušek (ročník 1961) uvedl nedávno v Divadle Na Jezerce projekt SLÁVA STROJŮ A MĚST. Tato nadmíru inspirativní inscenace vychází z téměř neznámého textu Jaromíra Rašína. S režisérem i interpretem v jedné osobě jsme si povídali v příšeří zadního traktu restaurace zmíněného divadla, kde mu za dvě hodiny začínalo představení, v němž formou „jevištního čtení“ ztvárňuje všechny role.

Sama s Kunderou

Sama s Kunderou

Stalo se to před více než půl stoletím, v roce 1964. Tehdy bylo českému, později francouzskému spisovateli třicet pět let, ještě nebyl světoznámý a ještě si nehlídal svůj oficiální obraz tak úzkostlivě jako později. Letos 1. dubna oslaví Milan Kundera devadesátiny.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 03/2019

XANTYPA XANTYPA 03/2019

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 09/2019

XANTYPA XANTYPA 09/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne