Idealista Marek Hilšer

Do prezidentské kampaně šel prakticky bez peněz. Přesto se mu podařilo dostat na svou stranu téměř půl milionu voličů. To ho přimělo k rozhodnutí ucházet se poté alespoň o post senátora.

 

text Vašek Vašák, foto Lukáš David a čtk

 

hilserjpg.jpg

 

V DVTV jste prohlásil: „Pro svou kandidaturu na prezidenta udělám a obětuji všechno.“ Co jste tím myslel?
Šlo spíš o titulek, který měl vyjádřit, že to myslím vážně, protože mou kandidaturu považovala řada lidí za žert. Třeba pan Šídlo (novinář ze Zpráv Seznamu), který se mi na konci kampaně sám od sebe veřejně omluvil. O prezidentský úřad jsem se ucházel proto, že mi není jedno, co se v této zemi děje. Měl jsem na mysli privatizaci politické moci a obrovský střet zájmů. Chtěl jsem se proti tomu postavit jako občanský kandidát, který by vyvažoval to, k čemu dnes část společnosti směřuje. K vládě pevné ruky. Svým krokem jsem sděloval, že bychom se neměli poddávat někomu, kdo nabízí, že nás zachrání a spasí. Tak se naopak staneme nesvobodnými.
Proč tolik lidí podlehlo populismu?
Vidím u nich zklamání z polistopadového vývoje, z politiky devadesátých let, korupčních skandálů, opoziční smlouvy, Topolánkovy vlády, Dalíka, je toho moc. Lidi volají po změně, chtějí něco nového, a toho využil pan Babiš a řekl: Přicházím, abych to vyřešil, abych společnost zachránil; a lidi, kteří si přejí změnu, mu uvěřili. Za nějaký čas se ovšem ukázalo, že to není řešení. Dnes už ve společnosti nevěří nikdo nikomu. Lidi ztratili důvěru v politiku, instituce, policii, televizi, a když v téhle situaci někdo řekne „všeci kradnú“, tak na to přistoupí. Je to začátek dezintegrace společnosti a velký problém pro demokracii. Začátek konce.
Mohl jste v kampani udělat něco líp?
Všichni mých skoro devět procent hodnotili jako úspěch. Já bych za úspěch považoval vítězství, které by dalo této zemi nějakou naději. Ale k vaší otázce. Dělal jsem, co jsem mohl, a myslím, že to jinak nešlo. Neměl jsem peníze, lidi nevěřili, že bych mohl mít úspěch. Obětoval jsem tomu maximum času.
Bral jste si dovolenou?
Naštěstí mám jako učitel nárok na čtyřicet dnů dovolené, které si tím, že vyučuji na vysoké škole, můžu vybrat i mimo prázdniny. Jinak jsem to dělal po práci. Někdy to bylo tak, že jsem během obědové pauzy jel na náměstí I. P. Pavlova, tam jsem postavil stánek, někdo mi ho pak hlídal, a po pracovní době jsem se k němu vrátil.

 

hilser2jpg.jpg
Debata s kandidátem na prezidenta Jiřím Drahošem a neúspěšnými kandidáty z prvního kola Pavlem Fischerem, Michalem Horáčkem a Markem Hilšerem 21. ledna 2018 v Brně

 


Předhodil vám pan Topolánek, že jste proti jeho vládě svolal v roce 2008 demonstraci?
Vůbec ne. Naopak se o mně vyjadřoval vždy­cky dobře. Není pro mě sice vzorem politika, v diskusích jsme se štengrovali, ale je přímý chlap, který si nebere servítky, a dobrý společník, přestože má tendenci válcovat druhého. Na konci mu ovšem vyjádří pokoru.
V televizní debatě vám občas tykal…
Ano, tak jsem mu nabídl: když už si tykáme veřejně, že bychom si mohli tykat i ve skutečnosti (úsměv).
S kým jste si ještě potykal?
S panem Kulhánkem, byť jsem měl vůči němu určité předsudky, protože pro mě reprezentoval miliardáře Sehnala, proti čemuž jsem vystupoval. Ovšem lidsky i politicky mi připadal v pohodě a měli jsme k sobě jakousi náklonnost. Mrzí mě, že skončil poslední, protože ve většině politických názorů jsme se shodli.
Jaký jste měl vztah s Michalem Horáčkem?
Pan Horáček se ke mně choval vždycky korektně, můj volební manažer dokonce říkal, že se do mě „zamiloval“, ale netykali jsme si. On v kampani bohužel přehrával a lidem to vadilo. Uvolnil se až těsně po volbě.

 

baner-clanek


Jaký byl pan Fischer?
Pan Fischer je takový… odtažitý diplomat.
Zadlužil jste se?
Ženě jsem slíbil, že když do toho půjdu, nedotkne se to rodinného rozpočtu, protože jsem učitel a peníze, které kampaň stojí, bych měl vysáté během chvilky. Ze začátku jsem do toho dal deset tisíc. Jako první mi poslal dvacet tisíc jeden lékař, což byl pro mě šok. Pak příliv financí na měsíc ustal, a poté mi lidi naposílali skoro devadesát tisíc. To už bylo na to, abych­ mohl vyjíždět. Jedna paní mi půjčila dodávku. Základ bylo sehnat podpisy. Hodně mi pomohl pan Horáček, když mi nabídl, že je můžu sbírat v jeho stáncích. Potom se ukázalo, že bez brigádníků se to dělat nedá. V našem užším týmu dělali všichni naštěstí zadarmo. Jen proto, že jim byly mé názory sympatické.
Prý jste měl horní hranici pro peněžitý dar sto tisíc…
Ke konci jsem ji zvedl na půl milionu, ale největší jednorázový dar jsem dostal sto padesát tisíc. Navíc mi pan Dědek (miliar­dář a spolumajitel Jablotronu) a jeho společník poslali každý padesát tisíc.
Jak byste zvládl druhé kolo, kdybyste se do něj dostal?
Druhé kolo stálo na televizních debatách. Podle reflexe lidí, kterým jsem se v České televizi hodně líbil, jsem přesvědčený, že bych ho zvládl dobře.

 

hilser3jpg.jpg
Marek Hilšer s manželkou

 


Reagoval byste lépe než profesor Drahoš?
Pana Zemana mám dobře přečteného, protože jsem ho dlouho sledoval. On byl tím důvodem, abych šel do prezidentské volby. Myslím, že bych reagoval lépe, ale těžko soudit. Jedna paní mi výstižně napsala, že v prvním kole volila mě a ve druhém pana Zemana, protože jí pan Drahoš nepřipadal tak lidský. Současný prezident v některých lidech vzbuzuje určitý pocit autenticity. Já jsem u lidí, kteří mě volili, vzbuzoval zase jiný typ autenticity. Rozhodně by mezi mnou a Milošem Zemanem byl větší kontrast než mezi panem Drahošem a panem Zemanem. Jiří Drahoš může těžko říkat, že nepředstavuje minulost a že je poslem budoucnosti. Tu by si lidi promítli spíš do mě. Jedna politická marketérka v Českém rozhlasu odhadovala, že by byla debata zajímavější, kdyby v ní byl pan Topolánek, který je průraznější řečník, nebo já. Pan Drahoš není tak silný rétor. Sázka na někoho, kdo je přijatelný pro všechny, nebylo dobré řešení. Společnosti se podařilo mediálně vsugerovat, že jediný pan Drahoš je schopen porazit pana Zemana, lidi tomu podlehli a nerozhodovali se podle toho, koho opravdu chtěli.
Přízeň lidí zužitkujete ve volbách do Senátu…
Ano, zkusím to v Praze. Už loni v září psala politoložka Vladimíra Dvořáková, že mě vidí jako někoho, kdo umí spojit společnost. Bohužel to byl rozhovor pro Parlamentní listy. Dnes se ale k jejímu názoru přiklánějí další.
Poskytl byste interview takovému periodiku?
Ne. Nechci mu tím poskytovat kredibilitu.
Jak prezidentskou kampaň prožívala vaše paní?
Žádná žena, která má svého muže ráda, si nepřeje, aby se stal prezidentem a „přišla o něj“. Já jí to navíc řekl měsíc po svatbě. Ze začátku to nebylo tak ostrý, ale když jsem začal být častěji duchem nepřítomen, štvalo ji to. Ve druhé fázi jsem odjížděl sbírat podpisy, ona mě viděla, jak stojím u stánku a někteří lidi si ze mě dělají srandu. Když jsem šel žádat senátory o podporu, svěřila se mi, že by jim nejradši zavolala, ať mi to nepodepisují, ale pak si řekla, že bych z toho byl smutný a že všechno, co jsem rok dělal, by přišlo vniveč, tak nikam nevolala. A pak následovala horká fáze kampaně, a v té mě v tom samotného nenechala.

 

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 27. 02. 2018.

Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

XANTYPA 03/18 - výběr z článků

Jean-Paul Belmondo

Jean-Paul Belmondo

Spolu s Alainem Delonem je nejznámějším francouzským hercem uplynulého půlstoletí. Letos v dubnu mu bude sotva uvěřitelných pětaosmdesát. Patří k hvězdám, jež by podle klasických představ o mužské kráse neměly mít šanci na úspěch. Se svým rozpláclým nosem, vyzývavým úsměvem a klukovským šarmem se však JEAN-PAUL BELMONDO prosadil jako nový typ hrdiny. Stalo se tak paradoxně nikoli v zábavném, ale v „artovém“ filmu.

Milan Uhde

Milan Uhde

Známý dramatik Milan Uhde (*1936), jenž musel v době normalizace publikovat pod cizími jmény, např. BALADU PRO BANDITU, se po revoluci v roce 1989 velice politicky angažoval. Stal se předsedou parlamentu a potom ministrem kultury. Nyní již spíše odpočívá, ale stále velice aktivně. Zatím poslední knihou, která mu vyšla, jsou vlastní paměti s titulem ROZPOMÍNKY. CO NA SEBE VÍM (2013). Moc se nešetřil.

Jenovéfa Boková

Jenovéfa Boková

Jenovéfa přiběhla na naši schůzku s malým zpožděním a prosvištěla kolem mne se sluchátky v uších tak rychle, že jsem ji musela dohnat a zastavit. Objednala si čokoládu – proti únavě jí to prý poradila lektorka jógy. Když jsem podotkla, že je taky dobrá na zlepšení nálady, zasmála se, pohodila vlasy a řekla: „To fakt nepotřebuju.“ Začátkem dubna jde do kin její zatím poslední film DO VĚTRU, který natočila s debutující režisérkou Sofií Šustkovou na řeckých ostrovech Sporady.

Dan Prokop

Dan Prokop

Je po volbách, ale emoce na sociálních sítích neopadávají. Je společnost opravdu tak rozdělená? Kdo za to může? Vesnice? Senioři? Sociolog Dan Prokop vnáší do debaty poněkud jiný pohled. „Nalháváme si, že v Česku neexistuje chudoba, přitom právě ona ohrožuje důvěru v demokracii. Sociální problémy, nerovnost šancí a omezená schopnost orientovat se v globálním světě se koncentrují do jedné části společnosti a vytvářejí tak ideální podhoubí pro populisty!“

Karen Blixenová a její skotští chrti

Karen Blixenová a její skotští chrti

Ač je to k nevíře, byl to právě Ernest Hemingway, nositel Nobelovy ceny za literaturu, vášnivý lovec a také legendární macho, kdo byl přesvědčen, že existuje jedna jediná bytost ženského pohlaví, která si Nobelovu cenu rovněž zaslouží – Karen Blixenová. A to přesto, že se tato autorka nikdy nesmířila s tradiční rolí žen. Spíše naopak: tato svérázná dcera dánského statkáře byla emancipovaná dávno předtím, než feministky začaly rovnoprávnost někdy až militantně prosazovat. Karen řídila kávovníkovou farmu v Africe, zacházela s puškou neméně suverénně než s perem, uměla vyprávět podivuhodné příběhy, pila whisky a chovala skotské chrty spřízněné s vlkodavy.

Editorial

Editorial

Milí čtenáři, pobouřila mě neuvěřitelná zpráva včerejšího dne. Prezident prohlašuje, že mu agenti StB nevadí. Všechno zlo prý dělali důstojníci StB. Tato Zemanova hláška je vrcholem cynismu nemocného člověka. Kdyby důstojníci StB v komunistickém režimu neměli své agenty – pomahače, určitě by tolik lidí ne­emigrovalo, určitě by tolik lidí nesedělo za své názory v kriminále, jistě by spousta lidí mohla vykonávat svoji profesi, jistě by se děti nekomunistů dostávaly na školy atd., atd. Jestliže se dle prezidenta na agenty StB začne pohlížet jako na normál, není to návrat k normalizaci? Uff.

Video k březnové Xantypě

Video k březnové Xantypě





Podívejte se na obsah nové XANTYPY

Osobnosti - výběr z článků

Jana Štěpánková

Jana Štěpánková

Viděla jsem ji poprvé, je to už řádka let, v někdejším Divadle S. K. Neumanna v pražské Libni. Bylo to po Pardubicích její druhé angažmá. Když vstoupila Jana Štěpánková na jeviště v roli Marie Stuartovny, hlediště zpozornělo. Provázel ji zvláštní jas, který byl a zůstal součástí její osobnosti. Seděla jsem tehdy jako přikovaná, abych kouzlo jedinečného diváckého zážitku neporušila. Vzpomněla jsem si na to zvláštní „uhranutí“ před nedávnem, při „děkovačce“ komorní hry PARDÁL v pražském Ungeltu, kde nyní působí. Uvědomila jsem si, že z žádného představení, v němž hrála, a že jich bylo, jsem neodešla „s prázdnou“. Každé postavě, kterou vytvořila, dokázala dát lidský rozměr a vdechnout jí život. Přiměla (a jistě zdaleka nejen mne) přemýšlet o ní, měřit ji vlastní životní zkušeností, což je sice vznešeným úkolem dramatické tvorby, ale naplnit ho v praxi je velká dřina. Janě Štěpánkové se to po léta daří, navíc se vzácnou noblesou. Z našeho osobního setkání jsem se radovala o to víc, že vonělo bezprostředností a jiskřilo vtipem.

Jan P. Muchow

Jan P. Muchow

Je čtyřnásobným držitelem Českého lva, šestkrát vyhrál Anděla, jednou Cenu české filmové kritiky a cenu Slovenské filmové akademie Slnko v sieti. V oblasti filmové hudby u nás nemá konkurenci. Známe se už dlouho.

Eliška Podzimková

Eliška Podzimková

Eliška Podzimková v šestnácti letech onemocněla rakovinou. Dlouhé měsíce trávila sama doma a nudila se. Tak zkusila ilustrovat fotografie. Její obrázky se o několik let později líbily i americkým médiím a slavnému kuchaři Jamiemu Oliverovi. Eliška oslnila Ameriku. Mladá výtvarnice dál maluje své fotografie, pomáhá malým onkologickým pacientům a brání ty, ke kterým patří – lesby a homosexuály.

Ozzy Osbourne

Ozzy Osbourne

Před sedmdesáti lety se počátkem prosince v dělnickém předměstí Birminghamu, ve čtvrti Aston, narodil John Michael Osbourne. Proslul jako Ozzy Osbourne, jeden z nejznámějších, nejobdivovanějších a zároveň nejkontroverznějších představitelů světové rockové scény. Vydatně k tomu přispívá i jeho démonická prezentace.

James Pfaus

James Pfaus

Čím je Mick Jagger v rockové muzice, tím je James Pfaus pro sexuologii – žijící legendou. Ví, co se vám děje v mozku, pokud máte sex ve stanu a dovnitř se začne sápat medvěd. Vyzkoumal, že vaše první sexuální zkušenost určí to, co budete po zbytek života považovat za atraktivní. Je přesvědčený, že sex a duševní zdraví se navzájem ovlivňují. A tabuizace sexu a jeho kontrola je podle něj politická a mocenská záležitost.

Nenahraditelný Miroslav Horníček

Nenahraditelný Miroslav Horníček

Nevím, odkud se vzalo tvrzení, že každý člověk je nahraditelný. Kupodivu zlidovělo, přestože nikoho nikým úplně nahradit nelze. Protože každý je jedinečný. Anebo – někdy – vlastně i nesmrtelný! Jako například Miroslav Horníček.

Kate Bush

Kate Bush

Vstupenky na její ohlášené koncerty – dvaadvacet večerů v londýnském sále Hammersmith Apollo – na podzim roku 2014 zmizely během pouhých patnácti minut. Není divu, naposledy byla na turné na samém počátku své kariéry, v roce 1979. Mezitím se příznivci a obdivovatelé anglické zpěvačky, autorky, ale také tanečnice, herečky a ženy mnoha dalších talentů Kate Bush museli spokojit s deskami a videoklipy.

Xindl X

Xindl X

Ondřeji Ládkovi, známému jako Xindl X, letos vyšlo šesté album (SEXY EXITY). Současně oslavil deset let na umělecké scéně. Kromě písniček pro sebe píše také pro jiné zpěváky, je autorem divadelní hry DIOPTRIE RŮŽOVÝCH BRÝLÍ (pro Švandovo divadlo), spoluautorem knihy BRUNO V HLAVĚ, hudby k muzikálu CYRANO! CYRANO! CYRANO! POSLEDNÍ ROXANIN SEN, uvedeném v Divadle na Vinohradech (za niž byl nominován na cenu Alfréda Radoka), filmového scénáře RESTART a prvních dílů televizního seriálu COMEBACK. Je prostě šikovný. S takovými lidmi je radost posedět a poklábosit.

Sir Winston Churchill

Sir Winston Churchill

Jednoho dne koncem roku 1953 pozval Winston Churchill několik přátel na své venkovské sídlo Chartwell, aby společně s jeho rodinou zhlédli v televizi filmovou verzi románu Charlese Dickense Oliver Twist. Churchillův pudl Rufus II. zaujal místo – jak bylo jeho zvykem – na klíně svého páníčka. Sotvaže se na obrazovce vynořil zlosyn Bill a chystal se utopit svého psa Bullseye, zakryl Churchill Rufusovi oči a domlouval mu: „Radši se na to nekoukej, můj milý, to je pro tebe moc brutální! Ale neboj, já ti řeknu, jak to dopadlo.“

Stanislav Holý

Stanislav Holý

S jeho dílem se setkal snad každý z nás. Ať už šlo o kreslené vtipy na stránkách populárního časopisu Mladý svět, ilustrace v učebnicích a knížkách, ale zejména pak o legendární televizní pořad Studio Kamarád. Ostatně, na obrazovkách České televize můžeme jeho plyšové „jůheláky“ vídat dodnes. Výtvarník, ilustrátor a grafik Stanislav Holý, od jehož úmrtí letos uplynulo dvacet let, měl mimořádně široký umělecký záběr. Od zmíněného kresleného humoru a knižních ilustrací přes animovaný film, návrhy loutek, užitou grafiku, scénické projekty a monumentální malbu, realizace v architektuře až po litografii. Zároveň byl velice laskavý člověk, což se výrazně promítlo do jeho tvorby. Na léta s ním zavzpomínala pro Xantypu jeho žena Marie Holá, která společně se synem Matějem pečuje o jeho odkaz.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 03/18

XANTYPA XANTYPA 03/18

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 12/2018

XANTYPA XANTYPA 12/2018

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne