Lobkowiczové

mecenáši umění

Lobkowiczové se řadí k nejstarším českým šlechtickým rodům. Prosluli nejen jako schopní diplomaté a vojevůdci, ale také jako štědří mecenáši umění. V míře srovnatelné s nejvýznamnějšími středoevropskými rody budovali svoji identitu prostřednictvím architektury, obrazů, knih, hudby a uměleckých předmětů. Svůj, tedy Lobkowiczký palác na Pražském hradě otevřeli veřejnosti jako muzeum představující vzácné ukázky ze svých rodových uměleckých sbírek. Právě s panem Williamem Lobkowiczem z roudnické větve Lobkowiczů jsem si povídala nejen o historii rodu, uměleckých sbírkách, ale hlavně o hudební tradici.

 

text Anna Šerých, foto archiv Lobkowiczké sbírky

 

lobkovicovejpg.jpg
William Lobkowicz s manželkou Alexandrou

  

Lobkowiczové, to je živá historie hudby, celá genealogie rodu jde s hudbou ruku v ruce, váš hudební archiv má víc než čtyři a půl tisíce položek a představuje víc než pět set autorů! Historikové datují muzikantské nadšení od třetího knížete v pořadí – Ferdinanda Augusta z Lobkowicz (1654–1715), ale víme, že už v renesanci měla obdivuhodná Polyxena zámeckou kapelu. Ve vaší expozici ji zpřítomňují dva zajímavé portréty: vidíme krásnou dámu v nádherné toaletě podle španělské módy s psíkem, a pak mnohem později ji Václav Brožík zpodobnil právě v tomto pražském paláci jako ochránkyni defenestrantů Slavaty a Martinice, které zde v květnu 1618 ukryla. Čím vám v rodové linii, a netroufnu si vůbec vypočítat, kolik praprapra bychom museli vyřknout, abychom dobře stanovili vaši rodovou pozici, Polyxena z dnešního pohledu nejvíce imponuje?

Polyxena byla skutečně výjimečná žena, na svou dobu velmi emancipovaná a podnikavá, zasáhla významně nejen do historie našeho rodu, ale i do českých dějin, však bývá také nazývána nekorunovanou královnou Českého království. Narodila se do rodiny významného šlechtice Vratislava z Pernštejna jako deváté dítě v pořadí a jejím prvním manželem se stal otcův vrstevník Vilém z Rožmberka, druhým potom Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkowicz. Obdivuji především její intelekt, který byl skutečně nevídaný a všeobecně uznávaný, ale také její politické a hospodářské schopnosti. To je na dobu konce 16. a počátku 17. století neobvyklé. Nejenom neváhala roku 1618 ochránit zde v paláci defenestrované místodržící, stejně tak společně se svým manželem Zdeňkem Vojtěchem, navzdory tomu, že byli silně věřící katolíci, pomohla po bitvě na Bílé hoře mnoha českým protestantským rodinám.

Do času vladařsky zdatné Polyxeny se také datuje základ bohaté knihovny, vystavujete i krásnou manželskou korespondenci Zdeňka Vojtěcha a Polyxeny a také důležitou dedikaci: „Dávám vám, co mám ve svém jmění nejcennější“, čímž mínila voskovou sošku Jezulátka. Jak ji získala?

Milostnou sošku Pražského Jezulátka zdědila po své španělské matce Marii Manrique de Lara. Jelikož se věřilo, že soška má zázračnou moc, Polyxena ji darovala řádu bosých karmelitánů u kostela Panny Marie Vítězné v Praze na Malé Straně, aby se k ní mohli modlit poutníci z celého světa. To se ostatně děje dodnes.

Lobkowiczké sbírky spojují dědictví tří dů­ležitých šlechtických rodů – Pernštejnů, Rožmberků a Lobkowiczů. Jaká umělecká díla a předměty z vašich sbírek považujete za nejdůležitější?

Umělecké sbírky jsou důležité jako celek, neboť odrážejí sběratelské aktivity mých předků a zhmotňují nejen rodovou, ale i evropskou historii několika století. Kdybych ale měl zmínit jen vybraná díla, tak to nepochybně budou obrazy Canalettovy, Rubensovy, Lukase Cranacha staršího i mladšího, malířské rodiny Brueghelů či Hanse von Aachena a Bartholomea Sprangera. Unikátní je také sbírka španělských renesančních portrétů, třetí nejpočetnější na světě, nebo vynikající sbírka užitého umění a historických zbraní.

 

banner_predplatne_clanek

 

Traduje se, že vzácné Canalettovy pohledy na Londýn a Temži přivezl domů mladý kníže Ferdinand Filip. Byl poslán do Londýna koupit koně, a přivezl obrazy. Právě jedno z těchto děl si před časem zapůjčila anglická královna…

Ano, roku 2012 jsme půjčili slavnou vedutu Antonia Canaletta zobrazující primátorskou slavnost na řece Temži. Obraz byl součástí výstavy KRÁLOVSKÁ ŘEKA, pořádané k oslavám diamantového výročí vlády Alžběty II. Královna před obrazem strávila notnou do­bu, neboť sama několik Canalettových děl také vlastní. Není to ale jediná výstava, na které jsme se spolupodíleli. Obrazy z našich sbírek jsme zapůjčili i do vídeňského Belvederu či pražské Národní galerie.

My máme možnost zhlédnout tyto vaše skvosty poměrně snadno…

Samozřejmě! Sbírky jsou přístupné v Lobkowiczkém paláci na Pražském hradě, a to 364 dnů v roce (zavřeno máme pouze na Štědrý den), a také tvoří expozici zámku Nelahozeves. Návštěvníkům je přístupný i hrad Střekov v Ústí nad Labem a částečně i bývalé hlavní sídlo rodu: zámek v Roudnici nad Labem, jehož součástí je Lobkowiczké vinařství.

Prostory vašeho paláce dáváte k dispozici hudebním produkcím, právě jste s Emmanuelem Villaumem, šéfdirigentem orchestru PKF – Prague Philharmonia, zahájil nový atraktivní projekt…

Troufám si tvrdit, že tento nový koncertní cyklus je skutečně výjimečný, a přál bych si, aby i díky němu Lobkowiczký palác zůstal živým místem, kde se návštěvníci mohou setkávat s příběhy umění jak výtvarného, tak hudebního. V tomto cyklu čtyř večerů si ná­vštěvníci mohou prohlédnout palác i uměleckou sbírku, zaposlouchají se do hudby, která je spojená s rodem Lobkowiczů a jejím hudebním mecenátem, a také budou mít možnost ochutnat vybrané speciality. Naši kurátoři navíc každý z večerů doplní krátkou přednáškou. Jsem rád, že se nám s Emmanue­lem podařilo zrealizovat vizi, kterou sdílíme od počátku našeho přátelství.

Zmínil jste hudební mecenášství. Kdo z vašich předků v tom směru vynikal nejvíce?

Jednoznačně Josef František Maxmilián, sedmý kníže z Lobkowicz, který proslul jako jeden z nejštědřejších mecenášů hudby přelomu 18. a 19. století. Podporoval například Josepha Haydna. Jeho oratorium STVOŘENÍ nechal provést i na svých českých panstvích; roku 1805 zaznělo dokonce v českém překladu, přičemž sám Josef František Maxmilián v něm zpíval part archanděla Rafaela. Nejznámější je však podpora Ludwiga van Beethovena, který mu z vděčnosti věnoval svá stěžejní díla, jako jsou symfonie č. 3 EROICA, č. 5 OSUDOVÁ a č. 6 PASTORÁLNÍ nebo písňový cyklus AN DIE FERNE GELIEBTE/VZDÁLENÉ MILÉ. V podpoře skladatele pokračoval také jeho syn Ferdinand Josef, což dokládají dochované listiny v Lobkowiczkém účetním archivu.

 

lobkovicove2jpg.jpg
Zámek v Nelahozevsi

  

V hudební historii rodu je nicméně klíčovou postavou i Filip Hyacint, čtvrtý kníže z Lobkowicz, který proslul jako vynikající loutnista a skladatel. Také jeho manželka byla skvělá hudebnice a tehdy nejslavnější loutnista Sylvius Leopold Weiss byl jejich učitel. Díky této vášni pro loutnovou hru máte ve sbírce dochováno dokonce pět louten. Je možné na ně hrát? Studují tyto nástroje stavitelé novodobých replik?

Dochování tak velkého počtu historických drnkacích nástrojů v soukromé sbírce je skutečně výjimečné, musíme si totiž uvědomit, jak křehké nástroje to jsou. Z tohoto důvodu tedy na loutny nelze hrát, nicméně s významnými badateli a staviteli nástrojů tohoto druhu spolupracujeme. V nedávné době například studoval naše loutny přední německý odborník Günther Mark.

Na lobkowiczkém zámku v Jezeří vyrůstal syn nadlesního Glucka – budoucí skladatel Christoph Willibald Gluck. Ten se později přátelil s Ferdinandem Filipem, šestým knížetem z Lobkowicz. Jsou ve vašem archivu dochovány některé jeho skladby nebo korespondence?

Sbírka samozřejmě obsahuje i Gluckovy skladby, například rukopisnou partituru jeho opery Ezio, kterou zkomponoval roku 1750 pro Prahu, a my ji zde v Lobkowiczkém paláci vystavujeme. Jeho korespondenci v archivu bohužel nenalezneme, ale dochovaly se jiné dokumenty, jež dokládají výtečné vztahy mezi šestým knížetem a skladatelem.

 

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 28. 2. 2017

 

 XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

XANTYPA 03/17 - výběr z článků

Jiří Havelka

Jiří Havelka

Jiří Havelka (nar. 1980) patří k výrazným osobnostem českého divadelnictví. Činný je především jako režisér, ale také jako pedagog a občas i herec (to především ve sdružení Vosto5).

Milan Cais

Milan Cais

Existuje jedna otázka, která dozajista rozčílí každého umělce: „Kde berete inspiraci?“ Výtvarníka a hudebníka (frontmana skupiny Tata Bojs) Milana Caise se po zhlédnutí jeho výstavy DVEŘE DOVNITŘ v pražské Ville Pellé ptát nemusíme. Je totiž navýsost zřejmé, že hlavní inspirací k jeho tvorbě je on sám. Naštěstí vystavená díla nevyprávějí o žádném zbytnělém egu, ale jsou odrazem poctivého nahlížení do vlastního nitra, do něhož otevírá návštěvníkům pomyslné dveře.

Natalie Portmanová

Natalie Portmanová

V nedávno uvedeném dramatu JACKIE zosobnila Jacqueline Kennedyovou – ikonickou manželku legendárního amerického prezidenta. Film od chilského režiséra Pabla Larraína není standardním životopisem. Běží spíš o hrdinčin psychologický portrét, jehož klíčové segmenty líčí události od atentátu v Dallasu po Kennedyho pohřeb. A pětatřicetiletá Natalie Portmanová v roli Jackie během několika osudných dnů kličkuje mezi dozvuky šoku, návaly zoufalství a rozporuplnými vzpomínkami na minulost první dámy.

Sundarbans

Sundarbans

Sundarbans, rozsáhlá říční delta rozkládající se při severním okraji Indického oceánu, je zcela ojedinělým prostorem, jenž nemá na světě obdoby. Při pohledu na mapu Indie připomíná celá lokalita Národního parku Sundarbans víceprstovou rukavici, a to především díky množství říčních toků směřujících z vnitrozemí do Bengálského zálivu. Tohle magické místo, protkané tisícovkami meandrů a vodních kanálů, zaujímá rozlohu zhruba deset tisíc kilometrů čtverečních a leží na území dvou států – Indie a Bangladéše. Jde samozřejmě o jednolitý přírodní celek, před lety uměle rozdělený státní hranicí.

High Line

High Line

Torzo nadzemní železnice se stalo přírodní oázou. Návštěvníci vystoupí nad rušné město do zeleného, ztišeného a uklidňujícího prostoru. Před nimi se rozevře panoráma Manhattanu lemované řekou Hudson. Newyorská čtvrť Chelsea je tu přítomna z ptačí perspektivy: průsečíky ulic, mozaika domů a ostrůvky skrytých zahrad.

Nina Simone

Nina Simone

Hudební revoluci, která vypukla v polovině padesátých let zrozením rock-and-rollu a pokračovala o nějakých deset let později nástupem beatových (či rockových) skupin, vedli v drtivé většině muži: muzikanti, zpěváci, také manažeři, producenti nebo diskžokejové a hudební publicisté. Byl to svět mužů. Populární hudba postupně míchala v jednom kotli rock, folk, blues, kořenila jazzem, etnickými inspiracemi, občas vykrádala klasiku. Pokud se žena v tomhle světě přece jen dokázala prosadit, bylo to hlavně za mikrofonem, jako sólová zpěvačka. Některé z nich byly i zdatnými instrumentalistkami, jiné autorskými osobnostmi. Tucet těch nejvýznamnějších představí – chronologicky, podle data narození – následující seriál.

Jessica, hroší zázrak

Jessica, hroší zázrak





Není agresivnějšího tvora než je hroch, zapomeneme-li na druh komárů Anopheles, odporný bzučící hmyz, který svou malarickou infikací ročně zabije statisíce afrických obyvatel. Ale dějí se i zázraky…

Editorial

Editorial

Vážení a milí, Jiří Havelka je mnohostranný umělec. Režíruje v mnoha různých divadlech, včetně Národního i v alternativních prostorách různorodé soubory, je pedagogem na DAMU, občas působí jako herec se souborem Vosto5, zahrál si také v několika filmech a pracuje i v zahraničí. V poslední době ho nejvíc přitahuje nonverbální pohybové divadlo. Pro mě velice výrazná a zajímavá osobnost, proto jsem požádala Jana Kerbra, aby Jiřího vyzpovídal a mohli jsme ho přiblížit i vám, čtenářům. A jako vždy, přečtete si mnohem víc. Například co právě dělá herečka Zuzana Kronerová nebo Justin Berka, převor vyšebrodského kláštera, dozvíte se, kde vystavují Milan Cais a Joska Skalník, jaké další plány mají William a Alexandra Lobkowiczovi, kteří nejen ve svém paláci na Pražském hradě podporují umění.

Babiš vložil Agrofert do svěřenského fondu.

Babiš vložil Agrofert do svěřenského fondu.

Likvidaci antimafiánské policie shledali poslanci O.K. Cesta do pekel

Společnost - výběr z článků

Indián Jano

Indián Jano

Paměť byla klíčovým tématem Jána Langoše, prvního federálního ministra vnitra po svobodných volbách, zakladatele slovenského Ústavu paměti národa a našeho kamaráda. Nepamatuji si žádného polistopadového politika (kromě Václava Havla), který by ve smyslu politického přemýšlení vzal do hry také naše srdce a naše duše. A přitom o ně jde především, je to základní výbava humanity každého společenství, ten nejjistější kompas jeho směřování. Osobního i společenského.

Justin Jan Berka

Justin Jan Berka

Justin Jan Berka je převorem cisterciáckého kláštera ve Vyšším Brodě od roku 2007. Kromě vedení kláštera má na starost i styk s okolím a zastupuje komunitu řeholníků. Do řádu vstoupil hned po revoluci. „Já jsem si svůj osud nevybral, zavolal si mě Pán Bůh,“ říká převor. „Hodně času jsem pak promodlil, radil se o všem se zpovědníkem, duchovním otcem, který mě odrazoval. Ale nic mě nezviklalo.“

Zákony slabé proti zvykům

Zákony slabé proti zvykům

V Rusku nedávno začal spor o zrušení zákona, který se týká domácího násilí. Znepokojení kritici, především lidskoprávní aktivisté, poukazovali na hrůzostrašné statistiky, podle nichž zemře v zemi každý rok důsledkem týrání až 14 000 žen, což jistě je výsledek nepříznivý tamním sociálním úřadům a policii. Kritika a obavy se neozvaly pouze od Rusů samotných, ale přidala se hojně i evropská média, česká nevyjímaje.

Lobkowiczové

Lobkowiczové

Lobkowiczové se řadí k nejstarším českým šlechtickým rodům. Prosluli nejen jako schopní diplomaté a vojevůdci, ale také jako štědří mecenáši umění. V míře srovnatelné s nejvýznamnějšími středoevropskými rody budovali svoji identitu prostřednictvím architektury, obrazů, knih, hudby a uměleckých předmětů. Svůj, tedy Lobkowiczký palác na Pražském hradě otevřeli veřejnosti jako muzeum představující vzácné ukázky ze svých rodových uměleckých sbírek. Právě s panem Williamem Lobkowiczem z roudnické větve Lobkowiczů jsem si povídala nejen o historii rodu, uměleckých sbírkách, ale hlavně o hudební tradici.

Pět odchodů,  které ovlivní dějiny

Pět odchodů, které ovlivní dějiny

Vládu nad Kubou předal Fidel Castro svému mladšímu bratru Raúlovi fakticky už v roce 2006 (oficiálně 2008), přesto se jeho listopadové úmrtí ve věku devadesáti let stalo na krátký čas mezinárodní událostí číslo jedna. V době bipolárního rozdělení světa zavedl Castro v roce 1959 první komunistický režim na americkém kontinentu, takřka na dohled břehům Spojených států.

Česká centra Lukáš Přibyl

Česká centra Lukáš Přibyl

Ani se mi nechce věřit, že je to už osm let, kdy jsem s Lukášem Přibylem dělala do Xantypy rozhovor o jeho dokumentárním projektu ZAPOMENUTÉ TRANSPORTY, který věnoval českým a moravským Židům odvlečeným za druhé světové války do ghett a koncentračních táborů na území dnešního Lotyšska, Běloruska, Estonska a východního Polska. Cyklus dokumentů byl promítán po celém světě, získal řadu cen. Nyní Lukáš Přibyl již třetím rokem řídí České centrum v Tel Avivu. Zní to honosně, ale v praxi to znamená, že má jedinou kolegyni a celé centrum tvoří kancelář o patnácti metrech čtverečních. Přesto dělá svoji práci výborně a se stejnou obětavostí a stejným nasazením, jako když připravoval své výjimečné dokumenty. Vzhledem k omezenému rozpočtu ubytovává české hosty, kteří přijedou na pozvání Českého centra do Tel Avivu, ve svém nevelkém bytě. „Už jich u mě bydlelo více než sto sedmdesát, takže je to občas trochu punk, ale při debatách v kuchyni zase vznikne spousta nápadů, co by se dalo dále dělat,“ usmívá se.

Dáša Zázvůrková

Herečka a zpěvačka Dáša Zázvůrková o sobě s potěšením říká, že je klaunka. Nemohla by být nejen bez divadla, ale taky bez humoru. Na rozhovor přijela na kole a po něm jela na hodinu tance.
 

Herec  MICHAEL DOUGLAS

Herec MICHAEL DOUGLAS

V prologu dramatu WALL STREET 2: PENÍZE NIKDY NESPÍ (2010), které nedávno vstoupilo do našich kin, je finančník Gordon Gekko po osmi letech propuštěn z kriminálu. Dobu, kterou strávil za mřížemi, prozrazuje jeho prastarý mobilní telefon. Uplyne dalších sedm let a někdejší prominentní byznysmen, který zažil pád do pozice outsidera, znovu vstoupí do vysoké hry. Válčí nejen o peníze ulité ve Švýcarsku, ale i o přízeň své dospělé dcery, jež s ním nechce mít nic společného.

Herečka  Jana Stryková

Herečka Jana Stryková

Brněnská rodačka začínala po studiích v libereckém divadle F. X. Šaldy, záhy poté pokračovala na scénách několika pražských divadlech. Její rozlet završily čtyři roky ve Švandově divadle. Jana Stryková (1979), herečka výrazného projevu a pronikavě tmavých očí, teď od nové sezony nastoupila do angažmá v Divadle na Vinohradech. Ať však dělá cokoliv, každý její krok sleduje soustředěným pohledem Jonáš, vznešený a oddaný krasavec, černobílý krátkosrstý koliák.
 

Odraz děvčátka v Ivetě Duškové

Odraz děvčátka v Ivetě Duškové

Když se zeptala maminky, jaká byla, když byla malá, podívala se na ni a řekla: „Krásná. Byla jsi krásná.“ Přitom ona se sobě v dětství nelíbila, protože maminka byla praktická, takže Iveta nesměla mít dlouhé vlasy. Toužila po nich, byla romantička a dlouhé vlasy přece měly princezny i indiánky. Se svými krátkými vlasy si připadala jako kluk, a vůbec ne krásná.
Bydleli v paneláku, ale za ním byl obrovský sad, pak les a hora Doubravka se starým hradem. Ten sad byl jabloňový a ona v něm měla svůj strom. Všechny kolem byly rovné, ale ten její byl šikmý, takže se na něj dalo snadno vylézt. Po kmenu vyběhla do koruny stromu a tam měla sedátko. Připadala si, že pluje na lodi. Nebo v oblacích. A když ji někdo naštval, všechno stromu vypověděla. Měla svá tajemství a tušení, že jejímu snovému světu nikdo moc nerozumí.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 03/17

XANTYPA XANTYPA 03/17

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 04/17

XANTYPA XANTYPA 04/17

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne