Milan Cais

Dveře dovnitř

Existuje jedna otázka, která dozajista rozčílí každého umělce: „Kde berete inspiraci?“ Výtvarníka a hudebníka (frontmana skupiny Tata Bojs) Milana Caise se po zhlédnutí jeho výstavy DVEŘE DOVNITŘ v pražské Ville Pellé ptát nemusíme. Je totiž navýsost zřejmé, že hlavní inspirací k jeho tvorbě je on sám. Naštěstí vystavená díla nevyprávějí o žádném zbytnělém egu, ale jsou odrazem poctivého nahlížení do vlastního nitra, do něhož otevírá návštěvníkům pomyslné dveře.

Milan Cais

Narozen 1974. Hudebník a multimediální umělec. V roce 1999 absolvoval AVU, studoval v ateliérech Socha II. u prof. Huga Dematriniho a v ateliéru Vizuální komunikace u Jiřího Davida. Šíři svého talentu uplatňuje v hudbě, audiovizuální instalaci, na poli scénografie, performance i grafického designu. Účastnil se řady společných výstav u nás i ve světě a jeho práce je zastoupena v několika soukromých i státních sbírkách. V roce 1988 spoluzaložil skupinu Tata Bojs, kde dodnes působí jako skladatel, zpěvák, bubeník, textař, výtvarník a producent. Vytvořil hudbu i ke dvěma divadelním představením (LABYRINT SVĚTA A RÁJ SRDCE, KRAKATIT) a k celovečernímu loutkovému filmu MALÝ PÁN. Společně s výtvarníky a hudebníky Petrem Niklem, Ondřejem Smeykalem a Jiřím Hradilem působí od roku 2005 ve „svátečně“ vystupující hudebně-performační skupině Sváteční Pop. Žije a pracuje v Praze.
Výstava DVEŘE DOVNITŘ v pražské Galerii Villa Pellé je k vidění do 26. března.


 

 

cais2jpg.jpg
Expozice na půdě galerie Villa Pellé, v pozadí KAZETY

 

Milan Cais téma dveří, které mohou rozdělovat i spojovat, skrývat tajemství nebo ho naopak odkrývat, být překážkou, zároveň ale i branou do jiné dimenze, zakomponoval do časového rámce. Nejnovější díla jsou ve Ville Pellé instalována v přízemí, čím stoupáme výš, tím přibývají ta, která v sobě nesou paměť minulých zápasů a hledání.
„Neměl jsem moc přesnou představu, jak tu instalaci udělat, ale měl jsem k dispozici dost svých věcí. Jako když přijdete do sklepa, kde je harampádí, které se na vás po otevření dveří vyvalí. Jsou zde i věci, které jsem dělal ještě na školách, dokonce jsou zde instalovány i předměty, z kterých se vyklubaly sochy až v rámci instalace,“ přibližuje umělec. 

Tvůrčí zrání zakomponované v čase
Pomyslnou cestu do Caisova nitra můžeme začít v přízemí, kde najdeme jeho nejnovější díla. Nebo můžeme vyjet rovnou výtahem nahoru, kde se setkáme se zdánlivě nekoordinovanou změtí nápadů, myšlenek, pokusů i zdařilých realizací v půdním prostoru, jenž symbolizuje minulost dávnou, nikoli však zatracovanou. Časovou osu jednotlivých pater spojuje vertikální linie, kterou je nejlépe vnímat průzorem ve výtahu. Když divák nejpomalejším výtahem na světě projíždí jednotlivými patry, vidí výtahovou špehýrkou objekty reflektující jak hlavní téma dveří, tak časový kontext. Když opouští přízemí, pomalu se mu z pohledu ztrácí PUMPIČKA PRO PRÁZDNÝ DUŠE, pak zahlédne ŠŤASTNÉ DVEŘE a nakonec vystoupí před změtí kabelů, odpadu a temných skvrn na dveřích, což se vše, dle slov autora, vztahuje „k tomu bordelu v minulosti“.
Moment času je na celé výstavě velmi důležitý. Cais dává nahlédnout do osobního zrání, od období hledání přes provokace až k současnému momentu jakéhosi zastavení. Zavírání jedněch dveří a otevírání těch druhých, k zralosti a pochopení. Časový tok umocňují v rámci celé výstavy i akvarely, v nichž je čas symbolizovaný tečkami. „Byl jsem požádán, abych něco vytvořil přímo pro svatební místnost ve Ville Pellé. Tak vznikly akvarely ANO a NE, kam jsem zakomponoval zlaté prstýnky, které tečou skrze nápisy. Je to něco, co se na výstavě pak opakuje vícekrát. Symbolizuje to tok času. Já jsem přesně uprostřed. Právě přecházím z jednoho období do druhého. Cítím to hodně fyzicky, prochází to mnou, mění se mi pohled na život týden od týdne. Vnímám čas jako důležitý aspekt k mému vývoji přemýšlení.“

 

banner_predplatne_clanek3

 

Je to hodně osobní
„Dveře vnímám v symbolické rovině. Jsou pro mne klíčová tři slova: tajemství, moment překvapení a moment rozhodnutí. Jsou to témata poměrně obšírná a ten banální předmět, dveře, se kterým se člověk setkává denně, mi krásně symbolizuje prostor, který dveře nejenom rozdělují na místnosti, ale i prostory v jakési časové ose, která se vztahuje k mé osobě. Výstava je tedy hodně osobní.“
Osobní rovinu nezastřeně odkrývají všechny objekty v expozici. Ať už to jsou díla nejnovější jako dveřní sousoší s názvem NĚKOLIK PROBLÉMŮ NAJEDNOU, jejímž prostřednictvím je divákovi zprostředkován složitý proces uvědomování, hledání, bourání a následného budování, či spektakulární PRSTEN, jasný symbol spojení, obsahující však velmi zneklidňující pocit ohrožení v podobě vysypaného bílého prášku (jed, kokain?), v každém případě něco, co naznačuje jakousi nestabilitu nebo rozbití pevnosti, již má prsten symbolizovat. Otázku relativity věcí i dění v sobě skrývají všechna díla na výstavě. Například SETKÁNÍ, objekt zachycující střet temné a světlé stránky člověka, je jakoby roztažen v čase i v prostoru, ale neviditelné napětí antagonistických stran je soustředěno do malé mezery mezi zobáčky opeřenců. „Každý člověk se snaží být milý, chovat se uctivě, vytváří vlastně takový vlastní předobraz, v tom běžném všedním fungování. V obchodě se smějeme, snažíme se působit na lidi mile. Pak jsou v životě situace, kdy se ve vteřině tato snaha změní a na povrch vyvře něco temného. To vyjadřuje objekt SETKÁNÍ. Temná stránka za sebou táhne svoji temnou minulost, ale ta světlá taky. Jdou proti sobě, v jednom momentě se setkávají a veškerá energie, která se táhne po místnosti, se soustřeďuje do místa mezi zobáčky, kde je elektrizující napětí,“ vysvětluje Milan Cais.
Snad nejosobnější rovinu demonstrují dveře s vyřezaným nápisem EGO. Není těžké si představit, v jakém rozpoložení vzal autor do ruky motorovou pilu, aby s její pomocí „napsal“ to obnažující slovo. „V rámci výstavy se hodně dívám sám na sebe, různě si nastavuji zrcadlo a ego je něco, co mě opravdu zajímá. Je to něco, co vždycky jde tak trochu proti tomu, co chceme. Je to taková malá svině, která život často znepříjemňuje, dělá situace složitější. Snažím se ho obrušovat a uvědomovat si ho v různých situacích a vyvozovat z toho důsledky. Tady jsem měl potřebu ten nápis vyrýt motorovou pilou brutálním způsobem. Je jasné, že to je něco, s čím je nutné se nemazlit.“

 

cais3jpg.jpg
ŠKVÍRA K VÍŘE

  

Měřítko, barevnost a přetavení staré věci v novou
Barevnost celé výstavy je minimalistická. „Snažil jsem se DVEŘE DOVNITŘ dělat minimalisticky barevně i materiálem, aby to příliš neodbíhalo jinam. Vyšly mi barvy černá, bílá, přirozená barva dřeva a kliky dveří hází kontext na zlatou, která pak prochází i akvarely. V nich je patrný běh času, je to v oněch tečkách a horizontálních a vertikálních li­niích, které se objevují často. To jsou akvarely, které vznikly asi před čtrnácti dny, čerst­vé práce. Osm akvarelů, jejichž témata jsem měl v hlavě dlouho a nyní je zrealizoval,“ říká Milan Cais.
Cais na výstavě často pracuje s měřítkem, které dodává věcem kontext a výraz. Nejzřetelněji je to patrné u děl KLIKA a pak na KAZETÁCH, které se povalují v půdním prostoru. Sám svůj postup popisuje takto: „Kdybych tu kliku udělal jako modýlek, tak by to za moc nestálo, ale tím, že se takhle zvětší, tak je to najednou trošku větší problém. Na tomhle díle mě baví to, že je KLIKA udělaná ze dveří, které byly v domě, do kterého jsem se před jedenácti lety nastěhoval. První, co mě zaujalo, bylo, že ty dveře jsou hnusný. Takže něco, co mě kdysi esteticky prudilo, teď dávám na odiv jako sochu, což je také takový zvláštní paradox. To je princip, který se v mé tvorbě trochu opakuje. Přetavení staré věci v novou.“

Půda s duší rebela a umělce
Otevřením dveří od půdy, jako by nás umělec pouštěl do svých nejintimnějších zákoutí. Cais otevřeně vyjevuje svá tajemství, vzpomínky, pokusy, nezdary i vítězství. Změť předmětů a soch však nevyvolává negativní pocity, naopak provokuje až hmatatelné souznění, je zde totiž patrný uklidňující nadhled a nosné vyrovnání se s minulostí a její akceptování. Již zmíněné KAZETY v nadměrném měřítku jsou např. vyřezané z nábytku jeho pokojíku z mládí. „Jednou jsem přijel na chalupu a tam byl můj teenegerskej pokoj rozbouchanej do prken a připravenej na spálení, táta to tam takhle aktivně připravil. Když jsem viděl samolepky, které jsem si tam lepil a u nich spal, najednou to ve mně vzbudilo silnou emoci. Nechtěl jsem, aby se ten nábytek spálil. Dal jsem si ho na stranu a pak jsem z něj udělal tyhle velký KAZETY, protože na tom peřiňáku jsem měl kazeťák a na něm jsem si pouštěl svoji oblíbenou hudbu. Chtělo se mi tomu dát nějaký další život.“
Na půdě Villy Pellé jsou další útržky z Caisovy tvorby, části nerealizovaných soch, fragmenty jeho dřívějších instalací, zkrátka ten „bordel let minulých“. Je to však místo vyzařující tvůrčí atmosféru, nepostrádající humor a laskavost, která z hledání, zkoumání, z pohledů dovnitř činí věc přitažlivou a přínosnou.

Galerie Villa Pellé
Villa Pellé je novorenesanční objekt v rezidenční části Prahy 6, v níž sídlí nekomerční galerie, která se v dlouhodobé perspektivě věnuje zejména kresbě a ilustraci jako svébytnému médiu. Pravidelně se zde konají tvůrčí dílny.

 

 XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

Marie Třešňáková, foto Jiří Zahrádka

XANTYPA 03/17 - výběr z článků

Jiří Havelka

Jiří Havelka

Jiří Havelka (nar. 1980) patří k výrazným osobnostem českého divadelnictví. Činný je především jako režisér, ale také jako pedagog a občas i herec (to především ve sdružení Vosto5).

Milan Cais

Milan Cais

Existuje jedna otázka, která dozajista rozčílí každého umělce: „Kde berete inspiraci?“ Výtvarníka a hudebníka (frontmana skupiny Tata Bojs) Milana Caise se po zhlédnutí jeho výstavy DVEŘE DOVNITŘ v pražské Ville Pellé ptát nemusíme. Je totiž navýsost zřejmé, že hlavní inspirací k jeho tvorbě je on sám. Naštěstí vystavená díla nevyprávějí o žádném zbytnělém egu, ale jsou odrazem poctivého nahlížení do vlastního nitra, do něhož otevírá návštěvníkům pomyslné dveře.

Natalie Portmanová

Natalie Portmanová

V nedávno uvedeném dramatu JACKIE zosobnila Jacqueline Kennedyovou – ikonickou manželku legendárního amerického prezidenta. Film od chilského režiséra Pabla Larraína není standardním životopisem. Běží spíš o hrdinčin psychologický portrét, jehož klíčové segmenty líčí události od atentátu v Dallasu po Kennedyho pohřeb. A pětatřicetiletá Natalie Portmanová v roli Jackie během několika osudných dnů kličkuje mezi dozvuky šoku, návaly zoufalství a rozporuplnými vzpomínkami na minulost první dámy.

Sundarbans

Sundarbans

Sundarbans, rozsáhlá říční delta rozkládající se při severním okraji Indického oceánu, je zcela ojedinělým prostorem, jenž nemá na světě obdoby. Při pohledu na mapu Indie připomíná celá lokalita Národního parku Sundarbans víceprstovou rukavici, a to především díky množství říčních toků směřujících z vnitrozemí do Bengálského zálivu. Tohle magické místo, protkané tisícovkami meandrů a vodních kanálů, zaujímá rozlohu zhruba deset tisíc kilometrů čtverečních a leží na území dvou států – Indie a Bangladéše. Jde samozřejmě o jednolitý přírodní celek, před lety uměle rozdělený státní hranicí.

High Line

High Line

Torzo nadzemní železnice se stalo přírodní oázou. Návštěvníci vystoupí nad rušné město do zeleného, ztišeného a uklidňujícího prostoru. Před nimi se rozevře panoráma Manhattanu lemované řekou Hudson. Newyorská čtvrť Chelsea je tu přítomna z ptačí perspektivy: průsečíky ulic, mozaika domů a ostrůvky skrytých zahrad.

Nina Simone

Nina Simone

Hudební revoluci, která vypukla v polovině padesátých let zrozením rock-and-rollu a pokračovala o nějakých deset let později nástupem beatových (či rockových) skupin, vedli v drtivé většině muži: muzikanti, zpěváci, také manažeři, producenti nebo diskžokejové a hudební publicisté. Byl to svět mužů. Populární hudba postupně míchala v jednom kotli rock, folk, blues, kořenila jazzem, etnickými inspiracemi, občas vykrádala klasiku. Pokud se žena v tomhle světě přece jen dokázala prosadit, bylo to hlavně za mikrofonem, jako sólová zpěvačka. Některé z nich byly i zdatnými instrumentalistkami, jiné autorskými osobnostmi. Tucet těch nejvýznamnějších představí – chronologicky, podle data narození – následující seriál.

Jessica, hroší zázrak

Jessica, hroší zázrak





Není agresivnějšího tvora než je hroch, zapomeneme-li na druh komárů Anopheles, odporný bzučící hmyz, který svou malarickou infikací ročně zabije statisíce afrických obyvatel. Ale dějí se i zázraky…

Editorial

Editorial

Vážení a milí, Jiří Havelka je mnohostranný umělec. Režíruje v mnoha různých divadlech, včetně Národního i v alternativních prostorách různorodé soubory, je pedagogem na DAMU, občas působí jako herec se souborem Vosto5, zahrál si také v několika filmech a pracuje i v zahraničí. V poslední době ho nejvíc přitahuje nonverbální pohybové divadlo. Pro mě velice výrazná a zajímavá osobnost, proto jsem požádala Jana Kerbra, aby Jiřího vyzpovídal a mohli jsme ho přiblížit i vám, čtenářům. A jako vždy, přečtete si mnohem víc. Například co právě dělá herečka Zuzana Kronerová nebo Justin Berka, převor vyšebrodského kláštera, dozvíte se, kde vystavují Milan Cais a Joska Skalník, jaké další plány mají William a Alexandra Lobkowiczovi, kteří nejen ve svém paláci na Pražském hradě podporují umění.

Babiš vložil Agrofert do svěřenského fondu.

Babiš vložil Agrofert do svěřenského fondu.

Likvidaci antimafiánské policie shledali poslanci O.K. Cesta do pekel

Kultura - výběr z článků

Barevný svět Jana Šafránka

Barevný svět Jana Šafránka

Odedávna se říká, že malíř maluje vlastní životopis. Toto tvrzení podle mě dokonale platí u Jana Šafránka. Jeho trvalou inspirací jsou ohniska dennodenního mezilidského počínání, místa, kde se sám pohyboval a která bystře pozoroval. Sledujeme hospodu, kde se chlapi uzavírají do svého pivního bezčasí s představou, že pod zářivkami a mraky kouře docílí svých absolutních pravd. Sledujeme kavárnu, ono místo „čekání na to, co nikdy nepřijde“, kde se moudra a fabulace prolínají až k nerozeznání. Sledujeme noční podniky a bary, kde se sny o erotickém ideálu rozplývají v drsné realitě tragikomické pokleslosti.

Emir Kusturica

Emir Kusturica

Světoznámý srbský režisér Emir Kusturica na březnovém Febiofestu představil svůj nový film, fantaskní féerii NA MLÉČNÉ DRÁZE. Dvaašedesátiletý filmař během závěrečného festivalového večera převzal cenu Kristián za přínos světové kinematografii.

Karel Jerie

Karel Jerie

Imaginativní svět Karla Jerie je plný lovců, superhrdinů, úklidových čet, dinosaurů i andělů. Většina z nich se během nadcházejícího měsíce zabydlí ve smíchovské Galerii Portheimka. Rozsáhlá retrospektivní výstava jednoho z nejvýraznějších současných výtvarníků a komiksových autorů se přitom vtěsná do dvou písmen: XL.

Leoš Válka

Leoš Válka

V roce 1981 emigroval do Austrálie, kde založil několik společností specializovaných na stavby, interiérový design a development. Po návratu do Prahy inicioval a s finanční pomocí partnerů zrealizoval projekt výstavby největší soukromé výstavní instituce v České republice, která se zcela vymyká tradičnímu pojetí galerie. Je tedy zakladatel, navíc ředitel a předseda představenstva Centra současného umění DOX. Na základě nominace prezidenta Václava Havla za dlouhodobý přínos a zásluhy v oblasti výtvarného umění mu byla v roce 2011 udělena cena Ministerstva kultury ČR, letos ho ministr kultury ocenil titulem Mecenáš české kultury.

Milan Cais

Milan Cais

Existuje jedna otázka, která dozajista rozčílí každého umělce: „Kde berete inspiraci?“ Výtvarníka a hudebníka (frontmana skupiny Tata Bojs) Milana Caise se po zhlédnutí jeho výstavy DVEŘE DOVNITŘ v pražské Ville Pellé ptát nemusíme. Je totiž navýsost zřejmé, že hlavní inspirací k jeho tvorbě je on sám. Naštěstí vystavená díla nevyprávějí o žádném zbytnělém egu, ale jsou odrazem poctivého nahlížení do vlastního nitra, do něhož otevírá návštěvníkům pomyslné dveře.

Nenechte si ujít komentované prohlídky na Novoměstské radnici

Nenechte si ujít komentované prohlídky na Novoměstské radnici

V minulém roce navštívilo Novoměstskou radnici více jak 190 000 lidí. Málokdo však ví, že v průběhu staletí se stala svědkem mnoha dějinných událostí. Komentované prohlídky, které pokračují i letos, tak návštěvníkům odkryjí její podivuhodný příběh.

Jackie

Jackie

Druhého února vstupuje do kin snímek JACKIE, dlouho očekávané drama režiséra Pabla Larraína. Od své loňské premiéry na filmovém festivalu v Benátkách snímek posbíral řadu ocenění od kritiků i festivalových porot, včetně nominace na Zlatý glóbus nebo čerstvé nominace na cenu BAFTA pro představitelku titulní role Natalii Portmanovou.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 03/17

XANTYPA XANTYPA 03/17

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 05/17

XANTYPA XANTYPA 05/17

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne2