Nina Simone

Hudební revoluci, která vypukla v polovině padesátých let zrozením rock-and-rollu a pokračovala o nějakých deset let později nástupem beatových (či rockových) skupin, vedli v drtivé většině muži: muzikanti, zpěváci, také manažeři, producenti nebo diskžokejové a hudební publicisté. Byl to svět mužů. Populární hudba postupně míchala v jednom kotli rock, folk, blues, kořenila jazzem, etnickými inspiracemi, občas vykrádala klasiku. Pokud se žena v tomhle světě přece jen dokázala prosadit, bylo to hlavně za mikrofonem, jako sólová zpěvačka. Některé z nich byly i zdatnými instrumentalistkami, jiné autorskými osobnostmi. Tucet těch nejvýznamnějších představí – chronologicky, podle data narození – následující seriál.

 

simonejpg.jpg

 

Nina Simone přišla na svět jako Eunice Kathleen Waymonová v roce 1933. V té době se v Německu chopil moci Adolf Hitler a v USA definitivně skončila prohibice. Severní Karolína, kde leží její rodné městečko Tryon, historicky náleží k „jižanským“, respektive konfederačním státům. V devatenáctém století patřila k těm otrokářským a rasová diskriminace tu byla v první polovině století dvacátého hluboce zakořeněná. S jejími projevy se Eunice setkávala od dětství a nejrůznější traumatické a ponižující zážitky formovaly její významný protidiskriminační aktivismus. Ona sama připisovala rasismu i pozdější nepřijetí na prestižní Curtisův hudební institut ve Filadelfii. Škola jí pak – krátce před smrtí – alespoň symbolicky udělila čestné absolutorium.

 

ninajpg.jpg

 

banner_predplatne_clanek

 


Eunice měla velký hudební talent. Chtěla se věnovat hře na klavír, studium klasické hudby však představovalo pro dívku z chudé rodiny jen těžko dosažitelnou metu. Jako dobrý anděl zapůsobil její učitel hudby, přesvědčený o dívčině nadání. Dokázal pro ni v místní komunitě získat několik významných sponzorů a s jejich podporou mohla absolvovat střední školu i přípravný kurs na newyorské Julliardově hudební akademii. Následovala ledová sprcha a zklamání po zmíněném nepřijetí na Curtisův institut. Nenechala se tím zlomit a pokračovala soukromým studiem u profesora Sokoloffa – který ostatně sám na institutu vyučoval – a na živobytí si vydělávala hodinami klavíru i vlastními hudebními produkcemi. Nebylo to ovšem na koncertních pódiích, ale v podniku Midtown Bar and Grill v Atlantic City. Majitel si dal jako podmínku, že bude hostům nejen hrát, ale také zpívat. V jejím repertoáru se začaly mísit jazz, blues, gospel i klasická témata. Pověst do té doby neznámé zpěvačky a klavíristky se začala šířit, a tak si brzy vytvořila sice zatím jen lokální, ale oddanou obec fanoušků.
Jazz, blues a samotné hraní kavárenským hostům však bylo něco, čím by Eunice v očích své zbožné matky i ostatních příbuzných došla nejhlubšího zavržení. Proto se rozhodla svoji identitu krýt uměleckým pseudonymem: Nina jako španělsky niña (maličká), Simone podle francouzské herečky Simone Signoretové. Tudíž je třeba její příjmení číst jako „simon“, nikoliv „sajmon“. Když budeme chtít na sto procent vyhovět pravidlům češtiny a její jméno přechýlíme, dostaneme „Ninu Simoneovou“, což vyvolá poněkud zvláštní asociaci s druhdy slavnou dámou české pop-music. Nehledě na to, že „Simone“ je vlastně křestní jméno, tudíž jeho přechylování poněkud postrádá smysl. S přechylováním jmen obecně známých zahraničních umělkyň má ostatně autor těchto řádek jistý problém. Skoro tak velký jako s naopak nepřechýlenými tvary ve jménech různých tuzemských umělkyň i „umělkyň“.
To jsme však poněkud odbočili, tedy zpět k právě začínající kariéře Eunice – Niny. V roce 1958 pořídila první gramofonovou nahrávku, píseň I LOVES YOU PORGY z jazzové opery Porgy a Bess. Inspirovala se podáním Billie Holidayové a hned napoprvé se dočkala i komerčního úspěchu, neboť nahrávka pronikla do první dvacítky žebříčku sestavovaného časopisem Billboard. Krátce poté dostala v New Yorku příležitost nahrát první album LITTLE GIRL BLUE. Její zpěv a klavír tu doprovázely pouze bicí a basa, repertoár tvořily převážně jazzové standardy včetně několika instrumentálních skladeb. Ninu zklamala nedostatečná propagace alba ze strany firmy, ona sama se dopustila fatální neprozřetelnosti, když svá práva obratem prodala za tři tisíce dolarů a neměla tedy žádný další příjem z prodeje. Když pak v roce 1987 použila firma Chanel v televizní reklamě nahrávku MY BABY JUST CARES OF ME, stal se z ní v Británii velký hit, který oživil zájem o její – v té době poněkud pozapomenuté – umění. Píseň byla znovu vydána a v Británii vystoupala až na páté místo hitparády. Nina Simone se mohla sice radovat z nové vlny zájmu, ale zároveň musela hořce litovat třicet let starého neuváženého rozhodnutí. Přišla o hodně peněz – bylo to přes milion dolarů.
To jsme však poněkud předběhli v čase, vraťme se proto do roku 1959, kdy vychází její druhé album LIVE AT TOWN HALL. Nina Simone změnila nahrávací společnost a stala se v té době velice populární především v newyorské umělecké čtvrti Greenwich Village. V roce 1961 se provdala za newyorského policejního detektiva Andrewa Strouda, později se stal i jejím manažerem. V roce 1962 se jim narodila dcera Lisa. Vypravila se v matčiných šlépějích a jako zpěvačka, muzikálová herečka i autorka užívající taktéž příjmení Simone si vybudovala poměrně velmi úspěšnou kariéru. Manželství Niny a Andrewa nebylo podle všeho příliš šťastné. Ona sama později tvrdila, že ji psychicky týral a fyzicky napadal.

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 28. 2. 2017

 

 XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

Leoš Šedo, foto gettyimages.com

XANTYPA 03/17 - výběr z článků

Jiří Havelka

Jiří Havelka

Jiří Havelka (nar. 1980) patří k výrazným osobnostem českého divadelnictví. Činný je především jako režisér, ale také jako pedagog a občas i herec (to především ve sdružení Vosto5).

Milan Cais

Milan Cais

Existuje jedna otázka, která dozajista rozčílí každého umělce: „Kde berete inspiraci?“ Výtvarníka a hudebníka (frontmana skupiny Tata Bojs) Milana Caise se po zhlédnutí jeho výstavy DVEŘE DOVNITŘ v pražské Ville Pellé ptát nemusíme. Je totiž navýsost zřejmé, že hlavní inspirací k jeho tvorbě je on sám. Naštěstí vystavená díla nevyprávějí o žádném zbytnělém egu, ale jsou odrazem poctivého nahlížení do vlastního nitra, do něhož otevírá návštěvníkům pomyslné dveře.

Natalie Portmanová

Natalie Portmanová

V nedávno uvedeném dramatu JACKIE zosobnila Jacqueline Kennedyovou – ikonickou manželku legendárního amerického prezidenta. Film od chilského režiséra Pabla Larraína není standardním životopisem. Běží spíš o hrdinčin psychologický portrét, jehož klíčové segmenty líčí události od atentátu v Dallasu po Kennedyho pohřeb. A pětatřicetiletá Natalie Portmanová v roli Jackie během několika osudných dnů kličkuje mezi dozvuky šoku, návaly zoufalství a rozporuplnými vzpomínkami na minulost první dámy.

Sundarbans

Sundarbans

Sundarbans, rozsáhlá říční delta rozkládající se při severním okraji Indického oceánu, je zcela ojedinělým prostorem, jenž nemá na světě obdoby. Při pohledu na mapu Indie připomíná celá lokalita Národního parku Sundarbans víceprstovou rukavici, a to především díky množství říčních toků směřujících z vnitrozemí do Bengálského zálivu. Tohle magické místo, protkané tisícovkami meandrů a vodních kanálů, zaujímá rozlohu zhruba deset tisíc kilometrů čtverečních a leží na území dvou států – Indie a Bangladéše. Jde samozřejmě o jednolitý přírodní celek, před lety uměle rozdělený státní hranicí.

High Line

High Line

Torzo nadzemní železnice se stalo přírodní oázou. Návštěvníci vystoupí nad rušné město do zeleného, ztišeného a uklidňujícího prostoru. Před nimi se rozevře panoráma Manhattanu lemované řekou Hudson. Newyorská čtvrť Chelsea je tu přítomna z ptačí perspektivy: průsečíky ulic, mozaika domů a ostrůvky skrytých zahrad.

Jessica, hroší zázrak

Jessica, hroší zázrak





Není agresivnějšího tvora než je hroch, zapomeneme-li na druh komárů Anopheles, odporný bzučící hmyz, který svou malarickou infikací ročně zabije statisíce afrických obyvatel. Ale dějí se i zázraky…

Editorial

Editorial

Vážení a milí, Jiří Havelka je mnohostranný umělec. Režíruje v mnoha různých divadlech, včetně Národního i v alternativních prostorách různorodé soubory, je pedagogem na DAMU, občas působí jako herec se souborem Vosto5, zahrál si také v několika filmech a pracuje i v zahraničí. V poslední době ho nejvíc přitahuje nonverbální pohybové divadlo. Pro mě velice výrazná a zajímavá osobnost, proto jsem požádala Jana Kerbra, aby Jiřího vyzpovídal a mohli jsme ho přiblížit i vám, čtenářům. A jako vždy, přečtete si mnohem víc. Například co právě dělá herečka Zuzana Kronerová nebo Justin Berka, převor vyšebrodského kláštera, dozvíte se, kde vystavují Milan Cais a Joska Skalník, jaké další plány mají William a Alexandra Lobkowiczovi, kteří nejen ve svém paláci na Pražském hradě podporují umění.

Babiš vložil Agrofert do svěřenského fondu.

Babiš vložil Agrofert do svěřenského fondu.

Likvidaci antimafiánské policie shledali poslanci O.K. Cesta do pekel

Osobnosti - výběr z článků

Tomáš Sedláček

Tomáš Sedláček

S Tomášem jsme měli tu čest poprvé vést rozhovor v roce 2013, kdy byl hostem konference BANALITA DOBRA v rámci prvního Evropského dnu Spravedlivých. Uchvátil nás svými inspirujícími myšlenkami a nestandardním vystupováním. Po čtyřech letech nastal čas si s ním popovídat znovu o aktuálních otázkách týkajících se budoucnosti a velkých změn, které nás čekají v souvislosti s umělou inteligencí a digitalizací průmyslu.

Celeste Rizvana Buckingham

Celeste Rizvana Buckingham

Pod exotickým jménem se skrývá mladá zpěvačka americko-švýcarského původu, jejíž přerod z finalistky v Super Star nabyl nebývalých rozměrů. Mezinárodní úspěch v žebříčku Top 100, MTV, Radio Disney. Píše texty, skládá hudbu, studuje hudbu a psychologii a zajímá se o budoucnost dětí. V českém filmu BAJKEŘI se zhostila herecké role.

Thom Artway

Thom Artway

Začínal jako pouliční zpěvák. Angličané mají pro něj výraz busker. Připomínám to proto, že ačkoli se Thom Artway na­rodil na Moravě, zpívá výhradně anglicky. Za loňské, debutové album HEDGEHOG byl letos oceněn dvěma Anděly. Zdá se, že se rodí nová hvězda.

Václav Neužil

Václav Neužil

S hercem Dejvického divadla Václavem Neužilem (*1979) se známe dlouho. Na mezinárodním festivalu divadelních škol Encounter/Setkání v Brně jsem jako předseda poroty měl ve finále vyhlásit výsledky; celé to bylo pojednáno jako dramatická situace a k ruce mi byl přidělen v roli asistenta student Divadelní fakulty JAMU Václav Neužil, jehož bezprostřední suverenita poněkud uvolnila moji jevištní křeč. Režíroval nás adept této profese Pavel Baďura, nemýlím-li se…

Andy Warhol: Gigant

Andy Warhol: Gigant

Ve filmu DOBRÝ DEN, PANÍ CAMPBELLOVÁ! se herečka Gina Lollobrigida, která předstírá, že je válečnou vdovou po neexistujícím kapitánu Campbellovi, přizná, že si své jméno vybrala podle Campbellovy polévky v plechovce. Druhé americké slovo, které znala, byla Coca-Cola, a jak namítla, Cocacolová se pochopitelně jmenovat nemohla. Možná, že málo scházelo, aby se jeden z nejslavnějších umělců 20. století, Andy Warhol, potýkal se stejným problémem. Totiž kdyby se jeho otec, mající strach z vojenské služby, neodhodlal v roce 1909 emigrovat do Ameriky, na východním Slovensku v rusínské komunitě by asi moc amerických výrazů k dispozici nebylo. Nakonec ani matka Andyho Warhola, která se o něho a jeho dva bratry starala v době, kdy otec pracoval jako horník v Západní Virginii, se nikdy anglicky náležitě nenaučila. Zajímavé je, že oba zmíněné objekty, jak Campbellova polévka v plechovce, tak Coca-Cola, se staly jedněmi z nejprezentovanějších ve Warholově tvorbě.

Elvis Presley

Elvis Presley

Před čtyřiceti lety 16. srpna 1977 zemřel v Memphisu hudebník, bez něhož by současná moderní populární hudba vypadala zcela jinak. Král rock-and-rollu Elvis Presley, který stál u kolébky muziky, od té doby nazývané rock.

Jeanne Moreauová

Jeanne Moreauová

Francouzský film TĚLO DIANY, který koncem roku 1968 vznikal v koprodukci s československou kinematografií, není filmovou historií zvlášť ceněn, ale díky tomu, že se částečně natáčel v Praze, poskytl mi coby novopečené redaktorce měsíčníku Film a doba neocenitelnou příležitost seznámit se s jeho hlavní představitelkou Jeanne Moreauovou a dokonce s ní udělat rozhovor, který pak vyšel v prvním čísle ročníku 1969.

Vladimír Koza

Vladimír Koza

Vladimír Koza jako první v České republice provedl v roce 1993 nepříbuzenskou transplantaci kostní dřeně s českým dárcem. Založil Český národní registr dárců dřeně a Nadaci pro transplantace kostní dřeně, díky čemuž mohly být zachráněny tisíce lidských životů. Byl to vizionář s obrovským pracovním nasazením a současně s hluboce lidským přístupem k nemocným. Člověk s bytostnou potřebou svobody, přirozenou autoritou, sebevědomý, ale zároveň pokorný. Neokázalý, se smyslem pro humor, na většině fotografií a televizních záběrů se usmívá. Lékař, jakého by si přál mít vedle sebe každý, kdo vážně onemocní. Nebyl mu vyměřen dlouhý život, zemřel před pěti roky v nedožitých osmapadesáti letech. Ale svůj čas vrchovatě naplnil. O panu primáři jsem si povídala s jeho dcerami Naděždou Lasotovou a Markétou Sobotovou.

Před osmdesáti lety zemřel Tomáš Garrigue Masaryk

Před osmdesáti lety zemřel Tomáš Garrigue Masaryk

Do svých čtyřiaosmdesáti let se Tomáš Garrigue Masaryk těšil dobrému zdraví a obdivuhodné psychické kondici. S plným nasazením se věnoval všem státnickým povinnostem, plynoucím z výkonu jeho prezidentského úřadu, kromě toho se snažil vědecky a literárně pracovat a podílel se na reedicích svých literárních děl. Ještě při oslavě patnáctého výročí vzniku Československé republiky, 28. října 1933, projel na koni Prahou; v prosinci 1933 se v třeskutém mrazu zúčastnil v Hostivaři pohřbu bývalého ministerského předsedy Antonína Švehly. V té době prožíval i své poslední citové vzplanutí k sochařce Heleně Scholzové-Železné, s níž se sblížil v létě 1932 v Topoľčiankách, kde vytvářela jeho sochu, a až do jara 1934 s ní udržoval čilou korespondenci.

Řek Zorba z Rejvízu

Řek Zorba z Rejvízu

Jako černý drahokam je do klínu Jeseníků vsazeno temné jezero, podle pověstí prý spojené s mořem. Kolem se zvedají stromy staré jako svět. A rejvízská rašelina omamně voní. V mlze u jezera téměř nelze rozeznat postavu muže, pro něhož má toto bájné místo zvláštní význam.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 03/17

XANTYPA XANTYPA 03/17

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 10/17

XANTYPA XANTYPA 10/17

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne