Nina Simone

Hudební revoluci, která vypukla v polovině padesátých let zrozením rock-and-rollu a pokračovala o nějakých deset let později nástupem beatových (či rockových) skupin, vedli v drtivé většině muži: muzikanti, zpěváci, také manažeři, producenti nebo diskžokejové a hudební publicisté. Byl to svět mužů. Populární hudba postupně míchala v jednom kotli rock, folk, blues, kořenila jazzem, etnickými inspiracemi, občas vykrádala klasiku. Pokud se žena v tomhle světě přece jen dokázala prosadit, bylo to hlavně za mikrofonem, jako sólová zpěvačka. Některé z nich byly i zdatnými instrumentalistkami, jiné autorskými osobnostmi. Tucet těch nejvýznamnějších představí – chronologicky, podle data narození – následující seriál.

 

simonejpg.jpg

 

Nina Simone přišla na svět jako Eunice Kathleen Waymonová v roce 1933. V té době se v Německu chopil moci Adolf Hitler a v USA definitivně skončila prohibice. Severní Karolína, kde leží její rodné městečko Tryon, historicky náleží k „jižanským“, respektive konfederačním státům. V devatenáctém století patřila k těm otrokářským a rasová diskriminace tu byla v první polovině století dvacátého hluboce zakořeněná. S jejími projevy se Eunice setkávala od dětství a nejrůznější traumatické a ponižující zážitky formovaly její významný protidiskriminační aktivismus. Ona sama připisovala rasismu i pozdější nepřijetí na prestižní Curtisův hudební institut ve Filadelfii. Škola jí pak – krátce před smrtí – alespoň symbolicky udělila čestné absolutorium.

 

ninajpg.jpg

 

banner_clanek

 


Eunice měla velký hudební talent. Chtěla se věnovat hře na klavír, studium klasické hudby však představovalo pro dívku z chudé rodiny jen těžko dosažitelnou metu. Jako dobrý anděl zapůsobil její učitel hudby, přesvědčený o dívčině nadání. Dokázal pro ni v místní komunitě získat několik významných sponzorů a s jejich podporou mohla absolvovat střední školu i přípravný kurs na newyorské Julliardově hudební akademii. Následovala ledová sprcha a zklamání po zmíněném nepřijetí na Curtisův institut. Nenechala se tím zlomit a pokračovala soukromým studiem u profesora Sokoloffa – který ostatně sám na institutu vyučoval – a na živobytí si vydělávala hodinami klavíru i vlastními hudebními produkcemi. Nebylo to ovšem na koncertních pódiích, ale v podniku Midtown Bar and Grill v Atlantic City. Majitel si dal jako podmínku, že bude hostům nejen hrát, ale také zpívat. V jejím repertoáru se začaly mísit jazz, blues, gospel i klasická témata. Pověst do té doby neznámé zpěvačky a klavíristky se začala šířit, a tak si brzy vytvořila sice zatím jen lokální, ale oddanou obec fanoušků.
Jazz, blues a samotné hraní kavárenským hostům však bylo něco, čím by Eunice v očích své zbožné matky i ostatních příbuzných došla nejhlubšího zavržení. Proto se rozhodla svoji identitu krýt uměleckým pseudonymem: Nina jako španělsky niña (maličká), Simone podle francouzské herečky Simone Signoretové. Tudíž je třeba její příjmení číst jako „simon“, nikoliv „sajmon“. Když budeme chtít na sto procent vyhovět pravidlům češtiny a její jméno přechýlíme, dostaneme „Ninu Simoneovou“, což vyvolá poněkud zvláštní asociaci s druhdy slavnou dámou české pop-music. Nehledě na to, že „Simone“ je vlastně křestní jméno, tudíž jeho přechylování poněkud postrádá smysl. S přechylováním jmen obecně známých zahraničních umělkyň má ostatně autor těchto řádek jistý problém. Skoro tak velký jako s naopak nepřechýlenými tvary ve jménech různých tuzemských umělkyň i „umělkyň“.
To jsme však poněkud odbočili, tedy zpět k právě začínající kariéře Eunice – Niny. V roce 1958 pořídila první gramofonovou nahrávku, píseň I LOVES YOU PORGY z jazzové opery Porgy a Bess. Inspirovala se podáním Billie Holidayové a hned napoprvé se dočkala i komerčního úspěchu, neboť nahrávka pronikla do první dvacítky žebříčku sestavovaného časopisem Billboard. Krátce poté dostala v New Yorku příležitost nahrát první album LITTLE GIRL BLUE. Její zpěv a klavír tu doprovázely pouze bicí a basa, repertoár tvořily převážně jazzové standardy včetně několika instrumentálních skladeb. Ninu zklamala nedostatečná propagace alba ze strany firmy, ona sama se dopustila fatální neprozřetelnosti, když svá práva obratem prodala za tři tisíce dolarů a neměla tedy žádný další příjem z prodeje. Když pak v roce 1987 použila firma Chanel v televizní reklamě nahrávku MY BABY JUST CARES OF ME, stal se z ní v Británii velký hit, který oživil zájem o její – v té době poněkud pozapomenuté – umění. Píseň byla znovu vydána a v Británii vystoupala až na páté místo hitparády. Nina Simone se mohla sice radovat z nové vlny zájmu, ale zároveň musela hořce litovat třicet let starého neuváženého rozhodnutí. Přišla o hodně peněz – bylo to přes milion dolarů.
To jsme však poněkud předběhli v čase, vraťme se proto do roku 1959, kdy vychází její druhé album LIVE AT TOWN HALL. Nina Simone změnila nahrávací společnost a stala se v té době velice populární především v newyorské umělecké čtvrti Greenwich Village. V roce 1961 se provdala za newyorského policejního detektiva Andrewa Strouda, později se stal i jejím manažerem. V roce 1962 se jim narodila dcera Lisa. Vypravila se v matčiných šlépějích a jako zpěvačka, muzikálová herečka i autorka užívající taktéž příjmení Simone si vybudovala poměrně velmi úspěšnou kariéru. Manželství Niny a Andrewa nebylo podle všeho příliš šťastné. Ona sama později tvrdila, že ji psychicky týral a fyzicky napadal.

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 28. 2. 2017

 

 XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

Leoš Šedo, foto gettyimages.com

XANTYPA 03/17 - výběr z článků

Jiří Havelka

Jiří Havelka

Jiří Havelka (nar. 1980) patří k výrazným osobnostem českého divadelnictví. Činný je především jako režisér, ale také jako pedagog a občas i herec (to především ve sdružení Vosto5).

Milan Cais

Milan Cais

Existuje jedna otázka, která dozajista rozčílí každého umělce: „Kde berete inspiraci?“ Výtvarníka a hudebníka (frontmana skupiny Tata Bojs) Milana Caise se po zhlédnutí jeho výstavy DVEŘE DOVNITŘ v pražské Ville Pellé ptát nemusíme. Je totiž navýsost zřejmé, že hlavní inspirací k jeho tvorbě je on sám. Naštěstí vystavená díla nevyprávějí o žádném zbytnělém egu, ale jsou odrazem poctivého nahlížení do vlastního nitra, do něhož otevírá návštěvníkům pomyslné dveře.

Natalie Portmanová

Natalie Portmanová

V nedávno uvedeném dramatu JACKIE zosobnila Jacqueline Kennedyovou – ikonickou manželku legendárního amerického prezidenta. Film od chilského režiséra Pabla Larraína není standardním životopisem. Běží spíš o hrdinčin psychologický portrét, jehož klíčové segmenty líčí události od atentátu v Dallasu po Kennedyho pohřeb. A pětatřicetiletá Natalie Portmanová v roli Jackie během několika osudných dnů kličkuje mezi dozvuky šoku, návaly zoufalství a rozporuplnými vzpomínkami na minulost první dámy.

Sundarbans

Sundarbans

Sundarbans, rozsáhlá říční delta rozkládající se při severním okraji Indického oceánu, je zcela ojedinělým prostorem, jenž nemá na světě obdoby. Při pohledu na mapu Indie připomíná celá lokalita Národního parku Sundarbans víceprstovou rukavici, a to především díky množství říčních toků směřujících z vnitrozemí do Bengálského zálivu. Tohle magické místo, protkané tisícovkami meandrů a vodních kanálů, zaujímá rozlohu zhruba deset tisíc kilometrů čtverečních a leží na území dvou států – Indie a Bangladéše. Jde samozřejmě o jednolitý přírodní celek, před lety uměle rozdělený státní hranicí.

High Line

High Line

Torzo nadzemní železnice se stalo přírodní oázou. Návštěvníci vystoupí nad rušné město do zeleného, ztišeného a uklidňujícího prostoru. Před nimi se rozevře panoráma Manhattanu lemované řekou Hudson. Newyorská čtvrť Chelsea je tu přítomna z ptačí perspektivy: průsečíky ulic, mozaika domů a ostrůvky skrytých zahrad.

Jessica, hroší zázrak

Jessica, hroší zázrak





Není agresivnějšího tvora než je hroch, zapomeneme-li na druh komárů Anopheles, odporný bzučící hmyz, který svou malarickou infikací ročně zabije statisíce afrických obyvatel. Ale dějí se i zázraky…

Editorial

Editorial

Vážení a milí, Jiří Havelka je mnohostranný umělec. Režíruje v mnoha různých divadlech, včetně Národního i v alternativních prostorách různorodé soubory, je pedagogem na DAMU, občas působí jako herec se souborem Vosto5, zahrál si také v několika filmech a pracuje i v zahraničí. V poslední době ho nejvíc přitahuje nonverbální pohybové divadlo. Pro mě velice výrazná a zajímavá osobnost, proto jsem požádala Jana Kerbra, aby Jiřího vyzpovídal a mohli jsme ho přiblížit i vám, čtenářům. A jako vždy, přečtete si mnohem víc. Například co právě dělá herečka Zuzana Kronerová nebo Justin Berka, převor vyšebrodského kláštera, dozvíte se, kde vystavují Milan Cais a Joska Skalník, jaké další plány mají William a Alexandra Lobkowiczovi, kteří nejen ve svém paláci na Pražském hradě podporují umění.

Babiš vložil Agrofert do svěřenského fondu.

Babiš vložil Agrofert do svěřenského fondu.

Likvidaci antimafiánské policie shledali poslanci O.K. Cesta do pekel

Osobnosti - výběr z článků

Jan Měkota

Jan Měkota

Muž, jehož hlas důvěrně znali v naší zemi všichni, kdo poslouchali Rádio Svobodná Evropa. Jako jediný byl přítomen po celou dobu její existence, od prvního vysílání až do konce. Stal se moderátorem a redaktorem, před jehož mikrofonem stály největší hvězdy své doby – Brigitte Bardot, Sophia Loren, Gina Lollobrigida, Ava Gardner, Yves Montand, Arthur Miller, Beatles, Rolling Stones, Ella Fitzgerald, Louis Armstrong, Benny Goodman, Count Basie, Oscar Peterson, Eric Clapton, Rita Pavone a mnoho dalších vynikajících herců, hudebníků, zpěváků, spisovatelů, politiků a sportovců z celého světa.

Catherine Deneuve

Catherine Deneuve

Byla prvořadou hvězdou březnového filmového festivalu FEBIOFEST, který letos oslavil pětadvacáté výročí svého vzniku. Francouzská herecká legenda Catherine Deneuve na závěrečném galavečeru převzala cenu Kristián za celoživotní přínos světové kinematografii. Pak spolu s publikem zhlédla americké drama SOUBOJ POHLAVÍ o tenistce Billie Jean Kingové a jejích genderových aktivitách. Absolvovala také následující večírek, kde v proskleném salonku měla povoleno kouřit. S ředitelem festivalu Kamilem Spáčilem a dalšími společníky si povídala hlavně o šedesátých letech a Jeanu-Paulovi Belmondovi.

Miroslav Donutil

Miroslav Donutil

Snem každého umělce je, aby se po vyslovení jeho jména už nemuselo nic dalšího dodávat. V kavárně Platýz jsem se sešel s Miroslavem Donutilem.

Josef Beran

Josef Beran

Poslední vůle statečného českého kardinála se vyplní. Papež František svolil přenést jeho ostatky z Vatikánu do vlasti. Mnozí už v to nevěřili, málokdo doufal. Teď se dávné přání promění ve skutečnost. Josef Beran se domů vrací po bezmála půlstoletí od skonu v nedobrovolném římském exilu. Z hrobky pod vatikánskou bazilikou svatého Petra do katedrály svatého Víta v Praze. Kruh se konečně uzavírá.

Petr Weigl

Petr Weigl

Petr Weigl, filmový a divadelní režisér, jehož doménou je obor hudebně-dramatický, dokáže jít na dřeň pocitů svého diváka. Za našimi hranicemi, kde vznikla většina jeho děl, se o něm píše jako o Viscontim televizní obrazovky. Jemný, elegantní muž neobyčejné hloubky a síly. Filozof jdoucí s pokorou životem, nechávající za sebou stopu výjimečnosti a noblesy. Jeho tvorba – emocionalita, estetika a imaginace oslovující lidské duše – není napodobitelná. Snad proto nemá předchůdce, ani pokračovatele.

Pablo Picasso a jeho jezevčík Lump

Pablo Picasso a jeho jezevčík Lump

„Coby muž to byl především sadista. Když se mu podařilo narvat někomu ruce do palečnic, byl radostí bez sebe. Před jeho ‚žertíky‘, jeho sžíravým sarkasmem a škodolibostí si nebyl nikdo jistý,“ napsala Ariana Huffingtonová ve své knize o Picassovi. Nikdo… žádný z jeho kolegů a přátel, žádné z jeho čtyř dětí, jedna ani druhá manželka, natož ta či ona z jeho početných milenek a múz. Psů si tento bezmezně egoistický umělec vážil

Taťána G. Brzobohatá

Taťána G. Brzobohatá

Taťána Gregor Brzobohatá získala v roce 2006, jako jediná Češka v historii, ještě pod svým dívčím jménem Kuchařová, záviděníhodnou korunku Miss World. Je současně úspěšnou českou topmodelkou, která stojí už téměř deset let v čele nadmíru užitečné nadace Krása pomoci. Nadace, jejíž činnost je zaměřena na pomoc seniorům, nadace, jejíž renomé překročilo hranice České republiky a jejíž jméno opakovaně zaznělo i na půdě OSN. Je tedy mnoho témat, o nichž je zajímavé si s touto sympaticky bezprostřední a výřečnou mladou dámou popovídat. Tak se stalo jednoho odpoledne v tiché kavárně na pražském Smíchově a výsledkem jsou následující řádky.

Jiří Lábus

Jiří Lábus

Ikona českého filmu, divadla a dabingu Jiří Lábus je velmi přívětivý, ale překvapivě dost plachý člověk. S rozhovorem souhlasil, jen aby pomohl propagovat nový film HASTRMAN, který je prvním celovečerním hraným počinem jeho přítele, režiséra Ondřeje Havelky. Film vznikl na motivy stejnojmenné knihy Miloše Urbana, jež získala cenu Magnesia Litera. Jeho hlavní postavou je „člověk ve zvířeti a zvíře v člověku“ – hastrman alias baron de Caus, zosobněný Karlem Dobrým. Jiří Lábus mu byl filmovým sluhou.

Karen Blixenová a její skotští chrti

Karen Blixenová a její skotští chrti

Ač je to k nevíře, byl to právě Ernest Hemingway, nositel Nobelovy ceny za literaturu, vášnivý lovec a také legendární macho, kdo byl přesvědčen, že existuje jedna jediná bytost ženského pohlaví, která si Nobelovu cenu rovněž zaslouží – Karen Blixenová. A to přesto, že se tato autorka nikdy nesmířila s tradiční rolí žen. Spíše naopak: tato svérázná dcera dánského statkáře byla emancipovaná dávno předtím, než feministky začaly rovnoprávnost někdy až militantně prosazovat. Karen řídila kávovníkovou farmu v Africe, zacházela s puškou neméně suverénně než s perem, uměla vyprávět podivuhodné příběhy, pila whisky a chovala skotské chrty spřízněné s vlkodavy.

Dan Prokop

Dan Prokop

Je po volbách, ale emoce na sociálních sítích neopadávají. Je společnost opravdu tak rozdělená? Kdo za to může? Vesnice? Senioři? Sociolog Dan Prokop vnáší do debaty poněkud jiný pohled. „Nalháváme si, že v Česku neexistuje chudoba, přitom právě ona ohrožuje důvěru v demokracii. Sociální problémy, nerovnost šancí a omezená schopnost orientovat se v globálním světě se koncentrují do jedné části společnosti a vytvářejí tak ideální podhoubí pro populisty!“

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 03/17

XANTYPA XANTYPA 03/17

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 05/18

XANTYPA XANTYPA 05/18

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne