Nina Simone

Hudební revoluci, která vypukla v polovině padesátých let zrozením rock-and-rollu a pokračovala o nějakých deset let později nástupem beatových (či rockových) skupin, vedli v drtivé většině muži: muzikanti, zpěváci, také manažeři, producenti nebo diskžokejové a hudební publicisté. Byl to svět mužů. Populární hudba postupně míchala v jednom kotli rock, folk, blues, kořenila jazzem, etnickými inspiracemi, občas vykrádala klasiku. Pokud se žena v tomhle světě přece jen dokázala prosadit, bylo to hlavně za mikrofonem, jako sólová zpěvačka. Některé z nich byly i zdatnými instrumentalistkami, jiné autorskými osobnostmi. Tucet těch nejvýznamnějších představí – chronologicky, podle data narození – následující seriál.

 

simonejpg.jpg

 

Nina Simone přišla na svět jako Eunice Kathleen Waymonová v roce 1933. V té době se v Německu chopil moci Adolf Hitler a v USA definitivně skončila prohibice. Severní Karolína, kde leží její rodné městečko Tryon, historicky náleží k „jižanským“, respektive konfederačním státům. V devatenáctém století patřila k těm otrokářským a rasová diskriminace tu byla v první polovině století dvacátého hluboce zakořeněná. S jejími projevy se Eunice setkávala od dětství a nejrůznější traumatické a ponižující zážitky formovaly její významný protidiskriminační aktivismus. Ona sama připisovala rasismu i pozdější nepřijetí na prestižní Curtisův hudební institut ve Filadelfii. Škola jí pak – krátce před smrtí – alespoň symbolicky udělila čestné absolutorium.

 

ninajpg.jpg

 

banner_predplatne_clanek

 


Eunice měla velký hudební talent. Chtěla se věnovat hře na klavír, studium klasické hudby však představovalo pro dívku z chudé rodiny jen těžko dosažitelnou metu. Jako dobrý anděl zapůsobil její učitel hudby, přesvědčený o dívčině nadání. Dokázal pro ni v místní komunitě získat několik významných sponzorů a s jejich podporou mohla absolvovat střední školu i přípravný kurs na newyorské Julliardově hudební akademii. Následovala ledová sprcha a zklamání po zmíněném nepřijetí na Curtisův institut. Nenechala se tím zlomit a pokračovala soukromým studiem u profesora Sokoloffa – který ostatně sám na institutu vyučoval – a na živobytí si vydělávala hodinami klavíru i vlastními hudebními produkcemi. Nebylo to ovšem na koncertních pódiích, ale v podniku Midtown Bar and Grill v Atlantic City. Majitel si dal jako podmínku, že bude hostům nejen hrát, ale také zpívat. V jejím repertoáru se začaly mísit jazz, blues, gospel i klasická témata. Pověst do té doby neznámé zpěvačky a klavíristky se začala šířit, a tak si brzy vytvořila sice zatím jen lokální, ale oddanou obec fanoušků.
Jazz, blues a samotné hraní kavárenským hostům však bylo něco, čím by Eunice v očích své zbožné matky i ostatních příbuzných došla nejhlubšího zavržení. Proto se rozhodla svoji identitu krýt uměleckým pseudonymem: Nina jako španělsky niña (maličká), Simone podle francouzské herečky Simone Signoretové. Tudíž je třeba její příjmení číst jako „simon“, nikoliv „sajmon“. Když budeme chtít na sto procent vyhovět pravidlům češtiny a její jméno přechýlíme, dostaneme „Ninu Simoneovou“, což vyvolá poněkud zvláštní asociaci s druhdy slavnou dámou české pop-music. Nehledě na to, že „Simone“ je vlastně křestní jméno, tudíž jeho přechylování poněkud postrádá smysl. S přechylováním jmen obecně známých zahraničních umělkyň má ostatně autor těchto řádek jistý problém. Skoro tak velký jako s naopak nepřechýlenými tvary ve jménech různých tuzemských umělkyň i „umělkyň“.
To jsme však poněkud odbočili, tedy zpět k právě začínající kariéře Eunice – Niny. V roce 1958 pořídila první gramofonovou nahrávku, píseň I LOVES YOU PORGY z jazzové opery Porgy a Bess. Inspirovala se podáním Billie Holidayové a hned napoprvé se dočkala i komerčního úspěchu, neboť nahrávka pronikla do první dvacítky žebříčku sestavovaného časopisem Billboard. Krátce poté dostala v New Yorku příležitost nahrát první album LITTLE GIRL BLUE. Její zpěv a klavír tu doprovázely pouze bicí a basa, repertoár tvořily převážně jazzové standardy včetně několika instrumentálních skladeb. Ninu zklamala nedostatečná propagace alba ze strany firmy, ona sama se dopustila fatální neprozřetelnosti, když svá práva obratem prodala za tři tisíce dolarů a neměla tedy žádný další příjem z prodeje. Když pak v roce 1987 použila firma Chanel v televizní reklamě nahrávku MY BABY JUST CARES OF ME, stal se z ní v Británii velký hit, který oživil zájem o její – v té době poněkud pozapomenuté – umění. Píseň byla znovu vydána a v Británii vystoupala až na páté místo hitparády. Nina Simone se mohla sice radovat z nové vlny zájmu, ale zároveň musela hořce litovat třicet let starého neuváženého rozhodnutí. Přišla o hodně peněz – bylo to přes milion dolarů.
To jsme však poněkud předběhli v čase, vraťme se proto do roku 1959, kdy vychází její druhé album LIVE AT TOWN HALL. Nina Simone změnila nahrávací společnost a stala se v té době velice populární především v newyorské umělecké čtvrti Greenwich Village. V roce 1961 se provdala za newyorského policejního detektiva Andrewa Strouda, později se stal i jejím manažerem. V roce 1962 se jim narodila dcera Lisa. Vypravila se v matčiných šlépějích a jako zpěvačka, muzikálová herečka i autorka užívající taktéž příjmení Simone si vybudovala poměrně velmi úspěšnou kariéru. Manželství Niny a Andrewa nebylo podle všeho příliš šťastné. Ona sama později tvrdila, že ji psychicky týral a fyzicky napadal.

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 28. 2. 2017

 

 XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

Leoš Šedo, foto gettyimages.com

XANTYPA 03/17 - výběr z článků

Jiří Havelka

Jiří Havelka

Jiří Havelka (nar. 1980) patří k výrazným osobnostem českého divadelnictví. Činný je především jako režisér, ale také jako pedagog a občas i herec (to především ve sdružení Vosto5).

Milan Cais

Milan Cais

Existuje jedna otázka, která dozajista rozčílí každého umělce: „Kde berete inspiraci?“ Výtvarníka a hudebníka (frontmana skupiny Tata Bojs) Milana Caise se po zhlédnutí jeho výstavy DVEŘE DOVNITŘ v pražské Ville Pellé ptát nemusíme. Je totiž navýsost zřejmé, že hlavní inspirací k jeho tvorbě je on sám. Naštěstí vystavená díla nevyprávějí o žádném zbytnělém egu, ale jsou odrazem poctivého nahlížení do vlastního nitra, do něhož otevírá návštěvníkům pomyslné dveře.

Natalie Portmanová

Natalie Portmanová

V nedávno uvedeném dramatu JACKIE zosobnila Jacqueline Kennedyovou – ikonickou manželku legendárního amerického prezidenta. Film od chilského režiséra Pabla Larraína není standardním životopisem. Běží spíš o hrdinčin psychologický portrét, jehož klíčové segmenty líčí události od atentátu v Dallasu po Kennedyho pohřeb. A pětatřicetiletá Natalie Portmanová v roli Jackie během několika osudných dnů kličkuje mezi dozvuky šoku, návaly zoufalství a rozporuplnými vzpomínkami na minulost první dámy.

Sundarbans

Sundarbans

Sundarbans, rozsáhlá říční delta rozkládající se při severním okraji Indického oceánu, je zcela ojedinělým prostorem, jenž nemá na světě obdoby. Při pohledu na mapu Indie připomíná celá lokalita Národního parku Sundarbans víceprstovou rukavici, a to především díky množství říčních toků směřujících z vnitrozemí do Bengálského zálivu. Tohle magické místo, protkané tisícovkami meandrů a vodních kanálů, zaujímá rozlohu zhruba deset tisíc kilometrů čtverečních a leží na území dvou států – Indie a Bangladéše. Jde samozřejmě o jednolitý přírodní celek, před lety uměle rozdělený státní hranicí.

High Line

High Line

Torzo nadzemní železnice se stalo přírodní oázou. Návštěvníci vystoupí nad rušné město do zeleného, ztišeného a uklidňujícího prostoru. Před nimi se rozevře panoráma Manhattanu lemované řekou Hudson. Newyorská čtvrť Chelsea je tu přítomna z ptačí perspektivy: průsečíky ulic, mozaika domů a ostrůvky skrytých zahrad.

Jessica, hroší zázrak

Jessica, hroší zázrak





Není agresivnějšího tvora než je hroch, zapomeneme-li na druh komárů Anopheles, odporný bzučící hmyz, který svou malarickou infikací ročně zabije statisíce afrických obyvatel. Ale dějí se i zázraky…

Editorial

Editorial

Vážení a milí, Jiří Havelka je mnohostranný umělec. Režíruje v mnoha různých divadlech, včetně Národního i v alternativních prostorách různorodé soubory, je pedagogem na DAMU, občas působí jako herec se souborem Vosto5, zahrál si také v několika filmech a pracuje i v zahraničí. V poslední době ho nejvíc přitahuje nonverbální pohybové divadlo. Pro mě velice výrazná a zajímavá osobnost, proto jsem požádala Jana Kerbra, aby Jiřího vyzpovídal a mohli jsme ho přiblížit i vám, čtenářům. A jako vždy, přečtete si mnohem víc. Například co právě dělá herečka Zuzana Kronerová nebo Justin Berka, převor vyšebrodského kláštera, dozvíte se, kde vystavují Milan Cais a Joska Skalník, jaké další plány mají William a Alexandra Lobkowiczovi, kteří nejen ve svém paláci na Pražském hradě podporují umění.

Babiš vložil Agrofert do svěřenského fondu.

Babiš vložil Agrofert do svěřenského fondu.

Likvidaci antimafiánské policie shledali poslanci O.K. Cesta do pekel

Osobnosti - výběr z článků

Martina Špinková

Martina Špinková

Osmdesát procent lidí si přeje umřít doma, ve svém prostředí, kde jsou mu nablízku jeho nejbližší lidé, jeho pejsek, kočka… Splní se to jen asi čtyřem procentům. Martina Špinková už více než patnáct let pomáhá tento nepoměr změnit. Spoluzaložila domácí hospic Cesta domů, dlouho byla jeho ředitelkou a nyní se jako šéfredaktorka a ilustrátorka stejnojmenného nakladatelství prostřednictvím knížek snaží, aby téma smrti bylo přijímáno jako něco, co se osobně týká každého z nás.

Petr Koura

Petr Koura

Historik Petr Koura se zabývá dějinami 20. století, historii vyučuje na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Je také ředitelem společnosti Collegium Bohemicum sídlící v Ústí nad Labem, zaměřené na historii česko-německých vztahů a na vybudování stálé expozice o dějinách Němců v českých zemích. Loni vyšla v nakladatelství Academia jeho kniha SWINGAŘI A POTÁPKY V PROTEKTORÁTNÍ NOCI, jež podrobně líčí mladický vzdor v dobách nacistického útlaku prostřednictvím západní hudby. „Je to první dílo, které se zasvěceně a se sympatií věnuje fenoménu, jenž byl za nacistické okupace a později v lidové demokracii jedním z nejzajímavějších a nejneprozkoumanějších výrazů odporu k ideologickým režimům v Evropě,“ napsal v předmluvě ke Kourově obsáhlé práci spisovatel Josef Škvorecký.

Pavel Fischer

Pavel Fischer

Pavel Fischer, kandidát na prezidenta. Především ale milující otec, který dal svým dětem přednost před kariérou. Opustil diplomacii, když mu umíral syn. Dnes o této smutné zkušenosti říká: „Stálo to za to.“ Silný příběh našeho bývalého velvyslance v Paříži je plný vrcholů a pádů – a slibuje, že rozumí lidem, kteří se ocitli na dně. Mohla by to být dobrá kvalifikace na prezidenta. A ono umět dokonale několik světových jazyků a mít dobré kontakty i v americkém Kongresu taky není k zahození.

Andrea Sedláčková

Andrea Sedláčková

Nová kniha Andrey Sedláčkové KAŽDÝ NĚCO TAJÍ je společenský román ze současnosti, který nás zavede do atraktivního prostředí filmových celebrit. Snad každý máme nějakého kostlivce ve skříni, a když je člověk navíc hvězda, jeho život se může stát pouhou hříčkou v rukou bezskrupulózního bulváru, který umně využívá nejnižších pudů všech, jejichž prázdné životy často plní. S Andreou Sedláčkovou, ženou mnoha talentů, jsem si chtěla povídat o její nové knize, ale nedalo mi to a nakonec jsme mluvily i o jejím dobrodružném životě, nikoliv nepodobném jednomu z jejích filmových scénářů…

Jiří Kratochvil

Jiří Kratochvil

Narodil se v Brně, kde se také odehrává většina jeho povídek a všechny jeho romány. Proč tato kulisa? „Brno je pro mě velice zvláštní město. A troufnu si tvrdit, že nejen pro mě. Není totiž náhodou, že právě v Brně se narodili dva největší spisovatelé druhé poloviny dvacátého století: Bohumil Hrabal a Milan Kundera,“ vysvětluje Jiří Kratochvil.

Jaroslav Plesl

Jaroslav Plesl

Domluvit si s pracovně velmi vytíženým hercem Dejvického divadla Jaroslavem Pleslem (*1974) čas na rozhovor není tak docela snadné, o to příjemnější je potom posezení se vstřícným, vtipným a prokazatelně empatickým umělcem.

Marie Curie-Skłodowska

Marie Curie-Skłodowska

Jako vůbec první ženě na světě jí byla v roce 1903 udělena Nobelova cena. Za fyziku. O osm let později k ní přibyla druhá, tentokrát za chemii. Pouze čtyři osobnosti se mohou honosit dvěma Nobelovými cenami, a jen jedna z nich je žena – Marie Curie-Skłodowska. Vědkyně, která obětavě pomáhala raněným během první světové války, se narodila před sto padesáti lety, 7. listopadu 1867.

Filip Barankiewicz

Filip Barankiewicz

Baletní soubor Národního divadla je největším a nejproslulejším tanečním tělesem v České republice, jehož založením (1883) vznikla souvislá vývojová tradice českého profesionálního tance. Prvním baletním mistrem byl Václav Reisinger, o sto let později Vlastimil Harapes a posledních patnáct let Petr Zuska. Po jeho ohlášeném odchodu se do výběrového řízení přihlásil i renomovaný polský tanečník Filip Barankiewicz, známý mimo jiné svojí brilantní klasickou výbavou.

Vzpomínání Michaely Bendové

Vzpomínání Michaely Bendové

Zavřu oči a vidím naše první setkání tak barvitě a živě, jako by to bylo včera. Do kavárny DISK na DAMU vchází žena, sněhobílé vlasy, velké oříškové oči. Je si vědoma každého svého kroku a cítí každé oko, které na ni pohlédne. Neznáme se, ale mám pocit, jako bych na ni čekala celý život. Když jsme se konečně našly, cítila jsem obrovskou úlevu a radost, že už nejsem sama a mám na světě někoho, kdo se na mě podívá a ví, a Miška Bendová vždycky ví! Otevřela mi srdce, umožnila mi dýchat a pomáhá mi splnit můj životní sen. Je to moje herecká maminka.

Jaroslav Hutka

Jaroslav Hutka

Jaroslav Hutka, známý folkový zpěvák a také jedna z prvních českých „mániček“, oslavil nedávno sedmdesátku. A také mu, vedle celé série archivních nahrávek, vyšlo zcela nové, aktuální album V ROZPITÝCH BARVÁCH, na němž představil tucet nových písní, zabývajících se tématy poněkud vážnějšími, než u něj bývá obvyklé. Parodie, humor, láska (skladba NEPŮJDU DO NEBE je jedinou výjimkou) a jinotaje se vytratily; převládají písně melancholické, hloubavé, zamyšleně hledající v nedávné i dávné české minulosti důvody současného stavu.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 03/17

XANTYPA XANTYPA 03/17

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 12/17

XANTYPA XANTYPA 12/17

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne