High Line

Nový život

Torzo nadzemní železnice se stalo přírodní oázou. Návštěvníci vystoupí nad rušné město do zeleného, ztišeného a uklidňujícího prostoru. Před nimi se rozevře panoráma Manhattanu lemované řekou Hudson. Newyorská čtvrť Chelsea je tu přítomna z ptačí perspektivy: průsečíky ulic, mozaika domů a ostrůvky skrytých zahrad.

highlinejpg.jpg
Přeměna původní železnice na park začala v roce 2006. První část byla otevřena v roce 2009, druhá 2011 a třetí v roce 2014.

 

 

Na procházce mezi Penn Station, Hudson River Parkem a oblastí okolo Gansevoort­ Street, kde kdysi bývala new­yorská jatka, nepotkáte jediné auto, jediný náklaďák. Historické stopy po jedné z nejprůmyslovějších částí města tu však jsou stále zachovány. Pod vašima nohama je dnes ale zcela jiný svět. Svět obrazů, soch, uměleckých instalací, fotografií a artefaktů všeho druhu, svezených ze všech konců zeměkoule. Snad nejznámější a pravděpodobně největší středisko moderního umění.
Jihozápadní okraj Manhattanu patřil v minulosti vždy k nejprůmyslovějším zónám velkoměsta. Tady byly přístavy, a proto právě sem vedla železnice a směřovala i veškerá další doprava. Vyrostla zde obrovská skladiště i množství továren a dílen. Železnice běžela nejprve na úrovni ulice podél Desáté avenue. Té se brzy začalo říkat Avenue smrti, protože tu docházelo k obrovskému množství dopravních nehod – srážky vlaků, koní, vozů a chodců, později i automobilů byly na denním pořádku. Jezdci na koních cválali před jedoucími vlaky a mávali praporky, aby upozornili na blížící se nebezpečí. Říkalo se jim Kovbojové z West Side.
Celá desetiletí newyorská radnice probírala nebezpečnou situaci, až byl v roce 1929 konečně schválen a vzápětí zrealizován projekt nadzemní železnice, tzv. High Line. Byla třináct mil dlouhá, eliminovala sto pět křižovatek železnice s ostatním provozem a vedla tehdy z Třicáté páté ulice dolů na konečnou mezi ulicemi Spring a Clarkson v Sohu. Trať procházela uprostřed bloků mezi Desátou a Jedenáctou avenue, na některých místech přímo budovami skladů a továren, kam bylo třeba dopravit suroviny, nebo naopak zde naložit zboží. Tento div industria­lizace stál tehdy sto padesát milionů dolarů, v dnešní měně zhruba asi dvě miliardy.
Velmi brzy, již za dvacet let, přestalo dané řešení sloužit. Vše se začalo dopravovat nákladními automobily, železnici tudíž po celých Státech pomalu, ale jistě odzvonilo. Severní část High Line byla stržena kvůli stavbě rozlehlého výstavního areálu Jacob Javitts Convention Center, podobně došlo začátkem devadesátých let k demolici jejího jižního konce.
Od poloviny osmdesátých let hrozil tento osud celé High Line a nebýt skupinky občanských aktivistů, asi by torzo železnice dávno neexistovalo. Faktem je, že v New Yorku byla díky vzbouření se řadových občanů zachráněna celá řada památek, včetně hlavního nádraží Grand Central, a také tato mimořádná umělecká promenáda vděčí za svůj nynější osud občanskému úsilí. V jeho čele stojí nezisková organizace Přátelé High Line, jež se zasadila o záchranu staré trati a o její využití jako otevřeného veřejného prostoru. Boj to nebyl jednoduchý, protože stará železnice byla starostou v roce 2001 již odepsána k demolici, ale Přátelé High Line se postavili proti tomuto rozhodnutí a v soudním procesu zvítězili.

 

highline-11-05-0844-_8_jpg.jpg
High Line dnes – zóna klidu v zeleni

 

banner_predplatne_clanek

 

 

Fantastické vize
Přístup oficiálních autorit města se poté rapidně změnil ve prospěch projektu. V roce 2003 byla vypsána mezinárodní soutěž pod názvem DESIGNING THE HIGH LINE, jejímž cílem bylo soustředit co nejzajímavější a nejatraktivnější návrhy na nové využití staré konstrukce.
Do soutěže bylo přihlášeno na sedm set dvacet návrhů z šestatřiceti zemí. Akce byla pro všechny přitažlivá především proto, že zadání soutěže, vyhlášené a hodnocené Přáteli High Line, přímo vyzývalo k netradičnímu řešení. Nápady nemusely být ani praktické ani realistické – zkrátka představivosti se meze nekladly. Fantastické nápady na sebe nedaly čekat: jedním bylo například vytvořit jeden dlouhatánský bazén s veřejnou pláží – na Třicáté čtvrté byste do něj skočili a vyplavali o dvacet bloků jižněji. Nebo pod High Line umístit řetězec divadel. Anebo nahoře na železnici vystavět domy, z nichž by vznikl jakýsi obytný most…
Soutěž byla vyhodnocována ve třech kolech a nakonec byl vyhlášen vítězný návrh. Mezi prvními čtyřmi se objevila samá hvězdná jména: Zaha Hadid Architects, Steven Holl Architects, Terragram. Vítězství si odnesl tým Diller, Scofidio & Renfro, na jehož řešení s názvem POLNÍ OPERACE se podíleli i výtvarník Olfur Eliasson, zahradnický konsultant Piete Oudolf a osvětlovací designéři z firmy Halie Light & L’Observatoire International.

 

lederman-o05a9997-web_2340jpg.jpg
Na konci High Line vyrostlo Whitney museum.

 

Polní operace
V jejich pojetí byla High Line přeměněna ve veřejný park, který vytváří odpočinkovou promenádu. Ta zahrnuje sérii rozličných zahrad, malou vodní nádrž, otevřené divadlo a nechává prostor pro umělecké objekty. Architekti zachovali průmyslový charakter staré železnice, aniž by se nějak oddávali retro sentimentu. Nové a staré se zde bez náhlých přechodů příjemně prolíná: spojení jistého rozpadu a obnovy je prvkem, kterého se často užívá k vytváření kontrastu a napětí v designu některých veřejných prostor a galerií v Chelsea a v Sohu. Oproti řadě bombastických návrhů, které se v soutěži objevily, právě tento odolal komerčním tlakům a vsadil na jednoduchost a tvůrčí originalitu. Zachovává rovnováhu mezi komunálním posláním projektu ve specifické městské čtvrti a historickým charakterem místa.
Architekti navrhli systém podélných betonových pásů podél celé High Line, které se lehce sbíhají na obou koncích. Tvoří cestu pro chodce, jež se vine sem a tam, tak jak sleduje nadzemní trať. Zahrady jsou základními stavebními kameny architektonického řešení. Mnohé z nich divoké, jiné pečlivě kultivované – jejich měnící se rytmus je prvkem napětí a dobrodružství ubíhající cesty. V některých částech se uplatňují luční trávy a divoké květiny, jinde jsou zachovány léty zabydlené plevele a štěrk, někde objevíte pečlivě vypěstované záhony úžasných barev či háječky bříz. Přírodní prvky se dostávají do zvláštního kontrastu s okolními budovami, které se na ně­kterých místech přimykají k trati téměř jako divadelní kulisy. Blízkost a dotyk města je téměř bezprostřední, vytvořené přírodní prostředí zároveň vytváří určitý odstup, meditační prostor. Poklidné rozjímání takto evokované je přerušeno sérií pečlivě zvážených „rušících“ momentů. Na některých místech je průchozí betonová pěšina vedena pod úroveň zahrad tak, aby bylo možné sledovat město těsně nad ulicí. V oblasti Dvacáté třetí promenáda ústí do otevřeného amfiteátru. Hned za jeho jevištěm je část povrchu nadzemní trati vykrojena natolik, aby bylo možné sledovat neutuchající proud automobilů téměř přímo pod nohama návštěvníků. Otvor je ohraničen anglickým trávníkem. Trochu severněji je do betonového povrchu zasazen malý bazén. Podobně jako celá řada dalších prvků tohoto návrhu je jen jakoby načrtnut, jako by byl počátkem myšlenky. Na jednom jeho konci se zvedá velký betonový panel, opět jen jakási skica pláže. Betonové sloupky se zvedají z vody jako vztyčené prsty. Síla těchto nápadů je v jejich jednoduchosti.
Hlavní vstup na promenádu se nachází na jižním konci z ulice Gansevoort, v oblasti, kam se kdysi sváželo maso na jatka. Ostatně několik posledních masných velkoobchodů tu mezi módními designérskými butiky, drahými restauracemi a elegantními bary stále trůní a působí spíš jako upomínka na doby, kdy tu řezničtí pomocníci zrána vymetali krev z dlažby a unavené ženy s kruhy pod očima se potácely z pochybných barů konečně domů. Dnes se tu ocelové torzo High Line opírá o novou prosklenou budovu Whitney muzea, které je realizací jednoho z mistrovských designů architekta Renza Piana. Kromě neobvyklého řešení venkovního objemu a vnitřních prostorů má budova jednu skvělou atrakci, která plně souzní s ideami vedlejší High Line: v každém patře, počínaje pátým a konče osmým, mohou návštěvníci vyjít z galerií na otevřené venkovní terasy a odpočinout si od umění pohledem na reálný pulsující život města.

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 28. 2. 2017

 

 XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

Eva Heyd, foto autorka, michaela Gübelová a archiv

XANTYPA 03/17 - výběr z článků

Jiří Havelka

Jiří Havelka

Jiří Havelka (nar. 1980) patří k výrazným osobnostem českého divadelnictví. Činný je především jako režisér, ale také jako pedagog a občas i herec (to především ve sdružení Vosto5).

Milan Cais

Milan Cais

Existuje jedna otázka, která dozajista rozčílí každého umělce: „Kde berete inspiraci?“ Výtvarníka a hudebníka (frontmana skupiny Tata Bojs) Milana Caise se po zhlédnutí jeho výstavy DVEŘE DOVNITŘ v pražské Ville Pellé ptát nemusíme. Je totiž navýsost zřejmé, že hlavní inspirací k jeho tvorbě je on sám. Naštěstí vystavená díla nevyprávějí o žádném zbytnělém egu, ale jsou odrazem poctivého nahlížení do vlastního nitra, do něhož otevírá návštěvníkům pomyslné dveře.

Natalie Portmanová

Natalie Portmanová

V nedávno uvedeném dramatu JACKIE zosobnila Jacqueline Kennedyovou – ikonickou manželku legendárního amerického prezidenta. Film od chilského režiséra Pabla Larraína není standardním životopisem. Běží spíš o hrdinčin psychologický portrét, jehož klíčové segmenty líčí události od atentátu v Dallasu po Kennedyho pohřeb. A pětatřicetiletá Natalie Portmanová v roli Jackie během několika osudných dnů kličkuje mezi dozvuky šoku, návaly zoufalství a rozporuplnými vzpomínkami na minulost první dámy.

Sundarbans

Sundarbans

Sundarbans, rozsáhlá říční delta rozkládající se při severním okraji Indického oceánu, je zcela ojedinělým prostorem, jenž nemá na světě obdoby. Při pohledu na mapu Indie připomíná celá lokalita Národního parku Sundarbans víceprstovou rukavici, a to především díky množství říčních toků směřujících z vnitrozemí do Bengálského zálivu. Tohle magické místo, protkané tisícovkami meandrů a vodních kanálů, zaujímá rozlohu zhruba deset tisíc kilometrů čtverečních a leží na území dvou států – Indie a Bangladéše. Jde samozřejmě o jednolitý přírodní celek, před lety uměle rozdělený státní hranicí.

High Line

High Line

Torzo nadzemní železnice se stalo přírodní oázou. Návštěvníci vystoupí nad rušné město do zeleného, ztišeného a uklidňujícího prostoru. Před nimi se rozevře panoráma Manhattanu lemované řekou Hudson. Newyorská čtvrť Chelsea je tu přítomna z ptačí perspektivy: průsečíky ulic, mozaika domů a ostrůvky skrytých zahrad.

Nina Simone

Nina Simone

Hudební revoluci, která vypukla v polovině padesátých let zrozením rock-and-rollu a pokračovala o nějakých deset let později nástupem beatových (či rockových) skupin, vedli v drtivé většině muži: muzikanti, zpěváci, také manažeři, producenti nebo diskžokejové a hudební publicisté. Byl to svět mužů. Populární hudba postupně míchala v jednom kotli rock, folk, blues, kořenila jazzem, etnickými inspiracemi, občas vykrádala klasiku. Pokud se žena v tomhle světě přece jen dokázala prosadit, bylo to hlavně za mikrofonem, jako sólová zpěvačka. Některé z nich byly i zdatnými instrumentalistkami, jiné autorskými osobnostmi. Tucet těch nejvýznamnějších představí – chronologicky, podle data narození – následující seriál.

Jessica, hroší zázrak

Jessica, hroší zázrak





Není agresivnějšího tvora než je hroch, zapomeneme-li na druh komárů Anopheles, odporný bzučící hmyz, který svou malarickou infikací ročně zabije statisíce afrických obyvatel. Ale dějí se i zázraky…

Editorial

Editorial

Vážení a milí, Jiří Havelka je mnohostranný umělec. Režíruje v mnoha různých divadlech, včetně Národního i v alternativních prostorách různorodé soubory, je pedagogem na DAMU, občas působí jako herec se souborem Vosto5, zahrál si také v několika filmech a pracuje i v zahraničí. V poslední době ho nejvíc přitahuje nonverbální pohybové divadlo. Pro mě velice výrazná a zajímavá osobnost, proto jsem požádala Jana Kerbra, aby Jiřího vyzpovídal a mohli jsme ho přiblížit i vám, čtenářům. A jako vždy, přečtete si mnohem víc. Například co právě dělá herečka Zuzana Kronerová nebo Justin Berka, převor vyšebrodského kláštera, dozvíte se, kde vystavují Milan Cais a Joska Skalník, jaké další plány mají William a Alexandra Lobkowiczovi, kteří nejen ve svém paláci na Pražském hradě podporují umění.

Babiš vložil Agrofert do svěřenského fondu.

Babiš vložil Agrofert do svěřenského fondu.

Likvidaci antimafiánské policie shledali poslanci O.K. Cesta do pekel

Domy - výběr z článků

High Line

High Line

Torzo nadzemní železnice se stalo přírodní oázou. Návštěvníci vystoupí nad rušné město do zeleného, ztišeného a uklidňujícího prostoru. Před nimi se rozevře panoráma Manhattanu lemované řekou Hudson. Newyorská čtvrť Chelsea je tu přítomna z ptačí perspektivy: průsečíky ulic, mozaika domů a ostrůvky skrytých zahrad.

Legendární newyorský hotel Chelsea

Legendární newyorský hotel Chelsea

Ačkoliv na vstupních dveřích hotelu je vylepen příkaz stavebního inspektora k dočasnému zastavení prací ve čtvrtém patře kvůli porušení bezpečnostních předpisů, přece jen dobrou zprávou zůstává, že legendární hotel Chelsea bude po změnách vlastníků a vleklých stavebních úpravách v letošním roce opět otevřen pro veřejnost.

Rogner Bad Blumau

Rogner Bad Blumau

Tančící okna, střechami prorůstající stromoví, fasády z pestrobarevných kachlí a zlatá báň jako vystřižená z ruského chrámu. To je zcela ojedinělý lázeňský komplex v Bad Blumau, kde geniální architekt Friedensreich Hundertwasser vytvořil svoje největší obyvatelné umělecké dílo.

Brutalismus: Bourat, nebo památkově chránit?

Brutalismus: Bourat, nebo památkově chránit?

Zatímco u mnohých staveb s bohatou historií nikdo nepochybuje o jejich zařazení mezi památkově chráněné objekty, u brutalistních staveb je tomu jinak. Měly by být svébytné stavby s výraznou autorskou stopou ztotožňovány s minulým režimem?

Dějiny ve vězení

Dějiny ve vězení

„Před pár lety jsem se při výuce rozohnil a expresivně studentům z okna gymnázia ukazoval tuto chátrající věznici, vzdálenou od naší školy pár desítek metrů. Na některé studenty to zapůsobilo natolik, že se po setmění k věznici vydali, přelezli bránu a šli ji prozkoumat. Skončilo to tak, že pro ně přijela zásahovka. Řekli mi to až na maturitním večírku. Rozumíte, ani tolik let po roce 1989 není možné jít se podívat na místo tak pohnutých dějin. Ještě kvůli tomu skončíte na policii a bojíte se to říct svému učiteli. A když pomineme jednorázové události, tak já dodnes nemohu na toto místo studenty přivést. Věznice s historií politických procesů padesátých let je stále zavřená. V takové společnosti žijeme.“

Spiritismus v Lucerně a její stavitel Vácslav Havel

Spiritismus v Lucerně a její stavitel Vácslav Havel

Pohled ze střechy Lucerny vrací pozorovatele do časů, kdy se nad utěšeným městem netyčily mrakodrapy. Palác stojí v bezprostřední blízkosti Václavského náměstí na dně pražské kotliny a milosrdný obzor se dotkne nebe dříve, než by střechoplavce znepokojil pohled na vzcházející sklobetonovou setbu. Odtud Praze stále dominuje silueta Hradu, jako po staletí.

Jeden den na Rotterdam nestačí

Jeden den na Rotterdam nestačí

V Rotterdamu jsme se zastavili na jednu noc, cestou do města ’s-Hertogenbosch, rodiště slavného Hieronyma Bosche, kde byla pořádána výstava k 500. výročí umělcovy smrti. Patřím mezi lidi, pro které vše starobylé je krásné, oplývající křehkou, i když nezachytitelnou duší. Moderní Rotterdam mě však nečekaně okouzlil. Město vzdušné, stříbřitě bílé, sem tam s nějakou barevnou skvrnou.

Plasy

Plasy

Plasy, sotva třítisícové městečko v půvabném údolí řeky Střely na severním Plzeňsku, bývaly kdysi centrem kultury a vzdělanosti nejen tohoto regionu. Žádný div. Zdejší cisterciácký klášter se řadil k nejvýznamnějším monastickým komplexům střední Evropy. Teď se naděje, že se podobným centrem znovu stanou, vrací. Ruiny lemující sakrální stavby, jež byly po zašlé slávě bývalého kláštera blízko zániku, totiž v posledních několika letech jako by vstaly z popela. A naplňují se jedinečným obsahem: Národní technické muzeum zde vybudovalo Centrum stavitelského dědictví.

Kubismus

Kubismus

Kde se vůbec vzal kubismus a proč si našel tak důležité místo v české architektuře, zatímco jinde jen paběrkoval? Jisté je, že naše kubistické stavby jsou naprosto ojedinělé.

Dublin

Dublin

Datum 16. června jsem měla v kalendáři zaškrtnuté tlustou fixou dlouho dopředu, a tak když nastal předvečer tohoto významného dne, oslavujícího nejen tu „zvrácenou a obscénní“ knihu s šílenou pověstí, ale i jejího neméně kontroverzního tvůrce s cylindrem na hlavě Jamese Joyce a všechny podivné Joycemilce z celého světa, s rozechvěním jsem si sbalila objemné zavazadlo, tím těžší, čím více knižních svazků jsem přidávala. Na cestu do kreativního města literatury pod patronací UNESCO jsem byla připravena.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 03/17

XANTYPA XANTYPA 03/17

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 04/17

XANTYPA XANTYPA 04/17

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne