Když Praha za noci zářila neonem…

Nakladatelství Paseka vydává již řadu let pozoruhodnou edici ZMIZELÁ PRAHA, v níž nás prostřednictvím historických fotografií a zasvěcených komentářů seznamuje s tím, jak vypadala Praha v minulosti, s tím, co nenávratně zmizelo. Svazky této záslužné edice jsou zaměřeny jednak na jednotlivé čtvrti, jednak také tematicky, například na továrny, sportoviště, letohrádky, výletní místa, nevěstince, nádraží, tramvajové tratě. Nejnovější díl je věnován pražským neonům a světelným reklamám.

 

Text Pavlína Kourová, foto archiv nakladatelství paseka

 

neony1jpg.jpg
Hotel Juliš na Václavském náměstí od architekta Pavla Janáka z roku 1933. Nehmotná architektura svítících hranolových objemů s prosvětlenými zářivými prostory a skly kavárny působila jako světelná iluze.

 

 

Eva Bendová a Václav Hájek, autoři tohoto svazku nazvaného NEONY A SVĚTLA REKLAM, v úvodu připomínají, že první pražskou ulicí, kterou zalilo elektrické světlo, byla v roce v roce 1881 Hybernská. Stalo se tak díky Křižíkovu vynálezu obloukové lampy a na počest návštěvy korunního prince Rudolfa v Praze. V Hybernské se tehdy rozzářilo deset elektrických svítilen, osvětleny byly i obchody. Obloukovým lampám však začaly brzy konkurovat žárovky. U nás jimi bylo poprvé osvětleno dnešní Mahenovo divadlo v Brně. Stalo se tak v roce 1882 a na to, jak bylo provedeno, se přijel podívat sám vynálezce žárovky Thomas Alva Edison. Žárovky díky délce své svítivosti v konkurenčním boji zvítězily. Od 90. let 19. století se začaly využívat i v reklamě. Byly z nich vytvářeny pásy, girlandy, používaly se k světelné výzdobě výloh a rovněž jimi byl u příležitosti návštěvy císaře Františka Josefa v Praze v roce 1907 slavnostně osvětlen Karlův most.

 

neony2jpg.jpg
František Zelenka navrhl pro Vilímkovo knihkupectví na Národní třídě v roce 1938 neon „Knihomol“.

 


Po první světové válce přichází éra výbojek – neonů. „Podstatou neonového světla je elektrický výboj v plynu, jímž je naplněna skleněná trubice. Vzácné plyny jsou totiž výbornými vodiči elektrického proudu. Výroba z helia, kryptonu nebo xenonu byla však velmi drahá, a tak se využíval především neon. Vzácný plyn, jehož latinské označení neonum znamená nový, tak dal název celému systému moderního osvětlování. Velkou výhodou výbojek oproti žárovkám byla jejich nízká spotřeba energie. Životnost trubic plněných neonem byla asi deset tisíc hodin,“ vysvětluje spoluautorka knihy, historička umění Eva Bendová. A jak se docilovalo různé barevnosti světel? „Barvu ovlivňoval výběr použitého plynu. Trubice plněné neonem zářily jasně červeně. Trubice plněné směsí neonu, argonu a rtuťovými parami svítily modře, he­liem žlutě a kryptonem žlutorůžově. Dalších barev se docilovalo kombinací barevných skleněných trubic a náplní a barvu ovlivňovaly i takzvané iluminátory – barvy, jimiž byly trubice na vnitřní straně potírány, nebo zatírány části, které neměly svítit,“ vysvětluje Eva Bendová, mimo jiné autorka knihy o pražských kavárnách. „Líbily se mi po­uliční snímky noční Prahy, ta nádherná poetika filmů PRAHA V ZÁŘI SVĚTEL (1928) Svatopluka Innemanna a SVĚTLO PRONIKÁ TMOU (1931) Otakara Vávry,“ vrací se na začátek svého bádání. Začala jsem pátrat po fotografiích, reklamních letácích, hledala jsem v dobových časopisech a filmových týdenících, protože jsme si v Pasece řekli, že by to bylo téma na knihu,“ vypráví. Zjistila, že neonů bylo počátkem třicátých let už tolik, že se muselo dokonce přistoupit k jejich regulaci – od roku 1932 bylo nutné mít pro instalaci neonových reklam stavební povolení. Jejich podobu vytvářeli i významní architekti a designéři, např. Ladislav Sutnar, František Zelenka, Zdeněk Pešánek nebo Max Gerstl. „Ve třicátých letech se pražské noci rozzářily nejodvážnějšími neonovými realizacemi na pomezí reklamní show a volné výtvarné tvorby.

 

neony3jpg.jpg
Na Václavské náměstí se k Baťovi nechodilo jen pro boty, ale i za neonovou podívanou – na fasádě svítila Eiffelovka, Tower Bridge nebo Socha svobody. „Baťa nejprve světly tvaroval stavbu, výklady a logo firmy, ale pak na to úplně rezignoval, protože na Václavském náměstí měl v tomto velkou konkurenci a vytvořil takové kino – blikající barevné obrazy – červené, růžové, modré, žluté, bílé…,“ říká spoluautorka knihy Eva Bendová. 
neony4jpg.jpg

 

 

Světelné návrhy průčelí a interiérů pražských obchodních domů v sobě spojovaly architekturu, umělecké řemeslo, design, umění a svým způsobem i scénografii,“ píší autoři knihy. Upozorňují na světelné plastiky a kinetické reliéfy Zdeňka Pešánka a citují jeho zamyšlení: „Vypínač. Pokud se jím jen rozsvícelo a zhasínalo – za účelem docílení světla k práci –, nebyl vlastně ani nástrojem. Tím byl teprve v tom okamžiku, když dítě počalo jím otáčet z radosti nad docílenými kontrasty světla a tmy. Tak se stalo světlo tvárným prvkem kinetiky, neboť se k němu pojil druhý prvek: rytmus.“ A autoři upozorňují, že v duchu této vize vytvořil například světelnou show na obchodním domě s látkami Löbl na Můstku, který se díky jeho neonům proměnil v „kouzelný zámek snových zážitků“. Jeho kolegové František Zelenka a Ladislav Sutnar našli zalíbení v neonech pojatých jako mikropříběhy. Jedna z nejznámějších Zelenkových realizací je neon v podobě kráčející postavy knihomola, který si nese z Vilímkova knihkupectví na Národní třídě sloupec nových knih, tak vysoký, že jej musí přidržovat bradou. Ladislav Sutnar zase například vytvořil neon pro automat Koruna v podobě blahem se vznášejícího, dobře najedeného a napojeného zákazníka tohoto bufetu. Dalším designérem světelné reklamy, kterého nemůžeme opomenout, byl Max Gerstl – jeho asi nejpozoruhodnější realizací byl Oděvní dům City na rohu Václavského náměstí a Vodičkovy ulice. „Neon zde nebyl na fasádě, ale prorůstal do její hmoty, mnohem více konstruoval prostor, tvořil impresi světelného paláce,“ uvádějí autoři knihy.

 

baner-clanek


Světla neonů pohasla s povinným zatemněním během druhé světové války. Po válce se neony opět rozsvítily, ale v souvislosti se znárodněním a přejmenováním řady firem jich po roce 1948 opět mnoho zhaslo. V stalinistických padesátých letech se rozsvěcely především rudé hvězdy, jak o tom mluvil i Antonín Zápotocký ve svém dnes již legendárním vánočním projevu z roku 1952, kdy vysvětloval, jak se z Ježíška stal Děda Mráz: „Děda Mráz přijíždí k nám od východu a na cestu mu září také hvězdy, nejen jediná betlémská. Celá řada rudých hvězd na našich šachtách, hutích, továrnách a stavbách. Slibme našemu osvoboditeli, příteli a učiteli soudruhu Stalinovi, slibme našemu prezidentu soudruhu Gottwaldovi všichni my, velcí i malí, že se budeme starat každý ze všech svých sil, abychom své pracovní schopnosti rozvíjeli tak, aby úkoly vytyčené pro poslední rok Gottwaldovy pětiletky byly do příštích Vánoc na všech pracovištích splněny. Aby nad všemi závody, šachtami, státními statky, JZD, ve městech i na vesnicích se rozzářily jasné rudé hvězdy.“ S politickým oteplováním po Chruščovově odhalení Stalinova kultu na XX. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu v roce 1956 se neony začaly pomalu opět rozsvěcet. Ale symbolem „prohnilého“ Západu se staly zase s nástupem normalizace – připomeňme například knihu reportáží prorežimního zahraničního zpravodaje Josefa Hotmara VE STÍNU NEONŮ z roku 1974, jejímž prostřednictvím „umožnil“ československým čtenářům (zadrátovaným za železnou oponou) nahlédnout „do zákulisí světa, skrývaného pod vzletným pojmem Západ“.

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 29. 01. 2019.

Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA 02/2019 - výběr z článků

Michelle Obamová a její příběh

Michelle Obamová a její příběh

V nejbližších dnech potěší české čtenáře memoáry bývalé první dámy USA Michelle Obamové, které vycházejí pod názvem MŮJ PŘÍBĚH v nakladatelství Argo. Neodolala jsem a překladatelky Míši Markové jsem se vyptala na její pocity při práci s textem, co nového se v knize dozvěděla a jaký vztah si se svojí jmenovkyní Michelle po dobu překládání vytvořila. Hned její první věty byly jednoznačné: „V době, kdy jsem kývla na nabídku přeložit memoáry Michelle Obamové, jsem o ní nic moc nevěděla. Prostě mi jen byla sympatická. Ale musím se přiznat, že s každou další stránkou knihy moje sympatie k ní rostly.“

Všichni to vědí

Všichni to vědí

Nejslavnější herecký pár současnosti Penélope Cruz a Javier Bardem září v hlavních rolích dávných milenců v psychologickém thrilleru Asghara Farhadiho VŠICHNI TO VĚDÍ.

Fritz Hückel

Fritz Hückel

V pohádkách a dějinách královských rodů platí, že vladařskou korunu a všechno, co patří ke království, zdědí potomek panovnické dynastie. Dědické žezlo se však předávalo i v rodinách řemeslníků. Když se manželce novojičínského velkokloboučníka Augustina Hückela (1838–1917) narodil roku 1885 syn Friedrich (řečený Fritz), byli rodiče přesvědčeni, že se příslušník čtvrté generace slovutného rodu vydá stejnou cestou, jakou mu předurčila dávná řemeslnická tradice. Ne vždy však platí zvykové zákony…

Alice Horáčková

Alice Horáčková

Když se Alena pouští po manželově smrti do úklidu jeho pokoje, najde v šuplíku stoh neotevřených dopisů, psaných ženskou rukou. Kdo a proč je Járovi psal? Měla by si je přečíst, anebo je lepší, aby je okamžitě zahodila? Kolem tohoto nečekaného nálezu rozvíjí novinářka a spisovatelka Alice Horáčková příběh svého románu NEOTEVŘENÉ DOPISY, který čtenáře vrací do poúnorového Československa. Tichou spoluhráčkou Alenina monologu je paní Dvořáková, jíž románová hrdinka během četných setkání postupně odhaluje svůj dramatický život po boku talentovaného, leč psychicky zlomeného výtvarníka, jemuž se zcela obětovala. Nutno ovšem dodat, že i paní Alena má svoje tajemství.

Ivo Skalský

Ivo Skalský

O medicínu se zajímal už na gymnáziu, přestože ani jeden z rodičů nepracoval v oboru. Záhy zjistil, že ho láká chirurgie. Léta operoval v prestižním Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze (IKEM), kde se pod bdělým dohledem profesora Jana Pirka a MUDr. Petra Pavla vypracoval na špičkového kardiochirurga. V roce 2013 byl jmenován primářem Kardiochirurgického oddělení Nemocnice Na Homolce v Praze a přednostou tamního kardiocentra. S MUDr. Ivem Skalským (1967) jsme hovořili o předním postavení této nemocnice u nás i ve světě, o záchraně života Michala Viewegha i o tom, co dělá, když právě neoperuje.

Složka 64

Složka 64

Čtvrtý případ detektiva Carla Mørcka z Oddělení Q míří do kin! Mrazivý detektivní příběh vycházející ze skutečných událostí je čtvrtým severským thrillerem natočeným podle Adler-Olsenových bestsellerů, kterých se celosvětově prodalo více než 20 milionů výtisků.

Ladislav Mrkvička

Ladislav Mrkvička

Publikum ho zná z mnoha divadelních her, filmů a seriálů. Ladislav Mrkvička prošel několika divadelními soubory a největší stopu zanechal v Praze v Divadle S. K. Neumanna (dnes Divadlo pod Palmovkou) a Na zábradlí u Evalda Schorma. Jeho kariéru před kamerou odstartoval film ATENTÁT. Protože je přesvědčen, že o jeho životě a názorech už bylo všechno řečeno, je nesnadné přesvědčit ho, aby znovu otevřel stará témata. Tento rozhovor je tedy výjimkou a asi byste nevěřili, jak dlouho vznikal. Publikujeme jej k 80. narozeninám tohoto výrazného umělce.

Pavla Gomba

Pavla Gomba

Pavla Gomba – její jméno pojí dva světy a dva světy se také prolínají celým jejím životem. Nese si v sobě, jak sama říká, virus jménem Afrika. Afrika v duši, Afrika v srdci, Afrika pod kůží a splněný dětský sen, v němž vždy měla své pevné místo pomoc druhým.

Statečný mrňous Smoky

Statečný mrňous Smoky

Statečné a neobyčejně talentované fence jorkšírského teriéra Smoky byla za její zásluhy během druhé světové války udělena hodnost desátníka a stala se oficiálním maskotem amerických vojenských jednotek v Tichém oceánu.

Ondřej Veselý

Ondřej Veselý

Diváci ho mohou znát především ze seriálu České televize VYPRÁVĚJ, kde skvěle ztvárnil jednu z hlavních rolí, „záporáka“ Jardu France. Pochází z umělecké, zejména hudebně zaměřené rodiny, jeho maminka byla metodičkou zpěvu, tatínek operním zpěvákem a později šéfem opery v Jihočeském divadle. Ondřej vystudoval hereckou konzervatoř v Ostravě a diváci ho mohli vídat ve Slezském divadle v Opavě, v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích a v letních sezonách na Otáčivém hledišti v Českém Krumlově. Aktuálně hraje v pražském Divadle pod Palmovkou.

Architektura - výběr z článků

Příběhy paláců před Pražským hradem

Příběhy paláců před Pražským hradem

Monumentální stavební komplex Schwarzenberského paláce zaujímá v panoramatu Prahy výraznou polohu. Stavba, připomínající svým zjevem spíše venkovský zámek než městskou rezidenci, od Hradčanského náměstí oddělená zdmi a branami, vytváří spolu se sousedním Salmovským palácem urbanistický celek vynikající kvality, zároveň markantní dominantu příjezdové rampy k Hradu. Jeho renesanční architektura evokuje severoitalské reminiscence, zatímco strohost trojkřídlého Salmovského paláce připomíná architekturu Říma, Paříže či Vídně. Oba paláce reprezentují staletí českých a evropských dějin, jejímiž aktéry jsou i Lobkowiczové, Rožmberkové, Švamberkové, Eggenbergové, Schwarzenbergové a Salmové.

Trojský zámek

Trojský zámek

Přestože má většina Pražanů Troju spojenou především s tamní zoologickou zahradou, získala tato městská čtvrť svůj název podle dominantního zámku. Až do konce 17. století se totiž nevelká viniční a rybářská osada na pravém vltavském břehu nazývala Zadní Bubeneč nebo též Zadní Ovenec. Na počátku 17. století zde pro Albrechta z Valdštejna vznikl manýristický letohrádek se zahradou, jehož pozdější ruiny sečtělým pozorovatelům zřejmě připomínaly antickou Troju. Je však též možné, že toto nové pojmenování vzniklo až v souvislosti s okázalou zámeckou novostavbou hraběte Šternberka z let 1679–1703, náležící dnes k nejvýznamnějším českým barokním památkám.

Slavný hotel opět na výsluní

Slavný hotel opět na výsluní

Šlechta, státníci, umělci a další významní hosté se vydali roku 1893 do Tater, aby slavnostně otevřeli Hotel Lomnica, který se měl stát chloubou nově vzniklé osady Tatranská Lomnica. A skutečně tomu tak bylo, stavba navržená „dvorním architektem Tater“ Gedeonem Majunkem (1854–1921) si s příchodem nového investora vysloužila přízvisko První dáma Tater. Návštěvníci se z terasy kochali výhledem na majestátní Lomnický štít, hráli tenis, golf a v zimě sáňkovali. První dáma Tater přestála obě světové války, i když neunikla rabování, přežila i éru komunismu. Osudovou ránu jí zasadilo až období po revoluci. Stavba s výjimečnou atmosférou se proměnila na čtvrt století ve vybydlenou ruinu. Před časem ale povstala jako fénix z popela.

Neratov

Neratov

„V Neratově jsou hvězdy hodně blízko. Když je noční nebe jasné, zažívám pocit blízkosti nekonečna a všeho, čeho mohu být součástí, harmonie a krásy, všeho, co mě přesahuje. Pociťuji obrovskou vděčnost za to, že to mohu vidět a sdílet,“ říká Mons. JOSEF SUCHÁR (60), který s tímto místem spojil svůj život.

Velké Březno - letní sídlo Karla Chotka

Velké Březno - letní sídlo Karla Chotka

Na pravém břehu řeky Labe mezi Ústím nad Labem a Děčínem na vás zpoza kopců vykoukne obec Velké Březno. Místo plné spletitých silniček, nových i starých domů, slepých ulic, ale i paralelních cest. Kdo by řekl, že v téhle změti dopravních komunikací stojí hned dva zámky?

Lístek do Nového světa - výstava

Lístek do Nového světa - výstava

Schyluje se k druhé světové válce. Ne každý tomu, podobně jako v případě hrůzné první války, věří. Naši spojenci se domnívají, že oheň uhasili v Mnichově obětováním českého pohraničí. Přesto dochází 15. března 1939 k okupaci Československa a téhož dne přijíždí do porobené Prahy triumfující Adolf Hitler.

Pavlína Krásná a Pavel Hrubý

Pavlína Krásná a Pavel Hrubý

Je dubnové odpoledne roku 1978, tramvaj číslo 20 sjíždějící z Vinohrad na Václavské náměstí přibrzďuje v zatáčce u Národního muzea. V tu chvíli se napěchovanou dvacítkou rozezní pětiletý hlásek: „Maminko, to je ale velká továrna!“ A mladá matka odpoví se zřetelnou ironií: „Kdepak, Michálku, to je Federální shromáždění ČSSR.“ Ale chlapeček se nedá: „Ne, ne, je to velká továrna!“ Pasažéři se hlasitě smějí, budova není u veřejnosti oblíbená – pro svůj aktuální obsah normalizačních poslanců a také pro svůj vzhled. Všeobecně je tahle nástavba nad prvorepublikovou Peněžní burzou považována za příliš těžkou, temnou, brutální.

Zámek Děčín

Zámek Děčín

Tři sta let byl děčínský zámek spjat s rodem Thun-Hohenstein, jedním z nejvýznamnějších v habsburské monarchii. Thunové mu dali jeho současnou podobu. Za jejich držení sem přijížděla na návštěvu nejen aristokracie, ale také vědci a umělci, za všechny jmenujme jazykovědce Josefa Dobrovského, historika Františka Palackého nebo hudebního skladatele Fryderyka Chopina, který zde zkomponoval Děčínský valčík. Po sarajevském atentátu našly na děčínském zámku útočiště děti Františka Ferdinanda d’Este a Žofie Chotkové, nejstarší z nich, dcera Žofie, se zde dokonce vdávala. Thunové dbali na tradice, ale nebáli se modernizace. Podporovali stavbu sasko-české dráhy, železničního spojení mezi Prahou a Drážďany, používali inovativní metody v hospodářství a experimentovali – v zámeckých sklenících se pěstovaly stovky druhů orchidejí a kamélií, ananasy a jako na vůbec prvním místě v Čechách také banány.

Ambras

Ambras

Slyšela jsem hodně o zámku, v němž se ukrývaly poklady, tajná láska i obyčejné lidské štěstí. O architektonické perle sevřené do náruče horských štítů a o místě, v němž se tvořily evropské dějiny. Moje cesta tedy nemohla vést nikam jinam než do Tyrolska, na Ambras.

Strž Karla Čapka a Olgy Scheinpflugové

Strž Karla Čapka a Olgy Scheinpflugové

Půvabné a tiché místo nedaleko Dobříše se stalo útočištěm Karla Čapka a jeho manželky, Olgy Scheinpflugové až na sklonku spisovatelova života. Ačkoliv zde strávili pouze tři společná léta, stopy jejich tehdejší přítomnosti tu můžeme vnímat dodnes. Nejen při procházce zahradou, ale i při prohlídce nové expozice Památníku Karla Čapka, který tu sídlí.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 02/2019

XANTYPA XANTYPA 02/2019

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 04/2019

XANTYPA XANTYPA 04/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne