Ivo Plicka

K napsání textu Náhrobní kámen mě inspiroval Andersen…

Nechce se tomu ani věřit, ale od vzniku takových hitů jako JÁ BUDU CHODIT PO ŠPIČKÁCH, POVÍDEJ, NÁHROBNÍ KÁMEN, KLAUNOVA ZPOVĚĎ či POKOJ Č. 26 uplynulo již padesát let! Jsou pod nimi podepsáni zpěvák a skladatel Petr Novák a jeho dvorní textař Ivo Plicka.

 

Text Eva Rokytová, foto Lukáš David a archiv I. Plicky

 

plicka1jpg.jpg

 

Za skladbu NÁHROBNÍ KÁMEN získali v roce 1967 v prestižní hudební anketě Zlatého slavíka. Není však tak důležité, kdy tyto songy vznikly, jako to, že se hrají dodnes! A navíc jsou stále milované, nic neztratily ze svého dřívějšího lesku a bez nadsázky lze říci, že tak získávají punc písní nesmrtelných…

Po pravdě, nezní to pro vás jako autora až příliš odtažitě, že od napsání těchto hitů uplynulo už padesát let?
Já ten čas vlastně ani nevnímám, protože bych si musel přiznat, kolik mi je let – a navíc, já se na ten věk prostě necítím. Ale to nejdůležitější: píseň nestárne nebo nemládne lety, nýbrž tím, jak ji mají lidé ve své paměti, jak si ji pamatují.

 

plicka2jpg.jpg
Ivo s Petrem Novákem při velkém mači na chatě v Zákolanech. Zatímco Petr se sportu vyhýbal, Ivo to dotáhl až do oddílu žáků Sparty, 1955.

 

 

Jednoho dne roku 1951 vysvitla vám i Petru Novákovi šťastná hvězda, protože jste se sešli v jednom domě a dokonce na jednom patře…
Ano, ale ještě jedno jsme měli s Petrem společné: na našich dveřích, které byly přímo proti sobě, nebyla naše příjmení. Petr měl totiž otčíma pana Pochylu a já zas pana Havlenu. Myslím, že nás tyto stejné věci ještě nějak víc sblížily.

Skamarádili jste se a vy jste pak jezdil i k Novákům na chatu do Zákolan. Jaké to tam bylo?
Říkali nám, že se tu narodil tehdejší prezident Antonín Zápotocký, na což tam byli hrdí. Vzpomínky jsou již takové mlhavé, ale samozřejmě jsme tam s Petrem na plácku za chatou odehráli bezpočet urputných fotbalových mačů. Petr později na sport moc nebyl, zato já jsem se dopracoval až do branky oddílu žáků Sparty. Na mistrovství republiky jsem byl pyšný, protože naše skóre po dobu mistrovství bylo 112 : 0. Nepustil jsem ani jeden gól! Dokonce jsem hrával s bratry Bouškovými, kteří to následně dotáhli až do reprezentace. Mně se pak v pozdějších letech zalíbila jízda na koni.

Petrova maminka prý později chatu pro­dala, abyste měli na první aparaturu. Je to pravda?
Bylo tomu tak. Petrova maminka byla od začátků jeho veliký fanoušek a moc si přála, aby té kariéry dosáhl. Dokonce si pak přála, aby pro Petra psali i jiní textaři, protože já jsem stále „přituhoval“, například místo textu „Špinavý je chudých ráj“ jsme dávali „rudých“… Moje maminka však byla stejně úžasná a s láskou na ni vzpomínám. Mám ji tady pořád na obrázku – podívejte, jak byla krásná!

Kdo z vás na co hrál?
Petr měl domácího učitele na klavír a oba jsme pochopitelně drnkali na kytaru a já ještě na foukací harmoniku a okarínu. Ve­dle nás v domě bydlel Karel Sluka (budoucí člen George and Beatovens, pozn. aut.) a jeho bratr hrál v kapele na kytaru, takže i tam jsme od něj leccos pochytili.

 

plicka3jpg.jpg
Zpečetění přátelství Petra a Iva, Zákolany, 1967

 

 

Paní v černém, náhrobní kámen, umírající starý klaun – byla to jen náhoda ta ponurá tematika, nebo jste se v mládí zhlížel v dekadentních básnících?
Zhlížel jsem se v literatuře a četl jsem pořád a všude. Třeba námět na NÁHROBNÍ KÁMEN mě „ovanul“ po přečtení pohádky od Hanse Christiana Andersena.

Petr měl velice osobitý projev… snad by se až dalo říct, že po faustovsku zaprodával písním duši. Nestaly se právě proto vaše songy tak úspěšnými?
Myslím, že ano. A působily přesvědčivě, což se zase nelíbilo mnohým cenzorům, ale i Petrova maminka měla třeba námitky k textu písně POKOJ Č. 26, protože ten pokoj byl v jejich bytě!

A opravdu tam holky prodávaly svoji čest?
Tak na to byste se musela optat Petra…

Proč se však nedočkaly obdobné popularity skladby DĚTSKÉ OČI, SEDM PRÁZDNÝCH DNŮ, MODLITBA ZA LÁSKU či VŠICHNI JDOU ZA LÁSKOU? Byly přece stejně dojemné!
Ale já si nemyslím, že by tyto skladby nebyly populární, naopak, na dlouhohrající LP desce třeba píseň SEDM PRÁZDNÝCH DNŮ měla velký úspěch. Problém byl asi jinde – pokud si redaktoři v rádiu vybírali nějaké písně od Nováka a Plicky, tak tam hned dali NÁHROBNÍ KÁMEN nebo JÁ BUDU CHODIT PO ŠPIČKÁCH anebo POVÍDEJ… a jen osvícení hudební redaktoři – jako třeba Miloš Skalka – šli trochu dál a vzali DĚTSKÉ OČI nebo dokonce uvedli SEDM PRÁZDNÝCH DNŮ.

Odrážely texty vaše momentální citová rozpoložení?
Asi ano, ale určitě tam bylo mnoho dalších vlivů. Mám na mysli například vliv knihy, kterou jsem právě četl, zprávy z novin nebo situace, ve kterých jsem se v té době ocitl.

Karel Kahovec v písni SVOU LÁSKU JSEM ROZDAL, kterou jste mu otextoval, zpívá, že „jestli chce dívka získat jeho lásku, tak musí všechny sloky jeho písní znát“. Pamatujete si i vy všechny sloky svých písní?
Řekl bych to spíš jinak: Nepamatuji si ani všechny písně, co jsem napsal. Čtu si, čtu si… a nejednou si uvědomím, že je to vlastně ode mne. (smích)

Co říkáte cover verzím? Není originál přece jen jeden?
Do těchto verzí našich písní se nikdy nikomu moc nechtělo. Mám však v hlavě cover verzi songu ESTHER, kterou nazpíval Michal Prokop. A musel jsem smeknout, jak si z toho udělal svoji písničku – a skvěle!

Rozplakala vás někdy hudba?
Hudba přímo ne, ale rozplakal jsem se situací, která s ní byla spojena.

Když jste v roce 1973 odešel do Rakouska za svojí ženou, nechtěl Petr také opustit republiku?
Nemyslím si, i když rád koncertoval venku. Dokonce byl s Olympikem a Petrem Jandou na šňůře ve Švýcarsku a spal u mě doma. On byl prostě výhradně pro české publikum.

 

 baner-clanek

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 29. 01. 2019.

Objednat si Xantypy můžete i zde

XANTYPA 02/2019 - výběr z článků

Michelle Obamová a její příběh

Michelle Obamová a její příběh

V nejbližších dnech potěší české čtenáře memoáry bývalé první dámy USA Michelle Obamové, které vycházejí pod názvem MŮJ PŘÍBĚH v nakladatelství Argo. Neodolala jsem a překladatelky Míši Markové jsem se vyptala na její pocity při práci s textem, co nového se v knize dozvěděla a jaký vztah si se svojí jmenovkyní Michelle po dobu překládání vytvořila. Hned její první věty byly jednoznačné: „V době, kdy jsem kývla na nabídku přeložit memoáry Michelle Obamové, jsem o ní nic moc nevěděla. Prostě mi jen byla sympatická. Ale musím se přiznat, že s každou další stránkou knihy moje sympatie k ní rostly.“

Všichni to vědí

Všichni to vědí

Nejslavnější herecký pár současnosti Penélope Cruz a Javier Bardem září v hlavních rolích dávných milenců v psychologickém thrilleru Asghara Farhadiho VŠICHNI TO VĚDÍ.

Fritz Hückel

Fritz Hückel

V pohádkách a dějinách královských rodů platí, že vladařskou korunu a všechno, co patří ke království, zdědí potomek panovnické dynastie. Dědické žezlo se však předávalo i v rodinách řemeslníků. Když se manželce novojičínského velkokloboučníka Augustina Hückela (1838–1917) narodil roku 1885 syn Friedrich (řečený Fritz), byli rodiče přesvědčeni, že se příslušník čtvrté generace slovutného rodu vydá stejnou cestou, jakou mu předurčila dávná řemeslnická tradice. Ne vždy však platí zvykové zákony…

Alice Horáčková

Alice Horáčková

Když se Alena pouští po manželově smrti do úklidu jeho pokoje, najde v šuplíku stoh neotevřených dopisů, psaných ženskou rukou. Kdo a proč je Járovi psal? Měla by si je přečíst, anebo je lepší, aby je okamžitě zahodila? Kolem tohoto nečekaného nálezu rozvíjí novinářka a spisovatelka Alice Horáčková příběh svého románu NEOTEVŘENÉ DOPISY, který čtenáře vrací do poúnorového Československa. Tichou spoluhráčkou Alenina monologu je paní Dvořáková, jíž románová hrdinka během četných setkání postupně odhaluje svůj dramatický život po boku talentovaného, leč psychicky zlomeného výtvarníka, jemuž se zcela obětovala. Nutno ovšem dodat, že i paní Alena má svoje tajemství.

Ivo Skalský

Ivo Skalský

O medicínu se zajímal už na gymnáziu, přestože ani jeden z rodičů nepracoval v oboru. Záhy zjistil, že ho láká chirurgie. Léta operoval v prestižním Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze (IKEM), kde se pod bdělým dohledem profesora Jana Pirka a MUDr. Petra Pavla vypracoval na špičkového kardiochirurga. V roce 2013 byl jmenován primářem Kardiochirurgického oddělení Nemocnice Na Homolce v Praze a přednostou tamního kardiocentra. S MUDr. Ivem Skalským (1967) jsme hovořili o předním postavení této nemocnice u nás i ve světě, o záchraně života Michala Viewegha i o tom, co dělá, když právě neoperuje.

Složka 64

Složka 64

Čtvrtý případ detektiva Carla Mørcka z Oddělení Q míří do kin! Mrazivý detektivní příběh vycházející ze skutečných událostí je čtvrtým severským thrillerem natočeným podle Adler-Olsenových bestsellerů, kterých se celosvětově prodalo více než 20 milionů výtisků.

Ladislav Mrkvička

Ladislav Mrkvička

Publikum ho zná z mnoha divadelních her, filmů a seriálů. Ladislav Mrkvička prošel několika divadelními soubory a největší stopu zanechal v Praze v Divadle S. K. Neumanna (dnes Divadlo pod Palmovkou) a Na zábradlí u Evalda Schorma. Jeho kariéru před kamerou odstartoval film ATENTÁT. Protože je přesvědčen, že o jeho životě a názorech už bylo všechno řečeno, je nesnadné přesvědčit ho, aby znovu otevřel stará témata. Tento rozhovor je tedy výjimkou a asi byste nevěřili, jak dlouho vznikal. Publikujeme jej k 80. narozeninám tohoto výrazného umělce.

Pavla Gomba

Pavla Gomba

Pavla Gomba – její jméno pojí dva světy a dva světy se také prolínají celým jejím životem. Nese si v sobě, jak sama říká, virus jménem Afrika. Afrika v duši, Afrika v srdci, Afrika pod kůží a splněný dětský sen, v němž vždy měla své pevné místo pomoc druhým.

Statečný mrňous Smoky

Statečný mrňous Smoky

Statečné a neobyčejně talentované fence jorkšírského teriéra Smoky byla za její zásluhy během druhé světové války udělena hodnost desátníka a stala se oficiálním maskotem amerických vojenských jednotek v Tichém oceánu.

Ondřej Veselý

Ondřej Veselý

Diváci ho mohou znát především ze seriálu České televize VYPRÁVĚJ, kde skvěle ztvárnil jednu z hlavních rolí, „záporáka“ Jardu France. Pochází z umělecké, zejména hudebně zaměřené rodiny, jeho maminka byla metodičkou zpěvu, tatínek operním zpěvákem a později šéfem opery v Jihočeském divadle. Ondřej vystudoval hereckou konzervatoř v Ostravě a diváci ho mohli vídat ve Slezském divadle v Opavě, v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích a v letních sezonách na Otáčivém hledišti v Českém Krumlově. Aktuálně hraje v pražském Divadle pod Palmovkou.

Osobnosti - výběr z článků

Dorothea Tanning

Dorothea Tanning

Neobyčejná americká malířka Dorothea Tanning uchvátila slavného německého malíře Maxe Ernsta natolik, že opustil pohodlný život s bohatou a vlivnou manželkou, mecenáškou umění Peggy Guggenheimovou. Dorothea Tanning se poté za Maxe Ernsta provdala.

Jan Dušek

Jan Dušek

Prof. Jan Dušek je jednou z nejvýraznějších osobností české scénografie a kostýmního výtvarnictví 20. a 21. stol. Jeho jméno je trvale spojováno s tvorbou režiséra Evalda Schorma, s nímž spolupracoval v letech 1976–1988 na inscenacích KRÁL JELENEM, TRAGICKÝ PŘÍBĚH HAMLETA, BRATŘI KARAMAZOVI, MACBETH, MARATÓN, HLUČNÁ SAMOTA a dalších.

Martin Donutil

Martin Donutil

Výkonů herce Martina Donutila (ročník 1991) jsem si začal všímat v inscenacích brněnské Husy na provázku, což bylo jeho první angažmá. Působil tam donedávna a nezapomenutelná je například jeho kreace v titulní roli Shafferova Amadea v režii Vladimíra Morávka. Tam exceloval spolu se svým otcem Miroslavem (ten ztvárnil Salieriho). Martinovi potom nabídlo angažmá nové vedení Městských divadel pražských, kde v herecky nadprůměrné inscenaci ANDĚLÉ V AMERICE režiséra Michala Dočekala podává v náročné roli emocionálně rozpolceného intelektuála mimořádný výkon.

Studna, sekera, archiv

Studna, sekera, archiv

Rád seká dříví, nerad nosí vodu ze studně a nejradši listuje zaprášenými dokumenty v archivech. „I když nacisti spálili tisíce papírů a estébáci za sebou zahlazovali stopy jak lišky, válí se tam kvanta příběhů, co čekají, až je někdo zvedne,“ říká Miloš Doležal, toho času propuštěný z rozhlasu. Na oceňovanou knihu o číhošťském páterovi Josefu Toufarovi, kterého v roce 1950 umlátili příslušníci Státní bezpečnosti, nyní navázal povídkovou knihou ČURDA Z HLÍNY zasazenou do období protektorátu. Sešli jsme se v pražských Vršovicích.

Yves Saint Laurent

Yves Saint Laurent

„Návrh je základ všeho,“ tvrdil Alberto Giacometti. Pro tvorbu Yvese Saint Laurenta to platí dvojnásob.

Jana Stryková

Jana Stryková

Jana Stryková patří k herečkám, o nichž platí, že je na ně radost pohledět. K atraktivnímu exteriéru přidává na jevišti i vnitřní opravdovost, také přirozenou, a přesto zřetelnou dikci (jev v českých divadlech ne vždy samozřejmý). Energická a přímá je i v osobním kontaktu, nic nepředstírá, rozhovor občas proloží nakažlivým zvonivým smíchem.

Ondřej Kundra

Ondřej Kundra

Mezi vyznamenané prestižní Cenou Ferdinanda Peroutky patří od letošního února také redaktor týdeníku Respekt Ondřej Kundra. Teprve osmatřicetiletý novinář se věnoval už dlouhé řadě silných témat, včetně investigativních. Týkají se korupce, zneužívání politické moci, poměrů v justici, šíření lží a dezinformací, nepřátelských cizích vlivů.

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Je velice těžké rozprávět s někým, koho opravdu dobře znáte. Celoživotní pevné přátelství, které mě pojí s mým otcem, je snad výjimečné. Vždycky jsme si byli velmi blízcí. Byl mi tátou od útlého dětství přes mou divokou pubertu až do dnešních dní. Nebyl však jen člověkem plným lásky a pochopení, ale v průběhu let jsem se od něj dovídala tolik cenných informací, že bych to bez přehánění mohla pokládat za domácí univerzitu. Kdyby se mě někdo zeptal, jestli bych si jako otce dovedla představit někoho jiného, dostalo by se mu jen hlasité negativní odpovědi. Letos 2. dubna slaví devadesáté narozeniny.

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek

Výrazný herec a propagátor netradičního přístupu k životu Jaroslav Dušek (ročník 1961) uvedl nedávno v Divadle Na Jezerce projekt SLÁVA STROJŮ A MĚST. Tato nadmíru inspirativní inscenace vychází z téměř neznámého textu Jaromíra Rašína. S režisérem i interpretem v jedné osobě jsme si povídali v příšeří zadního traktu restaurace zmíněného divadla, kde mu za dvě hodiny začínalo představení, v němž formou „jevištního čtení“ ztvárňuje všechny role.

Sama s Kunderou

Sama s Kunderou

Stalo se to před více než půl stoletím, v roce 1964. Tehdy bylo českému, později francouzskému spisovateli třicet pět let, ještě nebyl světoznámý a ještě si nehlídal svůj oficiální obraz tak úzkostlivě jako později. Letos 1. dubna oslaví Milan Kundera devadesátiny.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 02/2019

XANTYPA XANTYPA 02/2019

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 09/2019

XANTYPA XANTYPA 09/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne