Život na hranici dvou světů

Korejská demilitarizovaná zóna

O vztahu mezi Jižní Koreou a severním sousedem KLDR se mluví stále častěji. Vojenský konflikt mezi oběma zeměmi sice dosud nebyl uzavřen, od roku 1953 trvá příměří, ale došlo k zásadnímu posunu v politickém vývoji a další změny se očekávají. Jak vypadá život v korejské demilitarizované zóně?

 

Text Jana Chaloupková, foto Damjan Prelovšek

 

korea1jpg.jpg
Modré domečky na hranici mezi oběma Korejemi. Zde, v Pchanmundžomu bylo podepsáno v roce 1953 příměří mezi oběma stranami válečného konfliktu.
korea2jpg.jpg
Pohled do Severní Koreje, na její odlesněné hory

 

 

Důležitým milníkem se stala dlouhou dobu nemyslitelná schůzka amerického prezidenta Donalda Trumpa a severokorejského vůdce Kim Čong-una, která se konala 12. června loňského roku v Singapuru, jenž za ni zaplatil kolem dvanácti milionů amerických dolarů. Vysoké výdaje si vyžádalo především bezpečnostní zabezpečení akce, oba politici zde strávili tři dny a severokorejský Kim se dokonce nechal slyšet, že nehodlá platit ani za svou suitu v hotelu. Nemalé náklady byly také vynaloženy na zahraniční média referující o této přelomové události. Singapur ji bral jako poctu a byl na ni patřičně pyšný. Za příspěvek k mezinárodnímu dění a k průlomu ve zmrazených vztazích na Korejském poloostrově byl ochotný i patřičně zaplatit. Získal si tím velkou publicitu. Původně se ale uvažovalo o konání summitu na neutrální půdě mezi oběma Korejemi – v demilitarizované zóně. Ostatně právě v ní proběhlo setkání hlav obou korejských států Mun Če-ina a Kim Čong-una na jaře loňského roku. Dubnové jednání bylo prvním po jedenácti „zamrzlých“ letech. Následovaly další schůzky – ta třetí se uskutečnila 18. září 2018 v Pchjongjangu. Jihokorejský prezident přitom poprvé od roku 2007 vycestoval do KLDR a přivezl s sebou i skupinu obchodníků a popových zpěváků. Severokorejský vůdce ho dokonce přivítal na letišti (což od svého nástupu do funkce v roce 2011 ještě pro nikoho nikdy neučinil) a projel se s ním ulicemi hlavního města před zraky tisíců přihlížejících obyvatel. V demilitarizované zóně byl při té příležitosti po mnoha letech obtížné komunikace otevřen styčný úřad pro usnadnění kontaktů mezi oběma Korejemi.
Demilitarizovaná zóna se stala dějištěm přípravných jednání a setkání vůdce KLDR s jihokorejským protějškem Mun Če-inem, tedy aktivit dříve zcela nemyslitelných. Jejich symbolem v oblasti kultury a sportu byly již Zimní olympijské hry 2018 v jihokorejském Pchjongčchangu, kde pochodovali sportovci ze severu a jihu pod společnou vlajkou obou Korejí, na níž je na bílém podkladu modře vyobrazena mapa Korejského poloostrova. Hráčky z obou Korejí vytvořily dívčí hokejovou reprezentaci a v přátelském zápase se utkaly se Švédkami. Času na trénink bylo velmi málo, a tak Evropanky snadno zvítězily 3:1. Důležitý však nebyl výsledek, nýbrž fakt, že se sportovci takto prezentují jako jednotný národ na prestižní celosvětové sportovní události.
Ženy věnují ostatně napětí mezi severem a jihem mnoho pozornosti a často pořádají v demilitarizované zóně pochody, koncerty či vysazují parky míru. Podle názvu pásma, které tvoří hranici mezi oběma Korejemi podél známé 38. rovnoběžky, by se člověk domníval, že se jedná o území bez jakýchkoliv zbraní, ale opak je pravdou. Jde o jednu z nejvíce vyzbrojených oblastí světa. Demilitarizovaná zóna, dlouhá dvě stě padesát kilometrů a široká čtyři kilometry, je od okolního světa oddělena ostnatým drátem, vyvolávajícím asociace na někdejší železnou oponu v Evropě. Krutá korejská válka (1950–1953) vlastně nikdy neskončila. Podepsáno bylo pouze příměří a na obou stranách panuje dodnes napětí. S aktuálním vývojem se otevírá naděje i na případnou mírovou dohodu, což ale bude dlouhodobý proces.

 

korea3jpg.jpg
Strážní věž v demilitarizované zóně
korea4jpg.jpg
Slavnostní hudba v demilitarizované zóně

 

 

Vstup pod přísnou kontrolou
Demilitarizovaná zóna zažila nelítostné boje v době války, následně budování vojenských pozic a stanovišť na obou stranách; dnes je v ní relativní klid, který ale občas naruší různé incidenty. Vstup do oblasti je pečlivě střežen a kontrolován. Dostat se sem lze na zvláštní povolení, případně s organizovanými turistickými zájezdy. Na programu bývá návštěva některé z observatoří, z nichž je při příznivém počasí dobrý výhled do KLDR. Severní Korea se v minulosti neustále snažila dostat na jih své špiony. Postupně byly pod demilitarizovanou zónou objeveny čtyři tunely prokopané pro záškodníky. Nicméně se odhaduje, že jich může být v celé zóně až kolem dvaceti. Dnes jsou některé turistickou atrakcí – pochod v úzkém a nízkém prostoru dává představu, jak náročná byla práce těch, kteří je museli hloubit. Tunely jsou na hranici uzavřeny a pouze škvírkou v betonové přepážce můžete nahlédnout do tmy severu. Špioni se dostávali na jih i po moři. V Parku sjednocení v Džongdondžinu na východě Korejské republiky je vystavena jako muzejní kousek pětatřicet metrů dlouhá ponorka, která narazila na kámen a nemohla se vrátit zpět do KLDR. Incident se odehrál v roce 1996. Špioni se snažili najít záchranu na souši, ale s výjimkou jednoho byli zneškodněni či chyceni.

 

 baner-clanek

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 29. 01. 2019.

Objednat si Xantypy můžete i zde

XANTYPA 02/2019 - výběr z článků

Michelle Obamová a její příběh

Michelle Obamová a její příběh

V nejbližších dnech potěší české čtenáře memoáry bývalé první dámy USA Michelle Obamové, které vycházejí pod názvem MŮJ PŘÍBĚH v nakladatelství Argo. Neodolala jsem a překladatelky Míši Markové jsem se vyptala na její pocity při práci s textem, co nového se v knize dozvěděla a jaký vztah si se svojí jmenovkyní Michelle po dobu překládání vytvořila. Hned její první věty byly jednoznačné: „V době, kdy jsem kývla na nabídku přeložit memoáry Michelle Obamové, jsem o ní nic moc nevěděla. Prostě mi jen byla sympatická. Ale musím se přiznat, že s každou další stránkou knihy moje sympatie k ní rostly.“

Všichni to vědí

Všichni to vědí

Nejslavnější herecký pár současnosti Penélope Cruz a Javier Bardem září v hlavních rolích dávných milenců v psychologickém thrilleru Asghara Farhadiho VŠICHNI TO VĚDÍ.

Fritz Hückel

Fritz Hückel

V pohádkách a dějinách královských rodů platí, že vladařskou korunu a všechno, co patří ke království, zdědí potomek panovnické dynastie. Dědické žezlo se však předávalo i v rodinách řemeslníků. Když se manželce novojičínského velkokloboučníka Augustina Hückela (1838–1917) narodil roku 1885 syn Friedrich (řečený Fritz), byli rodiče přesvědčeni, že se příslušník čtvrté generace slovutného rodu vydá stejnou cestou, jakou mu předurčila dávná řemeslnická tradice. Ne vždy však platí zvykové zákony…

Alice Horáčková

Alice Horáčková

Když se Alena pouští po manželově smrti do úklidu jeho pokoje, najde v šuplíku stoh neotevřených dopisů, psaných ženskou rukou. Kdo a proč je Járovi psal? Měla by si je přečíst, anebo je lepší, aby je okamžitě zahodila? Kolem tohoto nečekaného nálezu rozvíjí novinářka a spisovatelka Alice Horáčková příběh svého románu NEOTEVŘENÉ DOPISY, který čtenáře vrací do poúnorového Československa. Tichou spoluhráčkou Alenina monologu je paní Dvořáková, jíž románová hrdinka během četných setkání postupně odhaluje svůj dramatický život po boku talentovaného, leč psychicky zlomeného výtvarníka, jemuž se zcela obětovala. Nutno ovšem dodat, že i paní Alena má svoje tajemství.

Ivo Skalský

Ivo Skalský

O medicínu se zajímal už na gymnáziu, přestože ani jeden z rodičů nepracoval v oboru. Záhy zjistil, že ho láká chirurgie. Léta operoval v prestižním Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze (IKEM), kde se pod bdělým dohledem profesora Jana Pirka a MUDr. Petra Pavla vypracoval na špičkového kardiochirurga. V roce 2013 byl jmenován primářem Kardiochirurgického oddělení Nemocnice Na Homolce v Praze a přednostou tamního kardiocentra. S MUDr. Ivem Skalským (1967) jsme hovořili o předním postavení této nemocnice u nás i ve světě, o záchraně života Michala Viewegha i o tom, co dělá, když právě neoperuje.

Složka 64

Složka 64

Čtvrtý případ detektiva Carla Mørcka z Oddělení Q míří do kin! Mrazivý detektivní příběh vycházející ze skutečných událostí je čtvrtým severským thrillerem natočeným podle Adler-Olsenových bestsellerů, kterých se celosvětově prodalo více než 20 milionů výtisků.

Ladislav Mrkvička

Ladislav Mrkvička

Publikum ho zná z mnoha divadelních her, filmů a seriálů. Ladislav Mrkvička prošel několika divadelními soubory a největší stopu zanechal v Praze v Divadle S. K. Neumanna (dnes Divadlo pod Palmovkou) a Na zábradlí u Evalda Schorma. Jeho kariéru před kamerou odstartoval film ATENTÁT. Protože je přesvědčen, že o jeho životě a názorech už bylo všechno řečeno, je nesnadné přesvědčit ho, aby znovu otevřel stará témata. Tento rozhovor je tedy výjimkou a asi byste nevěřili, jak dlouho vznikal. Publikujeme jej k 80. narozeninám tohoto výrazného umělce.

Pavla Gomba

Pavla Gomba

Pavla Gomba – její jméno pojí dva světy a dva světy se také prolínají celým jejím životem. Nese si v sobě, jak sama říká, virus jménem Afrika. Afrika v duši, Afrika v srdci, Afrika pod kůží a splněný dětský sen, v němž vždy měla své pevné místo pomoc druhým.

Statečný mrňous Smoky

Statečný mrňous Smoky

Statečné a neobyčejně talentované fence jorkšírského teriéra Smoky byla za její zásluhy během druhé světové války udělena hodnost desátníka a stala se oficiálním maskotem amerických vojenských jednotek v Tichém oceánu.

Ondřej Veselý

Ondřej Veselý

Diváci ho mohou znát především ze seriálu České televize VYPRÁVĚJ, kde skvěle ztvárnil jednu z hlavních rolí, „záporáka“ Jardu France. Pochází z umělecké, zejména hudebně zaměřené rodiny, jeho maminka byla metodičkou zpěvu, tatínek operním zpěvákem a později šéfem opery v Jihočeském divadle. Ondřej vystudoval hereckou konzervatoř v Ostravě a diváci ho mohli vídat ve Slezském divadle v Opavě, v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích a v letních sezonách na Otáčivém hledišti v Českém Krumlově. Aktuálně hraje v pražském Divadle pod Palmovkou.

Reportáže - výběr z článků

Kapky z poháru nesmrtelnosti

Kapky z poháru nesmrtelnosti

Kumbhaméla je spojení dvou sanskrtských slov kumbha a méla, přičemž KUMBH znamená džbán a MÉLA setkání. Pochází z dávné legendy, podle které bojovali bohové s démony o pohár nesmrtelnosti a kapky nektaru ukáply na čtyři místa na zemi, kde se čtyřikrát za dvanáct let konají poutě střídavě ve čtyřech městech. Letos to bylo od 15. ledna do 4. března v Iláhábádu na soutoku řek Gangy a Jamuny a podle odhadů se setkání zúčastnilo neuvěřitelných 150 milionů lidí. Jen v nejvýznamnější den, 4. února, se zde v posvátné řece vykoupalo 10 milionů věřících.

Korfu

Korfu

Korfu (Kerkyra), snad nejznámější z Jónských ostrovů, je oblíbeným cílem Řeků z pevniny i zahraničních turistů. Cestovní ruch tu zažívá svůj vrchol samozřejmě v létě, ale návštěvnost výrazně stoupá i během Velikonoc.

Když se „zpumprlíkují“ sloni a paviáni

Když se „zpumprlíkují“ sloni a paviáni

Že se zvířata umějí taky pěkně „zpumprlíkovat“, dokazují mnohá osobní svědectví i záznamy na YouTube, na nichž lze zhlédnout opojení psů, koček, slepic i koal padajících ze stromů kvůli přílišné intoxikaci z eukalyptových listů, ale i povalující se skupiny opilých slonů. V Jižní Africe existuje strom marula, domorodci oblíbený jako u nás lípa, který milují sloni, a nikdo mu neřekne jinak než sloní strom. Diskutuje se o tom, jestli jeho plody opíjejí, či nikoli.

Marche

Marche

Když se na vyspělém a bohatém italském severu zeptáte na Marche, většina Italů zakroutí hlavou s podezíravým dotazem, zda máte na mysli onen do sebe uzavřený kraj, který ještě neprocitl ze středověku. Předsudky a povyšování, pomyslíte si. Jenže lepší ochranu si tento malebný kout Itálie nemůže přát…

Karneval v Nice

Karneval v Nice

Pokud chcete zažít nefalšované karnevalové veselí s velkolepými alegorickými vozy, extravagantními kostýmy a krásnými, spoře oděnými tanečnicemi, nemusíte kvůli tomu až do Brazílie. Show velice podobnou té jihoamerické, včetně strhujících rytmů samby, si můžete vychutnat i ve francouzské Nice.

Mont-Saint-Michel

Mont-Saint-Michel

Očekávání jsou vždy poněkud zrádná, přesto je těžké se jim zcela vyhnout. Jinak tomu nebylo ani ve Francii, když jsme se s přítelkyní vypravili z Paříže do Normandie k Mont-Saint-Michel, třetí nejnavštěvovanější památce země hned po Eiffelovce a katedrále Notre Dame, kam každoročně zavítá téměř milion návštěvníků.

V obyčejnosti je krása

V obyčejnosti je krása

Když se řekne Izrael, mnozí si pod dojmem titulků v médiích představí konflikt, raketové nálety, sebevražedné útoky. To všechno se občas děje, ale ve skutečnosti je to jen velmi úzká výseč reality. Je-li nějaká země, která se umí dlouhodobě efektivně bránit a dokázala – do určité, možné míry – porazit zlo terorismu, pak je to právě Izrael. Statisticky vzato nemáte v Izraeli větší šanci přijít k úhoně než třeba při dovolené v Paříži nebo Londýně a určitě se tam budete cítit bezpečně.

Návrat vlků do Česka

Návrat vlků do Česka

Fotografie divokého vlka, pořízená fotopastí nedaleko Loučovic v roce 2015, jako by po stočtyřicetileté pauze odstartovala šumavské vlčí hemžení. Vlk byl loni prokazatelně spatřen v Boleticích. V posledních měsících byli zpozorováni ne­jen jednotliví vlci, ale po sto pa­desáti letech dokonce první divoké vlčí smečky. Na přítomnost vlků si zkrátka musíme začít v šumavských a lipenských lesích zvykat.

Viktoriiny vodopády - plnou parou vpřed!

Viktoriiny vodopády - plnou parou vpřed!

„Postavte most tak, aby na vlaky projíždějící přes propast dopadala voda z Viktoriiných vodopádů…“ Slova, která patřila železničním inženýrům, vyslovil vlivný britský koloniální podnikatel a politik Cecil Rhodes. Mocný jihoafrický magnát jimi inicioval vznik nejznámějšího mostu Afriky, dokončení svého nápadu se ovšem nedožil…

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 02/2019

XANTYPA XANTYPA 02/2019

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 078/2019

XANTYPA XANTYPA 078/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne