Michelle Obamová a její příběh

Michala Marková

V nejbližších dnech potěší české čtenáře memoáry bývalé první dámy USA Michelle Obamové, které vycházejí pod názvem MŮJ PŘÍBĚH v nakladatelství Argo. Neodolala jsem a překladatelky Míši Markové jsem se vyptala na její pocity při práci s textem, co nového se v knize dozvěděla a jaký vztah si se svojí jmenovkyní Michelle po dobu překládání vytvořila. Hned její první věty byly jednoznačné: „V době, kdy jsem kývla na nabídku přeložit memoáry Michelle Obamové, jsem o ní nic moc nevěděla. Prostě mi jen byla sympatická. Ale musím se přiznat, že s každou další stránkou knihy moje sympatie k ní rostly.“

Text Magdalena Šebestová, foto ČTK a rodinný archiv Robinson-Obama

 

obama1jpg.jpg
Michelle se psem Bo na trávníku u Bílého domu. Jde o plemeno portugalský vodní pes, které je vhodné i pro alergiky, jímž je Obamových dcera Malia. Český prezidentský pár Livie a Václav Klausovi „prezidentskému“ psovi věnovali sadu luxusních pelíšků a misek s nápisem America’s First Dog.

 

 

Jaká je to vlastně kniha?
Přiznám se, že na tuhle práci budu vzpomínat moc ráda. Jsem hrozně zvědavá, jestli ve vyprávění bývalé první dámy naleznou politologové a historici nějaké nové poznatky. Já osobně knihu považuji za emotivní, upřímnou, velmi vtipnou a naštěstí nepříliš patetickou zpověď obdivuhodné plnokrevné ženy. Nesmíme také zapomínat, že je to jakýsi protipól k memoárům jejího muže Baracka Obamy, které vyjdou příští rok.

První část knihy pojednává o jejím dětství a dospívání. Z jaké je Michelle rodiny?
Velmi detailně popisuje komunitu černošské části Chicaga, ve které vyrůstala. Její rodiče, přestože patřili k těm méně majetným a rozhodně nebyli intelektuálové, kladli veliký důraz na vzdělání. Autorka se mnohokrát zmiňuje o tom, jaké štěstí měla, že vyrůstala v rodině inteligentních a kultivovaných lidí, a děkuje jim, že ji podporovali. Zmiňuje také svérázné výchovné metody maminky, která děti víceméně nechávala rozhodovat se samotné, což vysvětlovala slovy: „Nevychovávám děti, vychovávám dospělé!“
„Rodiče s námi mluvili jako s dospělými. Nedávali nám přednášky, spíš důkladně odpovídali na každou naši otázku, ať byla sebedětinštější. Nikdy nedávali přednost pohodlí před diskusí. Naše rozhovory leckdy trvaly celé hodiny, a to často proto, že jsme s Craigem využívali každé příležitosti, abychom rodiče řádně potrápili s věcmi, kterým jsme nerozuměli. Když jsme byli malí, ptávali jsme se: ‚Proč se chodí na záchod?‘ a ‚Proč člověk musí pracovat?‘, a pak jsme na ně útočili doplňujícími dotazy. Jedno z mých prvních sokratovských vítězství vzešlo z ryze zištné otázky: ‚Proč musíme jíst k snídani vajíčka?‘ Což vedlo k debatě o významu bílkovin, a to mě přimělo k dotazu, zda by se náhodou za bílkovinu nedalo uznat i burákové máslo, což po další debatě vedlo maminku k tomu, že svůj postoj k vajíčkům – která jsem nikdy neměla ráda – přehodnotila. Dalších devět let jsem si s vědomím, že jsem si to zasloužila, k snídani tlustě mazala chleba burákovým máslem a marmeládou a nesnědla jsem jedno jediné vajíčko.“

 

obama2jpg.jpg
Michelle jako děvčátko

 

 

Dosáhli rodiče vyššího vzdělání?
Bohužel ne, i když intelekt byl v jejich rodině zjevně dědičný. Michelle má zmapovaný rodokmen až po prapradědečka, který byl otrok. Oba dědečkové, přestože byli velmi inteligentní, žili v době rasové segregace a vzdělání jim nebylo umožněno. Ale protože v 70. letech, kdy Michelle vyrůstala, byly možnosti vzdělávání podstatně příznivější, vystudovala nejlepší školy, a to za cenu obrovského zadlužení svého i rodičů. Stejně tak Barack Obama – protože splácel vysokou studentskou půjčku, měl dvě další zaměstnání ještě v době, kdy už byl senátorem.
„Můj dědeček, který se narodil v roce 1912, byl vnuk otroků, syn továrního dělníka a nejstarší z deseti dětí. Byl to bystrý a inteligentní hoch, který si vysloužil přezdívku „Profesor“ a už od dětství nosil v hlavě myšlenku, že by jednou šel na vysokou. Jenže byl nejen černoch z chudé rodiny, ale navíc dospíval v dobách velké hospodářské krize. Po střední škole šel pracovat na pilu, ale věděl, že jestli zůstane v Georgetownu, jeho možnosti se nikdy nerozšíří. A když pila nakonec zavřela, i dědeček jako spousta Afroameričanů jeho generace zkusil štěstí a vyrazil na sever do Chicaga. Připojil se tak k fenoménu, kterému se říkalo Velká migrace a v jehož rámci během pěti dekád na šest milionů jižanských černochů přesídlilo do velkých měst na severu, aby uprchli před rasovými represemi a našli si zaměstnání v továrnách.
V příběhu o americkém snu by dědeček v Chicagu, kam se dostal začátkem třicátých let, našel dobrou práci a život by ho nakonec zavedl na vysokou školu. Ve skutečnosti to dopadlo úplně jinak.“

 

obama3jpg.jpg
Svatební fotografie manželů Obamových

 

 

Je známo, že Barack Obama, stejně jako kdysi Václav Havel, se své ženy vždy ptal na její názor. Jak se Michelle stavěla k prezidentské kandidatuře svého muže?
Přestože se Michelle ponořila do prezidentské kampaně s obrovským nasazením, v knize několikrát zmiňuje, že i když nebyla explicitně proti tomu, aby její manžel vstoupil do vysoké politiky, vždycky ho od toho mírně zrazovala. Obávala se totiž, že se to velmi silně podepíše na jejich rodině. Navíc tušila, co vysoká politika může obnášet. Barack Obama totiž začínal svoji politickou karié­ru jako senátor v legislativě státu Illinois a postupně se stal stoupající hvězdou, takže oba manželé měli možnost alespoň v hrubých obrysech zjistit, co to je být politikem a být ženou politika.
„Tenkrát jsem ještě netušila, že tyhle otázky budou ovládat následující dekádu našich životů a že budou jako bubny udávat rytmus téměř všemu, do čeho se pustíme. Chtěl by? Mohl by? Měl by? Ale nejdřív, vždycky, když se jednalo o nějaký úřad, mi Barack sám položil jinou otázku, otázku základní a preventivní. Poprvé mi ji položil ten den, kdy mi prozradil, že tu je Alice Palmerová, její uvolněné křeslo a možnost, že by nebyl jen právníkem, profesorem, organizátorem a spisovatelem, ale tím vším zároveň a navrch ještě státním zákonodárcem. ‚Co si o tom myslíš, Michelle?‘
Pro mě nebyla odpověď nikdy nijak složitá. Nikdy jsem totiž Barackovu možnou kandidaturu kamkoliv za dobrý nápad nepovažovala. Konkrétní důvody se mohly v jednotlivých případech mírně lišit, ale obecně byl tenhle můj postoj pevný jako hluboko zakořeněná sekvoj. Jak asi vidíte, bylo mi to málo platné.“

 

obama4jpg.jpg
Rodina Obamových při oslavě amerického Dne nezávislosti

 

 

Co mají, podle vás, oba manželé společného?
Na první pohled je patrné, jak jsou oba prodchnuti étosem práce pro komunitu, pro vyšší zájem celku. Michelle sice vystudovala práva, ale právnická práce ji neuspokojovala. Odešla proto na radnici a pak do začínající neziskovky, která podporovala mladé lidi z ghett. Michelle, stejně jako její muž, velmi lpí na zlepšení situace ve vzdělávání. A protože je sama velmi emancipovaná, zejména jí leží na srdci situace dívek.

Zmiňujete její emancipovanost, je ale dobře známo, že Michelle také velmi lpí na rodině. Daří se jí tyto dvě zásadní věci sladit?
Michelle je bezesporu velmi rodinný typ a vždy se snaží být dobrá matka a manželka. Uvědomila si ale, že ne­chce následovat svoji maminku, která se pro rodinu obětovala. Proto, jak říká, se se od samého začátku snažila skloubit rodinu s prací a zaměřila se na vyvážení rodiny a kariéry, což se někdy dařilo více, někdy méně. Ale protože je to veleúspěšná manažerka s analytickým uvažováním, sebekázní, navíc velice pilná a zaměřená na výsledek, umí si čas skvěle naplánovat a vždycky nalezne přijatelné řešení.
„Ohlášení kandidatury pod širým nebem byl od Barackova štábu risk, ale na mně nebylo, abych vznášela výhrady. Aspoň jsem tedy důrazně požádala, ať na pódium nechají nainstalovat ohřívač, aby to v celonárodních zprávách nevypadalo, že je Barack v nepohodě. A všechno ostatní jsem si nechala pro sebe. Stejně jsem toho nemohla moc ovlivnit. Volební shromáždění už byla naplánovaná, strategie načrtnuté, dobrovolníci připravení. Kampaň se rozjížděla a vystoupit se už nedalo.
A tak mě zřejmě pud sebezáchovy podvědomě přiměl, abych se soustředila na něco, co jsem ovlivnit mohla, a to byl výběr vhodné pokrývky hlavy pro Sashu a Maliu. Nové zimní kabátky už jsem jim koupila, ale na čepice jsem zapomněla a už bylo skoro pozdě.

 

obama5jpg.jpg
Prezidentský pár při návštěvě Prahy v roce 2009

 

 baner-clanek

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 29. 01. 2019.

Objednat si Xantypy můžete i zde

XANTYPA 02/2019 - výběr z článků

Všichni to vědí

Všichni to vědí

Nejslavnější herecký pár současnosti Penélope Cruz a Javier Bardem září v hlavních rolích dávných milenců v psychologickém thrilleru Asghara Farhadiho VŠICHNI TO VĚDÍ.

Fritz Hückel

Fritz Hückel

V pohádkách a dějinách královských rodů platí, že vladařskou korunu a všechno, co patří ke království, zdědí potomek panovnické dynastie. Dědické žezlo se však předávalo i v rodinách řemeslníků. Když se manželce novojičínského velkokloboučníka Augustina Hückela (1838–1917) narodil roku 1885 syn Friedrich (řečený Fritz), byli rodiče přesvědčeni, že se příslušník čtvrté generace slovutného rodu vydá stejnou cestou, jakou mu předurčila dávná řemeslnická tradice. Ne vždy však platí zvykové zákony…

Alice Horáčková

Alice Horáčková

Když se Alena pouští po manželově smrti do úklidu jeho pokoje, najde v šuplíku stoh neotevřených dopisů, psaných ženskou rukou. Kdo a proč je Járovi psal? Měla by si je přečíst, anebo je lepší, aby je okamžitě zahodila? Kolem tohoto nečekaného nálezu rozvíjí novinářka a spisovatelka Alice Horáčková příběh svého románu NEOTEVŘENÉ DOPISY, který čtenáře vrací do poúnorového Československa. Tichou spoluhráčkou Alenina monologu je paní Dvořáková, jíž románová hrdinka během četných setkání postupně odhaluje svůj dramatický život po boku talentovaného, leč psychicky zlomeného výtvarníka, jemuž se zcela obětovala. Nutno ovšem dodat, že i paní Alena má svoje tajemství.

Ivo Skalský

Ivo Skalský

O medicínu se zajímal už na gymnáziu, přestože ani jeden z rodičů nepracoval v oboru. Záhy zjistil, že ho láká chirurgie. Léta operoval v prestižním Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze (IKEM), kde se pod bdělým dohledem profesora Jana Pirka a MUDr. Petra Pavla vypracoval na špičkového kardiochirurga. V roce 2013 byl jmenován primářem Kardiochirurgického oddělení Nemocnice Na Homolce v Praze a přednostou tamního kardiocentra. S MUDr. Ivem Skalským (1967) jsme hovořili o předním postavení této nemocnice u nás i ve světě, o záchraně života Michala Viewegha i o tom, co dělá, když právě neoperuje.

Složka 64

Složka 64

Čtvrtý případ detektiva Carla Mørcka z Oddělení Q míří do kin! Mrazivý detektivní příběh vycházející ze skutečných událostí je čtvrtým severským thrillerem natočeným podle Adler-Olsenových bestsellerů, kterých se celosvětově prodalo více než 20 milionů výtisků.

Ladislav Mrkvička

Ladislav Mrkvička

Publikum ho zná z mnoha divadelních her, filmů a seriálů. Ladislav Mrkvička prošel několika divadelními soubory a největší stopu zanechal v Praze v Divadle S. K. Neumanna (dnes Divadlo pod Palmovkou) a Na zábradlí u Evalda Schorma. Jeho kariéru před kamerou odstartoval film ATENTÁT. Protože je přesvědčen, že o jeho životě a názorech už bylo všechno řečeno, je nesnadné přesvědčit ho, aby znovu otevřel stará témata. Tento rozhovor je tedy výjimkou a asi byste nevěřili, jak dlouho vznikal. Publikujeme jej k 80. narozeninám tohoto výrazného umělce.

Pavla Gomba

Pavla Gomba

Pavla Gomba – její jméno pojí dva světy a dva světy se také prolínají celým jejím životem. Nese si v sobě, jak sama říká, virus jménem Afrika. Afrika v duši, Afrika v srdci, Afrika pod kůží a splněný dětský sen, v němž vždy měla své pevné místo pomoc druhým.

Statečný mrňous Smoky

Statečný mrňous Smoky

Statečné a neobyčejně talentované fence jorkšírského teriéra Smoky byla za její zásluhy během druhé světové války udělena hodnost desátníka a stala se oficiálním maskotem amerických vojenských jednotek v Tichém oceánu.

Ondřej Veselý

Ondřej Veselý

Diváci ho mohou znát především ze seriálu České televize VYPRÁVĚJ, kde skvěle ztvárnil jednu z hlavních rolí, „záporáka“ Jardu France. Pochází z umělecké, zejména hudebně zaměřené rodiny, jeho maminka byla metodičkou zpěvu, tatínek operním zpěvákem a později šéfem opery v Jihočeském divadle. Ondřej vystudoval hereckou konzervatoř v Ostravě a diváci ho mohli vídat ve Slezském divadle v Opavě, v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích a v letních sezonách na Otáčivém hledišti v Českém Krumlově. Aktuálně hraje v pražském Divadle pod Palmovkou.

M., Mága, Magor…

M., Mága, Magor…

Představovat Ivana Martina Jirouse, zvaného Magor na stránkách Xantypy by bylo nošením dříví do lesa. Kdo by tohoto muže dvou tváří neznal, nebo o něm aspoň neslyšel…

Osobnosti - výběr z článků

Dorothea Tanning

Dorothea Tanning

Neobyčejná americká malířka Dorothea Tanning uchvátila slavného německého malíře Maxe Ernsta natolik, že opustil pohodlný život s bohatou a vlivnou manželkou, mecenáškou umění Peggy Guggenheimovou. Dorothea Tanning se poté za Maxe Ernsta provdala.

Jan Dušek

Jan Dušek

Prof. Jan Dušek je jednou z nejvýraznějších osobností české scénografie a kostýmního výtvarnictví 20. a 21. stol. Jeho jméno je trvale spojováno s tvorbou režiséra Evalda Schorma, s nímž spolupracoval v letech 1976–1988 na inscenacích KRÁL JELENEM, TRAGICKÝ PŘÍBĚH HAMLETA, BRATŘI KARAMAZOVI, MACBETH, MARATÓN, HLUČNÁ SAMOTA a dalších.

Martin Donutil

Martin Donutil

Výkonů herce Martina Donutila (ročník 1991) jsem si začal všímat v inscenacích brněnské Husy na provázku, což bylo jeho první angažmá. Působil tam donedávna a nezapomenutelná je například jeho kreace v titulní roli Shafferova Amadea v režii Vladimíra Morávka. Tam exceloval spolu se svým otcem Miroslavem (ten ztvárnil Salieriho). Martinovi potom nabídlo angažmá nové vedení Městských divadel pražských, kde v herecky nadprůměrné inscenaci ANDĚLÉ V AMERICE režiséra Michala Dočekala podává v náročné roli emocionálně rozpolceného intelektuála mimořádný výkon.

Studna, sekera, archiv

Studna, sekera, archiv

Rád seká dříví, nerad nosí vodu ze studně a nejradši listuje zaprášenými dokumenty v archivech. „I když nacisti spálili tisíce papírů a estébáci za sebou zahlazovali stopy jak lišky, válí se tam kvanta příběhů, co čekají, až je někdo zvedne,“ říká Miloš Doležal, toho času propuštěný z rozhlasu. Na oceňovanou knihu o číhošťském páterovi Josefu Toufarovi, kterého v roce 1950 umlátili příslušníci Státní bezpečnosti, nyní navázal povídkovou knihou ČURDA Z HLÍNY zasazenou do období protektorátu. Sešli jsme se v pražských Vršovicích.

Yves Saint Laurent

Yves Saint Laurent

„Návrh je základ všeho,“ tvrdil Alberto Giacometti. Pro tvorbu Yvese Saint Laurenta to platí dvojnásob.

Jana Stryková

Jana Stryková

Jana Stryková patří k herečkám, o nichž platí, že je na ně radost pohledět. K atraktivnímu exteriéru přidává na jevišti i vnitřní opravdovost, také přirozenou, a přesto zřetelnou dikci (jev v českých divadlech ne vždy samozřejmý). Energická a přímá je i v osobním kontaktu, nic nepředstírá, rozhovor občas proloží nakažlivým zvonivým smíchem.

Ondřej Kundra

Ondřej Kundra

Mezi vyznamenané prestižní Cenou Ferdinanda Peroutky patří od letošního února také redaktor týdeníku Respekt Ondřej Kundra. Teprve osmatřicetiletý novinář se věnoval už dlouhé řadě silných témat, včetně investigativních. Týkají se korupce, zneužívání politické moci, poměrů v justici, šíření lží a dezinformací, nepřátelských cizích vlivů.

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Je velice těžké rozprávět s někým, koho opravdu dobře znáte. Celoživotní pevné přátelství, které mě pojí s mým otcem, je snad výjimečné. Vždycky jsme si byli velmi blízcí. Byl mi tátou od útlého dětství přes mou divokou pubertu až do dnešních dní. Nebyl však jen člověkem plným lásky a pochopení, ale v průběhu let jsem se od něj dovídala tolik cenných informací, že bych to bez přehánění mohla pokládat za domácí univerzitu. Kdyby se mě někdo zeptal, jestli bych si jako otce dovedla představit někoho jiného, dostalo by se mu jen hlasité negativní odpovědi. Letos 2. dubna slaví devadesáté narozeniny.

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek

Výrazný herec a propagátor netradičního přístupu k životu Jaroslav Dušek (ročník 1961) uvedl nedávno v Divadle Na Jezerce projekt SLÁVA STROJŮ A MĚST. Tato nadmíru inspirativní inscenace vychází z téměř neznámého textu Jaromíra Rašína. S režisérem i interpretem v jedné osobě jsme si povídali v příšeří zadního traktu restaurace zmíněného divadla, kde mu za dvě hodiny začínalo představení, v němž formou „jevištního čtení“ ztvárňuje všechny role.

Sama s Kunderou

Sama s Kunderou

Stalo se to před více než půl stoletím, v roce 1964. Tehdy bylo českému, později francouzskému spisovateli třicet pět let, ještě nebyl světoznámý a ještě si nehlídal svůj oficiální obraz tak úzkostlivě jako později. Letos 1. dubna oslaví Milan Kundera devadesátiny.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 02/2019

XANTYPA XANTYPA 02/2019

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 06/2019

XANTYPA XANTYPA 06/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne