Hawkingův život se singularitami

Narozeniny

Kosmolog Stephen Hawking zkoumá černé díry, které dosud nikdo neviděl, popsal záření, jež by z nich mělo vycházet, ale v dohledné době se nám ho nepodaří detekovat, a marně se snaží spojit teorii gravitace s kvantovou mechanikou. Přesto patří k nejslavnějším vědcům současnosti, protože porozuměl převratnému pokroku v kosmologii ve 20. století a napsal o něm knihu STRUČNÁ HISTORIE ČASU, kterou mnoho lidí dočetlo do konce a uvěřilo jejímu obsahu. Tento výjimečný autor oslavil 8. ledna 2017 pětasedmdesátiny.

 

 hawking1jpg.jpg

 

Osud vesmíru můžeme alespoň částečně číst v životě hvězd. Hvězdy jsou žhavé koule plazmatu a plynu, v nichž slučováním jader lehkých prvků vznikají těžší elementy a uvolňuje se energie, která se dere k povrchu a působí proti účinkům gravitace, snažící se hvězdu smrštit. Co se stane, až hvězdě dojde termonukleární palivo? To záleží na její hmotnosti. Slunce se scvrkne do bílého trpaslíka, jakých můžeme v naší galaxii pozorovat bezpočet. Hvězdy, jejichž hmotnost přesahuje osminásobek hmotnosti Slunce, zkolabují a stanou se z nich černé díry – zhroutí se do bodu nulové velikosti, odkud neunikne ani světlo. Stephen Hawking spolu s Rogerem Penrosem spočítali, že v souladu s obecnou teorií relativity musí být uvnitř černé díry singularita, jejíž hustota bude nekonečná. Podobná singularita se vyskytla i při velkém třesku na samém počátku času. Od té doby se vesmír rozpíná. V současnosti nikdo neví, jestli se bude stále zvětšovat, ustálí se, nebo se jednou smrští. V posledním případě by byla tečkou za jeho existencí další singularita. Nemá smysl ptát se na to, co by přišlo potom. V singularitě neplatí fyzikální zákony známé z pozorovatelného vesmíru a neběží tam čas, žádné „potom“ není definováno, je to, jako bychom na glóbu marně hledali 91. stupeň severní šířky.

 

hawking2jpg.jpg

 

Když slova nestačí
Lidská řeč se vyvinula na Zemi, proto zdejší poměry dokážeme dobře popsat slovy. Jakmile však v představách opustíme rodnou planetu a čelíme obrovským rozměrům vesmíru, slova nám nestačí. Ještě svízelnější je popsat singularity. Na nedostatečnost jazyka i představivosti narážíme také v mikrosvětě atomů. Kvarkům, elementárním částicím, které nemůžeme spatřit ani cítit, přiřadili fyzikové barvy a vůně, což vyvolává naprosto zavádějící asociace.
Výzkum makrokosmu i elementárních částic se neobejde bez složitých matematických výpočtů. Odborníci, kteří jich jsou schopni, často platí za svůj talent řečovou neobratností, může jim chybět cit pro práci s obrazem, případně se potýkají s deficitem sociální inteligence.
Těmto lidem často činí potíže své objevy přiléhavě pojmenovat. Pomoci by jim mohli a měli filologové a filozofové, kteří by také přidali všeobecně srozumitelnou interpretaci. Jenomže jazykovědci mrhají svými schopnostmi v diskutabilních reformách pravopisu a filozofové již v průběhu 19. století ztráceli kontakt s překotným vědecko-technickým pokrokem. Překvapivé objevy kosmologie a kvantové fyziky dvacátého století takřka ignorují. Současní filozofové se nesnaží vykládat vesmír, ale sebe navzájem, interpretují tedy interprety a interprety interpretů… Pokud se vyjádří k vnějšímu světu mimo svůj ustrnulý obor, zabývají se etikou, nikoli podstatou a příčinami.
A právě zde Stephen Hawking nesmírně prospěl lidstvu. Sice nenabídl přirozeně působící názvosloví, ale převyprávěl čtenářům nejvýznamnější poznatky kosmologie 20. století způsobem, který neodradí a nutí přemýšlet.
Odvážil se také zveřejnit svůj výklad těchto objevů pro náboženství. Vzal v potaz pouze víru v jednoho Boha a řekl: „Vzhledem k úspěchům vědeckých teorií při popisu přírody došla většina lidí k závěru, že Bůh ponechává svět vyvíjet se podle vědeckých zákonů a nezasahuje do nich. Zákony však neříkají, jak vesmír vypadal na počátku; zůstává na Bohu, aby rozběhl hodiny.“ V kontextu konce světa dodal: „I kdyby nenastalo smrštění celého vesmíru, vzniknou singularity v omezených oblastech hvězd kolabujících do černých děr. V nich přestanou platit všechny fyzikální zákony. Bohu pak zůstane úplná volnost ovlivňovat události.“ Stephen Hawking vytěsnil Boha do neobyvatelných singularit, zatímco pro běžný chod vesmíru i lidského života ho nepotřebuje. Tím rozladil mnoho posluchačů a nesoulad v náboženských otázkách byl jednou z příčin rozvodu s Jane, horlivou křesťankou.
Teorie velkého třesku ovšem našla oporu u katolické církve, která v ní spatřila představu prvotní iniciace, Stvoření. Církev roku 1951 oficiálně vyhlásila, že model velkého třesku je v souladu s Biblí.
Katolická církev však není jediná, kdo by tuto moderní teorii mohl přijmout za svou. Jedině do singularity na počátku velkého třesku lze promítnout surrealistickou představu nejvyššího bodu, v němž podle André Bretona „život a smrt, reálné a imaginární, minulost a budoucnost, sdělitelné a nesdělitelné, nahoře a dole nejsou vnímány jako protiklady“. První surrealisté se však více než o moderní fyziku zajímali o kabalu, alchymii a hermetismus. Ve všech těchto pramenech se vyskytuje představa bodu, kde dochází ke sjednocení protikladů v jednotě.
Každé monoteistické náboženství musí přijmout skutečnost, že jednotu Boha vytvářejí protiklady, jinak se monopol jediného božstva rozdrolí. Židovský Bůh nemá rodinu, obraz a v nejstarších pramenech ani jméno. Vykazuje znaky osamělé singularity, jejíž vlastnosti nemají hranic. K bezejmennému nepoznatelnému Bohu se hlásí i křesťané a nejdůslednějším monoteistickým náboženstvím je islám, který nepřipouští existenci jiného boha kromě Alláha. Prorok Mohammed propracoval představu jednolité, zákony nespoutané božské singularity k dokonalosti. Mircea Eliade v DĚJINÁCH NÁBOŽENSKÉHO MYŠLENÍ konstatuje: „Intolerance a fanatismus, typické pro proroky a misionáře všech tří uvedených monoteismů, mají svůj vzor a ospravedlnění v samotném Jahvem,“ představě o božství zakletém do vše pohlcující singularity, nabízí se dodat. V této singularitě postupně zmizela většina světových panteonů a kultur, zanikly takřka beze stop, jako hvězdy v černé díře.

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 31. 1. 2017

 

 XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

 

Ivan Větvička, foto ČTK a archiv

XANTYPA 02/17 - výběr z článků

Video k únorové Xantypě

Video k únorové Xantypě





Podívejte se na obsah nové XANTYPY

Meryl Streepová

Meryl Streepová

Letos v lednu získala čestný Zlatý glóbus a ve své děkovné řeči se opřela do xenofobních postojů Donalda Trumpa. „Hollywood je plný cizinců a lidí, kteří přišli odjinud. Když je všechny vyhodíme, budete se moct dívat jenom na fotbal a na bojová umění, což není umění,“ prohlásila Meryl Streepová. Ve svém emotivním projevu se zastala také handicapovaného novináře, kterého Trump ostudně zesměšňoval. Reakce nově zvoleného prezidenta přišla vzápětí: označil Meryl za jednu z nejpřeceňovanějších amerických hereček. Tento dehonestující žvást snad ani nelze brát vážně. Jen málokterá hvězda je totiž uznávanější, pracovitější a kreativnější než právě ona.

David Koller: Většina politiků jsou psychopati

David Koller: Většina politiků jsou psychopati

David Koller žije v Mikulově, kde má dům a dvě děti. Do Prahy už jen dojíždí. Účinkovat, za kamarády nebo dělat rozhovory. Za ta léta už si zvykl. A ostatní také. Jelikož jsme kolegové z branže a dlouho jsme byli takřka sousedé, nepředstírali jsme vykání. Povídali jsme si o životě na jižní Moravě, o jeho dětech a také o skupině Lucie a MeetFactory.

Turkana

Turkana

Největší pouštní jezero představuje symbiózu nehostinné krajiny, rostlin, zvířat a lidí. Jeho příběh je bohužel také důkazem toho, jak i zdánlivě nezranitelný ekosystém může člověk svou ignorací lehce sprovodit ze světa.

Ondřej Gregor Brzobohatý: Filmovou muziku jsem chtěl dělat odmalička

Ondřej Gregor Brzobohatý: Filmovou muziku jsem chtěl dělat odmalička

Od našeho prvního setkání s Ondřejem uplynulo už jistě víc než deset let. Během té doby se stačil stát vyhledávaným a uznávaným skladatelem filmové a scénické hudby, autorem dvou muzikálů, četně oslovovaným aranžérem a producentem, široce oblíbeným moderátorem, hercem a především zpěvákem a interpretem vlastních písní na pomezí jazzu, popu a funky. Spolu se svou druhou ženou Taťánou, Miss World 2006, se nevyhnul ani dychtivému zájmu nevybíravého bulváru, jehož lačnosti ani jeden z nich nevychází právě vstříc.

Skvosty evropské přírody

Skvosty evropské přírody

Nedělá vám dobře let nad oceánem, ale přesto toužíte objevovat neobvyklé přírodní scenérie? Pro dobrodružné zážitky není třeba překročit hranice Evropy.

Jackie

Jackie

Druhého února vstupuje do kin snímek JACKIE, dlouho očekávané drama režiséra Pabla Larraína. Od své loňské premiéry na filmovém festivalu v Benátkách snímek posbíral řadu ocenění od kritiků i festivalových porot, včetně nominace na Zlatý glóbus nebo čerstvé nominace na cenu BAFTA pro představitelku titulní role Natalii Portmanovou.

Prodaná nevěsta

Prodaná nevěsta

Kdo se chce v Africe oženit, musí si připravit peněženku, aby vyvolenou od její rodiny vykoupil. Dřívější symbolická tradice se změnila v odírání ženicha, který však po svatbě může manželku považovat za svůj majetek.

Petra Špalková

Petra Špalková

Dvacet pět písmen, dvacet pět slov a přibližně stejný počet vět. Dost na to, aby na sebe člověk prozradil, co chce. Mnohdy i to, co nechce. Okamžité stručné slovní asociace jsou často upřímnější než dlouho cizelované obsáhlé odpovědi. Abecedu Xantypy můžete brát jako „psychohrátku“ i jako výpověď. Je to pouze na vás, protože počítá s vaší účastí. Závěry – jaká vlastně je abeceda života zpovídaných osobností – si totiž děláte sami.

Benedict Cumberbatch

Benedict Cumberbatch

Na civilních fotografiích připomíná vedoucího skautského oddílu nebo alespoň kladnou postavičku z nějakého komiksového seriálu, třeba RYCHLÝCH ŠÍPŮ. Brity fascinuje až groteskní podobnost jeho tváře a výrazu s chráněným bobrem.

Osobnosti - výběr z článků

Harvey Keitel

Harvey Keitel

Americký herec Harvey Keitel navštívil karlovarský filmový festival už dvakrát. Podruhé předloni, kdy tu uvedl Sorrentinovo podobenství MLÁDÍ (2015) o dvou stárnoucích umělcích, kteří rekapitulují své životy v mondénním sanatoriu. Představitele drsňáků i bohorovných snílků jsem pozoroval na závěrečném večírku v hotelu Pupp. Spokojeně seděl v křesle a s pýchou v očích sledoval, jak se jeho manželka vlní na parketu. Působil šťastně, jako pravý opak bezradného filmaře, kterého zosobnil v Sorrentinově filmu.

Soňa & Zuzana Norisovy

Soňa & Zuzana Norisovy

Jedna se chtěla stát zdravotní sestrou, druhá řeholní. Nakonec však sestry Norisovy žijí tak, jak jim předpověděla je­jich babička.

Andrea Černá

Andrea Černá

Ačkoli být herečkou nebyl její vys­něný cíl a stalo se to víceméně náhodou, dnes by neměnila. Po devatenácti letech v Divadle J. K. Tyla v Plzni jako vyzrálá hereč­ka obohatila soubor pražského Di­vadla na Vinohradech. Kromě to­ho pracuje v rozhlase, televizi, zpívá, tančí, píše poezii. Andrea Černá se nebojí nových výzev, i když jejímu srdci nejblížší je přece jen stále divadlo pro jeho atmosféru.

Adam Chroust

Adam Chroust

„Pokud vám tisíc lidí řekne, že něco nedokážete, a vy se přesto rozhodnete danou věc zvládnout, rázem na jejich hlase nezáleží. Kromě touhy po dobrodružství ale musíte mít v srdci ještě něco: odvahu.“ To nenapsal žádný dobyvatel Everestu či objevitel pramenů Amazonky, ale osmadvacetiletý mladík, který sotva opustil vysokou školu. Kdyby i tzv. obyčejní lidé měli svůj erb, jistě by do něj Adam Chroust vložil právě tato dvě slova – dobrodružství a statečnost.

Václav Bedřich

Václav Bedřich

Je podepsán pod těmi nejlepšími Večerníčky. Kdo by neznal POHÁDKY OVČÍ BABIČKY, ŠTAFLÍKA A ŠPAGETKU, O MAKOVÉ PANENCE A MOTÝLU EMANUELOVI, ŘÍKÁNÍ O VÍLE AMÁLCE, MAXIPSA FÍKA, O ZVÍŘÁTKÁCH PANA KRBCE nebo BOBA A BOBKA – KRÁLÍKY Z KLOBOUKU. Režíroval i znělku VEČERNÍČKU, která děti, a nejen je, přivolává k televizním obrazovkám nepřetržitě od roku 1965. Za svůj život natočil 357 kreslených, ploškových i loutkových animovaných filmů, které získaly řadu cen u nás i ve světě. Pro Xantypu na něj zavzpomínala jeho dcera Uljana Jiravová.

Joan Baezová

Joan Baezová

Své pětasedmdesátiny v lednu 2016 oslavila Joan Baezová velkolepě. Na pódium v newyorském Beacon Theatre postupně pozvala Paula Simona, Davida Crosbyho, Emmylou Harrisovou, Judy Collinsovou a další zpěváky a hudebníky včetně svého syna Gabriela, hrajícího na perkuse. Byla to oslava folku v podání jeho slavných ikon i nastupujících umělců a pochopitelně hold spoluúčinkujících i přítomného publika jedné z jeho nejvýznamnějších osobností.

Josef Somr

Josef Somr

Pro herectví Josefa Somra se nejvíce hodí přívlastek skromné. Je stejně skromné, jako je on sám. Když jsem ho před více než dvaceti lety oslovila s prosbou, že bych ráda natočila jeho portrét do cyklu GEN, skromně mne odmítl slovy: „Alenko, já si takový film nezasloužím, já se do něj nehodím. A dokud budu soudný, chci, aby se točilo jen se mnou, ne o mně. Až jednou soudný nebudu, ty mi slíbíš, že to nenatočíš…“ Nic jsem tehdy naštěstí neslíbila. A pan Somr je ve svých úctyhodných třiaosmdesáti letech víc než soudný. Tak jsme se konečně domluvili.

Sólo pro Ivana Klánského na Dvořákově Praze

Sólo pro Ivana Klánského na Dvořákově Praze

Cestovatel, fanoušek matematiky a motosportu, vášnivý hráč šachu, ale především jedinečný klavírní virtuos Ivan Klánský příští rok v květnu oslaví 70. narozeniny. S obdivem pročítáme veškeré umělecké zásluhy jedné z našich nejvýraznějších osobností hudební scény: mezinárodní úspěchy, na pět tisíc odehraných koncertů po celém světě, prestižní ocenění i pedagogické zásluhy. Letos 18. září mu bude patřit sólový koncert na festivalu DVOŘÁKOVA PRAHA, na němž odehraje díla svých oblíbenců Ludwiga van Beethovena a Fryderyka Chopina.

Čestmír Suška

Čestmír Suška

Zatímco někteří umělci si vystačí se štětcem, majzlíkem nebo dlátem, Čestmír Suška sahá po brýlích a plazmovém hořáku. Během řemeslné práce oživuje vysloužilé nádrže na pivo, letecký benzin či kapalný plyn a mění je v gigantické síťované koule, létající květiny či háčkované rozhledny.

Ivana Buttry

Ivana Buttry

Při setkání se zahradní architektkou jsem nejdřív byla zvědavá, jak přišla ke svému zvláštnímu příjmení. Vím, že ho nemá po manželovi, pochází totiž z umělecké rodiny Svatošových. Tatínek Ivan je známý malíř, jeden ze dvou bratrů je filmař. Příjmení, lásku ke své profesi i land artu mi vysvětlila v následujícím rozhovoru.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 02/17

XANTYPA XANTYPA 02/17

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 078/17

XANTYPA XANTYPA 078/17

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne