Hawkingův život se singularitami

Narozeniny

Kosmolog Stephen Hawking zkoumá černé díry, které dosud nikdo neviděl, popsal záření, jež by z nich mělo vycházet, ale v dohledné době se nám ho nepodaří detekovat, a marně se snaží spojit teorii gravitace s kvantovou mechanikou. Přesto patří k nejslavnějším vědcům současnosti, protože porozuměl převratnému pokroku v kosmologii ve 20. století a napsal o něm knihu STRUČNÁ HISTORIE ČASU, kterou mnoho lidí dočetlo do konce a uvěřilo jejímu obsahu. Tento výjimečný autor oslavil 8. ledna 2017 pětasedmdesátiny.

 

 hawking1jpg.jpg

 

Osud vesmíru můžeme alespoň částečně číst v životě hvězd. Hvězdy jsou žhavé koule plazmatu a plynu, v nichž slučováním jader lehkých prvků vznikají těžší elementy a uvolňuje se energie, která se dere k povrchu a působí proti účinkům gravitace, snažící se hvězdu smrštit. Co se stane, až hvězdě dojde termonukleární palivo? To záleží na její hmotnosti. Slunce se scvrkne do bílého trpaslíka, jakých můžeme v naší galaxii pozorovat bezpočet. Hvězdy, jejichž hmotnost přesahuje osminásobek hmotnosti Slunce, zkolabují a stanou se z nich černé díry – zhroutí se do bodu nulové velikosti, odkud neunikne ani světlo. Stephen Hawking spolu s Rogerem Penrosem spočítali, že v souladu s obecnou teorií relativity musí být uvnitř černé díry singularita, jejíž hustota bude nekonečná. Podobná singularita se vyskytla i při velkém třesku na samém počátku času. Od té doby se vesmír rozpíná. V současnosti nikdo neví, jestli se bude stále zvětšovat, ustálí se, nebo se jednou smrští. V posledním případě by byla tečkou za jeho existencí další singularita. Nemá smysl ptát se na to, co by přišlo potom. V singularitě neplatí fyzikální zákony známé z pozorovatelného vesmíru a neběží tam čas, žádné „potom“ není definováno, je to, jako bychom na glóbu marně hledali 91. stupeň severní šířky.

 

hawking2jpg.jpg

 

Když slova nestačí
Lidská řeč se vyvinula na Zemi, proto zdejší poměry dokážeme dobře popsat slovy. Jakmile však v představách opustíme rodnou planetu a čelíme obrovským rozměrům vesmíru, slova nám nestačí. Ještě svízelnější je popsat singularity. Na nedostatečnost jazyka i představivosti narážíme také v mikrosvětě atomů. Kvarkům, elementárním částicím, které nemůžeme spatřit ani cítit, přiřadili fyzikové barvy a vůně, což vyvolává naprosto zavádějící asociace.
Výzkum makrokosmu i elementárních částic se neobejde bez složitých matematických výpočtů. Odborníci, kteří jich jsou schopni, často platí za svůj talent řečovou neobratností, může jim chybět cit pro práci s obrazem, případně se potýkají s deficitem sociální inteligence.
Těmto lidem často činí potíže své objevy přiléhavě pojmenovat. Pomoci by jim mohli a měli filologové a filozofové, kteří by také přidali všeobecně srozumitelnou interpretaci. Jenomže jazykovědci mrhají svými schopnostmi v diskutabilních reformách pravopisu a filozofové již v průběhu 19. století ztráceli kontakt s překotným vědecko-technickým pokrokem. Překvapivé objevy kosmologie a kvantové fyziky dvacátého století takřka ignorují. Současní filozofové se nesnaží vykládat vesmír, ale sebe navzájem, interpretují tedy interprety a interprety interpretů… Pokud se vyjádří k vnějšímu světu mimo svůj ustrnulý obor, zabývají se etikou, nikoli podstatou a příčinami.
A právě zde Stephen Hawking nesmírně prospěl lidstvu. Sice nenabídl přirozeně působící názvosloví, ale převyprávěl čtenářům nejvýznamnější poznatky kosmologie 20. století způsobem, který neodradí a nutí přemýšlet.
Odvážil se také zveřejnit svůj výklad těchto objevů pro náboženství. Vzal v potaz pouze víru v jednoho Boha a řekl: „Vzhledem k úspěchům vědeckých teorií při popisu přírody došla většina lidí k závěru, že Bůh ponechává svět vyvíjet se podle vědeckých zákonů a nezasahuje do nich. Zákony však neříkají, jak vesmír vypadal na počátku; zůstává na Bohu, aby rozběhl hodiny.“ V kontextu konce světa dodal: „I kdyby nenastalo smrštění celého vesmíru, vzniknou singularity v omezených oblastech hvězd kolabujících do černých děr. V nich přestanou platit všechny fyzikální zákony. Bohu pak zůstane úplná volnost ovlivňovat události.“ Stephen Hawking vytěsnil Boha do neobyvatelných singularit, zatímco pro běžný chod vesmíru i lidského života ho nepotřebuje. Tím rozladil mnoho posluchačů a nesoulad v náboženských otázkách byl jednou z příčin rozvodu s Jane, horlivou křesťankou.
Teorie velkého třesku ovšem našla oporu u katolické církve, která v ní spatřila představu prvotní iniciace, Stvoření. Církev roku 1951 oficiálně vyhlásila, že model velkého třesku je v souladu s Biblí.
Katolická církev však není jediná, kdo by tuto moderní teorii mohl přijmout za svou. Jedině do singularity na počátku velkého třesku lze promítnout surrealistickou představu nejvyššího bodu, v němž podle André Bretona „život a smrt, reálné a imaginární, minulost a budoucnost, sdělitelné a nesdělitelné, nahoře a dole nejsou vnímány jako protiklady“. První surrealisté se však více než o moderní fyziku zajímali o kabalu, alchymii a hermetismus. Ve všech těchto pramenech se vyskytuje představa bodu, kde dochází ke sjednocení protikladů v jednotě.
Každé monoteistické náboženství musí přijmout skutečnost, že jednotu Boha vytvářejí protiklady, jinak se monopol jediného božstva rozdrolí. Židovský Bůh nemá rodinu, obraz a v nejstarších pramenech ani jméno. Vykazuje znaky osamělé singularity, jejíž vlastnosti nemají hranic. K bezejmennému nepoznatelnému Bohu se hlásí i křesťané a nejdůslednějším monoteistickým náboženstvím je islám, který nepřipouští existenci jiného boha kromě Alláha. Prorok Mohammed propracoval představu jednolité, zákony nespoutané božské singularity k dokonalosti. Mircea Eliade v DĚJINÁCH NÁBOŽENSKÉHO MYŠLENÍ konstatuje: „Intolerance a fanatismus, typické pro proroky a misionáře všech tří uvedených monoteismů, mají svůj vzor a ospravedlnění v samotném Jahvem,“ představě o božství zakletém do vše pohlcující singularity, nabízí se dodat. V této singularitě postupně zmizela většina světových panteonů a kultur, zanikly takřka beze stop, jako hvězdy v černé díře.

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 31. 1. 2017

 

 XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

 

Ivan Větvička, foto ČTK a archiv

XANTYPA 02/17 - výběr z článků

Video k únorové Xantypě

Video k únorové Xantypě





Podívejte se na obsah nové XANTYPY

Meryl Streepová

Meryl Streepová

Letos v lednu získala čestný Zlatý glóbus a ve své děkovné řeči se opřela do xenofobních postojů Donalda Trumpa. „Hollywood je plný cizinců a lidí, kteří přišli odjinud. Když je všechny vyhodíme, budete se moct dívat jenom na fotbal a na bojová umění, což není umění,“ prohlásila Meryl Streepová. Ve svém emotivním projevu se zastala také handicapovaného novináře, kterého Trump ostudně zesměšňoval. Reakce nově zvoleného prezidenta přišla vzápětí: označil Meryl za jednu z nejpřeceňovanějších amerických hereček. Tento dehonestující žvást snad ani nelze brát vážně. Jen málokterá hvězda je totiž uznávanější, pracovitější a kreativnější než právě ona.

David Koller: Většina politiků jsou psychopati

David Koller: Většina politiků jsou psychopati

David Koller žije v Mikulově, kde má dům a dvě děti. Do Prahy už jen dojíždí. Účinkovat, za kamarády nebo dělat rozhovory. Za ta léta už si zvykl. A ostatní také. Jelikož jsme kolegové z branže a dlouho jsme byli takřka sousedé, nepředstírali jsme vykání. Povídali jsme si o životě na jižní Moravě, o jeho dětech a také o skupině Lucie a MeetFactory.

Turkana

Turkana

Největší pouštní jezero představuje symbiózu nehostinné krajiny, rostlin, zvířat a lidí. Jeho příběh je bohužel také důkazem toho, jak i zdánlivě nezranitelný ekosystém může člověk svou ignorací lehce sprovodit ze světa.

Ondřej Gregor Brzobohatý: Filmovou muziku jsem chtěl dělat odmalička

Ondřej Gregor Brzobohatý: Filmovou muziku jsem chtěl dělat odmalička

Od našeho prvního setkání s Ondřejem uplynulo už jistě víc než deset let. Během té doby se stačil stát vyhledávaným a uznávaným skladatelem filmové a scénické hudby, autorem dvou muzikálů, četně oslovovaným aranžérem a producentem, široce oblíbeným moderátorem, hercem a především zpěvákem a interpretem vlastních písní na pomezí jazzu, popu a funky. Spolu se svou druhou ženou Taťánou, Miss World 2006, se nevyhnul ani dychtivému zájmu nevybíravého bulváru, jehož lačnosti ani jeden z nich nevychází právě vstříc.

Skvosty evropské přírody

Skvosty evropské přírody

Nedělá vám dobře let nad oceánem, ale přesto toužíte objevovat neobvyklé přírodní scenérie? Pro dobrodružné zážitky není třeba překročit hranice Evropy.

Jackie

Jackie

Druhého února vstupuje do kin snímek JACKIE, dlouho očekávané drama režiséra Pabla Larraína. Od své loňské premiéry na filmovém festivalu v Benátkách snímek posbíral řadu ocenění od kritiků i festivalových porot, včetně nominace na Zlatý glóbus nebo čerstvé nominace na cenu BAFTA pro představitelku titulní role Natalii Portmanovou.

Prodaná nevěsta

Prodaná nevěsta

Kdo se chce v Africe oženit, musí si připravit peněženku, aby vyvolenou od její rodiny vykoupil. Dřívější symbolická tradice se změnila v odírání ženicha, který však po svatbě může manželku považovat za svůj majetek.

Petra Špalková

Petra Špalková

Dvacet pět písmen, dvacet pět slov a přibližně stejný počet vět. Dost na to, aby na sebe člověk prozradil, co chce. Mnohdy i to, co nechce. Okamžité stručné slovní asociace jsou často upřímnější než dlouho cizelované obsáhlé odpovědi. Abecedu Xantypy můžete brát jako „psychohrátku“ i jako výpověď. Je to pouze na vás, protože počítá s vaší účastí. Závěry – jaká vlastně je abeceda života zpovídaných osobností – si totiž děláte sami.

Benedict Cumberbatch

Benedict Cumberbatch

Na civilních fotografiích připomíná vedoucího skautského oddílu nebo alespoň kladnou postavičku z nějakého komiksového seriálu, třeba RYCHLÝCH ŠÍPŮ. Brity fascinuje až groteskní podobnost jeho tváře a výrazu s chráněným bobrem.

Osobnosti - výběr z článků

Martina Špinková

Martina Špinková

Osmdesát procent lidí si přeje umřít doma, ve svém prostředí, kde jsou mu nablízku jeho nejbližší lidé, jeho pejsek, kočka… Splní se to jen asi čtyřem procentům. Martina Špinková už více než patnáct let pomáhá tento nepoměr změnit. Spoluzaložila domácí hospic Cesta domů, dlouho byla jeho ředitelkou a nyní se jako šéfredaktorka a ilustrátorka stejnojmenného nakladatelství prostřednictvím knížek snaží, aby téma smrti bylo přijímáno jako něco, co se osobně týká každého z nás.

Petr Koura

Petr Koura

Historik Petr Koura se zabývá dějinami 20. století, historii vyučuje na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Je také ředitelem společnosti Collegium Bohemicum sídlící v Ústí nad Labem, zaměřené na historii česko-německých vztahů a na vybudování stálé expozice o dějinách Němců v českých zemích. Loni vyšla v nakladatelství Academia jeho kniha SWINGAŘI A POTÁPKY V PROTEKTORÁTNÍ NOCI, jež podrobně líčí mladický vzdor v dobách nacistického útlaku prostřednictvím západní hudby. „Je to první dílo, které se zasvěceně a se sympatií věnuje fenoménu, jenž byl za nacistické okupace a později v lidové demokracii jedním z nejzajímavějších a nejneprozkoumanějších výrazů odporu k ideologickým režimům v Evropě,“ napsal v předmluvě ke Kourově obsáhlé práci spisovatel Josef Škvorecký.

Pavel Fischer

Pavel Fischer

Pavel Fischer, kandidát na prezidenta. Především ale milující otec, který dal svým dětem přednost před kariérou. Opustil diplomacii, když mu umíral syn. Dnes o této smutné zkušenosti říká: „Stálo to za to.“ Silný příběh našeho bývalého velvyslance v Paříži je plný vrcholů a pádů – a slibuje, že rozumí lidem, kteří se ocitli na dně. Mohla by to být dobrá kvalifikace na prezidenta. A ono umět dokonale několik světových jazyků a mít dobré kontakty i v americkém Kongresu taky není k zahození.

Andrea Sedláčková

Andrea Sedláčková

Nová kniha Andrey Sedláčkové KAŽDÝ NĚCO TAJÍ je společenský román ze současnosti, který nás zavede do atraktivního prostředí filmových celebrit. Snad každý máme nějakého kostlivce ve skříni, a když je člověk navíc hvězda, jeho život se může stát pouhou hříčkou v rukou bezskrupulózního bulváru, který umně využívá nejnižších pudů všech, jejichž prázdné životy často plní. S Andreou Sedláčkovou, ženou mnoha talentů, jsem si chtěla povídat o její nové knize, ale nedalo mi to a nakonec jsme mluvily i o jejím dobrodružném životě, nikoliv nepodobném jednomu z jejích filmových scénářů…

Jiří Kratochvil

Jiří Kratochvil

Narodil se v Brně, kde se také odehrává většina jeho povídek a všechny jeho romány. Proč tato kulisa? „Brno je pro mě velice zvláštní město. A troufnu si tvrdit, že nejen pro mě. Není totiž náhodou, že právě v Brně se narodili dva největší spisovatelé druhé poloviny dvacátého století: Bohumil Hrabal a Milan Kundera,“ vysvětluje Jiří Kratochvil.

Jaroslav Plesl

Jaroslav Plesl

Domluvit si s pracovně velmi vytíženým hercem Dejvického divadla Jaroslavem Pleslem (*1974) čas na rozhovor není tak docela snadné, o to příjemnější je potom posezení se vstřícným, vtipným a prokazatelně empatickým umělcem.

Marie Curie-Skłodowska

Marie Curie-Skłodowska

Jako vůbec první ženě na světě jí byla v roce 1903 udělena Nobelova cena. Za fyziku. O osm let později k ní přibyla druhá, tentokrát za chemii. Pouze čtyři osobnosti se mohou honosit dvěma Nobelovými cenami, a jen jedna z nich je žena – Marie Curie-Skłodowska. Vědkyně, která obětavě pomáhala raněným během první světové války, se narodila před sto padesáti lety, 7. listopadu 1867.

Filip Barankiewicz

Filip Barankiewicz

Baletní soubor Národního divadla je největším a nejproslulejším tanečním tělesem v České republice, jehož založením (1883) vznikla souvislá vývojová tradice českého profesionálního tance. Prvním baletním mistrem byl Václav Reisinger, o sto let později Vlastimil Harapes a posledních patnáct let Petr Zuska. Po jeho ohlášeném odchodu se do výběrového řízení přihlásil i renomovaný polský tanečník Filip Barankiewicz, známý mimo jiné svojí brilantní klasickou výbavou.

Vzpomínání Michaely Bendové

Vzpomínání Michaely Bendové

Zavřu oči a vidím naše první setkání tak barvitě a živě, jako by to bylo včera. Do kavárny DISK na DAMU vchází žena, sněhobílé vlasy, velké oříškové oči. Je si vědoma každého svého kroku a cítí každé oko, které na ni pohlédne. Neznáme se, ale mám pocit, jako bych na ni čekala celý život. Když jsme se konečně našly, cítila jsem obrovskou úlevu a radost, že už nejsem sama a mám na světě někoho, kdo se na mě podívá a ví, a Miška Bendová vždycky ví! Otevřela mi srdce, umožnila mi dýchat a pomáhá mi splnit můj životní sen. Je to moje herecká maminka.

Jaroslav Hutka

Jaroslav Hutka

Jaroslav Hutka, známý folkový zpěvák a také jedna z prvních českých „mániček“, oslavil nedávno sedmdesátku. A také mu, vedle celé série archivních nahrávek, vyšlo zcela nové, aktuální album V ROZPITÝCH BARVÁCH, na němž představil tucet nových písní, zabývajících se tématy poněkud vážnějšími, než u něj bývá obvyklé. Parodie, humor, láska (skladba NEPŮJDU DO NEBE je jedinou výjimkou) a jinotaje se vytratily; převládají písně melancholické, hloubavé, zamyšleně hledající v nedávné i dávné české minulosti důvody současného stavu.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 02/17

XANTYPA XANTYPA 02/17

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 12/17

XANTYPA XANTYPA 12/17

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne