Hawkingův život se singularitami

Narozeniny

Kosmolog Stephen Hawking zkoumá černé díry, které dosud nikdo neviděl, popsal záření, jež by z nich mělo vycházet, ale v dohledné době se nám ho nepodaří detekovat, a marně se snaží spojit teorii gravitace s kvantovou mechanikou. Přesto patří k nejslavnějším vědcům současnosti, protože porozuměl převratnému pokroku v kosmologii ve 20. století a napsal o něm knihu STRUČNÁ HISTORIE ČASU, kterou mnoho lidí dočetlo do konce a uvěřilo jejímu obsahu. Tento výjimečný autor oslavil 8. ledna 2017 pětasedmdesátiny.

 

 hawking1jpg.jpg

 

Osud vesmíru můžeme alespoň částečně číst v životě hvězd. Hvězdy jsou žhavé koule plazmatu a plynu, v nichž slučováním jader lehkých prvků vznikají těžší elementy a uvolňuje se energie, která se dere k povrchu a působí proti účinkům gravitace, snažící se hvězdu smrštit. Co se stane, až hvězdě dojde termonukleární palivo? To záleží na její hmotnosti. Slunce se scvrkne do bílého trpaslíka, jakých můžeme v naší galaxii pozorovat bezpočet. Hvězdy, jejichž hmotnost přesahuje osminásobek hmotnosti Slunce, zkolabují a stanou se z nich černé díry – zhroutí se do bodu nulové velikosti, odkud neunikne ani světlo. Stephen Hawking spolu s Rogerem Penrosem spočítali, že v souladu s obecnou teorií relativity musí být uvnitř černé díry singularita, jejíž hustota bude nekonečná. Podobná singularita se vyskytla i při velkém třesku na samém počátku času. Od té doby se vesmír rozpíná. V současnosti nikdo neví, jestli se bude stále zvětšovat, ustálí se, nebo se jednou smrští. V posledním případě by byla tečkou za jeho existencí další singularita. Nemá smysl ptát se na to, co by přišlo potom. V singularitě neplatí fyzikální zákony známé z pozorovatelného vesmíru a neběží tam čas, žádné „potom“ není definováno, je to, jako bychom na glóbu marně hledali 91. stupeň severní šířky.

 

hawking2jpg.jpg

 

Když slova nestačí
Lidská řeč se vyvinula na Zemi, proto zdejší poměry dokážeme dobře popsat slovy. Jakmile však v představách opustíme rodnou planetu a čelíme obrovským rozměrům vesmíru, slova nám nestačí. Ještě svízelnější je popsat singularity. Na nedostatečnost jazyka i představivosti narážíme také v mikrosvětě atomů. Kvarkům, elementárním částicím, které nemůžeme spatřit ani cítit, přiřadili fyzikové barvy a vůně, což vyvolává naprosto zavádějící asociace.
Výzkum makrokosmu i elementárních částic se neobejde bez složitých matematických výpočtů. Odborníci, kteří jich jsou schopni, často platí za svůj talent řečovou neobratností, může jim chybět cit pro práci s obrazem, případně se potýkají s deficitem sociální inteligence.
Těmto lidem často činí potíže své objevy přiléhavě pojmenovat. Pomoci by jim mohli a měli filologové a filozofové, kteří by také přidali všeobecně srozumitelnou interpretaci. Jenomže jazykovědci mrhají svými schopnostmi v diskutabilních reformách pravopisu a filozofové již v průběhu 19. století ztráceli kontakt s překotným vědecko-technickým pokrokem. Překvapivé objevy kosmologie a kvantové fyziky dvacátého století takřka ignorují. Současní filozofové se nesnaží vykládat vesmír, ale sebe navzájem, interpretují tedy interprety a interprety interpretů… Pokud se vyjádří k vnějšímu světu mimo svůj ustrnulý obor, zabývají se etikou, nikoli podstatou a příčinami.
A právě zde Stephen Hawking nesmírně prospěl lidstvu. Sice nenabídl přirozeně působící názvosloví, ale převyprávěl čtenářům nejvýznamnější poznatky kosmologie 20. století způsobem, který neodradí a nutí přemýšlet.
Odvážil se také zveřejnit svůj výklad těchto objevů pro náboženství. Vzal v potaz pouze víru v jednoho Boha a řekl: „Vzhledem k úspěchům vědeckých teorií při popisu přírody došla většina lidí k závěru, že Bůh ponechává svět vyvíjet se podle vědeckých zákonů a nezasahuje do nich. Zákony však neříkají, jak vesmír vypadal na počátku; zůstává na Bohu, aby rozběhl hodiny.“ V kontextu konce světa dodal: „I kdyby nenastalo smrštění celého vesmíru, vzniknou singularity v omezených oblastech hvězd kolabujících do černých děr. V nich přestanou platit všechny fyzikální zákony. Bohu pak zůstane úplná volnost ovlivňovat události.“ Stephen Hawking vytěsnil Boha do neobyvatelných singularit, zatímco pro běžný chod vesmíru i lidského života ho nepotřebuje. Tím rozladil mnoho posluchačů a nesoulad v náboženských otázkách byl jednou z příčin rozvodu s Jane, horlivou křesťankou.
Teorie velkého třesku ovšem našla oporu u katolické církve, která v ní spatřila představu prvotní iniciace, Stvoření. Církev roku 1951 oficiálně vyhlásila, že model velkého třesku je v souladu s Biblí.
Katolická církev však není jediná, kdo by tuto moderní teorii mohl přijmout za svou. Jedině do singularity na počátku velkého třesku lze promítnout surrealistickou představu nejvyššího bodu, v němž podle André Bretona „život a smrt, reálné a imaginární, minulost a budoucnost, sdělitelné a nesdělitelné, nahoře a dole nejsou vnímány jako protiklady“. První surrealisté se však více než o moderní fyziku zajímali o kabalu, alchymii a hermetismus. Ve všech těchto pramenech se vyskytuje představa bodu, kde dochází ke sjednocení protikladů v jednotě.
Každé monoteistické náboženství musí přijmout skutečnost, že jednotu Boha vytvářejí protiklady, jinak se monopol jediného božstva rozdrolí. Židovský Bůh nemá rodinu, obraz a v nejstarších pramenech ani jméno. Vykazuje znaky osamělé singularity, jejíž vlastnosti nemají hranic. K bezejmennému nepoznatelnému Bohu se hlásí i křesťané a nejdůslednějším monoteistickým náboženstvím je islám, který nepřipouští existenci jiného boha kromě Alláha. Prorok Mohammed propracoval představu jednolité, zákony nespoutané božské singularity k dokonalosti. Mircea Eliade v DĚJINÁCH NÁBOŽENSKÉHO MYŠLENÍ konstatuje: „Intolerance a fanatismus, typické pro proroky a misionáře všech tří uvedených monoteismů, mají svůj vzor a ospravedlnění v samotném Jahvem,“ představě o božství zakletém do vše pohlcující singularity, nabízí se dodat. V této singularitě postupně zmizela většina světových panteonů a kultur, zanikly takřka beze stop, jako hvězdy v černé díře.

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 31. 1. 2017

 

 XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

 

Ivan Větvička, foto ČTK a archiv

XANTYPA 02/17 - výběr z článků

Video k únorové Xantypě

Video k únorové Xantypě





Podívejte se na obsah nové XANTYPY

Meryl Streepová

Meryl Streepová

Letos v lednu získala čestný Zlatý glóbus a ve své děkovné řeči se opřela do xenofobních postojů Donalda Trumpa. „Hollywood je plný cizinců a lidí, kteří přišli odjinud. Když je všechny vyhodíme, budete se moct dívat jenom na fotbal a na bojová umění, což není umění,“ prohlásila Meryl Streepová. Ve svém emotivním projevu se zastala také handicapovaného novináře, kterého Trump ostudně zesměšňoval. Reakce nově zvoleného prezidenta přišla vzápětí: označil Meryl za jednu z nejpřeceňovanějších amerických hereček. Tento dehonestující žvást snad ani nelze brát vážně. Jen málokterá hvězda je totiž uznávanější, pracovitější a kreativnější než právě ona.

David Koller: Většina politiků jsou psychopati

David Koller: Většina politiků jsou psychopati

David Koller žije v Mikulově, kde má dům a dvě děti. Do Prahy už jen dojíždí. Účinkovat, za kamarády nebo dělat rozhovory. Za ta léta už si zvykl. A ostatní také. Jelikož jsme kolegové z branže a dlouho jsme byli takřka sousedé, nepředstírali jsme vykání. Povídali jsme si o životě na jižní Moravě, o jeho dětech a také o skupině Lucie a MeetFactory.

Turkana

Turkana

Největší pouštní jezero představuje symbiózu nehostinné krajiny, rostlin, zvířat a lidí. Jeho příběh je bohužel také důkazem toho, jak i zdánlivě nezranitelný ekosystém může člověk svou ignorací lehce sprovodit ze světa.

Ondřej Gregor Brzobohatý: Filmovou muziku jsem chtěl dělat odmalička

Ondřej Gregor Brzobohatý: Filmovou muziku jsem chtěl dělat odmalička

Od našeho prvního setkání s Ondřejem uplynulo už jistě víc než deset let. Během té doby se stačil stát vyhledávaným a uznávaným skladatelem filmové a scénické hudby, autorem dvou muzikálů, četně oslovovaným aranžérem a producentem, široce oblíbeným moderátorem, hercem a především zpěvákem a interpretem vlastních písní na pomezí jazzu, popu a funky. Spolu se svou druhou ženou Taťánou, Miss World 2006, se nevyhnul ani dychtivému zájmu nevybíravého bulváru, jehož lačnosti ani jeden z nich nevychází právě vstříc.

Skvosty evropské přírody

Skvosty evropské přírody

Nedělá vám dobře let nad oceánem, ale přesto toužíte objevovat neobvyklé přírodní scenérie? Pro dobrodružné zážitky není třeba překročit hranice Evropy.

Jackie

Jackie

Druhého února vstupuje do kin snímek JACKIE, dlouho očekávané drama režiséra Pabla Larraína. Od své loňské premiéry na filmovém festivalu v Benátkách snímek posbíral řadu ocenění od kritiků i festivalových porot, včetně nominace na Zlatý glóbus nebo čerstvé nominace na cenu BAFTA pro představitelku titulní role Natalii Portmanovou.

Prodaná nevěsta

Prodaná nevěsta

Kdo se chce v Africe oženit, musí si připravit peněženku, aby vyvolenou od její rodiny vykoupil. Dřívější symbolická tradice se změnila v odírání ženicha, který však po svatbě může manželku považovat za svůj majetek.

Petra Špalková

Petra Špalková

Dvacet pět písmen, dvacet pět slov a přibližně stejný počet vět. Dost na to, aby na sebe člověk prozradil, co chce. Mnohdy i to, co nechce. Okamžité stručné slovní asociace jsou často upřímnější než dlouho cizelované obsáhlé odpovědi. Abecedu Xantypy můžete brát jako „psychohrátku“ i jako výpověď. Je to pouze na vás, protože počítá s vaší účastí. Závěry – jaká vlastně je abeceda života zpovídaných osobností – si totiž děláte sami.

Benedict Cumberbatch

Benedict Cumberbatch

Na civilních fotografiích připomíná vedoucího skautského oddílu nebo alespoň kladnou postavičku z nějakého komiksového seriálu, třeba RYCHLÝCH ŠÍPŮ. Brity fascinuje až groteskní podobnost jeho tváře a výrazu s chráněným bobrem.

Osobnosti - výběr z článků

Sólo pro Ivana Klánského na Dvořákově Praze

Sólo pro Ivana Klánského na Dvořákově Praze

Cestovatel, fanoušek matematiky a motosportu, vášnivý hráč šachu, ale především jedinečný klavírní virtuos Ivan Klánský příští rok v květnu oslaví 70. narozeniny. S obdivem pročítáme veškeré umělecké zásluhy jedné z našich nejvýraznějších osobností hudební scény: mezinárodní úspěchy, na pět tisíc odehraných koncertů po celém světě, prestižní ocenění i pedagogické zásluhy. Letos 18. září mu bude patřit sólový koncert na festivalu DVOŘÁKOVA PRAHA, na němž odehraje díla svých oblíbenců Ludwiga van Beethovena a Fryderyka Chopina.

Čestmír Suška

Čestmír Suška

Zatímco někteří umělci si vystačí se štětcem, majzlíkem nebo dlátem, Čestmír Suška sahá po brýlích a plazmovém hořáku. Během řemeslné práce oživuje vysloužilé nádrže na pivo, letecký benzin či kapalný plyn a mění je v gigantické síťované koule, létající květiny či háčkované rozhledny.

Ivana Buttry

Ivana Buttry

Při setkání se zahradní architektkou jsem nejdřív byla zvědavá, jak přišla ke svému zvláštnímu příjmení. Vím, že ho nemá po manželovi, pochází totiž z umělecké rodiny Svatošových. Tatínek Ivan je známý malíř, jeden ze dvou bratrů je filmař. Příjmení, lásku ke své profesi i land artu mi vysvětlila v následujícím rozhovoru.

Astrid Lindgrenová

Astrid Lindgrenová

Švédská spisovatelka Astrid Lindgrenová se už za svého života stala legendou. S jejími knížkami vyrostlo několik generací dětí z celého světa. Její hlas měl ale velkou váhu i ve veřejných debatách. Protestovala například proti velkochovům, apelovala na to, aby lidé nezapomínali, že zvířata jsou živé bytosti. Zákonu na ochranu zvířat, o který se zasadila, se na její počest začalo říkat Lex Lindgren. V letošním roce si připomínáme 110. výročí jejího narození a 15. výročí jejího úmrtí.

Zdeněk Sternberg

Zdeněk Sternberg

Posázavský pacifik mu jezdí takřka pod okny. Na jeho trať shlíží z rodového hradu Český Šternberk a občas hukot lokálky vpadá i do našeho rozhovoru. Oblíbenou výletní dráhu, která je jen o dvacet let starší než on sám, ale miluje, ostatně jeho dědeček Filip byl jejím hlavním akcionářem. Při stém výročí dokončení tratě č. 212 si dokonce zkusil, jak se na ní řídí parní lokomotiva. Prý je to docela jednoduché… Takhle ale mluví s lehkou sebeironií skoro o všem, i když mu letos v srpnu bude už devadesát čtyři let a má za sebou život plný dramatických ústrků i vzestupů. Zůstává tak věren rodovému heslu, které se vztahuje ke šternberské erbovní hvězdě: Nescit occasum – Nezná západu čili Nikdy nezapadá.

Sidse Babett Knudsen

Sidse Babett Knudsen

Je krásná, ale ne prvoplánově. Na první pohled působí velmi inteligentně a rozhodně. Francouzská média ji označila jako „la femme épatante“, úžasnou ženu. Čeští televizní diváci ji nyní znají především jako brilantní představitelku dánské premiérky v seriálu u nás uváděném pod názvem VLÁDA, který slavil mimořádné úspěchy ve více než třiceti zemích světa – od Austrálie až po Spojené státy. Jmenuje se Sidse Babett Knudsen, je Dánka, ale jako by z té brunetky vyzařovalo i cosi románského, vřelost, přívětivost, spontaneita.

Zuzana Stivínová

Zuzana Stivínová

Osmidílný seriál PUSTINA stál více méně na její postavě osudem i lidským podraznictvím zkoušené starostky malé severočeské obce. V televizním filmu MONSTRUM je manželkou nešťastného autora Stalinova pomníku na Letné. Pro vypjaté role má své dispozice: mluví s gradující vnitřní naléhavostí, bezchybně artikuluje, v jejích větách zcela chybí obvyklá slovní vata a uniformní řečová klišé. Evidentně má jasno v životě i práci, ale ne bez pochyb a schopnosti akceptovat jiný názor, jiný postoj. Je empatická, i když to tak zprvu nevypadá, a když si vedle vás stoupne na vysokých podpatcích, můžete lehce znejistět.

Keira Knightley

Keira Knightley

Již podruhé britskou herečku Keiru Knightley práce na filmu zavála do Čech, kde právě natáčela poválečné drama THE AFTERMATH (NÁSLEDKY), v němž ztělesňuje hlavní ženskou roli, manželku britského důstojníka Rachel Morganovou. Děj filmu vznikl podle stejnojmenné knihy Rhidiana Brooka a zavádí nás do Hamburku v roce 1946.

Magdaléna Borová

Magdaléna Borová

Herečka Magdaléna Borová není příliš známá z médií, divadelní fanoušci o ní ovšem dobře vědí, protože technicky skvěle vybavená, všestranná interpretka patří už řadu let k oporám činohry Národního divadla. Fandím jí už poměrně dlouho, za roli Elisabeth v inscenaci PÝCHA A PŘEDSUDEK jsem ji v zatím poslední anketě kritiků nominoval na výkon roku. Setkání s ní nad zázvorovým čajem bylo velmi příjemné.

Hynek Bočan

Hynek Bočan

Vážím si lidí, kteří něco dokázali, a přitom zůstali slušní. Jedním z nich je po­dle mě režisér Hynek Bočan. V našem rozhovoru jsme společně probírali je­ho věhlasné snímky i nutné úlitby.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 02/17

XANTYPA XANTYPA 02/17

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 05/17

XANTYPA XANTYPA 05/17

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne2