Michal Navrátil: Dvacet sedm metrů volným pádem

Mám kamaráda, pro něhož je i myslivecký posed příliš vysoko. Dostává závratě. A rozhledny pozoruje ze země. Michal Navrátil by pro něj byl něco jako mimozemšťan. Ten totiž vyleze třeba do výšky dvaceti sedmi metrů, odkud skáče do vody. A může to být do bazénu nebo z útesu do moře. V letu dělá navíc salta a přemety a patří v tom ke čtyřem nejlepším lidem na světě.

navratil1jpg.jpg

Splněné sny
Tahle extrémní sportovní disciplína se jmenuje cliff diving nebo high diving a Michal Navrátil se k ní dostal naprostou náhodou. Jeho otec trénoval plavce, takže snad ani nešlo jinak, než aby Michal také plaval, a to rovnou závodně. Pak našel zalíbení v gymnastice, ale po úrazu musel nechat obojího. „Mamka přišla s nápadem, ať využiju zkušenosti z plavání i gymnastiky při skocích do vody, což mi připadalo jako dobrý tip. Jenže brzy mi ho zprotivil trenér, který mě neustále nutil dělat jeden a týž skok, který mi nešel. Už ve škole jsem měl nervy z toho, co mě odpoledne zase čeká, a tak jsem se na to vykašlal. Netušil jsem, že o rok později ten skok hravě zvládnu,“ vzpomíná na trnité začátky cesty, jež ho posléze dovedla k úspěchu. S kamarádem z oddílu, který také skončil kvůli trenérovi, se rozhodli užívat si života. Bylo jim patnáct šestnáct let, chodili na diskotéky a občas do hospody. V jednom podniku potkali pořadatele závodů ve skocích do vody. „Mělo se skákat z deseti metrů. S tím jsme neměli zkušenosti, protože na trénincích jsme jen výjimečně zkusili sedmimetrovou věž, jinak byla běžná třímetrová. Ale šlo jen o to odhodlat se a skočit. Udělal jsem to a zalíbilo se mi to. Najednou jsem si uvědomil, že je kolem spousta holek, které nás obdivují, večer byla party, lidi nám fandili, tak jsem začal trénovat, abych byl lepší. Pak jsem náhodou viděl v televizi cliff diving a došlo mi, že přesně tohle chci dělat.“
Rok Michal pořádně trénoval a pak se zúčastnil mistrovství Evropy ve švýcarském Ponte Brolla, kde skákal z patnácti- i dvacetimetrové skály do horské vody a skončil dvanáctý z osmnácti. „I to mě motivovalo, vždyť jsem se high divingu věnoval krátce, takže jsem hned pokračoval na Red Bull závody – nejvyšší metu, jaká v tomhle sportu na světě existuje a kterou jsem tolik obdivoval v televizi. Skončilo to fiaskem. Jen jsem vylezl, že se podívám na skokánek, už pro mě šli a vyvedli mě s vysvětlením, že skákat mohou jen pozvaní a přihlášení, což já nebyl. Začal jsem trénovat o to víc, za rok jsem skončil na mistrovství Evropy osmý a další rok třetí. Neustále jsem totiž myslel na to, že když budu na Evropě alespoň třetí, smím na Red Bull. A podařilo se! Když jsem vylezl na skokánek, pohled dolů do sedmadvacetimetrové hloubky byl strašný, ale zároveň jsem byl neuvěřitelně šťastný – to, o čem jsem snil a tolik kvůli tomu pět let dřel, se splnilo!“

navratil2jpg.jpg

Lektvar z hadí kůže
Michal začal jezdit na Red Bull závody, kde se seznámil s elitou high divingu a zároveň zjistil, že by možná mohl předvádět své dovednosti na různých show, což by vyřešilo hned dvě důležité věci najednou – vydělal by peníze a trénoval na závody. V té době studoval fakultu tělesné výchovy a sportu a zvažoval, zda být sice vystudovaný, ale průměrný učitel, nebo riskovat a dělat, co ho baví. Nakonec se rozhodl pro druhou varian­tu. Odešel ze školy, během jediného týdne si vyřídil vízum do Číny, za poslední peníze koupil letenku a odletěl do Hongkongu pracovat ve vodní show. Jenže všechno bylo jinak, než čekal. Měsíčně dostával plat osm set dolarů v době, kdy byl dolar za šestnáct korun. Místo posilovny měl k dispozici lavici a kus koberce. Anglicky uměl říct pouze, že je unavený, hladový a skáče do vody. Nikdo mu nechtěl pomoci, na lodi figuroval pouze jako atrakce – živá věc. „Měl jsem tři vystoupení denně, šest dní v týdnu. Dva týdny trvalo, než si tělo na takovou zátěž zvyklo. Sílu na trénink jsem už neměl, všechnu energii jsem spotřeboval na vystoupení. Po třech měsících jsem byl hodně unavený, během jednoho vystoupení jsem proto neudržel tělo dokonale zpevněné a při nárazu na vodní hladinu při pádu z šestadvaceti metrů se mi protočil kotník. Doktor mi chtěl dát na měsíc sádru, ale během té doby bych vyčerpal všechny peníze a už bych neměl za co žít. Pak mi kamarád řekl o Číňanovi praktikujícím tradiční čínskou medicínu. Byl jsem zoufalý a ochotný zkusit cokoliv. Číňan mi hematom promasíroval bylinným olejem. Sice jsem při tom brečel bolestí, ale vyplatilo se vše vydržet. Nakonec mi namazal kotník jakousi bylinnou pastou, která ztuhla. K tomu jsem dostal lektvar z hadí kůže, nějakých kořínků a bylin. Nesměl jsem pít nic jiného, ale stal se zázrak – za deset dní jsem mohl chodit a za čtrnáct jsem zase skákal ve vodní show!“

 

navratil3jpg1.jpg
Michal v odborné péči

 

 

Vysněná práce
Samozřejmě to nebyl jediný Michalův úraz, má za sebou například složitou operaci ramene nebo menisku, ale určitě šlo o nejúžasnější léčebnou metodu. V Číně se také naučil spoléhat jen sám na sebe, proto také už nikdy neměl trenéra. Sledoval konkurenci, učil se z jejích i vlastních chyb a řídil se heslem Emila Zátopka: Když nemůžeš, přidej! Loni se mu podařilo Red Bull závody vyhrát a vítězství obhájit, což dokázali jen tři lidé na světě. Michal je čtvrtý, ale už pokukuje po další metě: rád by vyhrál třikrát po sobě, což se mu prý nejspíš nepodaří. Kdyby záleželo jen na píli, tak skeptický by nebyl, ovšem připletla se do toho nejen skvělá práce, ale také životní láska. A na tolika frontách zároveň zkrátka na sto procent bojovat nejde, pokud se tak tedy dá hovořit i o partnerství. Před osmi roky dostal tip na společnost, která sháněla skokany do vody pro show na své nové výletní lodi. Byla to skvělá příležitost – Michal žil půl roku v Praze a půl roku na lodi, kde se nemusel zabývat složenkami, úřady, zkrátka ničím kromě mezilidských vztahů a svého vystoupení. Jde o jednu z největších zaoceánských lodí a Michal na ní tráví zimu a jaro už podeváté. „Můžu skloubit práci s koníčkem, zároveň mám čas sám na sebe, když chci trénovat, trénuji – například každé ráno, abych si zasloužil snídani, vyběhnu do šestnáctého patra až nahoru na loď a pak dělám kliky, dřepy, angličáky. Život tady plyne úplně jinak, a když se pak vrátím do Čech, zdá se mi, jako kdyby ostatní zestárli tak o pět let. Jediným problémem na moři jsou mezilidské vztahy, protože po dvou měsících se z lodi stává takzvaná ponorka. Ten je naštvaný na toho, ten zas intrikaří všude kolem sebe. Trvalo mi dost dlouho, než jsem se v takovém prostředí naučil žít. Osvědčilo se nikoho si moc nevšímat, nechodit do barů a starat se sám o sebe. Pak se dá se skupinou šestnácti akrobatů vydržet i ten půlrok,“ usmívá se.

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 31. 1. 2017

 

 XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

Jana Flašková, foto archiv Michala Navrátila

XANTYPA 02/17 - výběr z článků

Video k únorové Xantypě

Video k únorové Xantypě





Podívejte se na obsah nové XANTYPY

Meryl Streepová

Meryl Streepová

Letos v lednu získala čestný Zlatý glóbus a ve své děkovné řeči se opřela do xenofobních postojů Donalda Trumpa. „Hollywood je plný cizinců a lidí, kteří přišli odjinud. Když je všechny vyhodíme, budete se moct dívat jenom na fotbal a na bojová umění, což není umění,“ prohlásila Meryl Streepová. Ve svém emotivním projevu se zastala také handicapovaného novináře, kterého Trump ostudně zesměšňoval. Reakce nově zvoleného prezidenta přišla vzápětí: označil Meryl za jednu z nejpřeceňovanějších amerických hereček. Tento dehonestující žvást snad ani nelze brát vážně. Jen málokterá hvězda je totiž uznávanější, pracovitější a kreativnější než právě ona.

David Koller: Většina politiků jsou psychopati

David Koller: Většina politiků jsou psychopati

David Koller žije v Mikulově, kde má dům a dvě děti. Do Prahy už jen dojíždí. Účinkovat, za kamarády nebo dělat rozhovory. Za ta léta už si zvykl. A ostatní také. Jelikož jsme kolegové z branže a dlouho jsme byli takřka sousedé, nepředstírali jsme vykání. Povídali jsme si o životě na jižní Moravě, o jeho dětech a také o skupině Lucie a MeetFactory.

Turkana

Turkana

Největší pouštní jezero představuje symbiózu nehostinné krajiny, rostlin, zvířat a lidí. Jeho příběh je bohužel také důkazem toho, jak i zdánlivě nezranitelný ekosystém může člověk svou ignorací lehce sprovodit ze světa.

Ondřej Gregor Brzobohatý: Filmovou muziku jsem chtěl dělat odmalička

Ondřej Gregor Brzobohatý: Filmovou muziku jsem chtěl dělat odmalička

Od našeho prvního setkání s Ondřejem uplynulo už jistě víc než deset let. Během té doby se stačil stát vyhledávaným a uznávaným skladatelem filmové a scénické hudby, autorem dvou muzikálů, četně oslovovaným aranžérem a producentem, široce oblíbeným moderátorem, hercem a především zpěvákem a interpretem vlastních písní na pomezí jazzu, popu a funky. Spolu se svou druhou ženou Taťánou, Miss World 2006, se nevyhnul ani dychtivému zájmu nevybíravého bulváru, jehož lačnosti ani jeden z nich nevychází právě vstříc.

Skvosty evropské přírody

Skvosty evropské přírody

Nedělá vám dobře let nad oceánem, ale přesto toužíte objevovat neobvyklé přírodní scenérie? Pro dobrodružné zážitky není třeba překročit hranice Evropy.

Jackie

Jackie

Druhého února vstupuje do kin snímek JACKIE, dlouho očekávané drama režiséra Pabla Larraína. Od své loňské premiéry na filmovém festivalu v Benátkách snímek posbíral řadu ocenění od kritiků i festivalových porot, včetně nominace na Zlatý glóbus nebo čerstvé nominace na cenu BAFTA pro představitelku titulní role Natalii Portmanovou.

Prodaná nevěsta

Prodaná nevěsta

Kdo se chce v Africe oženit, musí si připravit peněženku, aby vyvolenou od její rodiny vykoupil. Dřívější symbolická tradice se změnila v odírání ženicha, který však po svatbě může manželku považovat za svůj majetek.

Petra Špalková

Petra Špalková

Dvacet pět písmen, dvacet pět slov a přibližně stejný počet vět. Dost na to, aby na sebe člověk prozradil, co chce. Mnohdy i to, co nechce. Okamžité stručné slovní asociace jsou často upřímnější než dlouho cizelované obsáhlé odpovědi. Abecedu Xantypy můžete brát jako „psychohrátku“ i jako výpověď. Je to pouze na vás, protože počítá s vaší účastí. Závěry – jaká vlastně je abeceda života zpovídaných osobností – si totiž děláte sami.

Benedict Cumberbatch

Benedict Cumberbatch

Na civilních fotografiích připomíná vedoucího skautského oddílu nebo alespoň kladnou postavičku z nějakého komiksového seriálu, třeba RYCHLÝCH ŠÍPŮ. Brity fascinuje až groteskní podobnost jeho tváře a výrazu s chráněným bobrem.

Sport - výběr z článků

Michal Navrátil: Dvacet sedm metrů volným pádem

Michal Navrátil: Dvacet sedm metrů volným pádem

Mám kamaráda, pro něhož je i myslivecký posed příliš vysoko. Dostává závratě. A rozhledny pozoruje ze země. Michal Navrátil by pro něj byl něco jako mimozemšťan. Ten totiž vyleze třeba do výšky dvaceti sedmi metrů, odkud skáče do vody. A může to být do bazénu nebo z útesu do moře. V letu dělá navíc salta a přemety a patří v tom ke čtyřem nejlepším lidem na světě.

Plavkyně Simona Baumrtová

Plavkyně Simona Baumrtová

Usměvavá skromná blondýnka Simona Baumrtová je tak trochu přírodní úkaz. Má fotografickou paměť, jen tak pro zábavu si dělá doktorát a ráda by se vrátila z letošní olympiády s co nejlepším výsledkem, protože za čtyři roky třeba bude mít rodinu a kariéru naší nejúspěšnější plavkyně jí kromě vzpomínek budou připomínat jen nádherné zážitky a pár cenných kovů.

Fotbalové portréty Zuzany Maléřové

Fotbalové portréty Zuzany Maléřové

Narodil se 18. srpna 1992. Maminka María José pracuje v soudnictví, je veselá, ale také výrazně pořádkumilovná. Což bylo těžké, protože malý Néstor měl úplně jiné „starosti“ a příliš nechápal, proč by měl věci uklízet jiným způsobem, než že je prostě někam odhodí. Taky byla přísná, co se týkalo učení. Tatínek José Angel je obchodní zástupce firmy, která prodává špičkové španělské sýry. Dohlížel na Néstora po fotbalové stránce, vozil ho na tréninky, hodně ho podporoval, ale také na něj hodně tlačil. Při zápasech na syna určitým specifickým způsobem pískal, a když se ten zvuk ozval, Néstor věděl, že musí nějak reagovat. Strašně ho to štvalo. Táta byl důrazný i ve výchově, ale byla s ním i legrace, a když se cítil spokojeně, byl skvělý. Jakmile se ovšem rozzlobil, bylo náročné s ním vydržet. Néstor se mu podobá. Jen světle hnědé oči a nos má po mamince. Je jedináček a rodiče s ním v útlém dětství dost bojovali. Byl neskutečně aktivní, v noci se neustále budil a pamatuje si jediné, že chtěl hrát fotbal.

Bernardová jako první Čech přeplavala úžinu mezi Robben Island a Kapským Městem

Bernardová jako první Čech přeplavala úžinu mezi Robben Island a Kapským Městem

 Abhejali Bernardová (39) ze Sri Chinmoy Marathon Teamu Zlín si připsala další plavecký úspěch přeplaváním úžiny mezi ostrovem Robben Island (v překladu Tulení ostrov) a Kapským Městem v Jihoafrické republice. 6.nejtěžší přeplavbu na jižní polokouli zvládla jako první Čech, když za 2h 35 minut překonala vzdálenost 7,5 km ve vodě o teplotě pouhých 9-11°C.

Fotbalové portréty Zuzany Maléřové

Fotbalové portréty Zuzany Maléřové

Narodil se 6. listopadu 1981 v Rize a v hlavním městě Lotyšska prošel všemi mládežnickými fotbalovými kategoriemi. Začal však poměrně pozdě, bylo mu skoro třináct let. A to i přesto, že táta fotbal miloval a odmalička si s ním kopal. Vyrůstal v činžáku, jedna strana domu neměla okna, tak si tam s kluky udělali bránu a hráli fotbal. Maminka však měla raději jiné sporty, třeba tenis nebo plavání. Otec byl stavební inženýr, máma vystudovala stejnou školu jako on, právě na vysoké škole se potkali.

Fotbalové portréty Zuzany Maléřové

Fotbalové portréty Zuzany Maléřové

Narodil se 21. března 1992. Na svých prvních sedm let života, prožitých ve Štrasburku, si příliš nevzpomíná. Vybavuje se mu, jak to vypadalo ve školce a u babičky, která mu vařila a starala se o něj. Máma se ve Štrasburku narodila, a tohle „město cest“, jak zní jeho překlad, jako by předpovědělo Jeanovo budoucí putování. Tatínek pochází z Čadu, ale už jako malý kluk přicestoval z Afriky s rodinou do Francie.

Fotbalové portréty Zuzany Maléřové

Fotbalové portréty Zuzany Maléřové

Narodil se ve vesnici Lukáčovce, dvacet kilometrů od Nitry. Tady kopal vesnický fotbal na ulici a od osmi let i na fotbalovém hřišti. Když mu bylo třináct, hráli školní zápas proti Nitře. Prohráli 14:1 a ten jediný gól dal on. Klub o něj projevil zájem, ale Lukáš se příliš neradoval. Byl na vesnici šťastný, bál se nové školy i lidí. Když však už z Nitry volali popáté, maminka najednou do telefonu pronesla: „Dobře, tak on přijede.“ Koukal na ni s vykulenýma očima, co to udělala. Možná nejdůležitější moment v jeho životě. Mnohokrát už ji v duchu poděkoval. Maminka byla sportovně založená, hrála házenou, otce zajímala auta, motorky, po obou rodičích jejich zájmy podědil. Byli čtyři sourozenci, tři bratři a sestra, Lukáš je nejmladší. Táta hodně pracoval, o fotbal se starala máma.

Mistryně světa  Jana Kosťová

Mistryně světa Jana Kosťová

 S Janou jsem se seznámil před mnoha lety, když jsme oba navštěvovali kursy fotografie. Hned jsme si padli do oka. To se ještě jmenovala Fialová, cestovala po světě s krosnou a fotoaparátem a kromě toho v Praze zajišťovala velké akce pro mezinárodní klientelu. Během let se naše cesty rozdělily, ale přáteli jsme nepřestali být ani na dálku. Teď, když jsme se potkali, má s manželem Pavlem krásná dvojčata. A kromě zajišťování akcí pro mezinárodní klientelu se pyšní titulem mistryně světa v trail orienteeringu pro rok 2013 a je aktuální mistryní ČR pro rok 2015. A i když je na káře – nemá ráda výraz na vozíčku – je to stále ta pozitivní rozesmátá holka.

Tenistka Nicole Vaidišová

Tenistka Nicole Vaidišová

Před pěti lety ukončila předčasně kariéru. Alespoň tak to tehdy prezentovala tenisová média. Jenže Nicole Vaidišová to vidí jinak: „Já jsem se sama k tomu nikdy nevyjádřila, nikdy jsem neřekla, že jsem definitivně skončila. Přestala jsem hrát a všichni si vydedukovali, co potřebovali.“ Od loňského září se bývalá světová „sedmička“ vrací mezi tenisovou elitu.

O kolech, míči a pořádných chlapech

O kolech, míči a pořádných chlapech

Když mi kamarádka řekla, že o víkendu bude nedaleko od mého domova pískat zápasy ragby vozíčkářů, nezaváhal jsem ani na chvíli, vzal fotoaparát a vydal se na hřiště. Něco málo jsem o ragby věděl, ale až do této chvíle netušil , že je možné hrát ho i na vozíku. Skoro každý si někdy posteskne, jak má ten život těžký. Je to – jako ve všem – otázka úhlu pohledu. Přijde mi zvláštní a pozoruhodné, že ti, kteří by mohli na osud žehrat nejvíc, si stěžují nejméně. Bojují, snaží si život užívat a plačtivé stěžování přenechávají těm, kterým je pohodlně v roli nicnedělající oběti vlastního života.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 02/17

XANTYPA XANTYPA 02/17

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 04/17

XANTYPA XANTYPA 04/17

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne