Daniel Herman: Nebudu se chovat jako pohůnek Pekingu

Daniel Herman býval sekretářem kardinála Miloslava Vlka, mluvčím České biskupské konference i ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů. Nyní je ministrem kultury a jako takový vzbudil emoce přijetím dalajlámy, což se nelíbilo v Číně.

 

 herman1jpg.jpg

 

Pane ministře, byl jste někdy ministrantem?

Samozřejmě. Mimochodem, slova ministr i mi­nistrant mají stejný latinský základ minist­rare, což znamená sloužit. Tak to i chápu. Podle mého názoru je to jediný smysluplný výklad pozice ve vládě.

Když jsem si o vás sbíral materiály…

To zní zajímavě… (úsměv)

Teď jste promluvil jako ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů. Proč to vlastně s vámi a ÚSTR tenkrát tak dopadlo?

Když to řeknu eufemisticky, šlo o názorový střet, jestli byl komunismus od začátku do konce totalitní, nebo nebyl. Já zastávám názor, že byl. Vedoucí úloha KSČ existovala i v roce 1968, dominantní postavení Sovětského svazu také a v letech 1968 až 1990 k tomu přibyla přítomnost okupačních vojsk. To všechno jsou symptomatické znaky toho, že tady nebyla úplná svoboda. Nakonec o tom hovořila i Brežněvova doktrína omezené suverenity. Někteří říkají, že rok 1968 znamenal konec totalitního režimu, pak už to byl jen režim autoritářský, ale já nepřijímám tezi, která relativizuje zločinnou totalitní podstatu komunistického režimu od jeho začátku až do konce.

Dá se říct, že jste v čele ÚSTR vlastně překážel předpokládanému povolebnímu objetí ČSSD s KSČM, k němuž ale nakonec nedošlo?

Takhle jednoduché to není, protože v ČSSD byli také lidé, v nichž jsem měl velikou oporu. Na druhou stranu se někteří politici TOP 09 stavěli k té věci hodně pragmaticky, takže to šlo trochu napříč stranami. Vlastně to byla otázka osobnostní a osobní.

Je nyní ohroženo volné nahlížení do archivů?

Pokud jsem informovaný, tak přímé na­hlížení do materiálů ohrožené není. Spíš zvítězily akcenty, které, jak už jsem říkal, relativizují totalitní podstatu komunistického režimu v 70. a 80. letech.

Komunistická poslankyně Semelová chce nahradit program PŘÍBĚHY BEZPRÁVÍ „příběhy bezpráví za dvacet pět let současného režimu“. To je hodně zaslepené pojetí, ne?

Každý člověk dává tím, co dělá a co říká, výpověď především sám o sobě. Paní poslankyně Semelová je o tom přesvědčená, já s ní naprosto nesouhlasím. Žijeme nicméně v demokratické zemi a je třeba, abychom sváděli politický souboj kultivovaně, o což se velmi snažím, a paní poslankyně ze svého úhlu pohledu také. Je na voličích, aby rozhodli. Podle mého přesvědčení jsou důkazy o zločinné podstatě komunistického režimu dostatečně výmluvné. Všude, kde se komunisté a jejich ideologie dostali k moci, ať to bylo v Evropě, Asii, Latinské Americe, vždycky to bylo spojené s násilím. Neexistuje jediná výjimka, kdy by tomu bylo jinak.

 

herman2jpg.jpg

 

Předpokládám, že jako bývalý kněz ctíte Desatero a nelžete…

Bývalý kněz vlastně neexistuje. Je to svátostné znamení na duši a já se k té kontinuitě života hlásím. Jen jsem požádal apoštolský stolec o uvolnění z duchovenských závazků a bylo mi vyhověno.

Zbavil vás papež takzvanou laicizací i celibátu, takže se můžete už bez jeho dalšího souhlasu třeba oženit?

Ano. Papeže bych musel požádat, kdybych chtěl reaktivovat plnohodnotnou duchovenskou službu.

Takže jste takový „spící špion“…

Téhle formulace bych se trošku obával, protože by si tam někdo mohl dodat „vatikánský“ a okamžitě to zapadne do určitého klišé. (úsměv) Každopádně Desatero pokládám za základní referenční rámec, ve kterém se pohybujeme. Nelže se, protože je to špatné, včetně lhaní v Poslanecké sněmovně, nekrade se ani v německém supermarketu, ani na internetu.

Nikdy jste si nestáhl načerno film nebo hudbu?
Snad mi budou čtenáři věřit: Nikdy v životě jsem to neudělal.

Žijete s nějakou ženou?

V současné době mám přítelkyni, se kterou částečně žijeme – částečně proto, že přítelkyně pobývá i v zahraničí. V době, kdy jsem požádal o uvolnění z duchovenských závazků, jsem také měl přítelkyni, se kterou jsem žil.

Byla za vaším vstupem do semináře víc snaha o alternativní cestu než duchovní důvody, takže se vám později odcházelo snadněji?

Kdybych měl popsat svůj duchovní stav, tak jsem židokřesťan. Židovství a křesťanství pokládám za dvě etapy téže duchovní cesty. Takže máte pravdu. Snažil jsem se hledat pozitivní alternativu a v církevním prostředí jsem ji skutečně našel. Ovšem od roku 1990 jsem nikdy v duchovní správě nebyl, protože mě tehdejší českobudějovický biskup Miloslav Vlk pozval ke spolupráci ve svém sekretariátu.

Oba jste z Českých Budějovic, znali jste se?

Pan kardinál byl spolužákem mé maminky, maturovali spolu. My dva jsme byli v kontaktu od druhé poloviny osmdesátých let. Když jsem přijal v roce 1990 jeho nabídku, odešel jsem z duchovní služby a už jsem se do ní nikdy nevrátil, takže po patnácti letech v administrativní službě bylo všechno snazší. Neopouštěl jsem žádnou farnost, žádné prázdné místo po mně nezůstalo. S kardinálem Vlkem, se kterým máme dodnes velmi přátelské vztahy, jsem se vždycky radil. A protože mám svátek sedmnáctého prosince a on osmnáctého, už šestadvacet let slavíme naše svátky společně.

Radil jste se s ním také o vaší laicizaci?

Samozřejmě jsem k ní přistoupil po konzultaci s ním a on mi v tom procesu pomohl. Tehdy byl arcibiskupem pražským, a kdyby se za ni nepostavil, nebylo by to tak jednoduché.

Vaše přijetí dalajlámy na ministerstvu kultury vzbudilo u některých politiků emoce. Slíbil jste někomu, jak se tvrdí, že dalajlámu na ministerstvu nepřijmete?

Nikdy jsem nic takového neslíbil, protože by se ve mně ježilo všechno, co by se ještě ježit mohlo. A nikdy to po mně nikdo ani nežádal. To, o čem se mluvilo, bylo nesetkat se s dalaj­lámou. Na začátku mandátu naší vlády tu otázku otevřel pan ministr zahraničních věcí (Lubomír Zaorálek – pozn. aut.) v souvislosti se zlepšováním vztahů s Čínskou lidovou republikou. Samozřejmě nevidím problém ve zlepšení vztahů s nějakou zemí, ale mělo by se tak dít jako rovný s rovným. Ve chvíli, kdy bylo řečeno, že bychom měli slíbit, že se v době svého mandátu nesetkáme s dalajlámou, jsem řekl: „To neslíbím. To je pro mě nepřijatelné, jelikož je to v rozporu s mým přesvědčením a svědomím.“ Pan ministr zahraničních věcí mě pak požádal, kdyby k takovému setkání mělo dojít, abych ho předem informoval a on mohl podniknout určité kroky, což se mi zdálo logické, a udělal jsem to dokonce dvakrát.

 

herman3jpg.jpg
Ministr Daniel Herman s Jeho Svatostí dalajlámou

 

 

Dvakrát?

V prvním případě se o tom vůbec nemluvilo a netýkalo se to jenom dalajlámy, ale i předsedy tibetské exilové vlády. Když tady byl před třemi lety v rámci FORA 2000, tak jsem panu ministrovi řekl, že se s ním setkám, a nevzbudilo to žádný zásadní zájem. Loni na podzim přijel dalajláma na FORUM 2000 znova. Také v minulosti jsem se zúčastnil jeho přednášek a organizátoři FORA se mnou koordinovali jeho návštěvu s tím, že by bylo vhodné, kdyby ho někdo oficiálně přijal. Bylo logické, že by to měl být ministr kultury, do jehož kompetence spadají církve, a protože s tím názorově konvenuji, souhlasil jsem. Program dalajlámy je vždycky spojený s přísnými bezpečnostními opatřeními, takže to krystalizovalo do poslední chvíle. Když bylo zřejmé, v jakém formátu se setkání uskuteční, chtěl jsem pana ministra zahraničních věcí osobně informovat, ovšem na zasedání vlády, které bylo poslední před tím setkáním, nedorazil, poněvadž byl v zahraničí. Tak jsem mu napsal alespoň esemesku, v níž jsem uvedl, že se setkání uskuteční a kde se uskuteční.

A on vám odepsal: „Na ministerstvu ne.“?

Večer mi telefonoval a řekl, že by bylo vhodné, kdyby se to setkání uskutečnilo někde jinde. Já jsem mu řekl, že k tomu nevidím důvod a že všechny věci jsou připravené, takže jediná možnost uskutečnit to jinde by vznikla, pokud by se dalajláma sám rozhodl preferovat jiné prostředí.

Jak to pokračovalo?

Vyvinula se zvláštní situace. Pan ministr mi telefonoval, když jsem byl na zahajovací diskusi FORA 2000 zrovna v okamžiku, kdy uprchlice z KLDR velmi emotivně vyprávěla o svém životě. Nemohl jsem hovor vzít, protože plakala a bylo to dramatické. Poté, co to skončilo, jsem vyšel ven a vysvětloval jsem mu, proč jsem nemohl telefon vzít, a on se mě ptal, kdo tam se mnou je. „Asi budete znát bývalé české velvyslance v USA Martina Palouše a Petra Koláře,“ povídám. A z toho pak někdo vyfabuloval, že jsem s nimi návštěvu dalajlámy připravoval a že jsou snad nějakými mými „řídícími důstojníky“. Totální nesmysly.

Návštěva dalajlámy se tedy odehrála v Nostickém paláci…

Hodně se skloňovalo, že do Bílého domu šel dalajláma zadním vchodem. K nám šel taky zadním vchodem, protože obtížněji chodí a u zadního vchodu je výtah. Zajímalo by mě, kde mají výtah v Bílém domě. Podle mě u hlavního vchodu také ne. S dalajlámou jsme byli nejprve v kapli, která v paláci je, pak jsme hovořili o otázkách mezináboženského dialogu v souvislosti s uprchlickou krizí i o dialogu s islámem. Dalajláma je velmi tolerantní a otevřený, naprosto nechápu, jak může tento člověk někomu vadit. Jestli tedy někomu vadí, tak ne dalaj­láma, ale ten člověk má problém! Jak už jsem říkal, každý vydáváme svědectví sám o sobě. Připomíná mi to zkušenost s komunisty před listopadem 1989, když mě při výslechu vyčítali, že mám kontakty s knězem, a argumentovali slovy: „Víte, že je to nepřítel socialismu?“ A já jsem odpověděl: „Já ho znám jako ryzího a poctivého člověka, který by se rozdal.“ Prostě ty režimy tímto ukazují vlastní slabost, a to já nemůžu akceptovat. Jistě, nemůžu změnit to, že se na to současné vedení v Pekingu takto dívá. Já se na to ale takhle dívat nebudu. Jsem demokraticky zvoleným poslancem svobodné České republiky a členem demokratické vlády členské země Evropské unie a NATO a nebudu se chovat jako pohůnek Pekingu. To už jsme tu slyšeli, když se Jan Masaryk kdysi vracel z Moskvy a řekl: „Jel jsem tam jako ministr zahraničí a vracím se jako Stalinův pohůnek.“ Jedno poučení stačí.

Co říkáte následné bagatelizaci zásluh vašeho strýce slovy: „Vždyť on ‚jenom‘ přežil!“

Všechno asi začalo v okamžiku, kdy se stal kufřík jeho sestry Hany artefaktem Tokijského centra pro výzkum holokaustu a jeho ředitelka Fumiko Išioka po dlouhém pátrání našla strýce. Vznikla knížka HANIN KUFŘÍK, divadelní a rozhlasová hra, televizní dokument a na základě toho se rozvinula masivní aktivita, kdy můj strýc – dnes už to pomalu přebírá jeho dcera – přednáší v Americe, Evropě, Asii i Africe o toleranci a smíření, za což dostal řadu vysokých vyznamenání. Takže to není proto, že ‚jen přežil‘, a ten, kdo nic podobného nezažil, by si neměl dovolovat říkat ‚jen‘. Iniciativa na strýcovo státní vyznamenání v České republice vzešla od starosty Nového Města na Moravě, přivlastnil si ji poslanecký sociálnědemokratický klub a tak, jak je to běžné, se obrátil na další kluby. No a za poslanecký klub KDU-ČSL jsem návrh podepsal já. Začalo se říkat, že dělám naší rodině promotion, ale to na podstatě věci vůbec nic nemění.

Jak se díváte na slušnost v politice?

Jsem třetí rok v Poslanecké sněmovně a třetí rok ve vládě a jako všude jsem potkal lidi slušné, vzdělané, ale i lidi, o kterých bych to říci nemohl. Myslím si, že slušnost by měla být předpokladem jakékoli lidské komunikace. I v politice. A jestliže někdo slušný není, tak – a o to prosím čtenáře – nevolme neslušné lidi.

Z vašich slov cítím, že vás politika neotrávila a míníte v ní pokračovat.

Čím dál tím víc v ní vidím smysl svého života. Rozhodl jsem se pokračovat ve službě. Samozřejmě, pokud si to budou voliči přát. Vidím to jako smysluplnou misi. Jistěže v politice existuje spousta jednotlivostí, které bych nazval nehezkým výrazem „opruz“, ale ty jsou všude. Máme krásnou zemi s úžasnou tradicí a skvělými lidmi, která si zaslouží slušné zacházení. Já se otrávit nenechám. Už jsem „velkej kluk“.

P. S. Pana ministra pobavilo, že ho fotografoval Vojtěch Vlk – tedy další Vlk v jeho životě (ačkoli nemá s kardinálem nic společného).

 

 

 XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

Vašek Vašák, foto Vojtěch Vlk a archiv

XANTYPA 02/17 - výběr z článků

Video k únorové Xantypě

Video k únorové Xantypě





Podívejte se na obsah nové XANTYPY

Meryl Streepová

Meryl Streepová

Letos v lednu získala čestný Zlatý glóbus a ve své děkovné řeči se opřela do xenofobních postojů Donalda Trumpa. „Hollywood je plný cizinců a lidí, kteří přišli odjinud. Když je všechny vyhodíme, budete se moct dívat jenom na fotbal a na bojová umění, což není umění,“ prohlásila Meryl Streepová. Ve svém emotivním projevu se zastala také handicapovaného novináře, kterého Trump ostudně zesměšňoval. Reakce nově zvoleného prezidenta přišla vzápětí: označil Meryl za jednu z nejpřeceňovanějších amerických hereček. Tento dehonestující žvást snad ani nelze brát vážně. Jen málokterá hvězda je totiž uznávanější, pracovitější a kreativnější než právě ona.

David Koller: Většina politiků jsou psychopati

David Koller: Většina politiků jsou psychopati

David Koller žije v Mikulově, kde má dům a dvě děti. Do Prahy už jen dojíždí. Účinkovat, za kamarády nebo dělat rozhovory. Za ta léta už si zvykl. A ostatní také. Jelikož jsme kolegové z branže a dlouho jsme byli takřka sousedé, nepředstírali jsme vykání. Povídali jsme si o životě na jižní Moravě, o jeho dětech a také o skupině Lucie a MeetFactory.

Turkana

Turkana

Největší pouštní jezero představuje symbiózu nehostinné krajiny, rostlin, zvířat a lidí. Jeho příběh je bohužel také důkazem toho, jak i zdánlivě nezranitelný ekosystém může člověk svou ignorací lehce sprovodit ze světa.

Ondřej Gregor Brzobohatý: Filmovou muziku jsem chtěl dělat odmalička

Ondřej Gregor Brzobohatý: Filmovou muziku jsem chtěl dělat odmalička

Od našeho prvního setkání s Ondřejem uplynulo už jistě víc než deset let. Během té doby se stačil stát vyhledávaným a uznávaným skladatelem filmové a scénické hudby, autorem dvou muzikálů, četně oslovovaným aranžérem a producentem, široce oblíbeným moderátorem, hercem a především zpěvákem a interpretem vlastních písní na pomezí jazzu, popu a funky. Spolu se svou druhou ženou Taťánou, Miss World 2006, se nevyhnul ani dychtivému zájmu nevybíravého bulváru, jehož lačnosti ani jeden z nich nevychází právě vstříc.

Skvosty evropské přírody

Skvosty evropské přírody

Nedělá vám dobře let nad oceánem, ale přesto toužíte objevovat neobvyklé přírodní scenérie? Pro dobrodružné zážitky není třeba překročit hranice Evropy.

Jackie

Jackie

Druhého února vstupuje do kin snímek JACKIE, dlouho očekávané drama režiséra Pabla Larraína. Od své loňské premiéry na filmovém festivalu v Benátkách snímek posbíral řadu ocenění od kritiků i festivalových porot, včetně nominace na Zlatý glóbus nebo čerstvé nominace na cenu BAFTA pro představitelku titulní role Natalii Portmanovou.

Prodaná nevěsta

Prodaná nevěsta

Kdo se chce v Africe oženit, musí si připravit peněženku, aby vyvolenou od její rodiny vykoupil. Dřívější symbolická tradice se změnila v odírání ženicha, který však po svatbě může manželku považovat za svůj majetek.

Petra Špalková

Petra Špalková

Dvacet pět písmen, dvacet pět slov a přibližně stejný počet vět. Dost na to, aby na sebe člověk prozradil, co chce. Mnohdy i to, co nechce. Okamžité stručné slovní asociace jsou často upřímnější než dlouho cizelované obsáhlé odpovědi. Abecedu Xantypy můžete brát jako „psychohrátku“ i jako výpověď. Je to pouze na vás, protože počítá s vaší účastí. Závěry – jaká vlastně je abeceda života zpovídaných osobností – si totiž děláte sami.

Benedict Cumberbatch

Benedict Cumberbatch

Na civilních fotografiích připomíná vedoucího skautského oddílu nebo alespoň kladnou postavičku z nějakého komiksového seriálu, třeba RYCHLÝCH ŠÍPŮ. Brity fascinuje až groteskní podobnost jeho tváře a výrazu s chráněným bobrem.

Osobnosti - výběr z článků

Miloš Fikejz

Miloš Fikejz

Na pultech našich knihkupectví je momentálně možné najít jedinečný počin – třídílný slovník českých filmových herců a hereček. Bez něj se neobejde žádný český filmový novinář či historik, ale ocení jej i každý filmový fanoušek. Autorem monumentálního díla, čítajícího více než dva tisíce stran, je dlouholetý pracovník Národního filmového archivu Miloš Fikejz, který se vedle životopisů českých filmových tvůrců věnuje i jejich fotografickému portrétování.

Jakub Klecker

Jakub Klecker

Brněnský dětský pěvecký sbor Kantiléna, spjatý se jménem sbormistra Ivana Sedláčka, je zřejmě zvláštní místo na Zemi, v jehož atmosféře zrají výrazné osobnosti hudební kultury. Jednou z nich je současný hudební ředitel opery Národního divadla moravskoslezského Jakub Klecker.

Věra Křesadlová

Věra Křesadlová

Byla sexsymbolem šedesátých a sedmdesátých let. V době, kdy jsem nastoupila do Semaforu jako desetileté škvrně, ona už zářila po boku Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra coby subreta. Fascinovaly mě nejen její dlouhé, nazrzlé, vždy splývavé vlasy, ale taky její i v mrazu rozepnutý vyšívaný kožíšek a vysoké barevné kozačky. „Křesadlici“ prostě nikdy nešlo přehlédnout.

Jakub S. Trojan

Jakub S. Trojan

Karla a Jakub Trojanovi žijí ve sborovém domě Českobratrské církve evangelické v pražské Libni. Jejich klidný a laskavý způsob komunikace, kdy si navzájem doplňují vzpomínky a formulace, je svým způsobem přírodní úkaz, který může vzniknout snad jen za více než šedesát osm let manželství a hlavně sdílením základních a upřímně žitých hodnot. Původně jsem chtěla mluvit s Jakubem S. Trojanem, evangelickým teologem, chartistou a bývalým děkanem Evangelické teologické fakulty o jeho vzpomínkách na pohřeb Jana Palacha, ale když se hovor stočil k praktickým dopadům Trojanových občanských postojů, které vedly k jeho perzekuci ze strany komunistického režimu, vzpomínky jeho ženy Karly se zcela přirozeně staly součástí našeho dialogu.

Amy Winehouse

Amy Winehouse

Příběh nevšedního talentu a zá­ro­veň nelítostné sebedestrukce. Zpěvačka, autorka a kytaristka suverénně propojující jazz, rhythm and blues a soul. Nositelka řady nejprestižnějších hudeb­ních cen, jejíž nahrávky patřily – i přes hudební náročnost a často smutné až depresivní ladění textů – k těm komerčně nejúspěšnějším. A ode dne své smrti další členka pochmurného klubu 27: Amy Winehouse.

Forman Sisters

Forman Sisters

Málokdo se může pochlubit takovou výjimečností jako Josefína, Emílie a Antonie. Jejich tatínek Petr Forman je známý divadelník, maminka Klára je scenáristka, dědeček Miloš Forman byl jeden z největších světových filmových režisérů, dědeček Jiří Stránský je věhlasný scenárista a spisovatel a babička Věra Křesadlová je známou herečkou.

Jana Štěpánková

Jana Štěpánková

Viděla jsem ji poprvé, je to už řádka let, v někdejším Divadle S. K. Neumanna v pražské Libni. Bylo to po Pardubicích její druhé angažmá. Když vstoupila Jana Štěpánková na jeviště v roli Marie Stuartovny, hlediště zpozornělo. Provázel ji zvláštní jas, který byl a zůstal součástí její osobnosti. Seděla jsem tehdy jako přikovaná, abych kouzlo jedinečného diváckého zážitku neporušila. Vzpomněla jsem si na to zvláštní „uhranutí“ před nedávnem, při „děkovačce“ komorní hry PARDÁL v pražském Ungeltu, kde nyní působí. Uvědomila jsem si, že z žádného představení, v němž hrála, a že jich bylo, jsem neodešla „s prázdnou“. Každé postavě, kterou vytvořila, dokázala dát lidský rozměr a vdechnout jí život. Přiměla (a jistě zdaleka nejen mne) přemýšlet o ní, měřit ji vlastní životní zkušeností, což je sice vznešeným úkolem dramatické tvorby, ale naplnit ho v praxi je velká dřina. Janě Štěpánkové se to po léta daří, navíc se vzácnou noblesou. Z našeho osobního setkání jsem se radovala o to víc, že vonělo bezprostředností a jiskřilo vtipem.

Jan P. Muchow

Jan P. Muchow

Je čtyřnásobným držitelem Českého lva, šestkrát vyhrál Anděla, jednou Cenu české filmové kritiky a cenu Slovenské filmové akademie Slnko v sieti. V oblasti filmové hudby u nás nemá konkurenci. Známe se už dlouho.

Eliška Podzimková

Eliška Podzimková

Eliška Podzimková v šestnácti letech onemocněla rakovinou. Dlouhé měsíce trávila sama doma a nudila se. Tak zkusila ilustrovat fotografie. Její obrázky se o několik let později líbily i americkým médiím a slavnému kuchaři Jamiemu Oliverovi. Eliška oslnila Ameriku. Mladá výtvarnice dál maluje své fotografie, pomáhá malým onkologickým pacientům a brání ty, ke kterým patří – lesby a homosexuály.

Ozzy Osbourne

Ozzy Osbourne

Před sedmdesáti lety se počátkem prosince v dělnickém předměstí Birminghamu, ve čtvrti Aston, narodil John Michael Osbourne. Proslul jako Ozzy Osbourne, jeden z nejznámějších, nejobdivovanějších a zároveň nejkontroverznějších představitelů světové rockové scény. Vydatně k tomu přispívá i jeho démonická prezentace.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 02/17

XANTYPA XANTYPA 02/17

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 01/2019

XANTYPA XANTYPA 01/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne