Turkana

Jezero mezi životem a smrtí

Největší pouštní jezero představuje symbiózu nehostinné krajiny, rostlin, zvířat a lidí. Jeho příběh je bohužel také důkazem toho, jak i zdánlivě nezranitelný ekosystém může člověk svou ignorací lehce sprovodit ze světa.

 

turkana1jpg.jpg
Když se protiklady dotýkají – kamenné pobřeží a životodárná hladina jezera

 

Měl to být velký objev. Poslední bílé místo na mapě Afriky údajně ukrývalo obrovské jezero plné života a netušeného bohatství. V optimistickém duchu se proto nesl i rozhovor korunního prince Rudolfa, syna císaře Františka Josefa I. a královny Sissi, s maďarským hrabětem, cestovatelem a lovcem Samuelem Telekim von Szék (1845–1916). Spíše než politik byl princ Rudolf obdivovatelem pokroku a velkým příznivcem přírodních věd. Byl zkušeným ornitologem a obdivovatelem německého zoologa Brehma. Snad také proto souhlasil, aby se objevitelská výprava maďarského dobrodruha vydala na cestu s jeho požehnáním. Nadšený Teleki nezůstal korunnímu princi nic dlužen a přislíbili mu nesmrtelnost: objeví-li skutečně neznámé jezero, bude pojmenováno po mocném Habsburkovi. Zavalitý a prchlivý hrabě se do Afriky vypravil se svým nerozlučným přítelem, rakouským důstojníkem Ludwigem von Höhnelem. Byla to největší, nejrozsáhlejší a také poslední expedice uspořádaná pod patronací Rakouska-Uherska. Vídeňský dvůr neměl na temném kontinentu žádnou kolonii, takže výprava měla čistě vědecké poslání. Aby expedici s šesti sty padesáti nosiči bylo vůbec možné zaplatit, musel Teleki prodat rodový majetek včetně rodinného diamantu. V roce 1887 se dostal se svými lidmi na ostrov Zanzibar, odkud dále pokračoval ke Kilimandžáru a potom k jezeru Baringo, kam doputoval v lednu roku 1888. A tady začaly problémy.

 

turkana2jpg.jpg
Každý malý hoch z kmene El Molose se jednou stane pro vesnici nepostradatelným rybářem.

 

 

Objev, o nějž nikdo nestál
Kvůli neúrodnému roku nebylo možné doplnit zásoby potravin, ale návrat oba dobrodruhové nechtěli vůbec připustit, a tak se rozhodli pokračovat. Riskovali tím vše. Chuť podpořená adrenalinem se postupně vytrácela v souladu s dramaticky se měnící krajinou. Plahočení se po vyprahlých prašných pláních a kamenitých pustinách učinilo z cesty boj o holý život. Docházela navíc i pitná voda, kterou hledali velmi složitě. Na jaře vyčerpaný hrabě a rakouský důstojník vystoupili na sluncem vyprahlý sopečný kužel s vírou, že spatří buď naději, nebo svůj konec. Z vrcholu vulkánu (který dnes nese Telekiho jméno) se jim naskytl okouzlující pohled na tmavozelenou hladinu rozlehlého jezera. Voda! To slovo, to pomyšlení, ten snový obraz – to vše odevzdanost v myslích mužů proměnilo v palivo pro poslední odhodlání. Trvalo další den, než se zmátožené mužstvo doplahočilo k pobřeží. Všichni se bez váhání nahrnuli k hladině a začali pít. Přízračné jezero mělo však další překvapení. Jen co vysílení muži tekutinu pozřeli, dostavil se silný průjem, neboť voda z jezera byla silně alkalická. Okolní krajina se pozvolna proměňovala v pohřebiště. V okolí se nenacházela divoká zvěř vhodná k lovu, a když se podařilo nějaké maso obstarat, prudké odpolední větry znemožňovaly rozdělat oheň. Apokalypsa byla téměř dokonána.

 

turkana3jpg.jpg
Žirafy síťované na horizontu severokeňské buše

 

 

Naděje umírá poslední
Zbytky sil, zdravého rozumu a štěstí přivedly velitele k rozhodnutí vydat se pro pomoc ještě více na sever, kde se krajina jevila utěšenější. Nebyla to ale již pouhá fata morgana? Nejdříve se objevila zvířata, potom oáza a nakonec i domorodci, kteří vysíleným mužům kupodivu nabídli pomoc. Výprava se zotavila a Teleki jezero slavnostně pojmenoval po korunním princi Rudolfovi. Ten se z posledního velkého geografického objevu radoval jen krátce. Telekiho „sebevražedná“ výprava jako by svou atmosférou předznamenala osud nešťastného a nemocného následníka trůnu. V roce 1889 Rudolf spáchal sebevraždu i se svou milenkou v usedlosti Mayerling. Skončila tak jedna epizoda politických dějin, začala však druhá, jíž je historie Rudolfova jezera. Toto jméno neslo téměř sto let. Krátce po vyhlášení nezávislosti je první keňský prezident Jomo Kenyatta nazval Turkana po nejpočetnějším tamním kmeni. Psal se rok 1975.

Ve jménu extrémů
Jezero Turkana je rozlohou skutečně velkolepé. Je dvě stě dvacet kilometrů dlouhé a místy až čtyřiačtyřicet kilometrů široké. Drží hned několik světových rekordů: je to největší alkalické jezero na světě, největší pouštní jezero a jezero s nejpočetnější populací krokodýlů nilských. Z přírodovědného hlediska je Turkana unikátní přírodní laboratoří, což potvrzuje i existence hned tří národních keňských parků. Spíše než ráj však okolní krajina připomíná peklo, v období sucha tu teploty stoupají až k 50 °C. Nechvalně proslulé jsou i prudké větry, jejichž nesmlouvavost okusil nejen zmíněný hrabě Teleki, ale také nám dobře známý George Adamson či američtí filmoví průkopníci Martin a Osa Johnsonovi, kteří jezero ve 30. letech minulého století jako první na světě nafilmovali z ptačí perspektivy. Nárazy větru jsou zde natolik silné, že doslova vysušují jezerní hladinu, což se projevuje mohutným výparem vody a dramatickým poklesem hladiny. V tomto období se naskýtá nevídaný pohled na bahnité dno, připomínající paletu fauvistického umělce. Navzdory extrémním podmínkám tu žije velké množství živočichů, včetně mnoha jedovatých hadů a škorpionů. Relativně mělká hloubka (průměrně 30 metrů) a teplá voda přejí také vodnímu životu – v jezeře žije např. metrový okoun nilský nebo tilapie. Turkana je bezodtoké jezero, které vzácnou vodu přijímá zejména z řeky Omo a z několika dalších sezonních toků. Ke zmíněnému sníženému stavu hladiny došlo postupně. Před devíti a půl tisíci lety byla o sedmdesát pět metrů výše a jezero prostřednictvím říčky Turkwell napájelo Bílý Nil. Památkou na dávno zašlé doby je i naleziště Koobi Fora a národní park Sibiloi, proslavený paleontologickým výzkumem rodiny Leakeyů. Dodnes je zde k vidění např. zkamenělý les či fosilní pozůstatky čtvrtohorních živočichů a hominidů. Zcela impozantní je jezero i po vizuální stránce – fascinace extrémním prostředím a koexis­tencí zdánlivě neslučitelných fenoménů, jakými jsou voda a pustina, mu dala několik dalších pojmenování. Vedle současného názvu Turkana (a staršího označení Rudolfovo jezero) se mu také říká Nefritové moře (Jade sea) či Temná voda (Basso Narok). Obě jména reflektují další pozoruhodnou vlastnost jezera, a sice schopnost měnit barvu. Toto „chameleonství“ způsobuje několik zde žijících druhů řas.

 

turkana4jpg.jpg
Užaslý výraz holčičky, která poprvé v životě viděla svoji tvář zrcadlící se na čočce fotoaparátu.

 

 

Jednota v rozmanitosti
Povaha tamní krajiny s podivuhodnou směsí kontrastů se jako zrcadlo odráží ve tvářích etnik žijících v bezprostředním okolí jezera. Každý kmen, který zde po generace válčil s podnebím o přežití, dokládá, jak pestrý a živý je tento zdánlivě mrtvý konec světa. Právě severokeňská etnika a jejich strategie přežití v aridních oblastech jsou dalším důvodem, proč podstoupit jakkoliv namáhavou cestu do tohoto bohem zapomenutého kraje. Severokeňský region obývá zhruba desítka kmenů. Jedním z nejpozoruhodnějších etnik jsou Gabbrové, patřící k etiopskému lidu Oromo. Na severu se usadili v těch nejnehostinnějších oblastech – v poušti Chalbi a Dida Galgalu, kde chovají tolik potřebné velbloudy. Další kmen, Rendillové, dnes pomalu splývá se Sambury, jimž se přezdívá Motýlí lid či Zlatí Masajové. V neposlední řadě jsou zde Turkánci, nejpočetnější a zároveň nejbojovnější kmen severu. Jeho asi tři sta tisíc příslušníků má svůj původ v divoké ugandské provincii Karamoja. Turkánci dodnes aktivně kočují za potravou, budují mobilní chýše a jsou ve věčném sporu se Sambury. Kromě rivality při hledání úrodných pastvin rozdě­lu­jí oba kmeny odlišné zvyky a rituály. Turkánci jsou v očích Samburů nedospělci, protože na rozdíl od nich nepraktikují mužskou obřízku. Samburští pastevci obsadili poslední volné místo, které nesmlouvavá poušť nabízela: vrcholky mlžných hor. Dodnes jejich vesnice najdeme na úbočí hor Marsabit, Kulal, Ol Olokwe či Mt. Nyiuru. Poslední jmenovaná je zároveň posvátným vrcholkem, na němž se konají samburské rituály dospívání a přijímání nových válečníků – moranů. Nejméně početný keňský kmen El Molo našel své živobytí na východním břehu jezera Turkana, kde loví ryby a ještě donedávna i hrochy. Krušné klima a nedostatek surovin nutných k přežití nenechává příliš prostoru pro „bratříčkování“ mezi kmeny. Naopak, nedostatek pastvin a vodních zdrojů je častou příčinou krvavých konfliktů. Jako běloch musí člověk znát dobře zvyklosti etnik, s nimiž se potká. Bezpodmínečně nutné je také mít někoho, kdo ovládá kmenové jazyky. Svahilština jako druhý úřední jazyk Keni je tu stejně vzácná jako angličtina.

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 31. 1. 2017

 

 XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

text a foto Jan Svatoš

XANTYPA 02/17 - výběr z článků

Video k únorové Xantypě

Video k únorové Xantypě





Podívejte se na obsah nové XANTYPY

Meryl Streepová

Meryl Streepová

Letos v lednu získala čestný Zlatý glóbus a ve své děkovné řeči se opřela do xenofobních postojů Donalda Trumpa. „Hollywood je plný cizinců a lidí, kteří přišli odjinud. Když je všechny vyhodíme, budete se moct dívat jenom na fotbal a na bojová umění, což není umění,“ prohlásila Meryl Streepová. Ve svém emotivním projevu se zastala také handicapovaného novináře, kterého Trump ostudně zesměšňoval. Reakce nově zvoleného prezidenta přišla vzápětí: označil Meryl za jednu z nejpřeceňovanějších amerických hereček. Tento dehonestující žvást snad ani nelze brát vážně. Jen málokterá hvězda je totiž uznávanější, pracovitější a kreativnější než právě ona.

David Koller: Většina politiků jsou psychopati

David Koller: Většina politiků jsou psychopati

David Koller žije v Mikulově, kde má dům a dvě děti. Do Prahy už jen dojíždí. Účinkovat, za kamarády nebo dělat rozhovory. Za ta léta už si zvykl. A ostatní také. Jelikož jsme kolegové z branže a dlouho jsme byli takřka sousedé, nepředstírali jsme vykání. Povídali jsme si o životě na jižní Moravě, o jeho dětech a také o skupině Lucie a MeetFactory.

Ondřej Gregor Brzobohatý: Filmovou muziku jsem chtěl dělat odmalička

Ondřej Gregor Brzobohatý: Filmovou muziku jsem chtěl dělat odmalička

Od našeho prvního setkání s Ondřejem uplynulo už jistě víc než deset let. Během té doby se stačil stát vyhledávaným a uznávaným skladatelem filmové a scénické hudby, autorem dvou muzikálů, četně oslovovaným aranžérem a producentem, široce oblíbeným moderátorem, hercem a především zpěvákem a interpretem vlastních písní na pomezí jazzu, popu a funky. Spolu se svou druhou ženou Taťánou, Miss World 2006, se nevyhnul ani dychtivému zájmu nevybíravého bulváru, jehož lačnosti ani jeden z nich nevychází právě vstříc.

Skvosty evropské přírody

Skvosty evropské přírody

Nedělá vám dobře let nad oceánem, ale přesto toužíte objevovat neobvyklé přírodní scenérie? Pro dobrodružné zážitky není třeba překročit hranice Evropy.

Jackie

Jackie

Druhého února vstupuje do kin snímek JACKIE, dlouho očekávané drama režiséra Pabla Larraína. Od své loňské premiéry na filmovém festivalu v Benátkách snímek posbíral řadu ocenění od kritiků i festivalových porot, včetně nominace na Zlatý glóbus nebo čerstvé nominace na cenu BAFTA pro představitelku titulní role Natalii Portmanovou.

Prodaná nevěsta

Prodaná nevěsta

Kdo se chce v Africe oženit, musí si připravit peněženku, aby vyvolenou od její rodiny vykoupil. Dřívější symbolická tradice se změnila v odírání ženicha, který však po svatbě může manželku považovat za svůj majetek.

Petra Špalková

Petra Špalková

Dvacet pět písmen, dvacet pět slov a přibližně stejný počet vět. Dost na to, aby na sebe člověk prozradil, co chce. Mnohdy i to, co nechce. Okamžité stručné slovní asociace jsou často upřímnější než dlouho cizelované obsáhlé odpovědi. Abecedu Xantypy můžete brát jako „psychohrátku“ i jako výpověď. Je to pouze na vás, protože počítá s vaší účastí. Závěry – jaká vlastně je abeceda života zpovídaných osobností – si totiž děláte sami.

Benedict Cumberbatch

Benedict Cumberbatch

Na civilních fotografiích připomíná vedoucího skautského oddílu nebo alespoň kladnou postavičku z nějakého komiksového seriálu, třeba RYCHLÝCH ŠÍPŮ. Brity fascinuje až groteskní podobnost jeho tváře a výrazu s chráněným bobrem.

Hawkingův život se singularitami

Hawkingův život se singularitami

Kosmolog Stephen Hawking zkoumá černé díry, které dosud nikdo neviděl, popsal záření, jež by z nich mělo vycházet, ale v dohledné době se nám ho nepodaří detekovat, a marně se snaží spojit teorii gravitace s kvantovou mechanikou. Přesto patří k nejslavnějším vědcům současnosti, protože porozuměl převratnému pokroku v kosmologii ve 20. století a napsal o něm knihu STRUČNÁ HISTORIE ČASU, kterou mnoho lidí dočetlo do konce a uvěřilo jejímu obsahu. Tento výjimečný autor oslavil 8. ledna 2017 pětasedmdesátiny.

Reportáže - výběr z článků

Elim

Elim

Evropan míří na černý kontinent s představou všude přítomných slonů a za každým keřem ukrývajícím se lvem. Pak se dostane do oblasti, která spíše připomíná české louky, vinice, sady s jabloněmi a hrušněmi. Na chvíli zavřít oči a zapomenout na ten šílený let, řeknu si, že jsem někde u Mikulova a ne v Jižní Africe.

Mladé myanmarské maminky

Mladé myanmarské maminky

Osmnáctiletá Moo sedí na bambusové posteli v provizorní nemocnici v uprchlickém táboře v Thajsku a v náručí drží svou teprve pětidenní dcerku. Příliš nemluví, jen tiše, se sklopenou hlavou pozoruje svého novorozence. Možná přemýšlí o všech těch změnách, které se dějí, i o těch, které ji čekají.

Světla a stíny Kibery

Světla a stíny Kibery

Kibera v centru keňské Nairobi se pomalu probouzí k životu. Slunce už je na obloze pár hodin, ale tady vše začíná ožívat až kolem deváté. Za chvíli je všude rušno, otevírají se stovky místních krámků, každý nabízí své zboží či dovednosti. Tam šijí z barevných látek, jinde vaří ugali (typický pokrm z kukuřičné mouky, vody a soli), kadeřnice mají napilno, na úpravu vlasů si tu všichni potrpí, řemeslníci nabízejí své výrobky… Vše je prašné, špinavé a rychlé. Řidiči se vás snaží dostat do svých matatu, malých mikrobusů. V jazyce původních osídlenců znamená Kibera les nebo džungli. A slum svému pojmenování není nic dlužen. Je to obrovský pulsující organismus. Zvyknout si chce čas. Kontrast zdrcujících životních podmínek a milých lidí je velice silný.

Jessica, hroší zázrak

Jessica, hroší zázrak





Není agresivnějšího tvora než je hroch, zapomeneme-li na druh komárů Anopheles, odporný bzučící hmyz, který svou malarickou infikací ročně zabije statisíce afrických obyvatel. Ale dějí se i zázraky…

Sundarbans

Sundarbans

Sundarbans, rozsáhlá říční delta rozkládající se při severním okraji Indického oceánu, je zcela ojedinělým prostorem, jenž nemá na světě obdoby. Při pohledu na mapu Indie připomíná celá lokalita Národního parku Sundarbans víceprstovou rukavici, a to především díky množství říčních toků směřujících z vnitrozemí do Bengálského zálivu. Tohle magické místo, protkané tisícovkami meandrů a vodních kanálů, zaujímá rozlohu zhruba deset tisíc kilometrů čtverečních a leží na území dvou států – Indie a Bangladéše. Jde samozřejmě o jednolitý přírodní celek, před lety uměle rozdělený státní hranicí.

Prodaná nevěsta

Prodaná nevěsta

Kdo se chce v Africe oženit, musí si připravit peněženku, aby vyvolenou od její rodiny vykoupil. Dřívější symbolická tradice se změnila v odírání ženicha, který však po svatbě může manželku považovat za svůj majetek.

Kráčet po vodě jako…

Kráčet po vodě jako…

Chození po vodě je jedním ze snů lidstva. A svým způsobem je to určitý druh umění. Podle Písma suchou nohou dokázal přejít jezero pouze Ježíš Kristus. Po letošní instalaci díla THE FLOATING PIERS (Plovoucí mola) to dokázal i známý bulharský umělec Christo, a díky němu i tisíce dalších lidí…

Dillí – Indie

Dillí – Indie

Neoddělitelnou součástí indické metropole Dillí je federální hlavní město Nové Dillí se sídly všech vládních orgánů a institucí. Rozprostírá se na území o rozloze padesáti kilometrů čtverečných a má více než 16 milionů obyvatel. Hned po Bombaji je druhým největším městem Indie a zároveň i třetí největší světovou aglomerací.

Lvice bojovnice

Lvice bojovnice

Život a smrt jdou africkou savanou ruku v ruce. Denně se zabíjí a krev stříká jen proto, aby svou šanci dostali i ti nenarození. Lovci drtí kosti kořistí, hltají a žerou o závod. Nevědí, co bude za pár hodin, a už vůbec netuší, že se sami mohou stát obědem jiného lovce.

Mohykáni pouště v namibijském národním parku Etosha

Mohykáni pouště v namibijském národním parku Etosha

Jsou zvířata, která zevšední, a mnohdy se přistihnu, že je až arogantně míjím. Nosorožci, hroši, buvoli plní mých několik hard disků už více než dvacet let a ve skříni se práší na šanony dnes již nepoužitelných diapozitivů. Jsou ale chvíle a místa, kdy rád zabrzdím a připravím si fotoaparát i v příliš ostrém poledním slunci. Je čas fotit i tolikrát zdokumentované slony. Zvláště, když se jedná o mohykány pouště.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 02/17

XANTYPA XANTYPA 02/17

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 078/17

XANTYPA XANTYPA 078/17

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne