Ondřej Gregor Brzobohatý: Filmovou muziku jsem chtěl dělat odmalička

Od našeho prvního setkání s Ondřejem uplynulo už jistě víc než deset let. Během té doby se stačil stát vyhledávaným a uznávaným skladatelem filmové a scénické hudby, autorem dvou muzikálů, četně oslovovaným aranžérem a producentem, široce oblíbeným moderátorem, hercem a především zpěvákem a interpretem vlastních písní na pomezí jazzu, popu a funky. Spolu se svou druhou ženou Taťánou, Miss World 2006, se nevyhnul ani dychtivému zájmu nevybíravého bulváru, jehož lačnosti ani jeden z nich nevychází právě vstříc.

 

To všechno a ještě mnohem víc se seběhlo, ale přesto nyní proti mně u nízkého stolku smíchovské kavárny nad sklenicí zázvorové limonády sedí stále příjemný, přirozený, neokázalý mladý muž s darem ironického humoru, se schopností trefně formulovat své myšlenky a s hlubokým zaujetím pro věc vždy, když přijde řeč na to, co má nejraději, tedy především na muziku. Nastala jedna z těch novinářsky příjemných chvil, kdy je termín rozhovor případnější nahradit slovem povídání.

  brzobohaty1jpg.jpg


Vím, že jsi míval s tátou hezký zvyk vždycky na konci prázdnin vyrazit jen tak ve dvou, po chlapsku, někam na týden pohovořit…

Ano, v dětství jsme jezdívali na chalupu a potom, když se otevřely hranice, tak i do ciziny někam k moři.

Kdyby ještě tahle možnost byla, o čem z pos­lední doby bys teď tátovi nejraději vyprávěl, s čím se pochlubil, o čem se poradil?

Kecali bychom samozřejmě o všem možném, nejdřív hlavně o práci. Byl by nadšený, že deska Richarda Müllera s názvem 55, kterou jsem udělal, má úspěch, a určitě by ji chtěl slyšet. Byl vždycky zvědavý na každou práci, kterou jsem dělal, a říkal – a hlavně to přines, ať si to můžu poslechnout. Pustil bych mu ji třeba z telefonu do sluchátek a kecali bychom dál o nejrůznějších věcech a po pár skleničkách dobrého červeného vína bychom se dostali až k ženským, jak ho znám.

Zmínil jsi desku Richarda Müllera 55, pro niž jsi napsal kompletní hudbu a produkoval ji. Jak vlastně začala vaše spolupráce?

Zmínil jsem ji proto, že je to momentálně asi nejaktuálnější věc, vyšla před nedávnem, má úžasné ohlasy i prodeje. Nastalo to tak, že mi Richard zavolal počátkem ledna loňského roku a řekl mi velmi jednoduše: „Ahoj Ondrík. Prosím ťa, ja by som chcel robiť dosku a mám pätnásť textov a bol by som veľmi rád, keby si mi nejaký z nich zhudobnil.“ Já mu odpověděl, že mě to velmi těší a o který z textů by šlo. No a on na to: „To ja vôbec netuším, to si musíš vybrať sám. Ja ti pošlem všetkých pätnásť textov a uvidíš.“ Poslal mi patnáct textů od Petera Uličného, já se do všech zamiloval a během čtrnácti dnů je všechny zhudebnil. Šlo to úplně samo, ráz na ráz. A jemu se tak líbily, že mi navrhl, jestli bych ještě navíc nechtěl celou desku produkovat.

Ty jsi desku nejen produkoval, ale pokud je mi známo, také na ní hrál…

Ano, natáčel jsem veškeré klávesové nástroje, klavír a elektrické piano a vlastně i sbory.

Znamená to, že se s Richardem Müllerem objevíš i na jevištích?

Pracuje se na tom. Zrovna nedávno jsme se o tom s Richardem bavili a zřejmě bych se podílel na turné, které se k desce pojede.

Pojďme se ale přesunout k filmové muzice. Nedávno měl premiéru česko-rakouský snímek KRYCÍ JMÉNO HOLEC, pro který jsi napsal hudbu, jaká to byla práce?

Byla výjimečná v tom, že jsem mohl trochu nahlédnout, jak se dělá evropský film. Byl jsem nadšený, že mohu o filmu komunikovat s někým jiným než s rodilým Čechem nebo Slovákem. Pohled někoho jiného, kdo dělá filmy jinde než u nás, je vždycky zajímavý. Režisér Franz Novotny byl vřelý a otevřený vůči mým nápadům, které jsem přinášel, ale pochopitelně nesouhlasil úplně se vším, co jsem přinesl. Zkrátka jsme se ztotožnili v představě muziky k jeho filmu. Celý příběh Jana Němce mě fascinoval už předtím, líbila se mi povídka, podle které je film natočený, takže jsem byl rád, když mi dala producentka Monika Kristelová důvěru, abych se toho projektu jako skladatel zúčastnil.

Stihl ses ještě s Janem Němcem osobně potkat?

Bohužel nestihl. Zemřel těsně potom, kdy jsem na hudbě začal pracovat.

V kinech se teď promítá ANDĚL PÁNĚ 2, další film s tvojí hudbou, což byla jistě hodně odlišná práce od té, o které jsme mluvili…

Jak se to vezme… No, byla jiná. Já jsem vůbec nepočítal s tím, že by mi Jirka Strach filmovou hudbu svěřil. Vzniklo to tím, že Miloš Bok odmítl spolupráci na dvojce, Jirka se na mě obrátil a já do toho vlítl jako, dalo by se říct, náhradní skladatel, ačkoliv jsem po celou dobu práce nepociťoval nějakou pachuť náhradníka. Naopak, byl jsem rád, že můžu pracovat na filmu, který přede mnou dělal člověk, jehož práce si velmi vážím. Na druhou stranu jsem cítil odpovědnost, protože mi Jirka věřil, že to udělám dobře.

 

brzobohaty2jpg.jpg

 

Můžeme teď poodhalit proces, jak filmová muzika vzniká? Co se ti dostane do ruky jako první?

Nejdřív si přečtu scénář, abych vůbec věděl, o co půjde. Ale daleko důležitější než scénář je pro mě potom to, jak je film natočený. Jak dynamicky jsou natočeny scény, jak střihem, vyprávěním prostřednictvím dialogů. Po několika zhlédnutích filmu se snažím postupně nacházet prostor pro muziku, rovnou si zapisuji sekvence, u kterých mi připadá, že by pod nimi mohla být hudba. Stěžejní je pro mě motiv. Snažím se najít adekvátní ideální hudební motiv pro film. U pokračování ANDĚLA PÁNĚ Jirka pracoval se dvěma koledami CHTÍC, ABY SPAL a GLORIA, VZHŮRU, BRATŘI MILÍ, takže z nich jsem hodně vycházel, varioval je, ale je tam i ústřední motiv, který to celé spojuje. Práce na pohádce je jedna z nejkrásnějších věcí, jakou může filmový skladatel dostat, protože se může na pohádce vyřádit. Pohádka je disciplína, kde nemusíš příliš šetřit hudbou. Jakákoliv situace, ať už humorná, dramatická nebo jakákoliv jiná, muziku skoro až vyžaduje. Byl jsem opravdu šťastný, že jsem mohl tenhle film dělat. Navíc, postprodukce byla tak velkorysá, že jsme si mohli dovolit pět frekvencí se Slovenským symfonickým rozhlasovým orchestrem, což skýtá kolem šedesáti lidí podílejících se na celkovém zvuku hudby.

Pokud tomu dobře rozumím, máš značnou míru svobody, že se podíváš na film a sám přinášíš nápady, kde a jak by sis muziku představoval?

U Jirky Stracha to tak bývá. Je pochopitelně hodně režisérů, kteří ti přinesou film a pod ním je ilustrační hudba, která je pro tebe vodítkem, jak by si přáli, abys hudbu napsal. Ale Jirka mi ponechal prostor, potom třeba něco doplnil nebo ubral a na základě toho jsem pak začal psát partituru.

Co se týká výsledné instrumentace a partitury pro celý orchestr, to děláš také ty sám?

Ano. Teď třeba na ANDĚLU PÁNĚ jsem využil pomoci velmi šikovného aranžéra Dominika Svobody, kterému jsem svěřil několik sekvencí ve filmu a přesně popsal, jakým způsobem si celou aranž představuji a kde by co mělo znít. Byla to fakt velká práce. Měl jsem na ni dva měsíce a partitura měla zhruba tři sta stránek. Koledy jsem nechal zaranžovat taky mladým a talentovaným muzikantem Martinem Blažkem, no a zbytek jsem zaranžoval sám. Potom jsem si to všechno vzal, upravil a sjednotil rukopis, aby výsledek zněl sourodě.

 

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 31. 1. 2017

 

 XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

Ilja Kučera ml., foto benedikt renč

XANTYPA 02/17 - výběr z článků

Video k únorové Xantypě

Video k únorové Xantypě





Podívejte se na obsah nové XANTYPY

Meryl Streepová

Meryl Streepová

Letos v lednu získala čestný Zlatý glóbus a ve své děkovné řeči se opřela do xenofobních postojů Donalda Trumpa. „Hollywood je plný cizinců a lidí, kteří přišli odjinud. Když je všechny vyhodíme, budete se moct dívat jenom na fotbal a na bojová umění, což není umění,“ prohlásila Meryl Streepová. Ve svém emotivním projevu se zastala také handicapovaného novináře, kterého Trump ostudně zesměšňoval. Reakce nově zvoleného prezidenta přišla vzápětí: označil Meryl za jednu z nejpřeceňovanějších amerických hereček. Tento dehonestující žvást snad ani nelze brát vážně. Jen málokterá hvězda je totiž uznávanější, pracovitější a kreativnější než právě ona.

David Koller: Většina politiků jsou psychopati

David Koller: Většina politiků jsou psychopati

David Koller žije v Mikulově, kde má dům a dvě děti. Do Prahy už jen dojíždí. Účinkovat, za kamarády nebo dělat rozhovory. Za ta léta už si zvykl. A ostatní také. Jelikož jsme kolegové z branže a dlouho jsme byli takřka sousedé, nepředstírali jsme vykání. Povídali jsme si o životě na jižní Moravě, o jeho dětech a také o skupině Lucie a MeetFactory.

Turkana

Turkana

Největší pouštní jezero představuje symbiózu nehostinné krajiny, rostlin, zvířat a lidí. Jeho příběh je bohužel také důkazem toho, jak i zdánlivě nezranitelný ekosystém může člověk svou ignorací lehce sprovodit ze světa.

Skvosty evropské přírody

Skvosty evropské přírody

Nedělá vám dobře let nad oceánem, ale přesto toužíte objevovat neobvyklé přírodní scenérie? Pro dobrodružné zážitky není třeba překročit hranice Evropy.

Jackie

Jackie

Druhého února vstupuje do kin snímek JACKIE, dlouho očekávané drama režiséra Pabla Larraína. Od své loňské premiéry na filmovém festivalu v Benátkách snímek posbíral řadu ocenění od kritiků i festivalových porot, včetně nominace na Zlatý glóbus nebo čerstvé nominace na cenu BAFTA pro představitelku titulní role Natalii Portmanovou.

Prodaná nevěsta

Prodaná nevěsta

Kdo se chce v Africe oženit, musí si připravit peněženku, aby vyvolenou od její rodiny vykoupil. Dřívější symbolická tradice se změnila v odírání ženicha, který však po svatbě může manželku považovat za svůj majetek.

Petra Špalková

Petra Špalková

Dvacet pět písmen, dvacet pět slov a přibližně stejný počet vět. Dost na to, aby na sebe člověk prozradil, co chce. Mnohdy i to, co nechce. Okamžité stručné slovní asociace jsou často upřímnější než dlouho cizelované obsáhlé odpovědi. Abecedu Xantypy můžete brát jako „psychohrátku“ i jako výpověď. Je to pouze na vás, protože počítá s vaší účastí. Závěry – jaká vlastně je abeceda života zpovídaných osobností – si totiž děláte sami.

Benedict Cumberbatch

Benedict Cumberbatch

Na civilních fotografiích připomíná vedoucího skautského oddílu nebo alespoň kladnou postavičku z nějakého komiksového seriálu, třeba RYCHLÝCH ŠÍPŮ. Brity fascinuje až groteskní podobnost jeho tváře a výrazu s chráněným bobrem.

Hawkingův život se singularitami

Hawkingův život se singularitami

Kosmolog Stephen Hawking zkoumá černé díry, které dosud nikdo neviděl, popsal záření, jež by z nich mělo vycházet, ale v dohledné době se nám ho nepodaří detekovat, a marně se snaží spojit teorii gravitace s kvantovou mechanikou. Přesto patří k nejslavnějším vědcům současnosti, protože porozuměl převratnému pokroku v kosmologii ve 20. století a napsal o něm knihu STRUČNÁ HISTORIE ČASU, kterou mnoho lidí dočetlo do konce a uvěřilo jejímu obsahu. Tento výjimečný autor oslavil 8. ledna 2017 pětasedmdesátiny.

Osobnosti - výběr z článků

David Cibula

David Cibula

Onkogynekolog David Cibula býval nejmladším profesorem ve svém oboru v Čechách. Zabývá se klinickým výzkumem, tedy jakýmsi mostem mezi vědou a léčbou v běžné praxi. Snaží se o to, aby se zahraniční pracoviště přidávala k českým projektům.

Viliam Dočolomanský

Viliam Dočolomanský

Před šestnácti lety založil dnes už kultovní divadelně experimentální seskupení Farma v jeskyni, pro které vytváří mnohovrstevnaté scénické kompozice na pomezí pohybového divadla, hudby a videa. Fascinuje ho tajemství a s ním skupiny na okraji mainstreamu: emigranti, senioři, aktivisté nebo mladí lidé, které postihl fenomén známý pod japonským termínem hikikomori. Lidským bytostem, jež ztrácejí schopnost komunikovat s okolním prostředím, se umělecký šéf a režisér, pražský Slovák Viliam Dočolomanský věnuje v inscenaci ODTRŽENÍ. Po jednom jejím uvedení v pražském Centru současného umění DOX vznikl tento rozhovor.

Jak jsem potkal a fotografoval  Jana Zrzavého

Jak jsem potkal a fotografoval Jana Zrzavého

Občas se někdo, kdo vidí některý z mých portrétů výtvarníků nebo spisovatelů, zeptá, jak jsem se k tak slavné osobnosti, jako je třeba Jan Zrzavý, dostal. Často se mi chce odpovědět podobně, jako to kdysi udělal jeden ze slavných herců Národního divadla, když mu jakási redaktorka položila „rafinovanou“ otázku: „Mistře, jak jste se dostal do Národního divadla?“ A Mistr odvětil: „To bylo jednoduché, paninko, dvaadvacítkou od Sv. Ludmily přímo do divadla!“ Já bych mohl odpovědět, že jsem šel od Hradu po Zámeckých schodech a tam jsem vešel do domu č. 6, vystoupal po prošlapaných schodech do druhého patra, zazvonil na zvonek a… a hned jsme u jedné fotografie.

Jiří Suchý

Jiří Suchý

Koncem června udělí Nadace Český literární fond ve spolupráci s Nadáním Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových Jiřímu Suchému (* 1. 10. 1931) cenu Ars longa za trvalý přínos české kultuře. Básník, textař, prozaik, dramatik, scenárista, zpěvák, herec, divadelní a filmový režisér a výtvarník ji obdrží mj. za loňskou knihu filozofických a teologických úvah KLAUN SI POVÍDÁ S BOHEM, v níž se střetá dvojí pojetí životního pocitu a názoru. Klaunství, zosobnění nevážnosti a humorného zpochybnění jeví se tu jako nadosobní vodítko světem ustálených dogmat, návod na to, jak neustrnout, myslet a tvořit stále vlastní hlavou a citem. Možná tu vznikl jakýsi klaunský testament? A kdo je to vlastně klaun? Nemusel se k tomu pojmu i sám Jiří Suchý dost složitě propracovat?

Ladislav Špaček

Ladislav Špaček

V době, kdy mívaly pojmy prezident republiky a mluvčí hlavy státu ještě svůj původní význam, stával Ladislav Špaček po boku Václava Havla. Na Pražském hradě působil od rozdělení republiky až po ukončení Havlova druhého mandátu ve funkci prezidenta České republiky. Pak se začal plně věnovat etiketě, která ho dnes živí. Od té doby napsal třiadvacet knih. Poslední z nich nese prostý název – ETIKETA.

Daniela Kolářová

Daniela Kolářová

Herečka Daniela Kolářová patří už padesát let ke stálicím českého divadla i filmu. Seznámili jsme se v osmdesátých letech, v roce 1989 jsme pořídili rozhovor pro tehdejší relativně svobodný časopis Scéna. Vzhledem k jejím podpisům několika protirežimních výzev (včetně slavné petice Několik vět) naše interview mohlo vyjít až po listopadu 1989. Daniela se tehdy aktivně zapojila do politiky, dva roky byla poslankyní ČNR za Občanské fórum. Po dvou letech se vrátila do divadla a pokračovala ve své pozoruhodné kariéře, v níž nikdy nesázela na pohodlné stereotypy. Letos v březnu získala na zahajovacím večeru MFF PRAHA – FEBIOFEST cenu Kristián za přínos české kinematografii. Nabitý sál Obecního domu ji ocenil potleskem vstoje. Když jsem připravoval náš současný rozhovor pro Xantypu, našel jsem naše povídání, staré bezmála třicet let. Připadlo mi natolik výstižné a nadčasové, že jsem se rozhodl použít jeho nejzajímavější pasáže.

Žaneta Bandžuchová

Žaneta Bandžuchová

Žaneta Bandžuchová pochází z východního Slovenska. Po skončení studia na lékařské fakultě v roce 2002 odešla do Prahy. Chtěla se věnovat klasické chirurgii, proto si udělala chirurgickou atestaci. Kardiochirurgii považovala za mužskou doménu, začala proto působit na pracovišti popáleninové medicíny. Následně ale vyhrála konkursy na chirurgii pro dospělé i na dětské kardiochirurgii.

Marianne Faithfullová

Marianne Faithfullová

Z klášterní školy mezi londýnskou rockovou smetánku. Ze záře reflektorů k životu na ulici. Nesnadný, ale nakonec úspěšný návrat k dráze zpěvačky a herečky. Řada hudebních nahrávek, koncertních turné i divadelních angažmá. V roce 2007 nominace na Evropskou filmovou cenu za titulní roli ve filmu IRINA PALM. Takový je v silné zkratce životní příběh Marianne Faithfullové.

František Černý

František Černý

Spoluzakladatel, kytarista a zpěvák skupiny Čechomor (tehdy ještě Českomoravské hudební společnosti) František Černý dostal k šedesátinám možnost, aby si nahrál sólovou desku. Zrodilo se ŠEST KŘÍŽKŮ. FRANTA 2017.

Jan Měkota

Jan Měkota

Muž, jehož hlas důvěrně znali v naší zemi všichni, kdo poslouchali Rádio Svobodná Evropa. Jako jediný byl přítomen po celou dobu její existence, od prvního vysílání až do konce. Stal se moderátorem a redaktorem, před jehož mikrofonem stály největší hvězdy své doby – Brigitte Bardot, Sophia Loren, Gina Lollobrigida, Ava Gardner, Yves Montand, Arthur Miller, Beatles, Rolling Stones, Ella Fitzgerald, Louis Armstrong, Benny Goodman, Count Basie, Oscar Peterson, Eric Clapton, Rita Pavone a mnoho dalších vynikajících herců, hudebníků, zpěváků, spisovatelů, politiků a sportovců z celého světa.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 02/17

XANTYPA XANTYPA 02/17

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 06/18

XANTYPA XANTYPA 06/18

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne