Ondřej Gregor Brzobohatý: Filmovou muziku jsem chtěl dělat odmalička

Od našeho prvního setkání s Ondřejem uplynulo už jistě víc než deset let. Během té doby se stačil stát vyhledávaným a uznávaným skladatelem filmové a scénické hudby, autorem dvou muzikálů, četně oslovovaným aranžérem a producentem, široce oblíbeným moderátorem, hercem a především zpěvákem a interpretem vlastních písní na pomezí jazzu, popu a funky. Spolu se svou druhou ženou Taťánou, Miss World 2006, se nevyhnul ani dychtivému zájmu nevybíravého bulváru, jehož lačnosti ani jeden z nich nevychází právě vstříc.

 

To všechno a ještě mnohem víc se seběhlo, ale přesto nyní proti mně u nízkého stolku smíchovské kavárny nad sklenicí zázvorové limonády sedí stále příjemný, přirozený, neokázalý mladý muž s darem ironického humoru, se schopností trefně formulovat své myšlenky a s hlubokým zaujetím pro věc vždy, když přijde řeč na to, co má nejraději, tedy především na muziku. Nastala jedna z těch novinářsky příjemných chvil, kdy je termín rozhovor případnější nahradit slovem povídání.

  brzobohaty1jpg.jpg


Vím, že jsi míval s tátou hezký zvyk vždycky na konci prázdnin vyrazit jen tak ve dvou, po chlapsku, někam na týden pohovořit…

Ano, v dětství jsme jezdívali na chalupu a potom, když se otevřely hranice, tak i do ciziny někam k moři.

Kdyby ještě tahle možnost byla, o čem z pos­lední doby bys teď tátovi nejraději vyprávěl, s čím se pochlubil, o čem se poradil?

Kecali bychom samozřejmě o všem možném, nejdřív hlavně o práci. Byl by nadšený, že deska Richarda Müllera s názvem 55, kterou jsem udělal, má úspěch, a určitě by ji chtěl slyšet. Byl vždycky zvědavý na každou práci, kterou jsem dělal, a říkal – a hlavně to přines, ať si to můžu poslechnout. Pustil bych mu ji třeba z telefonu do sluchátek a kecali bychom dál o nejrůznějších věcech a po pár skleničkách dobrého červeného vína bychom se dostali až k ženským, jak ho znám.

Zmínil jsi desku Richarda Müllera 55, pro niž jsi napsal kompletní hudbu a produkoval ji. Jak vlastně začala vaše spolupráce?

Zmínil jsem ji proto, že je to momentálně asi nejaktuálnější věc, vyšla před nedávnem, má úžasné ohlasy i prodeje. Nastalo to tak, že mi Richard zavolal počátkem ledna loňského roku a řekl mi velmi jednoduše: „Ahoj Ondrík. Prosím ťa, ja by som chcel robiť dosku a mám pätnásť textov a bol by som veľmi rád, keby si mi nejaký z nich zhudobnil.“ Já mu odpověděl, že mě to velmi těší a o který z textů by šlo. No a on na to: „To ja vôbec netuším, to si musíš vybrať sám. Ja ti pošlem všetkých pätnásť textov a uvidíš.“ Poslal mi patnáct textů od Petera Uličného, já se do všech zamiloval a během čtrnácti dnů je všechny zhudebnil. Šlo to úplně samo, ráz na ráz. A jemu se tak líbily, že mi navrhl, jestli bych ještě navíc nechtěl celou desku produkovat.

Ty jsi desku nejen produkoval, ale pokud je mi známo, také na ní hrál…

Ano, natáčel jsem veškeré klávesové nástroje, klavír a elektrické piano a vlastně i sbory.

Znamená to, že se s Richardem Müllerem objevíš i na jevištích?

Pracuje se na tom. Zrovna nedávno jsme se o tom s Richardem bavili a zřejmě bych se podílel na turné, které se k desce pojede.

Pojďme se ale přesunout k filmové muzice. Nedávno měl premiéru česko-rakouský snímek KRYCÍ JMÉNO HOLEC, pro který jsi napsal hudbu, jaká to byla práce?

Byla výjimečná v tom, že jsem mohl trochu nahlédnout, jak se dělá evropský film. Byl jsem nadšený, že mohu o filmu komunikovat s někým jiným než s rodilým Čechem nebo Slovákem. Pohled někoho jiného, kdo dělá filmy jinde než u nás, je vždycky zajímavý. Režisér Franz Novotny byl vřelý a otevřený vůči mým nápadům, které jsem přinášel, ale pochopitelně nesouhlasil úplně se vším, co jsem přinesl. Zkrátka jsme se ztotožnili v představě muziky k jeho filmu. Celý příběh Jana Němce mě fascinoval už předtím, líbila se mi povídka, podle které je film natočený, takže jsem byl rád, když mi dala producentka Monika Kristelová důvěru, abych se toho projektu jako skladatel zúčastnil.

Stihl ses ještě s Janem Němcem osobně potkat?

Bohužel nestihl. Zemřel těsně potom, kdy jsem na hudbě začal pracovat.

V kinech se teď promítá ANDĚL PÁNĚ 2, další film s tvojí hudbou, což byla jistě hodně odlišná práce od té, o které jsme mluvili…

Jak se to vezme… No, byla jiná. Já jsem vůbec nepočítal s tím, že by mi Jirka Strach filmovou hudbu svěřil. Vzniklo to tím, že Miloš Bok odmítl spolupráci na dvojce, Jirka se na mě obrátil a já do toho vlítl jako, dalo by se říct, náhradní skladatel, ačkoliv jsem po celou dobu práce nepociťoval nějakou pachuť náhradníka. Naopak, byl jsem rád, že můžu pracovat na filmu, který přede mnou dělal člověk, jehož práce si velmi vážím. Na druhou stranu jsem cítil odpovědnost, protože mi Jirka věřil, že to udělám dobře.

 

brzobohaty2jpg.jpg

 

Můžeme teď poodhalit proces, jak filmová muzika vzniká? Co se ti dostane do ruky jako první?

Nejdřív si přečtu scénář, abych vůbec věděl, o co půjde. Ale daleko důležitější než scénář je pro mě potom to, jak je film natočený. Jak dynamicky jsou natočeny scény, jak střihem, vyprávěním prostřednictvím dialogů. Po několika zhlédnutích filmu se snažím postupně nacházet prostor pro muziku, rovnou si zapisuji sekvence, u kterých mi připadá, že by pod nimi mohla být hudba. Stěžejní je pro mě motiv. Snažím se najít adekvátní ideální hudební motiv pro film. U pokračování ANDĚLA PÁNĚ Jirka pracoval se dvěma koledami CHTÍC, ABY SPAL a GLORIA, VZHŮRU, BRATŘI MILÍ, takže z nich jsem hodně vycházel, varioval je, ale je tam i ústřední motiv, který to celé spojuje. Práce na pohádce je jedna z nejkrásnějších věcí, jakou může filmový skladatel dostat, protože se může na pohádce vyřádit. Pohádka je disciplína, kde nemusíš příliš šetřit hudbou. Jakákoliv situace, ať už humorná, dramatická nebo jakákoliv jiná, muziku skoro až vyžaduje. Byl jsem opravdu šťastný, že jsem mohl tenhle film dělat. Navíc, postprodukce byla tak velkorysá, že jsme si mohli dovolit pět frekvencí se Slovenským symfonickým rozhlasovým orchestrem, což skýtá kolem šedesáti lidí podílejících se na celkovém zvuku hudby.

Pokud tomu dobře rozumím, máš značnou míru svobody, že se podíváš na film a sám přinášíš nápady, kde a jak by sis muziku představoval?

U Jirky Stracha to tak bývá. Je pochopitelně hodně režisérů, kteří ti přinesou film a pod ním je ilustrační hudba, která je pro tebe vodítkem, jak by si přáli, abys hudbu napsal. Ale Jirka mi ponechal prostor, potom třeba něco doplnil nebo ubral a na základě toho jsem pak začal psát partituru.

Co se týká výsledné instrumentace a partitury pro celý orchestr, to děláš také ty sám?

Ano. Teď třeba na ANDĚLU PÁNĚ jsem využil pomoci velmi šikovného aranžéra Dominika Svobody, kterému jsem svěřil několik sekvencí ve filmu a přesně popsal, jakým způsobem si celou aranž představuji a kde by co mělo znít. Byla to fakt velká práce. Měl jsem na ni dva měsíce a partitura měla zhruba tři sta stránek. Koledy jsem nechal zaranžovat taky mladým a talentovaným muzikantem Martinem Blažkem, no a zbytek jsem zaranžoval sám. Potom jsem si to všechno vzal, upravil a sjednotil rukopis, aby výsledek zněl sourodě.

 

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 31. 1. 2017

 

 XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

Ilja Kučera ml., foto benedikt renč

XANTYPA 02/17 - výběr z článků

Video k únorové Xantypě

Video k únorové Xantypě





Podívejte se na obsah nové XANTYPY

Meryl Streepová

Meryl Streepová

Letos v lednu získala čestný Zlatý glóbus a ve své děkovné řeči se opřela do xenofobních postojů Donalda Trumpa. „Hollywood je plný cizinců a lidí, kteří přišli odjinud. Když je všechny vyhodíme, budete se moct dívat jenom na fotbal a na bojová umění, což není umění,“ prohlásila Meryl Streepová. Ve svém emotivním projevu se zastala také handicapovaného novináře, kterého Trump ostudně zesměšňoval. Reakce nově zvoleného prezidenta přišla vzápětí: označil Meryl za jednu z nejpřeceňovanějších amerických hereček. Tento dehonestující žvást snad ani nelze brát vážně. Jen málokterá hvězda je totiž uznávanější, pracovitější a kreativnější než právě ona.

David Koller: Většina politiků jsou psychopati

David Koller: Většina politiků jsou psychopati

David Koller žije v Mikulově, kde má dům a dvě děti. Do Prahy už jen dojíždí. Účinkovat, za kamarády nebo dělat rozhovory. Za ta léta už si zvykl. A ostatní také. Jelikož jsme kolegové z branže a dlouho jsme byli takřka sousedé, nepředstírali jsme vykání. Povídali jsme si o životě na jižní Moravě, o jeho dětech a také o skupině Lucie a MeetFactory.

Turkana

Turkana

Největší pouštní jezero představuje symbiózu nehostinné krajiny, rostlin, zvířat a lidí. Jeho příběh je bohužel také důkazem toho, jak i zdánlivě nezranitelný ekosystém může člověk svou ignorací lehce sprovodit ze světa.

Skvosty evropské přírody

Skvosty evropské přírody

Nedělá vám dobře let nad oceánem, ale přesto toužíte objevovat neobvyklé přírodní scenérie? Pro dobrodružné zážitky není třeba překročit hranice Evropy.

Jackie

Jackie

Druhého února vstupuje do kin snímek JACKIE, dlouho očekávané drama režiséra Pabla Larraína. Od své loňské premiéry na filmovém festivalu v Benátkách snímek posbíral řadu ocenění od kritiků i festivalových porot, včetně nominace na Zlatý glóbus nebo čerstvé nominace na cenu BAFTA pro představitelku titulní role Natalii Portmanovou.

Prodaná nevěsta

Prodaná nevěsta

Kdo se chce v Africe oženit, musí si připravit peněženku, aby vyvolenou od její rodiny vykoupil. Dřívější symbolická tradice se změnila v odírání ženicha, který však po svatbě může manželku považovat za svůj majetek.

Petra Špalková

Petra Špalková

Dvacet pět písmen, dvacet pět slov a přibližně stejný počet vět. Dost na to, aby na sebe člověk prozradil, co chce. Mnohdy i to, co nechce. Okamžité stručné slovní asociace jsou často upřímnější než dlouho cizelované obsáhlé odpovědi. Abecedu Xantypy můžete brát jako „psychohrátku“ i jako výpověď. Je to pouze na vás, protože počítá s vaší účastí. Závěry – jaká vlastně je abeceda života zpovídaných osobností – si totiž děláte sami.

Benedict Cumberbatch

Benedict Cumberbatch

Na civilních fotografiích připomíná vedoucího skautského oddílu nebo alespoň kladnou postavičku z nějakého komiksového seriálu, třeba RYCHLÝCH ŠÍPŮ. Brity fascinuje až groteskní podobnost jeho tváře a výrazu s chráněným bobrem.

Hawkingův život se singularitami

Hawkingův život se singularitami

Kosmolog Stephen Hawking zkoumá černé díry, které dosud nikdo neviděl, popsal záření, jež by z nich mělo vycházet, ale v dohledné době se nám ho nepodaří detekovat, a marně se snaží spojit teorii gravitace s kvantovou mechanikou. Přesto patří k nejslavnějším vědcům současnosti, protože porozuměl převratnému pokroku v kosmologii ve 20. století a napsal o něm knihu STRUČNÁ HISTORIE ČASU, kterou mnoho lidí dočetlo do konce a uvěřilo jejímu obsahu. Tento výjimečný autor oslavil 8. ledna 2017 pětasedmdesátiny.

Osobnosti - výběr z článků

Zdeňka Žádníková Volencová

Zdeňka Žádníková Volencová

Zdeňka Žádníková Volencová je nejen herečka Dejvického divadla, ale i moderátorka, recitátorka, spisovatelka, flétnistka, ředitelka nadačního fondu. Především je ovšem matka čtyř dětí. Jak vidíte, nespokojí se s málem.

Ladislav Smoček

Ladislav Smoček

Poněkud záhadná postava dramatika, scenáristy a režiséra židovského původu Lea Birinského a jeho hra z roku 1912 o psychopatologii revolucionářství a vyžírkovství mocných vyvolala už podruhé zájem režiséra Ladislava Smočka. Na scéně pražského Činoherního klubu s hereckým ansámblem, jenž tvoří Petr Nárožný, Marika Procházková, Ondřej Vetchý, Pavel Kikinčuk, Dana Černá, Jaromír Dulava, Honza Hájek, Vladimír Kratina, Stanislav Zindulka či Nela Boudová, rozehrál šarádu blbosti a velikášství, při níž člověk chvílemi neví, může-li se jen úlevně smát, anebo se má zase začít strachovat. Neboť hrabivost je věčná a lidská hloupost nekonečná.

Tomáš Šebek

Tomáš Šebek

Letos v březnu se český chirurg Tomáš Šebek vrátil již z páté mise mezinárodní organizace Lékaři bez hranic. Své zkušenosti se zachraňováním lidských životů v mnohdy drastických podmínkách popsal se skromností i humorem sobě vlastním ve dvou úspěšných knihách. Třetí by měla vyjít letos na podzim.

Carlos Santana

Carlos Santana

Jedním z významných a vlivných muzikantů, kteří letos slaví své kulaté životní jubileum, je Carlos Santana. Stejně jako je pestrá a různorodá jeho hudba, je pestrý i jeho původ a hudební prostředí, které ho obklopovalo a ovlivňovalo. Mnohonásobný držitel cen Grammy – jen za album SUPERNATURAL si jich odnesl devět! – i jejich latinskoamerické obdoby, dvojnásobný člen Síně slávy rock’n’rollu – jako sólista i jako člen skupiny Santana, nositel dalších ocenění. Úspěšný tvůrce a protagonista specifického rockového stylu označovaného jako latino-rock svým osudem znovu potvrdil platnost pořekadla, že štěstí přeje připraveným. Je totiž doslova dítětem hudebního festivalu ve Woodstocku.

Alice Flemrová

Alice Flemrová

Neapolská tetralogie Eleny Ferrante GENIÁLNÍ PŘÍTELKYNĚ, jež je příběhem dvou dívek, respektive žen – Eleny a Lily a jejich přátelství, zasazeným do Itálie padesátých až osmdesátých let minulého století, se stala světovým bestsellerem. Nejde o umělou marketingovou bublinu, ty knížky lidé opravdu čtou, nadšeně o nich mluví a navzájem si je doporučují. U nás vyšly zatím dva díly, na třetí se můžeme těšit v říjnu. Přeložila je naše přední překladatelka z italštiny Alice Flemrová.

Aretha Franklin

Aretha Franklin

Královna soulu, zároveň první žena uvedená do rokenrolové síně slávy – to je Aretha Franklin. Letos pětasedmdesátiletá umělkyně ověnčená předlouhou řadou ocenění a titulů svou kariéru zvolna uzavírá. Poslední album vydala v roce 2014, koncertních vystoupení plánuje jen velmi omezený počet. Šanci vidět ji naživo však mají pouze na severoamerickém kontinentu. Po dramatickém zážitku v roce 1984 totiž odmítá nastoupit do letadla.

Harvey Keitel

Harvey Keitel

Americký herec Harvey Keitel navštívil karlovarský filmový festival už dvakrát. Podruhé předloni, kdy tu uvedl Sorrentinovo podobenství MLÁDÍ (2015) o dvou stárnoucích umělcích, kteří rekapitulují své životy v mondénním sanatoriu. Představitele drsňáků i bohorovných snílků jsem pozoroval na závěrečném večírku v hotelu Pupp. Spokojeně seděl v křesle a s pýchou v očích sledoval, jak se jeho manželka vlní na parketu. Působil šťastně, jako pravý opak bezradného filmaře, kterého zosobnil v Sorrentinově filmu.

Soňa & Zuzana Norisovy

Soňa & Zuzana Norisovy

Jedna se chtěla stát zdravotní sestrou, druhá řeholní. Nakonec však sestry Norisovy žijí tak, jak jim předpověděla je­jich babička.

Andrea Černá

Andrea Černá

Ačkoli být herečkou nebyl její vys­něný cíl a stalo se to víceméně náhodou, dnes by neměnila. Po devatenácti letech v Divadle J. K. Tyla v Plzni jako vyzrálá hereč­ka obohatila soubor pražského Di­vadla na Vinohradech. Kromě to­ho pracuje v rozhlase, televizi, zpívá, tančí, píše poezii. Andrea Černá se nebojí nových výzev, i když jejímu srdci nejblížší je přece jen stále divadlo pro jeho atmosféru.

Adam Chroust

Adam Chroust

„Pokud vám tisíc lidí řekne, že něco nedokážete, a vy se přesto rozhodnete danou věc zvládnout, rázem na jejich hlase nezáleží. Kromě touhy po dobrodružství ale musíte mít v srdci ještě něco: odvahu.“ To nenapsal žádný dobyvatel Everestu či objevitel pramenů Amazonky, ale osmadvacetiletý mladík, který sotva opustil vysokou školu. Kdyby i tzv. obyčejní lidé měli svůj erb, jistě by do něj Adam Chroust vložil právě tato dvě slova – dobrodružství a statečnost.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 02/17

XANTYPA XANTYPA 02/17

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 078/17

XANTYPA XANTYPA 078/17

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne