Ondřej Gregor Brzobohatý: Filmovou muziku jsem chtěl dělat odmalička

Od našeho prvního setkání s Ondřejem uplynulo už jistě víc než deset let. Během té doby se stačil stát vyhledávaným a uznávaným skladatelem filmové a scénické hudby, autorem dvou muzikálů, četně oslovovaným aranžérem a producentem, široce oblíbeným moderátorem, hercem a především zpěvákem a interpretem vlastních písní na pomezí jazzu, popu a funky. Spolu se svou druhou ženou Taťánou, Miss World 2006, se nevyhnul ani dychtivému zájmu nevybíravého bulváru, jehož lačnosti ani jeden z nich nevychází právě vstříc.

 

To všechno a ještě mnohem víc se seběhlo, ale přesto nyní proti mně u nízkého stolku smíchovské kavárny nad sklenicí zázvorové limonády sedí stále příjemný, přirozený, neokázalý mladý muž s darem ironického humoru, se schopností trefně formulovat své myšlenky a s hlubokým zaujetím pro věc vždy, když přijde řeč na to, co má nejraději, tedy především na muziku. Nastala jedna z těch novinářsky příjemných chvil, kdy je termín rozhovor případnější nahradit slovem povídání.

  brzobohaty1jpg.jpg


Vím, že jsi míval s tátou hezký zvyk vždycky na konci prázdnin vyrazit jen tak ve dvou, po chlapsku, někam na týden pohovořit…

Ano, v dětství jsme jezdívali na chalupu a potom, když se otevřely hranice, tak i do ciziny někam k moři.

Kdyby ještě tahle možnost byla, o čem z pos­lední doby bys teď tátovi nejraději vyprávěl, s čím se pochlubil, o čem se poradil?

Kecali bychom samozřejmě o všem možném, nejdřív hlavně o práci. Byl by nadšený, že deska Richarda Müllera s názvem 55, kterou jsem udělal, má úspěch, a určitě by ji chtěl slyšet. Byl vždycky zvědavý na každou práci, kterou jsem dělal, a říkal – a hlavně to přines, ať si to můžu poslechnout. Pustil bych mu ji třeba z telefonu do sluchátek a kecali bychom dál o nejrůznějších věcech a po pár skleničkách dobrého červeného vína bychom se dostali až k ženským, jak ho znám.

Zmínil jsi desku Richarda Müllera 55, pro niž jsi napsal kompletní hudbu a produkoval ji. Jak vlastně začala vaše spolupráce?

Zmínil jsem ji proto, že je to momentálně asi nejaktuálnější věc, vyšla před nedávnem, má úžasné ohlasy i prodeje. Nastalo to tak, že mi Richard zavolal počátkem ledna loňského roku a řekl mi velmi jednoduše: „Ahoj Ondrík. Prosím ťa, ja by som chcel robiť dosku a mám pätnásť textov a bol by som veľmi rád, keby si mi nejaký z nich zhudobnil.“ Já mu odpověděl, že mě to velmi těší a o který z textů by šlo. No a on na to: „To ja vôbec netuším, to si musíš vybrať sám. Ja ti pošlem všetkých pätnásť textov a uvidíš.“ Poslal mi patnáct textů od Petera Uličného, já se do všech zamiloval a během čtrnácti dnů je všechny zhudebnil. Šlo to úplně samo, ráz na ráz. A jemu se tak líbily, že mi navrhl, jestli bych ještě navíc nechtěl celou desku produkovat.

Ty jsi desku nejen produkoval, ale pokud je mi známo, také na ní hrál…

Ano, natáčel jsem veškeré klávesové nástroje, klavír a elektrické piano a vlastně i sbory.

Znamená to, že se s Richardem Müllerem objevíš i na jevištích?

Pracuje se na tom. Zrovna nedávno jsme se o tom s Richardem bavili a zřejmě bych se podílel na turné, které se k desce pojede.

Pojďme se ale přesunout k filmové muzice. Nedávno měl premiéru česko-rakouský snímek KRYCÍ JMÉNO HOLEC, pro který jsi napsal hudbu, jaká to byla práce?

Byla výjimečná v tom, že jsem mohl trochu nahlédnout, jak se dělá evropský film. Byl jsem nadšený, že mohu o filmu komunikovat s někým jiným než s rodilým Čechem nebo Slovákem. Pohled někoho jiného, kdo dělá filmy jinde než u nás, je vždycky zajímavý. Režisér Franz Novotny byl vřelý a otevřený vůči mým nápadům, které jsem přinášel, ale pochopitelně nesouhlasil úplně se vším, co jsem přinesl. Zkrátka jsme se ztotožnili v představě muziky k jeho filmu. Celý příběh Jana Němce mě fascinoval už předtím, líbila se mi povídka, podle které je film natočený, takže jsem byl rád, když mi dala producentka Monika Kristelová důvěru, abych se toho projektu jako skladatel zúčastnil.

Stihl ses ještě s Janem Němcem osobně potkat?

Bohužel nestihl. Zemřel těsně potom, kdy jsem na hudbě začal pracovat.

V kinech se teď promítá ANDĚL PÁNĚ 2, další film s tvojí hudbou, což byla jistě hodně odlišná práce od té, o které jsme mluvili…

Jak se to vezme… No, byla jiná. Já jsem vůbec nepočítal s tím, že by mi Jirka Strach filmovou hudbu svěřil. Vzniklo to tím, že Miloš Bok odmítl spolupráci na dvojce, Jirka se na mě obrátil a já do toho vlítl jako, dalo by se říct, náhradní skladatel, ačkoliv jsem po celou dobu práce nepociťoval nějakou pachuť náhradníka. Naopak, byl jsem rád, že můžu pracovat na filmu, který přede mnou dělal člověk, jehož práce si velmi vážím. Na druhou stranu jsem cítil odpovědnost, protože mi Jirka věřil, že to udělám dobře.

 

brzobohaty2jpg.jpg

 

Můžeme teď poodhalit proces, jak filmová muzika vzniká? Co se ti dostane do ruky jako první?

Nejdřív si přečtu scénář, abych vůbec věděl, o co půjde. Ale daleko důležitější než scénář je pro mě potom to, jak je film natočený. Jak dynamicky jsou natočeny scény, jak střihem, vyprávěním prostřednictvím dialogů. Po několika zhlédnutích filmu se snažím postupně nacházet prostor pro muziku, rovnou si zapisuji sekvence, u kterých mi připadá, že by pod nimi mohla být hudba. Stěžejní je pro mě motiv. Snažím se najít adekvátní ideální hudební motiv pro film. U pokračování ANDĚLA PÁNĚ Jirka pracoval se dvěma koledami CHTÍC, ABY SPAL a GLORIA, VZHŮRU, BRATŘI MILÍ, takže z nich jsem hodně vycházel, varioval je, ale je tam i ústřední motiv, který to celé spojuje. Práce na pohádce je jedna z nejkrásnějších věcí, jakou může filmový skladatel dostat, protože se může na pohádce vyřádit. Pohádka je disciplína, kde nemusíš příliš šetřit hudbou. Jakákoliv situace, ať už humorná, dramatická nebo jakákoliv jiná, muziku skoro až vyžaduje. Byl jsem opravdu šťastný, že jsem mohl tenhle film dělat. Navíc, postprodukce byla tak velkorysá, že jsme si mohli dovolit pět frekvencí se Slovenským symfonickým rozhlasovým orchestrem, což skýtá kolem šedesáti lidí podílejících se na celkovém zvuku hudby.

Pokud tomu dobře rozumím, máš značnou míru svobody, že se podíváš na film a sám přinášíš nápady, kde a jak by sis muziku představoval?

U Jirky Stracha to tak bývá. Je pochopitelně hodně režisérů, kteří ti přinesou film a pod ním je ilustrační hudba, která je pro tebe vodítkem, jak by si přáli, abys hudbu napsal. Ale Jirka mi ponechal prostor, potom třeba něco doplnil nebo ubral a na základě toho jsem pak začal psát partituru.

Co se týká výsledné instrumentace a partitury pro celý orchestr, to děláš také ty sám?

Ano. Teď třeba na ANDĚLU PÁNĚ jsem využil pomoci velmi šikovného aranžéra Dominika Svobody, kterému jsem svěřil několik sekvencí ve filmu a přesně popsal, jakým způsobem si celou aranž představuji a kde by co mělo znít. Byla to fakt velká práce. Měl jsem na ni dva měsíce a partitura měla zhruba tři sta stránek. Koledy jsem nechal zaranžovat taky mladým a talentovaným muzikantem Martinem Blažkem, no a zbytek jsem zaranžoval sám. Potom jsem si to všechno vzal, upravil a sjednotil rukopis, aby výsledek zněl sourodě.

 

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 31. 1. 2017

 

 XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

Ilja Kučera ml., foto benedikt renč

XANTYPA 02/17 - výběr z článků

Video k únorové Xantypě

Video k únorové Xantypě





Podívejte se na obsah nové XANTYPY

Meryl Streepová

Meryl Streepová

Letos v lednu získala čestný Zlatý glóbus a ve své děkovné řeči se opřela do xenofobních postojů Donalda Trumpa. „Hollywood je plný cizinců a lidí, kteří přišli odjinud. Když je všechny vyhodíme, budete se moct dívat jenom na fotbal a na bojová umění, což není umění,“ prohlásila Meryl Streepová. Ve svém emotivním projevu se zastala také handicapovaného novináře, kterého Trump ostudně zesměšňoval. Reakce nově zvoleného prezidenta přišla vzápětí: označil Meryl za jednu z nejpřeceňovanějších amerických hereček. Tento dehonestující žvást snad ani nelze brát vážně. Jen málokterá hvězda je totiž uznávanější, pracovitější a kreativnější než právě ona.

David Koller: Většina politiků jsou psychopati

David Koller: Většina politiků jsou psychopati

David Koller žije v Mikulově, kde má dům a dvě děti. Do Prahy už jen dojíždí. Účinkovat, za kamarády nebo dělat rozhovory. Za ta léta už si zvykl. A ostatní také. Jelikož jsme kolegové z branže a dlouho jsme byli takřka sousedé, nepředstírali jsme vykání. Povídali jsme si o životě na jižní Moravě, o jeho dětech a také o skupině Lucie a MeetFactory.

Turkana

Turkana

Největší pouštní jezero představuje symbiózu nehostinné krajiny, rostlin, zvířat a lidí. Jeho příběh je bohužel také důkazem toho, jak i zdánlivě nezranitelný ekosystém může člověk svou ignorací lehce sprovodit ze světa.

Skvosty evropské přírody

Skvosty evropské přírody

Nedělá vám dobře let nad oceánem, ale přesto toužíte objevovat neobvyklé přírodní scenérie? Pro dobrodružné zážitky není třeba překročit hranice Evropy.

Jackie

Jackie

Druhého února vstupuje do kin snímek JACKIE, dlouho očekávané drama režiséra Pabla Larraína. Od své loňské premiéry na filmovém festivalu v Benátkách snímek posbíral řadu ocenění od kritiků i festivalových porot, včetně nominace na Zlatý glóbus nebo čerstvé nominace na cenu BAFTA pro představitelku titulní role Natalii Portmanovou.

Prodaná nevěsta

Prodaná nevěsta

Kdo se chce v Africe oženit, musí si připravit peněženku, aby vyvolenou od její rodiny vykoupil. Dřívější symbolická tradice se změnila v odírání ženicha, který však po svatbě může manželku považovat za svůj majetek.

Petra Špalková

Petra Špalková

Dvacet pět písmen, dvacet pět slov a přibližně stejný počet vět. Dost na to, aby na sebe člověk prozradil, co chce. Mnohdy i to, co nechce. Okamžité stručné slovní asociace jsou často upřímnější než dlouho cizelované obsáhlé odpovědi. Abecedu Xantypy můžete brát jako „psychohrátku“ i jako výpověď. Je to pouze na vás, protože počítá s vaší účastí. Závěry – jaká vlastně je abeceda života zpovídaných osobností – si totiž děláte sami.

Benedict Cumberbatch

Benedict Cumberbatch

Na civilních fotografiích připomíná vedoucího skautského oddílu nebo alespoň kladnou postavičku z nějakého komiksového seriálu, třeba RYCHLÝCH ŠÍPŮ. Brity fascinuje až groteskní podobnost jeho tváře a výrazu s chráněným bobrem.

Hawkingův život se singularitami

Hawkingův život se singularitami

Kosmolog Stephen Hawking zkoumá černé díry, které dosud nikdo neviděl, popsal záření, jež by z nich mělo vycházet, ale v dohledné době se nám ho nepodaří detekovat, a marně se snaží spojit teorii gravitace s kvantovou mechanikou. Přesto patří k nejslavnějším vědcům současnosti, protože porozuměl převratnému pokroku v kosmologii ve 20. století a napsal o něm knihu STRUČNÁ HISTORIE ČASU, kterou mnoho lidí dočetlo do konce a uvěřilo jejímu obsahu. Tento výjimečný autor oslavil 8. ledna 2017 pětasedmdesátiny.

Osobnosti - výběr z článků

Tomáš Sedláček

Tomáš Sedláček

S Tomášem jsme měli tu čest poprvé vést rozhovor v roce 2013, kdy byl hostem konference BANALITA DOBRA v rámci prvního Evropského dnu Spravedlivých. Uchvátil nás svými inspirujícími myšlenkami a nestandardním vystupováním. Po čtyřech letech nastal čas si s ním popovídat znovu o aktuálních otázkách týkajících se budoucnosti a velkých změn, které nás čekají v souvislosti s umělou inteligencí a digitalizací průmyslu.

Celeste Rizvana Buckingham

Celeste Rizvana Buckingham

Pod exotickým jménem se skrývá mladá zpěvačka americko-švýcarského původu, jejíž přerod z finalistky v Super Star nabyl nebývalých rozměrů. Mezinárodní úspěch v žebříčku Top 100, MTV, Radio Disney. Píše texty, skládá hudbu, studuje hudbu a psychologii a zajímá se o budoucnost dětí. V českém filmu BAJKEŘI se zhostila herecké role.

Thom Artway

Thom Artway

Začínal jako pouliční zpěvák. Angličané mají pro něj výraz busker. Připomínám to proto, že ačkoli se Thom Artway na­rodil na Moravě, zpívá výhradně anglicky. Za loňské, debutové album HEDGEHOG byl letos oceněn dvěma Anděly. Zdá se, že se rodí nová hvězda.

Václav Neužil

Václav Neužil

S hercem Dejvického divadla Václavem Neužilem (*1979) se známe dlouho. Na mezinárodním festivalu divadelních škol Encounter/Setkání v Brně jsem jako předseda poroty měl ve finále vyhlásit výsledky; celé to bylo pojednáno jako dramatická situace a k ruce mi byl přidělen v roli asistenta student Divadelní fakulty JAMU Václav Neužil, jehož bezprostřední suverenita poněkud uvolnila moji jevištní křeč. Režíroval nás adept této profese Pavel Baďura, nemýlím-li se…

Andy Warhol: Gigant

Andy Warhol: Gigant

Ve filmu DOBRÝ DEN, PANÍ CAMPBELLOVÁ! se herečka Gina Lollobrigida, která předstírá, že je válečnou vdovou po neexistujícím kapitánu Campbellovi, přizná, že si své jméno vybrala podle Campbellovy polévky v plechovce. Druhé americké slovo, které znala, byla Coca-Cola, a jak namítla, Cocacolová se pochopitelně jmenovat nemohla. Možná, že málo scházelo, aby se jeden z nejslavnějších umělců 20. století, Andy Warhol, potýkal se stejným problémem. Totiž kdyby se jeho otec, mající strach z vojenské služby, neodhodlal v roce 1909 emigrovat do Ameriky, na východním Slovensku v rusínské komunitě by asi moc amerických výrazů k dispozici nebylo. Nakonec ani matka Andyho Warhola, která se o něho a jeho dva bratry starala v době, kdy otec pracoval jako horník v Západní Virginii, se nikdy anglicky náležitě nenaučila. Zajímavé je, že oba zmíněné objekty, jak Campbellova polévka v plechovce, tak Coca-Cola, se staly jedněmi z nejprezentovanějších ve Warholově tvorbě.

Elvis Presley

Elvis Presley

Před čtyřiceti lety 16. srpna 1977 zemřel v Memphisu hudebník, bez něhož by současná moderní populární hudba vypadala zcela jinak. Král rock-and-rollu Elvis Presley, který stál u kolébky muziky, od té doby nazývané rock.

Jeanne Moreauová

Jeanne Moreauová

Francouzský film TĚLO DIANY, který koncem roku 1968 vznikal v koprodukci s československou kinematografií, není filmovou historií zvlášť ceněn, ale díky tomu, že se částečně natáčel v Praze, poskytl mi coby novopečené redaktorce měsíčníku Film a doba neocenitelnou příležitost seznámit se s jeho hlavní představitelkou Jeanne Moreauovou a dokonce s ní udělat rozhovor, který pak vyšel v prvním čísle ročníku 1969.

Vladimír Koza

Vladimír Koza

Vladimír Koza jako první v České republice provedl v roce 1993 nepříbuzenskou transplantaci kostní dřeně s českým dárcem. Založil Český národní registr dárců dřeně a Nadaci pro transplantace kostní dřeně, díky čemuž mohly být zachráněny tisíce lidských životů. Byl to vizionář s obrovským pracovním nasazením a současně s hluboce lidským přístupem k nemocným. Člověk s bytostnou potřebou svobody, přirozenou autoritou, sebevědomý, ale zároveň pokorný. Neokázalý, se smyslem pro humor, na většině fotografií a televizních záběrů se usmívá. Lékař, jakého by si přál mít vedle sebe každý, kdo vážně onemocní. Nebyl mu vyměřen dlouhý život, zemřel před pěti roky v nedožitých osmapadesáti letech. Ale svůj čas vrchovatě naplnil. O panu primáři jsem si povídala s jeho dcerami Naděždou Lasotovou a Markétou Sobotovou.

Před osmdesáti lety zemřel Tomáš Garrigue Masaryk

Před osmdesáti lety zemřel Tomáš Garrigue Masaryk

Do svých čtyřiaosmdesáti let se Tomáš Garrigue Masaryk těšil dobrému zdraví a obdivuhodné psychické kondici. S plným nasazením se věnoval všem státnickým povinnostem, plynoucím z výkonu jeho prezidentského úřadu, kromě toho se snažil vědecky a literárně pracovat a podílel se na reedicích svých literárních děl. Ještě při oslavě patnáctého výročí vzniku Československé republiky, 28. října 1933, projel na koni Prahou; v prosinci 1933 se v třeskutém mrazu zúčastnil v Hostivaři pohřbu bývalého ministerského předsedy Antonína Švehly. V té době prožíval i své poslední citové vzplanutí k sochařce Heleně Scholzové-Železné, s níž se sblížil v létě 1932 v Topoľčiankách, kde vytvářela jeho sochu, a až do jara 1934 s ní udržoval čilou korespondenci.

Řek Zorba z Rejvízu

Řek Zorba z Rejvízu

Jako černý drahokam je do klínu Jeseníků vsazeno temné jezero, podle pověstí prý spojené s mořem. Kolem se zvedají stromy staré jako svět. A rejvízská rašelina omamně voní. V mlze u jezera téměř nelze rozeznat postavu muže, pro něhož má toto bájné místo zvláštní význam.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 02/17

XANTYPA XANTYPA 02/17

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 10/17

XANTYPA XANTYPA 10/17

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne