David Koller: Většina politiků jsou psychopati

David Koller žije v Mikulově, kde má dům a dvě děti. Do Prahy už jen dojíždí. Účinkovat, za kamarády nebo dělat rozhovory. Za ta léta už si zvykl. A ostatní také. Jelikož jsme kolegové z branže a dlouho jsme byli takřka sousedé, nepředstírali jsme vykání. Povídali jsme si o životě na jižní Moravě, o jeho dětech a také o skupině Lucie a MeetFactory.

 

koller1jpg.jpg

 

Muzicíruješ se svými dětmi?

Několikerý Vánoce jsme v Mikulově chodili zpívat s místními lidmi koledy. Na vrch Kozák, do galerie, různě. Jedny Vánoce jsme byli s Honzou Karešem – to je takovej sportovní guru, kterej umí udělat několik tisíc shybů – o Vánocích zlézat skály v Sardinii. Ale po turistických stezkách. Vrcholovej sport nemám rád. A už vůbec ne u dětí. Mladší syn je pohybově nadanější, silnější a rychlejší, ale s jeho přetěžováním nesouhlasím. Navíc nejsem rodič, kterej umí vstát ve čtyři ráno a bejt s chlapečkem a s plnou zbrojí na tréninku a pak ho hnát v sedm do školy. Vrcholovej sport mi připadá drsnej. Svoje dítě bych na něj – pokud by mi o to vyloženě neřeklo – nedal.

Starší syn Adam taky nebyl sportovec?

Jen rekreační.

Je důležité někde vybít energii, aby neměl myšlenky na blbosti…

Je výjimečný, když jsi extrémně zdatnej, děláš to úplně od malička a podaří se ti někam dostat. Jenže my žádnýho Frištenskýho v rodině nemáme, takže to nehrotím.

Pokud vím, tak jsi jako dítě zpíval…

Chodil jsem do sboru Bambini di Praga, který ještě vedl starej pan Kulínský, jeho žena a nakonec i mladej. Jsme stejně starý.

Když jsi dostával za rok 2015 tři ceny – Anděly, řekl jsi, že jsi začal zpívat díky skupině Lucie. Zpíval jsi už přece v Jasné páce, ne?

To jo, ale nikdy by mě nenapadlo, že bych byl hlavní zpěvák.

Jak k tomu došlo?

Přišel za mnou Michal Dvořák, že jim z Lucie odešel zpěvák Penk, kluci měli za sebou jeden koncert pro známý a neměli repertoár, tak mě zlanařili jako zpěváka a krásně to do sebe zapadlo.

Byl jsem na jednom z vašich prvních koncertů v Malostranské besedě, kde jste měli dva klávesáky a většinou jsi bubnoval…

To bylo asi v roce 1988.

Je hodně obtížné bubnovat a současně zpívat?

Chce to trochu se rozdvojit, bejt v kondici, správně dejchat a nebejt vožralej. To jsou zásady, který musíš dodržet. Nesmí ti taky při koncertě ujíždět žádnej buben nebo stolička, protože je toho víc, co děláš dohromady. Nejenomže mácháš rukama a nohama, ale ještě do toho řveš. Komunikovat s lidma už nejde. Pamatuju si, jak jsme jednou hráli s Lucií, všichni při koncertě kouřili a mě štvalo, že si nemůžu taky zapálit. Tak jsem to zkusil, a ono to opravdu nešlo (smích).

 

koller2jpg.jpg

 

Začalo tě zpívání bavit?

Zepředu od mikrofonu jsem zpíval, když byl v Lucii ještě bubeník Tomáš Waschinger a potom Tomáš Kapek, ale vlastně jsem si neuměl představit, že bych se od bubnování úplně oprostil. Šel jsem dokonce za Dádou Albrechtem, zpěvákem Jasný páky, ať jde k nám, lámal jsem Lucku Bílou, ale nikdo nechtěl, tak jsem řekl Robertu Kodymovi, že tedy zpívat budu, ale že musí zpívat i on. Takhle nějak to začalo.

To bylo šťastné rozhodnutí. Ale ze začátku přeskočím zprudka až na konec. Prohlášení z roku 2005 o odchodu z Lucie jsi napsal tak, že se nad ním člověk i pousměje…

To víš, my zpěvačky, jsme hysterický. (smích)

Zanechal rozchod skupiny něco mezi vámi dodnes?

Když máš s někým dlouhodobej vztah – a je jedno, jestli je to buchta, nebo kluk – můžeš ho milovat až za hrob, ale po deseti letech se může stát, že tě začne srát. Tím spíš, když jste spolu denně, a my jsme na úplným začátku zkoušeli pořád. To bylo až psychotický. I o sobotách a nedělích, furt. Pak se kapela nějak nakopla a hrálo se zase denně. Ať už to byly koncerty, zkoušky nebo televize. Při přechodu z bolševismu do neřízenýho kapitalismu se hrálo zase pořád, to si musíš pamatovat, takže za pár let jsme měli za sebou několik set koncertů, desky, všichni makali na plný kule a začali jsme si lézt na nervy.

Hádal ses i s Michalem Dvořákem?

Vždycky jsme se hádali. I když jsme byli kámoši. Ještě jsme nenatočili ani druhou desku a všichni už hlásili, že končí. Tak jsme se rozpadli, ale jenom na tři čtvrtě roku, já jsem udělal svoji první sólovou desku a Robert s „Wanastowkama“ taky. S Robertem jsme se pak potkali na natáčení Svěrákova filmu AKUMULÁTOR 2, hodiny jsme proseděli ve­dle sebe při čekání na půlminutovej záběr, chlastali jsme s Kodetem, kterej se na nás doma vymlouval, že mu dáváme marihuanu, což byla úplná blbost, a druhej tejden už tam s ním chodila manželka, aby ho před náma ohlídala, a tam jsem se Roberta zeptal: „Fakt chceš, aby to skončilo? Už to nikdy nebude,“ a dohodli jsme se, že uděláme třetí desku (ČERNÝ KOČKY MOKRÝ ŽÁBY). Pak přišel za mnou Ivo Pospíšil a říká: „Mám tady Ivana Krále, kterej hrál s Patti Smith a Iggym Popem a hledá v Čechách kapelu. Tak jsme se s ním dali dohromady, kápli si do noty a vznikla asi naše nejlepší deska.

Teď Lucie existuje, nebo ne?

Loni jsme odehráli velký koncerty, byla kolem nich spousta práce, protože je musíš vymyslet, připravit a nazkoušet, a teď se bavíme o novejch písničkách.

Ale vraťme se do Mikulova, kde jsi před deseti lety koupil starší dům, který jsi rekonstruoval…

Nejlepší řešení by bylo zbourat ho celej. Takhle zbyl z původní stavby sklep a dvě zdi, jinak šlo všechno dolů. Něco spadlo samo.

Pomáhal jsi s přestavbou?

„Jenom“ penězi.

Měl jsi dobré řemeslníky?

Mít poctivý řemeslníky je základ, jinak přicházíš o čas a o prachy. Všude jsou slušný a neslušný lidi. I tam.

Když se změnil režim, těšil jsem se, že budeme všichni slušný…

Ale jak mohli zmizet neslušný řemeslníci, když se vyučili za bývalýho režimu a byli zvyklý práci odfláknout. Když jsme se starali ještě v Praze o náš družstevní barák, byl tam šéf, velkej sympaťák, ale Ukrajinci, který na práci najímal na hlavním nádraží, neměli o zedničině ánunk. A pak si od nich necháš vysekat v celým domě elektriku, a ty borci ti sbíječkou neudělají třícentimetrový drážky, ale patnácticentimetrový a málem ohrozí statiku baráku. Naštěstí nespadl.

 

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 31. 1. 2017

 

 XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

Vašek Vašák, foto archiv

XANTYPA 02/17 - výběr z článků

Video k únorové Xantypě

Video k únorové Xantypě





Podívejte se na obsah nové XANTYPY

Meryl Streepová

Meryl Streepová

Letos v lednu získala čestný Zlatý glóbus a ve své děkovné řeči se opřela do xenofobních postojů Donalda Trumpa. „Hollywood je plný cizinců a lidí, kteří přišli odjinud. Když je všechny vyhodíme, budete se moct dívat jenom na fotbal a na bojová umění, což není umění,“ prohlásila Meryl Streepová. Ve svém emotivním projevu se zastala také handicapovaného novináře, kterého Trump ostudně zesměšňoval. Reakce nově zvoleného prezidenta přišla vzápětí: označil Meryl za jednu z nejpřeceňovanějších amerických hereček. Tento dehonestující žvást snad ani nelze brát vážně. Jen málokterá hvězda je totiž uznávanější, pracovitější a kreativnější než právě ona.

David Koller: Většina politiků jsou psychopati

David Koller: Většina politiků jsou psychopati

David Koller žije v Mikulově, kde má dům a dvě děti. Do Prahy už jen dojíždí. Účinkovat, za kamarády nebo dělat rozhovory. Za ta léta už si zvykl. A ostatní také. Jelikož jsme kolegové z branže a dlouho jsme byli takřka sousedé, nepředstírali jsme vykání. Povídali jsme si o životě na jižní Moravě, o jeho dětech a také o skupině Lucie a MeetFactory.

Turkana

Turkana

Největší pouštní jezero představuje symbiózu nehostinné krajiny, rostlin, zvířat a lidí. Jeho příběh je bohužel také důkazem toho, jak i zdánlivě nezranitelný ekosystém může člověk svou ignorací lehce sprovodit ze světa.

Ondřej Gregor Brzobohatý: Filmovou muziku jsem chtěl dělat odmalička

Ondřej Gregor Brzobohatý: Filmovou muziku jsem chtěl dělat odmalička

Od našeho prvního setkání s Ondřejem uplynulo už jistě víc než deset let. Během té doby se stačil stát vyhledávaným a uznávaným skladatelem filmové a scénické hudby, autorem dvou muzikálů, četně oslovovaným aranžérem a producentem, široce oblíbeným moderátorem, hercem a především zpěvákem a interpretem vlastních písní na pomezí jazzu, popu a funky. Spolu se svou druhou ženou Taťánou, Miss World 2006, se nevyhnul ani dychtivému zájmu nevybíravého bulváru, jehož lačnosti ani jeden z nich nevychází právě vstříc.

Skvosty evropské přírody

Skvosty evropské přírody

Nedělá vám dobře let nad oceánem, ale přesto toužíte objevovat neobvyklé přírodní scenérie? Pro dobrodružné zážitky není třeba překročit hranice Evropy.

Jackie

Jackie

Druhého února vstupuje do kin snímek JACKIE, dlouho očekávané drama režiséra Pabla Larraína. Od své loňské premiéry na filmovém festivalu v Benátkách snímek posbíral řadu ocenění od kritiků i festivalových porot, včetně nominace na Zlatý glóbus nebo čerstvé nominace na cenu BAFTA pro představitelku titulní role Natalii Portmanovou.

Prodaná nevěsta

Prodaná nevěsta

Kdo se chce v Africe oženit, musí si připravit peněženku, aby vyvolenou od její rodiny vykoupil. Dřívější symbolická tradice se změnila v odírání ženicha, který však po svatbě může manželku považovat za svůj majetek.

Petra Špalková

Petra Špalková

Dvacet pět písmen, dvacet pět slov a přibližně stejný počet vět. Dost na to, aby na sebe člověk prozradil, co chce. Mnohdy i to, co nechce. Okamžité stručné slovní asociace jsou často upřímnější než dlouho cizelované obsáhlé odpovědi. Abecedu Xantypy můžete brát jako „psychohrátku“ i jako výpověď. Je to pouze na vás, protože počítá s vaší účastí. Závěry – jaká vlastně je abeceda života zpovídaných osobností – si totiž děláte sami.

Benedict Cumberbatch

Benedict Cumberbatch

Na civilních fotografiích připomíná vedoucího skautského oddílu nebo alespoň kladnou postavičku z nějakého komiksového seriálu, třeba RYCHLÝCH ŠÍPŮ. Brity fascinuje až groteskní podobnost jeho tváře a výrazu s chráněným bobrem.

Osobnosti - výběr z článků

Dagmar Pecková

Dagmar Pecková

Světoznámá česká mezzosopranistka Dagmar Pecková představí v dubnu svůj nový komponovaný pořad. Premiéra kabaretu WANTED – zasvěceného tvorbě Kurta Weilla – proběhne 12. dubna ve velkém sále pražské Lucerny. Podobu připravované revue, jejíž režii a výpravu vytváří známé autorské duo CABANI, naznačila už tisková konference ze začátku března. Pódium Lucerny ozdobil barový pult, balkony se proměnily v dobový šantán s pestře oděnými tanečníky a tanečnicemi. O této velkorysé show, pořádané během sedmnácti dubnových večerů v produkci Sagl Production, jsme si povídali s její inspirátorkou a protagonistkou.

Iggy Pop

Iggy Pop

Letošní sedmdesátník Iggy Pop svou tvorbou stále popírá označení, které by se vzhledem k jeho dlouhodobému působení na hudební scéně snadno nabízelo – hudební fosilie. Naznačují to ostatně také dvě přezdívky, kterými byl v médiích počastován: Kmotr punku a Rockový leguán. Svým životním stylem je často srovnáván s Jimem Morrisonem, frontmanem legendárních The Doors. Určitě je sbližuje jejich devastující životní styl, pijácké a drogové excesy, ale už v tom se jejich cesty brzy rozcházejí. O čtyři roky starší Jim se nedožil ani třiceti, kdežto Iggy působí na hudební scéně více než padesát let.

Zuzana Kronerová

Zuzana Kronerová

Dělat rozhovor se Zuzanou Kronerovou v baru pražského Studia Ypsilon nebyl nejlepší nápad. V příjemném odpočinkovém útočišti nejen ypsilonkovských herců se s ní chtěl každý aspoň pozdravit. Oldřich Navrátil, který s ní zkouší novou hru, ředitel Ypsilonky Jan Schmid, který jim k tomu poskytl prostor, kolegové Josef Polášek a Lukáš Pavlásek, a bůhví, na koho jsem ještě zapomněl. Jednu výhodu ten přerušovaný dialog ale měl: na vlastní oči jsem viděl, jak ji mají všichni rádi a jak ona sama se mezi nimi cítí jako ryba ve vodě. Není divu, v Čechách pracuje možná stejně intenzivně jako na Slovensku a zvláště český film si ji už více méně adoptoval.

Nina Simone

Nina Simone

Hudební revoluci, která vypukla v polovině padesátých let zrozením rock-and-rollu a pokračovala o nějakých deset let později nástupem beatových (či rockových) skupin, vedli v drtivé většině muži: muzikanti, zpěváci, také manažeři, producenti nebo diskžokejové a hudební publicisté. Byl to svět mužů. Populární hudba postupně míchala v jednom kotli rock, folk, blues, kořenila jazzem, etnickými inspiracemi, občas vykrádala klasiku. Pokud se žena v tomhle světě přece jen dokázala prosadit, bylo to hlavně za mikrofonem, jako sólová zpěvačka. Některé z nich byly i zdatnými instrumentalistkami, jiné autorskými osobnostmi. Tucet těch nejvýznamnějších představí – chronologicky, podle data narození – následující seriál.

Natalie Portmanová

Natalie Portmanová

V nedávno uvedeném dramatu JACKIE zosobnila Jacqueline Kennedyovou – ikonickou manželku legendárního amerického prezidenta. Film od chilského režiséra Pabla Larraína není standardním životopisem. Běží spíš o hrdinčin psychologický portrét, jehož klíčové segmenty líčí události od atentátu v Dallasu po Kennedyho pohřeb. A pětatřicetiletá Natalie Portmanová v roli Jackie během několika osudných dnů kličkuje mezi dozvuky šoku, návaly zoufalství a rozporuplnými vzpomínkami na minulost první dámy.

Jiří Havelka

Jiří Havelka

Jiří Havelka (nar. 1980) patří k výrazným osobnostem českého divadelnictví. Činný je především jako režisér, ale také jako pedagog a občas i herec (to především ve sdružení Vosto5).

Benedict Cumberbatch

Benedict Cumberbatch

Na civilních fotografiích připomíná vedoucího skautského oddílu nebo alespoň kladnou postavičku z nějakého komiksového seriálu, třeba RYCHLÝCH ŠÍPŮ. Brity fascinuje až groteskní podobnost jeho tváře a výrazu s chráněným bobrem.

Hawkingův život se singularitami

Hawkingův život se singularitami

Kosmolog Stephen Hawking zkoumá černé díry, které dosud nikdo neviděl, popsal záření, jež by z nich mělo vycházet, ale v dohledné době se nám ho nepodaří detekovat, a marně se snaží spojit teorii gravitace s kvantovou mechanikou. Přesto patří k nejslavnějším vědcům současnosti, protože porozuměl převratnému pokroku v kosmologii ve 20. století a napsal o něm knihu STRUČNÁ HISTORIE ČASU, kterou mnoho lidí dočetlo do konce a uvěřilo jejímu obsahu. Tento výjimečný autor oslavil 8. ledna 2017 pětasedmdesátiny.

Miloš Forman slaví pětaosmdesátiny

Miloš Forman slaví pětaosmdesátiny

Ve světě nejslavnější z českých režisérů, Miloš Forman, slaví pětaosmdesátiny. Narodil se 18. února roku 1932 v Čáslavi. Je držitelem dvou Oscarů pro nejlepšího režiséra. V roce 1976 jej získal za PŘELET NAD KUKAČČÍM HNÍZDEM, v roce 1985 za film AMADEUS, který dostal celkem osm sošek. Za tyto další snímky byl oceněn nespočetněkrát: LÁSKY JEDNÉ PLAVOVLÁSKY (1967), HAIR (1979), LID VERSUS LARRY FLYNT (1997), MUŽ NA MĚSÍCI (2000), a dá se říci, že v zemích od Ameriky po Japonsko. GOYOVY PŘÍZRAKY jsou zatím posledním filmem, který natočil.

Daniel Herman: Nebudu se chovat jako pohůnek Pekingu

Daniel Herman: Nebudu se chovat jako pohůnek Pekingu

Daniel Herman býval sekretářem kardinála Miloslava Vlka, mluvčím České biskupské konference i ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů. Nyní je ministrem kultury a jako takový vzbudil emoce přijetím dalajlámy, což se nelíbilo v Číně.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 02/17

XANTYPA XANTYPA 02/17

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 04/17

XANTYPA XANTYPA 04/17

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne