David Koller: Většina politiků jsou psychopati

David Koller žije v Mikulově, kde má dům a dvě děti. Do Prahy už jen dojíždí. Účinkovat, za kamarády nebo dělat rozhovory. Za ta léta už si zvykl. A ostatní také. Jelikož jsme kolegové z branže a dlouho jsme byli takřka sousedé, nepředstírali jsme vykání. Povídali jsme si o životě na jižní Moravě, o jeho dětech a také o skupině Lucie a MeetFactory.

 

koller1jpg.jpg

 

Muzicíruješ se svými dětmi?

Několikerý Vánoce jsme v Mikulově chodili zpívat s místními lidmi koledy. Na vrch Kozák, do galerie, různě. Jedny Vánoce jsme byli s Honzou Karešem – to je takovej sportovní guru, kterej umí udělat několik tisíc shybů – o Vánocích zlézat skály v Sardinii. Ale po turistických stezkách. Vrcholovej sport nemám rád. A už vůbec ne u dětí. Mladší syn je pohybově nadanější, silnější a rychlejší, ale s jeho přetěžováním nesouhlasím. Navíc nejsem rodič, kterej umí vstát ve čtyři ráno a bejt s chlapečkem a s plnou zbrojí na tréninku a pak ho hnát v sedm do školy. Vrcholovej sport mi připadá drsnej. Svoje dítě bych na něj – pokud by mi o to vyloženě neřeklo – nedal.

Starší syn Adam taky nebyl sportovec?

Jen rekreační.

Je důležité někde vybít energii, aby neměl myšlenky na blbosti…

Je výjimečný, když jsi extrémně zdatnej, děláš to úplně od malička a podaří se ti někam dostat. Jenže my žádnýho Frištenskýho v rodině nemáme, takže to nehrotím.

Pokud vím, tak jsi jako dítě zpíval…

Chodil jsem do sboru Bambini di Praga, který ještě vedl starej pan Kulínský, jeho žena a nakonec i mladej. Jsme stejně starý.

Když jsi dostával za rok 2015 tři ceny – Anděly, řekl jsi, že jsi začal zpívat díky skupině Lucie. Zpíval jsi už přece v Jasné páce, ne?

To jo, ale nikdy by mě nenapadlo, že bych byl hlavní zpěvák.

Jak k tomu došlo?

Přišel za mnou Michal Dvořák, že jim z Lucie odešel zpěvák Penk, kluci měli za sebou jeden koncert pro známý a neměli repertoár, tak mě zlanařili jako zpěváka a krásně to do sebe zapadlo.

Byl jsem na jednom z vašich prvních koncertů v Malostranské besedě, kde jste měli dva klávesáky a většinou jsi bubnoval…

To bylo asi v roce 1988.

Je hodně obtížné bubnovat a současně zpívat?

Chce to trochu se rozdvojit, bejt v kondici, správně dejchat a nebejt vožralej. To jsou zásady, který musíš dodržet. Nesmí ti taky při koncertě ujíždět žádnej buben nebo stolička, protože je toho víc, co děláš dohromady. Nejenomže mácháš rukama a nohama, ale ještě do toho řveš. Komunikovat s lidma už nejde. Pamatuju si, jak jsme jednou hráli s Lucií, všichni při koncertě kouřili a mě štvalo, že si nemůžu taky zapálit. Tak jsem to zkusil, a ono to opravdu nešlo (smích).

 

koller2jpg.jpg

 

Začalo tě zpívání bavit?

Zepředu od mikrofonu jsem zpíval, když byl v Lucii ještě bubeník Tomáš Waschinger a potom Tomáš Kapek, ale vlastně jsem si neuměl představit, že bych se od bubnování úplně oprostil. Šel jsem dokonce za Dádou Albrechtem, zpěvákem Jasný páky, ať jde k nám, lámal jsem Lucku Bílou, ale nikdo nechtěl, tak jsem řekl Robertu Kodymovi, že tedy zpívat budu, ale že musí zpívat i on. Takhle nějak to začalo.

To bylo šťastné rozhodnutí. Ale ze začátku přeskočím zprudka až na konec. Prohlášení z roku 2005 o odchodu z Lucie jsi napsal tak, že se nad ním člověk i pousměje…

To víš, my zpěvačky, jsme hysterický. (smích)

Zanechal rozchod skupiny něco mezi vámi dodnes?

Když máš s někým dlouhodobej vztah – a je jedno, jestli je to buchta, nebo kluk – můžeš ho milovat až za hrob, ale po deseti letech se může stát, že tě začne srát. Tím spíš, když jste spolu denně, a my jsme na úplným začátku zkoušeli pořád. To bylo až psychotický. I o sobotách a nedělích, furt. Pak se kapela nějak nakopla a hrálo se zase denně. Ať už to byly koncerty, zkoušky nebo televize. Při přechodu z bolševismu do neřízenýho kapitalismu se hrálo zase pořád, to si musíš pamatovat, takže za pár let jsme měli za sebou několik set koncertů, desky, všichni makali na plný kule a začali jsme si lézt na nervy.

Hádal ses i s Michalem Dvořákem?

Vždycky jsme se hádali. I když jsme byli kámoši. Ještě jsme nenatočili ani druhou desku a všichni už hlásili, že končí. Tak jsme se rozpadli, ale jenom na tři čtvrtě roku, já jsem udělal svoji první sólovou desku a Robert s „Wanastowkama“ taky. S Robertem jsme se pak potkali na natáčení Svěrákova filmu AKUMULÁTOR 2, hodiny jsme proseděli ve­dle sebe při čekání na půlminutovej záběr, chlastali jsme s Kodetem, kterej se na nás doma vymlouval, že mu dáváme marihuanu, což byla úplná blbost, a druhej tejden už tam s ním chodila manželka, aby ho před náma ohlídala, a tam jsem se Roberta zeptal: „Fakt chceš, aby to skončilo? Už to nikdy nebude,“ a dohodli jsme se, že uděláme třetí desku (ČERNÝ KOČKY MOKRÝ ŽÁBY). Pak přišel za mnou Ivo Pospíšil a říká: „Mám tady Ivana Krále, kterej hrál s Patti Smith a Iggym Popem a hledá v Čechách kapelu. Tak jsme se s ním dali dohromady, kápli si do noty a vznikla asi naše nejlepší deska.

Teď Lucie existuje, nebo ne?

Loni jsme odehráli velký koncerty, byla kolem nich spousta práce, protože je musíš vymyslet, připravit a nazkoušet, a teď se bavíme o novejch písničkách.

Ale vraťme se do Mikulova, kde jsi před deseti lety koupil starší dům, který jsi rekonstruoval…

Nejlepší řešení by bylo zbourat ho celej. Takhle zbyl z původní stavby sklep a dvě zdi, jinak šlo všechno dolů. Něco spadlo samo.

Pomáhal jsi s přestavbou?

„Jenom“ penězi.

Měl jsi dobré řemeslníky?

Mít poctivý řemeslníky je základ, jinak přicházíš o čas a o prachy. Všude jsou slušný a neslušný lidi. I tam.

Když se změnil režim, těšil jsem se, že budeme všichni slušný…

Ale jak mohli zmizet neslušný řemeslníci, když se vyučili za bývalýho režimu a byli zvyklý práci odfláknout. Když jsme se starali ještě v Praze o náš družstevní barák, byl tam šéf, velkej sympaťák, ale Ukrajinci, který na práci najímal na hlavním nádraží, neměli o zedničině ánunk. A pak si od nich necháš vysekat v celým domě elektriku, a ty borci ti sbíječkou neudělají třícentimetrový drážky, ale patnácticentimetrový a málem ohrozí statiku baráku. Naštěstí nespadl.

 

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 31. 1. 2017

 

 XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

Vašek Vašák, foto archiv

XANTYPA 02/17 - výběr z článků

Video k únorové Xantypě

Video k únorové Xantypě





Podívejte se na obsah nové XANTYPY

Meryl Streepová

Meryl Streepová

Letos v lednu získala čestný Zlatý glóbus a ve své děkovné řeči se opřela do xenofobních postojů Donalda Trumpa. „Hollywood je plný cizinců a lidí, kteří přišli odjinud. Když je všechny vyhodíme, budete se moct dívat jenom na fotbal a na bojová umění, což není umění,“ prohlásila Meryl Streepová. Ve svém emotivním projevu se zastala také handicapovaného novináře, kterého Trump ostudně zesměšňoval. Reakce nově zvoleného prezidenta přišla vzápětí: označil Meryl za jednu z nejpřeceňovanějších amerických hereček. Tento dehonestující žvást snad ani nelze brát vážně. Jen málokterá hvězda je totiž uznávanější, pracovitější a kreativnější než právě ona.

Turkana

Turkana

Největší pouštní jezero představuje symbiózu nehostinné krajiny, rostlin, zvířat a lidí. Jeho příběh je bohužel také důkazem toho, jak i zdánlivě nezranitelný ekosystém může člověk svou ignorací lehce sprovodit ze světa.

Ondřej Gregor Brzobohatý: Filmovou muziku jsem chtěl dělat odmalička

Ondřej Gregor Brzobohatý: Filmovou muziku jsem chtěl dělat odmalička

Od našeho prvního setkání s Ondřejem uplynulo už jistě víc než deset let. Během té doby se stačil stát vyhledávaným a uznávaným skladatelem filmové a scénické hudby, autorem dvou muzikálů, četně oslovovaným aranžérem a producentem, široce oblíbeným moderátorem, hercem a především zpěvákem a interpretem vlastních písní na pomezí jazzu, popu a funky. Spolu se svou druhou ženou Taťánou, Miss World 2006, se nevyhnul ani dychtivému zájmu nevybíravého bulváru, jehož lačnosti ani jeden z nich nevychází právě vstříc.

Skvosty evropské přírody

Skvosty evropské přírody

Nedělá vám dobře let nad oceánem, ale přesto toužíte objevovat neobvyklé přírodní scenérie? Pro dobrodružné zážitky není třeba překročit hranice Evropy.

Jackie

Jackie

Druhého února vstupuje do kin snímek JACKIE, dlouho očekávané drama režiséra Pabla Larraína. Od své loňské premiéry na filmovém festivalu v Benátkách snímek posbíral řadu ocenění od kritiků i festivalových porot, včetně nominace na Zlatý glóbus nebo čerstvé nominace na cenu BAFTA pro představitelku titulní role Natalii Portmanovou.

Prodaná nevěsta

Prodaná nevěsta

Kdo se chce v Africe oženit, musí si připravit peněženku, aby vyvolenou od její rodiny vykoupil. Dřívější symbolická tradice se změnila v odírání ženicha, který však po svatbě může manželku považovat za svůj majetek.

Petra Špalková

Petra Špalková

Dvacet pět písmen, dvacet pět slov a přibližně stejný počet vět. Dost na to, aby na sebe člověk prozradil, co chce. Mnohdy i to, co nechce. Okamžité stručné slovní asociace jsou často upřímnější než dlouho cizelované obsáhlé odpovědi. Abecedu Xantypy můžete brát jako „psychohrátku“ i jako výpověď. Je to pouze na vás, protože počítá s vaší účastí. Závěry – jaká vlastně je abeceda života zpovídaných osobností – si totiž děláte sami.

Benedict Cumberbatch

Benedict Cumberbatch

Na civilních fotografiích připomíná vedoucího skautského oddílu nebo alespoň kladnou postavičku z nějakého komiksového seriálu, třeba RYCHLÝCH ŠÍPŮ. Brity fascinuje až groteskní podobnost jeho tváře a výrazu s chráněným bobrem.

Hawkingův život se singularitami

Hawkingův život se singularitami

Kosmolog Stephen Hawking zkoumá černé díry, které dosud nikdo neviděl, popsal záření, jež by z nich mělo vycházet, ale v dohledné době se nám ho nepodaří detekovat, a marně se snaží spojit teorii gravitace s kvantovou mechanikou. Přesto patří k nejslavnějším vědcům současnosti, protože porozuměl převratnému pokroku v kosmologii ve 20. století a napsal o něm knihu STRUČNÁ HISTORIE ČASU, kterou mnoho lidí dočetlo do konce a uvěřilo jejímu obsahu. Tento výjimečný autor oslavil 8. ledna 2017 pětasedmdesátiny.

Osobnosti - výběr z článků

Tomáš Sedláček

Tomáš Sedláček

S Tomášem jsme měli tu čest poprvé vést rozhovor v roce 2013, kdy byl hostem konference BANALITA DOBRA v rámci prvního Evropského dnu Spravedlivých. Uchvátil nás svými inspirujícími myšlenkami a nestandardním vystupováním. Po čtyřech letech nastal čas si s ním popovídat znovu o aktuálních otázkách týkajících se budoucnosti a velkých změn, které nás čekají v souvislosti s umělou inteligencí a digitalizací průmyslu.

Celeste Rizvana Buckingham

Celeste Rizvana Buckingham

Pod exotickým jménem se skrývá mladá zpěvačka americko-švýcarského původu, jejíž přerod z finalistky v Super Star nabyl nebývalých rozměrů. Mezinárodní úspěch v žebříčku Top 100, MTV, Radio Disney. Píše texty, skládá hudbu, studuje hudbu a psychologii a zajímá se o budoucnost dětí. V českém filmu BAJKEŘI se zhostila herecké role.

Thom Artway

Thom Artway

Začínal jako pouliční zpěvák. Angličané mají pro něj výraz busker. Připomínám to proto, že ačkoli se Thom Artway na­rodil na Moravě, zpívá výhradně anglicky. Za loňské, debutové album HEDGEHOG byl letos oceněn dvěma Anděly. Zdá se, že se rodí nová hvězda.

Václav Neužil

Václav Neužil

S hercem Dejvického divadla Václavem Neužilem (*1979) se známe dlouho. Na mezinárodním festivalu divadelních škol Encounter/Setkání v Brně jsem jako předseda poroty měl ve finále vyhlásit výsledky; celé to bylo pojednáno jako dramatická situace a k ruce mi byl přidělen v roli asistenta student Divadelní fakulty JAMU Václav Neužil, jehož bezprostřední suverenita poněkud uvolnila moji jevištní křeč. Režíroval nás adept této profese Pavel Baďura, nemýlím-li se…

Andy Warhol: Gigant

Andy Warhol: Gigant

Ve filmu DOBRÝ DEN, PANÍ CAMPBELLOVÁ! se herečka Gina Lollobrigida, která předstírá, že je válečnou vdovou po neexistujícím kapitánu Campbellovi, přizná, že si své jméno vybrala podle Campbellovy polévky v plechovce. Druhé americké slovo, které znala, byla Coca-Cola, a jak namítla, Cocacolová se pochopitelně jmenovat nemohla. Možná, že málo scházelo, aby se jeden z nejslavnějších umělců 20. století, Andy Warhol, potýkal se stejným problémem. Totiž kdyby se jeho otec, mající strach z vojenské služby, neodhodlal v roce 1909 emigrovat do Ameriky, na východním Slovensku v rusínské komunitě by asi moc amerických výrazů k dispozici nebylo. Nakonec ani matka Andyho Warhola, která se o něho a jeho dva bratry starala v době, kdy otec pracoval jako horník v Západní Virginii, se nikdy anglicky náležitě nenaučila. Zajímavé je, že oba zmíněné objekty, jak Campbellova polévka v plechovce, tak Coca-Cola, se staly jedněmi z nejprezentovanějších ve Warholově tvorbě.

Elvis Presley

Elvis Presley

Před čtyřiceti lety 16. srpna 1977 zemřel v Memphisu hudebník, bez něhož by současná moderní populární hudba vypadala zcela jinak. Král rock-and-rollu Elvis Presley, který stál u kolébky muziky, od té doby nazývané rock.

Jeanne Moreauová

Jeanne Moreauová

Francouzský film TĚLO DIANY, který koncem roku 1968 vznikal v koprodukci s československou kinematografií, není filmovou historií zvlášť ceněn, ale díky tomu, že se částečně natáčel v Praze, poskytl mi coby novopečené redaktorce měsíčníku Film a doba neocenitelnou příležitost seznámit se s jeho hlavní představitelkou Jeanne Moreauovou a dokonce s ní udělat rozhovor, který pak vyšel v prvním čísle ročníku 1969.

Vladimír Koza

Vladimír Koza

Vladimír Koza jako první v České republice provedl v roce 1993 nepříbuzenskou transplantaci kostní dřeně s českým dárcem. Založil Český národní registr dárců dřeně a Nadaci pro transplantace kostní dřeně, díky čemuž mohly být zachráněny tisíce lidských životů. Byl to vizionář s obrovským pracovním nasazením a současně s hluboce lidským přístupem k nemocným. Člověk s bytostnou potřebou svobody, přirozenou autoritou, sebevědomý, ale zároveň pokorný. Neokázalý, se smyslem pro humor, na většině fotografií a televizních záběrů se usmívá. Lékař, jakého by si přál mít vedle sebe každý, kdo vážně onemocní. Nebyl mu vyměřen dlouhý život, zemřel před pěti roky v nedožitých osmapadesáti letech. Ale svůj čas vrchovatě naplnil. O panu primáři jsem si povídala s jeho dcerami Naděždou Lasotovou a Markétou Sobotovou.

Před osmdesáti lety zemřel Tomáš Garrigue Masaryk

Před osmdesáti lety zemřel Tomáš Garrigue Masaryk

Do svých čtyřiaosmdesáti let se Tomáš Garrigue Masaryk těšil dobrému zdraví a obdivuhodné psychické kondici. S plným nasazením se věnoval všem státnickým povinnostem, plynoucím z výkonu jeho prezidentského úřadu, kromě toho se snažil vědecky a literárně pracovat a podílel se na reedicích svých literárních děl. Ještě při oslavě patnáctého výročí vzniku Československé republiky, 28. října 1933, projel na koni Prahou; v prosinci 1933 se v třeskutém mrazu zúčastnil v Hostivaři pohřbu bývalého ministerského předsedy Antonína Švehly. V té době prožíval i své poslední citové vzplanutí k sochařce Heleně Scholzové-Železné, s níž se sblížil v létě 1932 v Topoľčiankách, kde vytvářela jeho sochu, a až do jara 1934 s ní udržoval čilou korespondenci.

Řek Zorba z Rejvízu

Řek Zorba z Rejvízu

Jako černý drahokam je do klínu Jeseníků vsazeno temné jezero, podle pověstí prý spojené s mořem. Kolem se zvedají stromy staré jako svět. A rejvízská rašelina omamně voní. V mlze u jezera téměř nelze rozeznat postavu muže, pro něhož má toto bájné místo zvláštní význam.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 02/17

XANTYPA XANTYPA 02/17

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 10/17

XANTYPA XANTYPA 10/17

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne