David Koller: Většina politiků jsou psychopati

David Koller žije v Mikulově, kde má dům a dvě děti. Do Prahy už jen dojíždí. Účinkovat, za kamarády nebo dělat rozhovory. Za ta léta už si zvykl. A ostatní také. Jelikož jsme kolegové z branže a dlouho jsme byli takřka sousedé, nepředstírali jsme vykání. Povídali jsme si o životě na jižní Moravě, o jeho dětech a také o skupině Lucie a MeetFactory.

 

koller1jpg.jpg

 

Muzicíruješ se svými dětmi?

Několikerý Vánoce jsme v Mikulově chodili zpívat s místními lidmi koledy. Na vrch Kozák, do galerie, různě. Jedny Vánoce jsme byli s Honzou Karešem – to je takovej sportovní guru, kterej umí udělat několik tisíc shybů – o Vánocích zlézat skály v Sardinii. Ale po turistických stezkách. Vrcholovej sport nemám rád. A už vůbec ne u dětí. Mladší syn je pohybově nadanější, silnější a rychlejší, ale s jeho přetěžováním nesouhlasím. Navíc nejsem rodič, kterej umí vstát ve čtyři ráno a bejt s chlapečkem a s plnou zbrojí na tréninku a pak ho hnát v sedm do školy. Vrcholovej sport mi připadá drsnej. Svoje dítě bych na něj – pokud by mi o to vyloženě neřeklo – nedal.

Starší syn Adam taky nebyl sportovec?

Jen rekreační.

Je důležité někde vybít energii, aby neměl myšlenky na blbosti…

Je výjimečný, když jsi extrémně zdatnej, děláš to úplně od malička a podaří se ti někam dostat. Jenže my žádnýho Frištenskýho v rodině nemáme, takže to nehrotím.

Pokud vím, tak jsi jako dítě zpíval…

Chodil jsem do sboru Bambini di Praga, který ještě vedl starej pan Kulínský, jeho žena a nakonec i mladej. Jsme stejně starý.

Když jsi dostával za rok 2015 tři ceny – Anděly, řekl jsi, že jsi začal zpívat díky skupině Lucie. Zpíval jsi už přece v Jasné páce, ne?

To jo, ale nikdy by mě nenapadlo, že bych byl hlavní zpěvák.

Jak k tomu došlo?

Přišel za mnou Michal Dvořák, že jim z Lucie odešel zpěvák Penk, kluci měli za sebou jeden koncert pro známý a neměli repertoár, tak mě zlanařili jako zpěváka a krásně to do sebe zapadlo.

Byl jsem na jednom z vašich prvních koncertů v Malostranské besedě, kde jste měli dva klávesáky a většinou jsi bubnoval…

To bylo asi v roce 1988.

Je hodně obtížné bubnovat a současně zpívat?

Chce to trochu se rozdvojit, bejt v kondici, správně dejchat a nebejt vožralej. To jsou zásady, který musíš dodržet. Nesmí ti taky při koncertě ujíždět žádnej buben nebo stolička, protože je toho víc, co děláš dohromady. Nejenomže mácháš rukama a nohama, ale ještě do toho řveš. Komunikovat s lidma už nejde. Pamatuju si, jak jsme jednou hráli s Lucií, všichni při koncertě kouřili a mě štvalo, že si nemůžu taky zapálit. Tak jsem to zkusil, a ono to opravdu nešlo (smích).

 

koller2jpg.jpg

 

Začalo tě zpívání bavit?

Zepředu od mikrofonu jsem zpíval, když byl v Lucii ještě bubeník Tomáš Waschinger a potom Tomáš Kapek, ale vlastně jsem si neuměl představit, že bych se od bubnování úplně oprostil. Šel jsem dokonce za Dádou Albrechtem, zpěvákem Jasný páky, ať jde k nám, lámal jsem Lucku Bílou, ale nikdo nechtěl, tak jsem řekl Robertu Kodymovi, že tedy zpívat budu, ale že musí zpívat i on. Takhle nějak to začalo.

To bylo šťastné rozhodnutí. Ale ze začátku přeskočím zprudka až na konec. Prohlášení z roku 2005 o odchodu z Lucie jsi napsal tak, že se nad ním člověk i pousměje…

To víš, my zpěvačky, jsme hysterický. (smích)

Zanechal rozchod skupiny něco mezi vámi dodnes?

Když máš s někým dlouhodobej vztah – a je jedno, jestli je to buchta, nebo kluk – můžeš ho milovat až za hrob, ale po deseti letech se může stát, že tě začne srát. Tím spíš, když jste spolu denně, a my jsme na úplným začátku zkoušeli pořád. To bylo až psychotický. I o sobotách a nedělích, furt. Pak se kapela nějak nakopla a hrálo se zase denně. Ať už to byly koncerty, zkoušky nebo televize. Při přechodu z bolševismu do neřízenýho kapitalismu se hrálo zase pořád, to si musíš pamatovat, takže za pár let jsme měli za sebou několik set koncertů, desky, všichni makali na plný kule a začali jsme si lézt na nervy.

Hádal ses i s Michalem Dvořákem?

Vždycky jsme se hádali. I když jsme byli kámoši. Ještě jsme nenatočili ani druhou desku a všichni už hlásili, že končí. Tak jsme se rozpadli, ale jenom na tři čtvrtě roku, já jsem udělal svoji první sólovou desku a Robert s „Wanastowkama“ taky. S Robertem jsme se pak potkali na natáčení Svěrákova filmu AKUMULÁTOR 2, hodiny jsme proseděli ve­dle sebe při čekání na půlminutovej záběr, chlastali jsme s Kodetem, kterej se na nás doma vymlouval, že mu dáváme marihuanu, což byla úplná blbost, a druhej tejden už tam s ním chodila manželka, aby ho před náma ohlídala, a tam jsem se Roberta zeptal: „Fakt chceš, aby to skončilo? Už to nikdy nebude,“ a dohodli jsme se, že uděláme třetí desku (ČERNÝ KOČKY MOKRÝ ŽÁBY). Pak přišel za mnou Ivo Pospíšil a říká: „Mám tady Ivana Krále, kterej hrál s Patti Smith a Iggym Popem a hledá v Čechách kapelu. Tak jsme se s ním dali dohromady, kápli si do noty a vznikla asi naše nejlepší deska.

Teď Lucie existuje, nebo ne?

Loni jsme odehráli velký koncerty, byla kolem nich spousta práce, protože je musíš vymyslet, připravit a nazkoušet, a teď se bavíme o novejch písničkách.

Ale vraťme se do Mikulova, kde jsi před deseti lety koupil starší dům, který jsi rekonstruoval…

Nejlepší řešení by bylo zbourat ho celej. Takhle zbyl z původní stavby sklep a dvě zdi, jinak šlo všechno dolů. Něco spadlo samo.

Pomáhal jsi s přestavbou?

„Jenom“ penězi.

Měl jsi dobré řemeslníky?

Mít poctivý řemeslníky je základ, jinak přicházíš o čas a o prachy. Všude jsou slušný a neslušný lidi. I tam.

Když se změnil režim, těšil jsem se, že budeme všichni slušný…

Ale jak mohli zmizet neslušný řemeslníci, když se vyučili za bývalýho režimu a byli zvyklý práci odfláknout. Když jsme se starali ještě v Praze o náš družstevní barák, byl tam šéf, velkej sympaťák, ale Ukrajinci, který na práci najímal na hlavním nádraží, neměli o zedničině ánunk. A pak si od nich necháš vysekat v celým domě elektriku, a ty borci ti sbíječkou neudělají třícentimetrový drážky, ale patnácticentimetrový a málem ohrozí statiku baráku. Naštěstí nespadl.

 

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 31. 1. 2017

 

 XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

Vašek Vašák, foto archiv

XANTYPA 02/17 - výběr z článků

Video k únorové Xantypě

Video k únorové Xantypě





Podívejte se na obsah nové XANTYPY

Meryl Streepová

Meryl Streepová

Letos v lednu získala čestný Zlatý glóbus a ve své děkovné řeči se opřela do xenofobních postojů Donalda Trumpa. „Hollywood je plný cizinců a lidí, kteří přišli odjinud. Když je všechny vyhodíme, budete se moct dívat jenom na fotbal a na bojová umění, což není umění,“ prohlásila Meryl Streepová. Ve svém emotivním projevu se zastala také handicapovaného novináře, kterého Trump ostudně zesměšňoval. Reakce nově zvoleného prezidenta přišla vzápětí: označil Meryl za jednu z nejpřeceňovanějších amerických hereček. Tento dehonestující žvást snad ani nelze brát vážně. Jen málokterá hvězda je totiž uznávanější, pracovitější a kreativnější než právě ona.

Turkana

Turkana

Největší pouštní jezero představuje symbiózu nehostinné krajiny, rostlin, zvířat a lidí. Jeho příběh je bohužel také důkazem toho, jak i zdánlivě nezranitelný ekosystém může člověk svou ignorací lehce sprovodit ze světa.

Ondřej Gregor Brzobohatý: Filmovou muziku jsem chtěl dělat odmalička

Ondřej Gregor Brzobohatý: Filmovou muziku jsem chtěl dělat odmalička

Od našeho prvního setkání s Ondřejem uplynulo už jistě víc než deset let. Během té doby se stačil stát vyhledávaným a uznávaným skladatelem filmové a scénické hudby, autorem dvou muzikálů, četně oslovovaným aranžérem a producentem, široce oblíbeným moderátorem, hercem a především zpěvákem a interpretem vlastních písní na pomezí jazzu, popu a funky. Spolu se svou druhou ženou Taťánou, Miss World 2006, se nevyhnul ani dychtivému zájmu nevybíravého bulváru, jehož lačnosti ani jeden z nich nevychází právě vstříc.

Skvosty evropské přírody

Skvosty evropské přírody

Nedělá vám dobře let nad oceánem, ale přesto toužíte objevovat neobvyklé přírodní scenérie? Pro dobrodružné zážitky není třeba překročit hranice Evropy.

Jackie

Jackie

Druhého února vstupuje do kin snímek JACKIE, dlouho očekávané drama režiséra Pabla Larraína. Od své loňské premiéry na filmovém festivalu v Benátkách snímek posbíral řadu ocenění od kritiků i festivalových porot, včetně nominace na Zlatý glóbus nebo čerstvé nominace na cenu BAFTA pro představitelku titulní role Natalii Portmanovou.

Prodaná nevěsta

Prodaná nevěsta

Kdo se chce v Africe oženit, musí si připravit peněženku, aby vyvolenou od její rodiny vykoupil. Dřívější symbolická tradice se změnila v odírání ženicha, který však po svatbě může manželku považovat za svůj majetek.

Petra Špalková

Petra Špalková

Dvacet pět písmen, dvacet pět slov a přibližně stejný počet vět. Dost na to, aby na sebe člověk prozradil, co chce. Mnohdy i to, co nechce. Okamžité stručné slovní asociace jsou často upřímnější než dlouho cizelované obsáhlé odpovědi. Abecedu Xantypy můžete brát jako „psychohrátku“ i jako výpověď. Je to pouze na vás, protože počítá s vaší účastí. Závěry – jaká vlastně je abeceda života zpovídaných osobností – si totiž děláte sami.

Benedict Cumberbatch

Benedict Cumberbatch

Na civilních fotografiích připomíná vedoucího skautského oddílu nebo alespoň kladnou postavičku z nějakého komiksového seriálu, třeba RYCHLÝCH ŠÍPŮ. Brity fascinuje až groteskní podobnost jeho tváře a výrazu s chráněným bobrem.

Hawkingův život se singularitami

Hawkingův život se singularitami

Kosmolog Stephen Hawking zkoumá černé díry, které dosud nikdo neviděl, popsal záření, jež by z nich mělo vycházet, ale v dohledné době se nám ho nepodaří detekovat, a marně se snaží spojit teorii gravitace s kvantovou mechanikou. Přesto patří k nejslavnějším vědcům současnosti, protože porozuměl převratnému pokroku v kosmologii ve 20. století a napsal o něm knihu STRUČNÁ HISTORIE ČASU, kterou mnoho lidí dočetlo do konce a uvěřilo jejímu obsahu. Tento výjimečný autor oslavil 8. ledna 2017 pětasedmdesátiny.

Osobnosti - výběr z článků

Jan Měkota

Jan Měkota

Muž, jehož hlas důvěrně znali v naší zemi všichni, kdo poslouchali Rádio Svobodná Evropa. Jako jediný byl přítomen po celou dobu její existence, od prvního vysílání až do konce. Stal se moderátorem a redaktorem, před jehož mikrofonem stály největší hvězdy své doby – Brigitte Bardot, Sophia Loren, Gina Lollobrigida, Ava Gardner, Yves Montand, Arthur Miller, Beatles, Rolling Stones, Ella Fitzgerald, Louis Armstrong, Benny Goodman, Count Basie, Oscar Peterson, Eric Clapton, Rita Pavone a mnoho dalších vynikajících herců, hudebníků, zpěváků, spisovatelů, politiků a sportovců z celého světa.

Catherine Deneuve

Catherine Deneuve

Byla prvořadou hvězdou březnového filmového festivalu FEBIOFEST, který letos oslavil pětadvacáté výročí svého vzniku. Francouzská herecká legenda Catherine Deneuve na závěrečném galavečeru převzala cenu Kristián za celoživotní přínos světové kinematografii. Pak spolu s publikem zhlédla americké drama SOUBOJ POHLAVÍ o tenistce Billie Jean Kingové a jejích genderových aktivitách. Absolvovala také následující večírek, kde v proskleném salonku měla povoleno kouřit. S ředitelem festivalu Kamilem Spáčilem a dalšími společníky si povídala hlavně o šedesátých letech a Jeanu-Paulovi Belmondovi.

Miroslav Donutil

Miroslav Donutil

Snem každého umělce je, aby se po vyslovení jeho jména už nemuselo nic dalšího dodávat. V kavárně Platýz jsem se sešel s Miroslavem Donutilem.

Josef Beran

Josef Beran

Poslední vůle statečného českého kardinála se vyplní. Papež František svolil přenést jeho ostatky z Vatikánu do vlasti. Mnozí už v to nevěřili, málokdo doufal. Teď se dávné přání promění ve skutečnost. Josef Beran se domů vrací po bezmála půlstoletí od skonu v nedobrovolném římském exilu. Z hrobky pod vatikánskou bazilikou svatého Petra do katedrály svatého Víta v Praze. Kruh se konečně uzavírá.

Petr Weigl

Petr Weigl

Petr Weigl, filmový a divadelní režisér, jehož doménou je obor hudebně-dramatický, dokáže jít na dřeň pocitů svého diváka. Za našimi hranicemi, kde vznikla většina jeho děl, se o něm píše jako o Viscontim televizní obrazovky. Jemný, elegantní muž neobyčejné hloubky a síly. Filozof jdoucí s pokorou životem, nechávající za sebou stopu výjimečnosti a noblesy. Jeho tvorba – emocionalita, estetika a imaginace oslovující lidské duše – není napodobitelná. Snad proto nemá předchůdce, ani pokračovatele.

Pablo Picasso a jeho jezevčík Lump

Pablo Picasso a jeho jezevčík Lump

„Coby muž to byl především sadista. Když se mu podařilo narvat někomu ruce do palečnic, byl radostí bez sebe. Před jeho ‚žertíky‘, jeho sžíravým sarkasmem a škodolibostí si nebyl nikdo jistý,“ napsala Ariana Huffingtonová ve své knize o Picassovi. Nikdo… žádný z jeho kolegů a přátel, žádné z jeho čtyř dětí, jedna ani druhá manželka, natož ta či ona z jeho početných milenek a múz. Psů si tento bezmezně egoistický umělec vážil

Taťána G. Brzobohatá

Taťána G. Brzobohatá

Taťána Gregor Brzobohatá získala v roce 2006, jako jediná Češka v historii, ještě pod svým dívčím jménem Kuchařová, záviděníhodnou korunku Miss World. Je současně úspěšnou českou topmodelkou, která stojí už téměř deset let v čele nadmíru užitečné nadace Krása pomoci. Nadace, jejíž činnost je zaměřena na pomoc seniorům, nadace, jejíž renomé překročilo hranice České republiky a jejíž jméno opakovaně zaznělo i na půdě OSN. Je tedy mnoho témat, o nichž je zajímavé si s touto sympaticky bezprostřední a výřečnou mladou dámou popovídat. Tak se stalo jednoho odpoledne v tiché kavárně na pražském Smíchově a výsledkem jsou následující řádky.

Jiří Lábus

Jiří Lábus

Ikona českého filmu, divadla a dabingu Jiří Lábus je velmi přívětivý, ale překvapivě dost plachý člověk. S rozhovorem souhlasil, jen aby pomohl propagovat nový film HASTRMAN, který je prvním celovečerním hraným počinem jeho přítele, režiséra Ondřeje Havelky. Film vznikl na motivy stejnojmenné knihy Miloše Urbana, jež získala cenu Magnesia Litera. Jeho hlavní postavou je „člověk ve zvířeti a zvíře v člověku“ – hastrman alias baron de Caus, zosobněný Karlem Dobrým. Jiří Lábus mu byl filmovým sluhou.

Karen Blixenová a její skotští chrti

Karen Blixenová a její skotští chrti

Ač je to k nevíře, byl to právě Ernest Hemingway, nositel Nobelovy ceny za literaturu, vášnivý lovec a také legendární macho, kdo byl přesvědčen, že existuje jedna jediná bytost ženského pohlaví, která si Nobelovu cenu rovněž zaslouží – Karen Blixenová. A to přesto, že se tato autorka nikdy nesmířila s tradiční rolí žen. Spíše naopak: tato svérázná dcera dánského statkáře byla emancipovaná dávno předtím, než feministky začaly rovnoprávnost někdy až militantně prosazovat. Karen řídila kávovníkovou farmu v Africe, zacházela s puškou neméně suverénně než s perem, uměla vyprávět podivuhodné příběhy, pila whisky a chovala skotské chrty spřízněné s vlkodavy.

Dan Prokop

Dan Prokop

Je po volbách, ale emoce na sociálních sítích neopadávají. Je společnost opravdu tak rozdělená? Kdo za to může? Vesnice? Senioři? Sociolog Dan Prokop vnáší do debaty poněkud jiný pohled. „Nalháváme si, že v Česku neexistuje chudoba, přitom právě ona ohrožuje důvěru v demokracii. Sociální problémy, nerovnost šancí a omezená schopnost orientovat se v globálním světě se koncentrují do jedné části společnosti a vytvářejí tak ideální podhoubí pro populisty!“

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 02/17

XANTYPA XANTYPA 02/17

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 05/18

XANTYPA XANTYPA 05/18

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne