Meryl Streepová

Zdrženlivá hvězda s dráždivým charismatem

Letos v lednu získala čestný Zlatý glóbus a ve své děkovné řeči se opřela do xenofobních postojů Donalda Trumpa. „Hollywood je plný cizinců a lidí, kteří přišli odjinud. Když je všechny vyhodíme, budete se moct dívat jenom na fotbal a na bojová umění, což není umění,“ prohlásila Meryl Streepová. Ve svém emotivním projevu se zastala také handicapovaného novináře, kterého Trump ostudně zesměšňoval. Reakce nově zvoleného prezidenta přišla vzápětí: označil Meryl za jednu z nejpřeceňovanějších amerických hereček. Tento dehonestující žvást snad ani nelze brát vážně. Jen málokterá hvězda je totiž uznávanější, pracovitější a kreativnější než právě ona.

 

streepjpg.jpg
Fotografie Annie Leibovitzové pro časopis Rolling Stone z roku 1981

 

 

Schopnost úchvatného převtělování dokázala ve svém nejnovějším filmu, biografickém retru BOŽSKÁ FLORENCE (2016), kde hrála skutečně existující postavu Florence Foster Jenkinsové (1868–1944). Tato pohádkově bohatá, legračně marnivá, ale i empatická a velkorysá mecenáška si umínila, že se stane operní divou, ačkoli postrádala elementární pěvecký talent. A s podporou svého milujícího partnera to dotáhla až ke koncertu v newyorské Carnegie Hall. „Musela jsem se naučit zpívat mimo rytmus. A špatně. Na začátku jsem si myslela, že to bude hračka, ale nebyla. Stálo mě to mnoho hodin tvrdé práce s mým hlasovým koučem, abych se naučila všechny ty výkřiky a pištění,“ poznamenala o své roli, v níž střídá odzbrojující naivitu s vášnivou touhou po naplnění svého snu.
Film režiséra Stephena Frearse se díky jeho bizarní hrdince podobá jinému známému příběhu o proslulém antitalentu – Burtonově snímku ED WOOD o nejhorším režisérovi všech dob. Ten své slátaniny natáčel s podobně nakažlivým entuziasmem, s jakým Florence kvílela v nahrávacím studiu a na pódiu. „Při každé klapce je úplně jiná. Nepřemýšlí tak, že by jen zopakovala totéž a pokusila se to vylepšit. Pokaždé přichází s novou myšlenkou, což na mě v jejím projevu udělalo asi největší dojem,“ uvedl Merylin filmový partner Hugh Grant.
Chválou na její kreativitu nešetří ani Zlata Adamovská, která ji pravidelně dabuje. „Je to ohromně proměnlivá herečka. Scenáristé jí píší role na tělo, každá její role je velmi odlišná. A já na ní nejvíc obdivuju právě tu proměnlivost. Je dost těžké ji dabovat, protože to, co předvedla v minulém filmu, už neplatí v tom současném,“ tvrdí Adamovská. „To, co dělá se zpěvem v BOŽSKÉ FLORENCE, je přímo excelentní. Když má někdo hudební sluch, je pro něj těžké zpívat falešně. Ale ona to předvádí naprosto dokonale,“ upřesňuje její dabérka.

 

streep2jpg.jpg
Ďábel nosí pradu, 2006

 

 

Proměny ženského údělu
V dramatu BLÍZKO OD SEBE (2013) excelovala jako psychicky rozvrácená matka tří dospělých dcer, jejíž závislost na prášcích ústí do výbuchů jízlivé zloby. Ve scéně smuteční večeře tato zahořklá ženština s nevzhledným chumáčem vlasů – rozleptaná životní mizerií i chemoterapií – pozuráží své nejbližší. Jediná, kdo se jejím výpadům razantně vzepře, je nejstarší Barbara (ve znamenitém podání Julie Robertsové). A právě ona nakonec zoufalou matku opustí, aby osvobodila sebe samu… Obě protagonistky byly za své výkony nominovány na Oscary. A Julia Robertsová po boku obdivované kolegyně znovu dokázala, že není jen pohlednou ikonou, ale i pozoruhodnou herečkou.
V počtu oscarových nominací je Streepová absolutní rekordmankou: nasbírala jich celkem devatenáct a není vyloučeno, že té dvacáté se dočká letos právě za BOŽSKOU FLORENCE. Třikrát Oscara získala – naposled před pěti lety, kdy byla oceněna za roli bývalé britské premiérky Margaret Thatcherové v biografické kronice ŽELEZNÁ LADY (2011). Herečka byla mimořádně autentická ve ztvárnění obou jejích podob. Ukázala ji jako mentálně uvadající stařenku, jež bloudí ve vzpomínkách, stále si však uchovává zbytky přirozené inteligence i názorové pevnosti. „Železnou lady“ však vykreslila také v plné síle: jako kurážnou a hrdou vládkyni, která oživí rozvrácenou ekonomiku své země a vyhraje válku o Falklandy.
Image jedné z nejstabilnějších osobností stříbrného plátna vyjadřuje její portrét od věhlasné americké fotografky Annie Leibovitzové. Tvář Meryl Streepové je na něm překryta bílou šminkou. Herečka si popotahuje kůži na obličeji, jako by si chtěla sundat pomyslnou masku. Důmyslný portrét naznačoval, že přemítavá herecká osobnost a její vnitřní inspirace jsou pro tvorbu postav důležitější než sebeefektnější make-up.
Slavná fotka vyšla na obálce časopisu Rolling Stone v době premiéry filmu FRANCOUZOVA MILENKA (1981). Streepová v něm hrála tajuplnou viktoriánskou „femme fatale“ s cejchem zavrženíhodné poběhlice. V současné rovině vyprávění ztělesnila emancipovanou herečku, mající pletky se svým kolegou. V obou časových vrstvách této skvostné adaptace románu Johna Fowlese byla skvělá: v protichůdných postavách, jež navenek vypadaly stejně, demonstrovala proměny ženského údělu během uplynulých staletí.

 

the-iron-ladyjpg.jpg
ŽELEZNÁ LADY, 2011

 

 

Budu spát v Ritzu
Mary Louise alias Meryl Streepová pochází z městečka Summit v New Jersey (nar. 22. června 1949) z rodiny úředníka farmaceutické firmy a reklamní výtvarnice. „Rodiče mě i oba bratry podporovali ve všem, co jsme si usmysleli. Jeden bratr tancoval, druhý měl rockovou kapelu, já hrála divadlo. Po vysoké jsem se vypravila do Evropy, jen tak s báglem. Bylo mi jednadvacet a poprvé v životě jsem opustila hranice New Jersey. Bylo to trochu větší dobrodružství, než jsem si původně představovala. Chvílemi to byl docela horor,“ zavzpomínala v rozhovoru s Darinou Křivánkovou.
„V Londýně jsem v jedné hospodě myla nádobí, ale stačilo to tak na jídlo, hotel jsem si nemohla dovolit. Spala jsem v Green Parku pod stromem, kde jsem měla úžasný výhled na hotel Ritz. Tehdy jsem si umínila, že jednou budu tak slavná, abych v něm mohla nocovat, kdy budu chtít,“ dodala ke svému výletu na „starý kontinent“.
„V Evropě jsem po té dobrodružné zkušenosti nezůstala. Vrátila jsem se do Ameriky a přidala se k nevelké herecké společnosti ve Vermontu. Kočovali jsme s takovou malou dodávkou, užívali jsme si, pořád byla legrace, bylo to fajn. Ale já si říkala, že tohle mi přece nestačí. Celé to byla jenom hra na divadlo, a já ho chtěla dělat doopravdy a se vším všudy. Tehdy jsem si uvědomila, co opravdu chci, a přihlásila jsem se do divadelní školy v Yale,“ poodhalila své herecké počátky.
Po studiích na prestižní univerzitě rozvíjela svůj talent na newyorských divadelních scénách. Před filmovou kamerou se poprvé objevila v drobné roli biografického retra JULIE (1977). „Měla jsem na sobě červenobílou večerní róbu, ale ta nedokázala zamaskovat pot, který se mi řinul snad ze všech pórů,“ prozradila o prvním natáčecím dnu. „Neměla jsem nejmenší ponětí, jak si počínat před kamerou. Na starost si mě vzala Jane Fondová a přiblížila mi filmovou abecedu,“ shrnula hvězda, která ovládá hru na několik hudebních nástrojů, včetně klavíru a kytary.
Užitečnou zkušenost získala také od kameramana Miroslava Ondříčka, jenž snímal drama SILKWOODOVÁ (1983) režiséra Mika Nicholse. Meryl v něm zosobnila kurážnou odborářku, jež odhalí nepořádky v továrně na plutonium a pak za nejasných okolností zemře. „Mirek mě naučil, že nemusím pořád dávat pozor na to, kde je kamera, a otáčet se k ní obličejem. Říkal, že někdy je dobré otočit se ke kameře zády. Protože to, co je skryté, často může odhalit víc, než to viditelné,“ přiznala uznávaná herečka, jejíž kariéru zdobí řada originálních děl nejrůznějších žánrů.

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 31. 1. 2017

 

 XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

Jan Foll, foto Gettyimages a archiv

XANTYPA 02/17 - výběr z článků

Video k únorové Xantypě

Video k únorové Xantypě





Podívejte se na obsah nové XANTYPY

Meryl Streepová

Meryl Streepová

Letos v lednu získala čestný Zlatý glóbus a ve své děkovné řeči se opřela do xenofobních postojů Donalda Trumpa. „Hollywood je plný cizinců a lidí, kteří přišli odjinud. Když je všechny vyhodíme, budete se moct dívat jenom na fotbal a na bojová umění, což není umění,“ prohlásila Meryl Streepová. Ve svém emotivním projevu se zastala také handicapovaného novináře, kterého Trump ostudně zesměšňoval. Reakce nově zvoleného prezidenta přišla vzápětí: označil Meryl za jednu z nejpřeceňovanějších amerických hereček. Tento dehonestující žvást snad ani nelze brát vážně. Jen málokterá hvězda je totiž uznávanější, pracovitější a kreativnější než právě ona.

David Koller: Většina politiků jsou psychopati

David Koller: Většina politiků jsou psychopati

David Koller žije v Mikulově, kde má dům a dvě děti. Do Prahy už jen dojíždí. Účinkovat, za kamarády nebo dělat rozhovory. Za ta léta už si zvykl. A ostatní také. Jelikož jsme kolegové z branže a dlouho jsme byli takřka sousedé, nepředstírali jsme vykání. Povídali jsme si o životě na jižní Moravě, o jeho dětech a také o skupině Lucie a MeetFactory.

Turkana

Turkana

Největší pouštní jezero představuje symbiózu nehostinné krajiny, rostlin, zvířat a lidí. Jeho příběh je bohužel také důkazem toho, jak i zdánlivě nezranitelný ekosystém může člověk svou ignorací lehce sprovodit ze světa.

Ondřej Gregor Brzobohatý: Filmovou muziku jsem chtěl dělat odmalička

Ondřej Gregor Brzobohatý: Filmovou muziku jsem chtěl dělat odmalička

Od našeho prvního setkání s Ondřejem uplynulo už jistě víc než deset let. Během té doby se stačil stát vyhledávaným a uznávaným skladatelem filmové a scénické hudby, autorem dvou muzikálů, četně oslovovaným aranžérem a producentem, široce oblíbeným moderátorem, hercem a především zpěvákem a interpretem vlastních písní na pomezí jazzu, popu a funky. Spolu se svou druhou ženou Taťánou, Miss World 2006, se nevyhnul ani dychtivému zájmu nevybíravého bulváru, jehož lačnosti ani jeden z nich nevychází právě vstříc.

Skvosty evropské přírody

Skvosty evropské přírody

Nedělá vám dobře let nad oceánem, ale přesto toužíte objevovat neobvyklé přírodní scenérie? Pro dobrodružné zážitky není třeba překročit hranice Evropy.

Jackie

Jackie

Druhého února vstupuje do kin snímek JACKIE, dlouho očekávané drama režiséra Pabla Larraína. Od své loňské premiéry na filmovém festivalu v Benátkách snímek posbíral řadu ocenění od kritiků i festivalových porot, včetně nominace na Zlatý glóbus nebo čerstvé nominace na cenu BAFTA pro představitelku titulní role Natalii Portmanovou.

Prodaná nevěsta

Prodaná nevěsta

Kdo se chce v Africe oženit, musí si připravit peněženku, aby vyvolenou od její rodiny vykoupil. Dřívější symbolická tradice se změnila v odírání ženicha, který však po svatbě může manželku považovat za svůj majetek.

Petra Špalková

Petra Špalková

Dvacet pět písmen, dvacet pět slov a přibližně stejný počet vět. Dost na to, aby na sebe člověk prozradil, co chce. Mnohdy i to, co nechce. Okamžité stručné slovní asociace jsou často upřímnější než dlouho cizelované obsáhlé odpovědi. Abecedu Xantypy můžete brát jako „psychohrátku“ i jako výpověď. Je to pouze na vás, protože počítá s vaší účastí. Závěry – jaká vlastně je abeceda života zpovídaných osobností – si totiž děláte sami.

Benedict Cumberbatch

Benedict Cumberbatch

Na civilních fotografiích připomíná vedoucího skautského oddílu nebo alespoň kladnou postavičku z nějakého komiksového seriálu, třeba RYCHLÝCH ŠÍPŮ. Brity fascinuje až groteskní podobnost jeho tváře a výrazu s chráněným bobrem.

Osobnosti - výběr z článků

Zdeněk Sternberg

Zdeněk Sternberg

Posázavský pacifik mu jezdí takřka pod okny. Na jeho trať shlíží z rodového hradu Český Šternberk a občas hukot lokálky vpadá i do našeho rozhovoru. Oblíbenou výletní dráhu, která je jen o dvacet let starší než on sám, ale miluje, ostatně jeho dědeček Filip byl jejím hlavním akcionářem. Při stém výročí dokončení tratě č. 212 si dokonce zkusil, jak se na ní řídí parní lokomotiva. Prý je to docela jednoduché… Takhle ale mluví s lehkou sebeironií skoro o všem, i když mu letos v srpnu bude už devadesát čtyři let a má za sebou život plný dramatických ústrků i vzestupů. Zůstává tak věren rodovému heslu, které se vztahuje ke šternberské erbovní hvězdě: Nescit occasum – Nezná západu čili Nikdy nezapadá.

Sidse Babett Knudsen

Sidse Babett Knudsen

Je krásná, ale ne prvoplánově. Na první pohled působí velmi inteligentně a rozhodně. Francouzská média ji označila jako „la femme épatante“, úžasnou ženu. Čeští televizní diváci ji nyní znají především jako brilantní představitelku dánské premiérky v seriálu u nás uváděném pod názvem VLÁDA, který slavil mimořádné úspěchy ve více než třiceti zemích světa – od Austrálie až po Spojené státy. Jmenuje se Sidse Babett Knudsen, je Dánka, ale jako by z té brunetky vyzařovalo i cosi románského, vřelost, přívětivost, spontaneita.

Zuzana Stivínová

Zuzana Stivínová

Osmidílný seriál PUSTINA stál více méně na její postavě osudem i lidským podraznictvím zkoušené starostky malé severočeské obce. V televizním filmu MONSTRUM je manželkou nešťastného autora Stalinova pomníku na Letné. Pro vypjaté role má své dispozice: mluví s gradující vnitřní naléhavostí, bezchybně artikuluje, v jejích větách zcela chybí obvyklá slovní vata a uniformní řečová klišé. Evidentně má jasno v životě i práci, ale ne bez pochyb a schopnosti akceptovat jiný názor, jiný postoj. Je empatická, i když to tak zprvu nevypadá, a když si vedle vás stoupne na vysokých podpatcích, můžete lehce znejistět.

Keira Knightley

Keira Knightley

Již podruhé britskou herečku Keiru Knightley práce na filmu zavála do Čech, kde právě natáčela poválečné drama THE AFTERMATH (NÁSLEDKY), v němž ztělesňuje hlavní ženskou roli, manželku britského důstojníka Rachel Morganovou. Děj filmu vznikl podle stejnojmenné knihy Rhidiana Brooka a zavádí nás do Hamburku v roce 1946.

Magdaléna Borová

Magdaléna Borová

Herečka Magdaléna Borová není příliš známá z médií, divadelní fanoušci o ní ovšem dobře vědí, protože technicky skvěle vybavená, všestranná interpretka patří už řadu let k oporám činohry Národního divadla. Fandím jí už poměrně dlouho, za roli Elisabeth v inscenaci PÝCHA A PŘEDSUDEK jsem ji v zatím poslední anketě kritiků nominoval na výkon roku. Setkání s ní nad zázvorovým čajem bylo velmi příjemné.

Hynek Bočan

Hynek Bočan

Vážím si lidí, kteří něco dokázali, a přitom zůstali slušní. Jedním z nich je po­dle mě režisér Hynek Bočan. V našem rozhovoru jsme společně probírali je­ho věhlasné snímky i nutné úlitby.

Dagmar Pecková

Dagmar Pecková

Světoznámá česká mezzosopranistka Dagmar Pecková představí v dubnu svůj nový komponovaný pořad. Premiéra kabaretu WANTED – zasvěceného tvorbě Kurta Weilla – proběhne 12. dubna ve velkém sále pražské Lucerny. Podobu připravované revue, jejíž režii a výpravu vytváří známé autorské duo CABANI, naznačila už tisková konference ze začátku března. Pódium Lucerny ozdobil barový pult, balkony se proměnily v dobový šantán s pestře oděnými tanečníky a tanečnicemi. O této velkorysé show, pořádané během sedmnácti dubnových večerů v produkci Sagl Production, jsme si povídali s její inspirátorkou a protagonistkou.

Iggy Pop

Iggy Pop

Letošní sedmdesátník Iggy Pop svou tvorbou stále popírá označení, které by se vzhledem k jeho dlouhodobému působení na hudební scéně snadno nabízelo – hudební fosilie. Naznačují to ostatně také dvě přezdívky, kterými byl v médiích počastován: Kmotr punku a Rockový leguán. Svým životním stylem je často srovnáván s Jimem Morrisonem, frontmanem legendárních The Doors. Určitě je sbližuje jejich devastující životní styl, pijácké a drogové excesy, ale už v tom se jejich cesty brzy rozcházejí. O čtyři roky starší Jim se nedožil ani třiceti, kdežto Iggy působí na hudební scéně více než padesát let.

Zuzana Kronerová

Zuzana Kronerová

Dělat rozhovor se Zuzanou Kronerovou v baru pražského Studia Ypsilon nebyl nejlepší nápad. V příjemném odpočinkovém útočišti nejen ypsilonkovských herců se s ní chtěl každý aspoň pozdravit. Oldřich Navrátil, který s ní zkouší novou hru, ředitel Ypsilonky Jan Schmid, který jim k tomu poskytl prostor, kolegové Josef Polášek a Lukáš Pavlásek, a bůhví, na koho jsem ještě zapomněl. Jednu výhodu ten přerušovaný dialog ale měl: na vlastní oči jsem viděl, jak ji mají všichni rádi a jak ona sama se mezi nimi cítí jako ryba ve vodě. Není divu, v Čechách pracuje možná stejně intenzivně jako na Slovensku a zvláště český film si ji už více méně adoptoval.

Nina Simone

Nina Simone

Hudební revoluci, která vypukla v polovině padesátých let zrozením rock-and-rollu a pokračovala o nějakých deset let později nástupem beatových (či rockových) skupin, vedli v drtivé většině muži: muzikanti, zpěváci, také manažeři, producenti nebo diskžokejové a hudební publicisté. Byl to svět mužů. Populární hudba postupně míchala v jednom kotli rock, folk, blues, kořenila jazzem, etnickými inspiracemi, občas vykrádala klasiku. Pokud se žena v tomhle světě přece jen dokázala prosadit, bylo to hlavně za mikrofonem, jako sólová zpěvačka. Některé z nich byly i zdatnými instrumentalistkami, jiné autorskými osobnostmi. Tucet těch nejvýznamnějších představí – chronologicky, podle data narození – následující seriál.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 02/17

XANTYPA XANTYPA 02/17

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 05/17

XANTYPA XANTYPA 05/17

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne2