A na desce se točí Nipper…

Slavní psi

Obraz nazvaný HIS MASTER’S VOICE (HLAS JEHO PÁNA), na němž pejsek Nipper soustředěně naslouchá hlasu vycházejícímu z gramofonu, se stal jednou z nejslavnějších firemních značek.

 

text Daňa Horáková, foto archiv

 

psijpg.jpg

 

Nipper (česky Uličník) byl už tři roky po smrti, když se ho malíř Francis Barraud rozhodl zvěčnit. Ne snad, že by se mu nedostávalo dvounohých zákazníků. Vždyť bylo všeobecně známo, že tento absolvent londýnské Royal Academy ochotně zhotovuje cenově výhodné portréty živých modelů obého pohlaví.
Co ho tedy přimělo k rozhodnutí Nippera namalovat, a navíc zpaměti? Vždyť – pokud je známo – žádná fotografie tohoto sympatického psíka nikdy neexistovala. To už se nedovíme. Ale právě toto dílo, zobrazující psa zadumaně sedícího před gramofonem z pravěku hudebního průmyslu, zajistilo Francisu Barraudovi místo v dějinách kultury, a také inspirovalo řadu dalších umělců, u nás například Petra Skoumala k písničce, v níž zpívá: „Starej pán sedí a poslouchá jazz a zdá se mu, jako by to bylo dnes, starej pán sedí a poslouchá jazz a na desce se točí pes…“
Nipper byl kříženec snad hladkosrstého foxteriéra, snad Jack Russel teriéra. Původně patřil Francisovu bratru Marcovi, který žil v Bristolu a živil se malováním divadelních kulis. Jednoho dne koncem roku 1884, když se kolem půlnoci vracel z divadla, zakopl o zcela vyčerpané vyzáblé štěně. Šel dál, ale pejsek se zvedl a cupital, tiše naříkaje, za ním tak dlouho, dokud se Marc neslitoval a nevzal to nebožátko s sebou domů. A bylo jim spolu dobře a nejlépe ve chvílích, když se Marc usadil ve svém ušáku a zaposlouchal se do tónů, vycházejících z trychtýře Edisonova fonografu. Jenže Marc bohužel v roce 1887 v pouhých devětatřiceti letech zemřel. Nippera i fonograf zdědil jeho bratr Francis. A sotvaže doma fonograf spustil, sedl si pejsek, jak byl zřejmě zvyklý, před něj a čekal. Nehybně, hodinu za hodinou. Snad v naději, že se vedle něho co nevidět usadí jeho zachránce Marc. Možná tento zvyk Francise iritoval. Anebo po něm Nipper chňapl, kdykoliv se ho pokusil z ateliéru vyhnat? Vyloučit nelze ani domněnku, že Nipper, (opět) opuštěný a znejistěný, Francise za svůj neblahý osud „potrestal“ a některý z jeho obrazů označkoval či ohryzal. Jisté je, že roku 1895 Francis poslal zděděného psa zpátky k Marcově vdově. Za necelý týden potom byl Nipper po smrti. Takže kdo ví, možná že Francise hlodalo špatné svědomí a pokusil se odčinit svou vinu na smutném konci tohoto pejska tím, že pořídil jeho později tolik proslavený portrét.
Hotové dílo zaslal k posouzení do Royal Academy, kde se rozhodovalo, které obrazy budou veřejnosti představeny na prestižní výroční výstavě anglických malířů – a byl odmítnut. Komise ctihodných profesorů došla k názoru, že se jedná o dílo se zanedbatelnou uměleckou hodnotou. A pro obraz se nenadchlo ani londýnské zastoupení americké Edison Bell Company, čili pobočka firmy, jejíž fonograf je na něm zobrazen.

baner-clanek

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 28. 12. 2018.

Objednat si Xantypy můžete i zde

XANTYPA 01/2019 - výběr z článků

Slavný hotel opět na výsluní

Slavný hotel opět na výsluní

Šlechta, státníci, umělci a další významní hosté se vydali roku 1893 do Tater, aby slavnostně otevřeli Hotel Lomnica, který se měl stát chloubou nově vzniklé osady Tatranská Lomnica. A skutečně tomu tak bylo, stavba navržená „dvorním architektem Tater“ Gedeonem Majunkem (1854–1921) si s příchodem nového investora vysloužila přízvisko První dáma Tater. Návštěvníci se z terasy kochali výhledem na majestátní Lomnický štít, hráli tenis, golf a v zimě sáňkovali. První dáma Tater přestála obě světové války, i když neunikla rabování, přežila i éru komunismu. Osudovou ránu jí zasadilo až období po revoluci. Stavba s výjimečnou atmosférou se proměnila na čtvrt století ve vybydlenou ruinu. Před časem ale povstala jako fénix z popela.

Olivova dětská léčebna

Olivova dětská léčebna

Místo na konci Říčan nebylo vybráno před více než sto dvaceti lety náhodně. Olivova dětská léčebna stojí v nadmořské výšce čtyři sta deset metrů a malé pacienty, kteří to mají, co by kamenem dohodili k říčce Rokytce, jezírku a lesoparku, léčí i zdejší klima.

Anna Gregor

Anna Gregor

Nedlouho po okupaci v roce 1968 odcestovala z Prahy do Velké Británie. Nejprve žila v Londýně, později se usadila v Edinburghu. Byla hlavní onkoložkou Skotska, objevila nový princip komunikace s pacienty, za což obdržela Řád britského impéria. Doktorka Anna Gregor.

Jakub Klecker

Jakub Klecker

Brněnský dětský pěvecký sbor Kantiléna, spjatý se jménem sbormistra Ivana Sedláčka, je zřejmě zvláštní místo na Zemi, v jehož atmosféře zrají výrazné osobnosti hudební kultury. Jednou z nich je současný hudební ředitel opery Národního divadla moravskoslezského Jakub Klecker.

Jan Lichtenberg

Jan Lichtenberg

To, že slyšel správnou muziku od raného dětství všude okolo sebe, zní sice jako tisíckrát použitá fráze, ale co s tím, když to tak skutečně bylo. Dnes je Jan Lichtenberg velký zjev na tuzemské rockové scéně.

Věra Křesadlová

Věra Křesadlová

Byla sexsymbolem šedesátých a sedmdesátých let. V době, kdy jsem nastoupila do Semaforu jako desetileté škvrně, ona už zářila po boku Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra coby subreta. Fascinovaly mě nejen její dlouhé, nazrzlé, vždy splývavé vlasy, ale taky její i v mrazu rozepnutý vyšívaný kožíšek a vysoké barevné kozačky. „Křesadlici“ prostě nikdy nešlo přehlédnout.

Jakub S. Trojan

Jakub S. Trojan

Karla a Jakub Trojanovi žijí ve sborovém domě Českobratrské církve evangelické v pražské Libni. Jejich klidný a laskavý způsob komunikace, kdy si navzájem doplňují vzpomínky a formulace, je svým způsobem přírodní úkaz, který může vzniknout snad jen za více než šedesát osm let manželství a hlavně sdílením základních a upřímně žitých hodnot. Původně jsem chtěla mluvit s Jakubem S. Trojanem, evangelickým teologem, chartistou a bývalým děkanem Evangelické teologické fakulty o jeho vzpomínkách na pohřeb Jana Palacha, ale když se hovor stočil k praktickým dopadům Trojanových občanských postojů, které vedly k jeho perzekuci ze strany komunistického režimu, vzpomínky jeho ženy Karly se zcela přirozeně staly součástí našeho dialogu.

První památník „živé pochodni“

První památník „živé pochodni“

Postava mladého muže zvedajícího ruce k nebi obklopená plameny. To je památník Jana Palacha v Římě. Uprostřed stejnojmenného náměstí Piazza Jan Palach. Bronzová plastika na travertinovém podstavci. Čtyři a půl metru vysoký monument připomínající českého studenta, jehož mezní čin se zapsal do dějin.

Beautiful Boy

Beautiful Boy

Jak se vyrovnat s tím, že si vaše milované dítě zvolilo život s drogami a o pomoc nestojí? Drama natočené podle skutečného příběhu Davida a Nica Sheffových vstoupí 3. ledna do českých kin. Emotivní snímek o závislosti a nezlomném poutu mezi otcem a synem BEAUTIFUL BOY je nový film režiséra Felixe van Groeningena. V hlavních rolích doslova září Steve Carell a Timothée Chalamet, kteří se díky vynikajícím hereckým výkonům okamžitě po zářijové premiéře na MFF v Torontu těšili z pozitivních ohlasů diváků i kritiků.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 01/2019

XANTYPA XANTYPA 01/2019

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 10/2019

XANTYPA XANTYPA 10/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne