Anna Gregor

Jak najít podstatu dobré medicíny

Nedlouho po okupaci v roce 1968 odcestovala z Prahy do Velké Británie. Nejprve žila v Londýně, později se usadila v Edinburghu. Byla hlavní onkoložkou Skotska, objevila nový princip komunikace s pacienty, za což obdržela Řád britského impéria. Doktorka Anna Gregor.

 

text Vašek Vašák, foto autor a archiv

 

 gregorjpg.jpg

 

Anička se narodila v Praze těsně po komunistickém puči. „Dědeček z otcovy strany, Josef Drachovský, byl děkan právnické fakulty, rektor Univerzity Karlovy, osobní přítel Tomáše Gar­rigua Masaryka a Edvarda Beneše, prezident České ligy proti bolševismu.“ V roce 1944 ho Němci zavřeli, protože pracoval pro odboj. Naštěstí se dožil konce války. Po osvobození ho však Národní soud (hlavně za ligu proti bolševismu) odsoudil k osmi měsícům vězení a pozbytí občanských práv. „Můj tatínek byl první asistent věhlasného profesora Přecechtěla a primář ORL v nemocnici U Milosrdných bratří. Jelikož ale na něm ulpěla ‚vina‘ jeho otce, odevšad ho vyhodili. Naštěstí byl takový odborník, že ho nechali pracovat aspoň v obvodním ústavu národního zdraví. Do osmdesáti let!“
Její rodina z matčiny strany žila ve Vídni, kde vedl Annin dědeček se svým bratrem klenotnickou firmu Johann und Wenceslas Kebrdle. Po první světové válce se však museli rozhodnout, kdo bude spravovat majetek v nově vzniklém Československu. Filiálku v Praze si vylosoval dědeček. „Moje máma mu ve firmě pomáhala, ale po válce jim všechno zkonfiskovali a v roce 1952 ji zavřeli.“ Anička tudíž neměla pro přijetí na vysokou školu kádrové předpoklady. Měla ovšem štěstí, že když se hlásila na lékařskou fakultu, probíhalo právě v naší zemi politické tání, takže se na ni dostala. Pak přišel rok 1968. V té době chodila s Michalem Gregorem, který se narodil za války v Anglii, kam se jeho rodiče uchýlili před Hitlerem a odkud mu byla nyní nabízena roční stáž. On ale odmítl odjet bez Aničky. „A protože se nápad ‚courat po světě s nějakým klukem‘ mým rodičům nezamlouval, rozhodli jsme se náš vztah legalizovat a vzali jsme se. Ve dvaceti letech to byla samozřejmě hloupost, ale byli jsme zamilovaní.“ Do Londýna vycestovali v lednu 1969, jenže v létě se definitivně uzavřela železná opona a rázem se stali emigranty. Anna se tam snažila dostat na medicínu. Až po složitých peripetiích mohla poslat domů adresu svého nového působiště: Royal Free Hospital School of Medicine, London.


Jak se stát dobrým poslem špatných zpráv
Po absolutoriu na univerzitě se Anna toužila stát hepatoložkou. „Vzorem mi byla moje šéfová, světově proslulá profesorka Sheila Sherlock. Jenže po škole jsme museli projít každých šest měsíců jiným oddělením a teprve pak jsme byli připraveni složit postgraduální zkoušky.“ V rámci onoho povinného „kolečka“ se také dostala na londýnský onkologický institut Royal Mars­den. „Řekla jsem si, že šest měsíců onkologie mi neuškodí, aspoň se něco přiučím. Jenže mě čekal absolutní profesní obrat, objevila jsem holistickou medicínu (jejím cílem je víceméně sjednocení těla a duše pacienta – pozn. aut.)! Výsledkem bylo, že jsem po těch šesti měsících zašla za Sheilou a oznámila jí, že budu onkoložkou.“
Pro normálního smrtelníka je onkologie deprimující obor. „Pokud dáte lidem nejlepší dostupnou péči, je to ta nejúžasnější profese, protože kriticky nemocný člověk vás k sobě pustí a vy se mu stanete partnerem. Upřímně řečeno – zajistit někomu ‚dobrou smrt‘ taky není k zahození.“ „Dobrou smrtí“ měla paní doktorka na mysli skutečnost, že jste na ni připraveni, nebojíte se jí, nic vás nebolí a umřete tam, kde si zvolíte. „Odejít musíme všichni,“ dodala. Onkolog je ale současně po­slem špatných zpráv. „Ten okamžik je pro nemocného zásadní, a když k němu nepřistoupíte citlivě, poznamená ho to na zbytek života.“ O bývalém Československu se vědělo, že tu jsou skvělí odborníci, ale ně­kterým z nich právě citlivý přístup k pa­cientovi chybí. „Ten se naučíte odpozorováním. Jenomže jak si ho měli osvojit, když skoro nebylo od koho ho odpozorovat?“
Má vůbec dávat lékař nemocnému naději, i když ví, že ji nemá? „Vždycky je naděje a vždycky se dá něco udělat líp. Pacientovi pozitivní přístup a víra ve zlepšení pomůže.“
Ale od onkologie k alternativní léčbě. „Šedesát procent mých pacientů se přiznalo, že kromě oficiálních léků ještě něco bere. Chtěla jsem vědět, co to je, poněvadž by jim to mohlo uškodit, a také, jestli za to platí. Aby je to nezruinovalo. Jelikož o rakovině vím opravdu hodně, můžu říct, že všechny ty ‚zázraky‘ žádnými zázraky ve skutečnosti nejsou. Důležité je vracet se při hovorech s nemocnými k tomu, jaká je jejich představa o tom, co se s nimi děje, a společně s pacientem se dohodnout, kdy s aktivní terapií přestat, pokud nefunguje. To je velice individuální a citlivý problém.“ A ještě malá odbočka. Mnozí z nás se upínají k odborné péči s nadějemi, ačkoli… Annin bratr zemřel před šesti lety na přímé důsledky infekce, k níž přišel – v nemocnici. „Ve zdravotnictví – a Česko v tom není výjimka – každému desátému pacientovi nechtěně ublížíme. To je statistika.“

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 28. 12. 2018.

Objednat si Xantypy můžete i zde

baner-clanek

XANTYPA 01/2019 - výběr z článků

Slavný hotel opět na výsluní

Slavný hotel opět na výsluní

Šlechta, státníci, umělci a další významní hosté se vydali roku 1893 do Tater, aby slavnostně otevřeli Hotel Lomnica, který se měl stát chloubou nově vzniklé osady Tatranská Lomnica. A skutečně tomu tak bylo, stavba navržená „dvorním architektem Tater“ Gedeonem Majunkem (1854–1921) si s příchodem nového investora vysloužila přízvisko První dáma Tater. Návštěvníci se z terasy kochali výhledem na majestátní Lomnický štít, hráli tenis, golf a v zimě sáňkovali. První dáma Tater přestála obě světové války, i když neunikla rabování, přežila i éru komunismu. Osudovou ránu jí zasadilo až období po revoluci. Stavba s výjimečnou atmosférou se proměnila na čtvrt století ve vybydlenou ruinu. Před časem ale povstala jako fénix z popela.

A na desce se točí Nipper…

A na desce se točí Nipper…

Obraz nazvaný HIS MASTER’S VOICE (HLAS JEHO PÁNA), na němž pejsek Nipper soustředěně naslouchá hlasu vycházejícímu z gramofonu, se stal jednou z nejslavnějších firemních značek.

Olivova dětská léčebna

Olivova dětská léčebna

Místo na konci Říčan nebylo vybráno před více než sto dvaceti lety náhodně. Olivova dětská léčebna stojí v nadmořské výšce čtyři sta deset metrů a malé pacienty, kteří to mají, co by kamenem dohodili k říčce Rokytce, jezírku a lesoparku, léčí i zdejší klima.

Jakub Klecker

Jakub Klecker

Brněnský dětský pěvecký sbor Kantiléna, spjatý se jménem sbormistra Ivana Sedláčka, je zřejmě zvláštní místo na Zemi, v jehož atmosféře zrají výrazné osobnosti hudební kultury. Jednou z nich je současný hudební ředitel opery Národního divadla moravskoslezského Jakub Klecker.

Jan Lichtenberg

Jan Lichtenberg

To, že slyšel správnou muziku od raného dětství všude okolo sebe, zní sice jako tisíckrát použitá fráze, ale co s tím, když to tak skutečně bylo. Dnes je Jan Lichtenberg velký zjev na tuzemské rockové scéně.

Věra Křesadlová

Věra Křesadlová

Byla sexsymbolem šedesátých a sedmdesátých let. V době, kdy jsem nastoupila do Semaforu jako desetileté škvrně, ona už zářila po boku Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra coby subreta. Fascinovaly mě nejen její dlouhé, nazrzlé, vždy splývavé vlasy, ale taky její i v mrazu rozepnutý vyšívaný kožíšek a vysoké barevné kozačky. „Křesadlici“ prostě nikdy nešlo přehlédnout.

Jakub S. Trojan

Jakub S. Trojan

Karla a Jakub Trojanovi žijí ve sborovém domě Českobratrské církve evangelické v pražské Libni. Jejich klidný a laskavý způsob komunikace, kdy si navzájem doplňují vzpomínky a formulace, je svým způsobem přírodní úkaz, který může vzniknout snad jen za více než šedesát osm let manželství a hlavně sdílením základních a upřímně žitých hodnot. Původně jsem chtěla mluvit s Jakubem S. Trojanem, evangelickým teologem, chartistou a bývalým děkanem Evangelické teologické fakulty o jeho vzpomínkách na pohřeb Jana Palacha, ale když se hovor stočil k praktickým dopadům Trojanových občanských postojů, které vedly k jeho perzekuci ze strany komunistického režimu, vzpomínky jeho ženy Karly se zcela přirozeně staly součástí našeho dialogu.

První památník „živé pochodni“

První památník „živé pochodni“

Postava mladého muže zvedajícího ruce k nebi obklopená plameny. To je památník Jana Palacha v Římě. Uprostřed stejnojmenného náměstí Piazza Jan Palach. Bronzová plastika na travertinovém podstavci. Čtyři a půl metru vysoký monument připomínající českého studenta, jehož mezní čin se zapsal do dějin.

Beautiful Boy

Beautiful Boy

Jak se vyrovnat s tím, že si vaše milované dítě zvolilo život s drogami a o pomoc nestojí? Drama natočené podle skutečného příběhu Davida a Nica Sheffových vstoupí 3. ledna do českých kin. Emotivní snímek o závislosti a nezlomném poutu mezi otcem a synem BEAUTIFUL BOY je nový film režiséra Felixe van Groeningena. V hlavních rolích doslova září Steve Carell a Timothée Chalamet, kteří se díky vynikajícím hereckým výkonům okamžitě po zářijové premiéře na MFF v Torontu těšili z pozitivních ohlasů diváků i kritiků.

Lidé - výběr z článků

Eliška Tyrolerová

Eliška Tyrolerová

Pro mnohé nevidomé jsou nenahraditelnými parťáky doma i v rušných ulicích. Než však dostanou reflexní vestu a průkaz, absolvují speciální výcvik. V nadačním fondu Mathilda, který se od roku 2010 zaměřuje na lidi se závažným zrakovým postižením, se čtyřnohým svěřencům věnuje také třicetiletá Eliška Tyrolerová, která Xantypu pozvala přímo do kanceláře Mathildy nedaleko Václavského náměstí. A jak jinak, společnost nám během rozhovoru dělal černý labrador Cedrik.

Jiří Kylián

Jiří Kylián

Český choreograf světového renomé Jiří Kylián byl 13. března 2019 uveden do Académie des Beaux-Arts v La Coupole Francouzského institutu v Paříži za účasti několika set významných osobností z celého světa. Meč akademika mu předala monacká princezna Caroline.

Erika Stárková

Erika Stárková

Mezi známé osobnosti povýšil herečku Eriku Stárkovou seriál MOST!, který už po uvedení prvního dílu začal bořit rekordy ve sledovanosti a jeho hlášky se od té doby dávají k lepšímu ve venkovských hospodách i v pražských kavárnách.

Alice Horáčková

Alice Horáčková

Když se Alena pouští po manželově smrti do úklidu jeho pokoje, najde v šuplíku stoh neotevřených dopisů, psaných ženskou rukou. Kdo a proč je Járovi psal? Měla by si je přečíst, anebo je lepší, aby je okamžitě zahodila? Kolem tohoto nečekaného nálezu rozvíjí novinářka a spisovatelka Alice Horáčková příběh svého románu NEOTEVŘENÉ DOPISY, který čtenáře vrací do poúnorového Československa. Tichou spoluhráčkou Alenina monologu je paní Dvořáková, jíž románová hrdinka během četných setkání postupně odhaluje svůj dramatický život po boku talentovaného, leč psychicky zlomeného výtvarníka, jemuž se zcela obětovala. Nutno ovšem dodat, že i paní Alena má svoje tajemství.

Pavla Gomba

Pavla Gomba

Pavla Gomba – její jméno pojí dva světy a dva světy se také prolínají celým jejím životem. Nese si v sobě, jak sama říká, virus jménem Afrika. Afrika v duši, Afrika v srdci, Afrika pod kůží a splněný dětský sen, v němž vždy měla své pevné místo pomoc druhým.

Karla Mornstein-Zierotin

Karla Mornstein-Zierotin

Usměvavá, s životním nadhledem, ale i s nebývalou zodpovědností. Karla Mornstein-Zierotin. Zdá se vám to jméno povědomé? Karla skutečně patří ke starému významnému českému a moravskému šlechtickému rodu Žerotínů. Jejich původ se odvozuje od Bluda z Bludova, který byl markraběcím purkrabím v Přerově. Jeho přídomek z Bludova je podle vsi, kterou založil asi čtyři kilometry jihozápadně od města Šumperk. Tuto ves a zdejší panství rodina několikrát ztratila, ale vždy je získala zpět do svého vlastnictví, a zdejší zámek zůstal sídlem tohoto rodu až do 20. století. Vystudovaná historička Karla Mornstein-Zierotin si na hraběcí titul rozhodně nepotrpí, ale trvá na dobře odvedené práci, své i druhých.

Martina Storek

Martina Storek

Před nedávnem slavili sto let – stejně jako naše republika. Osmadvacet velkoplošných černobílých portrétů obdivuhodných stoletých lidí zaplnilo v rámci výstavy NAROZENI 1918 – TVÁŘE STOLETÍ část náměstí Václava Havla. Zlaté světlo Národního divadla večer září na tyto vkusné železné panely a dodává celé výstavě noblesu a magický význam.

Galina Miklínová

Galina Miklínová

Před sedmi lety potěšil dvanáctiletou Rozárku a pětiletého Jonáše maminčin neobvyklý dárek. Byl sice stvořen z obyčejné příze a vlny, ale protože mamince nechybí fantazie a talent, staly se darované komické figurky filmovými hvězdami. V kinech celého světa je obdivují děti i dospělí. Jejich podivuhodné příběhy popsal básník Pavel Šrut v knížce, která se stala bestsellerem. Nazval je Lichožrouty, což není přezdívka, ale poetické jméno související se zvláštními osudy ponožek, které občas marně hledáme v prádelním koši, když nám jedna chybí do páru. Legrační podobu, trochu lidskou, propůjčila Lichožroutům právě Rozárčina a Jonášova maminka – výtvarnice Galina Miklínová, jedna z nejosobitějších autorek a režisérek českého animovaného filmu.

Jaroslav Čvančara

Jaroslav Čvančara

Jaroslav Čvančara se v životě rozkročil doširoka. Jelikož jeho rodina vlastnila unikátní filmový archiv, půjčovnu a provozovala několik pražských kin, zamiloval si kinematografii. Kromě toho se stal badatelem zejména o období druhé světové války, o čemž napsal řadu výborných knih, byl odborným poradcem u několika filmů a působil v Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR). Navíc je už skoro padesát let kapelníkem countryové skupiny Taxmeni, s níž natočil dvacet alb.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 01/2019

XANTYPA XANTYPA 01/2019

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 05/2019

XANTYPA XANTYPA 05/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne