Věra Křesadlová

Moje lampy dělají lidem radost

Byla sexsymbolem šedesátých a sedmdesátých let. V době, kdy jsem nastoupila do Semaforu jako desetileté škvrně, ona už zářila po boku Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra coby subreta. Fascinovaly mě nejen její dlouhé, nazrzlé, vždy splývavé vlasy, ale taky její i v mrazu rozepnutý vyšívaný kožíšek a vysoké barevné kozačky. „Křesadlici“ prostě nikdy nešlo přehlédnout.

 

text Magdalena Šebestová, foto archiv a čtk

 

kresadlova1jpg.jpg
Věra Křesadlová s vnučkami Formanovými. Zcela vlevo její lampa Tiffany

 

 

Většina lidí tě zná jako zpěvačku a he­rečku. Ty jsi ale nejdřív absolvovala střední „umprumku“ a vždycky jsi tíhla i k „výtvarnu“ všeho druhu. Máš to z rodiny?
Něco možná pochází od mojí babičky, která prý vyšívala mešní roucha v kostele. Přestože jsem od dětství hezky malovala, na výtvarnou školu jsem se hned nedostala – nejspíš proto, že jsem měla blbý známky (smích). Tak jsem šla na pokusnou školu, něco jako „rodinka“, kde jsme měli i vaření a šití. Tam jsme navrhovaly a šily modely. Můj první výtvor byla sukně do gumy se spodničkou ze sítě na mouchy. No a další rok už jsem se na výtvarnou školu dostala.
Ty jsi ale nezůstala jen u šití, pamatuju se, že jsi nám všem holkám v divadle upletla pruhované šortky…
To jsem si koupila pletací stroj od Běly Suché, tak jsem ho musela využít…
Nejradši jsi ale zpívala?
To je pravda. Chodila jsem do Kühnova dětského sboru, to mě ale dlouho nebavilo. Na střední jsme hráli divadlo a já se pak přidala jako sólistka k amatérské kapele Crystal, která hrála každou neděli v Kulturním době stavbařů na Václaváku. Zpívali jsme bigbít, takže převážně anglicky, a jednou tam přišel tehdy ještě neznámý Miloš Forman. Tak se stalo, že se celá naše parta ocitla v jeho prvním filmu KONKURS.
A ty ses záhy stala jeho druhou ženou…
Legrace byla, že původně šel na společné vystoupení bigbítových kapel v Lucerně, kde jsme taky hráli, ale chtěl vidět nějakou úplně jinou zpěvačku s jinou kapelou. Místo toho viděl nás a druhý den už mi volal a zval mě na oběd. Tenkrát jsem sice nešla, ale začali jsme se scházet.
To on tě přivedl do Semaforu?
Miloš se nejvíc kamarádil se Šlitrem a mně imponovalo, že se scházíme s hvězdami Semaforu. Musím říct, že mě tam tenkrát dost očumovali (smích). No a pak mi Miloš řekl, že by chtěl, abych dělala do Semaforu konkurs, ale vůbec mi neřekl, že to je kvůli filmu, který chystá. Já mu povídám, že do Semaforu nechci, protože mám před maturitou, a on na to, že to nevadí, že se mám zúčastnit konkursu, a až na mě přijde řada, řeknu, že tam nechci. A tak to v tom filmu nakonec i bylo.
A když tě pánové Suchý a Šlitr uviděli, už si tě „nechali“?
Tak nějak. Bylo to někdy v roce šedesát tři. Nejdřív jsem v první ZUZANĚ (ZUZANA JE SAMA DOMA – pozn. red.) zaskakovala za nemocnou Hanku Hegerovou pak za Milana Drobného a pak už jsem tam zůstala čtvrt století.

 

kresadlova2jpg.jpg
Věra Křesadlová a Miloš Forman

 


Jak se vyvíjel tvůj vztah s Milošem Formanem?
Hrozně rychle. Po třech měsících, co jsme spolu chodili, jsem otěhotněla, takže jsem už ĎÁBLA Z VINOHRAD nedozkoušela. Na dva roky jsem šla domů, porodila jsem kluky a pak jsem se zase vrátila do Semaforu. Miloš mi zkrátka otevřel úplně novej svět.
Máš tři syny a všichni se ti ohromně povedli, takže tvoje výchova byla zjevně správná. Jak jsi to dě­lala?
V první řadě nemůžu nezmínit, že mi strašně moc pomáhali rodiče, kteří byli klukům úplně oddaní. Taky se musím přiznat, že jsem zrovna nebyla „matka roku“. Asi jsem to vždycky brala dost po povrchu. Co se týká výchovy, mám zakódováno, že když je potřeba, musí se zakročit: když zlobí, tak se musej nařezat. Když mají hlad, tak se musí uvařit! Rozhodně jsem se dětma nezabejvala od rána do večera. Ale nezapomeň, že když se kluci narodili, bylo mi dvacet! Ostatní holky chodily tancovat a já už měla Petra a Matěje. Dvojčata!
Bydleli jste společně s Milošem?
Ze začátku ne. Ještě asi půl roku jsem byla s klukama u rodičů na Starém Městě a Miloš bydlel na Újezdě v jedné místnosti v rozděleným bytě. Bylo to hned vedle kanceláře, kde se pořád psalo na stroji. Tuhle špeluňku dostal přidělenou ještě v době, kdy byl s Janou Brejchovou a společně taky vstoupili do bytového družstva v Dejvicích. Pak se ale rozvedli, a když se byt dostavěl, nastěhovali jsme se tam my čtyři. S Milošem jsme tu žili jen tři roky, ale já tu bydlím dodnes.
Říkala jsi, že Miloš nebyl žádný romantik. Jak to bylo s vaší svatbou?
Nejdřív projevoval iniciativu a do­konce mi řekl, abych si přinesla potřebný papíry. Nevím ale, jestli to nebyl trochu trucpodnik. Jestli v něm ještě trochu nedozníval vztah s Janou Brejchovou, která k nám navíc občas ještě docházela. Pak ale, když jsem otěhotněla, najednou začal říkat, že budeme „kamarádi“. Mně to tenkrát nijak zvlášť nevadilo, ale rodiče se ostře postavili proti. Později jsem se dozvěděla, že máma poslala za Milošem tátu. Položil mu klasickou otázku: „Miloši, jak to vlastně myslíš s tou naší Věrkou?“ A byla svatba. To už jsem byla v šestém měsíci.
Jak vám to klapalo? Ty jsi byla o dvanáct let mladší, dost rázná holka…
Energičtější, to já jsem pořád… Ale Mi­loš byl vždycky dost tvrďák.
Jak jste spolu vlastně vycházeli?
Jak kdy… (smích). Abych to zkrátila: já jsem Ryba a on byl Vodnář! I když to mezi náma občas jiskřilo, neměli jsme moc času se hádat, protože já byla s klukama skoro pořád sama. Miloš se neustále scházel s režisérama nové vlny – s Chytilovou, Jirešem a dalšíma a domlouvali se, jak to s těma komoušema zvládat. Mně bylo dvacet, vypadala jsem pěkně a po parku jsem s miminama chodila pořád sama. Jen když měli dorazit fotografové, to se Miloš přišel vyfotit s kočárem. A pokud byl doma, spal, a to i přes den. To bylo tehdy, když se mu něco nedařilo. Měl v sobě zkrátka takovej tvořivej neklid, potřebu něco velkýho udělat.
Říkala jsi, že tě okouzloval tím, že tě vodil do společnosti. Bylo to tak i po svatbě?
To moc ne. Třeba na Štědrej den chodila celá parta umělců jako Stella Zázvorková, Jiří Brdečka a další k Werichovi, kam mě ale Miloš nebral. Ptala jsem se: „Proč já tam nikdy nemůžu s tebou?“ – „Protože tam ženský nechoděj.“ – „Vždyť tam chodí Stella Zázvorková!“ – „To není ženská!“ Měl zkrátka na všechno odpověď. Po čase jsem přeci jen byla s Milošem pozvaná k panu Werichovi, a on mu povídá: „Pane Formane, proč k nám někdy nevezmete na Vánoce svoji krásnou ženu?“
A potom vás rozdělila okupace Československa…
V roce šedesát osm jsem odjela s klukama za Milošem do Paříže, kde jsme strávili tři měsíce. On tam ale s námi prakticky nebyl. Odletěl do Ameriky a nakonec jsme se domluvili, že se zatím vrátím s klukama do Prahy. V té době se vracel Jirka Suchý z Anglie a volal mi, že Semafor zase začíná hrát. Miloš byl v USA bez peněz a bez práce a já ani neuměla jazyk a s malejma dvojčatama bychom se tam neuživili. A navíc naši doma brečeli, že už kluky a mě nikdy neuvidí…
Pak jste se viděli až za řadu let…
Miloš se pak ještě krátce vrátil do Prahy, ale znovu odjel, a pak už nepřijel. Ještě jsme se jednou viděli v Paříži, kam mně osobně zařídil povolení tehdejší ministr vnitra Obzina. Tam už jsem jela se svým novým partnerem Honzou Kratochvílem. Všichni jsme si tam užili krásný tři dny, byli jsme na večeři s Linem Venturou. A mně za volňásky do Semaforu bolševici prominuli, že jsem se setkala s manželem-emigrantem.
Kdy viděli tátu kluci?
S klukama se Miloš viděl až po osmi letech, když natočil PŘELET NAD KUKAČČÍM HNÍZDEM a dostal Oscara. Tehdy za ním naše úřady na oscarový ceremoniál pustily jen kluky, které doprovázel můj táta. Na tenhle neuvěřitelnej výlet pak táta vzpomínal do konce života, protože se nikdy jindy do ciziny nedostal.
Zmínila jsi svého partnera a otce svého třetího syna Radima, Honzu Kratochvíla. Jak to s ním bylo?
S Honzou jsme se do sebe zamilovali, když režíroval u nás v Semaforu, a začali jsme spolu žít. Praha je opravdu malej rybníček a cesty osudu jsou spletitý: Honzův otec, spisovatel M. V. Kratochvíl, který byl tehdy rektorem na FAMU, podepisoval Milošovi závěrečný diplom… A ještě jedna hezká náhoda: Když jsem později začala vyrábět lampy Tiffany, potřebovala jsem postavit webovky a byl mi doporučen chlápek jménem Obzina, z kterýho se vyklubal syn onoho Obziny, který mi tehdy pomohl zařídit výlet do Paříže a klukům umožnil letět za tátou na předávání Oscarů. Když jsem se s mladým Obzinou setkala, povídám mu: „Váš otec mi tenkrát pomohl zařídit letenky pro kluky do Los Angeles!“ A on na to: „Vždyť jsme to tenkrát se ségrou vehementně podporovali! Táta se doma rozčiloval: ‚Ten Forman se zbláznil! On chce, abych mu tam pustil ty kluky. Ale co když mi tam zůstanou? Jak to vysvětlím Husákovi?‘“
Strávila jsi v Semaforu přes dvacet let a zažila zlatou éru divadla. Jak na to vzpomínáš?
Moc hezky. Dodneška chodím na všechny premiéry, i když doba, kdy divadlo hrálo v Alfě, byla neopakovatelná. Když byl naživu Jirka Šlitr, jó, to byl ten klasickej Semafor! Byla tam pořád neuvěřitelná sranda a všichni jsme byli velký kamarádi. Šlitr vypadal jako suchar, ale třeba když měl někdo narozeniny, dokázal se po představení na jevišti rozšoupnout. Mlátil do piana a zpívali jsme třeba do dvou do rána. Tou dobou byl už Jirka Suchý dávno v posteli…

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 28. 12. 2018.

Objednat si Xantypy můžete i zde

 

baner-clanek

XANTYPA 01/2019 - výběr z článků

Slavný hotel opět na výsluní

Slavný hotel opět na výsluní

Šlechta, státníci, umělci a další významní hosté se vydali roku 1893 do Tater, aby slavnostně otevřeli Hotel Lomnica, který se měl stát chloubou nově vzniklé osady Tatranská Lomnica. A skutečně tomu tak bylo, stavba navržená „dvorním architektem Tater“ Gedeonem Majunkem (1854–1921) si s příchodem nového investora vysloužila přízvisko První dáma Tater. Návštěvníci se z terasy kochali výhledem na majestátní Lomnický štít, hráli tenis, golf a v zimě sáňkovali. První dáma Tater přestála obě světové války, i když neunikla rabování, přežila i éru komunismu. Osudovou ránu jí zasadilo až období po revoluci. Stavba s výjimečnou atmosférou se proměnila na čtvrt století ve vybydlenou ruinu. Před časem ale povstala jako fénix z popela.

A na desce se točí Nipper…

A na desce se točí Nipper…

Obraz nazvaný HIS MASTER’S VOICE (HLAS JEHO PÁNA), na němž pejsek Nipper soustředěně naslouchá hlasu vycházejícímu z gramofonu, se stal jednou z nejslavnějších firemních značek.

Olivova dětská léčebna

Olivova dětská léčebna

Místo na konci Říčan nebylo vybráno před více než sto dvaceti lety náhodně. Olivova dětská léčebna stojí v nadmořské výšce čtyři sta deset metrů a malé pacienty, kteří to mají, co by kamenem dohodili k říčce Rokytce, jezírku a lesoparku, léčí i zdejší klima.

Anna Gregor

Anna Gregor

Nedlouho po okupaci v roce 1968 odcestovala z Prahy do Velké Británie. Nejprve žila v Londýně, později se usadila v Edinburghu. Byla hlavní onkoložkou Skotska, objevila nový princip komunikace s pacienty, za což obdržela Řád britského impéria. Doktorka Anna Gregor.

Jakub Klecker

Jakub Klecker

Brněnský dětský pěvecký sbor Kantiléna, spjatý se jménem sbormistra Ivana Sedláčka, je zřejmě zvláštní místo na Zemi, v jehož atmosféře zrají výrazné osobnosti hudební kultury. Jednou z nich je současný hudební ředitel opery Národního divadla moravskoslezského Jakub Klecker.

Jan Lichtenberg

Jan Lichtenberg

To, že slyšel správnou muziku od raného dětství všude okolo sebe, zní sice jako tisíckrát použitá fráze, ale co s tím, když to tak skutečně bylo. Dnes je Jan Lichtenberg velký zjev na tuzemské rockové scéně.

Jakub S. Trojan

Jakub S. Trojan

Karla a Jakub Trojanovi žijí ve sborovém domě Českobratrské církve evangelické v pražské Libni. Jejich klidný a laskavý způsob komunikace, kdy si navzájem doplňují vzpomínky a formulace, je svým způsobem přírodní úkaz, který může vzniknout snad jen za více než šedesát osm let manželství a hlavně sdílením základních a upřímně žitých hodnot. Původně jsem chtěla mluvit s Jakubem S. Trojanem, evangelickým teologem, chartistou a bývalým děkanem Evangelické teologické fakulty o jeho vzpomínkách na pohřeb Jana Palacha, ale když se hovor stočil k praktickým dopadům Trojanových občanských postojů, které vedly k jeho perzekuci ze strany komunistického režimu, vzpomínky jeho ženy Karly se zcela přirozeně staly součástí našeho dialogu.

První památník „živé pochodni“

První památník „živé pochodni“

Postava mladého muže zvedajícího ruce k nebi obklopená plameny. To je památník Jana Palacha v Římě. Uprostřed stejnojmenného náměstí Piazza Jan Palach. Bronzová plastika na travertinovém podstavci. Čtyři a půl metru vysoký monument připomínající českého studenta, jehož mezní čin se zapsal do dějin.

Beautiful Boy

Beautiful Boy

Jak se vyrovnat s tím, že si vaše milované dítě zvolilo život s drogami a o pomoc nestojí? Drama natočené podle skutečného příběhu Davida a Nica Sheffových vstoupí 3. ledna do českých kin. Emotivní snímek o závislosti a nezlomném poutu mezi otcem a synem BEAUTIFUL BOY je nový film režiséra Felixe van Groeningena. V hlavních rolích doslova září Steve Carell a Timothée Chalamet, kteří se díky vynikajícím hereckým výkonům okamžitě po zářijové premiéře na MFF v Torontu těšili z pozitivních ohlasů diváků i kritiků.

Osobnosti - výběr z článků

Dorothea Tanning

Dorothea Tanning

Neobyčejná americká malířka Dorothea Tanning uchvátila slavného německého malíře Maxe Ernsta natolik, že opustil pohodlný život s bohatou a vlivnou manželkou, mecenáškou umění Peggy Guggenheimovou. Dorothea Tanning se poté za Maxe Ernsta provdala.

Jan Dušek

Jan Dušek

Prof. Jan Dušek je jednou z nejvýraznějších osobností české scénografie a kostýmního výtvarnictví 20. a 21. stol. Jeho jméno je trvale spojováno s tvorbou režiséra Evalda Schorma, s nímž spolupracoval v letech 1976–1988 na inscenacích KRÁL JELENEM, TRAGICKÝ PŘÍBĚH HAMLETA, BRATŘI KARAMAZOVI, MACBETH, MARATÓN, HLUČNÁ SAMOTA a dalších.

Martin Donutil

Martin Donutil

Výkonů herce Martina Donutila (ročník 1991) jsem si začal všímat v inscenacích brněnské Husy na provázku, což bylo jeho první angažmá. Působil tam donedávna a nezapomenutelná je například jeho kreace v titulní roli Shafferova Amadea v režii Vladimíra Morávka. Tam exceloval spolu se svým otcem Miroslavem (ten ztvárnil Salieriho). Martinovi potom nabídlo angažmá nové vedení Městských divadel pražských, kde v herecky nadprůměrné inscenaci ANDĚLÉ V AMERICE režiséra Michala Dočekala podává v náročné roli emocionálně rozpolceného intelektuála mimořádný výkon.

Studna, sekera, archiv

Studna, sekera, archiv

Rád seká dříví, nerad nosí vodu ze studně a nejradši listuje zaprášenými dokumenty v archivech. „I když nacisti spálili tisíce papírů a estébáci za sebou zahlazovali stopy jak lišky, válí se tam kvanta příběhů, co čekají, až je někdo zvedne,“ říká Miloš Doležal, toho času propuštěný z rozhlasu. Na oceňovanou knihu o číhošťském páterovi Josefu Toufarovi, kterého v roce 1950 umlátili příslušníci Státní bezpečnosti, nyní navázal povídkovou knihou ČURDA Z HLÍNY zasazenou do období protektorátu. Sešli jsme se v pražských Vršovicích.

Yves Saint Laurent

Yves Saint Laurent

„Návrh je základ všeho,“ tvrdil Alberto Giacometti. Pro tvorbu Yvese Saint Laurenta to platí dvojnásob.

Jana Stryková

Jana Stryková

Jana Stryková patří k herečkám, o nichž platí, že je na ně radost pohledět. K atraktivnímu exteriéru přidává na jevišti i vnitřní opravdovost, také přirozenou, a přesto zřetelnou dikci (jev v českých divadlech ne vždy samozřejmý). Energická a přímá je i v osobním kontaktu, nic nepředstírá, rozhovor občas proloží nakažlivým zvonivým smíchem.

Ondřej Kundra

Ondřej Kundra

Mezi vyznamenané prestižní Cenou Ferdinanda Peroutky patří od letošního února také redaktor týdeníku Respekt Ondřej Kundra. Teprve osmatřicetiletý novinář se věnoval už dlouhé řadě silných témat, včetně investigativních. Týkají se korupce, zneužívání politické moci, poměrů v justici, šíření lží a dezinformací, nepřátelských cizích vlivů.

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Je velice těžké rozprávět s někým, koho opravdu dobře znáte. Celoživotní pevné přátelství, které mě pojí s mým otcem, je snad výjimečné. Vždycky jsme si byli velmi blízcí. Byl mi tátou od útlého dětství přes mou divokou pubertu až do dnešních dní. Nebyl však jen člověkem plným lásky a pochopení, ale v průběhu let jsem se od něj dovídala tolik cenných informací, že bych to bez přehánění mohla pokládat za domácí univerzitu. Kdyby se mě někdo zeptal, jestli bych si jako otce dovedla představit někoho jiného, dostalo by se mu jen hlasité negativní odpovědi. Letos 2. dubna slaví devadesáté narozeniny.

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek

Výrazný herec a propagátor netradičního přístupu k životu Jaroslav Dušek (ročník 1961) uvedl nedávno v Divadle Na Jezerce projekt SLÁVA STROJŮ A MĚST. Tato nadmíru inspirativní inscenace vychází z téměř neznámého textu Jaromíra Rašína. S režisérem i interpretem v jedné osobě jsme si povídali v příšeří zadního traktu restaurace zmíněného divadla, kde mu za dvě hodiny začínalo představení, v němž formou „jevištního čtení“ ztvárňuje všechny role.

Sama s Kunderou

Sama s Kunderou

Stalo se to před více než půl stoletím, v roce 1964. Tehdy bylo českému, později francouzskému spisovateli třicet pět let, ještě nebyl světoznámý a ještě si nehlídal svůj oficiální obraz tak úzkostlivě jako později. Letos 1. dubna oslaví Milan Kundera devadesátiny.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 01/2019

XANTYPA XANTYPA 01/2019

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 10/2019

XANTYPA XANTYPA 10/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne