Res publica na Jezerce

 

Připravila Michaela Gübelová, foto Ivan Kahun a Jana Pertáková

 

respublika1jpg.jpg
Herci Divadla Na Jezerce a jejich hosté měli radost z nadšeného publika.

 

Jan Hrušínský, principál Divadla Na Jezerce, se podílel na slavných představeních RES PUBLICA I. (Jak jsme nezažili 20. léta) a RES PUBLICA II. (Jak jsme zažili 60. léta), která v předrevolučních letech 1988 a 1989 odvážně uvádělo pražské Realistické divadlo do té doby, než byla státní mocí zakázána. Na ně soubor Divadla Na Jezerce navázal a ke stému výročí republiky připravil a v předvečer výročí listopadové sametové revoluce pouze jedinkrát uvedl RES PUBLICA III. s podtitulem JAK BYCHOM NECHTĚLI ZAŽÍT BUDOUCÍ LÉTA. Večer věčně aktuálních úryvků, citací, veršů a písní (Masaryk, Čapek, V&W, Milada Horáková, Václav Havel, Suchý, Holan, Skácel, Hrabě, Seifert, Radok, Krejča, Topol, Čáslavská, Aškenazy, Jan Zajíc, Wernisch, Erik Tabery, Igor Lukeš, Kryl, Mišík a další) obohatil Jan Hrušínský následujícím vlastním textem.

Čehona dostal medaili
Začalo to destrukcí. Bouráním Rakouska-Uherska. Jak známo, Čehona byl občan pilný. Hrdě nosil na klopě vyznamenání od císaře pána, které dostal za ochotu a loajálnost ke státnímu zřízení. K mocnářství. Miloval pocit důležitosti, který se s medailí dostavil. Prototyp ochotného a všeho schopného člověka, který ještě ráno 28. října 1918 bránil monarchii. Pohoršoval ho hluk padajících státních znaků, které neukáznění Češi nadšeně strhávali z fasád domů po celé zemi. Čehona zbožňoval pořádek a vydal se jej do ulic bránit. Když zjistil, že Rakousko padlo a nic z něj už nekouká, opatrně sňal z kabátu medaili za zásluhy a vrátil se domů jako československý vlastenec. Horlivě odstraňoval mariánské sloupy i sochy maršálka Radeckého, vypořádal se s Ferdinandovými třídami i mosty Františka Josefa a ochotně plival na všechno, co připomínalo nenáviděný žalář národů. Rakousko. Tři sta let v něm trpěl!

 

respublika3jpg.jpg


Pilného občana Čehonu hrál v roce 1938 v Osvobozeném divadle můj dědeček, Rudolf Böhm-Hrušínský. Tatínek mého tatínka. Voskovec a Werich do hry Pěst na oko využili verš z Rakousko-uherské hymny: „čeho nabyl občan pilný?“ a Čehona byl na světě. Jenže to už zbýval jen necelý rok do chvíle, kdy československé úřady (nikoli nacistické, ale československé úřady) odebraly v listopadu 1938 Jiřímu Voskovcovi licenci k provozování divadla a milované Osvobozené bylo zlikvidováno. Voskovec a Werich museli emigrovat do USA. Po vzoru sousední Říše začali Čehonovi zčista jasna vadit Židé. Najednou se všude roztahovali. Ve Vlajce o nich psali, že jsou nečistí. A parazitují prý na lidech. Tak s nimi Čehona zatočil. Milovaný Hugo Hass vyletěl na hodinu z Národního divadla a tisíce dalších, neznámých lidí, musely opustit svá zaměstnání, živnosti i domovy. Aby nepohoršovali. Na pár dní se mobilizovalo na obranu mladé vlasti. Aby se neřeklo. Mezitím se pan Čehona učil zdvihat pravici, aby včas pozdravil nový pořádek. Německy ještě trochu uměl a na donášení do Pečkárny přece také nic špatného není. To dělal už za starého Rakouska.
Hitlerův wehrmacht a Stalinova Rudá armáda přepadli Polsko a začala druhá světová válka.
Ani ta netrvala věčně. Nové pořádky minuly, gestapo i Hitler byli v pekle a Čehona s nadšením vítal Voskovce a Wericha, dr. Beneše a především Stalinovu Rudou armádu. A za ní armádu NKVD. Ukázalo se, že všechno dobré, co na světě bylo, zařídil Sovětský svaz a bylo třeba se s tím smířit. Soudruh Čehona dostal legitimaci KSČ a místo kamarádů z Pečkárny měl náhle plno soudruhů u Státní bezpečnosti. Mezi Čechy a Slováky. Ostatně s mnohými se znal už z protektorátu. A zase začal nový život. Voskovec znovu emigroval do USA a místo tisícileté říše tu bylo přátelství na věčné časy, tentokrát se Sovětským svazem. Ale jak víme, i věčné časy utekly docela rychle. Pár procesů a poprav v padesátých letech, sovětská okupace v šedesátém osmém roce, normalizace v sedmdesátých a osmdesátých – a věčné časy byly pryč.
Hned v listopadu 1989, ještě jako obětavý agent StB se Čehona přihlásil k sametové revoluci a jako jeden z prvních lidí v ČSSR začal podnikat. A dařilo se mu. Svoboda byla tak krásná! A kapitalismus! Tolik přátel v nejvyšších kruzích! Jen ten Havel kdyby neotravoval s těmi svými pravdami. A těch státních peněz co všude najednou bylo! Jen je podojit. A Čehona dojil a dojil. Trochu mu chybělo staré dobré donášení, ale věřil, že i to se podaří znovu zavést. A podařilo se. Havel je sice stále živý, i když už dávno umřel. No vážně! Každou chvíli mu někde na světě odhalí bustu, náměstí, ulici nebo letiště či lavičku. Ale na Čehonu nemá. Ten se totiž přátelí s prezidenty, co přišli po Havlovi – a to už jsou jiní sekáči. Zdá se, že čas donášení a malého náckovství je zpět.
Současný prezident otočil kormidlem prudce na východ. Do Ruska a do Číny. Jeden prezidentův poradce je opravdový Číňan, sice trestně stíhaný, ale Číňan! A všichni ostatní zemanovci jsou skoro Rusové. Čehonovi z čista jasna začali vadit muslimové. Uprchlíci ze Sýrie, i malí sirotci, kterých se do Čech prý valí stovky milionů. Říkal to prezident, tak je to pravda. V Parlamentních listech psali, že uprchlíci jsou nečistí. A parazitují prý na nás, na lidech. Tak s nimi Čehona zatočí. Jako s Židy za protektorátu. Ostatně čas nových pořádků je tu. Čas pilných občanů Čehonů.
Jsou zkrátka mezi námi už sto let. Nezničitelnost a přizpůsobivost pilných občanů je třeba ocenit. A tak pilný občan Čehona dostal 28. října 2018 na Hradě od pana prezidenta státní medaili, jak od císaře pána. Ke sto letům Čehony. Pan prezident mu ji za zásluhy připnul na klopu a Čehona ji nesundá, dokud se poměry u nás nezmění a z cesty na východ se nevrátíme zpátky na cestu k západním demokraciím. Už aby to bylo.
Ale pěkně jsme to slavné jubileum oslavili.
Jan Hrušínský, říjen 2018

 

respublika2jpg.jpg
Jan Hrušínský čte Čehonu. Hrál i v obou představeních RES PUBLICA v Realistickém divadle, také se podílel na výběru textů.Caption

baner-clanek

XANTYPA 01/2019 - výběr z článků

Slavný hotel opět na výsluní

Slavný hotel opět na výsluní

Šlechta, státníci, umělci a další významní hosté se vydali roku 1893 do Tater, aby slavnostně otevřeli Hotel Lomnica, který se měl stát chloubou nově vzniklé osady Tatranská Lomnica. A skutečně tomu tak bylo, stavba navržená „dvorním architektem Tater“ Gedeonem Majunkem (1854–1921) si s příchodem nového investora vysloužila přízvisko První dáma Tater. Návštěvníci se z terasy kochali výhledem na majestátní Lomnický štít, hráli tenis, golf a v zimě sáňkovali. První dáma Tater přestála obě světové války, i když neunikla rabování, přežila i éru komunismu. Osudovou ránu jí zasadilo až období po revoluci. Stavba s výjimečnou atmosférou se proměnila na čtvrt století ve vybydlenou ruinu. Před časem ale povstala jako fénix z popela.

A na desce se točí Nipper…

A na desce se točí Nipper…

Obraz nazvaný HIS MASTER’S VOICE (HLAS JEHO PÁNA), na němž pejsek Nipper soustředěně naslouchá hlasu vycházejícímu z gramofonu, se stal jednou z nejslavnějších firemních značek.

Olivova dětská léčebna

Olivova dětská léčebna

Místo na konci Říčan nebylo vybráno před více než sto dvaceti lety náhodně. Olivova dětská léčebna stojí v nadmořské výšce čtyři sta deset metrů a malé pacienty, kteří to mají, co by kamenem dohodili k říčce Rokytce, jezírku a lesoparku, léčí i zdejší klima.

Anna Gregor

Anna Gregor

Nedlouho po okupaci v roce 1968 odcestovala z Prahy do Velké Británie. Nejprve žila v Londýně, později se usadila v Edinburghu. Byla hlavní onkoložkou Skotska, objevila nový princip komunikace s pacienty, za což obdržela Řád britského impéria. Doktorka Anna Gregor.

Jakub Klecker

Jakub Klecker

Brněnský dětský pěvecký sbor Kantiléna, spjatý se jménem sbormistra Ivana Sedláčka, je zřejmě zvláštní místo na Zemi, v jehož atmosféře zrají výrazné osobnosti hudební kultury. Jednou z nich je současný hudební ředitel opery Národního divadla moravskoslezského Jakub Klecker.

Jan Lichtenberg

Jan Lichtenberg

To, že slyšel správnou muziku od raného dětství všude okolo sebe, zní sice jako tisíckrát použitá fráze, ale co s tím, když to tak skutečně bylo. Dnes je Jan Lichtenberg velký zjev na tuzemské rockové scéně.

Věra Křesadlová

Věra Křesadlová

Byla sexsymbolem šedesátých a sedmdesátých let. V době, kdy jsem nastoupila do Semaforu jako desetileté škvrně, ona už zářila po boku Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra coby subreta. Fascinovaly mě nejen její dlouhé, nazrzlé, vždy splývavé vlasy, ale taky její i v mrazu rozepnutý vyšívaný kožíšek a vysoké barevné kozačky. „Křesadlici“ prostě nikdy nešlo přehlédnout.

Jakub S. Trojan

Jakub S. Trojan

Karla a Jakub Trojanovi žijí ve sborovém domě Českobratrské církve evangelické v pražské Libni. Jejich klidný a laskavý způsob komunikace, kdy si navzájem doplňují vzpomínky a formulace, je svým způsobem přírodní úkaz, který může vzniknout snad jen za více než šedesát osm let manželství a hlavně sdílením základních a upřímně žitých hodnot. Původně jsem chtěla mluvit s Jakubem S. Trojanem, evangelickým teologem, chartistou a bývalým děkanem Evangelické teologické fakulty o jeho vzpomínkách na pohřeb Jana Palacha, ale když se hovor stočil k praktickým dopadům Trojanových občanských postojů, které vedly k jeho perzekuci ze strany komunistického režimu, vzpomínky jeho ženy Karly se zcela přirozeně staly součástí našeho dialogu.

První památník „živé pochodni“

První památník „živé pochodni“

Postava mladého muže zvedajícího ruce k nebi obklopená plameny. To je památník Jana Palacha v Římě. Uprostřed stejnojmenného náměstí Piazza Jan Palach. Bronzová plastika na travertinovém podstavci. Čtyři a půl metru vysoký monument připomínající českého studenta, jehož mezní čin se zapsal do dějin.

Kultura - výběr z článků

Jan Lichtenberg

Jan Lichtenberg

To, že slyšel správnou muziku od raného dětství všude okolo sebe, zní sice jako tisíckrát použitá fráze, ale co s tím, když to tak skutečně bylo. Dnes je Jan Lichtenberg velký zjev na tuzemské rockové scéně.

Andy Warhol

Andy Warhol

,,Nikdo se na nic opravdu nepodívá; to je těžké. Myslím, že každý by měl vidět mé obrazy ve skutečnosti, než prohlásí, že jsou bezduché,“ prohlásil Andy Warhol. Muzeum Whitney v New Yorku to nyní umožňuje tisícům návštěvníků. Expozice, která čítá na 350 uměleckých objektů, představuje osobnost Andyho Warhola (1928–1987) a jeho inovativní přínos stále přítomný i v 21. století.

Píše Foglar, kreslí Fischer aneb Rychlé šípy slaví

Píše Foglar, kreslí Fischer aneb Rychlé šípy slaví

Že se slavná pětice narodila v předvánočním čase, nebyl určitě promyšlený marketingový tah Jaroslava Foglara k blížícím se svátkům. Je ovšem nabíledni, že se mu podařilo ve spojení s Janem Fischerem týden před Štědrým dnem obdarovat čtenáře Mladého hlasatele kresleným seriálem, který později ovlivnil statisíce chlapců a děvčat v bývalém Československu. V sedmém čísle Mladého hlasatele ze 17. prosince 1938 se zrodila legenda, slavící letos 80 let.

Magdalena Juříková

Magdalena Juříková

S ředitelkou Galerie hlavního města Prahy Magdalenou Juříkovou jsem si povídal o současném výtvarném umění, soukromých sběratelích i o výstavách, které má galerie v plánu.

Alexander McQueen v kinech

Alexander McQueen v kinech

„Moje přehlídky jsou o sexu, drogách a rock’n’rollu. Chci dělat rozruch, chci, aby lidem naskakovala husí kůže. Chci infarkty, chci záchranky,“ říkával britský návrhář Alexander McQueen. A rozhodně se mu to dařilo. V roce 2010 se rozhodl z tohoto světa dobrovolně odejít.

Konstanty a proměny, jak je vidí

Konstanty a proměny, jak je vidí

Zatímco v létě mnohé „kulturní stánky“ spíše podřimují, galerie se těší nebývalému zájmu návštěvníků. Zejména ti, kteří přijíždějí zdaleka, v nich hledají koncentrovanou podobu regionu, jeho kulturních tradic i současných uměleckých aktivit. Lidé, kteří do výstavních síní zajdou mnohokrát za rok, tu zase vítají nové a nezvyklé dotyky s uměním, výrazně překračující obrysy dotyčné oblasti. Ředitel Moravské galerie v Brně Jan Press považuje právě službu návštěvníkům za jednu z priorit.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 01/2019

XANTYPA XANTYPA 01/2019

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 04/2019

XANTYPA XANTYPA 04/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne