Andy Warhol

Od A až do B a zpět

,,Nikdo se na nic opravdu nepodívá; to je těžké. Myslím, že každý by měl vidět mé obrazy ve skutečnosti, než prohlásí, že jsou bezduché,“ prohlásil Andy Warhol. Muzeum Whitney v New Yorku to nyní umožňuje tisícům návštěvníků. Expozice, která čítá na 350 uměleckých objektů, představuje osobnost Andyho Warhola (1928–1987) a jeho inovativní přínos stále přítomný i v 21. století.

 

Text a foto Eva Heyd

 

warhol1jpg1.jpg

 

Pod názvem WARHOL OD A AŽ DO B A ZPĚT (titul vychází z Warholovy autobiografické publikace z roku 1975) jde o největší retrospektivu tohoto autora připravenou jakoukoliv americkou institucí od roku 1989. I když mnohé z děl, která jsou vystavena v nové budově architekta Renza Piana, jsou veřejnosti notoricky známé, výstava přináší také méně publikovaná díla, zejména z autorova mládí, která osvětlují vývoj Warholovy tvorby, ale i postupné formování autorovy osobnosti a jeho nepřetržitě experimentujícího nezkrotného ducha. Kurátorům muzea a jejich spolupracovníkům z Muzea An­dyho Warhola v Pittsburghu se podařilo předvést dílo umělce, jenž stěžejním způsobem ovlivnil americkou výtvarnou scénu, ve vyváženém, citlivém a velice komplexním hodnocení. Vše je navíc mistrně a místy také poměrně odvážně nainstalované.

 

warhol2jpg1.jpg
Reklamní práce Andyho Warhola

 


Potkáte-li kohokoliv na newyorské ulici a zeptáte se ho na jméno Andy Warhol, téměř každý ho bude znát. Stejně tak v Čechách. Jsme totiž velmi pyšní na Warholův slovenský původ. Je to jeden z našich nejslavnějších skoro krajanů, ale není snad američtějšího umělce, než byl syn Andreje Varholy, rodáka z vesničky Miková na severovýchodním Slovensku (Varhola byl Rusín a vesnička byla tehdy součástí Uherska). Čtvrtý syn horníka, vydělávajícího od počátku první světové války na živobytí v nekonečných podzemních chodbách pittsburských uhelných dolů, nepodědil nic ze slovanského sentimentu. Formoval ho nejprve špičkový Carnegie Institute of Technologie, kde studoval obor užité umění, zaměřený velmi komerčně na reklamu. S bakalářským titulem odjel roku 1949 do New Yorku a začal svou kariéru v reklamním průmyslu a jako ilustrátor v časopisech.

 

warhol3jpg1.jpg
Patnáct dolarových bankovek, 1962

 

 

Boty
Jedna z jeho nejúspěšnějších zakázek z pa­­desátých let byla reklama na boty pro firmu I. Miller & Sons. Šlo o sérii koláží představujících různé typy dámské obuvi, provedených na papíře pomocí inkoustu a zlatých kovových plátků. Jednotlivé koláže byly zamýšleny jako portréty prominentních osobností ze světa módy a umělecké společnosti, takže každá bota měla své jméno. „Nikdo nedokázal udělat botu jako Andy… nějak se mu vždy zdařilo dát každé jiný temperament, jistou dávku lišácké toulouse-lautrecovské sofistikovanosti, ale tvar a styl byl vždy přesný, stejně tak jako přezka,“ vzpomíná fotograf John Coplans.
K nejznámějším z této série patří bota Truman Capote, pojmenovaná po spisovateli, jehož Andy nesmírně obdivoval – mimo jiné i pro jeho otevřené přiznání homosexuality. Psal mu fanynkovské dopisy a dokonce mu po svém příjezdu do New Yorku každý den volal tak dlouho, dokud ho Capotova matka neodradila.
Warhol pracoval hlavně v oblasti módy – zejména pro časopis Glamour, ale také pro další firmy, které neměly s módou nic společného, například pro CBS nebo Ciba Pharmaceuticals. Během těchto prvních let v New Yorku se ovšem usilovně věnoval i svým vlastním kresbám a akvarelům, jejichž náměty byly nezřídka detaily mužského těla. Andy Warhol byl gay a praktikující katolík, a tato zvláštní kombinace zásadně formující jeho vnitřní já nepochybně prosakuje celou jeho tvorbou. V padesátých letech, v době se stále silnými tabu vůči homosexualitě, musely být některé obrazy zakódované a jejich opravdový význam byl zřejmý jen zasvěceným z okruhu blízkých přátel, soustředěných především okolo salonu módního fotografa Otto Fenna. Zatímco zlaté boty se objevily na jedné z Warholových prvních výstav v newyorské Bodley Gallery, intimní kresby mužských chodidel zůstaly ve své době nepublikované. Málo známé, nyní o to víc přitahující pozornost v expozici Whitney muzea.

 

warhol4jpg1.jpg
MOST WANTED MEN, 1964

 

 

Pop
Začátkem šedesátých let Warhol společně s dalšími americkými umělci jako Roy Lichtenstein, Claes Oldenburg nebo James Rosenquist věnoval pozornost ně­kterým novým jevům a symbolům, jež se objevily v americkém světě s nástupem výrazné komercializace. Stáli u zrodu pop--artu. Warhol si všímal titulních stránek novin, věcí, které byly předmětem inzerce, pracoval s komiksy. „Nikdy jsem se nestyděl doslovně se ptát lidí, co mám malovat, protože pop přichází zvenčí.“

 

baner-clanek

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 28. 12. 2018.

Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

XANTYPA 01/2019 - výběr z článků

Slavný hotel opět na výsluní

Slavný hotel opět na výsluní

Šlechta, státníci, umělci a další významní hosté se vydali roku 1893 do Tater, aby slavnostně otevřeli Hotel Lomnica, který se měl stát chloubou nově vzniklé osady Tatranská Lomnica. A skutečně tomu tak bylo, stavba navržená „dvorním architektem Tater“ Gedeonem Majunkem (1854–1921) si s příchodem nového investora vysloužila přízvisko První dáma Tater. Návštěvníci se z terasy kochali výhledem na majestátní Lomnický štít, hráli tenis, golf a v zimě sáňkovali. První dáma Tater přestála obě světové války, i když neunikla rabování, přežila i éru komunismu. Osudovou ránu jí zasadilo až období po revoluci. Stavba s výjimečnou atmosférou se proměnila na čtvrt století ve vybydlenou ruinu. Před časem ale povstala jako fénix z popela.

A na desce se točí Nipper…

A na desce se točí Nipper…

Obraz nazvaný HIS MASTER’S VOICE (HLAS JEHO PÁNA), na němž pejsek Nipper soustředěně naslouchá hlasu vycházejícímu z gramofonu, se stal jednou z nejslavnějších firemních značek.

Olivova dětská léčebna

Olivova dětská léčebna

Místo na konci Říčan nebylo vybráno před více než sto dvaceti lety náhodně. Olivova dětská léčebna stojí v nadmořské výšce čtyři sta deset metrů a malé pacienty, kteří to mají, co by kamenem dohodili k říčce Rokytce, jezírku a lesoparku, léčí i zdejší klima.

Anna Gregor

Anna Gregor

Nedlouho po okupaci v roce 1968 odcestovala z Prahy do Velké Británie. Nejprve žila v Londýně, později se usadila v Edinburghu. Byla hlavní onkoložkou Skotska, objevila nový princip komunikace s pacienty, za což obdržela Řád britského impéria. Doktorka Anna Gregor.

Jakub Klecker

Jakub Klecker

Brněnský dětský pěvecký sbor Kantiléna, spjatý se jménem sbormistra Ivana Sedláčka, je zřejmě zvláštní místo na Zemi, v jehož atmosféře zrají výrazné osobnosti hudební kultury. Jednou z nich je současný hudební ředitel opery Národního divadla moravskoslezského Jakub Klecker.

Jan Lichtenberg

Jan Lichtenberg

To, že slyšel správnou muziku od raného dětství všude okolo sebe, zní sice jako tisíckrát použitá fráze, ale co s tím, když to tak skutečně bylo. Dnes je Jan Lichtenberg velký zjev na tuzemské rockové scéně.

Věra Křesadlová

Věra Křesadlová

Byla sexsymbolem šedesátých a sedmdesátých let. V době, kdy jsem nastoupila do Semaforu jako desetileté škvrně, ona už zářila po boku Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra coby subreta. Fascinovaly mě nejen její dlouhé, nazrzlé, vždy splývavé vlasy, ale taky její i v mrazu rozepnutý vyšívaný kožíšek a vysoké barevné kozačky. „Křesadlici“ prostě nikdy nešlo přehlédnout.

Jakub S. Trojan

Jakub S. Trojan

Karla a Jakub Trojanovi žijí ve sborovém domě Českobratrské církve evangelické v pražské Libni. Jejich klidný a laskavý způsob komunikace, kdy si navzájem doplňují vzpomínky a formulace, je svým způsobem přírodní úkaz, který může vzniknout snad jen za více než šedesát osm let manželství a hlavně sdílením základních a upřímně žitých hodnot. Původně jsem chtěla mluvit s Jakubem S. Trojanem, evangelickým teologem, chartistou a bývalým děkanem Evangelické teologické fakulty o jeho vzpomínkách na pohřeb Jana Palacha, ale když se hovor stočil k praktickým dopadům Trojanových občanských postojů, které vedly k jeho perzekuci ze strany komunistického režimu, vzpomínky jeho ženy Karly se zcela přirozeně staly součástí našeho dialogu.

První památník „živé pochodni“

První památník „živé pochodni“

Postava mladého muže zvedajícího ruce k nebi obklopená plameny. To je památník Jana Palacha v Římě. Uprostřed stejnojmenného náměstí Piazza Jan Palach. Bronzová plastika na travertinovém podstavci. Čtyři a půl metru vysoký monument připomínající českého studenta, jehož mezní čin se zapsal do dějin.

Kultura - výběr z článků

Kája Saudek

Kája Saudek

Česká filmová komedie z roku 1966 KDO CHCE ZABÍT JESSII scenáristy Miloše Macourka a režiséra Václava Vorlíčka proslavila Karla neboli Káju Saudka (13. 5. 1935 – 25. 6. 2015), malíře a komiksového kreslíře, jelikož autoři slavného filmu použili jeho kreslené postavy komunikující pomocí bublin. Tak se Kája Saudek dostal do veřejného povědomí.

Jan Lichtenberg

Jan Lichtenberg

To, že slyšel správnou muziku od raného dětství všude okolo sebe, zní sice jako tisíckrát použitá fráze, ale co s tím, když to tak skutečně bylo. Dnes je Jan Lichtenberg velký zjev na tuzemské rockové scéně.

Píše Foglar, kreslí Fischer aneb Rychlé šípy slaví

Píše Foglar, kreslí Fischer aneb Rychlé šípy slaví

Že se slavná pětice narodila v předvánočním čase, nebyl určitě promyšlený marketingový tah Jaroslava Foglara k blížícím se svátkům. Je ovšem nabíledni, že se mu podařilo ve spojení s Janem Fischerem týden před Štědrým dnem obdarovat čtenáře Mladého hlasatele kresleným seriálem, který později ovlivnil statisíce chlapců a děvčat v bývalém Československu. V sedmém čísle Mladého hlasatele ze 17. prosince 1938 se zrodila legenda, slavící letos 80 let.

Magdalena Juříková

Magdalena Juříková

S ředitelkou Galerie hlavního města Prahy Magdalenou Juříkovou jsem si povídal o současném výtvarném umění, soukromých sběratelích i o výstavách, které má galerie v plánu.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 01/2019

XANTYPA XANTYPA 01/2019

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 05/2019

XANTYPA XANTYPA 05/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne