Miroslav Balaštík

Čekání na román

Brněnský Host je dnes bezesporu jedním z nejprestižnějších a nejúspěšnějších českých nakladatelství. Ročně vydává více než sto titulů a jeho autoři získali četné literární ceny; patří k nim například Kateřina Tučková, Petra Soukupová, Jiří Hájíček či Radka Denemarková. V tomto nakladatelském domě se také vzedmula vlna zájmu o skandinávské detektivky, když v roce 2008 vyšel překlad světového bestselleru Stiega Larssona MUŽI, KTEŘÍ NENÁVIDÍ ŽENY. Jeho šéfredaktor a spolumajitel Miroslav Balaštík zároveň už víc než dvacet let řídí literární časopis Host, publikuje provokativní eseje o literatuře a poslední dobou i o politice. A stále čeká na velký román.

 

text Monika Rychlíková, foto David Konečný

 

 balastik2jpg.jpg

 

Nedávno jsem si byla v Hostu vyzvednout něco z vaší produkce a byla jsem překvapena, jak jsou to architektonicky krásné a velkolepé prostory. Myslela jsem na to, jak jste kdysi koupil značku Host za láhev whisky a redakci jste měli v miniaturní místnosti se společným záchodem kdesi na patře. Vzpomínáte si ještě na ty začátky?
Ano. A dokonce i s trochou nostalgie. Byla první polovina 90. let a tedy doba, o níž se říká, že kdo si ji pamatuje, tak ji nezažil. Že jsme s Tomášem Reichelem dostali od Dušana Skály značku Host za flašku, bylo vlastně symbolické. Bylo nám něco přes dvacet, studovali jsme v Brně filozofickou fakultu a jediné, na co jsme měli peníze, byl alkohol a knihy. Ale ta doba byla opojná hlavně tím počátečním chaosem, v němž jakákoliv budoucnost, kterou si člověk vysnil, byla reálná a dosažitelná. Jediným omezením byla vaše představivost. My jsme byli posedlí literaturou a přesvědčením, že chceme vydávat nejlepší literární časopis. Dušan Skála, který Hosta vzkřísil v 80. letech jako samizdat, se chtěl věnovat podnikání a Igor Fic, jeho tehdejší šéfredaktor, se stěhoval do Kroměříže, tak nám ho přenechali.
Sebevědomí vám evidentně nechybělo. Byl to i důvod, proč jste vedle časopisu začali vydávat i knížky. Prvním titulem byla básnická sbírka, proč zrovna poezie?
Byl to nejen první titul, ale i druhý i dvacátý. Začínali jsme jako básnické nakladatelství. To ostatně taky souviselo s tehdejší atmosférou. Poezie v literatuře jednoznačně dominovala, vedly se o ní vášnivé polemiky, vydávaly se manifesty a organizovala setkání českých básníků na hradě Bítov. Poezie jako žánr vyjadřovala tu nakumulovanou tvůrčí energii, která se drala na povrch. A co se týče sebevědomí: ve dvaceti si jen málokdo nemyslí, že je génius.

 

balastikjpg.jpg


Nelíčíte ta devadesátá léta moc idylicky? Dnešní mladá generace v nich vidí začátek korupce, podceňování sociálních problémů nebo prostě dobu, kdy se zhaslo a kradlo…
Dobře, doplňuji: byla to doba básníků a veksláků. A je pravda, že pro to druhé až tolik kreativity potřeba nebylo a člověk si vystačil s fialovým konfekčním oblekem a konexemi od bolševika. A taky je pravda, že se tehdy některé věci neřešily. Například to, že by se v časopisech za články a za texty měly platit honoráře. Což je dodnes velký problém v celé kulturní sféře. Ale tehdy byla sama možnost svobodně psát a publikovat pro autory dostatečnou satisfakcí a všichni cítili i jakousi zodpovědnost za obor. Nikdo nemyslel na to, že by se literaturou a poezií měl živit. Problém byl, že toho stát dlouho zneužíval a literární granty, které poskytoval na vydávání nekomerční literatury a časopisů, stačily tak tak na tiskárnu. Tím odsoudil literaturu a umění do role soukromého koníčka, což se podepsalo jak na její úrovni, tak na kulturní úrovni společnosti.

 

banner_clanek


Nakladatelství Host ovšem na tomto koníčku vyrostlo a stalo se jedním z nejprestižnějších v republice. Jak se to tak stane, když je úroveň nízká?
Aby to bylo jasné: nemyslím si, že česká literatura, která u nás vychází, má nízkou úroveň. Myslím si ale, že bychom mohli mít více Kunderů nebo Hrabalů, pokud by ji stát podporoval a literatura v devadesátých letech neztratila společenskou prestiž. Tvrdím, že lidská kreativita je do značné míry univerzální a člověk ji směřuje do těch oblastí, kde mu přinese ocenění a uživí ho. Proto máme více právníků a ekonomů než světových spisovatelů. Literatura je práce na plný úvazek, jenže v našem malém jazykovém prostředí se jí těžko může člověk uživit. Modelový příklad: prodej velmi úspěšného románu se pohybuje kolem pěti tisíc výtisků. Z maloobchodní ceny knihy získává autor standardně deset až dvanáct procent. Je-li tedy pultová cena knihy 250 korun, dostane autor z prodeje jednoho výtisku 25 až 30 Kč, celkem tedy až 150 tisíc. Vzhledem k tomu, že na románu pracuje minimálně dva roky, znamená to měsíční příjem něco přes šest tisíc korun brutto. A i kdyby se kniha stala bestsellerem a suma byla dvojnásobná, stále to nepředstavuje částku, která by mohla spisovatele uživit. Pokud tedy stát uzná, že národní literaturu potřebuje, musí se o spisovatele postarat prostřednictvím stipendií a grantů, jak je tomu třeba ve Skandinávii. Ostatně tam taky vidíme, že jde o velmi výhodnou investici; spisovatelé píší profesionálně, prodávají více knih i překlady do zahraničí. Těch pár korun, co stát dá spisovateli, se pak mnohonásobně vrátí na daních.

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 28. 12. 2017. Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

XANTYPA 01/18 - výběr z článků

Thajsko

Thajsko

Je 26. října 2017. Náměstí před Královským palácem Sanam Luang se pomalu probouzí z nočního spánku a s ním i davy lidí oděných do černého. Mnozí sem přišli již před několika dny z dalekého venkova, aby si zajistili místo a mohli při pohřebním obřadu doprovodit thajského krále Pchúmipchona Adundéta neboli Rámu IX. na jeho poslední cestě.

Čertoviny

Čertoviny

Co se stane, když dva mladí čerti popletové povalí při úklidu kotel s hříšnou duší? Duše uteče a Luciper se rozčertí. Za trest musí jít oba čerti na svět a každý přivést do pekla jednu hříšnou duši. Pak jim bude odpuštěno.

Tomáš Bařina

Tomáš Bařina

Ten, kdo si zapne televizní obrazovku první lednovou neděli, bude se prý bát. V napětí by měl divák zůstat i dalších pět nedělních večerů. Česká televize totiž začíná vysílat seriál VZTEKLINA režiséra Tomáše Bařiny.

Šiniči Tohei

Šiniči Tohei

Aikido vzniklo počátkem dvacátého století, kdy ho z japonských bojových umění rozvinul Morihei Uešiba. Nejvyšším mistrem jeho školy se stal Koiči Tohei, jenž techniky aikida dále rozvíjel a obohatil ho o meditaci a dechová cvičení. V roce 1974 Koiči Tohei založil vlastní směr s názvem Ki-aikido, který klade důraz na duchovní stránku technik a energii Ki. V roce 2010 převzal vedení jeho syn Šiniči Tohei, který je dnes prezidentem celosvětové organizace.

10 let LaFa

10 let LaFa

Holešovická La Fabrika vznikla před deseti lety a od té doby si postupně vydobyla postavení respektované pražské umělecké scény, která poskytuje dokonalé technické zázemí mnoha umělcům různých žánrů. Hercům, muzikantům, tanečníkům, artistům, výtvarníkům a fotografům, občas i sportovcům. Otcem myšlenky i realizace je Richard Balous, s velkou podporou své ženy Zuzany. Program, který La Fabrika nabízí, je velice pestrý. Kromě divadelních představení (např. s Taťánou Vilhelmovou, Vojtou Dykem, Marthou Issovou, Zuzanou Bydžovskou, Annou Polívkovou, otcem a synem Prachařovými a dalšími herci) se tu konají koncerty, taneční představení, léta zde měl domovskou scénu soubor La Putyka. A letos se na zdejší scéně uskuteční již potřetí festival nonverbálního divadla. Zkrátka a dobře v La Fabrice to tepe a pořád je tam narváno. A Richard slibuje, že je to teprve začátek! Blahopřejeme!

Ambras

Ambras

Slyšela jsem hodně o zámku, v němž se ukrývaly poklady, tajná láska i obyčejné lidské štěstí. O architektonické perle sevřené do náruče horských štítů a o místě, v němž se tvořily evropské dějiny. Moje cesta tedy nemohla vést nikam jinam než do Tyrolska, na Ambras.

Odnikud

Odnikud

Herečka Diane Kruger se vrátila do Německa, aby podala jeden ze svých nejlepších výkonů ve filmu ODNIKUD.

Video k lednové Xantypě

Video k lednové Xantypě





Podívejte se na obsah nové XANTYPY

Lidé - výběr z článků

Šiniči Tohei

Šiniči Tohei

Aikido vzniklo počátkem dvacátého století, kdy ho z japonských bojových umění rozvinul Morihei Uešiba. Nejvyšším mistrem jeho školy se stal Koiči Tohei, jenž techniky aikida dále rozvíjel a obohatil ho o meditaci a dechová cvičení. V roce 1974 Koiči Tohei založil vlastní směr s názvem Ki-aikido, který klade důraz na duchovní stránku technik a energii Ki. V roce 2010 převzal vedení jeho syn Šiniči Tohei, který je dnes prezidentem celosvětové organizace.

Michal Oktavian Gürtler

Michal Oktavian Gürtler

Ve středu 19. července 2017 byl předsedou představenstva společnosti Kovohutě Příbram nástupnická, a.s. zvolen pan Michal Oktavian Gürtler, Dipl. El. Ing. ETH. V představenstvu i ve funkci jeho předsedy nahradil v květnu zesnulého PhDr. Milana Sládka.

Oktavía Jónsdóttir

Oktavía Jónsdóttir

Oktavía Jónsdóttir z Islandu je bezpečnostní expertka a členka odborných bezpečnostních vzdělávacích programů zaměřených na podporu médií v místech konfliktů, represivních politik či nově vznikajících demokracií. Je zakladatelkou a ředitelkou poradenské firmy Human Link Network, zabývající se bezpečností on-line médií a organizací občanské společnosti ve virtuálním prostředí a členkou poradního sboru Freedom of the Press Foundation podporujícího novináře zaměřené na odhalování špatného hospodaření, korupce a porušování zákona vládou. Oktavía je také poradkyní členů třetí nejsilnější parlamentní strany Icelandic Pirate Party.

Miroslav A. Liškutín

Miroslav A. Liškutín

„Již od útlého mládí jsem toužil a chtěl, aby se létání stalo hlavním cílem mého života,“ napsal v jedné ze svých memoárových knih brigádní generál v. v. Miroslav A. Liškutín. Tato touha se hrdinovi leteckých bitev druhé světové války splnila. Vedle generálmajora Emila Bočka je naším posledním žijícím operačním stíhacím pilotem britského Královského letectva RAF. A za téměř sto let svého života – 23. srpna oslavil devadesáté osmé narozeniny – má bezpočet důvodů bilancovat.

JUDr. Jiří Havelka

JUDr. Jiří Havelka

Na přelomu 30. a 40. let minulého století patřil docent JUDr. Jiří Havelka mezi naše nejvlivnější politiky. Za války se to nelíbilo Němcům, po válce Čechům. Obvinění z kolaborace z něj sňal před sedmdesáti lety (1947) Národní soud. Cejchu protektorátního ministra se ovšem nezbavil až do smrti. S tímto stigmatem musely žít i jeho děti.

Adam Plachetka

Adam Plachetka

Současných českých umělců v oblasti klasické hudby, kteří by bez nadsázky patřili ke světové špičce brázdící s přehledem přední světové scény, a přitom nezavršili ani Kristova léta, je jako šafránu. Příkladně vzácným klenotem na poli operním je basbarytonista Adam Plachetka. Majitel jemně sametového a technicky vybroušeného hlasu, přesvědčivého herectví a osobitého výrazu si podmanil již takřka celý operní svět od Prahy po New York. O tom, že je výtečným mozartovským interpretem, přesvědčí letos mimo jiné i publikum festivalu LÍPA MUSICA.

Jana Fabiánová

Jana Fabiánová

Než se Jana narodila, její mamince Nadě Urbánkové řekla herečka a vědma Helena Růžičková: „Bude to holka a bude mít neskutečný talent na muziku, pohyb a jazyky, a ty se vůbec neopovažuj jí v tom bránit! Je to špička vaší rodinné pyramidy a právě ona bude nejlepší.“ Předpověď se splnila a Jana Fabiánová se prosadila i za velkou louží, kde vystupuje jako Yanna Fabian se skupinou The Infinite Seas.

Jan Míša Černý

Jan Míša Černý

Když ho navštívíte v jeho zaměstnání, dostanete na památku leporelo s medvědy, pohled s medvědy, kalendář s medvědy, pokud si přivedete malé dítě, pochutná si na darovaném Brumíkovi. Na stěnách okolo vás visí obrázky hnědých huňáčů a na křeslech sedí plyšoví medvědi různých velikostí…

Sestra Angelika

Sestra Angelika

Je upovídaná, velmi otevřená a je s ní legrace. Hodně toho stihne a hlavně se nezdráhá přijímat nové výzvy. Sestra Angelika je řeholnice z řádu kongregace milosrdných sester sv. Karla Boromejského. V rozhovoru popisuje svůj život, nebojí se hodnotit dějiny katolické církve, i své působení v roli vychovatelky problémové mládeže. Vzpomíná na své studium na DAMU i na to, jak ošetřovala umírajícího prezidenta Václava Havla.

Nyima Lhamo

Nyima Lhamo

Setkání s Tibeťankou Nyimou Lhamo, která během rozhovoru několikrát marně zadržovala slzy, bylo velmi emocionální a odnesla jsem si z něj silný dojem. Zdánlivě křehká a velmi půvabná žena přijela do České republiky, aby se podělila o tragický příběh svého strýce Trulku Tenzina Deleka Rinpoche. Tento reinkarnovaný lama, který zasvětil život vzdělávání svých lidí, byl čínskými úřady na základě vykonstruovaného obvinění odsouzen na doživotí a po třinácti letech v žaláři byl v červnu 2015 zavražděn.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 01/18

XANTYPA XANTYPA 01/18

Obsah vydání

Aktuální vydání XANTYPY
Vám rádi zašleme poštou.

Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Inzerce
janackovafilharmonie