Ivana Chýlková

Člověk celý život stejně nejvíc zápasí sám se sebou

V televizní show TVOJE TVÁŘ MÁ ZNÁMÝ HLAS překvapila Ivana Chýlková mnohé diváky působivými proměnami do podoby hvězd světové populární hudby. Ale to jen ty, kteří neznají její dráhu divadelní a filmovou, která je mnohonásobně hlubšími, psychologicky propracovanými proměnami desítek a možná už stovek postav doslova poseta. O to větší potěšení bylo sledovat takové proměny při našem rozhovoru z pouhého metru vzdálenosti. Tři hodiny líčení, převlékání ze šatů do šatů, fotografování a nakonec interview takřka bez tématu, nadto v pošramoceném zdravotním stavu, to je daň za známou tvář. Ale jakmile přijde náležitý impuls, i znavená a pobledlá tvář dostane jiskru, chrapot je rozražen zvučným hlasem a ruce se začnou míhat v naléhavé gestikulaci.

 

 chylkova1jpg.jpg

 

text Jan Lukeš, foto Petr Weigl, styling Hana Rabštejnková, make-up Ivana Tokárska

 

Baví vás to všechno okolo?
Jak kdy. Třeba dnes jsem nemocná, pů­vodně jsem si myslela, že nejdřív bude focení, pak se to přehodilo, a teď jsem na vás úplně hotová a bez energie. Záleží taky na tom, s kým fotíte a jak si navzájem sednete.
Berete to jako součást vaší profese?
Dřív to tak nebylo, ale teď se to stalo nor­mou.
A nezachází to už trochu do extrému? Najednou víc záleží na vizáži než na vý­konu…
…a talentu. Ano, já si myslím, že to je vadné. Pořád se chce, aby herečky vypadaly dobře, krásně, ale mě to vlastně celkem nezajímá. Mě zajímají lidi jako osobnosti a je mi jedno, jestli ten dotyčný je tlustej, malej, velkej, širokej.
Dá se tomu trendu nějak čelit?
Částečně určitě. Třeba když máte hrát někoho nemocného a do toho vám říkají, že vám to má slušet, musíte si obhájit, že vám to slušet prostě nemůže. Jak byste to potom chtěl zahrát? Nemůžou vám přece takhle diletantsky házet klacky po nohy. Ale děje se to dnes v hojné míře.

 

chylkova2jpg.jpg

 

Role a role

To, co říkáte, má docela úzkou souvislost s vaší poslední divadelní rolí ve hře Petra Zelenky VĚRA ve Studiu DVA. Ta je právě až groteskním obrazem toho, čemu by se člověk měl přizpůsobit, aby dosáhl úspěchu…
Míru toho, co si necháte vnutit, si ale stejně určujete vy. Je to přece váš život. Okolí vás může tlačit, kam chce, ale na vás je, abyste řekl, kdy je toho dost a dál už ne.
Pak ale riskujete, že si někde uděláte špatné jméno…
Riskujete. Někde si ho třeba uděláte a ně­kde jinde třeba zase ne.
V roce 2000 jsme vedle sebe stáli při tzv. televizní stávce v newsroomu České televize. Přijala byste dnes nějakou podobnou roli?
Tehdy jsem to nepovažovala za roli, ale za výraz svého občanského postoje. A stejně dnes, kdybych se chtěla k něčemu vyjádřit nebo něco podpořit, udělala bych to zas. Samozřejmě, pokud by to souznělo s mými názory. To nebyla role!
Máte pravdu: nebyla. Prostě v ten okamžik…
…jsem byla autentická. A brala jsem celou tu situaci autenticky.

 

chylkova3jpg.jpg

 

Zpětná vazba

Mohla by podle vás znovu nadejít do­ba, kdy by se lidé podobně spontánně semkli za stejným názorem? Dnešek pů­­sobí dost atomizovaným a rezignovaným dojmem: nějak to zas překlepem…
Nevím, takhle neuvažuji, co by bylo, kdyby… Reaguji vždycky na to, co je konkrétní, a možná teď nemám ani sílu na podobné úvahy. Ale myslím si, že až bude lidem hodně špatně, něco udělají. Dokud cítí rezervu, že ještě o nic podstatného nepřicházejí, nic neudělají.
Hodně lidí i vaší profese má dnes po­třebu prezentovat se na veřejnosti do­st­ radikálně, zatímco vy s tím hodně šetříte…
Nechci se mezi podobné aktivisty zařadit. Mám pocit, že když něco řeknu, mělo by to mít váhu, a ne že budu neustále něco drobit, nějaké dojmy, pocity. Dnes se každý vyjadřuje ke všemu. Díky Facebooku, internetu, sociálním sítím se k něčemu vyjadřuje celá ulice a najednou ta vyjádření ztrácejí váhu. A už ani dnešní média nemají žádnou váhu – teď jsem četla průzkum, že z Čechů věří médiím asi pětatřicet procent čtenářů. To je ve srovnání se světem jeden z nejslabších výsledků.
A co tedy vy sama považujete za to důsažné, za čím si má člověk stát? Za rodinou, dětmi, prací?
Ano, to všechno je pro člověka opora a zpětná vazba.

 

chyylkova4jpg.jpg

 

Autoterapie prací

Vaši hereckou dráhu trasuje nesmírný počet rolí divadelních, filmových i televizních. Když se za nimi ohlédnete, panuje mezi nimi pro vás nějaká hodnotová hierarchie?
Ne, nevidím tam žádné předěly. Všechno, co mě potkalo, považuji za štěstí a je to víc, než jsem čekala. Raduji se úplně ze všeho, i když třeba něco nedopadne tak dobře, jak člověk očekával. Svou práci považuji za jakousi neustálou autoterapii, takže i když výsledek třeba není moc dobrý, anebo naopak moc dobrý, je to jedno. Důležité je, že cesta k němu je provázena vždycky tím nejčistějším úmyslem a člověk se tou prací zabývá naprosto poctivě.
Takže žádné mezníky?
Můj mezník je v tom, že můžu dělat, co mě strašně baví a v čem jsem šťastná.
To jste věděla už od malička, že se chcete věnovat zrovna hereckému povolání?
Ano, ano, ano… Byla jsem milovnicí Ivy Janžurové – ta byla mojí velebohyní a nikdo nebyl lepší, nikdo mě nezajímal víc.
Včetně jejího trochu potrhlého hereckého projevu?
Cítila jsem v něm zázemí strhující autenticity, kterou mi jako divákovi nikdo nedopřál takovým způsobem jako ona. S Ivou Janžurovou jsem se cítila šťastná, dělalo mi to hrozně dobře a říkala jsem si: Kdybych byla jako ona, byli by lidé se mnou stejně šťastní, jako jsem já s ní. To bylo to, co mě na tom bavilo a zajímalo.

 

baner-clanek

 

Věra a Viera

Kdyby člověk soudil jenom podle VĚRY, kde hrajete hlavní roli bezskrupulózní majitelky castingové agentury, tak se vám to navýsost daří. Nabité hlediště doslova dýchá s vámi, ať se vaše postava pohybuje v suverénních společenských výšinách či suterénních lidských nížinách…
To je velká věc. Raduji se každý den z toho, že dělám, co dělám. Někdy jsem třeba unavená, nechce se mi nikam, ale když už člověk vejde na jeviště, sepne se něco vyššího a přijdou dvě hodiny, ve kterých zapomenete, že máte nějaké problémy. Dvě hodiny, kdy si opravdu odfrknete od provozních běžností života.
A přichází tenhle pocit už ve chvílích, kdy se roli teprve učíte a je v ní právě tolik textu jako ve VĚŘE, kde prakticky nesejdete z pódia?
VĚRA byla opravdu textový masakr. Já se text nikdy neučím předem doma, vždycky až na zkouškách. Až když se bavím s režisérem a vidím, jak hrají kolegové, začne mě text někam vést. A jak je člověk autentický v emoci při zkouškách, tak se mu text i lépe pamatuje. To ale nebyl tenhle případ: viděla jsem, že máme na zkoušky relativně málo času a že zatímco kolegové během něj stačí text nasbírat, já to množství nestihnu.
Takže?
Poprvé v životě jsem se učila text předem. Nejsou v něm ale žádné monology, potřebujete tedy někoho, kdo vám pomáhá. Tím mým andělem strážným se stala spolužačka z DAMU, která vystudovala „loutkárnu“ a jmenuje se jako má postava – ovšem je Slovenka, takže Viera. Říkala jsem jí: „Tvoje jméno, Věruško, je dvojobsažné. Nejen, že se jmenuješ jako moje postava, ale ještě je v něm víra, že to zvládneme.“ Zpočátku se se mnou učila tak tři hodiny denně, víc nezvládnete. Pak jsme nahrubo narvaly první obraz, druhý, třetí, a když jsme tu železnou hru bolestivě zpřelámaly celou, odjela Věruška na Slovensko a učily jsme se přes Skype. A ke konci už jenom po telefonu. Poprvé jsem pak šla zkoušet hru, kterou jsem už celou uměla.

 

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 28. 12. 2017. Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

XANTYPA 01/18 - výběr z článků

Thajsko

Thajsko

Je 26. října 2017. Náměstí před Královským palácem Sanam Luang se pomalu probouzí z nočního spánku a s ním i davy lidí oděných do černého. Mnozí sem přišli již před několika dny z dalekého venkova, aby si zajistili místo a mohli při pohřebním obřadu doprovodit thajského krále Pchúmipchona Adundéta neboli Rámu IX. na jeho poslední cestě.

Čertoviny

Čertoviny

Co se stane, když dva mladí čerti popletové povalí při úklidu kotel s hříšnou duší? Duše uteče a Luciper se rozčertí. Za trest musí jít oba čerti na svět a každý přivést do pekla jednu hříšnou duši. Pak jim bude odpuštěno.

Tomáš Bařina

Tomáš Bařina

Ten, kdo si zapne televizní obrazovku první lednovou neděli, bude se prý bát. V napětí by měl divák zůstat i dalších pět nedělních večerů. Česká televize totiž začíná vysílat seriál VZTEKLINA režiséra Tomáše Bařiny.

Šiniči Tohei

Šiniči Tohei

Aikido vzniklo počátkem dvacátého století, kdy ho z japonských bojových umění rozvinul Morihei Uešiba. Nejvyšším mistrem jeho školy se stal Koiči Tohei, jenž techniky aikida dále rozvíjel a obohatil ho o meditaci a dechová cvičení. V roce 1974 Koiči Tohei založil vlastní směr s názvem Ki-aikido, který klade důraz na duchovní stránku technik a energii Ki. V roce 2010 převzal vedení jeho syn Šiniči Tohei, který je dnes prezidentem celosvětové organizace.

10 let LaFa

10 let LaFa

Holešovická La Fabrika vznikla před deseti lety a od té doby si postupně vydobyla postavení respektované pražské umělecké scény, která poskytuje dokonalé technické zázemí mnoha umělcům různých žánrů. Hercům, muzikantům, tanečníkům, artistům, výtvarníkům a fotografům, občas i sportovcům. Otcem myšlenky i realizace je Richard Balous, s velkou podporou své ženy Zuzany. Program, který La Fabrika nabízí, je velice pestrý. Kromě divadelních představení (např. s Taťánou Vilhelmovou, Vojtou Dykem, Marthou Issovou, Zuzanou Bydžovskou, Annou Polívkovou, otcem a synem Prachařovými a dalšími herci) se tu konají koncerty, taneční představení, léta zde měl domovskou scénu soubor La Putyka. A letos se na zdejší scéně uskuteční již potřetí festival nonverbálního divadla. Zkrátka a dobře v La Fabrice to tepe a pořád je tam narváno. A Richard slibuje, že je to teprve začátek! Blahopřejeme!

Ambras

Ambras

Slyšela jsem hodně o zámku, v němž se ukrývaly poklady, tajná láska i obyčejné lidské štěstí. O architektonické perle sevřené do náruče horských štítů a o místě, v němž se tvořily evropské dějiny. Moje cesta tedy nemohla vést nikam jinam než do Tyrolska, na Ambras.

Odnikud

Odnikud

Herečka Diane Kruger se vrátila do Německa, aby podala jeden ze svých nejlepších výkonů ve filmu ODNIKUD.

Video k lednové Xantypě

Video k lednové Xantypě





Podívejte se na obsah nové XANTYPY

Osobnosti - výběr z článků

Mikuláš Bek

Mikuláš Bek

Výrazná postava našeho akademického světa Mikuláš Bek působil jako vysokoškolský učitel na univerzitách v Praze, Olomouci a Brně. Později byl prorektorem, následně rektorem Masarykovy univerzity, jímž je dosud. Nyní kandiduje do Senátu.

Sandra Kleinová

Sandra Kleinová

Její maminka byla herečka, tatínek hudebník, ona se našla ve sportu. V jejím případě to byl tenis a sympatická Sandra Kleinová se mu věnovala profesionálně. Pak tenis vyměnila za sportovní komentátorství a péči o rodinu.

Jindřich Štreit

Jindřich Štreit

Kantor, jak si sám někdy říká, je pokorný člověk, který se významně zasloužil o zviditelnění moravské vesničky se stejnojmenným hradem – vynikající fotograf Jindřich Štreit, jinak Jindra ze Sovince.

Bohumil Konečný

Bohumil Konečný

Co spojuje Jaroslava Foglara, Otakara Batličku, časopisy Mladý hlasatel a Vpřed, reklamní plakáty pro Baťu, romantiku Divokého západu, tajemná Stínadla, Octobrianu, pin-up girls a komiksy? Odpověď je jednoduchá, jedno jediné jméno: Bohumil Konečný – Bimba.

Rudolf Desenský

Rudolf Desenský

Jak jsem měl možnost ho letmo poznat, řekl bych, že se snaží co nejvíc porozumět přírodě, nade vše miluje zvířata, zvláště psy a víc než kdo jiný jim rozumí.

Vladimír Beneš

Vladimír Beneš

Vladimír Beneš – hráč, který neakceptuje nic jiného než úspěch, remíza neexistuje, prohra je fatální. Jeho vesmírem je mozek, největší vášní neurochirurgie, nejvyšším zákonem pak dobro pacienta, a to ať už má podobu jakoukoliv – dobro i pacient.

Gene Deitch

Gene Deitch

Režisér a scenárista Gene Deitch je obdařen velikým talentem, jenž ho vynesl mezi naprosté špičky svého oboru, což potvrzuje nejen slavný filmový Oscar, jehož je majitelem, nejen pět dalších nominací na tuto trofej, více než sto padesát jiných cen pocházejících ze všech možných konců světa, ale především práce, kterou má za sebou a které se v „pozměněné“ formě věnuje do dnešních dnů. Je mlád devadesát tři let a má dvě životní lásky tvořící jeden neoddělitelný celek – svoji ženu Zdenku a animovaný film.

Janek Ledecký

Janek Ledecký

Není u nás úspěšnějšího muzikálového autora, než je Janek Ledecký, jehož HAMLETA vidělo v České republice, na Slovensku, v Koreji a Japonsku milion dvě stě tisíc diváků! Kromě toho se věnuje své sólové pěvecké kariéře a užívá si úspěchů svých dětí: nadaného výtvarníka a hudebníka Jonáše a dvojnásobné olympijské vítězky v lyžování a snowboardingu Ester. S Jankem jsme dlouholetí přátelé.

Bára Poláková

Bára Poláková

Skláním se před každým, kdo něco umí. Tím spíš, pokud se mu daří ve více oborech. Barbora Poláková je například úspěšná herečka i zpěvačka. Za hlavní ženskou roli ve filmu KVARTETO byla nominována na Českého lva a videoklip singlu PO VÁLCE z jejího posledního alba ZE.MĚ má na YouTube už přes dva a půl milionu zhlédnutí! Ale povídali jsme si i o jejích dcerách a partnerovi, herci Pavlu Liškovi.

Hynek Čermák

Hynek Čermák

Dosud nikdy se mi nestalo, že bych po pár minutách rozhovoru pocítil z někoho takovou otevřenost a empatii jako z herce Hynka Čermáka. Naložil jsem s tím tak, že jsem mu nabídl tykání. Přijal.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 01/18

XANTYPA XANTYPA 01/18

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 10/2018

XANTYPA XANTYPA 10/2018

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne