K úmrtí Josefa Škovoreckého

Česko do světa

 

07jpg.jpg

 

Velký starý muž exilu, nakladatel Josef Škvorecký, neúnavně podporující český poválečný protikomunistický odboj, významný spisovatel, zemřel ve věku 87 let.

„Jak dobře, že alespoň Josef Škvorecký je ještě mezi námi.“ Tento ulehčující povzdech bylo možno slyšet z řad přátel české literatury a kultury, když tito doprovázeli ve vánoční době na jeho poslední cestě Václava Havla. Od sedmdesátých let minulého století poskytoval Josef Škvorecký, neúnavný exilový vydavatel z Toronta, literární domov autorům Václavu Havlovi, Milanu Kunderovi, či Ludvíku Vaculíkovi, čímž významnou měrou přispíval k podpoře Charty 77. Nyní zemřel i on, ten, který sám byl velkým evropským spisovatelem, žijícím v zámořském exilu, v němž strávil více než čtyřicet let svého života.

Rozhodujícími roky byly pro něho, narozeného v roce 1924 v Náchodě, roky jeho mládí, které byl nucen prožít v době nacistické okupace, v níž se lidé stávali bestiemi, anebo byli jednoduše vymazáni ze světa jako nevinné, nesmyslné oběti. Rokům 1942-1945, strávených na gymnaziu v městě českého severovýchodu Náchodě, věnoval Škvorecký celkem pět svých románů, v nichž bez iluzí detailně popisuje tehdejší scénář hrůz, plný pronásledování, oportunismu, boje o přežití i smrt - tak jak žádný druhý ve svém literárním díle uplynulého století.

Jeho hlavní dílo, román Zbabělci, bylo přeloženo do mnoha jazyků, mimo jiné i do němčiny. Ve vrstvách „přátel bezprostřední poválečné doby“, se uveřejnění románu v roce 1958 postaralo o politický skandál, neboť jeho autor dle nich nedokázal rozlišovat mezi vražednou německou totalitou a vše dusícím ruským totalitním režimem. Jeden z příkladů: americká jazzová hudba, pro Škvoreckého Danny Smiřického znamenající záchranný pás smysluplného, důstojného života pod hákovým křížem, byla komunisty rovněž jako dekadentní zakazována. Není náhodou, že Škvorecký věnoval svému milovanému jazzu celou řadu lakonických a přesto romantických vyprávění, z nichž ta nejlepší existují i v německém znění.

Morální instituce v zámoří

Po válce ve Škvorecký důsledně věnoval studiu anglické literatury a stal se lektorem v mezinárodním státním vydavatelství. Po jeho nuceném opuštění se mu podařilo v uvolněnějších šedesátých letech prosadit se jako autor zdařilými kriminálními romány s komisařem Borůvkou z pražského oddělení pro vyšetřování vražd. Po potlačení hnutí Pražského jara se však překladatel Chandlera, Hemingwaye a Faulknera definitivně rozhodl pro odchod do exilu za Atlantikem. Spolu se svou ženou Zdenou Salivarovou založil v Torontu exilové nakladatelství „68 Publishers“, v němž záhy uveřejnil díla významných českých autorů. V Havlových Dopisech Olze je Škovorecký zmiňován jako morální autorita.

Vedle této neocenitelné práce v exilu, neupadlo dílo Josefa Škvoreckého v zapomnění ani v Čechách. Po sametové revoluci 1989 se toto objevovalo v nových vydáních, úspěšných filmových verzích, uveřejněny byla i málo známá díla básnická. Záběry z tehdejší doby ukazují zcela uvolněný, téměř udivený manželský pár během jeho návštěvy na konferenci v Náchodě, kterými se toto nenápadné průmyslové město (ve Škvoreckého románech nazývané „Kostelec“), definitivně zapsalo na mapu literatury.

 

efryntaskvorecky6jpg1.jpg
Svatební fotografie Josefa Škvoreckého a Zdeny Salivarové

 

Neodpustitelná zůstává skutečnost, že do sebe zalíbené, sebestředné oficiální německé literární instituce, neudělily tomuto spisovateli, zneuctěnému v mládí nucenou prací u firmy Messerschmidt, dosud žádnou literární poctu.

Snad toto manko v jeho očích vyvážily pocty, jichž se Josefu Škvoreckému naproti tomu dostalo doma, v Polsku, Kanadě a Spojených státech. Poté, co velký starý muž exilu v úterý v Torontu zemřel, komentoval český ministerský předseda včera zjevně otřesen tuto smutnou zimu svého národa slovy: „Během jednoho roku se Škvoreckým, Arnoštem Lustigem, který přežil židovský shoah, životaplným literárním diplomatem Jiřím Grůšovou, nebojácným básníkem undregroundu Ivanem Jirousem a Václavem Havlem, naším nejlepším dramatikem, vymírá výkvět disidentské literatury.“

Chudé Česko, bohaté Česko.

(Publikováno 4. ledna 2012 ve Frankfurter Allgemeine Zeitung)

 

Dirk Schümer, foto Emanuel Frynta

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 01/17

XANTYPA XANTYPA 01/17

Obsah vydání

Inzerce
predplatne