K úmrtí Josefa Škovoreckého

Česko do světa

Velký starý muž exilu, nakladatel Josef Škvorecký, neúnavně podporující český poválečný protikomunistický odboj, významný spisovatel, zemřel ve věku 87 let.

 

07jpg.jpg

 

„Jak dobře, že alespoň Josef Škvorecký je ještě mezi námi.“ Tento ulehčující povzdech bylo možno slyšet z řad přátel české literatury a kultury, když tito doprovázeli ve vánoční době na jeho poslední cestě Václava Havla. Od sedmdesátých let minulého století poskytoval Josef Škvorecký, neúnavný exilový vydavatel z Toronta, literární domov autorům Václavu Havlovi, Milanu Kunderovi, či Ludvíku Vaculíkovi, čímž významnou měrou přispíval k podpoře Charty 77. Nyní zemřel i on, ten, který sám byl velkým evropským spisovatelem, žijícím v zámořském exilu, v němž strávil více než čtyřicet let svého života.

Rozhodujícími roky byly pro něho, narozeného v roce 1924 v Náchodě, roky jeho mládí, které byl nucen prožít v době nacistické okupace, v níž se lidé stávali bestiemi, anebo byli jednoduše vymazáni ze světa jako nevinné, nesmyslné oběti. Rokům 1942-1945, strávených na gymnaziu v městě českého severovýchodu Náchodě, věnoval Škvorecký celkem pět svých románů, v nichž bez iluzí detailně popisuje tehdejší scénář hrůz, plný pronásledování, oportunismu, boje o přežití i smrt - tak jak žádný druhý ve svém literárním díle uplynulého století.

Jeho hlavní dílo, román Zbabělci, bylo přeloženo do mnoha jazyků, mimo jiné i do němčiny. Ve vrstvách „přátel bezprostřední poválečné doby“, se uveřejnění románu v roce 1958 postaralo o politický skandál, neboť jeho autor dle nich nedokázal rozlišovat mezi vražednou německou totalitou a vše dusícím ruským totalitním režimem. Jeden z příkladů: americká jazzová hudba, pro Škvoreckého Danny Smiřického znamenající záchranný pás smysluplného, důstojného života pod hákovým křížem, byla komunisty rovněž jako dekadentní zakazována. Není náhodou, že Škvorecký věnoval svému milovanému jazzu celou řadu lakonických a přesto romantických vyprávění, z nichž ta nejlepší existují i v německém znění.

Morální instituce v zámoří

Po válce ve Škvorecký důsledně věnoval studiu anglické literatury a stal se lektorem v mezinárodním státním vydavatelství. Po jeho nuceném opuštění se mu podařilo v uvolněnějších šedesátých letech prosadit se jako autor zdařilými kriminálními romány s komisařem Borůvkou z pražského oddělení pro vyšetřování vražd. Po potlačení hnutí Pražského jara se však překladatel Chandlera, Hemingwaye a Faulknera definitivně rozhodl pro odchod do exilu za Atlantikem. Spolu se svou ženou Zdenou Salivarovou založil v Torontu exilové nakladatelství „68 Publishers“, v němž záhy uveřejnil díla významných českých autorů. V Havlových Dopisech Olze je Škovorecký zmiňován jako morální autorita.

Vedle této neocenitelné práce v exilu, neupadlo dílo Josefa Škvoreckého v zapomnění ani v Čechách. Po sametové revoluci 1989 se toto objevovalo v nových vydáních, úspěšných filmových verzích, uveřejněny byla i málo známá díla básnická. Záběry z tehdejší doby ukazují zcela uvolněný, téměř udivený manželský pár během jeho návštěvy na konferenci v Náchodě, kterými se toto nenápadné průmyslové město (ve Škvoreckého románech nazývané „Kostelec“), definitivně zapsalo na mapu literatury.

 

efryntaskvorecky6jpg1.jpg
Svatební fotografie Josefa Škvoreckého a Zdeny Salivarové

 

Neodpustitelná zůstává skutečnost, že do sebe zalíbené, sebestředné oficiální německé literární instituce, neudělily tomuto spisovateli, zneuctěnému v mládí nucenou prací u firmy Messerschmidt, dosud žádnou literární poctu.

Snad toto manko v jeho očích vyvážily pocty, jichž se Josefu Škvoreckému naproti tomu dostalo doma, v Polsku, Kanadě a Spojených státech. Poté, co velký starý muž exilu v úterý v Torontu zemřel, komentoval český ministerský předseda včera zjevně otřesen tuto smutnou zimu svého národa slovy: „Během jednoho roku se Škvoreckým, Arnoštem Lustigem, který přežil židovský shoah, životaplným literárním diplomatem Jiřím Grůšovou, nebojácným básníkem undregroundu Ivanem Jirousem a Václavem Havlem, naším nejlepším dramatikem, vymírá výkvět disidentské literatury.“

Chudé Česko, bohaté Česko.

(Publikováno 4. ledna 2012 ve Frankfurter Allgemeine Zeitung)

 

Dirk Schümer, foto Emanuel Frynta

XANTYPA 01/17 - výběr z článků

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek je osobností, která autorským herectvím oslovuje širokou veřejnost. S humorem i nadsázkou hovoří o závažných věcech života. Mnozí ho adorují, jiní podezřívají z populismu, ale málokdo ho doopravdy zná. Všem běžným nálepkám se totiž vzpěčuje. Je zároveň hloubavý i vtipný, hravý i filozofující, vážně nevážný, upřímně osobitý. Rád prověřuje nové podněty, neohlíží se do minulosti, budoucnost ho nechává v klidu. Plně žije okamžikem přítomnosti. A tak jsem se svého kamaráda rozhodla vyzpovídat.

Ivan M. Havel

Ivan M. Havel

Jen pár dní po rozloučení s dramatikem a exprezidentem Václavem Havlem vznikl o Silvestru roku 2011 nápad na knižní rozhovor s jeho mladším sourozencem, vědcem Ivanem M. Havlem. Jako shrnutí lidské i profesní zkušenosti a výpověď o podivuhodném životě muže vlastní kariéry, a přece tak trochu zastiňovaného bratrem, který se stal ikonou české i světové kultury a politiky. Kniha vznikala pět let, nese název PRÁVĚ PROTO, ŽE JSEM BRATR, odkazující k jinému vidění Václava Havla, než skýtá pohled zvenčí, a na přelomu roku ji vydává Knihovna Václava Havla. Vybavenou množstvím fotografií, které tvoří její druhý, vizuální plán. Z jejích sedmi kapitol vybral autor několik úryvků.

Jiří Strach

Jiří Strach

Jiří Strach (43) má pověst vstřícného režiséra, s nímž sebenáladovější herci točí rádi. Známe se řadu let a o jeho práci jsme spolu hovořili už mockrát. Kdysi ho překvapila má detailní znalost klasické detektivky VYVRAŽDĚNÍ RODINY GREENŮ, kterou adaptoval pro Českou televizi. Náš rozhovor pro Xantypu vznikl u příležitosti premiéry jeho pohádky ANDĚL PÁNĚ 2, která vstoupila do kin začátkem prosince a dočkala se nadšených ohlasů od kritiků i enormního diváckého zájmu. Naše dvouhodinové povídání se brzy stočilo k polemice o otázkách víry…

Dobrý den, pane Disney

Dobrý den, pane Disney

S úctou a zdvořilým pozdravem vstupuje každé ráno sběratel Radek Čižmař (53) do království, jemuž vládne již třetí rok – do Muzea hraček v centru Ostravy. Není divu, že při tom oslovuje velkého mága Walta Disneye: celá třetina plochy kouzelného dětského světa je totiž přeplněna tisíci figurkami, obrázky, knížkami, filmy, známkami, fotografiemi, plakáty, letáky, časopisy, reklamními předměty, zkrátka vším, co nějak souvisí s pohádkovým světem, který byl stvořen díky talentu, kreativitě a vůli nejvýznamnějšího světového tvůrce animovaných filmů – režiséra, scenáristy, dabéra, podnikatele a filantropa, jehož nedožité sto patnácté narozeniny oslavil v prosinci celý kulturní svět (a současně si připomněl – rovněž v prosinci – půlstoleté výročí jeho úmrtí).

Miloslav Stingl

Miloslav Stingl

Svatý Václav má v Praze pomník z bronzu, a dokonce jezdecký, Antonín Dvořák má své muzeum a doyen našich cestovatelů Miloslav Stingl dostal pomník z papíru: knihu. Vyšla před Vánocemi, jmenuje se jednoduše MILOSLAV STINGL – BIOGRAFIE CESTOVATELSKÉ LEGENDY, sepsal ji Adam Chroust, podílel se na ní i Stinglův tajemník Štěpán Rusňák a její přirovnání k pomníku – odvážím si tvrdit – nekulhá. Kniha je to opravdu reprezentativní, doplněná navíc mapami, dévédéčkem a cédéčkem. Povídal jsem si o ní nejen s panem doktorem, jak slavnému cestovateli říkají přátelé, ale i s tvůrci knihy, kteří by mohli být jeho vnuky.

Leonard Cohen

Leonard Cohen

Popkultura má zvláště v hudební oblasti přímo magickou moc. Dokáže vymazat mnohé z toho, čím dotyčná osobnost byla, a zploští ji většinou na hlavní odstín, který snáší nejvíce zlatých vajec. Podobný osud postihl i Leonarda Cohena, spojovaného zpravidla s označením písničkář. Jeho hudební kariéra v podstatné míře překryla tu literární. Nejdříve byl však téměř desetiletí básníkem, než přišly jeho písně.

Danny Smiřický v jazzovém nebi

Danny Smiřický v jazzovém nebi

„Taky já až jednou umřu, pohřběte mě s písničkou, jazzband ať jak všichni čerti hraje, až mě k hrobu ponesou.“ Tyto verše napsal před více než padesáti lety Josef Škvorecký, když překládal spolu se svým přítelem Lubomírem Dorůžkou text jednoho z nejznámějších blues, písně ST. JAMES INFIRMARY. A podobně vypadalo rozloučení s jedním z největších českých spisovatelů, jež se uskutečnilo 11. ledna 2012. Jen místo špitálu svatého Jakuba se konalo v kostele Nejsvětějšího Salvátora. A nelze pochybovat o tom, že saxofonová improvizace Jiřího Stivína by se panu Škvoreckému velice líbila.

Louis Armstrong

Louis Armstrong

Dne 27. ledna 1917 zahajuje legendární kapela Original Dixieland Jass Band své angažmá v Reinsenweber's Restaurante v New Yorku a 26. února téhož roku vznikají v newyorském studiu Victor první gramofonové nahrávky jazzové hudby. Jde o snímky LIVERY STABLE BLUES a DIXIE JASS BAND ONE STEP. Od těchto událostí záhy uplyne sto let! A protože, jak se praví ve známé reklamě, nic není nemožné, požádal jsem o rozhovor. Na to, jak to vypadalo v šeru dávných věků v jazzové muzice, jsem se zeptal podle mnohých nejvýraznější postavy jazzové hudby 20. století, Louise Armstronga (1901–1971). Takto by rozhovor mohl vypadat.

Klára Formanová

Klára Formanová

Když se Klára Stránská před čtvrtstoletím provdala za Petra Formana, spojily se dvě mimořádné rodiny. Na jejího tatínka Jiřího Stránského a tchána Miloše Formana přišla samozřejmě v rozhovoru řeč. Mimochodem, první oslavil pětaosmdesátiny loni v srpnu, druhý je bude mít letos v únoru. Ale mluvily jsme i o tom, čím se zabývá sama Klára – o scénáři hraného filmu o politické vězeňkyni Julii Hruškové, o projektu UM-MĚNÍ, který vymyslela společně se svojí kamarádkou z dětství Erikou Plickovou, i o tom, jak bychom si přáli mít zase prezidenta, za něhož bychom se nemuseli stydět.

Aktuálně - výběr z článků

Drahoš míří na Hrad

Drahoš míří na Hrad

Není „sluníčkář“, má obavy o českou demokracii, vládu s komunisty by nejmenoval, bezpečnost bez NATO si neumí představit

Skororevoluce v Bělorusku

Skororevoluce v Bělorusku

Bělorusko v poslední době zažívá řadu otřesů, které vyhání lidi demonstrovat v předvečer uctění nejvýznamnějšího svátku, který je tradičně cílem největších opozičních akcí. Jedná se o 99. výročí vyhlášení samostatné Běloruské národní republiky. Dvě události dostaly do ulic masy Bělorusů doposud držené zkrátka Lukašenkovou vládou. První má zásadní historický a pietní význam, druhá je svázána s ekonomickou situací obyvatelstva. Mohou společně vyústit i do politických změn?

Zemřela zpěvačka Věra Špinarová.

Zemřela zpěvačka Věra Špinarová.

Nikdo tak nádherně nezazpíval a nezazpívá Jednoho dne se vrátíš z filmu Tenkrát na Západě jako ona.



Miloslav kardinál Vlk

Miloslav kardinál Vlk

V sobotu 18. března zemřel po těžké nemoci ve čtyřiaosmdesáti letech bývalý pražský arcibiskup Miloslav kardinál Vlk. Nedlouho před svou smrtí poskytl Xantypě rozhovor, z něhož vybíráme několik jeho myšlenek.

Lví žena

Lví žena

Jak bojovat s nepřízní osudu? Inspirovat se můžete silným příběhem dívky Evy. Filmová novinka slibuje nevšední zážitek. Norský režisér Vibeke Idsøe ve snímku LVÍ ŽENA (Løvekvinnen) zavádí diváky na chladný sever Evropy na počátku dvacátého století.

Příběh boxera Olliho, který bodoval v Cannes

Příběh boxera Olliho, který bodoval v Cannes

NEJŠŤASTNĚJŠÍ DEN V ŽIVOTĚ OLLIHO MÄKIHO, tak se jmenuje drama, které mělo světovou premiéru v květnu 2016 na filmovém festivalu v Cannes, odkud si přivezlo prestižní ocenění Un Certain Regard, což se dosud žádnému finskému snímku nepodařilo.

Danny Smiřický v jazzovém nebi

Danny Smiřický v jazzovém nebi

„Taky já až jednou umřu, pohřběte mě s písničkou, jazzband ať jak všichni čerti hraje, až mě k hrobu ponesou.“ Tyto verše napsal před více než padesáti lety Josef Škvorecký, když překládal spolu se svým přítelem Lubomírem Dorůžkou text jednoho z nejznámějších blues, písně ST. JAMES INFIRMARY. A podobně vypadalo rozloučení s jedním z největších českých spisovatelů, jež se uskutečnilo 11. ledna 2012. Jen místo špitálu svatého Jakuba se konalo v kostele Nejsvětějšího Salvátora. A nelze pochybovat o tom, že saxofonová improvizace Jiřího Stivína by se panu Škvoreckému velice líbila.

Paterson

Paterson

Komorní poetické drama PATERSON klasika nezávislého filmu režiséra Jima Jarmusche, rodáka z Ohia s českými předky, bylo poprvé představeno na letošním ročníku festivalu v Cannes a do našich kin vstoupí 5. ledna, jen několik dní po své americké premiéře.

Ozzy

Ozzy

Dobrá zpráva! Do kina můžete jít na nový animovaný film OZZY s podtitulem RYCHLE A CHLUPATĚ. Podobnost podtitulu s názvem akčního thrilleru RYCHLE A ZBĚSILE není čistě náhodná! Na Ozzyho také čeká napínavé dobrodružství.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 01/17

XANTYPA XANTYPA 01/17

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 06/17

XANTYPA XANTYPA 06/17

Obsah vydání

Inzerce
předplatné_baner