Vydařené smeče Petra Vágnera

Hotel Josef, rekonstrukce kostela svaté Anny, hotelu Maximilian či domu U Tří čápů v Praze, Kongresové centrum Zlín i budova tamější Univerzity Tomáše Bati. To je jen několik pozoruhodných realizací Petra Vágnera, který se před lety stal blízkým spolupracovníkem architektky Evy Jiřičné. V rozhovoru mimo jiné prozradil, proč ho baví práce na hotelech, čím ho fascinuje sklo nebo co obdivuje na Reinholdu Messnerovi.

 

 vagnerjpg.jpg

 

Když projíždíte Prahou, co vám nejvíc vadí?

Každé ráno vozím cestou do práce děti do školy, a není dne, kdy bychom jí projeli bez uvíznutí.

A co tu máte naopak rád?

Denně jezdím kolem Tančícího domu. Slyšel jsem na něj nejrůznější názory, ale za sebe jsem rád, že ho v Praze máme. Podobně odvážných staveb by tady mělo stát víc, a věřím, že jich časem přibude. Situace v architektuře se zlepšuje, znám spoustu nadaných architektů. Škoda, že už dávno nestojí Národní knihovna Jana Kaplického. Jedna jeho nadčasová realizace by naší Praze určitě neublížila, ba právě naopak.

Jsme ve vztahu k architektuře pořád ještě konzervativní?

To si nemyslím. Problém vidím jinde. Praha má jedinečné historické panorama s Pražským hradem a Starým Městem a v centru zbývá jen málo volných parcel. Je tedy logické, že se tu obtížně prosazuje cokoliv nového.

 

img_0042jpg2.jpg
S Evou Jiřičnou

 

 

Je to i případ vašeho projektu na konci ulice Revoluční, kde by měl stát nový dům navržený vámi a architektkou Evou Jiřičnou?

Nová moderní budova by měla být důstojným zakončením Revoluční ulice. Kdysi tu stály Eliščiny lázně, krásná neogotická budova s navazujícím řetězovým mostem císaře Františka Josefa I. Ve 40. letech minulého století však musela ustoupit stavbě nového, stabilnějšího a pro dopravu širšího mostu. Tím vznikla nepěkná proluka s odhaleným štítem, dnes se na něj lepí reklamy. Jde o významnou lokalitu, chceme ji vhodně doplnit budovou, která by nebyla sama o sobě arogantní.

Kdy se má začít stavět?

Teď jsme v procesu získávání všech potřebných povolení a projednávání demolice stávajícího objektu.

Není škoda, že by měl tenhle historický dům navždycky zmizet?

Vždy se snažíme bourání vyhnout, tenhle dům už ale rozhodně není v dobré kondici. Během let prošel několika rekonstrukcemi, v 70. letech tou nejzásadnější – celý jeho vnitřek byl vybourán a nahrazen. Při stavbě nového mostu se kvůli nájezdu musela navíc zvednout úroveň silnice a tím se přízemí budovy dostalo metr pod úroveň stávajícího chodníku. V našem návrhu počítáme i s rekonstrukcí barokního objektu v ulici Lannova a s jeho využitím pro kulturní účely. Průchod za něj povede přízemím naší budovy přímo na piazzetu, kde bude možné pořádat různé kulturní akce. Nejde tedy jen o stavbu jedné budovy, ale o řešení celého ukončení Revoluční ulice a o jeho zpřístupnění veřejnosti.

 

kongresove-centrum-zlin_foto_filip_Slapaljpg.jpg
Kongresové centrum Zlín

 

 

Portfolio vaší architektonické kanceláře je široké – navrhujete a přestavujete domy a byty, rekonstruujete hotely a kavárny. Vaším poznávacím znamením se staly ocel a sklo…

Sklo a ocel mám rád, nejsem ale natolik vyhraněný jako Eva Jiřičná, která kromě toho, že si je oblíbila, dokonce tvrdí, že ji tyhle materiály poslouchají, na rozdíl od dřeva, které si dělá, co chce. Se dřevem, kamenem a dalšími materiály v našich projektech samozřejmě také pracujeme.

Co odpovíte kritikům na to, že když v minimalistických interiérech převládá kov a sklo, může to působit chladně až sterilně?

Ani já nemám rád klinickou čistotu. V takovém prostředí se přece nikdo nemůže cítit dobře. Když jsem začal pracovat u Evy, fascinovaly mě fotky jejích realizací ve stylu kov a sklo. A to jsem ještě netušil, jak to na mě bude působit ve skutečnosti. Poprvé mě vzala na prohlídku jednoho jejího dokončeného bytu, který jsem do té doby znal jen z fotek. Ty na mě působily přísně a čistě. Ale když jsem do toho bytu tenkrát vstoupil, oslovil mě způsob, jak to celé fungovalo, do jaké míry korespondoval interiér s jednotlivými detaily, nábytkem, barvami, světlem. Okamžitě mi to prostředí bylo blízké a myslím si, že právě díky tomu jsem s Evou od začátku pracovně určitým způsobem i srostl. Fotky interiérů mohou sice někdy působit poněkud sterilně, ale když pak do zabydleného interiéru vstoupíte, je to jinak. Třeba jako u nás doma, kde máme více prvků ze skla. Naši známí se divili, co je to za nápad, když máme malé děti. Říkali, že skla budou pořád opatlaná.

 

u-tri-capu_wallpapercityguide_noshejpg.jpg
U Tří čápů

 

 

A nebyla?

Vůbec ne. Děti brzy pochopily, že sklo trochu studí, a přestaly na něj sahat. Bylo krásné každé ráno sledovat malé nožičky našich holčiček, jak scházejí po skleněných schodech k nám do ložnice. Sklo je skvělý materiál, který si můžeme nádherně užít. To máte jako se skleněnými zastávkami. Člověk by čekal, že budou často rozbité. A přitom to tak vůbec není. Myslím si, že křehké věci – jako sklo – vyvolávají v lidech zvláštní respekt.

Ve vašich projektech se často objevují syté barvy, především červená a žlutá. Nakolik je pro vás důležitá barevnost?

Barvy spolu se světlem dokážou v interiéru divy a jsou pro nás nepostradatelné. Máme následující koncept: vytváříme funkční, ale přitom čistou a jemnou skořápku. Tu následně oživíme barevnými akcenty, které se dají tónovat a měnit. Barvy u nás tudíž najdete na nábytku, dveřích, polštářcích a dalších doplňcích.

Jaké zakázky vás nejvíc osloví?

Když můžu navrhnout dům včetně celého interiéru. Jako letitý volejbalista bych to přirovnal k vydařené nahrávce na smeč, i tady plynule propojujete jedno s druhým. U budovy už počítáme s tím, jak bude vyřešen celý interiér. Obvykle navrhujeme každý kus nábytku, až na židle, které jsou samostatnou disciplínou.

Navrhl jste i celou kolekci stolů, které mají velmi poetické názvy: Sluneční, Měsíční nebo Vinný. Odkud přišel tenhle nápad?

Na začátku jsem navrhl koncept rodinného bydlení na horách. Při něm jsem se nechal inspirovat ledem, sluncem, sněhovými vločkami a jejich prolnutím do interiéru. Tak vznikl barový pult s pískovaným sklem, jehož struktura připomíná ledový povrch. Ve stejném duchu jsme vymysleli saunu, která vypadá jako obrovská prosvícená kostka ledu. Součástí interiéru byla i stropní svítidla s motivem sněhové vločky a pod nimi vznikly právě ty stoly: jeden jídelní a jeden konferenční, které jsem pak rozpracoval do samostatné kolekce. Jde o kulaté jídelní stoly v různých barvách, z nichž žlutý jsme pojmenovali Sluneční, stůl se skleněnou deskou Měsíční, protože sklo dokáže krásně vést světlo, které je obvykle zavěšené nad ním, a hrana skla pak svítí jako měsíc. K tomu se přidal kulatý konferenční stůl se sklem ve dvou výškových úrovních. A jako poslední jsem ke kolekci vymyslel vinný stůl, který je zvláštní svým kruhovým otvorem, kam se odkládá láhev, aby se nepřevrhla. Pro všechny stoly je charakteristická podnož z ručně leštěné nerezové oceli s perfektně řemeslně provedenými detaily.

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 28. 12. 2016

 

 audio-160jpgjpg1.jpg

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

Lucie Pantazopoulou Drahoňovská, foto Jana Pertáková, AI - DESIGN a archiv P. Vágnera

XANTYPA 01/17 - výběr z článků

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek je osobností, která autorským herectvím oslovuje širokou veřejnost. S humorem i nadsázkou hovoří o závažných věcech života. Mnozí ho adorují, jiní podezřívají z populismu, ale málokdo ho doopravdy zná. Všem běžným nálepkám se totiž vzpěčuje. Je zároveň hloubavý i vtipný, hravý i filozofující, vážně nevážný, upřímně osobitý. Rád prověřuje nové podněty, neohlíží se do minulosti, budoucnost ho nechává v klidu. Plně žije okamžikem přítomnosti. A tak jsem se svého kamaráda rozhodla vyzpovídat.

Ivan M. Havel

Ivan M. Havel

Jen pár dní po rozloučení s dramatikem a exprezidentem Václavem Havlem vznikl o Silvestru roku 2011 nápad na knižní rozhovor s jeho mladším sourozencem, vědcem Ivanem M. Havlem. Jako shrnutí lidské i profesní zkušenosti a výpověď o podivuhodném životě muže vlastní kariéry, a přece tak trochu zastiňovaného bratrem, který se stal ikonou české i světové kultury a politiky. Kniha vznikala pět let, nese název PRÁVĚ PROTO, ŽE JSEM BRATR, odkazující k jinému vidění Václava Havla, než skýtá pohled zvenčí, a na přelomu roku ji vydává Knihovna Václava Havla. Vybavenou množstvím fotografií, které tvoří její druhý, vizuální plán. Z jejích sedmi kapitol vybral autor několik úryvků.

Jiří Strach

Jiří Strach

Jiří Strach (43) má pověst vstřícného režiséra, s nímž sebenáladovější herci točí rádi. Známe se řadu let a o jeho práci jsme spolu hovořili už mockrát. Kdysi ho překvapila má detailní znalost klasické detektivky VYVRAŽDĚNÍ RODINY GREENŮ, kterou adaptoval pro Českou televizi. Náš rozhovor pro Xantypu vznikl u příležitosti premiéry jeho pohádky ANDĚL PÁNĚ 2, která vstoupila do kin začátkem prosince a dočkala se nadšených ohlasů od kritiků i enormního diváckého zájmu. Naše dvouhodinové povídání se brzy stočilo k polemice o otázkách víry…

Dobrý den, pane Disney

Dobrý den, pane Disney

S úctou a zdvořilým pozdravem vstupuje každé ráno sběratel Radek Čižmař (53) do království, jemuž vládne již třetí rok – do Muzea hraček v centru Ostravy. Není divu, že při tom oslovuje velkého mága Walta Disneye: celá třetina plochy kouzelného dětského světa je totiž přeplněna tisíci figurkami, obrázky, knížkami, filmy, známkami, fotografiemi, plakáty, letáky, časopisy, reklamními předměty, zkrátka vším, co nějak souvisí s pohádkovým světem, který byl stvořen díky talentu, kreativitě a vůli nejvýznamnějšího světového tvůrce animovaných filmů – režiséra, scenáristy, dabéra, podnikatele a filantropa, jehož nedožité sto patnácté narozeniny oslavil v prosinci celý kulturní svět (a současně si připomněl – rovněž v prosinci – půlstoleté výročí jeho úmrtí).

Miloslav Stingl

Miloslav Stingl

Svatý Václav má v Praze pomník z bronzu, a dokonce jezdecký, Antonín Dvořák má své muzeum a doyen našich cestovatelů Miloslav Stingl dostal pomník z papíru: knihu. Vyšla před Vánocemi, jmenuje se jednoduše MILOSLAV STINGL – BIOGRAFIE CESTOVATELSKÉ LEGENDY, sepsal ji Adam Chroust, podílel se na ní i Stinglův tajemník Štěpán Rusňák a její přirovnání k pomníku – odvážím si tvrdit – nekulhá. Kniha je to opravdu reprezentativní, doplněná navíc mapami, dévédéčkem a cédéčkem. Povídal jsem si o ní nejen s panem doktorem, jak slavnému cestovateli říkají přátelé, ale i s tvůrci knihy, kteří by mohli být jeho vnuky.

Leonard Cohen

Leonard Cohen

Popkultura má zvláště v hudební oblasti přímo magickou moc. Dokáže vymazat mnohé z toho, čím dotyčná osobnost byla, a zploští ji většinou na hlavní odstín, který snáší nejvíce zlatých vajec. Podobný osud postihl i Leonarda Cohena, spojovaného zpravidla s označením písničkář. Jeho hudební kariéra v podstatné míře překryla tu literární. Nejdříve byl však téměř desetiletí básníkem, než přišly jeho písně.

K úmrtí Josefa Škovoreckého

K úmrtí Josefa Škovoreckého

Velký starý muž exilu, nakladatel Josef Škvorecký, neúnavně podporující český poválečný protikomunistický odboj, významný spisovatel, zemřel ve věku 87 let.

Danny Smiřický v jazzovém nebi

Danny Smiřický v jazzovém nebi

„Taky já až jednou umřu, pohřběte mě s písničkou, jazzband ať jak všichni čerti hraje, až mě k hrobu ponesou.“ Tyto verše napsal před více než padesáti lety Josef Škvorecký, když překládal spolu se svým přítelem Lubomírem Dorůžkou text jednoho z nejznámějších blues, písně ST. JAMES INFIRMARY. A podobně vypadalo rozloučení s jedním z největších českých spisovatelů, jež se uskutečnilo 11. ledna 2012. Jen místo špitálu svatého Jakuba se konalo v kostele Nejsvětějšího Salvátora. A nelze pochybovat o tom, že saxofonová improvizace Jiřího Stivína by se panu Škvoreckému velice líbila.

Louis Armstrong

Louis Armstrong

Dne 27. ledna 1917 zahajuje legendární kapela Original Dixieland Jass Band své angažmá v Reinsenweber's Restaurante v New Yorku a 26. února téhož roku vznikají v newyorském studiu Victor první gramofonové nahrávky jazzové hudby. Jde o snímky LIVERY STABLE BLUES a DIXIE JASS BAND ONE STEP. Od těchto událostí záhy uplyne sto let! A protože, jak se praví ve známé reklamě, nic není nemožné, požádal jsem o rozhovor. Na to, jak to vypadalo v šeru dávných věků v jazzové muzice, jsem se zeptal podle mnohých nejvýraznější postavy jazzové hudby 20. století, Louise Armstronga (1901–1971). Takto by rozhovor mohl vypadat.

Osobnosti - výběr z článků

Joan Baezová

Joan Baezová

Své pětasedmdesátiny v lednu 2016 oslavila Joan Baezová velkolepě. Na pódium v newyorském Beacon Theatre postupně pozvala Paula Simona, Davida Crosbyho, Emmylou Harrisovou, Judy Collinsovou a další zpěváky a hudebníky včetně svého syna Gabriela, hrajícího na perkuse. Byla to oslava folku v podání jeho slavných ikon i nastupujících umělců a pochopitelně hold spoluúčinkujících i přítomného publika jedné z jeho nejvýznamnějších osobností.

Josef Somr

Josef Somr

Pro herectví Josefa Somra se nejvíce hodí přívlastek skromné. Je stejně skromné, jako je on sám. Když jsem ho před více než dvaceti lety oslovila s prosbou, že bych ráda natočila jeho portrét do cyklu GEN, skromně mne odmítl slovy: „Alenko, já si takový film nezasloužím, já se do něj nehodím. A dokud budu soudný, chci, aby se točilo jen se mnou, ne o mně. Až jednou soudný nebudu, ty mi slíbíš, že to nenatočíš…“ Nic jsem tehdy naštěstí neslíbila. A pan Somr je ve svých úctyhodných třiaosmdesáti letech víc než soudný. Tak jsme se konečně domluvili.

Sólo pro Ivana Klánského na Dvořákově Praze

Sólo pro Ivana Klánského na Dvořákově Praze

Cestovatel, fanoušek matematiky a motosportu, vášnivý hráč šachu, ale především jedinečný klavírní virtuos Ivan Klánský příští rok v květnu oslaví 70. narozeniny. S obdivem pročítáme veškeré umělecké zásluhy jedné z našich nejvýraznějších osobností hudební scény: mezinárodní úspěchy, na pět tisíc odehraných koncertů po celém světě, prestižní ocenění i pedagogické zásluhy. Letos 18. září mu bude patřit sólový koncert na festivalu DVOŘÁKOVA PRAHA, na němž odehraje díla svých oblíbenců Ludwiga van Beethovena a Fryderyka Chopina.

Čestmír Suška

Čestmír Suška

Zatímco někteří umělci si vystačí se štětcem, majzlíkem nebo dlátem, Čestmír Suška sahá po brýlích a plazmovém hořáku. Během řemeslné práce oživuje vysloužilé nádrže na pivo, letecký benzin či kapalný plyn a mění je v gigantické síťované koule, létající květiny či háčkované rozhledny.

Ivana Buttry

Ivana Buttry

Při setkání se zahradní architektkou jsem nejdřív byla zvědavá, jak přišla ke svému zvláštnímu příjmení. Vím, že ho nemá po manželovi, pochází totiž z umělecké rodiny Svatošových. Tatínek Ivan je známý malíř, jeden ze dvou bratrů je filmař. Příjmení, lásku ke své profesi i land artu mi vysvětlila v následujícím rozhovoru.

Astrid Lindgrenová

Astrid Lindgrenová

Švédská spisovatelka Astrid Lindgrenová se už za svého života stala legendou. S jejími knížkami vyrostlo několik generací dětí z celého světa. Její hlas měl ale velkou váhu i ve veřejných debatách. Protestovala například proti velkochovům, apelovala na to, aby lidé nezapomínali, že zvířata jsou živé bytosti. Zákonu na ochranu zvířat, o který se zasadila, se na její počest začalo říkat Lex Lindgren. V letošním roce si připomínáme 110. výročí jejího narození a 15. výročí jejího úmrtí.

Zdeněk Sternberg

Zdeněk Sternberg

Posázavský pacifik mu jezdí takřka pod okny. Na jeho trať shlíží z rodového hradu Český Šternberk a občas hukot lokálky vpadá i do našeho rozhovoru. Oblíbenou výletní dráhu, která je jen o dvacet let starší než on sám, ale miluje, ostatně jeho dědeček Filip byl jejím hlavním akcionářem. Při stém výročí dokončení tratě č. 212 si dokonce zkusil, jak se na ní řídí parní lokomotiva. Prý je to docela jednoduché… Takhle ale mluví s lehkou sebeironií skoro o všem, i když mu letos v srpnu bude už devadesát čtyři let a má za sebou život plný dramatických ústrků i vzestupů. Zůstává tak věren rodovému heslu, které se vztahuje ke šternberské erbovní hvězdě: Nescit occasum – Nezná západu čili Nikdy nezapadá.

Sidse Babett Knudsen

Sidse Babett Knudsen

Je krásná, ale ne prvoplánově. Na první pohled působí velmi inteligentně a rozhodně. Francouzská média ji označila jako „la femme épatante“, úžasnou ženu. Čeští televizní diváci ji nyní znají především jako brilantní představitelku dánské premiérky v seriálu u nás uváděném pod názvem VLÁDA, který slavil mimořádné úspěchy ve více než třiceti zemích světa – od Austrálie až po Spojené státy. Jmenuje se Sidse Babett Knudsen, je Dánka, ale jako by z té brunetky vyzařovalo i cosi románského, vřelost, přívětivost, spontaneita.

Zuzana Stivínová

Zuzana Stivínová

Osmidílný seriál PUSTINA stál více méně na její postavě osudem i lidským podraznictvím zkoušené starostky malé severočeské obce. V televizním filmu MONSTRUM je manželkou nešťastného autora Stalinova pomníku na Letné. Pro vypjaté role má své dispozice: mluví s gradující vnitřní naléhavostí, bezchybně artikuluje, v jejích větách zcela chybí obvyklá slovní vata a uniformní řečová klišé. Evidentně má jasno v životě i práci, ale ne bez pochyb a schopnosti akceptovat jiný názor, jiný postoj. Je empatická, i když to tak zprvu nevypadá, a když si vedle vás stoupne na vysokých podpatcích, můžete lehce znejistět.

Keira Knightley

Keira Knightley

Již podruhé britskou herečku Keiru Knightley práce na filmu zavála do Čech, kde právě natáčela poválečné drama THE AFTERMATH (NÁSLEDKY), v němž ztělesňuje hlavní ženskou roli, manželku britského důstojníka Rachel Morganovou. Děj filmu vznikl podle stejnojmenné knihy Rhidiana Brooka a zavádí nás do Hamburku v roce 1946.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 01/17

XANTYPA XANTYPA 01/17

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 06/17

XANTYPA XANTYPA 06/17

Obsah vydání

Inzerce
předplatné_baner