Vydařené smeče Petra Vágnera

Hotel Josef, rekonstrukce kostela svaté Anny, hotelu Maximilian či domu U Tří čápů v Praze, Kongresové centrum Zlín i budova tamější Univerzity Tomáše Bati. To je jen několik pozoruhodných realizací Petra Vágnera, který se před lety stal blízkým spolupracovníkem architektky Evy Jiřičné. V rozhovoru mimo jiné prozradil, proč ho baví práce na hotelech, čím ho fascinuje sklo nebo co obdivuje na Reinholdu Messnerovi.

 

 vagnerjpg.jpg

 

Když projíždíte Prahou, co vám nejvíc vadí?

Každé ráno vozím cestou do práce děti do školy, a není dne, kdy bychom jí projeli bez uvíznutí.

A co tu máte naopak rád?

Denně jezdím kolem Tančícího domu. Slyšel jsem na něj nejrůznější názory, ale za sebe jsem rád, že ho v Praze máme. Podobně odvážných staveb by tady mělo stát víc, a věřím, že jich časem přibude. Situace v architektuře se zlepšuje, znám spoustu nadaných architektů. Škoda, že už dávno nestojí Národní knihovna Jana Kaplického. Jedna jeho nadčasová realizace by naší Praze určitě neublížila, ba právě naopak.

Jsme ve vztahu k architektuře pořád ještě konzervativní?

To si nemyslím. Problém vidím jinde. Praha má jedinečné historické panorama s Pražským hradem a Starým Městem a v centru zbývá jen málo volných parcel. Je tedy logické, že se tu obtížně prosazuje cokoliv nového.

 

img_0042jpg2.jpg
S Evou Jiřičnou

 

 

Je to i případ vašeho projektu na konci ulice Revoluční, kde by měl stát nový dům navržený vámi a architektkou Evou Jiřičnou?

Nová moderní budova by měla být důstojným zakončením Revoluční ulice. Kdysi tu stály Eliščiny lázně, krásná neogotická budova s navazujícím řetězovým mostem císaře Františka Josefa I. Ve 40. letech minulého století však musela ustoupit stavbě nového, stabilnějšího a pro dopravu širšího mostu. Tím vznikla nepěkná proluka s odhaleným štítem, dnes se na něj lepí reklamy. Jde o významnou lokalitu, chceme ji vhodně doplnit budovou, která by nebyla sama o sobě arogantní.

Kdy se má začít stavět?

Teď jsme v procesu získávání všech potřebných povolení a projednávání demolice stávajícího objektu.

Není škoda, že by měl tenhle historický dům navždycky zmizet?

Vždy se snažíme bourání vyhnout, tenhle dům už ale rozhodně není v dobré kondici. Během let prošel několika rekonstrukcemi, v 70. letech tou nejzásadnější – celý jeho vnitřek byl vybourán a nahrazen. Při stavbě nového mostu se kvůli nájezdu musela navíc zvednout úroveň silnice a tím se přízemí budovy dostalo metr pod úroveň stávajícího chodníku. V našem návrhu počítáme i s rekonstrukcí barokního objektu v ulici Lannova a s jeho využitím pro kulturní účely. Průchod za něj povede přízemím naší budovy přímo na piazzetu, kde bude možné pořádat různé kulturní akce. Nejde tedy jen o stavbu jedné budovy, ale o řešení celého ukončení Revoluční ulice a o jeho zpřístupnění veřejnosti.

 

kongresove-centrum-zlin_foto_filip_Slapaljpg.jpg
Kongresové centrum Zlín

 

 

Portfolio vaší architektonické kanceláře je široké – navrhujete a přestavujete domy a byty, rekonstruujete hotely a kavárny. Vaším poznávacím znamením se staly ocel a sklo…

Sklo a ocel mám rád, nejsem ale natolik vyhraněný jako Eva Jiřičná, která kromě toho, že si je oblíbila, dokonce tvrdí, že ji tyhle materiály poslouchají, na rozdíl od dřeva, které si dělá, co chce. Se dřevem, kamenem a dalšími materiály v našich projektech samozřejmě také pracujeme.

Co odpovíte kritikům na to, že když v minimalistických interiérech převládá kov a sklo, může to působit chladně až sterilně?

Ani já nemám rád klinickou čistotu. V takovém prostředí se přece nikdo nemůže cítit dobře. Když jsem začal pracovat u Evy, fascinovaly mě fotky jejích realizací ve stylu kov a sklo. A to jsem ještě netušil, jak to na mě bude působit ve skutečnosti. Poprvé mě vzala na prohlídku jednoho jejího dokončeného bytu, který jsem do té doby znal jen z fotek. Ty na mě působily přísně a čistě. Ale když jsem do toho bytu tenkrát vstoupil, oslovil mě způsob, jak to celé fungovalo, do jaké míry korespondoval interiér s jednotlivými detaily, nábytkem, barvami, světlem. Okamžitě mi to prostředí bylo blízké a myslím si, že právě díky tomu jsem s Evou od začátku pracovně určitým způsobem i srostl. Fotky interiérů mohou sice někdy působit poněkud sterilně, ale když pak do zabydleného interiéru vstoupíte, je to jinak. Třeba jako u nás doma, kde máme více prvků ze skla. Naši známí se divili, co je to za nápad, když máme malé děti. Říkali, že skla budou pořád opatlaná.

 

u-tri-capu_wallpapercityguide_noshejpg.jpg
U Tří čápů

 

 

A nebyla?

Vůbec ne. Děti brzy pochopily, že sklo trochu studí, a přestaly na něj sahat. Bylo krásné každé ráno sledovat malé nožičky našich holčiček, jak scházejí po skleněných schodech k nám do ložnice. Sklo je skvělý materiál, který si můžeme nádherně užít. To máte jako se skleněnými zastávkami. Člověk by čekal, že budou často rozbité. A přitom to tak vůbec není. Myslím si, že křehké věci – jako sklo – vyvolávají v lidech zvláštní respekt.

Ve vašich projektech se často objevují syté barvy, především červená a žlutá. Nakolik je pro vás důležitá barevnost?

Barvy spolu se světlem dokážou v interiéru divy a jsou pro nás nepostradatelné. Máme následující koncept: vytváříme funkční, ale přitom čistou a jemnou skořápku. Tu následně oživíme barevnými akcenty, které se dají tónovat a měnit. Barvy u nás tudíž najdete na nábytku, dveřích, polštářcích a dalších doplňcích.

Jaké zakázky vás nejvíc osloví?

Když můžu navrhnout dům včetně celého interiéru. Jako letitý volejbalista bych to přirovnal k vydařené nahrávce na smeč, i tady plynule propojujete jedno s druhým. U budovy už počítáme s tím, jak bude vyřešen celý interiér. Obvykle navrhujeme každý kus nábytku, až na židle, které jsou samostatnou disciplínou.

Navrhl jste i celou kolekci stolů, které mají velmi poetické názvy: Sluneční, Měsíční nebo Vinný. Odkud přišel tenhle nápad?

Na začátku jsem navrhl koncept rodinného bydlení na horách. Při něm jsem se nechal inspirovat ledem, sluncem, sněhovými vločkami a jejich prolnutím do interiéru. Tak vznikl barový pult s pískovaným sklem, jehož struktura připomíná ledový povrch. Ve stejném duchu jsme vymysleli saunu, která vypadá jako obrovská prosvícená kostka ledu. Součástí interiéru byla i stropní svítidla s motivem sněhové vločky a pod nimi vznikly právě ty stoly: jeden jídelní a jeden konferenční, které jsem pak rozpracoval do samostatné kolekce. Jde o kulaté jídelní stoly v různých barvách, z nichž žlutý jsme pojmenovali Sluneční, stůl se skleněnou deskou Měsíční, protože sklo dokáže krásně vést světlo, které je obvykle zavěšené nad ním, a hrana skla pak svítí jako měsíc. K tomu se přidal kulatý konferenční stůl se sklem ve dvou výškových úrovních. A jako poslední jsem ke kolekci vymyslel vinný stůl, který je zvláštní svým kruhovým otvorem, kam se odkládá láhev, aby se nepřevrhla. Pro všechny stoly je charakteristická podnož z ručně leštěné nerezové oceli s perfektně řemeslně provedenými detaily.

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 28. 12. 2016

 

 audio-160jpgjpg1.jpg

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

Lucie Pantazopoulou Drahoňovská, foto Jana Pertáková, AI - DESIGN a archiv P. Vágnera

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 01/17

XANTYPA XANTYPA 01/17

Obsah vydání

Aktuální vydání
XANTYPA 02/17

XANTYPA XANTYPA 02/17

Obsah vydání

Inzerce
predplatne2