Nobelisté ve službách smrti

Alfred Nobel zbohatl díky vývoji a výrobě výbušnin. Jeho vynálezy třikrát snížily množství střeliviny potřebné k zabití člověka. Alfred Nobel založil nadaci, která udílí ceny autorům, jež mimořádně přispěli k poznání či zušlechtění světa. Nejméně osmdesát laureátů Nobelovy ceny se však vydalo ve stopách mecenáše a vyvíjeli zbraně. V důsledku jejich úsilí poklesla hmotnost látky potřebná k zahubení člověka více než milionkrát. Ruku k dílu nepřiložili jenom nositelé Nobelovy ceny za chemii či fyziku, nejničivější bombu v lidských dějinách vyvinul akademik Andrej Sacharov, pozdější nositel Nobelovy ceny míru.

 

operation_crossroads_baker_editjpg.jpg
První americký podmořský jaderný výbuch proběhl 25. 7. 1946 na atolu Bikini v Tichém oceánu a vyvrhl k nebi sloup radioaktivní vody o průměru 500 metrů.

 

Historie výbušnin začíná vynálezem černého střelného prachu v Číně v polovině prvního tisíciletí našeho letopočtu. Pokud je střelný prach zapálen, vzplane explozivním hořením, reakce jím postupuje rychlostí 380 metrů za sekundu. Ve třináctém století se střelného prachu zmocnili Mongolové a během svých výbojů ho přinesli do Evropy, jejíž obyvatelé se ho naučili používat až o století později. Stagnace přírodních věd ve středověku a jejich váhavý rozvoj počátkem novověku způsobil, že trvalo šest set let, než evropští chemici ve 40. letech 18. století objevili střelnou bavlnu a nitroglycerin. Střelná bavlna poskytuje v krátkém čase o řád vyšší výkon než černý střelný prach. Neprodleně byla zahájena její výroba, přestože prudká detonace této novinky trhala hlavně zbraní a při skladování neustále hrozilo riziko samovolného výbuchu. Již roku 1847 explodovala továrna na střelnou bavlnu v Rakousku. 

V téže době objevil italský chemik Ascanio Sobrero nitroglycerin, čirou či nažloutlou, olejovitou, vysoce výbušnou kapalinu, jejíž detonační rychlost dosahuje 7700 metrů za sekundu, čemuž odpovídá jeho enormní trhací výkon. Přesto byl nejprve užíván jako léčivo. Teprve chemik Nikolaj Nikolajevič Zinin roku 1853 zkoumal využití nitroglycerinu jako výbušniny a navrhl ruským dělostřelcům, aby ho vyzkoušeli během krymské války.
Studijní pobyt v Zininově laboratoři absolvoval také Alfred Bernhard Nobel. Nabyté zkušenosti zúročil a po celém světě začal stavět továrny na výrobu „trhacího oleje“. Nitroglycerin je však mimořádně citlivý i na drobné otřesy, které mohou vyvolat ničivou detonaci. Vybuchly Nobelovy továrny ve Stockholmu, Hamburku, New Yorku a Sydney, explodovalo skladiště v San Francisku. Náklad nitroglycerinu se roku 1866 stal osudným i parníku u břehů Panamy. Hrozilo, že rychle rostoucí počet obětí a katastrofální škody ukončí Nobelovo „výbušné“ podnikání. V kritické situaci dostal průmyslník svůj životní nápad: nitroglycerin smíchal s hlinkou, tvořenou schránkami odumřelých rozsivek (mikroskopických řas), čímž vytvořil dynamit. Patent získal roku 1867 a již o tři roky později postavil továrnu na dynamit také u nás, severně od Prahy.

dynamite_orezjpg.jpg

Dynamit se stal nejpoužívanější trhavinou závěrečné třetiny devatenáctého století. Neměl však vhodné vlastnosti pro využití ve střelných zbraních. Zde se uplatnil jiný Nobelův vynález. Již bylo řečeno, že od poloviny 19. století mělo lidstvo k dispozici dvě látky mnohem výkonnější než černý střelný prach: nitroglycerin a nitrocelulózu. Ani jedna se sama o sobě ve střelných zbraních neosvědčila. Alfreda Nobela v roce 1875 napadlo, že je smísí. Získal bezdýmný střelný prach, který si nechal patentovat až roku 1888 pod názvem ballistit.
Přibližně ve stejné době byly různé va­rianty bezdýmného střelného prachu zavedeny do výzbroje také ve Velké Británii, Francii, Prusku a Rusku (zde se na jeho vývoji významně podílel D. I. Mendělejev, který se proslavil především periodickou soustavou prvků). Bezdýmný střelný prach dovolil zmenšit ráži a celkovou velikost zbraně při zachování původního výkonu. K dosažení stejné rychlosti střely stačila třetinová náplň střeliviny v porovnání s černým střelným prachem. Z hlavně se po výstřelu nevyvalil oblak kouře, který by bránil ve výhledu, což ocenili zejména střelci z opakovacích a automatických zbraní.

alfrednobel2_smalljpg.jpgAlfred Nobel získal přibližně sto patentů na výrobu a úpravu výbušnin. Podařilo se mu vydělat značné jmění. Průmyslová revoluce však vrcholila, objevy se valily jeden za druhým a Nobelovy vynálezy byly překonány již na přelomu 19. a 20. století. V Británii byl vynalezen kordit (jiný typ nitroglycerinového střelného prachu) a od roku 1901 byl dynamit nahrazován stabilnějším trinitrotoluenem (TNT), který je vhodný k trhacím pracím i jako náplň do šrapnelů. Dodnes je nejpoužívanější vojenskou trhavinou.
Dnes by si na Alfreda Nobela málokdo vzpomněl, kdyby si v závěti nepřál, aby jeho jmění spravovala nadace, která z úroků uloženého dědictví každý rok vyplatí odměnu pro vybrané vědce, jimž se podařil mimořádný objev ve fyzice, chemii, fyziologii nebo lékařství, stejně měl být ohodnocen přínos světové literatuře a míru. Finanční odměna měla oceněným zajistit prostředky na nezávislý výzkum a tvorbu. Tak vznikla Nobelova cena, která je v daných oborech pokládána za nejvyšší dosažitelné ocenění. Měla přispět k zušlechtění světa a rozvoji poznání, což se v mnoha případech také stalo.
Nejméně osmdesát laureátů se však vydalo ve stopách mecenáše a vyvíjeli zbraně, ať už před oceněním, nebo později, další podpořili válečné snažení svých zemí alespoň politicky, vahou svého prohlášení, jako například čtrnáct nobelistů, kteří podepsali v roce 1914 manifest AN DIE KULTURWELT, což byla obhajoba militarismu jako zachránce německé kultury. Mezi oceněnými signatáři byli kromě chemiků a fyziků také lékaři a literáti. Provolání podepsalo i dalších dvaaosmdesát vynikajících vědců, umělců a učitelů.
První světovou válku podstatněji ovlivnili vědci, kteří se přímo zapojili do zbrojního průmyslu a vývoje. Na německé straně to byl především Fritz Haber, který objevil průmyslovou syntézu amoniaku z dusíku a vodíku. Tímto vynálezem pravděpodobně o rok prodloužil boje, protože Německo si mohlo samo vyrábět dusíkaté sloučeniny potřebné pro syntézu výbušnin a nebylo odkázáno na přírodní zdroje (zejména chilský ledek), jejichž dostupnost ztěžovala britská námořní blokáda. Během války měl také rozhodující úlohu při budování německého chemického vojska a navrhl vlnový útok chlorem. Za­útočit měl zvláštní pluk Gasregiment Peterson, v němž sloužili budoucí nobelisté Otto Hahn, James Franck, Gustav Hertz a další významní vědci. Oblak smrtícího plynu byl vypuštěn 22. dubna 1915 u Ypres a zabil tři tisíce francouzských vojáků, dalších sedm tisíc jich zranil. Clara, manželka Fritze Habera, nedokázala žít s vědomím, že její muž spáchal takový zločin a 1. května 1915 se zastřelila jeho služebním revolverem.  

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 28. 12. 2016

 audiojpg10.jpg

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

Ivan Větvička, foto © The Nobel Foundation a archiv

XANTYPA 01/17 - výběr z článků

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek je osobností, která autorským herectvím oslovuje širokou veřejnost. S humorem i nadsázkou hovoří o závažných věcech života. Mnozí ho adorují, jiní podezřívají z populismu, ale málokdo ho doopravdy zná. Všem běžným nálepkám se totiž vzpěčuje. Je zároveň hloubavý i vtipný, hravý i filozofující, vážně nevážný, upřímně osobitý. Rád prověřuje nové podněty, neohlíží se do minulosti, budoucnost ho nechává v klidu. Plně žije okamžikem přítomnosti. A tak jsem se svého kamaráda rozhodla vyzpovídat.

Ivan M. Havel

Ivan M. Havel

Jen pár dní po rozloučení s dramatikem a exprezidentem Václavem Havlem vznikl o Silvestru roku 2011 nápad na knižní rozhovor s jeho mladším sourozencem, vědcem Ivanem M. Havlem. Jako shrnutí lidské i profesní zkušenosti a výpověď o podivuhodném životě muže vlastní kariéry, a přece tak trochu zastiňovaného bratrem, který se stal ikonou české i světové kultury a politiky. Kniha vznikala pět let, nese název PRÁVĚ PROTO, ŽE JSEM BRATR, odkazující k jinému vidění Václava Havla, než skýtá pohled zvenčí, a na přelomu roku ji vydává Knihovna Václava Havla. Vybavenou množstvím fotografií, které tvoří její druhý, vizuální plán. Z jejích sedmi kapitol vybral autor několik úryvků.

Jiří Strach

Jiří Strach

Jiří Strach (43) má pověst vstřícného režiséra, s nímž sebenáladovější herci točí rádi. Známe se řadu let a o jeho práci jsme spolu hovořili už mockrát. Kdysi ho překvapila má detailní znalost klasické detektivky VYVRAŽDĚNÍ RODINY GREENŮ, kterou adaptoval pro Českou televizi. Náš rozhovor pro Xantypu vznikl u příležitosti premiéry jeho pohádky ANDĚL PÁNĚ 2, která vstoupila do kin začátkem prosince a dočkala se nadšených ohlasů od kritiků i enormního diváckého zájmu. Naše dvouhodinové povídání se brzy stočilo k polemice o otázkách víry…

Dobrý den, pane Disney

Dobrý den, pane Disney

S úctou a zdvořilým pozdravem vstupuje každé ráno sběratel Radek Čižmař (53) do království, jemuž vládne již třetí rok – do Muzea hraček v centru Ostravy. Není divu, že při tom oslovuje velkého mága Walta Disneye: celá třetina plochy kouzelného dětského světa je totiž přeplněna tisíci figurkami, obrázky, knížkami, filmy, známkami, fotografiemi, plakáty, letáky, časopisy, reklamními předměty, zkrátka vším, co nějak souvisí s pohádkovým světem, který byl stvořen díky talentu, kreativitě a vůli nejvýznamnějšího světového tvůrce animovaných filmů – režiséra, scenáristy, dabéra, podnikatele a filantropa, jehož nedožité sto patnácté narozeniny oslavil v prosinci celý kulturní svět (a současně si připomněl – rovněž v prosinci – půlstoleté výročí jeho úmrtí).

Miloslav Stingl

Miloslav Stingl

Svatý Václav má v Praze pomník z bronzu, a dokonce jezdecký, Antonín Dvořák má své muzeum a doyen našich cestovatelů Miloslav Stingl dostal pomník z papíru: knihu. Vyšla před Vánocemi, jmenuje se jednoduše MILOSLAV STINGL – BIOGRAFIE CESTOVATELSKÉ LEGENDY, sepsal ji Adam Chroust, podílel se na ní i Stinglův tajemník Štěpán Rusňák a její přirovnání k pomníku – odvážím si tvrdit – nekulhá. Kniha je to opravdu reprezentativní, doplněná navíc mapami, dévédéčkem a cédéčkem. Povídal jsem si o ní nejen s panem doktorem, jak slavnému cestovateli říkají přátelé, ale i s tvůrci knihy, kteří by mohli být jeho vnuky.

Leonard Cohen

Leonard Cohen

Popkultura má zvláště v hudební oblasti přímo magickou moc. Dokáže vymazat mnohé z toho, čím dotyčná osobnost byla, a zploští ji většinou na hlavní odstín, který snáší nejvíce zlatých vajec. Podobný osud postihl i Leonarda Cohena, spojovaného zpravidla s označením písničkář. Jeho hudební kariéra v podstatné míře překryla tu literární. Nejdříve byl však téměř desetiletí básníkem, než přišly jeho písně.

K úmrtí Josefa Škovoreckého

K úmrtí Josefa Škovoreckého

Velký starý muž exilu, nakladatel Josef Škvorecký, neúnavně podporující český poválečný protikomunistický odboj, významný spisovatel, zemřel ve věku 87 let.

Danny Smiřický v jazzovém nebi

Danny Smiřický v jazzovém nebi

„Taky já až jednou umřu, pohřběte mě s písničkou, jazzband ať jak všichni čerti hraje, až mě k hrobu ponesou.“ Tyto verše napsal před více než padesáti lety Josef Škvorecký, když překládal spolu se svým přítelem Lubomírem Dorůžkou text jednoho z nejznámějších blues, písně ST. JAMES INFIRMARY. A podobně vypadalo rozloučení s jedním z největších českých spisovatelů, jež se uskutečnilo 11. ledna 2012. Jen místo špitálu svatého Jakuba se konalo v kostele Nejsvětějšího Salvátora. A nelze pochybovat o tom, že saxofonová improvizace Jiřího Stivína by se panu Škvoreckému velice líbila.

Louis Armstrong

Louis Armstrong

Dne 27. ledna 1917 zahajuje legendární kapela Original Dixieland Jass Band své angažmá v Reinsenweber's Restaurante v New Yorku a 26. února téhož roku vznikají v newyorském studiu Victor první gramofonové nahrávky jazzové hudby. Jde o snímky LIVERY STABLE BLUES a DIXIE JASS BAND ONE STEP. Od těchto událostí záhy uplyne sto let! A protože, jak se praví ve známé reklamě, nic není nemožné, požádal jsem o rozhovor. Na to, jak to vypadalo v šeru dávných věků v jazzové muzice, jsem se zeptal podle mnohých nejvýraznější postavy jazzové hudby 20. století, Louise Armstronga (1901–1971). Takto by rozhovor mohl vypadat.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 01/17

XANTYPA XANTYPA 01/17

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 05/17

XANTYPA XANTYPA 05/17

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne2