Klára Formanová

Táta mi strašně chyběl

Když se Klára Stránská před čtvrtstoletím provdala za Petra Formana, spojily se dvě mimořádné rodiny. Na jejího tatínka Jiřího Stránského a tchána Miloše Formana přišla samozřejmě v rozhovoru řeč. Mimochodem, první oslavil pětaosmdesátiny loni v srpnu, druhý je bude mít letos v únoru. Ale mluvily jsme i o tom, čím se zabývá sama Klára – o scénáři hraného filmu o politické vězeňkyni Julii Hruškové, o projektu UM-MĚNÍ, který vymyslela společně se svojí kamarádkou z dětství Erikou Plickovou, i o tom, jak bychom si přáli mít zase prezidenta, za něhož bychom se nemuseli stydět.

 

 klara-formanova-02jpg.jpg

 

Váš tatínek má doma nad stolem zarámovanou slohovou práci vaší dcery Toničky. „Uměla člověka hezky potěšit, pořádně se o něj postarat v nouzi, když to potřeboval. Byla jak hřející deka, která hřeje jak venku, tak vevnitř,“ napsala v ní o své babičce Jitce Stránské. Dojalo mě to, a jak jsem vás poznala, tak i vy jste taková hřející deka, a rodina je pro vás nesmírně důležitá. Jako malou vás od tatínka, na němž jste velmi lpěla, komunisti na dva a půl roku násilně odtrhli. Byla jste u toho, když ho přišli zatknout?

Vrylo se mi to do paměti se všemi detaily. Bylo mi osm a půl, seděli jsme u jídelního stolu v obýváku, táta se mnou dělal úkol, pak někdo zazvonil a on řekl: „To už zvládneš sama, už ti to jde,“ a šel otevřít. Tam stáli chlapi v kabátech, a že udělají domovní prohlídku. Maminka mě odvedla do kuchyně za babičkou, tam jsem seděla, pak pro mě přišla, abych se s tátou rozloučila. Říkal mi, že přijde brzy, ale vrátil se až za dva a půl roku.

banner_clanek

Bráška byl u toho zatčení taky?

Ten byl na tréninku, takže se s ním ani neměl možnost rozloučit. Doma zůstaly tři generace žen a on se ve dvanácti musel stát mužskou hlavou rodiny.

 

kotelni-jamy-1966-klara-jeden-rokjpg.jpg
Roční Klára se svým tatínkem Jiřím Stránským v Krkonoších, 1966

 

 

Tatínek pro vás ve vězení psal pohádky a posílal je v dopisech, aby se vám tolik ne­stýskalo. Po letech vyšly knižně pod názvy POVÍDAČKY PRO KLÁRKU a POVÍDAČKY PRO MOJE SLUNCE. To je jediné pozitivum těch kriminálů, „díky“ nim vznikly tyhle krásné pohádky, stejně jako v případě Ivana Martina Jirouse, který zase posílal z vězení svým malým holčičkám nádherné básničky…

Bráchovi zase psal skautský příběh, pak z něj vznikla knížka PERLORODKY. Břéťa Rychlík natáčel o tátovi jako skautovi dokument a mě a bráchu si k tomu přizval. Měla jsem přinést ty dopisy z vězení a chtěl, abych z nich něco přečetla. Myslela jsem si, že už to mám ve svých jednapadesáti letech zpracované, tak jsem souhlasila a jeden vytáhla. A byl to dopis, který mi napsal k narozeninám. Nemohla jsem ho dočíst, jak jsem bulela. A buleli jsme všichni. Brácha, Břéťa i kameraman. Prostě to tam pořád je. Táta mi strašně chyběl. Já jsem měla výsostné postavení – nejmladší, navíc holčička, ráda jsem si k němu vlezla, povídali jsme si, mazlila jsem se s ním. A najednou tu nebyl. Když ho zavřeli, vytvořila jsem si svůj svět, měla jsem takovou imaginární postavu, Fáfu, s tou jsem si povídala, dokonce jsem jí i prostírala, doma si ze mě kvůli tomu někdy dělali srandu. To jsem pak vždycky utekla na záchod a tam jsem se třeba na dvě hodiny zavřela a smutněla si. Ale měla jsem na tátu i vztek. Třeba když jsem nemohla ke kamarádce, protože její rodiče si to najednou nepřáli.

Váš tatínek byl členem slavné vodní pětky, 5. oddílu vodních skautů, kam s ním chodili například František Nepil nebo Radim Palouš. Dočetla jsem se, že mezi vašimi předky byl i A. B. Svojsík, zakladatel českého skautingu. Vy jste s bratrem také chodili do skautu?

Ano, Svojsík byl bratranec mého dědečka. Brácha ještě stačil vstoupit v osmašedesátém do oficiálního obnoveného skautu, taky k vodním skautům, ale komunisti je v sedmdesátém zase zrušili, tak se skautské oddíly musely přejmenovat na turistické, a do něj jsem šla já. V sedmi letech, ještě než tátu zavřeli, jsem byla na prvním táboře.

Bavilo vás to?

Bavilo. A i pro mámu to bylo dobré, že jsme jezdili na měsíc na tábor. A druhý tábor nám udělali Podzimkovi, kteří mámě pomáhali, stejně jako její maminka nebo tátovi rodiče. To bylo štěstí, že jsme měli kolem sebe hodně lidí, kteří pomáhali. Maminka byla moc statečná žena, ale to si člověk uvědomí, až když má sám děti a začne se bát.

Váš tatínek se od šedesátých let pohyboval ve filmařském prostředí, začínal u Martina Friče, který ho pro film objevil. Tehdy se seznámil i s Milošem Formanem. Jak později tatínek reagoval, když jste mu řekla, že chodíte s jeho synem Petrem?

My jsme se s Petrem párkrát viděli už jako malé děti. Můj táta Petra a Matěje nebo snad i jejich maminku Věru Křesadlovou doučoval angličtinu. K tomu se váže vtipná historka. Když Miloš jednou přijel odněkud z ciziny, přivezl za to mému bráchovi angličáky a mně obrovského Kačera Donalda. Po letech jsme si z toho dělali s Petrem srandu, protože mi říkal: „Já si to moc dobře pamatuju, doma byly krabice s angličákama a my jsme na ně s bráchou nesměli šáhnout, táta říkal, že to není pro nás.“ Toho Kačera Donalda jsem měla strašně dlouho, byla to vzácnost. Tady grotesky s ním nedávali, ale pár jsem jich viděla u Suchých (rodina Jiřího Suchého, kteří bydleli poblíž Stránských – pozn. red.), oni dělávali doma promítání. Já jsem s Kubou Suchým chodila do školy, hodně jsme se kamarádili.

 

petr-a-klarajpg.jpg
Klára se svým mužem Petrem Formanem, 1992

 

 

Kdy jste se do sebe s Petrem zamilovali?

Končila jsem FAMU, to byl rok 1988. A měli jsme povinné služby na natáčení absolventských filmů našich kolegů – byl za to zápočet. Já měla službu na filmu Zdeňka Tyce VOJTĚCH, ŘEČENÝ SIROTEK, v němž Petr hrál. Tam to začalo. Naši mi do toho nemluvili, ale myslím si, že máma tomu vztahu ze začátku moc nevěřila. Pak Petra poznala a měli se moc rádi.

Chodili jste spolu dlouho?

Tři roky. Teď budeme mít stříbrnou svatbu. Už jsme spolu 28 let a máme spolu tři holky – Josefínku, Emilku a Toničku.

Váš muž Petr i jeho dvojče Matěj jsou nezapomenutelní v trilogii o Homolkových…

Holky ty filmy milujou. Dřív se dohadovaly, který je Petr a který Matěj, ale už to viděly tolikrát, že je rozeznají bezpečně. Navíc, my s Matějem bydlíme spolu v jednom domě, holky s ním žijou celý svůj život, tak ho mají stejně jako svého tátu „ve voku“. Homolkovy v posledních letech dávají furt, lidi to znají nazpaměť a často se mě ptají: „Kterého toho Homolku máte?“

 

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 28. 12. 2016

 

 audio-160jpgjpg.jpg

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

Pavlína Kourová, foto Lukáš David a archiv Kláry Formanové

XANTYPA 01/17 - výběr z článků

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek je osobností, která autorským herectvím oslovuje širokou veřejnost. S humorem i nadsázkou hovoří o závažných věcech života. Mnozí ho adorují, jiní podezřívají z populismu, ale málokdo ho doopravdy zná. Všem běžným nálepkám se totiž vzpěčuje. Je zároveň hloubavý i vtipný, hravý i filozofující, vážně nevážný, upřímně osobitý. Rád prověřuje nové podněty, neohlíží se do minulosti, budoucnost ho nechává v klidu. Plně žije okamžikem přítomnosti. A tak jsem se svého kamaráda rozhodla vyzpovídat.

Ivan M. Havel

Ivan M. Havel

Jen pár dní po rozloučení s dramatikem a exprezidentem Václavem Havlem vznikl o Silvestru roku 2011 nápad na knižní rozhovor s jeho mladším sourozencem, vědcem Ivanem M. Havlem. Jako shrnutí lidské i profesní zkušenosti a výpověď o podivuhodném životě muže vlastní kariéry, a přece tak trochu zastiňovaného bratrem, který se stal ikonou české i světové kultury a politiky. Kniha vznikala pět let, nese název PRÁVĚ PROTO, ŽE JSEM BRATR, odkazující k jinému vidění Václava Havla, než skýtá pohled zvenčí, a na přelomu roku ji vydává Knihovna Václava Havla. Vybavenou množstvím fotografií, které tvoří její druhý, vizuální plán. Z jejích sedmi kapitol vybral autor několik úryvků.

Jiří Strach

Jiří Strach

Jiří Strach (43) má pověst vstřícného režiséra, s nímž sebenáladovější herci točí rádi. Známe se řadu let a o jeho práci jsme spolu hovořili už mockrát. Kdysi ho překvapila má detailní znalost klasické detektivky VYVRAŽDĚNÍ RODINY GREENŮ, kterou adaptoval pro Českou televizi. Náš rozhovor pro Xantypu vznikl u příležitosti premiéry jeho pohádky ANDĚL PÁNĚ 2, která vstoupila do kin začátkem prosince a dočkala se nadšených ohlasů od kritiků i enormního diváckého zájmu. Naše dvouhodinové povídání se brzy stočilo k polemice o otázkách víry…

Dobrý den, pane Disney

Dobrý den, pane Disney

S úctou a zdvořilým pozdravem vstupuje každé ráno sběratel Radek Čižmař (53) do království, jemuž vládne již třetí rok – do Muzea hraček v centru Ostravy. Není divu, že při tom oslovuje velkého mága Walta Disneye: celá třetina plochy kouzelného dětského světa je totiž přeplněna tisíci figurkami, obrázky, knížkami, filmy, známkami, fotografiemi, plakáty, letáky, časopisy, reklamními předměty, zkrátka vším, co nějak souvisí s pohádkovým světem, který byl stvořen díky talentu, kreativitě a vůli nejvýznamnějšího světového tvůrce animovaných filmů – režiséra, scenáristy, dabéra, podnikatele a filantropa, jehož nedožité sto patnácté narozeniny oslavil v prosinci celý kulturní svět (a současně si připomněl – rovněž v prosinci – půlstoleté výročí jeho úmrtí).

Miloslav Stingl

Miloslav Stingl

Svatý Václav má v Praze pomník z bronzu, a dokonce jezdecký, Antonín Dvořák má své muzeum a doyen našich cestovatelů Miloslav Stingl dostal pomník z papíru: knihu. Vyšla před Vánocemi, jmenuje se jednoduše MILOSLAV STINGL – BIOGRAFIE CESTOVATELSKÉ LEGENDY, sepsal ji Adam Chroust, podílel se na ní i Stinglův tajemník Štěpán Rusňák a její přirovnání k pomníku – odvážím si tvrdit – nekulhá. Kniha je to opravdu reprezentativní, doplněná navíc mapami, dévédéčkem a cédéčkem. Povídal jsem si o ní nejen s panem doktorem, jak slavnému cestovateli říkají přátelé, ale i s tvůrci knihy, kteří by mohli být jeho vnuky.

Leonard Cohen

Leonard Cohen

Popkultura má zvláště v hudební oblasti přímo magickou moc. Dokáže vymazat mnohé z toho, čím dotyčná osobnost byla, a zploští ji většinou na hlavní odstín, který snáší nejvíce zlatých vajec. Podobný osud postihl i Leonarda Cohena, spojovaného zpravidla s označením písničkář. Jeho hudební kariéra v podstatné míře překryla tu literární. Nejdříve byl však téměř desetiletí básníkem, než přišly jeho písně.

Louis Armstrong

Louis Armstrong

Dne 27. ledna 1917 zahajuje legendární kapela Original Dixieland Jass Band své angažmá v Reinsenweber's Restaurante v New Yorku a 26. února téhož roku vznikají v newyorském studiu Victor první gramofonové nahrávky jazzové hudby. Jde o snímky LIVERY STABLE BLUES a DIXIE JASS BAND ONE STEP. Od těchto událostí záhy uplyne sto let! A protože, jak se praví ve známé reklamě, nic není nemožné, požádal jsem o rozhovor. Na to, jak to vypadalo v šeru dávných věků v jazzové muzice, jsem se zeptal podle mnohých nejvýraznější postavy jazzové hudby 20. století, Louise Armstronga (1901–1971). Takto by rozhovor mohl vypadat.

Osobnosti - výběr z článků

David Cibula

David Cibula

Onkogynekolog David Cibula býval nejmladším profesorem ve svém oboru v Čechách. Zabývá se klinickým výzkumem, tedy jakýmsi mostem mezi vědou a léčbou v běžné praxi. Snaží se o to, aby se zahraniční pracoviště přidávala k českým projektům.

Viliam Dočolomanský

Viliam Dočolomanský

Před šestnácti lety založil dnes už kultovní divadelně experimentální seskupení Farma v jeskyni, pro které vytváří mnohovrstevnaté scénické kompozice na pomezí pohybového divadla, hudby a videa. Fascinuje ho tajemství a s ním skupiny na okraji mainstreamu: emigranti, senioři, aktivisté nebo mladí lidé, které postihl fenomén známý pod japonským termínem hikikomori. Lidským bytostem, jež ztrácejí schopnost komunikovat s okolním prostředím, se umělecký šéf a režisér, pražský Slovák Viliam Dočolomanský věnuje v inscenaci ODTRŽENÍ. Po jednom jejím uvedení v pražském Centru současného umění DOX vznikl tento rozhovor.

Jak jsem potkal a fotografoval  Jana Zrzavého

Jak jsem potkal a fotografoval Jana Zrzavého

Občas se někdo, kdo vidí některý z mých portrétů výtvarníků nebo spisovatelů, zeptá, jak jsem se k tak slavné osobnosti, jako je třeba Jan Zrzavý, dostal. Často se mi chce odpovědět podobně, jako to kdysi udělal jeden ze slavných herců Národního divadla, když mu jakási redaktorka položila „rafinovanou“ otázku: „Mistře, jak jste se dostal do Národního divadla?“ A Mistr odvětil: „To bylo jednoduché, paninko, dvaadvacítkou od Sv. Ludmily přímo do divadla!“ Já bych mohl odpovědět, že jsem šel od Hradu po Zámeckých schodech a tam jsem vešel do domu č. 6, vystoupal po prošlapaných schodech do druhého patra, zazvonil na zvonek a… a hned jsme u jedné fotografie.

Jiří Suchý

Jiří Suchý

Koncem června udělí Nadace Český literární fond ve spolupráci s Nadáním Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových Jiřímu Suchému (* 1. 10. 1931) cenu Ars longa za trvalý přínos české kultuře. Básník, textař, prozaik, dramatik, scenárista, zpěvák, herec, divadelní a filmový režisér a výtvarník ji obdrží mj. za loňskou knihu filozofických a teologických úvah KLAUN SI POVÍDÁ S BOHEM, v níž se střetá dvojí pojetí životního pocitu a názoru. Klaunství, zosobnění nevážnosti a humorného zpochybnění jeví se tu jako nadosobní vodítko světem ustálených dogmat, návod na to, jak neustrnout, myslet a tvořit stále vlastní hlavou a citem. Možná tu vznikl jakýsi klaunský testament? A kdo je to vlastně klaun? Nemusel se k tomu pojmu i sám Jiří Suchý dost složitě propracovat?

Ladislav Špaček

Ladislav Špaček

V době, kdy mívaly pojmy prezident republiky a mluvčí hlavy státu ještě svůj původní význam, stával Ladislav Špaček po boku Václava Havla. Na Pražském hradě působil od rozdělení republiky až po ukončení Havlova druhého mandátu ve funkci prezidenta České republiky. Pak se začal plně věnovat etiketě, která ho dnes živí. Od té doby napsal třiadvacet knih. Poslední z nich nese prostý název – ETIKETA.

Daniela Kolářová

Daniela Kolářová

Herečka Daniela Kolářová patří už padesát let ke stálicím českého divadla i filmu. Seznámili jsme se v osmdesátých letech, v roce 1989 jsme pořídili rozhovor pro tehdejší relativně svobodný časopis Scéna. Vzhledem k jejím podpisům několika protirežimních výzev (včetně slavné petice Několik vět) naše interview mohlo vyjít až po listopadu 1989. Daniela se tehdy aktivně zapojila do politiky, dva roky byla poslankyní ČNR za Občanské fórum. Po dvou letech se vrátila do divadla a pokračovala ve své pozoruhodné kariéře, v níž nikdy nesázela na pohodlné stereotypy. Letos v březnu získala na zahajovacím večeru MFF PRAHA – FEBIOFEST cenu Kristián za přínos české kinematografii. Nabitý sál Obecního domu ji ocenil potleskem vstoje. Když jsem připravoval náš současný rozhovor pro Xantypu, našel jsem naše povídání, staré bezmála třicet let. Připadlo mi natolik výstižné a nadčasové, že jsem se rozhodl použít jeho nejzajímavější pasáže.

Žaneta Bandžuchová

Žaneta Bandžuchová

Žaneta Bandžuchová pochází z východního Slovenska. Po skončení studia na lékařské fakultě v roce 2002 odešla do Prahy. Chtěla se věnovat klasické chirurgii, proto si udělala chirurgickou atestaci. Kardiochirurgii považovala za mužskou doménu, začala proto působit na pracovišti popáleninové medicíny. Následně ale vyhrála konkursy na chirurgii pro dospělé i na dětské kardiochirurgii.

Marianne Faithfullová

Marianne Faithfullová

Z klášterní školy mezi londýnskou rockovou smetánku. Ze záře reflektorů k životu na ulici. Nesnadný, ale nakonec úspěšný návrat k dráze zpěvačky a herečky. Řada hudebních nahrávek, koncertních turné i divadelních angažmá. V roce 2007 nominace na Evropskou filmovou cenu za titulní roli ve filmu IRINA PALM. Takový je v silné zkratce životní příběh Marianne Faithfullové.

František Černý

František Černý

Spoluzakladatel, kytarista a zpěvák skupiny Čechomor (tehdy ještě Českomoravské hudební společnosti) František Černý dostal k šedesátinám možnost, aby si nahrál sólovou desku. Zrodilo se ŠEST KŘÍŽKŮ. FRANTA 2017.

Jan Měkota

Jan Měkota

Muž, jehož hlas důvěrně znali v naší zemi všichni, kdo poslouchali Rádio Svobodná Evropa. Jako jediný byl přítomen po celou dobu její existence, od prvního vysílání až do konce. Stal se moderátorem a redaktorem, před jehož mikrofonem stály největší hvězdy své doby – Brigitte Bardot, Sophia Loren, Gina Lollobrigida, Ava Gardner, Yves Montand, Arthur Miller, Beatles, Rolling Stones, Ella Fitzgerald, Louis Armstrong, Benny Goodman, Count Basie, Oscar Peterson, Eric Clapton, Rita Pavone a mnoho dalších vynikajících herců, hudebníků, zpěváků, spisovatelů, politiků a sportovců z celého světa.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 01/17

XANTYPA XANTYPA 01/17

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 06/18

XANTYPA XANTYPA 06/18

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne