Rok 2016

Svět se změnil, žijeme v době „efektu Trump“ a neomylného Boha Internetu

Facebook a Twitter, krásné nové drogy, jež dokonale uspokojují naše touhy

 

 trumpjpg.jpg

 

Mikuláš za námi, ale čerti jako by nezalezli, občas sice dostanou po čuni, ale drzí jsou dál. Už si nemůžeme namlouvat, že se náš svět nemění. Mění se prudce, ocitli jsme se na křižovatce a buď se vydáme dopředu, nebo začneme couvat.
Změn je kolem plno. Mluví se o „efektu Trump“, který zachvátil Spojené státy a přenesl se přes oceán do Evropy. Vítězství magnáta Donalda Trumpa s proříznutými, nekorektními ústy nad nemastnou neslanou demokratkou Hillary Clintonovou viditelně posílilo evropské nacionalisty, politiky, kteří by s velkou chutí rozbili nebo oslabili Evropskou unii, kritizují politickou korektnost a další a další věci.
Americké volby ukázaly, že žijeme v jiném mediálním světě než doposud. Změna se odehrávala dlouho. Najednou vidíme, jak klasická média ztrácejí na významu a lidé si „médiují“, „novinují“ sami. Sami si vytvářejí, vymýšlejí a posílají „zprávy“, ověřování informací vystřídal pocit „líbí nelíbí“, nálada a taky „sociální bublina“, tedy prostředí, z valné míry elektronické, v němž se celé velké skupiny pohybují a které neopouštějí.
Část politiků tyto změny umí využít. Došlo jim, že „neinformace“, „pocitovka“, tedy to, co chci slyšet, je dar z nebe. Už nejde o realitu, ale o schopnost trefit se do pocitu voliče, přičemž ideálním nástrojem je strach a závist. Klasická média, ta realitu a pravdu hledající, jsou obcházena a nahrazována sociálními médii a servery, které vydělávají na tom, že získají kliky a díky nim reklamu. Klikatele uloví tak, že jim předloží přesně to, co chtějí slyšet a co rádi kolportují dál. Krásný nový svět a sociální sítě jako krásné nové drogy, jež uspokojují naše touhy.
U nás patří mezi tyto postmoderní politiky Andrej Babiš. Je čilý na Twitteru, hrne tam věci, které lidé chtějí slyšet, nechá se vyfotit, jak močí u čtyřzáchodu pro pány, a šup, už je to na Twitteru a náš dokonale lidový ministr financí lapá followery, sdílející.

Polopravdy vypadají nejvěrohodněji

Neberte to jako výron skepse. Člověk potřebuje nutně vědět, v čem žije, aby mohl svému světu porozumět. Stává se mi, že za mnou přijde vysokoškolsky vzdělaný muž nebo žena a vrhnou na mě nějakou facebookovskou teorii. Příklad? Kauza Brady (neudělení medaile Milošem Zemanem kanadskému strýci ministra Daniela Hermana) byla dlouho předem připravována, aby poškodila českého prezidenta. To vám tvrdí vzdělaná dáma. A šíří to, i když je to prokazatelná blbost. Fascinující.
Experti na média píší o tom, jak Facebook pomohl Donaldu Trumpovi vyhrát volby. V tomto prakticky nekontrolovaném prostředí se lavinovitě šířily výmysly o Hillary Clintonové. A nejen o ní. Trump řekl, že pokud nevyhraje volby, do USA přijde 650 milionů uprchlíků (USA mají 324 milionů obyvatel). A šup, už se zvěst vyvolávající děs šířila.
Nebezpečné jsou i servery, jež rostou jako houby po dešti. Známý americký server BuzzFeed popsal, jak se v jednom městečku v Makedonii během americké prezidentské kampaně zaregistrovalo „více než 140 webů s názvy jako USconservativeToday.com, TrumpVison365.com, WorldPoliticus.com, USADailyPolitics.com, DonaldTrumpNews.com atd. Tyto weby v průběhu americké volební kampaně publikovaly vymyšlené články, které skandalizovaly Hillary Clintonovou a podporovaly Donalda Trumpa.“
Nešlo o náklonnost k Donaldu Trumpovi, ale o zisk. Lidé, kteří vymýšleli ty zaručené zprávy, věděli, že přesně tohle chce část Američanů číst. Na ty lži věšeli inzeráty a za vysokou návštěvnost, za klikání, pak inkasovali velké peníze.
Nedělejme si iluze, že je to jen americká bolest, u nás to probíhá podobně. V Česku existují desítky serverů šířících dezinformace, hoaxy a polopravdy (ty jsou velmi úspěšné, vypadají nejvěrohodněji). U mnohých vůbec nezjistíte, kdo je založil, kdo je vlastní, kdo je krmí. Existuje tu paralelní pseudonovinařina, kterou využívají kupříkladu ruské tajné služby (u nás zřejmě ruská vojenská rozvědka), ale podílejí se na ní i lidé místní, nespokojení, nenávistní, nešťastní, které uspokojuje, že se jejich lež tak snadno ujímá.
Americká společnost FireEye, jež se specializuje na kybernetickou bezpečnost, oznámila, že ruská vláda (její tajné služby) během americké prezidentské kampaně prováděla hackerské útoky a používala sociální média. Rusové to samozřejmě popírají. Zaměstnanci FireEye prošli tisíce dokumentů, internetových příspěvků a odkazů a tvrdí, že materiál ukradený z amerických sítí ruskými tajnými službami byl na internetu intenzivně propagován. Používány byly třeba falešné webové účty a odkazy na vymyšlené informace.

Svoboda lži? Nebo svoboda internetu?

Toto je nepříjemný objev roku 2016. A nejde jen o Facebook. Trump dokonale používal Twitter, kde má 15 milionů followerů, lidí, kteří ho sdílejí! Ti pak šíří jeho tweety dál. Používá také Instagram, lidem přímo nabízí fotky, které vybírá on, ne nějaká redakce. Trump obešel klasická média a napojil se vlastně přímo na voliče. Tím ovšem obešel také kontrolu zpráv, tweetů, které lidem posílal. Klasická redakce ručí za informace, které nabízí, ověřuje je, dokládá, provází analýzami. Na Twitteru, Facebooku a různých serverech je úplně jedno, jestli jste renomovaný, uznávaný žurnalista nebo ne, nejde o obsah, ale o pocit, o to „líbí se“, a tak kliknu. Po internetu běhá tak obrovské množství informací a dezinformací, že je v dnešní době nelze kontrolovat.
Pod tímto zorným úhlem poněkud jinak vypadá třeba brexit, referendum o odchodu Británie z EU a jeho výsledek. A jako zázrak se jeví fakt, že v Rakousku vyhrál v prezidentské volbě zelený Alexander Van der Bellen nad krajně pravicovým Norbertem Hoferem z FPÖ, který je silně antibruselský a antiuprchlický. Ukazuje se, že to jde, že zneužitý Facebook a Twitter a štvavé e-maily nemusejí vždycky nutně vyhrávat.
Jednou z cest je kontrola obsahu Facebooku (což ale pro mnohé zní temně, ihned mají pocit, že někdo útočí na „svobodu internetu“, tedy mimo jiné na svobodu šířit lži a šikovně namíchané polopravdy). Dlouho trvající cestou je pěstování internetové gramotnosti. Uživatelé by se měli učit ostražitosti, de facto nedůvěře k nekontrolovanému obsahu. Když vám někdo pošle zaručenou informaci, jak si romská rodina vydělává miliony ročně na sociálních dávkách a jezdí v mercedesu, jak Romové mají vyšší sociální dávky než „bílí“ a podobné ptákoviny, měli byste vědět, že je to lež a takové blbosti nešířit. Jenomže to chce opustit svět pocitů a vrátit se do racionálního, uvažujícího, přemýšlejícího světa, na který jsme bývali tak pyšní. Víra v neomylného a omnipotentního Boha Internetu je zrádná.

Informační internacionála a národní stát

V nové době najdeme jeden paradox. Hoaxy a polopravdy, zkreslené informace hojně využívají evropští „trumpovci“, skupiny volající po národním státu, po co nejméně společné, či dokonce vůbec žádné EU, po zavržení politické korektnosti. Preferují stažení se do sebe, uzavřené hranice, zapikolovat se doma a starat se především o „národní zájmy“, které mnohdy ani neumějí kloudně definovat. Přitom jim jako jejich hlavní nástroj slouží totálně nadnárodní, hranicemi neomezený internet, hotová informační internacionála (Rusy dobře využívaná).
Ještě jeden prvek hodný nepřehlédnutí. Politici, kteří vsadili na sociální sítě (jako Trump), hojně napadají klasická média. Ta vydávají za nepřítele (pokud je ovšem nevlastní nebo jim nejsou zjevně nakloněna, taková pak tvoří výjimku). Všimněme si, jak nepřátelský je český prezident Zeman k „mainstreamovým“ médiím. (Začátkem prosince byl Trumpem pozván do Bílého domu, mohou si o tom spolu popovídat.) Jak na ně nadává Tomio Okamura. A připojil se již i Petr Robejšek, politolog léta kritizující Brusel (velká móda), který čerstvě založil „národní“ stranu Realisté, má blízko k Václavu Klausovi a chce získat 20 procent hlasů.
Robejšek média v klidu řadí mezi nená­viděné elity! Viz jeho výrok pro Právo: „Trumpovi přívrženci nevolili proti politické korektnosti, ale proti oligarchii složené z politických, finančních a mediálních špiček. Tato tři seskupení spolu žijí v pozoruhodné symbióze. Soupeří sice mezi sebou, ale jsou zajedno ve snaze využít zbytek společnosti jako nástroj k dosažení moci a bohatství. Zajedno jsou také ve snaze vytlačit obyčejné lidi od moci.“
Další „facebookovina“ se jmenuje obyčejný člověk. Právě tento zvláštní neuchopitelný druh homo sapiens žije zřejmě výhradně v sociálních sítích (s Robejškem). A média, která mu slouží podáváním relevantních, ověřených informací, jsou mu předkládána jako úhlavní nepřítel. Hle, krásný rok 2016.

 

audiojpg9.jpg

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

Martin Fendrych

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 01/17

XANTYPA XANTYPA 01/17

Obsah vydání

Inzerce
predplatne