Miloslav Stingl

Jak podřídit život snu aneb Operace Tutanchamon

Svatý Václav má v Praze pomník z bronzu, a dokonce jezdecký, Antonín Dvořák má své muzeum a doyen našich cestovatelů Miloslav Stingl dostal pomník z papíru: knihu. Vyšla před Vánocemi, jmenuje se jednoduše MILOSLAV STINGL – BIOGRAFIE CESTOVATELSKÉ LEGENDY, sepsal ji Adam Chroust, podílel se na ní i Stinglův tajemník Štěpán Rusňák a její přirovnání k pomníku – odvážím si tvrdit – nekulhá. Kniha je to opravdu reprezentativní, doplněná navíc mapami, dévédéčkem a cédéčkem. Povídal jsem si o ní nejen s panem doktorem, jak slavnému cestovateli říkají přátelé, ale i s tvůrci knihy, kteří by mohli být jeho vnuky.

 

 foto-frantisek-ortmannjpg.jpg

 

Slavnostní křest knihy v praž­ském knihkupectví Neoluxor jsem měl tu čest moderovat. Setkal se s nesmírným zájmem čtenářů, více než hodinu jim Miloslav Stingl podepisoval své knihy. Pozdravili ho jeho kolegové-cestovatelé, například Jiří Kolbaba a Jakub Vágner, kmotřičkami knihy se staly modelka Pavlína Němcová, spisovatelka Bára Nesvadbová a herečka Jitka Čvančarová. Jeho věrní čtenáři jistě nepochybují o tom, jak Miloslav Stingl přišel oblečen. Pochopitelně, že ve smokingu, sněhobílé košili s manžetovými knoflíčky a s nepostradatelným motýlkem. Toto oblečení v jeho kufru na cestách nikdy nechybělo. Však v biografii najdete i fotografickou přílohu dokumentující základní oblečení gentlemana Stinglova střihu na cesty. Nechybějí ani domácí pantofle.
Miloslav Stingl je český cestovatel, etnograf a spisovatel. Náčelník indiánského kmene Kikapú. Narodil se 19. prosince 1930 v Bílině na severozápadě Čech. Pracoval v Akademii věd v Praze, kde měl na starosti výzkum mimoevropských kultur. Pak byl spisovatelem a cestovatelem na volné noze. Ve světě působil na různých univerzitách a v různých vědeckých ústavech. Je členem Société des Américanistes při UNESCO v Paříži anebo Société des Océanistes při téže organizaci. Procestoval 152 zemí světa, čtrnáctkrát absolvoval cestu kolem světa a poznal mnoho domorodých kultur. Díky tomu se dokáže domluvit sedmnácti jazyky. Během svých cest strávil v cizině devatenáct let. Dvakrát se oženil. Má dva syny, Miloslava a Tomáše, a dceru Helenu. S druhou ženou Janou žije ve své vile v Praze. Napsal 43 knih, které vyšly ve 240 vydáních v 35 jazycích v nákladu přesahujícím 17 milionů výtisků. Díky tomu je jedním z nejprodávanějších českých spisovatelů všech dob. Byl také nejpilnějším cestovatelem někdejšího východního bloku, ze kterého se cestovat moc nemohlo. Co je ale zajímavé: Nikdy nenapsal žádnou knihu o sobě. O sepsání jeho životopisu se ucházela desítka autorů. On si vybral mladého studenta historie Adama Chrousta.

Jak dlouho a jakým způsobem tato biografie vznikala?

Adam Chroust (ACh): Rodila se přesně na den čtyři roky. S panem doktorem jsem se seznámil 24. září 2012 na cestovatelské besedě v Brně, kde jsem studoval historii na Masarykově univerzitě, a poslední stránku a poslední fotografii jsem do nakladatelství JOTA poslal 24. září 2016. Samotné psaní mělo zajímavý vývoj. Na začátku to byla diplomová práce, kterou jsem zpracovával pět nebo šest měsíců. Miloslava Stingla jsem si vybral proto, že mě vždy zajímaly osobnosti, jejichž životem se výjimečně silně prolínají dějiny 20. století. Zaujalo mě, že byl několikrát za život přítomen skutečně historickým momentům, o kterých se učí na univerzitách po celém světě. Neměl jsem tehdy větší ambice než zachytit základní vzpomínky a nejzajímavější momenty v životě pana doktora. Postupně jsem si ale začal uvědomovat, jak neuvěřitelně inspirativní osobností je. Pokud bychom vyhlásili anketu o nejzajímavější život někoho z někdejšího Československa, jistě by mohl aspirovat na přední příčky. Když jsem se pak v září 2013 přestěhoval do Prahy a měl možnost vídat se s ním pravidelně, jezdit s ním na různé cestovatelské akce a dělat mu přitom jakéhosi neoficiálního komorníka, začal jsem stále více přemýšlet o tom, že bych si všechny ty příběhy neměl nechat pro sebe. Nebyly totiž nikdy zveřejněny v žádné z jeho knih. Proto jsem zatoužil vytvořit výpravnou knihu, příběh jednoho Čechoslováka, který cestoval po světě i v době, kdy se cestovat nemohlo. Čím více jsem rozkrýval jeho život, tím mi bylo jasnější, že jeho moudrost, skrytá ve stovkách drobných příběhů, by měla být dostupná i dalším lidem a generacím.

Jakýsi návod na dobrodružný život?

ACh: Nejen na život plný dobrodružství. Na každý smysluplný život. Není to ale jen kniha, na čem jsme roky pracovali. K ní je přibalena i ručně malovaná nástěnná mapa světa, která bude čtenáře inspirovat k poznávání celé planety. A jako si Miloslav Stingl v deseti letech nakreslil mapu světa a naplánoval na ní cestu kolem světa, kterou pak i uskutečnil, bylo by krásné, kdyby si i čtenáři díky této knize nakreslili svoji vysněnou cestu na zadní stranu této mapy a jednou ji též uskutečnili. Aby si otevřeli kopii Stinglova pasu se všemi razítky, vízy a zatoužili sbírat razítka ze vzdálených zemí do svého pasu. Aby si poslechli nahrávky z Českého rozhlasu a podívali se na jeho archivní pořady z České a Československé televize a pochopili, co všechno může člověk dokázat, když má velký sen a je ochotný za ním jít a podřídit mu celý svůj život.

Co bylo na psaní knihy nejtěžší?

ACh: Dotáhnout celý projekt do konce v tak komplexní podobě, jak jsem si představoval. V posledním roce a půl jsem na knize pracoval de facto na plný úvazek patnáct hodin denně. Celkem to byly nějaké čtyři tisíce hodin a dalších tisíc pět set hodin investoval zbytek týmu od ilustrátorky Elišky Chytkové po grafičku či editorku. Přes den jsem se s panem doktorem setkával a vedl s ním rozhovory, v podvečer je zpracovával a v noci psal. V šest ráno jsem šel spát, v jedenáct dopoledne vstal a zase to pokračovalo dál. Dělali jsme to proto, abychom vše stihli dokončit co nejdříve a pan doktor si mohl výsledek užít spolu s námi v plné síle.

 

228_210_img054-ms-se-dvena-svymi-prateli-u-sveho-domovskeho-kmene-kumujpg.jpg
Miloslav Stingl se dvěma přáteli u svého domovského kmene Kumu

 

 

* * *

V rozhovoru, který jsme započali na křtu knihy, jsme pokračovali v jedné vyhlášené pražské restauraci. Miloslav Singl přišel v doprovodu svých věrných průvodců – autora knihy a svého „komorníka“ Adama Chrousta a tajemníka a spoluautora projektu biografie (vskutku je to spíše velký projekt než jen kniha!) Štěpána Rusňáka. Společně, na přeskáčku mi vyprávějí o rozhodujícím zlomu v psaní biografie, který nastal v prosinci 2014. Tehdy Adam s panem doktorem absolvoval cestu pendolinem do Olomouce, kde měl slavný cestovatel přednášku společně s dalším cestovatelem Jiřím Kolbabou. Během přednášky Miloslav Stingl utrousil, že mu před chvilkou volala jeho paní Jana, že doma už se několik dní netopí a že, až se vrátí, má počítat s tím, že zmrzne. Když pak jeli z Olomouce zpět do Prahy, tak čím víc se blížili k cíli, tím byl pan doktor tišší a zadumanější. „Viděl jsem, že musím konat,“ říká Adam. „Zavolal jsem kamarádovi, který je servisní technik. Ten všeho nechal, sedl do auta a jel ku Praze, kde nás zastihl, když jsme vystupovali z vlaku. Sedli jsme k němu do dodávky a jeli k panu doktorovi udělat revizi kotle.“ Kamarád technik zjistil, že je třeba kotel vyměnit, udělat něco s vodou, opravit topení, rozvod plynu, vyvložkovat komín. Byla z toho čtrnáctidenní předvánoční operace. „No, a to jsme se konečně dostali k panu doktorovi domů,“ usmívá se Adam. „Střežil si velmi své soukromí. Předtím jsme tam nikdy nebyli. Vždy jsme ho vyzvedli a jeli jsme někam do restaurace.“ A jak vypadala „rekog­noskace“ terénu? Když se potřebovali dostat k radiátorům a rozvodům, nebylo to možné, protože místnosti byly až do stropu zarovnané cestovatelskými kufry, které Miloslav Stingl shromažďoval od padesátých let. Kvůli rekonstrukci topení dal povolení tento archiv odvézt do depozitáře, kde ho mladý historik několik měsíců intenzivně zpracovával a třídil, čemuž spolu se Štěpánem Rusňákem začali říkat Operace Tutanchamon. Tak se autor knihy dostal k nesmírně cennému archivu světoznámého cestovatele, který vznikal šedesát let. Pan doktor si vždy vzal jeden dva kufry, odjel někam na cesty, pak se po roce vrátil, třeba s deseti kufry, a plné je uložil ve své pražské vile v ulici U Krbu. A za několik měsíců jel na další cestu. S novými kufry. Ve vile takhle nashromáždil 280 cestovatelských kufrů a mnoho dalšího materiálu, který zaplnil 150 stěhovacích krabic. Adam k tomu dodává: „Naše proniknutí do vily se stalo pro vznik knihy v podobě, v jaké pak vyšla, rozhodujícím momentem. V tomto okamžiku, v prosinci 2014, začala mít naše práce úplně jiný rozměr. Dostali jsme se ke statisícům fotografií, stovkám hodin filmových záznamů, k rukopisům knih či korespondenci a všechno do sebe začalo zapadat. Miloslav Stingl dodává: „Z tohoto příběhu plyne poučení, že všechno zlé může být pro něco dobré. Kdyby nám neprasklo topení, můj archiv by ve vile v klidu odpočíval až do konce mého fyzického života a pak by třeba nějak zmizel. To se teď snad nestane.“

 

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 28. 12. 2016

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

Václav Žmolík, foto archiv M. Stingla a Martin Frouz

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 01/17

XANTYPA XANTYPA 01/17

Obsah vydání

Inzerce
predplatne