Miloslav Stingl

Jak podřídit život snu aneb Operace Tutanchamon

Svatý Václav má v Praze pomník z bronzu, a dokonce jezdecký, Antonín Dvořák má své muzeum a doyen našich cestovatelů Miloslav Stingl dostal pomník z papíru: knihu. Vyšla před Vánocemi, jmenuje se jednoduše MILOSLAV STINGL – BIOGRAFIE CESTOVATELSKÉ LEGENDY, sepsal ji Adam Chroust, podílel se na ní i Stinglův tajemník Štěpán Rusňák a její přirovnání k pomníku – odvážím si tvrdit – nekulhá. Kniha je to opravdu reprezentativní, doplněná navíc mapami, dévédéčkem a cédéčkem. Povídal jsem si o ní nejen s panem doktorem, jak slavnému cestovateli říkají přátelé, ale i s tvůrci knihy, kteří by mohli být jeho vnuky.

 

 foto-frantisek-ortmannjpg.jpg

 

Slavnostní křest knihy v praž­ském knihkupectví Neoluxor jsem měl tu čest moderovat. Setkal se s nesmírným zájmem čtenářů, více než hodinu jim Miloslav Stingl podepisoval své knihy. Pozdravili ho jeho kolegové-cestovatelé, například Jiří Kolbaba a Jakub Vágner, kmotřičkami knihy se staly modelka Pavlína Němcová, spisovatelka Bára Nesvadbová a herečka Jitka Čvančarová. Jeho věrní čtenáři jistě nepochybují o tom, jak Miloslav Stingl přišel oblečen. Pochopitelně, že ve smokingu, sněhobílé košili s manžetovými knoflíčky a s nepostradatelným motýlkem. Toto oblečení v jeho kufru na cestách nikdy nechybělo. Však v biografii najdete i fotografickou přílohu dokumentující základní oblečení gentlemana Stinglova střihu na cesty. Nechybějí ani domácí pantofle.
Miloslav Stingl je český cestovatel, etnograf a spisovatel. Náčelník indiánského kmene Kikapú. Narodil se 19. prosince 1930 v Bílině na severozápadě Čech. Pracoval v Akademii věd v Praze, kde měl na starosti výzkum mimoevropských kultur. Pak byl spisovatelem a cestovatelem na volné noze. Ve světě působil na různých univerzitách a v různých vědeckých ústavech. Je členem Société des Américanistes při UNESCO v Paříži anebo Société des Océanistes při téže organizaci. Procestoval 152 zemí světa, čtrnáctkrát absolvoval cestu kolem světa a poznal mnoho domorodých kultur. Díky tomu se dokáže domluvit sedmnácti jazyky. Během svých cest strávil v cizině devatenáct let. Dvakrát se oženil. Má dva syny, Miloslava a Tomáše, a dceru Helenu. S druhou ženou Janou žije ve své vile v Praze. Napsal 43 knih, které vyšly ve 240 vydáních v 35 jazycích v nákladu přesahujícím 17 milionů výtisků. Díky tomu je jedním z nejprodávanějších českých spisovatelů všech dob. Byl také nejpilnějším cestovatelem někdejšího východního bloku, ze kterého se cestovat moc nemohlo. Co je ale zajímavé: Nikdy nenapsal žádnou knihu o sobě. O sepsání jeho životopisu se ucházela desítka autorů. On si vybral mladého studenta historie Adama Chrousta.

Jak dlouho a jakým způsobem tato biografie vznikala?

Adam Chroust (ACh): Rodila se přesně na den čtyři roky. S panem doktorem jsem se seznámil 24. září 2012 na cestovatelské besedě v Brně, kde jsem studoval historii na Masarykově univerzitě, a poslední stránku a poslední fotografii jsem do nakladatelství JOTA poslal 24. září 2016. Samotné psaní mělo zajímavý vývoj. Na začátku to byla diplomová práce, kterou jsem zpracovával pět nebo šest měsíců. Miloslava Stingla jsem si vybral proto, že mě vždy zajímaly osobnosti, jejichž životem se výjimečně silně prolínají dějiny 20. století. Zaujalo mě, že byl několikrát za život přítomen skutečně historickým momentům, o kterých se učí na univerzitách po celém světě. Neměl jsem tehdy větší ambice než zachytit základní vzpomínky a nejzajímavější momenty v životě pana doktora. Postupně jsem si ale začal uvědomovat, jak neuvěřitelně inspirativní osobností je. Pokud bychom vyhlásili anketu o nejzajímavější život někoho z někdejšího Československa, jistě by mohl aspirovat na přední příčky. Když jsem se pak v září 2013 přestěhoval do Prahy a měl možnost vídat se s ním pravidelně, jezdit s ním na různé cestovatelské akce a dělat mu přitom jakéhosi neoficiálního komorníka, začal jsem stále více přemýšlet o tom, že bych si všechny ty příběhy neměl nechat pro sebe. Nebyly totiž nikdy zveřejněny v žádné z jeho knih. Proto jsem zatoužil vytvořit výpravnou knihu, příběh jednoho Čechoslováka, který cestoval po světě i v době, kdy se cestovat nemohlo. Čím více jsem rozkrýval jeho život, tím mi bylo jasnější, že jeho moudrost, skrytá ve stovkách drobných příběhů, by měla být dostupná i dalším lidem a generacím.

Jakýsi návod na dobrodružný život?

ACh: Nejen na život plný dobrodružství. Na každý smysluplný život. Není to ale jen kniha, na čem jsme roky pracovali. K ní je přibalena i ručně malovaná nástěnná mapa světa, která bude čtenáře inspirovat k poznávání celé planety. A jako si Miloslav Stingl v deseti letech nakreslil mapu světa a naplánoval na ní cestu kolem světa, kterou pak i uskutečnil, bylo by krásné, kdyby si i čtenáři díky této knize nakreslili svoji vysněnou cestu na zadní stranu této mapy a jednou ji též uskutečnili. Aby si otevřeli kopii Stinglova pasu se všemi razítky, vízy a zatoužili sbírat razítka ze vzdálených zemí do svého pasu. Aby si poslechli nahrávky z Českého rozhlasu a podívali se na jeho archivní pořady z České a Československé televize a pochopili, co všechno může člověk dokázat, když má velký sen a je ochotný za ním jít a podřídit mu celý svůj život.

Co bylo na psaní knihy nejtěžší?

ACh: Dotáhnout celý projekt do konce v tak komplexní podobě, jak jsem si představoval. V posledním roce a půl jsem na knize pracoval de facto na plný úvazek patnáct hodin denně. Celkem to byly nějaké čtyři tisíce hodin a dalších tisíc pět set hodin investoval zbytek týmu od ilustrátorky Elišky Chytkové po grafičku či editorku. Přes den jsem se s panem doktorem setkával a vedl s ním rozhovory, v podvečer je zpracovával a v noci psal. V šest ráno jsem šel spát, v jedenáct dopoledne vstal a zase to pokračovalo dál. Dělali jsme to proto, abychom vše stihli dokončit co nejdříve a pan doktor si mohl výsledek užít spolu s námi v plné síle.

 

228_210_img054-ms-se-dvena-svymi-prateli-u-sveho-domovskeho-kmene-kumujpg.jpg
Miloslav Stingl se dvěma přáteli u svého domovského kmene Kumu

 

 

* * *

V rozhovoru, který jsme započali na křtu knihy, jsme pokračovali v jedné vyhlášené pražské restauraci. Miloslav Singl přišel v doprovodu svých věrných průvodců – autora knihy a svého „komorníka“ Adama Chrousta a tajemníka a spoluautora projektu biografie (vskutku je to spíše velký projekt než jen kniha!) Štěpána Rusňáka. Společně, na přeskáčku mi vyprávějí o rozhodujícím zlomu v psaní biografie, který nastal v prosinci 2014. Tehdy Adam s panem doktorem absolvoval cestu pendolinem do Olomouce, kde měl slavný cestovatel přednášku společně s dalším cestovatelem Jiřím Kolbabou. Během přednášky Miloslav Stingl utrousil, že mu před chvilkou volala jeho paní Jana, že doma už se několik dní netopí a že, až se vrátí, má počítat s tím, že zmrzne. Když pak jeli z Olomouce zpět do Prahy, tak čím víc se blížili k cíli, tím byl pan doktor tišší a zadumanější. „Viděl jsem, že musím konat,“ říká Adam. „Zavolal jsem kamarádovi, který je servisní technik. Ten všeho nechal, sedl do auta a jel ku Praze, kde nás zastihl, když jsme vystupovali z vlaku. Sedli jsme k němu do dodávky a jeli k panu doktorovi udělat revizi kotle.“ Kamarád technik zjistil, že je třeba kotel vyměnit, udělat něco s vodou, opravit topení, rozvod plynu, vyvložkovat komín. Byla z toho čtrnáctidenní předvánoční operace. „No, a to jsme se konečně dostali k panu doktorovi domů,“ usmívá se Adam. „Střežil si velmi své soukromí. Předtím jsme tam nikdy nebyli. Vždy jsme ho vyzvedli a jeli jsme někam do restaurace.“ A jak vypadala „rekog­noskace“ terénu? Když se potřebovali dostat k radiátorům a rozvodům, nebylo to možné, protože místnosti byly až do stropu zarovnané cestovatelskými kufry, které Miloslav Stingl shromažďoval od padesátých let. Kvůli rekonstrukci topení dal povolení tento archiv odvézt do depozitáře, kde ho mladý historik několik měsíců intenzivně zpracovával a třídil, čemuž spolu se Štěpánem Rusňákem začali říkat Operace Tutanchamon. Tak se autor knihy dostal k nesmírně cennému archivu světoznámého cestovatele, který vznikal šedesát let. Pan doktor si vždy vzal jeden dva kufry, odjel někam na cesty, pak se po roce vrátil, třeba s deseti kufry, a plné je uložil ve své pražské vile v ulici U Krbu. A za několik měsíců jel na další cestu. S novými kufry. Ve vile takhle nashromáždil 280 cestovatelských kufrů a mnoho dalšího materiálu, který zaplnil 150 stěhovacích krabic. Adam k tomu dodává: „Naše proniknutí do vily se stalo pro vznik knihy v podobě, v jaké pak vyšla, rozhodujícím momentem. V tomto okamžiku, v prosinci 2014, začala mít naše práce úplně jiný rozměr. Dostali jsme se ke statisícům fotografií, stovkám hodin filmových záznamů, k rukopisům knih či korespondenci a všechno do sebe začalo zapadat. Miloslav Stingl dodává: „Z tohoto příběhu plyne poučení, že všechno zlé může být pro něco dobré. Kdyby nám neprasklo topení, můj archiv by ve vile v klidu odpočíval až do konce mého fyzického života a pak by třeba nějak zmizel. To se teď snad nestane.“

 

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 28. 12. 2016

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

Václav Žmolík, foto archiv M. Stingla a Martin Frouz

XANTYPA 01/17 - výběr z článků

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek je osobností, která autorským herectvím oslovuje širokou veřejnost. S humorem i nadsázkou hovoří o závažných věcech života. Mnozí ho adorují, jiní podezřívají z populismu, ale málokdo ho doopravdy zná. Všem běžným nálepkám se totiž vzpěčuje. Je zároveň hloubavý i vtipný, hravý i filozofující, vážně nevážný, upřímně osobitý. Rád prověřuje nové podněty, neohlíží se do minulosti, budoucnost ho nechává v klidu. Plně žije okamžikem přítomnosti. A tak jsem se svého kamaráda rozhodla vyzpovídat.

Ivan M. Havel

Ivan M. Havel

Jen pár dní po rozloučení s dramatikem a exprezidentem Václavem Havlem vznikl o Silvestru roku 2011 nápad na knižní rozhovor s jeho mladším sourozencem, vědcem Ivanem M. Havlem. Jako shrnutí lidské i profesní zkušenosti a výpověď o podivuhodném životě muže vlastní kariéry, a přece tak trochu zastiňovaného bratrem, který se stal ikonou české i světové kultury a politiky. Kniha vznikala pět let, nese název PRÁVĚ PROTO, ŽE JSEM BRATR, odkazující k jinému vidění Václava Havla, než skýtá pohled zvenčí, a na přelomu roku ji vydává Knihovna Václava Havla. Vybavenou množstvím fotografií, které tvoří její druhý, vizuální plán. Z jejích sedmi kapitol vybral autor několik úryvků.

Jiří Strach

Jiří Strach

Jiří Strach (43) má pověst vstřícného režiséra, s nímž sebenáladovější herci točí rádi. Známe se řadu let a o jeho práci jsme spolu hovořili už mockrát. Kdysi ho překvapila má detailní znalost klasické detektivky VYVRAŽDĚNÍ RODINY GREENŮ, kterou adaptoval pro Českou televizi. Náš rozhovor pro Xantypu vznikl u příležitosti premiéry jeho pohádky ANDĚL PÁNĚ 2, která vstoupila do kin začátkem prosince a dočkala se nadšených ohlasů od kritiků i enormního diváckého zájmu. Naše dvouhodinové povídání se brzy stočilo k polemice o otázkách víry…

Dobrý den, pane Disney

Dobrý den, pane Disney

S úctou a zdvořilým pozdravem vstupuje každé ráno sběratel Radek Čižmař (53) do království, jemuž vládne již třetí rok – do Muzea hraček v centru Ostravy. Není divu, že při tom oslovuje velkého mága Walta Disneye: celá třetina plochy kouzelného dětského světa je totiž přeplněna tisíci figurkami, obrázky, knížkami, filmy, známkami, fotografiemi, plakáty, letáky, časopisy, reklamními předměty, zkrátka vším, co nějak souvisí s pohádkovým světem, který byl stvořen díky talentu, kreativitě a vůli nejvýznamnějšího světového tvůrce animovaných filmů – režiséra, scenáristy, dabéra, podnikatele a filantropa, jehož nedožité sto patnácté narozeniny oslavil v prosinci celý kulturní svět (a současně si připomněl – rovněž v prosinci – půlstoleté výročí jeho úmrtí).

Leonard Cohen

Leonard Cohen

Popkultura má zvláště v hudební oblasti přímo magickou moc. Dokáže vymazat mnohé z toho, čím dotyčná osobnost byla, a zploští ji většinou na hlavní odstín, který snáší nejvíce zlatých vajec. Podobný osud postihl i Leonarda Cohena, spojovaného zpravidla s označením písničkář. Jeho hudební kariéra v podstatné míře překryla tu literární. Nejdříve byl však téměř desetiletí básníkem, než přišly jeho písně.

K úmrtí Josefa Škovoreckého

K úmrtí Josefa Škovoreckého

Velký starý muž exilu, nakladatel Josef Škvorecký, neúnavně podporující český poválečný protikomunistický odboj, významný spisovatel, zemřel ve věku 87 let.

Danny Smiřický v jazzovém nebi

Danny Smiřický v jazzovém nebi

„Taky já až jednou umřu, pohřběte mě s písničkou, jazzband ať jak všichni čerti hraje, až mě k hrobu ponesou.“ Tyto verše napsal před více než padesáti lety Josef Škvorecký, když překládal spolu se svým přítelem Lubomírem Dorůžkou text jednoho z nejznámějších blues, písně ST. JAMES INFIRMARY. A podobně vypadalo rozloučení s jedním z největších českých spisovatelů, jež se uskutečnilo 11. ledna 2012. Jen místo špitálu svatého Jakuba se konalo v kostele Nejsvětějšího Salvátora. A nelze pochybovat o tom, že saxofonová improvizace Jiřího Stivína by se panu Škvoreckému velice líbila.

Louis Armstrong

Louis Armstrong

Dne 27. ledna 1917 zahajuje legendární kapela Original Dixieland Jass Band své angažmá v Reinsenweber's Restaurante v New Yorku a 26. února téhož roku vznikají v newyorském studiu Victor první gramofonové nahrávky jazzové hudby. Jde o snímky LIVERY STABLE BLUES a DIXIE JASS BAND ONE STEP. Od těchto událostí záhy uplyne sto let! A protože, jak se praví ve známé reklamě, nic není nemožné, požádal jsem o rozhovor. Na to, jak to vypadalo v šeru dávných věků v jazzové muzice, jsem se zeptal podle mnohých nejvýraznější postavy jazzové hudby 20. století, Louise Armstronga (1901–1971). Takto by rozhovor mohl vypadat.

Klára Formanová

Klára Formanová

Když se Klára Stránská před čtvrtstoletím provdala za Petra Formana, spojily se dvě mimořádné rodiny. Na jejího tatínka Jiřího Stránského a tchána Miloše Formana přišla samozřejmě v rozhovoru řeč. Mimochodem, první oslavil pětaosmdesátiny loni v srpnu, druhý je bude mít letos v únoru. Ale mluvily jsme i o tom, čím se zabývá sama Klára – o scénáři hraného filmu o politické vězeňkyni Julii Hruškové, o projektu UM-MĚNÍ, který vymyslela společně se svojí kamarádkou z dětství Erikou Plickovou, i o tom, jak bychom si přáli mít zase prezidenta, za něhož bychom se nemuseli stydět.

Osobnosti - výběr z článků

Joan Baezová

Joan Baezová

Své pětasedmdesátiny v lednu 2016 oslavila Joan Baezová velkolepě. Na pódium v newyorském Beacon Theatre postupně pozvala Paula Simona, Davida Crosbyho, Emmylou Harrisovou, Judy Collinsovou a další zpěváky a hudebníky včetně svého syna Gabriela, hrajícího na perkuse. Byla to oslava folku v podání jeho slavných ikon i nastupujících umělců a pochopitelně hold spoluúčinkujících i přítomného publika jedné z jeho nejvýznamnějších osobností.

Josef Somr

Josef Somr

Pro herectví Josefa Somra se nejvíce hodí přívlastek skromné. Je stejně skromné, jako je on sám. Když jsem ho před více než dvaceti lety oslovila s prosbou, že bych ráda natočila jeho portrét do cyklu GEN, skromně mne odmítl slovy: „Alenko, já si takový film nezasloužím, já se do něj nehodím. A dokud budu soudný, chci, aby se točilo jen se mnou, ne o mně. Až jednou soudný nebudu, ty mi slíbíš, že to nenatočíš…“ Nic jsem tehdy naštěstí neslíbila. A pan Somr je ve svých úctyhodných třiaosmdesáti letech víc než soudný. Tak jsme se konečně domluvili.

Sólo pro Ivana Klánského na Dvořákově Praze

Sólo pro Ivana Klánského na Dvořákově Praze

Cestovatel, fanoušek matematiky a motosportu, vášnivý hráč šachu, ale především jedinečný klavírní virtuos Ivan Klánský příští rok v květnu oslaví 70. narozeniny. S obdivem pročítáme veškeré umělecké zásluhy jedné z našich nejvýraznějších osobností hudební scény: mezinárodní úspěchy, na pět tisíc odehraných koncertů po celém světě, prestižní ocenění i pedagogické zásluhy. Letos 18. září mu bude patřit sólový koncert na festivalu DVOŘÁKOVA PRAHA, na němž odehraje díla svých oblíbenců Ludwiga van Beethovena a Fryderyka Chopina.

Čestmír Suška

Čestmír Suška

Zatímco někteří umělci si vystačí se štětcem, majzlíkem nebo dlátem, Čestmír Suška sahá po brýlích a plazmovém hořáku. Během řemeslné práce oživuje vysloužilé nádrže na pivo, letecký benzin či kapalný plyn a mění je v gigantické síťované koule, létající květiny či háčkované rozhledny.

Ivana Buttry

Ivana Buttry

Při setkání se zahradní architektkou jsem nejdřív byla zvědavá, jak přišla ke svému zvláštnímu příjmení. Vím, že ho nemá po manželovi, pochází totiž z umělecké rodiny Svatošových. Tatínek Ivan je známý malíř, jeden ze dvou bratrů je filmař. Příjmení, lásku ke své profesi i land artu mi vysvětlila v následujícím rozhovoru.

Astrid Lindgrenová

Astrid Lindgrenová

Švédská spisovatelka Astrid Lindgrenová se už za svého života stala legendou. S jejími knížkami vyrostlo několik generací dětí z celého světa. Její hlas měl ale velkou váhu i ve veřejných debatách. Protestovala například proti velkochovům, apelovala na to, aby lidé nezapomínali, že zvířata jsou živé bytosti. Zákonu na ochranu zvířat, o který se zasadila, se na její počest začalo říkat Lex Lindgren. V letošním roce si připomínáme 110. výročí jejího narození a 15. výročí jejího úmrtí.

Zdeněk Sternberg

Zdeněk Sternberg

Posázavský pacifik mu jezdí takřka pod okny. Na jeho trať shlíží z rodového hradu Český Šternberk a občas hukot lokálky vpadá i do našeho rozhovoru. Oblíbenou výletní dráhu, která je jen o dvacet let starší než on sám, ale miluje, ostatně jeho dědeček Filip byl jejím hlavním akcionářem. Při stém výročí dokončení tratě č. 212 si dokonce zkusil, jak se na ní řídí parní lokomotiva. Prý je to docela jednoduché… Takhle ale mluví s lehkou sebeironií skoro o všem, i když mu letos v srpnu bude už devadesát čtyři let a má za sebou život plný dramatických ústrků i vzestupů. Zůstává tak věren rodovému heslu, které se vztahuje ke šternberské erbovní hvězdě: Nescit occasum – Nezná západu čili Nikdy nezapadá.

Sidse Babett Knudsen

Sidse Babett Knudsen

Je krásná, ale ne prvoplánově. Na první pohled působí velmi inteligentně a rozhodně. Francouzská média ji označila jako „la femme épatante“, úžasnou ženu. Čeští televizní diváci ji nyní znají především jako brilantní představitelku dánské premiérky v seriálu u nás uváděném pod názvem VLÁDA, který slavil mimořádné úspěchy ve více než třiceti zemích světa – od Austrálie až po Spojené státy. Jmenuje se Sidse Babett Knudsen, je Dánka, ale jako by z té brunetky vyzařovalo i cosi románského, vřelost, přívětivost, spontaneita.

Zuzana Stivínová

Zuzana Stivínová

Osmidílný seriál PUSTINA stál více méně na její postavě osudem i lidským podraznictvím zkoušené starostky malé severočeské obce. V televizním filmu MONSTRUM je manželkou nešťastného autora Stalinova pomníku na Letné. Pro vypjaté role má své dispozice: mluví s gradující vnitřní naléhavostí, bezchybně artikuluje, v jejích větách zcela chybí obvyklá slovní vata a uniformní řečová klišé. Evidentně má jasno v životě i práci, ale ne bez pochyb a schopnosti akceptovat jiný názor, jiný postoj. Je empatická, i když to tak zprvu nevypadá, a když si vedle vás stoupne na vysokých podpatcích, můžete lehce znejistět.

Keira Knightley

Keira Knightley

Již podruhé britskou herečku Keiru Knightley práce na filmu zavála do Čech, kde právě natáčela poválečné drama THE AFTERMATH (NÁSLEDKY), v němž ztělesňuje hlavní ženskou roli, manželku britského důstojníka Rachel Morganovou. Děj filmu vznikl podle stejnojmenné knihy Rhidiana Brooka a zavádí nás do Hamburku v roce 1946.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 01/17

XANTYPA XANTYPA 01/17

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 06/17

XANTYPA XANTYPA 06/17

Obsah vydání

Inzerce
předplatné_baner