Louis Armstrong

Fiktivní rozhovor

Dne 27. ledna 1917 zahajuje legendární kapela Original Dixieland Jass Band své angažmá v Reinsenweber's Restaurante v New Yorku a 26. února téhož roku vznikají v newyorském studiu Victor první gramofonové nahrávky jazzové hudby. Jde o snímky LIVERY STABLE BLUES a DIXIE JASS BAND ONE STEP. Od těchto událostí záhy uplyne sto let! A protože, jak se praví ve známé reklamě, nic není nemožné, požádal jsem o rozhovor. Na to, jak to vypadalo v šeru dávných věků v jazzové muzice, jsem se zeptal podle mnohých nejvýraznější postavy jazzové hudby 20. století, Louise Armstronga (1901–1971). Takto by rozhovor mohl vypadat.

 

 armrstrong_sirkajpg.jpg

 

Pane Armstrongu, vy jste vyrůstal na začátku minulého století v ne­utěšených poměrech v Uptownu, což byla velice chudá část New Orleansu. Navíc v její nejdivočejší lokalitě, kterou místní nazývali Bojiště. Tam asi k hudbě člověk moc blízko neměl…

Co se týká mého místa narození a prvního bydliště, máte pravdu. James Alley, kde jsem žil od svého narození v r. 1901 se svými rodiči, otcem Williem a matkou May Ann, ležela v místech, kde se potloukaly nejbizarnější osoby, jaké lze spatřit. Nešlo jen o různé kriminálníky, prostitutky, hazardní hráče, povaleče, pasáky, ale i o různé náboženské fanatiky, věštce a další pochybné existence. Na druhé straně se tu člověk setkal i s mnoha hodnými, a i když se to zdá v takovém prostředí ne­uvěřitelné, i moudrými lidmi. Ale hlavně – byla tu spousta dětí. Co se týká muziky, to byste se divil, kolik jí tu bylo. V hospodách okolo James Alley se sice většinou hrálo jen na piano, ale když matka chodila do práce na Canal Street, často jsem ji doprovázel. A tam na Liberty, Perdido nebo Franklin Street vyhrávaly oblíbené místní kapely. Tehdy jsem poprvé slyšel legendárního Buddyho Boldena. Foukal do trumpety jako uragán. A byli tam i další. Skvělou pověst měli kornetisté Bunk Johnson, ale hlavně Joe Oliver, který později v Chicagu získal přízvisko Král.

K muzice se pochopitelně dostaneme, ale všiml jsem si, že jste po letech opravil datum svého narození. Je také zajímavé, že do vašich osmnácti let neexistuje jediný doklad o vaší existenci. Jak je to možné?

O datu narození, které jsem si lehce upravil, už se toho napovídalo dost. Ale uznejte, existuje hezčí? Tedy 4. červenec – Den nezávislosti – a k tomu kulatých 1900! A co se týká nějakých písemných dokladů? Tam, kde jsem žil, jsme si na nic takového nepotrpěli, včetně rodných, úmrtních či jiných listů.

 

fo00167387jpegjpg.jpg
Tisková konference v Praze v pražském hotelu International k vystoupení slavného zpěváka a trumpetisty Louise Armstronga v Lucerně. Na snímku Louis Armstrong (uprostřed), Jiří Suchý (vlevo) a Jiří Šlitr (vpravo), kteří jeho koncert uváděli.

 

 

Teď už k tomu nejpodstatnějšímu. Jaké byly vaše hudební začátky?

Už v raném věku, kdy jsem nerozeznal trubku od bubnu, jsem se naučil zacházet s lidským hlasem, instrumentem, který vlastníme všichni. Ženské osazenstvo mé rodiny – prababička, babička i mamka byly velice pobožné, a tak jsem kromě normální školy chodil ještě do nedělní školy a do kostela. A tam se hodně zpívalo.

Na nástroj, tedy na trubku jste začal hrát ve vězení pro mladistvé, my bychom použili výraz polepšovna. Co jste provedl?

Mezi Vánoci a Novým rokem je v New Orleansu hodně různých slavností a ty byly v naší čtvrti vždy provázeny velkým kraválem. Jednomu z matčiných zákazníků jsem potajmu sebral revolver a na ulici jsem střílel do vzduchu.

 

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 28. 12. 2016

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

Zdeněk Raboch, foto archiv

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 01/17

XANTYPA XANTYPA 01/17

Obsah vydání

Inzerce
predplatne