Jiří Strach

Láska není obchod

Jiří Strach (43) má pověst vstřícného režiséra, s nímž sebenáladovější herci točí rádi. Známe se řadu let a o jeho práci jsme spolu hovořili už mockrát. Kdysi ho překvapila má detailní znalost klasické detektivky VYVRAŽDĚNÍ RODINY GREENŮ, kterou adaptoval pro Českou televizi. Náš rozhovor pro Xantypu vznikl u příležitosti premiéry jeho pohádky ANDĚL PÁNĚ 2, která vstoupila do kin začátkem prosince a dočkala se nadšených ohlasů od kritiků i enormního diváckého zájmu. Naše dvouhodinové povídání se brzy stočilo k polemice o otázkách víry…

 

 andel-pane-2_vyhnalkova_20150201_bm2r2381_pracovni-snimek-1jpg.jpg

 

Od uvedení původního ANDĚLA PÁNĚ letos uplynulo jedenáct let. Co byl rozhodující moment pro vznik jeho pokračování?

Scenárista Marek Epstein přišel s nápadem, aby Pánbůh poslal anděla a čerta na zemi, ale bez převleků za lidi. Řekl jsem mu, že to nebude fungovat. Protože vtip je právě v tom, že pozemšťané nevědí, že jde o čerta a anděla. A Marek mi na to odpověděl přímo geniálně: „Jeden den v roce to jde, v předvečer svátku svatého Mikuláše!“ A já pochopil, že mám v ruce komedii jako víno. Což byl spouštěcí impuls, abychom ten film rozjeli.

V čem je druhý díl té pohádky odlišný od prvního?

Já docela pečlivě sleduju ohlasy na svou práci, abych získal zpětnou vazbu. A v komentářích k jedničce ANDĚLA PÁNĚ se objevily názory, že zatímco v nebi to byla sranda, na zemi to bylo občas trochu zdlouhavé. Takže jsem Markovi řekl, že pokud máme točit dvojku, ústřední dvojice v ní nesmí slézt z plátna. A musí to mezi ní pořád jiskřit nebeským humorem. ANDĚL PÁNĚ 2 je tedy podle mého soudu sevřenější a obsahuje víc takzvaných hlášek. Asi je i rychlejší, protože se hraje víc jako komedie. A komedie nesmí být pomalá, protože by diváky měla pořád překvapovat.

 

andel-pane-2_Cerna_20160218_c88t3522jpg.jpg
Jiří Dvořák, Ivan Trojan a Anna Čtvrtníčková

 

 

Hlavní role znovu ztvárnili Ivan Trojan a Jiří Dvořák. Změnili se nějak od natáčení jedničky?

Jejich vzájemná chemie se nezměnila vůbec. Řekl bych dokonce, že uzrála. Tehdy – před těmi jedenácti lety – to byl můj první film s Ivanem a Jirkou. A za tu dobu jsme natočili sedm nebo osm dalších titulů – OPERACI SILVER A, ĎÁBLOVU LEST, ZTRACENOU BRÁNU… Takže z nás tří vlastně vznikl takový triumvirát, kde na sebe slyšíme a jsme dokonale sehraní. Moje režie spočívá v tom, že po první klapce třeba řeknu: „Ivane, já bych chtěl…“ A on odpoví: „Já vím…“ a udělá to. Což je prostě nevídané. Ta spřízněnost duší i názorů na to, jak má ten film vypadat. Co je vtipné, co nás baví a co bude bavit publikum. Takže ta naše chemie uzrála a ve dvojce ANDĚLA PÁNĚ se nám myslím zhodnotilo to, co jsme mezitím natrénovali.

ANDĚL PÁNĚ 2 během prvního víkendu zlomil dosavadní rekord v divácké návštěvnosti. Co tomu říkáte?

Je to zázrak! Já si to prostě neumím jinak vysvětlit. Je to příliš nečekané, abych měl hned po ruce nějaké racionální vysvětlení. Možná po čase nějací marketingoví experti nebo filmoví distributoři přijdou s logickou odpovědí… Já ji zatím nemám. Proto říkám zázrak. Jediné, co vím, je, že lidé v každé době touží obejmout laskavostí, pohladit českým humorem, nadsázkou a nadhledem. A to jsme se jim snažili dát.

Do vaší filmografie patří také kriminální dramata a seriály, o nichž jste se před chvilkou zmínil. Jak se jejich natáčení liší od natáčení filmů?

Hlavně tím, že probíhá v hektickém tempu. Momentálně v brněnské ČT dokončuji natáčení druhé série thrilleru LABYRINT, které je naplánované na 77 dnů. V takovém časovém presu si nemůžete dovolit ztratit ani jediný půlden. V Brně jsme před nějakou dobou měli do pátku zablokovanou jednu ulici. A už v sobotu ráno tam vjely bagry a začaly kutat výkopy pro novou kanalizaci. Kdybych to byl býval nestihl, tu lokaci jsem ztratil a ten skluz už bych nedohnal. Natáčení vám může ohrozit i spousta dalších věcí: může začít pršet, někdo z herců onemocní, jiný se během cesty z Prahy zasekne na věčně ucpané dálnici. A s tím vším si musíte umět poradit. Proto není čas si moc vymýšlet a jednotlivé záběry nějak vláčilovsky rozkreslovat a komplikovaně aranžovat. Herci taky musejí stoprocentně umět text. Zvlášť u detektivky je totiž zapotřebí, aby sedělo každé slovo. Jinak se rozsype smysl celého dialogu a pointa je v háji.

První řada sedmidílného seriálu LABYRINT se točila kolem obrazu POSLEDNÍ SOUD od Hieronyma Bosche. O čem bude ta druhá?

To vám neprozradím, protože bych tím odtajnil celou zápletku. Řeknu vám jen tolik, že vychází z konspirační hry kolem jedné z nejslavnějších postav české středověké historie.

Často natáčíte v reálných klášterech a kostelích. Přináší to nějaká úskalí?

Jelikož je o mně všeobecně známo, že jsem katolík, do církevních objektů se obvykle dostanu bez problémů. Faráři totiž vědí, že ten posvátný prostor nezneužiju a nebudu tam točit žádné porno. Člověk si ale musí uvědomit, kde se pohybuje, a podle toho se chovat. Ačkoli obvykle pracuju v baseballové kšiltovce, před natáčením v kostele si umyju hlavu, abych tam mohl točit bez ní. A když se štáb začne moc rozkřikovat, snažím se ho zklidnit.

Mají ta posvátná místa nějaké zvláštní kouzlo?

To víte, že ano. Kostely a kláštery jsou ohromně výtvarné a sálá z nich duchovní síla. Třeba v klášteře v Kladrubech, kde jsme točili SANTINIHO JAZYK, žili po staletí zbožní mniši a intenzivně se tam modlili. Což je z těch zdí cítit jako teplo ze stěn vyhřátého domu. A totéž platí o malých venkovských kostelících. Ty jsou zase promodlené touhou obyčejných sedláků, která je možná ještě ryzejší než u vzdělaných mnichů.

Jak jste se vůbec dostal k víře v Boha?

Nejvíc asi prostřednictvím své babičky, obyčejné ženské z Čelákovic. Díky ní jsem chodil do kostela už odmalička. A někdy v pubertě jsem se začal ptát sám sebe, jak to s naším světem vlastně je. Existuje Bůh, nebo ne? A já si odpověděl, že ano. Nikdo mi totiž nedal lepší definici lásky než svatý Pavel ve slavném listu Korintským. „Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá.“ V tom je přece všechno.

 

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 28. 12. 2016

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

Jan Foll, foto Česká televize a Marlene production

XANTYPA 01/17 - výběr z článků

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek je osobností, která autorským herectvím oslovuje širokou veřejnost. S humorem i nadsázkou hovoří o závažných věcech života. Mnozí ho adorují, jiní podezřívají z populismu, ale málokdo ho doopravdy zná. Všem běžným nálepkám se totiž vzpěčuje. Je zároveň hloubavý i vtipný, hravý i filozofující, vážně nevážný, upřímně osobitý. Rád prověřuje nové podněty, neohlíží se do minulosti, budoucnost ho nechává v klidu. Plně žije okamžikem přítomnosti. A tak jsem se svého kamaráda rozhodla vyzpovídat.

Ivan M. Havel

Ivan M. Havel

Jen pár dní po rozloučení s dramatikem a exprezidentem Václavem Havlem vznikl o Silvestru roku 2011 nápad na knižní rozhovor s jeho mladším sourozencem, vědcem Ivanem M. Havlem. Jako shrnutí lidské i profesní zkušenosti a výpověď o podivuhodném životě muže vlastní kariéry, a přece tak trochu zastiňovaného bratrem, který se stal ikonou české i světové kultury a politiky. Kniha vznikala pět let, nese název PRÁVĚ PROTO, ŽE JSEM BRATR, odkazující k jinému vidění Václava Havla, než skýtá pohled zvenčí, a na přelomu roku ji vydává Knihovna Václava Havla. Vybavenou množstvím fotografií, které tvoří její druhý, vizuální plán. Z jejích sedmi kapitol vybral autor několik úryvků.

Dobrý den, pane Disney

Dobrý den, pane Disney

S úctou a zdvořilým pozdravem vstupuje každé ráno sběratel Radek Čižmař (53) do království, jemuž vládne již třetí rok – do Muzea hraček v centru Ostravy. Není divu, že při tom oslovuje velkého mága Walta Disneye: celá třetina plochy kouzelného dětského světa je totiž přeplněna tisíci figurkami, obrázky, knížkami, filmy, známkami, fotografiemi, plakáty, letáky, časopisy, reklamními předměty, zkrátka vším, co nějak souvisí s pohádkovým světem, který byl stvořen díky talentu, kreativitě a vůli nejvýznamnějšího světového tvůrce animovaných filmů – režiséra, scenáristy, dabéra, podnikatele a filantropa, jehož nedožité sto patnácté narozeniny oslavil v prosinci celý kulturní svět (a současně si připomněl – rovněž v prosinci – půlstoleté výročí jeho úmrtí).

Miloslav Stingl

Miloslav Stingl

Svatý Václav má v Praze pomník z bronzu, a dokonce jezdecký, Antonín Dvořák má své muzeum a doyen našich cestovatelů Miloslav Stingl dostal pomník z papíru: knihu. Vyšla před Vánocemi, jmenuje se jednoduše MILOSLAV STINGL – BIOGRAFIE CESTOVATELSKÉ LEGENDY, sepsal ji Adam Chroust, podílel se na ní i Stinglův tajemník Štěpán Rusňák a její přirovnání k pomníku – odvážím si tvrdit – nekulhá. Kniha je to opravdu reprezentativní, doplněná navíc mapami, dévédéčkem a cédéčkem. Povídal jsem si o ní nejen s panem doktorem, jak slavnému cestovateli říkají přátelé, ale i s tvůrci knihy, kteří by mohli být jeho vnuky.

Leonard Cohen

Leonard Cohen

Popkultura má zvláště v hudební oblasti přímo magickou moc. Dokáže vymazat mnohé z toho, čím dotyčná osobnost byla, a zploští ji většinou na hlavní odstín, který snáší nejvíce zlatých vajec. Podobný osud postihl i Leonarda Cohena, spojovaného zpravidla s označením písničkář. Jeho hudební kariéra v podstatné míře překryla tu literární. Nejdříve byl však téměř desetiletí básníkem, než přišly jeho písně.

Louis Armstrong

Louis Armstrong

Dne 27. ledna 1917 zahajuje legendární kapela Original Dixieland Jass Band své angažmá v Reinsenweber's Restaurante v New Yorku a 26. února téhož roku vznikají v newyorském studiu Victor první gramofonové nahrávky jazzové hudby. Jde o snímky LIVERY STABLE BLUES a DIXIE JASS BAND ONE STEP. Od těchto událostí záhy uplyne sto let! A protože, jak se praví ve známé reklamě, nic není nemožné, požádal jsem o rozhovor. Na to, jak to vypadalo v šeru dávných věků v jazzové muzice, jsem se zeptal podle mnohých nejvýraznější postavy jazzové hudby 20. století, Louise Armstronga (1901–1971). Takto by rozhovor mohl vypadat.

Klára Formanová

Klára Formanová

Když se Klára Stránská před čtvrtstoletím provdala za Petra Formana, spojily se dvě mimořádné rodiny. Na jejího tatínka Jiřího Stránského a tchána Miloše Formana přišla samozřejmě v rozhovoru řeč. Mimochodem, první oslavil pětaosmdesátiny loni v srpnu, druhý je bude mít letos v únoru. Ale mluvily jsme i o tom, čím se zabývá sama Klára – o scénáři hraného filmu o politické vězeňkyni Julii Hruškové, o projektu UM-MĚNÍ, který vymyslela společně se svojí kamarádkou z dětství Erikou Plickovou, i o tom, jak bychom si přáli mít zase prezidenta, za něhož bychom se nemuseli stydět.

Osobnosti - výběr z článků

Dorothea Tanning

Dorothea Tanning

Neobyčejná americká malířka Dorothea Tanning uchvátila slavného německého malíře Maxe Ernsta natolik, že opustil pohodlný život s bohatou a vlivnou manželkou, mecenáškou umění Peggy Guggenheimovou. Dorothea Tanning se poté za Maxe Ernsta provdala.

Jan Dušek

Jan Dušek

Prof. Jan Dušek je jednou z nejvýraznějších osobností české scénografie a kostýmního výtvarnictví 20. a 21. stol. Jeho jméno je trvale spojováno s tvorbou režiséra Evalda Schorma, s nímž spolupracoval v letech 1976–1988 na inscenacích KRÁL JELENEM, TRAGICKÝ PŘÍBĚH HAMLETA, BRATŘI KARAMAZOVI, MACBETH, MARATÓN, HLUČNÁ SAMOTA a dalších.

Martin Donutil

Martin Donutil

Výkonů herce Martina Donutila (ročník 1991) jsem si začal všímat v inscenacích brněnské Husy na provázku, což bylo jeho první angažmá. Působil tam donedávna a nezapomenutelná je například jeho kreace v titulní roli Shafferova Amadea v režii Vladimíra Morávka. Tam exceloval spolu se svým otcem Miroslavem (ten ztvárnil Salieriho). Martinovi potom nabídlo angažmá nové vedení Městských divadel pražských, kde v herecky nadprůměrné inscenaci ANDĚLÉ V AMERICE režiséra Michala Dočekala podává v náročné roli emocionálně rozpolceného intelektuála mimořádný výkon.

Studna, sekera, archiv

Studna, sekera, archiv

Rád seká dříví, nerad nosí vodu ze studně a nejradši listuje zaprášenými dokumenty v archivech. „I když nacisti spálili tisíce papírů a estébáci za sebou zahlazovali stopy jak lišky, válí se tam kvanta příběhů, co čekají, až je někdo zvedne,“ říká Miloš Doležal, toho času propuštěný z rozhlasu. Na oceňovanou knihu o číhošťském páterovi Josefu Toufarovi, kterého v roce 1950 umlátili příslušníci Státní bezpečnosti, nyní navázal povídkovou knihou ČURDA Z HLÍNY zasazenou do období protektorátu. Sešli jsme se v pražských Vršovicích.

Yves Saint Laurent

Yves Saint Laurent

„Návrh je základ všeho,“ tvrdil Alberto Giacometti. Pro tvorbu Yvese Saint Laurenta to platí dvojnásob.

Jana Stryková

Jana Stryková

Jana Stryková patří k herečkám, o nichž platí, že je na ně radost pohledět. K atraktivnímu exteriéru přidává na jevišti i vnitřní opravdovost, také přirozenou, a přesto zřetelnou dikci (jev v českých divadlech ne vždy samozřejmý). Energická a přímá je i v osobním kontaktu, nic nepředstírá, rozhovor občas proloží nakažlivým zvonivým smíchem.

Ondřej Kundra

Ondřej Kundra

Mezi vyznamenané prestižní Cenou Ferdinanda Peroutky patří od letošního února také redaktor týdeníku Respekt Ondřej Kundra. Teprve osmatřicetiletý novinář se věnoval už dlouhé řadě silných témat, včetně investigativních. Týkají se korupce, zneužívání politické moci, poměrů v justici, šíření lží a dezinformací, nepřátelských cizích vlivů.

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Je velice těžké rozprávět s někým, koho opravdu dobře znáte. Celoživotní pevné přátelství, které mě pojí s mým otcem, je snad výjimečné. Vždycky jsme si byli velmi blízcí. Byl mi tátou od útlého dětství přes mou divokou pubertu až do dnešních dní. Nebyl však jen člověkem plným lásky a pochopení, ale v průběhu let jsem se od něj dovídala tolik cenných informací, že bych to bez přehánění mohla pokládat za domácí univerzitu. Kdyby se mě někdo zeptal, jestli bych si jako otce dovedla představit někoho jiného, dostalo by se mu jen hlasité negativní odpovědi. Letos 2. dubna slaví devadesáté narozeniny.

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek

Výrazný herec a propagátor netradičního přístupu k životu Jaroslav Dušek (ročník 1961) uvedl nedávno v Divadle Na Jezerce projekt SLÁVA STROJŮ A MĚST. Tato nadmíru inspirativní inscenace vychází z téměř neznámého textu Jaromíra Rašína. S režisérem i interpretem v jedné osobě jsme si povídali v příšeří zadního traktu restaurace zmíněného divadla, kde mu za dvě hodiny začínalo představení, v němž formou „jevištního čtení“ ztvárňuje všechny role.

Sama s Kunderou

Sama s Kunderou

Stalo se to před více než půl stoletím, v roce 1964. Tehdy bylo českému, později francouzskému spisovateli třicet pět let, ještě nebyl světoznámý a ještě si nehlídal svůj oficiální obraz tak úzkostlivě jako později. Letos 1. dubna oslaví Milan Kundera devadesátiny.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 01/17

XANTYPA XANTYPA 01/17

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 078/2019

XANTYPA XANTYPA 078/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne