Jiří Strach

Láska není obchod

Jiří Strach (43) má pověst vstřícného režiséra, s nímž sebenáladovější herci točí rádi. Známe se řadu let a o jeho práci jsme spolu hovořili už mockrát. Kdysi ho překvapila má detailní znalost klasické detektivky VYVRAŽDĚNÍ RODINY GREENŮ, kterou adaptoval pro Českou televizi. Náš rozhovor pro Xantypu vznikl u příležitosti premiéry jeho pohádky ANDĚL PÁNĚ 2, která vstoupila do kin začátkem prosince a dočkala se nadšených ohlasů od kritiků i enormního diváckého zájmu. Naše dvouhodinové povídání se brzy stočilo k polemice o otázkách víry…

 

 andel-pane-2_vyhnalkova_20150201_bm2r2381_pracovni-snimek-1jpg.jpg

 

Od uvedení původního ANDĚLA PÁNĚ letos uplynulo jedenáct let. Co byl rozhodující moment pro vznik jeho pokračování?

Scenárista Marek Epstein přišel s nápadem, aby Pánbůh poslal anděla a čerta na zemi, ale bez převleků za lidi. Řekl jsem mu, že to nebude fungovat. Protože vtip je právě v tom, že pozemšťané nevědí, že jde o čerta a anděla. A Marek mi na to odpověděl přímo geniálně: „Jeden den v roce to jde, v předvečer svátku svatého Mikuláše!“ A já pochopil, že mám v ruce komedii jako víno. Což byl spouštěcí impuls, abychom ten film rozjeli.

V čem je druhý díl té pohádky odlišný od prvního?

Já docela pečlivě sleduju ohlasy na svou práci, abych získal zpětnou vazbu. A v komentářích k jedničce ANDĚLA PÁNĚ se objevily názory, že zatímco v nebi to byla sranda, na zemi to bylo občas trochu zdlouhavé. Takže jsem Markovi řekl, že pokud máme točit dvojku, ústřední dvojice v ní nesmí slézt z plátna. A musí to mezi ní pořád jiskřit nebeským humorem. ANDĚL PÁNĚ 2 je tedy podle mého soudu sevřenější a obsahuje víc takzvaných hlášek. Asi je i rychlejší, protože se hraje víc jako komedie. A komedie nesmí být pomalá, protože by diváky měla pořád překvapovat.

 

andel-pane-2_Cerna_20160218_c88t3522jpg.jpg
Jiří Dvořák, Ivan Trojan a Anna Čtvrtníčková

 

 

Hlavní role znovu ztvárnili Ivan Trojan a Jiří Dvořák. Změnili se nějak od natáčení jedničky?

Jejich vzájemná chemie se nezměnila vůbec. Řekl bych dokonce, že uzrála. Tehdy – před těmi jedenácti lety – to byl můj první film s Ivanem a Jirkou. A za tu dobu jsme natočili sedm nebo osm dalších titulů – OPERACI SILVER A, ĎÁBLOVU LEST, ZTRACENOU BRÁNU… Takže z nás tří vlastně vznikl takový triumvirát, kde na sebe slyšíme a jsme dokonale sehraní. Moje režie spočívá v tom, že po první klapce třeba řeknu: „Ivane, já bych chtěl…“ A on odpoví: „Já vím…“ a udělá to. Což je prostě nevídané. Ta spřízněnost duší i názorů na to, jak má ten film vypadat. Co je vtipné, co nás baví a co bude bavit publikum. Takže ta naše chemie uzrála a ve dvojce ANDĚLA PÁNĚ se nám myslím zhodnotilo to, co jsme mezitím natrénovali.

ANDĚL PÁNĚ 2 během prvního víkendu zlomil dosavadní rekord v divácké návštěvnosti. Co tomu říkáte?

Je to zázrak! Já si to prostě neumím jinak vysvětlit. Je to příliš nečekané, abych měl hned po ruce nějaké racionální vysvětlení. Možná po čase nějací marketingoví experti nebo filmoví distributoři přijdou s logickou odpovědí… Já ji zatím nemám. Proto říkám zázrak. Jediné, co vím, je, že lidé v každé době touží obejmout laskavostí, pohladit českým humorem, nadsázkou a nadhledem. A to jsme se jim snažili dát.

Do vaší filmografie patří také kriminální dramata a seriály, o nichž jste se před chvilkou zmínil. Jak se jejich natáčení liší od natáčení filmů?

Hlavně tím, že probíhá v hektickém tempu. Momentálně v brněnské ČT dokončuji natáčení druhé série thrilleru LABYRINT, které je naplánované na 77 dnů. V takovém časovém presu si nemůžete dovolit ztratit ani jediný půlden. V Brně jsme před nějakou dobou měli do pátku zablokovanou jednu ulici. A už v sobotu ráno tam vjely bagry a začaly kutat výkopy pro novou kanalizaci. Kdybych to byl býval nestihl, tu lokaci jsem ztratil a ten skluz už bych nedohnal. Natáčení vám může ohrozit i spousta dalších věcí: může začít pršet, někdo z herců onemocní, jiný se během cesty z Prahy zasekne na věčně ucpané dálnici. A s tím vším si musíte umět poradit. Proto není čas si moc vymýšlet a jednotlivé záběry nějak vláčilovsky rozkreslovat a komplikovaně aranžovat. Herci taky musejí stoprocentně umět text. Zvlášť u detektivky je totiž zapotřebí, aby sedělo každé slovo. Jinak se rozsype smysl celého dialogu a pointa je v háji.

První řada sedmidílného seriálu LABYRINT se točila kolem obrazu POSLEDNÍ SOUD od Hieronyma Bosche. O čem bude ta druhá?

To vám neprozradím, protože bych tím odtajnil celou zápletku. Řeknu vám jen tolik, že vychází z konspirační hry kolem jedné z nejslavnějších postav české středověké historie.

Často natáčíte v reálných klášterech a kostelích. Přináší to nějaká úskalí?

Jelikož je o mně všeobecně známo, že jsem katolík, do církevních objektů se obvykle dostanu bez problémů. Faráři totiž vědí, že ten posvátný prostor nezneužiju a nebudu tam točit žádné porno. Člověk si ale musí uvědomit, kde se pohybuje, a podle toho se chovat. Ačkoli obvykle pracuju v baseballové kšiltovce, před natáčením v kostele si umyju hlavu, abych tam mohl točit bez ní. A když se štáb začne moc rozkřikovat, snažím se ho zklidnit.

Mají ta posvátná místa nějaké zvláštní kouzlo?

To víte, že ano. Kostely a kláštery jsou ohromně výtvarné a sálá z nich duchovní síla. Třeba v klášteře v Kladrubech, kde jsme točili SANTINIHO JAZYK, žili po staletí zbožní mniši a intenzivně se tam modlili. Což je z těch zdí cítit jako teplo ze stěn vyhřátého domu. A totéž platí o malých venkovských kostelících. Ty jsou zase promodlené touhou obyčejných sedláků, která je možná ještě ryzejší než u vzdělaných mnichů.

Jak jste se vůbec dostal k víře v Boha?

Nejvíc asi prostřednictvím své babičky, obyčejné ženské z Čelákovic. Díky ní jsem chodil do kostela už odmalička. A někdy v pubertě jsem se začal ptát sám sebe, jak to s naším světem vlastně je. Existuje Bůh, nebo ne? A já si odpověděl, že ano. Nikdo mi totiž nedal lepší definici lásky než svatý Pavel ve slavném listu Korintským. „Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá.“ V tom je přece všechno.

 

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 28. 12. 2016

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

Jan Foll, foto Česká televize a Marlene production

XANTYPA 01/17 - výběr z článků

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek je osobností, která autorským herectvím oslovuje širokou veřejnost. S humorem i nadsázkou hovoří o závažných věcech života. Mnozí ho adorují, jiní podezřívají z populismu, ale málokdo ho doopravdy zná. Všem běžným nálepkám se totiž vzpěčuje. Je zároveň hloubavý i vtipný, hravý i filozofující, vážně nevážný, upřímně osobitý. Rád prověřuje nové podněty, neohlíží se do minulosti, budoucnost ho nechává v klidu. Plně žije okamžikem přítomnosti. A tak jsem se svého kamaráda rozhodla vyzpovídat.

Ivan M. Havel

Ivan M. Havel

Jen pár dní po rozloučení s dramatikem a exprezidentem Václavem Havlem vznikl o Silvestru roku 2011 nápad na knižní rozhovor s jeho mladším sourozencem, vědcem Ivanem M. Havlem. Jako shrnutí lidské i profesní zkušenosti a výpověď o podivuhodném životě muže vlastní kariéry, a přece tak trochu zastiňovaného bratrem, který se stal ikonou české i světové kultury a politiky. Kniha vznikala pět let, nese název PRÁVĚ PROTO, ŽE JSEM BRATR, odkazující k jinému vidění Václava Havla, než skýtá pohled zvenčí, a na přelomu roku ji vydává Knihovna Václava Havla. Vybavenou množstvím fotografií, které tvoří její druhý, vizuální plán. Z jejích sedmi kapitol vybral autor několik úryvků.

Jiří Strach

Jiří Strach

Jiří Strach (43) má pověst vstřícného režiséra, s nímž sebenáladovější herci točí rádi. Známe se řadu let a o jeho práci jsme spolu hovořili už mockrát. Kdysi ho překvapila má detailní znalost klasické detektivky VYVRAŽDĚNÍ RODINY GREENŮ, kterou adaptoval pro Českou televizi. Náš rozhovor pro Xantypu vznikl u příležitosti premiéry jeho pohádky ANDĚL PÁNĚ 2, která vstoupila do kin začátkem prosince a dočkala se nadšených ohlasů od kritiků i enormního diváckého zájmu. Naše dvouhodinové povídání se brzy stočilo k polemice o otázkách víry…

Dobrý den, pane Disney

Dobrý den, pane Disney

S úctou a zdvořilým pozdravem vstupuje každé ráno sběratel Radek Čižmař (53) do království, jemuž vládne již třetí rok – do Muzea hraček v centru Ostravy. Není divu, že při tom oslovuje velkého mága Walta Disneye: celá třetina plochy kouzelného dětského světa je totiž přeplněna tisíci figurkami, obrázky, knížkami, filmy, známkami, fotografiemi, plakáty, letáky, časopisy, reklamními předměty, zkrátka vším, co nějak souvisí s pohádkovým světem, který byl stvořen díky talentu, kreativitě a vůli nejvýznamnějšího světového tvůrce animovaných filmů – režiséra, scenáristy, dabéra, podnikatele a filantropa, jehož nedožité sto patnácté narozeniny oslavil v prosinci celý kulturní svět (a současně si připomněl – rovněž v prosinci – půlstoleté výročí jeho úmrtí).

Miloslav Stingl

Miloslav Stingl

Svatý Václav má v Praze pomník z bronzu, a dokonce jezdecký, Antonín Dvořák má své muzeum a doyen našich cestovatelů Miloslav Stingl dostal pomník z papíru: knihu. Vyšla před Vánocemi, jmenuje se jednoduše MILOSLAV STINGL – BIOGRAFIE CESTOVATELSKÉ LEGENDY, sepsal ji Adam Chroust, podílel se na ní i Stinglův tajemník Štěpán Rusňák a její přirovnání k pomníku – odvážím si tvrdit – nekulhá. Kniha je to opravdu reprezentativní, doplněná navíc mapami, dévédéčkem a cédéčkem. Povídal jsem si o ní nejen s panem doktorem, jak slavnému cestovateli říkají přátelé, ale i s tvůrci knihy, kteří by mohli být jeho vnuky.

Leonard Cohen

Leonard Cohen

Popkultura má zvláště v hudební oblasti přímo magickou moc. Dokáže vymazat mnohé z toho, čím dotyčná osobnost byla, a zploští ji většinou na hlavní odstín, který snáší nejvíce zlatých vajec. Podobný osud postihl i Leonarda Cohena, spojovaného zpravidla s označením písničkář. Jeho hudební kariéra v podstatné míře překryla tu literární. Nejdříve byl však téměř desetiletí básníkem, než přišly jeho písně.

K úmrtí Josefa Škovoreckého

K úmrtí Josefa Škovoreckého

Velký starý muž exilu, nakladatel Josef Škvorecký, neúnavně podporující český poválečný protikomunistický odboj, významný spisovatel, zemřel ve věku 87 let.

Danny Smiřický v jazzovém nebi

Danny Smiřický v jazzovém nebi

„Taky já až jednou umřu, pohřběte mě s písničkou, jazzband ať jak všichni čerti hraje, až mě k hrobu ponesou.“ Tyto verše napsal před více než padesáti lety Josef Škvorecký, když překládal spolu se svým přítelem Lubomírem Dorůžkou text jednoho z nejznámějších blues, písně ST. JAMES INFIRMARY. A podobně vypadalo rozloučení s jedním z největších českých spisovatelů, jež se uskutečnilo 11. ledna 2012. Jen místo špitálu svatého Jakuba se konalo v kostele Nejsvětějšího Salvátora. A nelze pochybovat o tom, že saxofonová improvizace Jiřího Stivína by se panu Škvoreckému velice líbila.

Louis Armstrong

Louis Armstrong

Dne 27. ledna 1917 zahajuje legendární kapela Original Dixieland Jass Band své angažmá v Reinsenweber's Restaurante v New Yorku a 26. února téhož roku vznikají v newyorském studiu Victor první gramofonové nahrávky jazzové hudby. Jde o snímky LIVERY STABLE BLUES a DIXIE JASS BAND ONE STEP. Od těchto událostí záhy uplyne sto let! A protože, jak se praví ve známé reklamě, nic není nemožné, požádal jsem o rozhovor. Na to, jak to vypadalo v šeru dávných věků v jazzové muzice, jsem se zeptal podle mnohých nejvýraznější postavy jazzové hudby 20. století, Louise Armstronga (1901–1971). Takto by rozhovor mohl vypadat.

Osobnosti - výběr z článků

Hynek Bočan

Hynek Bočan

Vážím si lidí, kteří něco dokázali, a přitom zůstali slušní. Jedním z nich je po­dle mě režisér Hynek Bočan. V našem rozhovoru jsme společně probírali je­ho věhlasné snímky i nutné úlitby.

Dagmar Pecková

Dagmar Pecková

Světoznámá česká mezzosopranistka Dagmar Pecková představí v dubnu svůj nový komponovaný pořad. Premiéra kabaretu WANTED – zasvěceného tvorbě Kurta Weilla – proběhne 12. dubna ve velkém sále pražské Lucerny. Podobu připravované revue, jejíž režii a výpravu vytváří známé autorské duo CABANI, naznačila už tisková konference ze začátku března. Pódium Lucerny ozdobil barový pult, balkony se proměnily v dobový šantán s pestře oděnými tanečníky a tanečnicemi. O této velkorysé show, pořádané během sedmnácti dubnových večerů v produkci Sagl Production, jsme si povídali s její inspirátorkou a protagonistkou.

Iggy Pop

Iggy Pop

Letošní sedmdesátník Iggy Pop svou tvorbou stále popírá označení, které by se vzhledem k jeho dlouhodobému působení na hudební scéně snadno nabízelo – hudební fosilie. Naznačují to ostatně také dvě přezdívky, kterými byl v médiích počastován: Kmotr punku a Rockový leguán. Svým životním stylem je často srovnáván s Jimem Morrisonem, frontmanem legendárních The Doors. Určitě je sbližuje jejich devastující životní styl, pijácké a drogové excesy, ale už v tom se jejich cesty brzy rozcházejí. O čtyři roky starší Jim se nedožil ani třiceti, kdežto Iggy působí na hudební scéně více než padesát let.

Zuzana Kronerová

Zuzana Kronerová

Dělat rozhovor se Zuzanou Kronerovou v baru pražského Studia Ypsilon nebyl nejlepší nápad. V příjemném odpočinkovém útočišti nejen ypsilonkovských herců se s ní chtěl každý aspoň pozdravit. Oldřich Navrátil, který s ní zkouší novou hru, ředitel Ypsilonky Jan Schmid, který jim k tomu poskytl prostor, kolegové Josef Polášek a Lukáš Pavlásek, a bůhví, na koho jsem ještě zapomněl. Jednu výhodu ten přerušovaný dialog ale měl: na vlastní oči jsem viděl, jak ji mají všichni rádi a jak ona sama se mezi nimi cítí jako ryba ve vodě. Není divu, v Čechách pracuje možná stejně intenzivně jako na Slovensku a zvláště český film si ji už více méně adoptoval.

Nina Simone

Nina Simone

Hudební revoluci, která vypukla v polovině padesátých let zrozením rock-and-rollu a pokračovala o nějakých deset let později nástupem beatových (či rockových) skupin, vedli v drtivé většině muži: muzikanti, zpěváci, také manažeři, producenti nebo diskžokejové a hudební publicisté. Byl to svět mužů. Populární hudba postupně míchala v jednom kotli rock, folk, blues, kořenila jazzem, etnickými inspiracemi, občas vykrádala klasiku. Pokud se žena v tomhle světě přece jen dokázala prosadit, bylo to hlavně za mikrofonem, jako sólová zpěvačka. Některé z nich byly i zdatnými instrumentalistkami, jiné autorskými osobnostmi. Tucet těch nejvýznamnějších představí – chronologicky, podle data narození – následující seriál.

Natalie Portmanová

Natalie Portmanová

V nedávno uvedeném dramatu JACKIE zosobnila Jacqueline Kennedyovou – ikonickou manželku legendárního amerického prezidenta. Film od chilského režiséra Pabla Larraína není standardním životopisem. Běží spíš o hrdinčin psychologický portrét, jehož klíčové segmenty líčí události od atentátu v Dallasu po Kennedyho pohřeb. A pětatřicetiletá Natalie Portmanová v roli Jackie během několika osudných dnů kličkuje mezi dozvuky šoku, návaly zoufalství a rozporuplnými vzpomínkami na minulost první dámy.

Jiří Havelka

Jiří Havelka

Jiří Havelka (nar. 1980) patří k výrazným osobnostem českého divadelnictví. Činný je především jako režisér, ale také jako pedagog a občas i herec (to především ve sdružení Vosto5).

Benedict Cumberbatch

Benedict Cumberbatch

Na civilních fotografiích připomíná vedoucího skautského oddílu nebo alespoň kladnou postavičku z nějakého komiksového seriálu, třeba RYCHLÝCH ŠÍPŮ. Brity fascinuje až groteskní podobnost jeho tváře a výrazu s chráněným bobrem.

Hawkingův život se singularitami

Hawkingův život se singularitami

Kosmolog Stephen Hawking zkoumá černé díry, které dosud nikdo neviděl, popsal záření, jež by z nich mělo vycházet, ale v dohledné době se nám ho nepodaří detekovat, a marně se snaží spojit teorii gravitace s kvantovou mechanikou. Přesto patří k nejslavnějším vědcům současnosti, protože porozuměl převratnému pokroku v kosmologii ve 20. století a napsal o něm knihu STRUČNÁ HISTORIE ČASU, kterou mnoho lidí dočetlo do konce a uvěřilo jejímu obsahu. Tento výjimečný autor oslavil 8. ledna 2017 pětasedmdesátiny.

Miloš Forman slaví pětaosmdesátiny

Miloš Forman slaví pětaosmdesátiny

Ve světě nejslavnější z českých režisérů, Miloš Forman, slaví pětaosmdesátiny. Narodil se 18. února roku 1932 v Čáslavi. Je držitelem dvou Oscarů pro nejlepšího režiséra. V roce 1976 jej získal za PŘELET NAD KUKAČČÍM HNÍZDEM, v roce 1985 za film AMADEUS, který dostal celkem osm sošek. Za tyto další snímky byl oceněn nespočetněkrát: LÁSKY JEDNÉ PLAVOVLÁSKY (1967), HAIR (1979), LID VERSUS LARRY FLYNT (1997), MUŽ NA MĚSÍCI (2000), a dá se říci, že v zemích od Ameriky po Japonsko. GOYOVY PŘÍZRAKY jsou zatím posledním filmem, který natočil.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 01/17

XANTYPA XANTYPA 01/17

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 04/17

XANTYPA XANTYPA 04/17

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne