Jiří Strach

Láska není obchod

Jiří Strach (43) má pověst vstřícného režiséra, s nímž sebenáladovější herci točí rádi. Známe se řadu let a o jeho práci jsme spolu hovořili už mockrát. Kdysi ho překvapila má detailní znalost klasické detektivky VYVRAŽDĚNÍ RODINY GREENŮ, kterou adaptoval pro Českou televizi. Náš rozhovor pro Xantypu vznikl u příležitosti premiéry jeho pohádky ANDĚL PÁNĚ 2, která vstoupila do kin začátkem prosince a dočkala se nadšených ohlasů od kritiků i enormního diváckého zájmu. Naše dvouhodinové povídání se brzy stočilo k polemice o otázkách víry…

 

 andel-pane-2_vyhnalkova_20150201_bm2r2381_pracovni-snimek-1jpg.jpg

 

Od uvedení původního ANDĚLA PÁNĚ letos uplynulo jedenáct let. Co byl rozhodující moment pro vznik jeho pokračování?

Scenárista Marek Epstein přišel s nápadem, aby Pánbůh poslal anděla a čerta na zemi, ale bez převleků za lidi. Řekl jsem mu, že to nebude fungovat. Protože vtip je právě v tom, že pozemšťané nevědí, že jde o čerta a anděla. A Marek mi na to odpověděl přímo geniálně: „Jeden den v roce to jde, v předvečer svátku svatého Mikuláše!“ A já pochopil, že mám v ruce komedii jako víno. Což byl spouštěcí impuls, abychom ten film rozjeli.

V čem je druhý díl té pohádky odlišný od prvního?

Já docela pečlivě sleduju ohlasy na svou práci, abych získal zpětnou vazbu. A v komentářích k jedničce ANDĚLA PÁNĚ se objevily názory, že zatímco v nebi to byla sranda, na zemi to bylo občas trochu zdlouhavé. Takže jsem Markovi řekl, že pokud máme točit dvojku, ústřední dvojice v ní nesmí slézt z plátna. A musí to mezi ní pořád jiskřit nebeským humorem. ANDĚL PÁNĚ 2 je tedy podle mého soudu sevřenější a obsahuje víc takzvaných hlášek. Asi je i rychlejší, protože se hraje víc jako komedie. A komedie nesmí být pomalá, protože by diváky měla pořád překvapovat.

 

andel-pane-2_Cerna_20160218_c88t3522jpg.jpg
Jiří Dvořák, Ivan Trojan a Anna Čtvrtníčková

 

 

Hlavní role znovu ztvárnili Ivan Trojan a Jiří Dvořák. Změnili se nějak od natáčení jedničky?

Jejich vzájemná chemie se nezměnila vůbec. Řekl bych dokonce, že uzrála. Tehdy – před těmi jedenácti lety – to byl můj první film s Ivanem a Jirkou. A za tu dobu jsme natočili sedm nebo osm dalších titulů – OPERACI SILVER A, ĎÁBLOVU LEST, ZTRACENOU BRÁNU… Takže z nás tří vlastně vznikl takový triumvirát, kde na sebe slyšíme a jsme dokonale sehraní. Moje režie spočívá v tom, že po první klapce třeba řeknu: „Ivane, já bych chtěl…“ A on odpoví: „Já vím…“ a udělá to. Což je prostě nevídané. Ta spřízněnost duší i názorů na to, jak má ten film vypadat. Co je vtipné, co nás baví a co bude bavit publikum. Takže ta naše chemie uzrála a ve dvojce ANDĚLA PÁNĚ se nám myslím zhodnotilo to, co jsme mezitím natrénovali.

ANDĚL PÁNĚ 2 během prvního víkendu zlomil dosavadní rekord v divácké návštěvnosti. Co tomu říkáte?

Je to zázrak! Já si to prostě neumím jinak vysvětlit. Je to příliš nečekané, abych měl hned po ruce nějaké racionální vysvětlení. Možná po čase nějací marketingoví experti nebo filmoví distributoři přijdou s logickou odpovědí… Já ji zatím nemám. Proto říkám zázrak. Jediné, co vím, je, že lidé v každé době touží obejmout laskavostí, pohladit českým humorem, nadsázkou a nadhledem. A to jsme se jim snažili dát.

Do vaší filmografie patří také kriminální dramata a seriály, o nichž jste se před chvilkou zmínil. Jak se jejich natáčení liší od natáčení filmů?

Hlavně tím, že probíhá v hektickém tempu. Momentálně v brněnské ČT dokončuji natáčení druhé série thrilleru LABYRINT, které je naplánované na 77 dnů. V takovém časovém presu si nemůžete dovolit ztratit ani jediný půlden. V Brně jsme před nějakou dobou měli do pátku zablokovanou jednu ulici. A už v sobotu ráno tam vjely bagry a začaly kutat výkopy pro novou kanalizaci. Kdybych to byl býval nestihl, tu lokaci jsem ztratil a ten skluz už bych nedohnal. Natáčení vám může ohrozit i spousta dalších věcí: může začít pršet, někdo z herců onemocní, jiný se během cesty z Prahy zasekne na věčně ucpané dálnici. A s tím vším si musíte umět poradit. Proto není čas si moc vymýšlet a jednotlivé záběry nějak vláčilovsky rozkreslovat a komplikovaně aranžovat. Herci taky musejí stoprocentně umět text. Zvlášť u detektivky je totiž zapotřebí, aby sedělo každé slovo. Jinak se rozsype smysl celého dialogu a pointa je v háji.

První řada sedmidílného seriálu LABYRINT se točila kolem obrazu POSLEDNÍ SOUD od Hieronyma Bosche. O čem bude ta druhá?

To vám neprozradím, protože bych tím odtajnil celou zápletku. Řeknu vám jen tolik, že vychází z konspirační hry kolem jedné z nejslavnějších postav české středověké historie.

Často natáčíte v reálných klášterech a kostelích. Přináší to nějaká úskalí?

Jelikož je o mně všeobecně známo, že jsem katolík, do církevních objektů se obvykle dostanu bez problémů. Faráři totiž vědí, že ten posvátný prostor nezneužiju a nebudu tam točit žádné porno. Člověk si ale musí uvědomit, kde se pohybuje, a podle toho se chovat. Ačkoli obvykle pracuju v baseballové kšiltovce, před natáčením v kostele si umyju hlavu, abych tam mohl točit bez ní. A když se štáb začne moc rozkřikovat, snažím se ho zklidnit.

Mají ta posvátná místa nějaké zvláštní kouzlo?

To víte, že ano. Kostely a kláštery jsou ohromně výtvarné a sálá z nich duchovní síla. Třeba v klášteře v Kladrubech, kde jsme točili SANTINIHO JAZYK, žili po staletí zbožní mniši a intenzivně se tam modlili. Což je z těch zdí cítit jako teplo ze stěn vyhřátého domu. A totéž platí o malých venkovských kostelících. Ty jsou zase promodlené touhou obyčejných sedláků, která je možná ještě ryzejší než u vzdělaných mnichů.

Jak jste se vůbec dostal k víře v Boha?

Nejvíc asi prostřednictvím své babičky, obyčejné ženské z Čelákovic. Díky ní jsem chodil do kostela už odmalička. A někdy v pubertě jsem se začal ptát sám sebe, jak to s naším světem vlastně je. Existuje Bůh, nebo ne? A já si odpověděl, že ano. Nikdo mi totiž nedal lepší definici lásky než svatý Pavel ve slavném listu Korintským. „Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá.“ V tom je přece všechno.

 

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 28. 12. 2016

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

Jan Foll, foto Česká televize a Marlene production

XANTYPA 01/17 - výběr z článků

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek je osobností, která autorským herectvím oslovuje širokou veřejnost. S humorem i nadsázkou hovoří o závažných věcech života. Mnozí ho adorují, jiní podezřívají z populismu, ale málokdo ho doopravdy zná. Všem běžným nálepkám se totiž vzpěčuje. Je zároveň hloubavý i vtipný, hravý i filozofující, vážně nevážný, upřímně osobitý. Rád prověřuje nové podněty, neohlíží se do minulosti, budoucnost ho nechává v klidu. Plně žije okamžikem přítomnosti. A tak jsem se svého kamaráda rozhodla vyzpovídat.

Ivan M. Havel

Ivan M. Havel

Jen pár dní po rozloučení s dramatikem a exprezidentem Václavem Havlem vznikl o Silvestru roku 2011 nápad na knižní rozhovor s jeho mladším sourozencem, vědcem Ivanem M. Havlem. Jako shrnutí lidské i profesní zkušenosti a výpověď o podivuhodném životě muže vlastní kariéry, a přece tak trochu zastiňovaného bratrem, který se stal ikonou české i světové kultury a politiky. Kniha vznikala pět let, nese název PRÁVĚ PROTO, ŽE JSEM BRATR, odkazující k jinému vidění Václava Havla, než skýtá pohled zvenčí, a na přelomu roku ji vydává Knihovna Václava Havla. Vybavenou množstvím fotografií, které tvoří její druhý, vizuální plán. Z jejích sedmi kapitol vybral autor několik úryvků.

Dobrý den, pane Disney

Dobrý den, pane Disney

S úctou a zdvořilým pozdravem vstupuje každé ráno sběratel Radek Čižmař (53) do království, jemuž vládne již třetí rok – do Muzea hraček v centru Ostravy. Není divu, že při tom oslovuje velkého mága Walta Disneye: celá třetina plochy kouzelného dětského světa je totiž přeplněna tisíci figurkami, obrázky, knížkami, filmy, známkami, fotografiemi, plakáty, letáky, časopisy, reklamními předměty, zkrátka vším, co nějak souvisí s pohádkovým světem, který byl stvořen díky talentu, kreativitě a vůli nejvýznamnějšího světového tvůrce animovaných filmů – režiséra, scenáristy, dabéra, podnikatele a filantropa, jehož nedožité sto patnácté narozeniny oslavil v prosinci celý kulturní svět (a současně si připomněl – rovněž v prosinci – půlstoleté výročí jeho úmrtí).

Miloslav Stingl

Miloslav Stingl

Svatý Václav má v Praze pomník z bronzu, a dokonce jezdecký, Antonín Dvořák má své muzeum a doyen našich cestovatelů Miloslav Stingl dostal pomník z papíru: knihu. Vyšla před Vánocemi, jmenuje se jednoduše MILOSLAV STINGL – BIOGRAFIE CESTOVATELSKÉ LEGENDY, sepsal ji Adam Chroust, podílel se na ní i Stinglův tajemník Štěpán Rusňák a její přirovnání k pomníku – odvážím si tvrdit – nekulhá. Kniha je to opravdu reprezentativní, doplněná navíc mapami, dévédéčkem a cédéčkem. Povídal jsem si o ní nejen s panem doktorem, jak slavnému cestovateli říkají přátelé, ale i s tvůrci knihy, kteří by mohli být jeho vnuky.

Leonard Cohen

Leonard Cohen

Popkultura má zvláště v hudební oblasti přímo magickou moc. Dokáže vymazat mnohé z toho, čím dotyčná osobnost byla, a zploští ji většinou na hlavní odstín, který snáší nejvíce zlatých vajec. Podobný osud postihl i Leonarda Cohena, spojovaného zpravidla s označením písničkář. Jeho hudební kariéra v podstatné míře překryla tu literární. Nejdříve byl však téměř desetiletí básníkem, než přišly jeho písně.

K úmrtí Josefa Škovoreckého

K úmrtí Josefa Škovoreckého

Velký starý muž exilu, nakladatel Josef Škvorecký, neúnavně podporující český poválečný protikomunistický odboj, významný spisovatel, zemřel ve věku 87 let.

Danny Smiřický v jazzovém nebi

Danny Smiřický v jazzovém nebi

„Taky já až jednou umřu, pohřběte mě s písničkou, jazzband ať jak všichni čerti hraje, až mě k hrobu ponesou.“ Tyto verše napsal před více než padesáti lety Josef Škvorecký, když překládal spolu se svým přítelem Lubomírem Dorůžkou text jednoho z nejznámějších blues, písně ST. JAMES INFIRMARY. A podobně vypadalo rozloučení s jedním z největších českých spisovatelů, jež se uskutečnilo 11. ledna 2012. Jen místo špitálu svatého Jakuba se konalo v kostele Nejsvětějšího Salvátora. A nelze pochybovat o tom, že saxofonová improvizace Jiřího Stivína by se panu Škvoreckému velice líbila.

Louis Armstrong

Louis Armstrong

Dne 27. ledna 1917 zahajuje legendární kapela Original Dixieland Jass Band své angažmá v Reinsenweber's Restaurante v New Yorku a 26. února téhož roku vznikají v newyorském studiu Victor první gramofonové nahrávky jazzové hudby. Jde o snímky LIVERY STABLE BLUES a DIXIE JASS BAND ONE STEP. Od těchto událostí záhy uplyne sto let! A protože, jak se praví ve známé reklamě, nic není nemožné, požádal jsem o rozhovor. Na to, jak to vypadalo v šeru dávných věků v jazzové muzice, jsem se zeptal podle mnohých nejvýraznější postavy jazzové hudby 20. století, Louise Armstronga (1901–1971). Takto by rozhovor mohl vypadat.

Klára Formanová

Klára Formanová

Když se Klára Stránská před čtvrtstoletím provdala za Petra Formana, spojily se dvě mimořádné rodiny. Na jejího tatínka Jiřího Stránského a tchána Miloše Formana přišla samozřejmě v rozhovoru řeč. Mimochodem, první oslavil pětaosmdesátiny loni v srpnu, druhý je bude mít letos v únoru. Ale mluvily jsme i o tom, čím se zabývá sama Klára – o scénáři hraného filmu o politické vězeňkyni Julii Hruškové, o projektu UM-MĚNÍ, který vymyslela společně se svojí kamarádkou z dětství Erikou Plickovou, i o tom, jak bychom si přáli mít zase prezidenta, za něhož bychom se nemuseli stydět.

Osobnosti - výběr z článků

Jan Měkota

Jan Měkota

Muž, jehož hlas důvěrně znali v naší zemi všichni, kdo poslouchali Rádio Svobodná Evropa. Jako jediný byl přítomen po celou dobu její existence, od prvního vysílání až do konce. Stal se moderátorem a redaktorem, před jehož mikrofonem stály největší hvězdy své doby – Brigitte Bardot, Sophia Loren, Gina Lollobrigida, Ava Gardner, Yves Montand, Arthur Miller, Beatles, Rolling Stones, Ella Fitzgerald, Louis Armstrong, Benny Goodman, Count Basie, Oscar Peterson, Eric Clapton, Rita Pavone a mnoho dalších vynikajících herců, hudebníků, zpěváků, spisovatelů, politiků a sportovců z celého světa.

Catherine Deneuve

Catherine Deneuve

Byla prvořadou hvězdou březnového filmového festivalu FEBIOFEST, který letos oslavil pětadvacáté výročí svého vzniku. Francouzská herecká legenda Catherine Deneuve na závěrečném galavečeru převzala cenu Kristián za celoživotní přínos světové kinematografii. Pak spolu s publikem zhlédla americké drama SOUBOJ POHLAVÍ o tenistce Billie Jean Kingové a jejích genderových aktivitách. Absolvovala také následující večírek, kde v proskleném salonku měla povoleno kouřit. S ředitelem festivalu Kamilem Spáčilem a dalšími společníky si povídala hlavně o šedesátých letech a Jeanu-Paulovi Belmondovi.

Miroslav Donutil

Miroslav Donutil

Snem každého umělce je, aby se po vyslovení jeho jména už nemuselo nic dalšího dodávat. V kavárně Platýz jsem se sešel s Miroslavem Donutilem.

Josef Beran

Josef Beran

Poslední vůle statečného českého kardinála se vyplní. Papež František svolil přenést jeho ostatky z Vatikánu do vlasti. Mnozí už v to nevěřili, málokdo doufal. Teď se dávné přání promění ve skutečnost. Josef Beran se domů vrací po bezmála půlstoletí od skonu v nedobrovolném římském exilu. Z hrobky pod vatikánskou bazilikou svatého Petra do katedrály svatého Víta v Praze. Kruh se konečně uzavírá.

Petr Weigl

Petr Weigl

Petr Weigl, filmový a divadelní režisér, jehož doménou je obor hudebně-dramatický, dokáže jít na dřeň pocitů svého diváka. Za našimi hranicemi, kde vznikla většina jeho děl, se o něm píše jako o Viscontim televizní obrazovky. Jemný, elegantní muž neobyčejné hloubky a síly. Filozof jdoucí s pokorou životem, nechávající za sebou stopu výjimečnosti a noblesy. Jeho tvorba – emocionalita, estetika a imaginace oslovující lidské duše – není napodobitelná. Snad proto nemá předchůdce, ani pokračovatele.

Pablo Picasso a jeho jezevčík Lump

Pablo Picasso a jeho jezevčík Lump

„Coby muž to byl především sadista. Když se mu podařilo narvat někomu ruce do palečnic, byl radostí bez sebe. Před jeho ‚žertíky‘, jeho sžíravým sarkasmem a škodolibostí si nebyl nikdo jistý,“ napsala Ariana Huffingtonová ve své knize o Picassovi. Nikdo… žádný z jeho kolegů a přátel, žádné z jeho čtyř dětí, jedna ani druhá manželka, natož ta či ona z jeho početných milenek a múz. Psů si tento bezmezně egoistický umělec vážil

Taťána G. Brzobohatá

Taťána G. Brzobohatá

Taťána Gregor Brzobohatá získala v roce 2006, jako jediná Češka v historii, ještě pod svým dívčím jménem Kuchařová, záviděníhodnou korunku Miss World. Je současně úspěšnou českou topmodelkou, která stojí už téměř deset let v čele nadmíru užitečné nadace Krása pomoci. Nadace, jejíž činnost je zaměřena na pomoc seniorům, nadace, jejíž renomé překročilo hranice České republiky a jejíž jméno opakovaně zaznělo i na půdě OSN. Je tedy mnoho témat, o nichž je zajímavé si s touto sympaticky bezprostřední a výřečnou mladou dámou popovídat. Tak se stalo jednoho odpoledne v tiché kavárně na pražském Smíchově a výsledkem jsou následující řádky.

Jiří Lábus

Jiří Lábus

Ikona českého filmu, divadla a dabingu Jiří Lábus je velmi přívětivý, ale překvapivě dost plachý člověk. S rozhovorem souhlasil, jen aby pomohl propagovat nový film HASTRMAN, který je prvním celovečerním hraným počinem jeho přítele, režiséra Ondřeje Havelky. Film vznikl na motivy stejnojmenné knihy Miloše Urbana, jež získala cenu Magnesia Litera. Jeho hlavní postavou je „člověk ve zvířeti a zvíře v člověku“ – hastrman alias baron de Caus, zosobněný Karlem Dobrým. Jiří Lábus mu byl filmovým sluhou.

Karen Blixenová a její skotští chrti

Karen Blixenová a její skotští chrti

Ač je to k nevíře, byl to právě Ernest Hemingway, nositel Nobelovy ceny za literaturu, vášnivý lovec a také legendární macho, kdo byl přesvědčen, že existuje jedna jediná bytost ženského pohlaví, která si Nobelovu cenu rovněž zaslouží – Karen Blixenová. A to přesto, že se tato autorka nikdy nesmířila s tradiční rolí žen. Spíše naopak: tato svérázná dcera dánského statkáře byla emancipovaná dávno předtím, než feministky začaly rovnoprávnost někdy až militantně prosazovat. Karen řídila kávovníkovou farmu v Africe, zacházela s puškou neméně suverénně než s perem, uměla vyprávět podivuhodné příběhy, pila whisky a chovala skotské chrty spřízněné s vlkodavy.

Dan Prokop

Dan Prokop

Je po volbách, ale emoce na sociálních sítích neopadávají. Je společnost opravdu tak rozdělená? Kdo za to může? Vesnice? Senioři? Sociolog Dan Prokop vnáší do debaty poněkud jiný pohled. „Nalháváme si, že v Česku neexistuje chudoba, přitom právě ona ohrožuje důvěru v demokracii. Sociální problémy, nerovnost šancí a omezená schopnost orientovat se v globálním světě se koncentrují do jedné části společnosti a vytvářejí tak ideální podhoubí pro populisty!“

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 01/17

XANTYPA XANTYPA 01/17

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 05/18

XANTYPA XANTYPA 05/18

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne