Jiří Strach

Láska není obchod

Jiří Strach (43) má pověst vstřícného režiséra, s nímž sebenáladovější herci točí rádi. Známe se řadu let a o jeho práci jsme spolu hovořili už mockrát. Kdysi ho překvapila má detailní znalost klasické detektivky VYVRAŽDĚNÍ RODINY GREENŮ, kterou adaptoval pro Českou televizi. Náš rozhovor pro Xantypu vznikl u příležitosti premiéry jeho pohádky ANDĚL PÁNĚ 2, která vstoupila do kin začátkem prosince a dočkala se nadšených ohlasů od kritiků i enormního diváckého zájmu. Naše dvouhodinové povídání se brzy stočilo k polemice o otázkách víry…

 

 andel-pane-2_vyhnalkova_20150201_bm2r2381_pracovni-snimek-1jpg.jpg

 

Od uvedení původního ANDĚLA PÁNĚ letos uplynulo jedenáct let. Co byl rozhodující moment pro vznik jeho pokračování?

Scenárista Marek Epstein přišel s nápadem, aby Pánbůh poslal anděla a čerta na zemi, ale bez převleků za lidi. Řekl jsem mu, že to nebude fungovat. Protože vtip je právě v tom, že pozemšťané nevědí, že jde o čerta a anděla. A Marek mi na to odpověděl přímo geniálně: „Jeden den v roce to jde, v předvečer svátku svatého Mikuláše!“ A já pochopil, že mám v ruce komedii jako víno. Což byl spouštěcí impuls, abychom ten film rozjeli.

V čem je druhý díl té pohádky odlišný od prvního?

Já docela pečlivě sleduju ohlasy na svou práci, abych získal zpětnou vazbu. A v komentářích k jedničce ANDĚLA PÁNĚ se objevily názory, že zatímco v nebi to byla sranda, na zemi to bylo občas trochu zdlouhavé. Takže jsem Markovi řekl, že pokud máme točit dvojku, ústřední dvojice v ní nesmí slézt z plátna. A musí to mezi ní pořád jiskřit nebeským humorem. ANDĚL PÁNĚ 2 je tedy podle mého soudu sevřenější a obsahuje víc takzvaných hlášek. Asi je i rychlejší, protože se hraje víc jako komedie. A komedie nesmí být pomalá, protože by diváky měla pořád překvapovat.

 

andel-pane-2_Cerna_20160218_c88t3522jpg.jpg
Jiří Dvořák, Ivan Trojan a Anna Čtvrtníčková

 

 

Hlavní role znovu ztvárnili Ivan Trojan a Jiří Dvořák. Změnili se nějak od natáčení jedničky?

Jejich vzájemná chemie se nezměnila vůbec. Řekl bych dokonce, že uzrála. Tehdy – před těmi jedenácti lety – to byl můj první film s Ivanem a Jirkou. A za tu dobu jsme natočili sedm nebo osm dalších titulů – OPERACI SILVER A, ĎÁBLOVU LEST, ZTRACENOU BRÁNU… Takže z nás tří vlastně vznikl takový triumvirát, kde na sebe slyšíme a jsme dokonale sehraní. Moje režie spočívá v tom, že po první klapce třeba řeknu: „Ivane, já bych chtěl…“ A on odpoví: „Já vím…“ a udělá to. Což je prostě nevídané. Ta spřízněnost duší i názorů na to, jak má ten film vypadat. Co je vtipné, co nás baví a co bude bavit publikum. Takže ta naše chemie uzrála a ve dvojce ANDĚLA PÁNĚ se nám myslím zhodnotilo to, co jsme mezitím natrénovali.

ANDĚL PÁNĚ 2 během prvního víkendu zlomil dosavadní rekord v divácké návštěvnosti. Co tomu říkáte?

Je to zázrak! Já si to prostě neumím jinak vysvětlit. Je to příliš nečekané, abych měl hned po ruce nějaké racionální vysvětlení. Možná po čase nějací marketingoví experti nebo filmoví distributoři přijdou s logickou odpovědí… Já ji zatím nemám. Proto říkám zázrak. Jediné, co vím, je, že lidé v každé době touží obejmout laskavostí, pohladit českým humorem, nadsázkou a nadhledem. A to jsme se jim snažili dát.

Do vaší filmografie patří také kriminální dramata a seriály, o nichž jste se před chvilkou zmínil. Jak se jejich natáčení liší od natáčení filmů?

Hlavně tím, že probíhá v hektickém tempu. Momentálně v brněnské ČT dokončuji natáčení druhé série thrilleru LABYRINT, které je naplánované na 77 dnů. V takovém časovém presu si nemůžete dovolit ztratit ani jediný půlden. V Brně jsme před nějakou dobou měli do pátku zablokovanou jednu ulici. A už v sobotu ráno tam vjely bagry a začaly kutat výkopy pro novou kanalizaci. Kdybych to byl býval nestihl, tu lokaci jsem ztratil a ten skluz už bych nedohnal. Natáčení vám může ohrozit i spousta dalších věcí: může začít pršet, někdo z herců onemocní, jiný se během cesty z Prahy zasekne na věčně ucpané dálnici. A s tím vším si musíte umět poradit. Proto není čas si moc vymýšlet a jednotlivé záběry nějak vláčilovsky rozkreslovat a komplikovaně aranžovat. Herci taky musejí stoprocentně umět text. Zvlášť u detektivky je totiž zapotřebí, aby sedělo každé slovo. Jinak se rozsype smysl celého dialogu a pointa je v háji.

První řada sedmidílného seriálu LABYRINT se točila kolem obrazu POSLEDNÍ SOUD od Hieronyma Bosche. O čem bude ta druhá?

To vám neprozradím, protože bych tím odtajnil celou zápletku. Řeknu vám jen tolik, že vychází z konspirační hry kolem jedné z nejslavnějších postav české středověké historie.

Často natáčíte v reálných klášterech a kostelích. Přináší to nějaká úskalí?

Jelikož je o mně všeobecně známo, že jsem katolík, do církevních objektů se obvykle dostanu bez problémů. Faráři totiž vědí, že ten posvátný prostor nezneužiju a nebudu tam točit žádné porno. Člověk si ale musí uvědomit, kde se pohybuje, a podle toho se chovat. Ačkoli obvykle pracuju v baseballové kšiltovce, před natáčením v kostele si umyju hlavu, abych tam mohl točit bez ní. A když se štáb začne moc rozkřikovat, snažím se ho zklidnit.

Mají ta posvátná místa nějaké zvláštní kouzlo?

To víte, že ano. Kostely a kláštery jsou ohromně výtvarné a sálá z nich duchovní síla. Třeba v klášteře v Kladrubech, kde jsme točili SANTINIHO JAZYK, žili po staletí zbožní mniši a intenzivně se tam modlili. Což je z těch zdí cítit jako teplo ze stěn vyhřátého domu. A totéž platí o malých venkovských kostelících. Ty jsou zase promodlené touhou obyčejných sedláků, která je možná ještě ryzejší než u vzdělaných mnichů.

Jak jste se vůbec dostal k víře v Boha?

Nejvíc asi prostřednictvím své babičky, obyčejné ženské z Čelákovic. Díky ní jsem chodil do kostela už odmalička. A někdy v pubertě jsem se začal ptát sám sebe, jak to s naším světem vlastně je. Existuje Bůh, nebo ne? A já si odpověděl, že ano. Nikdo mi totiž nedal lepší definici lásky než svatý Pavel ve slavném listu Korintským. „Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá.“ V tom je přece všechno.

 

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 28. 12. 2016

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

Jan Foll, foto Česká televize a Marlene production

XANTYPA 01/17 - výběr z článků

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek je osobností, která autorským herectvím oslovuje širokou veřejnost. S humorem i nadsázkou hovoří o závažných věcech života. Mnozí ho adorují, jiní podezřívají z populismu, ale málokdo ho doopravdy zná. Všem běžným nálepkám se totiž vzpěčuje. Je zároveň hloubavý i vtipný, hravý i filozofující, vážně nevážný, upřímně osobitý. Rád prověřuje nové podněty, neohlíží se do minulosti, budoucnost ho nechává v klidu. Plně žije okamžikem přítomnosti. A tak jsem se svého kamaráda rozhodla vyzpovídat.

Ivan M. Havel

Ivan M. Havel

Jen pár dní po rozloučení s dramatikem a exprezidentem Václavem Havlem vznikl o Silvestru roku 2011 nápad na knižní rozhovor s jeho mladším sourozencem, vědcem Ivanem M. Havlem. Jako shrnutí lidské i profesní zkušenosti a výpověď o podivuhodném životě muže vlastní kariéry, a přece tak trochu zastiňovaného bratrem, který se stal ikonou české i světové kultury a politiky. Kniha vznikala pět let, nese název PRÁVĚ PROTO, ŽE JSEM BRATR, odkazující k jinému vidění Václava Havla, než skýtá pohled zvenčí, a na přelomu roku ji vydává Knihovna Václava Havla. Vybavenou množstvím fotografií, které tvoří její druhý, vizuální plán. Z jejích sedmi kapitol vybral autor několik úryvků.

Dobrý den, pane Disney

Dobrý den, pane Disney

S úctou a zdvořilým pozdravem vstupuje každé ráno sběratel Radek Čižmař (53) do království, jemuž vládne již třetí rok – do Muzea hraček v centru Ostravy. Není divu, že při tom oslovuje velkého mága Walta Disneye: celá třetina plochy kouzelného dětského světa je totiž přeplněna tisíci figurkami, obrázky, knížkami, filmy, známkami, fotografiemi, plakáty, letáky, časopisy, reklamními předměty, zkrátka vším, co nějak souvisí s pohádkovým světem, který byl stvořen díky talentu, kreativitě a vůli nejvýznamnějšího světového tvůrce animovaných filmů – režiséra, scenáristy, dabéra, podnikatele a filantropa, jehož nedožité sto patnácté narozeniny oslavil v prosinci celý kulturní svět (a současně si připomněl – rovněž v prosinci – půlstoleté výročí jeho úmrtí).

Miloslav Stingl

Miloslav Stingl

Svatý Václav má v Praze pomník z bronzu, a dokonce jezdecký, Antonín Dvořák má své muzeum a doyen našich cestovatelů Miloslav Stingl dostal pomník z papíru: knihu. Vyšla před Vánocemi, jmenuje se jednoduše MILOSLAV STINGL – BIOGRAFIE CESTOVATELSKÉ LEGENDY, sepsal ji Adam Chroust, podílel se na ní i Stinglův tajemník Štěpán Rusňák a její přirovnání k pomníku – odvážím si tvrdit – nekulhá. Kniha je to opravdu reprezentativní, doplněná navíc mapami, dévédéčkem a cédéčkem. Povídal jsem si o ní nejen s panem doktorem, jak slavnému cestovateli říkají přátelé, ale i s tvůrci knihy, kteří by mohli být jeho vnuky.

Leonard Cohen

Leonard Cohen

Popkultura má zvláště v hudební oblasti přímo magickou moc. Dokáže vymazat mnohé z toho, čím dotyčná osobnost byla, a zploští ji většinou na hlavní odstín, který snáší nejvíce zlatých vajec. Podobný osud postihl i Leonarda Cohena, spojovaného zpravidla s označením písničkář. Jeho hudební kariéra v podstatné míře překryla tu literární. Nejdříve byl však téměř desetiletí básníkem, než přišly jeho písně.

K úmrtí Josefa Škovoreckého

K úmrtí Josefa Škovoreckého

Velký starý muž exilu, nakladatel Josef Škvorecký, neúnavně podporující český poválečný protikomunistický odboj, významný spisovatel, zemřel ve věku 87 let.

Danny Smiřický v jazzovém nebi

Danny Smiřický v jazzovém nebi

„Taky já až jednou umřu, pohřběte mě s písničkou, jazzband ať jak všichni čerti hraje, až mě k hrobu ponesou.“ Tyto verše napsal před více než padesáti lety Josef Škvorecký, když překládal spolu se svým přítelem Lubomírem Dorůžkou text jednoho z nejznámějších blues, písně ST. JAMES INFIRMARY. A podobně vypadalo rozloučení s jedním z největších českých spisovatelů, jež se uskutečnilo 11. ledna 2012. Jen místo špitálu svatého Jakuba se konalo v kostele Nejsvětějšího Salvátora. A nelze pochybovat o tom, že saxofonová improvizace Jiřího Stivína by se panu Škvoreckému velice líbila.

Louis Armstrong

Louis Armstrong

Dne 27. ledna 1917 zahajuje legendární kapela Original Dixieland Jass Band své angažmá v Reinsenweber's Restaurante v New Yorku a 26. února téhož roku vznikají v newyorském studiu Victor první gramofonové nahrávky jazzové hudby. Jde o snímky LIVERY STABLE BLUES a DIXIE JASS BAND ONE STEP. Od těchto událostí záhy uplyne sto let! A protože, jak se praví ve známé reklamě, nic není nemožné, požádal jsem o rozhovor. Na to, jak to vypadalo v šeru dávných věků v jazzové muzice, jsem se zeptal podle mnohých nejvýraznější postavy jazzové hudby 20. století, Louise Armstronga (1901–1971). Takto by rozhovor mohl vypadat.

Klára Formanová

Klára Formanová

Když se Klára Stránská před čtvrtstoletím provdala za Petra Formana, spojily se dvě mimořádné rodiny. Na jejího tatínka Jiřího Stránského a tchána Miloše Formana přišla samozřejmě v rozhovoru řeč. Mimochodem, první oslavil pětaosmdesátiny loni v srpnu, druhý je bude mít letos v únoru. Ale mluvily jsme i o tom, čím se zabývá sama Klára – o scénáři hraného filmu o politické vězeňkyni Julii Hruškové, o projektu UM-MĚNÍ, který vymyslela společně se svojí kamarádkou z dětství Erikou Plickovou, i o tom, jak bychom si přáli mít zase prezidenta, za něhož bychom se nemuseli stydět.

Osobnosti - výběr z článků

Zdeňka Žádníková Volencová

Zdeňka Žádníková Volencová

Zdeňka Žádníková Volencová je nejen herečka Dejvického divadla, ale i moderátorka, recitátorka, spisovatelka, flétnistka, ředitelka nadačního fondu. Především je ovšem matka čtyř dětí. Jak vidíte, nespokojí se s málem.

Ladislav Smoček

Ladislav Smoček

Poněkud záhadná postava dramatika, scenáristy a režiséra židovského původu Lea Birinského a jeho hra z roku 1912 o psychopatologii revolucionářství a vyžírkovství mocných vyvolala už podruhé zájem režiséra Ladislava Smočka. Na scéně pražského Činoherního klubu s hereckým ansámblem, jenž tvoří Petr Nárožný, Marika Procházková, Ondřej Vetchý, Pavel Kikinčuk, Dana Černá, Jaromír Dulava, Honza Hájek, Vladimír Kratina, Stanislav Zindulka či Nela Boudová, rozehrál šarádu blbosti a velikášství, při níž člověk chvílemi neví, může-li se jen úlevně smát, anebo se má zase začít strachovat. Neboť hrabivost je věčná a lidská hloupost nekonečná.

Tomáš Šebek

Tomáš Šebek

Letos v březnu se český chirurg Tomáš Šebek vrátil již z páté mise mezinárodní organizace Lékaři bez hranic. Své zkušenosti se zachraňováním lidských životů v mnohdy drastických podmínkách popsal se skromností i humorem sobě vlastním ve dvou úspěšných knihách. Třetí by měla vyjít letos na podzim.

Carlos Santana

Carlos Santana

Jedním z významných a vlivných muzikantů, kteří letos slaví své kulaté životní jubileum, je Carlos Santana. Stejně jako je pestrá a různorodá jeho hudba, je pestrý i jeho původ a hudební prostředí, které ho obklopovalo a ovlivňovalo. Mnohonásobný držitel cen Grammy – jen za album SUPERNATURAL si jich odnesl devět! – i jejich latinskoamerické obdoby, dvojnásobný člen Síně slávy rock’n’rollu – jako sólista i jako člen skupiny Santana, nositel dalších ocenění. Úspěšný tvůrce a protagonista specifického rockového stylu označovaného jako latino-rock svým osudem znovu potvrdil platnost pořekadla, že štěstí přeje připraveným. Je totiž doslova dítětem hudebního festivalu ve Woodstocku.

Alice Flemrová

Alice Flemrová

Neapolská tetralogie Eleny Ferrante GENIÁLNÍ PŘÍTELKYNĚ, jež je příběhem dvou dívek, respektive žen – Eleny a Lily a jejich přátelství, zasazeným do Itálie padesátých až osmdesátých let minulého století, se stala světovým bestsellerem. Nejde o umělou marketingovou bublinu, ty knížky lidé opravdu čtou, nadšeně o nich mluví a navzájem si je doporučují. U nás vyšly zatím dva díly, na třetí se můžeme těšit v říjnu. Přeložila je naše přední překladatelka z italštiny Alice Flemrová.

Aretha Franklin

Aretha Franklin

Královna soulu, zároveň první žena uvedená do rokenrolové síně slávy – to je Aretha Franklin. Letos pětasedmdesátiletá umělkyně ověnčená předlouhou řadou ocenění a titulů svou kariéru zvolna uzavírá. Poslední album vydala v roce 2014, koncertních vystoupení plánuje jen velmi omezený počet. Šanci vidět ji naživo však mají pouze na severoamerickém kontinentu. Po dramatickém zážitku v roce 1984 totiž odmítá nastoupit do letadla.

Harvey Keitel

Harvey Keitel

Americký herec Harvey Keitel navštívil karlovarský filmový festival už dvakrát. Podruhé předloni, kdy tu uvedl Sorrentinovo podobenství MLÁDÍ (2015) o dvou stárnoucích umělcích, kteří rekapitulují své životy v mondénním sanatoriu. Představitele drsňáků i bohorovných snílků jsem pozoroval na závěrečném večírku v hotelu Pupp. Spokojeně seděl v křesle a s pýchou v očích sledoval, jak se jeho manželka vlní na parketu. Působil šťastně, jako pravý opak bezradného filmaře, kterého zosobnil v Sorrentinově filmu.

Soňa & Zuzana Norisovy

Soňa & Zuzana Norisovy

Jedna se chtěla stát zdravotní sestrou, druhá řeholní. Nakonec však sestry Norisovy žijí tak, jak jim předpověděla je­jich babička.

Andrea Černá

Andrea Černá

Ačkoli být herečkou nebyl její vys­něný cíl a stalo se to víceméně náhodou, dnes by neměnila. Po devatenácti letech v Divadle J. K. Tyla v Plzni jako vyzrálá hereč­ka obohatila soubor pražského Di­vadla na Vinohradech. Kromě to­ho pracuje v rozhlase, televizi, zpívá, tančí, píše poezii. Andrea Černá se nebojí nových výzev, i když jejímu srdci nejblížší je přece jen stále divadlo pro jeho atmosféru.

Adam Chroust

Adam Chroust

„Pokud vám tisíc lidí řekne, že něco nedokážete, a vy se přesto rozhodnete danou věc zvládnout, rázem na jejich hlase nezáleží. Kromě touhy po dobrodružství ale musíte mít v srdci ještě něco: odvahu.“ To nenapsal žádný dobyvatel Everestu či objevitel pramenů Amazonky, ale osmadvacetiletý mladík, který sotva opustil vysokou školu. Kdyby i tzv. obyčejní lidé měli svůj erb, jistě by do něj Adam Chroust vložil právě tato dvě slova – dobrodružství a statečnost.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 01/17

XANTYPA XANTYPA 01/17

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 078/17

XANTYPA XANTYPA 078/17

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne