Dobrý den, pane Disney

S úctou a zdvořilým pozdravem vstupuje každé ráno sběratel Radek Čižmař (53) do království, jemuž vládne již třetí rok – do Muzea hraček v centru Ostravy. Není divu, že při tom oslovuje velkého mága Walta Disneye: celá třetina plochy kouzelného dětského světa je totiž přeplněna tisíci figurkami, obrázky, knížkami, filmy, známkami, fotografiemi, plakáty, letáky, časopisy, reklamními předměty, zkrátka vším, co nějak souvisí s pohádkovým světem, který byl stvořen díky talentu, kreativitě a vůli nejvýznamnějšího světového tvůrce animovaných filmů – režiséra, scenáristy, dabéra, podnikatele a filantropa, jehož nedožité sto patnácté narozeniny oslavil v prosinci celý kulturní svět (a současně si připomněl – rovněž v prosinci – půlstoleté výročí jeho úmrtí).

 

f201410210097201_sirkajpg.jpg
Walter Elias „Walt“ Disney (* 5. 12. 1901 v Hermose, Illinois, † 15. 12. 1966 v Burbanku, Kalifornie) 

 

Pro malého Radka všechno začalo žvýkačkou. Když mu bylo sedm let, obkreslil mu starší bratr do památníku figurku Kačera Donalda, okopírovanou z obalu holandské žvýkací gumy. Počátkem sedmdesátých let bylo u nás poměrně obtížné tuto klukovskou lahůdku koupit. Pro tehdejší režim byla totiž žvýkačka symbolem cizácké kultury. Nevhodně zaměstnávala čelisti potenciálních pionýrů a uvnitř obalu každého dovezeného plátku se skrývaly komiksové příběhy s oblíbenými Disneyho postavičkami. Až příliš oblíbenými, jak soudily příslušné orgány. Kapitalistickým žvýkačkám se brána do socialistické země pootevřela pouze díky mimořádné obchodní výhodnosti. Nad Kačerem Donaldem, Mickey Mousem, Psem Plutem a dalšími zvířecími hrdiny bylo proto přimhouřeno oko. Záhy vlastnil skoro každý kluk v tehdejším Československu větší či menší sbírku Disneyho „žvýkačkových obrázků“. Kdo byl muž, jehož kreslení hrdinové dokázali zdolat železnou oponu?

 

Kořeny

Walter Elias „Walt“ Disney se narodil 5. prosince 1901 v městečku Hermose v americkém státě Illinois, zemřel 15. prosince 1966 v kalifornském Burbanku. Prožil nesmírně plodný život a stal se jedním z nejpopulárnějších mužů 20. století. Jeho doménou byl film, televize a zábavní průmysl. Podařilo se mu něco, co žádnému filmaři na světě – získal dvacet šest Oscarů z devětapadesáti nominací, včetně rekordních čtyř Oscarů v jednom roce. Sedm cen Emmy je už pouhým doplňkem jeho skvělých uměleckých úspěchů.
Disneyho předkové emigrovali do Ameriky z irské vesničky Gowran v hrabství Kilkenny. Důvodem jejich odchodu za oceán bylo totéž, co ve druhé polovině 19. století vyhnalo do Ameriky celé zástupy Irů – chudoba a hlad. Nezdá se však, že by rodinné kořeny budoucího hollywoodského mága byly spojeny s příliš chudou kolébkou. Waltův praděd se narodil v Kilkenny roku 1801 a genealogové zjistili, že prý byl vzdáleným potomkem francouzského žoldáka Roberta ďIsignyho, který přišel do Anglie s armádou Viléma I. Dobyvatele v roce 1066. Příjmení ďIsigny bylo později změněno na pro Angličany přijatelnější Disney.
Waltův otec Elias Disney zakotvil nejprve v Kanadě, a když bylo v Kalifornii objeveno zlato, vydal se na jih, do amerického městečka Ellis. Brzy však pochopil, že nebude patřit ke šťastlivcům, kterým zlato přinese bohatství, a v roce 1884 se nechal najmout železniční společností Union Pacific. O šest let později se oženil a s manželkou Florou se přestěhovali do Chicaga ve státě Illinois.­ Ještě několikrát rodina změnila bydliště, a když roku 1901 zakotvila v Hermose, přišel na svět synek, jenž měl rodové jméno učinit známým po celém světě. Ještě ani nezačal chodit do školy, když se u něho projevil zájem o kreslení. Jeden ze sousedů, doktor na penzi jménem „Doc“ Sherwood, se nabídl, že Waltovi zaplatí za kresbu svého koně Ruperta. Waltovi byly teprve čtyři roky a za obrázek obdržel dolar. Byl to první dolar, který si budoucí multimiliardář vydělal vlastní prací.

 

Z karikaturisty filmařem

Disneyovi se přestěhovali do Kansas City a Walt nastoupil do základní školy. Zájem o kreslení ho neopustil. Začal navštěvovat sobotní kursy uměleckého institutu. Na podzim roku 1917 se stal středoškolákem. I v Illionisu pokračoval ve výtvarném vzdělávání ve večerních kursech a navíc se stal karikaturistou školních novin. Zuřila válka, v Evropě umírali američtí vojáci, a tak byly Waltovy kresby mimořádně vlastenecké. Usiloval o vstup do armády, ale byl odmítnut, protože mu bylo teprve šestnáct let. Ke zbrani se nedostal, ale bylo mu dovoleno odjet do Francie, kde až do prvních mírových dnů řídil sanitku.
Když válka skončila, vrátil se Walt do Kansas City a rozhodl se využít svůj kreslířský talent. Chtěl se věnovat politické karikatuře nebo komiksům. Žádná redakce však o něj neměla zájem. Jeho bratr Roy tehdy pracoval v bance a nabídl se, že mu přes svého kolegu sežene místo v jednom reklamním studiu. Šlo o Pesmen-Rubin Art Studio, pro které Walt začal kreslit novinové reklamy a obrázky pro magazíny a filmová divadla (předchůdce kin). Tady se mladý kreslíř setkal s karikaturistou Ubem Iwerksem, jenž měl později sehrát v jeho kariéře významnou roli (vymysleli spolu – kromě jiného – postavičku Myšáka Mickeyho).
Když oběma kamarádům vypršela smlouva, nechal se Walt zaměstnat ve společnosti vyrábějící krátké němé filmy. Nesla honosný název Kansas City Film And Company a Walt pro ni vytvářel pomocí ploškové animace pohyblivé reklamy. Nové práci zcela propadl. Jednoho dne požádal šéfa o zapůjčení firemní kamery, aby mohl experimentovat doma. Půjčil si také knížku o animaci, studoval ji každou volnou chvíli a dospěl k názoru, že tento druh filmové tvorby má velkou budoucnost. Podle jeho názoru stačilo jen důkladněji propracovat techniku kreslené animace.

 

dl-h-021jpg.jpg
Walt Disney ukazuje původní plán Disneylandu.

 

 

Vlastní studio

Netrvalo dlouho a Walt kansaské studio opustil a založil vlastní. Nehodlal se s nikým dělit. Každý den pilně pracoval a byl šťastný, když mu majitel největšího zábavního podniku v Kansas City dovolil, aby mohl v jeho kině promítat své filmy. Veřejnosti se to docela líbilo, přibývalo peněz, a Walt mohl do studia přijmout několik přátel, kteří s ním sdíleli stejné nadšení pro animovaný film (mezi nimi i kamaráda Uba Iwerkse). Mzdové náklady však příliš vzrostly a studio zbankrotovalo. Walta to nezlomilo. Spolu s bratrem Royem našetřil potřebnou sumu a vybudoval nový podnik (Laugh-O-Gram).
Protože byl pracovitý, záhy měl „v šuplíku“ animovaný seriál ALICE COMEDIES. Byl pevně přesvědčený, že jeho dílko je skvělé a že distributory určitě zaujme. Odvaha mu nescházela, a tak zamířil vysoko: napsal dopis proslulé newyorské filmové podnikatelce Margaret Winklerové. Byl tak domýšlivý, že se ani nepodivil, když mu okamžitě odpověděla. Paní Winklerová se nadchla pro Waltovu myšlenku animace krátkých filmů podle příběhů ALENKY V ŘÍŠI DIVŮ.
Zdálo se, že se věci daly do pohybu. Sebevědomý Disney si byl jistý světovým úspěchem. Jeho výřečnost a zaujetí pro kreslený film neznaly mezí, a tak mu ani nedalo velkou práci přesvědčit partu spolupracovníků, aby opustili Kansas City a spolu s ním se odstěhovali do Kalifornie, aby přímo v srdci amerického filmového průmyslu změřili síly s největší myslitelnou konkurencí.

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 28. 12. 2016

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

Milan Švihálek, foto čtk, archiv Radka Čižmaře

XANTYPA 01/17 - výběr z článků

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek je osobností, která autorským herectvím oslovuje širokou veřejnost. S humorem i nadsázkou hovoří o závažných věcech života. Mnozí ho adorují, jiní podezřívají z populismu, ale málokdo ho doopravdy zná. Všem běžným nálepkám se totiž vzpěčuje. Je zároveň hloubavý i vtipný, hravý i filozofující, vážně nevážný, upřímně osobitý. Rád prověřuje nové podněty, neohlíží se do minulosti, budoucnost ho nechává v klidu. Plně žije okamžikem přítomnosti. A tak jsem se svého kamaráda rozhodla vyzpovídat.

Ivan M. Havel

Ivan M. Havel

Jen pár dní po rozloučení s dramatikem a exprezidentem Václavem Havlem vznikl o Silvestru roku 2011 nápad na knižní rozhovor s jeho mladším sourozencem, vědcem Ivanem M. Havlem. Jako shrnutí lidské i profesní zkušenosti a výpověď o podivuhodném životě muže vlastní kariéry, a přece tak trochu zastiňovaného bratrem, který se stal ikonou české i světové kultury a politiky. Kniha vznikala pět let, nese název PRÁVĚ PROTO, ŽE JSEM BRATR, odkazující k jinému vidění Václava Havla, než skýtá pohled zvenčí, a na přelomu roku ji vydává Knihovna Václava Havla. Vybavenou množstvím fotografií, které tvoří její druhý, vizuální plán. Z jejích sedmi kapitol vybral autor několik úryvků.

Jiří Strach

Jiří Strach

Jiří Strach (43) má pověst vstřícného režiséra, s nímž sebenáladovější herci točí rádi. Známe se řadu let a o jeho práci jsme spolu hovořili už mockrát. Kdysi ho překvapila má detailní znalost klasické detektivky VYVRAŽDĚNÍ RODINY GREENŮ, kterou adaptoval pro Českou televizi. Náš rozhovor pro Xantypu vznikl u příležitosti premiéry jeho pohádky ANDĚL PÁNĚ 2, která vstoupila do kin začátkem prosince a dočkala se nadšených ohlasů od kritiků i enormního diváckého zájmu. Naše dvouhodinové povídání se brzy stočilo k polemice o otázkách víry…

Dobrý den, pane Disney

Dobrý den, pane Disney

S úctou a zdvořilým pozdravem vstupuje každé ráno sběratel Radek Čižmař (53) do království, jemuž vládne již třetí rok – do Muzea hraček v centru Ostravy. Není divu, že při tom oslovuje velkého mága Walta Disneye: celá třetina plochy kouzelného dětského světa je totiž přeplněna tisíci figurkami, obrázky, knížkami, filmy, známkami, fotografiemi, plakáty, letáky, časopisy, reklamními předměty, zkrátka vším, co nějak souvisí s pohádkovým světem, který byl stvořen díky talentu, kreativitě a vůli nejvýznamnějšího světového tvůrce animovaných filmů – režiséra, scenáristy, dabéra, podnikatele a filantropa, jehož nedožité sto patnácté narozeniny oslavil v prosinci celý kulturní svět (a současně si připomněl – rovněž v prosinci – půlstoleté výročí jeho úmrtí).

Miloslav Stingl

Miloslav Stingl

Svatý Václav má v Praze pomník z bronzu, a dokonce jezdecký, Antonín Dvořák má své muzeum a doyen našich cestovatelů Miloslav Stingl dostal pomník z papíru: knihu. Vyšla před Vánocemi, jmenuje se jednoduše MILOSLAV STINGL – BIOGRAFIE CESTOVATELSKÉ LEGENDY, sepsal ji Adam Chroust, podílel se na ní i Stinglův tajemník Štěpán Rusňák a její přirovnání k pomníku – odvážím si tvrdit – nekulhá. Kniha je to opravdu reprezentativní, doplněná navíc mapami, dévédéčkem a cédéčkem. Povídal jsem si o ní nejen s panem doktorem, jak slavnému cestovateli říkají přátelé, ale i s tvůrci knihy, kteří by mohli být jeho vnuky.

Leonard Cohen

Leonard Cohen

Popkultura má zvláště v hudební oblasti přímo magickou moc. Dokáže vymazat mnohé z toho, čím dotyčná osobnost byla, a zploští ji většinou na hlavní odstín, který snáší nejvíce zlatých vajec. Podobný osud postihl i Leonarda Cohena, spojovaného zpravidla s označením písničkář. Jeho hudební kariéra v podstatné míře překryla tu literární. Nejdříve byl však téměř desetiletí básníkem, než přišly jeho písně.

K úmrtí Josefa Škovoreckého

K úmrtí Josefa Škovoreckého

Velký starý muž exilu, nakladatel Josef Škvorecký, neúnavně podporující český poválečný protikomunistický odboj, významný spisovatel, zemřel ve věku 87 let.

Danny Smiřický v jazzovém nebi

Danny Smiřický v jazzovém nebi

„Taky já až jednou umřu, pohřběte mě s písničkou, jazzband ať jak všichni čerti hraje, až mě k hrobu ponesou.“ Tyto verše napsal před více než padesáti lety Josef Škvorecký, když překládal spolu se svým přítelem Lubomírem Dorůžkou text jednoho z nejznámějších blues, písně ST. JAMES INFIRMARY. A podobně vypadalo rozloučení s jedním z největších českých spisovatelů, jež se uskutečnilo 11. ledna 2012. Jen místo špitálu svatého Jakuba se konalo v kostele Nejsvětějšího Salvátora. A nelze pochybovat o tom, že saxofonová improvizace Jiřího Stivína by se panu Škvoreckému velice líbila.

Louis Armstrong

Louis Armstrong

Dne 27. ledna 1917 zahajuje legendární kapela Original Dixieland Jass Band své angažmá v Reinsenweber's Restaurante v New Yorku a 26. února téhož roku vznikají v newyorském studiu Victor první gramofonové nahrávky jazzové hudby. Jde o snímky LIVERY STABLE BLUES a DIXIE JASS BAND ONE STEP. Od těchto událostí záhy uplyne sto let! A protože, jak se praví ve známé reklamě, nic není nemožné, požádal jsem o rozhovor. Na to, jak to vypadalo v šeru dávných věků v jazzové muzice, jsem se zeptal podle mnohých nejvýraznější postavy jazzové hudby 20. století, Louise Armstronga (1901–1971). Takto by rozhovor mohl vypadat.

Osobnosti - výběr z článků

Hynek Bočan

Hynek Bočan

Vážím si lidí, kteří něco dokázali, a přitom zůstali slušní. Jedním z nich je po­dle mě režisér Hynek Bočan. V našem rozhovoru jsme společně probírali je­ho věhlasné snímky i nutné úlitby.

Dagmar Pecková

Dagmar Pecková

Světoznámá česká mezzosopranistka Dagmar Pecková představí v dubnu svůj nový komponovaný pořad. Premiéra kabaretu WANTED – zasvěceného tvorbě Kurta Weilla – proběhne 12. dubna ve velkém sále pražské Lucerny. Podobu připravované revue, jejíž režii a výpravu vytváří známé autorské duo CABANI, naznačila už tisková konference ze začátku března. Pódium Lucerny ozdobil barový pult, balkony se proměnily v dobový šantán s pestře oděnými tanečníky a tanečnicemi. O této velkorysé show, pořádané během sedmnácti dubnových večerů v produkci Sagl Production, jsme si povídali s její inspirátorkou a protagonistkou.

Iggy Pop

Iggy Pop

Letošní sedmdesátník Iggy Pop svou tvorbou stále popírá označení, které by se vzhledem k jeho dlouhodobému působení na hudební scéně snadno nabízelo – hudební fosilie. Naznačují to ostatně také dvě přezdívky, kterými byl v médiích počastován: Kmotr punku a Rockový leguán. Svým životním stylem je často srovnáván s Jimem Morrisonem, frontmanem legendárních The Doors. Určitě je sbližuje jejich devastující životní styl, pijácké a drogové excesy, ale už v tom se jejich cesty brzy rozcházejí. O čtyři roky starší Jim se nedožil ani třiceti, kdežto Iggy působí na hudební scéně více než padesát let.

Zuzana Kronerová

Zuzana Kronerová

Dělat rozhovor se Zuzanou Kronerovou v baru pražského Studia Ypsilon nebyl nejlepší nápad. V příjemném odpočinkovém útočišti nejen ypsilonkovských herců se s ní chtěl každý aspoň pozdravit. Oldřich Navrátil, který s ní zkouší novou hru, ředitel Ypsilonky Jan Schmid, který jim k tomu poskytl prostor, kolegové Josef Polášek a Lukáš Pavlásek, a bůhví, na koho jsem ještě zapomněl. Jednu výhodu ten přerušovaný dialog ale měl: na vlastní oči jsem viděl, jak ji mají všichni rádi a jak ona sama se mezi nimi cítí jako ryba ve vodě. Není divu, v Čechách pracuje možná stejně intenzivně jako na Slovensku a zvláště český film si ji už více méně adoptoval.

Nina Simone

Nina Simone

Hudební revoluci, která vypukla v polovině padesátých let zrozením rock-and-rollu a pokračovala o nějakých deset let později nástupem beatových (či rockových) skupin, vedli v drtivé většině muži: muzikanti, zpěváci, také manažeři, producenti nebo diskžokejové a hudební publicisté. Byl to svět mužů. Populární hudba postupně míchala v jednom kotli rock, folk, blues, kořenila jazzem, etnickými inspiracemi, občas vykrádala klasiku. Pokud se žena v tomhle světě přece jen dokázala prosadit, bylo to hlavně za mikrofonem, jako sólová zpěvačka. Některé z nich byly i zdatnými instrumentalistkami, jiné autorskými osobnostmi. Tucet těch nejvýznamnějších představí – chronologicky, podle data narození – následující seriál.

Natalie Portmanová

Natalie Portmanová

V nedávno uvedeném dramatu JACKIE zosobnila Jacqueline Kennedyovou – ikonickou manželku legendárního amerického prezidenta. Film od chilského režiséra Pabla Larraína není standardním životopisem. Běží spíš o hrdinčin psychologický portrét, jehož klíčové segmenty líčí události od atentátu v Dallasu po Kennedyho pohřeb. A pětatřicetiletá Natalie Portmanová v roli Jackie během několika osudných dnů kličkuje mezi dozvuky šoku, návaly zoufalství a rozporuplnými vzpomínkami na minulost první dámy.

Jiří Havelka

Jiří Havelka

Jiří Havelka (nar. 1980) patří k výrazným osobnostem českého divadelnictví. Činný je především jako režisér, ale také jako pedagog a občas i herec (to především ve sdružení Vosto5).

Benedict Cumberbatch

Benedict Cumberbatch

Na civilních fotografiích připomíná vedoucího skautského oddílu nebo alespoň kladnou postavičku z nějakého komiksového seriálu, třeba RYCHLÝCH ŠÍPŮ. Brity fascinuje až groteskní podobnost jeho tváře a výrazu s chráněným bobrem.

Hawkingův život se singularitami

Hawkingův život se singularitami

Kosmolog Stephen Hawking zkoumá černé díry, které dosud nikdo neviděl, popsal záření, jež by z nich mělo vycházet, ale v dohledné době se nám ho nepodaří detekovat, a marně se snaží spojit teorii gravitace s kvantovou mechanikou. Přesto patří k nejslavnějším vědcům současnosti, protože porozuměl převratnému pokroku v kosmologii ve 20. století a napsal o něm knihu STRUČNÁ HISTORIE ČASU, kterou mnoho lidí dočetlo do konce a uvěřilo jejímu obsahu. Tento výjimečný autor oslavil 8. ledna 2017 pětasedmdesátiny.

Miloš Forman slaví pětaosmdesátiny

Miloš Forman slaví pětaosmdesátiny

Ve světě nejslavnější z českých režisérů, Miloš Forman, slaví pětaosmdesátiny. Narodil se 18. února roku 1932 v Čáslavi. Je držitelem dvou Oscarů pro nejlepšího režiséra. V roce 1976 jej získal za PŘELET NAD KUKAČČÍM HNÍZDEM, v roce 1985 za film AMADEUS, který dostal celkem osm sošek. Za tyto další snímky byl oceněn nespočetněkrát: LÁSKY JEDNÉ PLAVOVLÁSKY (1967), HAIR (1979), LID VERSUS LARRY FLYNT (1997), MUŽ NA MĚSÍCI (2000), a dá se říci, že v zemích od Ameriky po Japonsko. GOYOVY PŘÍZRAKY jsou zatím posledním filmem, který natočil.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 01/17

XANTYPA XANTYPA 01/17

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 04/17

XANTYPA XANTYPA 04/17

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne