Dobrý den, pane Disney

S úctou a zdvořilým pozdravem vstupuje každé ráno sběratel Radek Čižmař (53) do království, jemuž vládne již třetí rok – do Muzea hraček v centru Ostravy. Není divu, že při tom oslovuje velkého mága Walta Disneye: celá třetina plochy kouzelného dětského světa je totiž přeplněna tisíci figurkami, obrázky, knížkami, filmy, známkami, fotografiemi, plakáty, letáky, časopisy, reklamními předměty, zkrátka vším, co nějak souvisí s pohádkovým světem, který byl stvořen díky talentu, kreativitě a vůli nejvýznamnějšího světového tvůrce animovaných filmů – režiséra, scenáristy, dabéra, podnikatele a filantropa, jehož nedožité sto patnácté narozeniny oslavil v prosinci celý kulturní svět (a současně si připomněl – rovněž v prosinci – půlstoleté výročí jeho úmrtí).

 

f201410210097201_sirkajpg.jpg
Walter Elias „Walt“ Disney (* 5. 12. 1901 v Hermose, Illinois, † 15. 12. 1966 v Burbanku, Kalifornie) 

 

Pro malého Radka všechno začalo žvýkačkou. Když mu bylo sedm let, obkreslil mu starší bratr do památníku figurku Kačera Donalda, okopírovanou z obalu holandské žvýkací gumy. Počátkem sedmdesátých let bylo u nás poměrně obtížné tuto klukovskou lahůdku koupit. Pro tehdejší režim byla totiž žvýkačka symbolem cizácké kultury. Nevhodně zaměstnávala čelisti potenciálních pionýrů a uvnitř obalu každého dovezeného plátku se skrývaly komiksové příběhy s oblíbenými Disneyho postavičkami. Až příliš oblíbenými, jak soudily příslušné orgány. Kapitalistickým žvýkačkám se brána do socialistické země pootevřela pouze díky mimořádné obchodní výhodnosti. Nad Kačerem Donaldem, Mickey Mousem, Psem Plutem a dalšími zvířecími hrdiny bylo proto přimhouřeno oko. Záhy vlastnil skoro každý kluk v tehdejším Československu větší či menší sbírku Disneyho „žvýkačkových obrázků“. Kdo byl muž, jehož kreslení hrdinové dokázali zdolat železnou oponu?

 

Kořeny

Walter Elias „Walt“ Disney se narodil 5. prosince 1901 v městečku Hermose v americkém státě Illinois, zemřel 15. prosince 1966 v kalifornském Burbanku. Prožil nesmírně plodný život a stal se jedním z nejpopulárnějších mužů 20. století. Jeho doménou byl film, televize a zábavní průmysl. Podařilo se mu něco, co žádnému filmaři na světě – získal dvacet šest Oscarů z devětapadesáti nominací, včetně rekordních čtyř Oscarů v jednom roce. Sedm cen Emmy je už pouhým doplňkem jeho skvělých uměleckých úspěchů.
Disneyho předkové emigrovali do Ameriky z irské vesničky Gowran v hrabství Kilkenny. Důvodem jejich odchodu za oceán bylo totéž, co ve druhé polovině 19. století vyhnalo do Ameriky celé zástupy Irů – chudoba a hlad. Nezdá se však, že by rodinné kořeny budoucího hollywoodského mága byly spojeny s příliš chudou kolébkou. Waltův praděd se narodil v Kilkenny roku 1801 a genealogové zjistili, že prý byl vzdáleným potomkem francouzského žoldáka Roberta ďIsignyho, který přišel do Anglie s armádou Viléma I. Dobyvatele v roce 1066. Příjmení ďIsigny bylo později změněno na pro Angličany přijatelnější Disney.
Waltův otec Elias Disney zakotvil nejprve v Kanadě, a když bylo v Kalifornii objeveno zlato, vydal se na jih, do amerického městečka Ellis. Brzy však pochopil, že nebude patřit ke šťastlivcům, kterým zlato přinese bohatství, a v roce 1884 se nechal najmout železniční společností Union Pacific. O šest let později se oženil a s manželkou Florou se přestěhovali do Chicaga ve státě Illinois.­ Ještě několikrát rodina změnila bydliště, a když roku 1901 zakotvila v Hermose, přišel na svět synek, jenž měl rodové jméno učinit známým po celém světě. Ještě ani nezačal chodit do školy, když se u něho projevil zájem o kreslení. Jeden ze sousedů, doktor na penzi jménem „Doc“ Sherwood, se nabídl, že Waltovi zaplatí za kresbu svého koně Ruperta. Waltovi byly teprve čtyři roky a za obrázek obdržel dolar. Byl to první dolar, který si budoucí multimiliardář vydělal vlastní prací.

 

Z karikaturisty filmařem

Disneyovi se přestěhovali do Kansas City a Walt nastoupil do základní školy. Zájem o kreslení ho neopustil. Začal navštěvovat sobotní kursy uměleckého institutu. Na podzim roku 1917 se stal středoškolákem. I v Illionisu pokračoval ve výtvarném vzdělávání ve večerních kursech a navíc se stal karikaturistou školních novin. Zuřila válka, v Evropě umírali američtí vojáci, a tak byly Waltovy kresby mimořádně vlastenecké. Usiloval o vstup do armády, ale byl odmítnut, protože mu bylo teprve šestnáct let. Ke zbrani se nedostal, ale bylo mu dovoleno odjet do Francie, kde až do prvních mírových dnů řídil sanitku.
Když válka skončila, vrátil se Walt do Kansas City a rozhodl se využít svůj kreslířský talent. Chtěl se věnovat politické karikatuře nebo komiksům. Žádná redakce však o něj neměla zájem. Jeho bratr Roy tehdy pracoval v bance a nabídl se, že mu přes svého kolegu sežene místo v jednom reklamním studiu. Šlo o Pesmen-Rubin Art Studio, pro které Walt začal kreslit novinové reklamy a obrázky pro magazíny a filmová divadla (předchůdce kin). Tady se mladý kreslíř setkal s karikaturistou Ubem Iwerksem, jenž měl později sehrát v jeho kariéře významnou roli (vymysleli spolu – kromě jiného – postavičku Myšáka Mickeyho).
Když oběma kamarádům vypršela smlouva, nechal se Walt zaměstnat ve společnosti vyrábějící krátké němé filmy. Nesla honosný název Kansas City Film And Company a Walt pro ni vytvářel pomocí ploškové animace pohyblivé reklamy. Nové práci zcela propadl. Jednoho dne požádal šéfa o zapůjčení firemní kamery, aby mohl experimentovat doma. Půjčil si také knížku o animaci, studoval ji každou volnou chvíli a dospěl k názoru, že tento druh filmové tvorby má velkou budoucnost. Podle jeho názoru stačilo jen důkladněji propracovat techniku kreslené animace.

 

dl-h-021jpg.jpg
Walt Disney ukazuje původní plán Disneylandu.

 

 

Vlastní studio

Netrvalo dlouho a Walt kansaské studio opustil a založil vlastní. Nehodlal se s nikým dělit. Každý den pilně pracoval a byl šťastný, když mu majitel největšího zábavního podniku v Kansas City dovolil, aby mohl v jeho kině promítat své filmy. Veřejnosti se to docela líbilo, přibývalo peněz, a Walt mohl do studia přijmout několik přátel, kteří s ním sdíleli stejné nadšení pro animovaný film (mezi nimi i kamaráda Uba Iwerkse). Mzdové náklady však příliš vzrostly a studio zbankrotovalo. Walta to nezlomilo. Spolu s bratrem Royem našetřil potřebnou sumu a vybudoval nový podnik (Laugh-O-Gram).
Protože byl pracovitý, záhy měl „v šuplíku“ animovaný seriál ALICE COMEDIES. Byl pevně přesvědčený, že jeho dílko je skvělé a že distributory určitě zaujme. Odvaha mu nescházela, a tak zamířil vysoko: napsal dopis proslulé newyorské filmové podnikatelce Margaret Winklerové. Byl tak domýšlivý, že se ani nepodivil, když mu okamžitě odpověděla. Paní Winklerová se nadchla pro Waltovu myšlenku animace krátkých filmů podle příběhů ALENKY V ŘÍŠI DIVŮ.
Zdálo se, že se věci daly do pohybu. Sebevědomý Disney si byl jistý světovým úspěchem. Jeho výřečnost a zaujetí pro kreslený film neznaly mezí, a tak mu ani nedalo velkou práci přesvědčit partu spolupracovníků, aby opustili Kansas City a spolu s ním se odstěhovali do Kalifornie, aby přímo v srdci amerického filmového průmyslu změřili síly s největší myslitelnou konkurencí.

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 28. 12. 2016

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

Milan Švihálek, foto čtk, archiv Radka Čižmaře

XANTYPA 01/17 - výběr z článků

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek je osobností, která autorským herectvím oslovuje širokou veřejnost. S humorem i nadsázkou hovoří o závažných věcech života. Mnozí ho adorují, jiní podezřívají z populismu, ale málokdo ho doopravdy zná. Všem běžným nálepkám se totiž vzpěčuje. Je zároveň hloubavý i vtipný, hravý i filozofující, vážně nevážný, upřímně osobitý. Rád prověřuje nové podněty, neohlíží se do minulosti, budoucnost ho nechává v klidu. Plně žije okamžikem přítomnosti. A tak jsem se svého kamaráda rozhodla vyzpovídat.

Ivan M. Havel

Ivan M. Havel

Jen pár dní po rozloučení s dramatikem a exprezidentem Václavem Havlem vznikl o Silvestru roku 2011 nápad na knižní rozhovor s jeho mladším sourozencem, vědcem Ivanem M. Havlem. Jako shrnutí lidské i profesní zkušenosti a výpověď o podivuhodném životě muže vlastní kariéry, a přece tak trochu zastiňovaného bratrem, který se stal ikonou české i světové kultury a politiky. Kniha vznikala pět let, nese název PRÁVĚ PROTO, ŽE JSEM BRATR, odkazující k jinému vidění Václava Havla, než skýtá pohled zvenčí, a na přelomu roku ji vydává Knihovna Václava Havla. Vybavenou množstvím fotografií, které tvoří její druhý, vizuální plán. Z jejích sedmi kapitol vybral autor několik úryvků.

Jiří Strach

Jiří Strach

Jiří Strach (43) má pověst vstřícného režiséra, s nímž sebenáladovější herci točí rádi. Známe se řadu let a o jeho práci jsme spolu hovořili už mockrát. Kdysi ho překvapila má detailní znalost klasické detektivky VYVRAŽDĚNÍ RODINY GREENŮ, kterou adaptoval pro Českou televizi. Náš rozhovor pro Xantypu vznikl u příležitosti premiéry jeho pohádky ANDĚL PÁNĚ 2, která vstoupila do kin začátkem prosince a dočkala se nadšených ohlasů od kritiků i enormního diváckého zájmu. Naše dvouhodinové povídání se brzy stočilo k polemice o otázkách víry…

Miloslav Stingl

Miloslav Stingl

Svatý Václav má v Praze pomník z bronzu, a dokonce jezdecký, Antonín Dvořák má své muzeum a doyen našich cestovatelů Miloslav Stingl dostal pomník z papíru: knihu. Vyšla před Vánocemi, jmenuje se jednoduše MILOSLAV STINGL – BIOGRAFIE CESTOVATELSKÉ LEGENDY, sepsal ji Adam Chroust, podílel se na ní i Stinglův tajemník Štěpán Rusňák a její přirovnání k pomníku – odvážím si tvrdit – nekulhá. Kniha je to opravdu reprezentativní, doplněná navíc mapami, dévédéčkem a cédéčkem. Povídal jsem si o ní nejen s panem doktorem, jak slavnému cestovateli říkají přátelé, ale i s tvůrci knihy, kteří by mohli být jeho vnuky.

Leonard Cohen

Leonard Cohen

Popkultura má zvláště v hudební oblasti přímo magickou moc. Dokáže vymazat mnohé z toho, čím dotyčná osobnost byla, a zploští ji většinou na hlavní odstín, který snáší nejvíce zlatých vajec. Podobný osud postihl i Leonarda Cohena, spojovaného zpravidla s označením písničkář. Jeho hudební kariéra v podstatné míře překryla tu literární. Nejdříve byl však téměř desetiletí básníkem, než přišly jeho písně.

K úmrtí Josefa Škovoreckého

K úmrtí Josefa Škovoreckého

Velký starý muž exilu, nakladatel Josef Škvorecký, neúnavně podporující český poválečný protikomunistický odboj, významný spisovatel, zemřel ve věku 87 let.

Danny Smiřický v jazzovém nebi

Danny Smiřický v jazzovém nebi

„Taky já až jednou umřu, pohřběte mě s písničkou, jazzband ať jak všichni čerti hraje, až mě k hrobu ponesou.“ Tyto verše napsal před více než padesáti lety Josef Škvorecký, když překládal spolu se svým přítelem Lubomírem Dorůžkou text jednoho z nejznámějších blues, písně ST. JAMES INFIRMARY. A podobně vypadalo rozloučení s jedním z největších českých spisovatelů, jež se uskutečnilo 11. ledna 2012. Jen místo špitálu svatého Jakuba se konalo v kostele Nejsvětějšího Salvátora. A nelze pochybovat o tom, že saxofonová improvizace Jiřího Stivína by se panu Škvoreckému velice líbila.

Louis Armstrong

Louis Armstrong

Dne 27. ledna 1917 zahajuje legendární kapela Original Dixieland Jass Band své angažmá v Reinsenweber's Restaurante v New Yorku a 26. února téhož roku vznikají v newyorském studiu Victor první gramofonové nahrávky jazzové hudby. Jde o snímky LIVERY STABLE BLUES a DIXIE JASS BAND ONE STEP. Od těchto událostí záhy uplyne sto let! A protože, jak se praví ve známé reklamě, nic není nemožné, požádal jsem o rozhovor. Na to, jak to vypadalo v šeru dávných věků v jazzové muzice, jsem se zeptal podle mnohých nejvýraznější postavy jazzové hudby 20. století, Louise Armstronga (1901–1971). Takto by rozhovor mohl vypadat.

Klára Formanová

Klára Formanová

Když se Klára Stránská před čtvrtstoletím provdala za Petra Formana, spojily se dvě mimořádné rodiny. Na jejího tatínka Jiřího Stránského a tchána Miloše Formana přišla samozřejmě v rozhovoru řeč. Mimochodem, první oslavil pětaosmdesátiny loni v srpnu, druhý je bude mít letos v únoru. Ale mluvily jsme i o tom, čím se zabývá sama Klára – o scénáři hraného filmu o politické vězeňkyni Julii Hruškové, o projektu UM-MĚNÍ, který vymyslela společně se svojí kamarádkou z dětství Erikou Plickovou, i o tom, jak bychom si přáli mít zase prezidenta, za něhož bychom se nemuseli stydět.

Osobnosti - výběr z článků

Zdeňka Žádníková Volencová

Zdeňka Žádníková Volencová

Zdeňka Žádníková Volencová je nejen herečka Dejvického divadla, ale i moderátorka, recitátorka, spisovatelka, flétnistka, ředitelka nadačního fondu. Především je ovšem matka čtyř dětí. Jak vidíte, nespokojí se s málem.

Ladislav Smoček

Ladislav Smoček

Poněkud záhadná postava dramatika, scenáristy a režiséra židovského původu Lea Birinského a jeho hra z roku 1912 o psychopatologii revolucionářství a vyžírkovství mocných vyvolala už podruhé zájem režiséra Ladislava Smočka. Na scéně pražského Činoherního klubu s hereckým ansámblem, jenž tvoří Petr Nárožný, Marika Procházková, Ondřej Vetchý, Pavel Kikinčuk, Dana Černá, Jaromír Dulava, Honza Hájek, Vladimír Kratina, Stanislav Zindulka či Nela Boudová, rozehrál šarádu blbosti a velikášství, při níž člověk chvílemi neví, může-li se jen úlevně smát, anebo se má zase začít strachovat. Neboť hrabivost je věčná a lidská hloupost nekonečná.

Tomáš Šebek

Tomáš Šebek

Letos v březnu se český chirurg Tomáš Šebek vrátil již z páté mise mezinárodní organizace Lékaři bez hranic. Své zkušenosti se zachraňováním lidských životů v mnohdy drastických podmínkách popsal se skromností i humorem sobě vlastním ve dvou úspěšných knihách. Třetí by měla vyjít letos na podzim.

Carlos Santana

Carlos Santana

Jedním z významných a vlivných muzikantů, kteří letos slaví své kulaté životní jubileum, je Carlos Santana. Stejně jako je pestrá a různorodá jeho hudba, je pestrý i jeho původ a hudební prostředí, které ho obklopovalo a ovlivňovalo. Mnohonásobný držitel cen Grammy – jen za album SUPERNATURAL si jich odnesl devět! – i jejich latinskoamerické obdoby, dvojnásobný člen Síně slávy rock’n’rollu – jako sólista i jako člen skupiny Santana, nositel dalších ocenění. Úspěšný tvůrce a protagonista specifického rockového stylu označovaného jako latino-rock svým osudem znovu potvrdil platnost pořekadla, že štěstí přeje připraveným. Je totiž doslova dítětem hudebního festivalu ve Woodstocku.

Alice Flemrová

Alice Flemrová

Neapolská tetralogie Eleny Ferrante GENIÁLNÍ PŘÍTELKYNĚ, jež je příběhem dvou dívek, respektive žen – Eleny a Lily a jejich přátelství, zasazeným do Itálie padesátých až osmdesátých let minulého století, se stala světovým bestsellerem. Nejde o umělou marketingovou bublinu, ty knížky lidé opravdu čtou, nadšeně o nich mluví a navzájem si je doporučují. U nás vyšly zatím dva díly, na třetí se můžeme těšit v říjnu. Přeložila je naše přední překladatelka z italštiny Alice Flemrová.

Aretha Franklin

Aretha Franklin

Královna soulu, zároveň první žena uvedená do rokenrolové síně slávy – to je Aretha Franklin. Letos pětasedmdesátiletá umělkyně ověnčená předlouhou řadou ocenění a titulů svou kariéru zvolna uzavírá. Poslední album vydala v roce 2014, koncertních vystoupení plánuje jen velmi omezený počet. Šanci vidět ji naživo však mají pouze na severoamerickém kontinentu. Po dramatickém zážitku v roce 1984 totiž odmítá nastoupit do letadla.

Harvey Keitel

Harvey Keitel

Americký herec Harvey Keitel navštívil karlovarský filmový festival už dvakrát. Podruhé předloni, kdy tu uvedl Sorrentinovo podobenství MLÁDÍ (2015) o dvou stárnoucích umělcích, kteří rekapitulují své životy v mondénním sanatoriu. Představitele drsňáků i bohorovných snílků jsem pozoroval na závěrečném večírku v hotelu Pupp. Spokojeně seděl v křesle a s pýchou v očích sledoval, jak se jeho manželka vlní na parketu. Působil šťastně, jako pravý opak bezradného filmaře, kterého zosobnil v Sorrentinově filmu.

Soňa & Zuzana Norisovy

Soňa & Zuzana Norisovy

Jedna se chtěla stát zdravotní sestrou, druhá řeholní. Nakonec však sestry Norisovy žijí tak, jak jim předpověděla je­jich babička.

Andrea Černá

Andrea Černá

Ačkoli být herečkou nebyl její vys­něný cíl a stalo se to víceméně náhodou, dnes by neměnila. Po devatenácti letech v Divadle J. K. Tyla v Plzni jako vyzrálá hereč­ka obohatila soubor pražského Di­vadla na Vinohradech. Kromě to­ho pracuje v rozhlase, televizi, zpívá, tančí, píše poezii. Andrea Černá se nebojí nových výzev, i když jejímu srdci nejblížší je přece jen stále divadlo pro jeho atmosféru.

Adam Chroust

Adam Chroust

„Pokud vám tisíc lidí řekne, že něco nedokážete, a vy se přesto rozhodnete danou věc zvládnout, rázem na jejich hlase nezáleží. Kromě touhy po dobrodružství ale musíte mít v srdci ještě něco: odvahu.“ To nenapsal žádný dobyvatel Everestu či objevitel pramenů Amazonky, ale osmadvacetiletý mladík, který sotva opustil vysokou školu. Kdyby i tzv. obyčejní lidé měli svůj erb, jistě by do něj Adam Chroust vložil právě tato dvě slova – dobrodružství a statečnost.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 01/17

XANTYPA XANTYPA 01/17

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 078/17

XANTYPA XANTYPA 078/17

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne