Dobrý den, pane Disney

S úctou a zdvořilým pozdravem vstupuje každé ráno sběratel Radek Čižmař (53) do království, jemuž vládne již třetí rok – do Muzea hraček v centru Ostravy. Není divu, že při tom oslovuje velkého mága Walta Disneye: celá třetina plochy kouzelného dětského světa je totiž přeplněna tisíci figurkami, obrázky, knížkami, filmy, známkami, fotografiemi, plakáty, letáky, časopisy, reklamními předměty, zkrátka vším, co nějak souvisí s pohádkovým světem, který byl stvořen díky talentu, kreativitě a vůli nejvýznamnějšího světového tvůrce animovaných filmů – režiséra, scenáristy, dabéra, podnikatele a filantropa, jehož nedožité sto patnácté narozeniny oslavil v prosinci celý kulturní svět (a současně si připomněl – rovněž v prosinci – půlstoleté výročí jeho úmrtí).

 

f201410210097201_sirkajpg.jpg
Walter Elias „Walt“ Disney (* 5. 12. 1901 v Hermose, Illinois, † 15. 12. 1966 v Burbanku, Kalifornie) 

 

Pro malého Radka všechno začalo žvýkačkou. Když mu bylo sedm let, obkreslil mu starší bratr do památníku figurku Kačera Donalda, okopírovanou z obalu holandské žvýkací gumy. Počátkem sedmdesátých let bylo u nás poměrně obtížné tuto klukovskou lahůdku koupit. Pro tehdejší režim byla totiž žvýkačka symbolem cizácké kultury. Nevhodně zaměstnávala čelisti potenciálních pionýrů a uvnitř obalu každého dovezeného plátku se skrývaly komiksové příběhy s oblíbenými Disneyho postavičkami. Až příliš oblíbenými, jak soudily příslušné orgány. Kapitalistickým žvýkačkám se brána do socialistické země pootevřela pouze díky mimořádné obchodní výhodnosti. Nad Kačerem Donaldem, Mickey Mousem, Psem Plutem a dalšími zvířecími hrdiny bylo proto přimhouřeno oko. Záhy vlastnil skoro každý kluk v tehdejším Československu větší či menší sbírku Disneyho „žvýkačkových obrázků“. Kdo byl muž, jehož kreslení hrdinové dokázali zdolat železnou oponu?

 

Kořeny

Walter Elias „Walt“ Disney se narodil 5. prosince 1901 v městečku Hermose v americkém státě Illinois, zemřel 15. prosince 1966 v kalifornském Burbanku. Prožil nesmírně plodný život a stal se jedním z nejpopulárnějších mužů 20. století. Jeho doménou byl film, televize a zábavní průmysl. Podařilo se mu něco, co žádnému filmaři na světě – získal dvacet šest Oscarů z devětapadesáti nominací, včetně rekordních čtyř Oscarů v jednom roce. Sedm cen Emmy je už pouhým doplňkem jeho skvělých uměleckých úspěchů.
Disneyho předkové emigrovali do Ameriky z irské vesničky Gowran v hrabství Kilkenny. Důvodem jejich odchodu za oceán bylo totéž, co ve druhé polovině 19. století vyhnalo do Ameriky celé zástupy Irů – chudoba a hlad. Nezdá se však, že by rodinné kořeny budoucího hollywoodského mága byly spojeny s příliš chudou kolébkou. Waltův praděd se narodil v Kilkenny roku 1801 a genealogové zjistili, že prý byl vzdáleným potomkem francouzského žoldáka Roberta ďIsignyho, který přišel do Anglie s armádou Viléma I. Dobyvatele v roce 1066. Příjmení ďIsigny bylo později změněno na pro Angličany přijatelnější Disney.
Waltův otec Elias Disney zakotvil nejprve v Kanadě, a když bylo v Kalifornii objeveno zlato, vydal se na jih, do amerického městečka Ellis. Brzy však pochopil, že nebude patřit ke šťastlivcům, kterým zlato přinese bohatství, a v roce 1884 se nechal najmout železniční společností Union Pacific. O šest let později se oženil a s manželkou Florou se přestěhovali do Chicaga ve státě Illinois.­ Ještě několikrát rodina změnila bydliště, a když roku 1901 zakotvila v Hermose, přišel na svět synek, jenž měl rodové jméno učinit známým po celém světě. Ještě ani nezačal chodit do školy, když se u něho projevil zájem o kreslení. Jeden ze sousedů, doktor na penzi jménem „Doc“ Sherwood, se nabídl, že Waltovi zaplatí za kresbu svého koně Ruperta. Waltovi byly teprve čtyři roky a za obrázek obdržel dolar. Byl to první dolar, který si budoucí multimiliardář vydělal vlastní prací.

 

Z karikaturisty filmařem

Disneyovi se přestěhovali do Kansas City a Walt nastoupil do základní školy. Zájem o kreslení ho neopustil. Začal navštěvovat sobotní kursy uměleckého institutu. Na podzim roku 1917 se stal středoškolákem. I v Illionisu pokračoval ve výtvarném vzdělávání ve večerních kursech a navíc se stal karikaturistou školních novin. Zuřila válka, v Evropě umírali američtí vojáci, a tak byly Waltovy kresby mimořádně vlastenecké. Usiloval o vstup do armády, ale byl odmítnut, protože mu bylo teprve šestnáct let. Ke zbrani se nedostal, ale bylo mu dovoleno odjet do Francie, kde až do prvních mírových dnů řídil sanitku.
Když válka skončila, vrátil se Walt do Kansas City a rozhodl se využít svůj kreslířský talent. Chtěl se věnovat politické karikatuře nebo komiksům. Žádná redakce však o něj neměla zájem. Jeho bratr Roy tehdy pracoval v bance a nabídl se, že mu přes svého kolegu sežene místo v jednom reklamním studiu. Šlo o Pesmen-Rubin Art Studio, pro které Walt začal kreslit novinové reklamy a obrázky pro magazíny a filmová divadla (předchůdce kin). Tady se mladý kreslíř setkal s karikaturistou Ubem Iwerksem, jenž měl později sehrát v jeho kariéře významnou roli (vymysleli spolu – kromě jiného – postavičku Myšáka Mickeyho).
Když oběma kamarádům vypršela smlouva, nechal se Walt zaměstnat ve společnosti vyrábějící krátké němé filmy. Nesla honosný název Kansas City Film And Company a Walt pro ni vytvářel pomocí ploškové animace pohyblivé reklamy. Nové práci zcela propadl. Jednoho dne požádal šéfa o zapůjčení firemní kamery, aby mohl experimentovat doma. Půjčil si také knížku o animaci, studoval ji každou volnou chvíli a dospěl k názoru, že tento druh filmové tvorby má velkou budoucnost. Podle jeho názoru stačilo jen důkladněji propracovat techniku kreslené animace.

 

dl-h-021jpg.jpg
Walt Disney ukazuje původní plán Disneylandu.

 

 

Vlastní studio

Netrvalo dlouho a Walt kansaské studio opustil a založil vlastní. Nehodlal se s nikým dělit. Každý den pilně pracoval a byl šťastný, když mu majitel největšího zábavního podniku v Kansas City dovolil, aby mohl v jeho kině promítat své filmy. Veřejnosti se to docela líbilo, přibývalo peněz, a Walt mohl do studia přijmout několik přátel, kteří s ním sdíleli stejné nadšení pro animovaný film (mezi nimi i kamaráda Uba Iwerkse). Mzdové náklady však příliš vzrostly a studio zbankrotovalo. Walta to nezlomilo. Spolu s bratrem Royem našetřil potřebnou sumu a vybudoval nový podnik (Laugh-O-Gram).
Protože byl pracovitý, záhy měl „v šuplíku“ animovaný seriál ALICE COMEDIES. Byl pevně přesvědčený, že jeho dílko je skvělé a že distributory určitě zaujme. Odvaha mu nescházela, a tak zamířil vysoko: napsal dopis proslulé newyorské filmové podnikatelce Margaret Winklerové. Byl tak domýšlivý, že se ani nepodivil, když mu okamžitě odpověděla. Paní Winklerová se nadchla pro Waltovu myšlenku animace krátkých filmů podle příběhů ALENKY V ŘÍŠI DIVŮ.
Zdálo se, že se věci daly do pohybu. Sebevědomý Disney si byl jistý světovým úspěchem. Jeho výřečnost a zaujetí pro kreslený film neznaly mezí, a tak mu ani nedalo velkou práci přesvědčit partu spolupracovníků, aby opustili Kansas City a spolu s ním se odstěhovali do Kalifornie, aby přímo v srdci amerického filmového průmyslu změřili síly s největší myslitelnou konkurencí.

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 28. 12. 2016

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

Milan Švihálek, foto čtk, archiv Radka Čižmaře

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 01/17

XANTYPA XANTYPA 01/17

Obsah vydání

Inzerce
predplatne