Dobrý den, pane Disney

S úctou a zdvořilým pozdravem vstupuje každé ráno sběratel Radek Čižmař (53) do království, jemuž vládne již třetí rok – do Muzea hraček v centru Ostravy. Není divu, že při tom oslovuje velkého mága Walta Disneye: celá třetina plochy kouzelného dětského světa je totiž přeplněna tisíci figurkami, obrázky, knížkami, filmy, známkami, fotografiemi, plakáty, letáky, časopisy, reklamními předměty, zkrátka vším, co nějak souvisí s pohádkovým světem, který byl stvořen díky talentu, kreativitě a vůli nejvýznamnějšího světového tvůrce animovaných filmů – režiséra, scenáristy, dabéra, podnikatele a filantropa, jehož nedožité sto patnácté narozeniny oslavil v prosinci celý kulturní svět (a současně si připomněl – rovněž v prosinci – půlstoleté výročí jeho úmrtí).

 

f201410210097201_sirkajpg.jpg
Walter Elias „Walt“ Disney (* 5. 12. 1901 v Hermose, Illinois, † 15. 12. 1966 v Burbanku, Kalifornie) 

 

Pro malého Radka všechno začalo žvýkačkou. Když mu bylo sedm let, obkreslil mu starší bratr do památníku figurku Kačera Donalda, okopírovanou z obalu holandské žvýkací gumy. Počátkem sedmdesátých let bylo u nás poměrně obtížné tuto klukovskou lahůdku koupit. Pro tehdejší režim byla totiž žvýkačka symbolem cizácké kultury. Nevhodně zaměstnávala čelisti potenciálních pionýrů a uvnitř obalu každého dovezeného plátku se skrývaly komiksové příběhy s oblíbenými Disneyho postavičkami. Až příliš oblíbenými, jak soudily příslušné orgány. Kapitalistickým žvýkačkám se brána do socialistické země pootevřela pouze díky mimořádné obchodní výhodnosti. Nad Kačerem Donaldem, Mickey Mousem, Psem Plutem a dalšími zvířecími hrdiny bylo proto přimhouřeno oko. Záhy vlastnil skoro každý kluk v tehdejším Československu větší či menší sbírku Disneyho „žvýkačkových obrázků“. Kdo byl muž, jehož kreslení hrdinové dokázali zdolat železnou oponu?

 

Kořeny

Walter Elias „Walt“ Disney se narodil 5. prosince 1901 v městečku Hermose v americkém státě Illinois, zemřel 15. prosince 1966 v kalifornském Burbanku. Prožil nesmírně plodný život a stal se jedním z nejpopulárnějších mužů 20. století. Jeho doménou byl film, televize a zábavní průmysl. Podařilo se mu něco, co žádnému filmaři na světě – získal dvacet šest Oscarů z devětapadesáti nominací, včetně rekordních čtyř Oscarů v jednom roce. Sedm cen Emmy je už pouhým doplňkem jeho skvělých uměleckých úspěchů.
Disneyho předkové emigrovali do Ameriky z irské vesničky Gowran v hrabství Kilkenny. Důvodem jejich odchodu za oceán bylo totéž, co ve druhé polovině 19. století vyhnalo do Ameriky celé zástupy Irů – chudoba a hlad. Nezdá se však, že by rodinné kořeny budoucího hollywoodského mága byly spojeny s příliš chudou kolébkou. Waltův praděd se narodil v Kilkenny roku 1801 a genealogové zjistili, že prý byl vzdáleným potomkem francouzského žoldáka Roberta ďIsignyho, který přišel do Anglie s armádou Viléma I. Dobyvatele v roce 1066. Příjmení ďIsigny bylo později změněno na pro Angličany přijatelnější Disney.
Waltův otec Elias Disney zakotvil nejprve v Kanadě, a když bylo v Kalifornii objeveno zlato, vydal se na jih, do amerického městečka Ellis. Brzy však pochopil, že nebude patřit ke šťastlivcům, kterým zlato přinese bohatství, a v roce 1884 se nechal najmout železniční společností Union Pacific. O šest let později se oženil a s manželkou Florou se přestěhovali do Chicaga ve státě Illinois.­ Ještě několikrát rodina změnila bydliště, a když roku 1901 zakotvila v Hermose, přišel na svět synek, jenž měl rodové jméno učinit známým po celém světě. Ještě ani nezačal chodit do školy, když se u něho projevil zájem o kreslení. Jeden ze sousedů, doktor na penzi jménem „Doc“ Sherwood, se nabídl, že Waltovi zaplatí za kresbu svého koně Ruperta. Waltovi byly teprve čtyři roky a za obrázek obdržel dolar. Byl to první dolar, který si budoucí multimiliardář vydělal vlastní prací.

 

Z karikaturisty filmařem

Disneyovi se přestěhovali do Kansas City a Walt nastoupil do základní školy. Zájem o kreslení ho neopustil. Začal navštěvovat sobotní kursy uměleckého institutu. Na podzim roku 1917 se stal středoškolákem. I v Illionisu pokračoval ve výtvarném vzdělávání ve večerních kursech a navíc se stal karikaturistou školních novin. Zuřila válka, v Evropě umírali američtí vojáci, a tak byly Waltovy kresby mimořádně vlastenecké. Usiloval o vstup do armády, ale byl odmítnut, protože mu bylo teprve šestnáct let. Ke zbrani se nedostal, ale bylo mu dovoleno odjet do Francie, kde až do prvních mírových dnů řídil sanitku.
Když válka skončila, vrátil se Walt do Kansas City a rozhodl se využít svůj kreslířský talent. Chtěl se věnovat politické karikatuře nebo komiksům. Žádná redakce však o něj neměla zájem. Jeho bratr Roy tehdy pracoval v bance a nabídl se, že mu přes svého kolegu sežene místo v jednom reklamním studiu. Šlo o Pesmen-Rubin Art Studio, pro které Walt začal kreslit novinové reklamy a obrázky pro magazíny a filmová divadla (předchůdce kin). Tady se mladý kreslíř setkal s karikaturistou Ubem Iwerksem, jenž měl později sehrát v jeho kariéře významnou roli (vymysleli spolu – kromě jiného – postavičku Myšáka Mickeyho).
Když oběma kamarádům vypršela smlouva, nechal se Walt zaměstnat ve společnosti vyrábějící krátké němé filmy. Nesla honosný název Kansas City Film And Company a Walt pro ni vytvářel pomocí ploškové animace pohyblivé reklamy. Nové práci zcela propadl. Jednoho dne požádal šéfa o zapůjčení firemní kamery, aby mohl experimentovat doma. Půjčil si také knížku o animaci, studoval ji každou volnou chvíli a dospěl k názoru, že tento druh filmové tvorby má velkou budoucnost. Podle jeho názoru stačilo jen důkladněji propracovat techniku kreslené animace.

 

dl-h-021jpg.jpg
Walt Disney ukazuje původní plán Disneylandu.

 

 

Vlastní studio

Netrvalo dlouho a Walt kansaské studio opustil a založil vlastní. Nehodlal se s nikým dělit. Každý den pilně pracoval a byl šťastný, když mu majitel největšího zábavního podniku v Kansas City dovolil, aby mohl v jeho kině promítat své filmy. Veřejnosti se to docela líbilo, přibývalo peněz, a Walt mohl do studia přijmout několik přátel, kteří s ním sdíleli stejné nadšení pro animovaný film (mezi nimi i kamaráda Uba Iwerkse). Mzdové náklady však příliš vzrostly a studio zbankrotovalo. Walta to nezlomilo. Spolu s bratrem Royem našetřil potřebnou sumu a vybudoval nový podnik (Laugh-O-Gram).
Protože byl pracovitý, záhy měl „v šuplíku“ animovaný seriál ALICE COMEDIES. Byl pevně přesvědčený, že jeho dílko je skvělé a že distributory určitě zaujme. Odvaha mu nescházela, a tak zamířil vysoko: napsal dopis proslulé newyorské filmové podnikatelce Margaret Winklerové. Byl tak domýšlivý, že se ani nepodivil, když mu okamžitě odpověděla. Paní Winklerová se nadchla pro Waltovu myšlenku animace krátkých filmů podle příběhů ALENKY V ŘÍŠI DIVŮ.
Zdálo se, že se věci daly do pohybu. Sebevědomý Disney si byl jistý světovým úspěchem. Jeho výřečnost a zaujetí pro kreslený film neznaly mezí, a tak mu ani nedalo velkou práci přesvědčit partu spolupracovníků, aby opustili Kansas City a spolu s ním se odstěhovali do Kalifornie, aby přímo v srdci amerického filmového průmyslu změřili síly s největší myslitelnou konkurencí.

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 28. 12. 2016

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

Milan Švihálek, foto čtk, archiv Radka Čižmaře

XANTYPA 01/17 - výběr z článků

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek je osobností, která autorským herectvím oslovuje širokou veřejnost. S humorem i nadsázkou hovoří o závažných věcech života. Mnozí ho adorují, jiní podezřívají z populismu, ale málokdo ho doopravdy zná. Všem běžným nálepkám se totiž vzpěčuje. Je zároveň hloubavý i vtipný, hravý i filozofující, vážně nevážný, upřímně osobitý. Rád prověřuje nové podněty, neohlíží se do minulosti, budoucnost ho nechává v klidu. Plně žije okamžikem přítomnosti. A tak jsem se svého kamaráda rozhodla vyzpovídat.

Ivan M. Havel

Ivan M. Havel

Jen pár dní po rozloučení s dramatikem a exprezidentem Václavem Havlem vznikl o Silvestru roku 2011 nápad na knižní rozhovor s jeho mladším sourozencem, vědcem Ivanem M. Havlem. Jako shrnutí lidské i profesní zkušenosti a výpověď o podivuhodném životě muže vlastní kariéry, a přece tak trochu zastiňovaného bratrem, který se stal ikonou české i světové kultury a politiky. Kniha vznikala pět let, nese název PRÁVĚ PROTO, ŽE JSEM BRATR, odkazující k jinému vidění Václava Havla, než skýtá pohled zvenčí, a na přelomu roku ji vydává Knihovna Václava Havla. Vybavenou množstvím fotografií, které tvoří její druhý, vizuální plán. Z jejích sedmi kapitol vybral autor několik úryvků.

Jiří Strach

Jiří Strach

Jiří Strach (43) má pověst vstřícného režiséra, s nímž sebenáladovější herci točí rádi. Známe se řadu let a o jeho práci jsme spolu hovořili už mockrát. Kdysi ho překvapila má detailní znalost klasické detektivky VYVRAŽDĚNÍ RODINY GREENŮ, kterou adaptoval pro Českou televizi. Náš rozhovor pro Xantypu vznikl u příležitosti premiéry jeho pohádky ANDĚL PÁNĚ 2, která vstoupila do kin začátkem prosince a dočkala se nadšených ohlasů od kritiků i enormního diváckého zájmu. Naše dvouhodinové povídání se brzy stočilo k polemice o otázkách víry…

Miloslav Stingl

Miloslav Stingl

Svatý Václav má v Praze pomník z bronzu, a dokonce jezdecký, Antonín Dvořák má své muzeum a doyen našich cestovatelů Miloslav Stingl dostal pomník z papíru: knihu. Vyšla před Vánocemi, jmenuje se jednoduše MILOSLAV STINGL – BIOGRAFIE CESTOVATELSKÉ LEGENDY, sepsal ji Adam Chroust, podílel se na ní i Stinglův tajemník Štěpán Rusňák a její přirovnání k pomníku – odvážím si tvrdit – nekulhá. Kniha je to opravdu reprezentativní, doplněná navíc mapami, dévédéčkem a cédéčkem. Povídal jsem si o ní nejen s panem doktorem, jak slavnému cestovateli říkají přátelé, ale i s tvůrci knihy, kteří by mohli být jeho vnuky.

Leonard Cohen

Leonard Cohen

Popkultura má zvláště v hudební oblasti přímo magickou moc. Dokáže vymazat mnohé z toho, čím dotyčná osobnost byla, a zploští ji většinou na hlavní odstín, který snáší nejvíce zlatých vajec. Podobný osud postihl i Leonarda Cohena, spojovaného zpravidla s označením písničkář. Jeho hudební kariéra v podstatné míře překryla tu literární. Nejdříve byl však téměř desetiletí básníkem, než přišly jeho písně.

K úmrtí Josefa Škovoreckého

K úmrtí Josefa Škovoreckého

Velký starý muž exilu, nakladatel Josef Škvorecký, neúnavně podporující český poválečný protikomunistický odboj, významný spisovatel, zemřel ve věku 87 let.

Danny Smiřický v jazzovém nebi

Danny Smiřický v jazzovém nebi

„Taky já až jednou umřu, pohřběte mě s písničkou, jazzband ať jak všichni čerti hraje, až mě k hrobu ponesou.“ Tyto verše napsal před více než padesáti lety Josef Škvorecký, když překládal spolu se svým přítelem Lubomírem Dorůžkou text jednoho z nejznámějších blues, písně ST. JAMES INFIRMARY. A podobně vypadalo rozloučení s jedním z největších českých spisovatelů, jež se uskutečnilo 11. ledna 2012. Jen místo špitálu svatého Jakuba se konalo v kostele Nejsvětějšího Salvátora. A nelze pochybovat o tom, že saxofonová improvizace Jiřího Stivína by se panu Škvoreckému velice líbila.

Louis Armstrong

Louis Armstrong

Dne 27. ledna 1917 zahajuje legendární kapela Original Dixieland Jass Band své angažmá v Reinsenweber's Restaurante v New Yorku a 26. února téhož roku vznikají v newyorském studiu Victor první gramofonové nahrávky jazzové hudby. Jde o snímky LIVERY STABLE BLUES a DIXIE JASS BAND ONE STEP. Od těchto událostí záhy uplyne sto let! A protože, jak se praví ve známé reklamě, nic není nemožné, požádal jsem o rozhovor. Na to, jak to vypadalo v šeru dávných věků v jazzové muzice, jsem se zeptal podle mnohých nejvýraznější postavy jazzové hudby 20. století, Louise Armstronga (1901–1971). Takto by rozhovor mohl vypadat.

Klára Formanová

Klára Formanová

Když se Klára Stránská před čtvrtstoletím provdala za Petra Formana, spojily se dvě mimořádné rodiny. Na jejího tatínka Jiřího Stránského a tchána Miloše Formana přišla samozřejmě v rozhovoru řeč. Mimochodem, první oslavil pětaosmdesátiny loni v srpnu, druhý je bude mít letos v únoru. Ale mluvily jsme i o tom, čím se zabývá sama Klára – o scénáři hraného filmu o politické vězeňkyni Julii Hruškové, o projektu UM-MĚNÍ, který vymyslela společně se svojí kamarádkou z dětství Erikou Plickovou, i o tom, jak bychom si přáli mít zase prezidenta, za něhož bychom se nemuseli stydět.

Osobnosti - výběr z článků

Marie Curie-Skłodowska

Marie Curie-Skłodowska

Jako vůbec první ženě na světě jí byla v roce 1903 udělena Nobelova cena. Za fyziku. O osm let později k ní přibyla druhá, tentokrát za chemii. Pouze čtyři osobnosti se mohou honosit dvěma Nobelovými cenami, a jen jedna z nich je žena – Marie Curie-Skłodowska. Vědkyně, která obětavě pomáhala raněným během první světové války, se narodila před sto padesáti lety, 7. listopadu 1867.

Filip Barankiewicz

Filip Barankiewicz

Baletní soubor Národního divadla je největším a nejproslulejším tanečním tělesem v České republice, jehož založením (1883) vznikla souvislá vývojová tradice českého profesionálního tance. Prvním baletním mistrem byl Václav Reisinger, o sto let později Vlastimil Harapes a posledních patnáct let Petr Zuska. Po jeho ohlášeném odchodu se do výběrového řízení přihlásil i renomovaný polský tanečník Filip Barankiewicz, známý mimo jiné svojí brilantní klasickou výbavou.

Vzpomínání Michaely Bendové

Vzpomínání Michaely Bendové

Zavřu oči a vidím naše první setkání tak barvitě a živě, jako by to bylo včera. Do kavárny DISK na DAMU vchází žena, sněhobílé vlasy, velké oříškové oči. Je si vědoma každého svého kroku a cítí každé oko, které na ni pohlédne. Neznáme se, ale mám pocit, jako bych na ni čekala celý život. Když jsme se konečně našly, cítila jsem obrovskou úlevu a radost, že už nejsem sama a mám na světě někoho, kdo se na mě podívá a ví, a Miška Bendová vždycky ví! Otevřela mi srdce, umožnila mi dýchat a pomáhá mi splnit můj životní sen. Je to moje herecká maminka.

Jaroslav Hutka

Jaroslav Hutka

Jaroslav Hutka, známý folkový zpěvák a také jedna z prvních českých „mániček“, oslavil nedávno sedmdesátku. A také mu, vedle celé série archivních nahrávek, vyšlo zcela nové, aktuální album V ROZPITÝCH BARVÁCH, na němž představil tucet nových písní, zabývajících se tématy poněkud vážnějšími, než u něj bývá obvyklé. Parodie, humor, láska (skladba NEPŮJDU DO NEBE je jedinou výjimkou) a jinotaje se vytratily; převládají písně melancholické, hloubavé, zamyšleně hledající v nedávné i dávné české minulosti důvody současného stavu.

Lenny

Lenny

Je krásná, ve svém oboru velmi úspěšná, lidé ji mají rádi. Co víc si může interpret přát. Snad jen maličkost: aby mu to co nejdéle vydrželo. A já se k tomu přání připojuji, protože si myslím, že si zpěvačka Lenny úspěch zaslouží. Její album HEARTS je velmi povedené.

Tomáš Sedláček

Tomáš Sedláček

S Tomášem jsme měli tu čest poprvé vést rozhovor v roce 2013, kdy byl hostem konference BANALITA DOBRA v rámci prvního Evropského dnu Spravedlivých. Uchvátil nás svými inspirujícími myšlenkami a nestandardním vystupováním. Po čtyřech letech nastal čas si s ním popovídat znovu o aktuálních otázkách týkajících se budoucnosti a velkých změn, které nás čekají v souvislosti s umělou inteligencí a digitalizací průmyslu.

Celeste Rizvana Buckingham

Celeste Rizvana Buckingham

Pod exotickým jménem se skrývá mladá zpěvačka americko-švýcarského původu, jejíž přerod z finalistky v Super Star nabyl nebývalých rozměrů. Mezinárodní úspěch v žebříčku Top 100, MTV, Radio Disney. Píše texty, skládá hudbu, studuje hudbu a psychologii a zajímá se o budoucnost dětí. V českém filmu BAJKEŘI se zhostila herecké role.

Thom Artway

Thom Artway

Začínal jako pouliční zpěvák. Angličané mají pro něj výraz busker. Připomínám to proto, že ačkoli se Thom Artway na­rodil na Moravě, zpívá výhradně anglicky. Za loňské, debutové album HEDGEHOG byl letos oceněn dvěma Anděly. Zdá se, že se rodí nová hvězda.

Václav Neužil

Václav Neužil

S hercem Dejvického divadla Václavem Neužilem (*1979) se známe dlouho. Na mezinárodním festivalu divadelních škol Encounter/Setkání v Brně jsem jako předseda poroty měl ve finále vyhlásit výsledky; celé to bylo pojednáno jako dramatická situace a k ruce mi byl přidělen v roli asistenta student Divadelní fakulty JAMU Václav Neužil, jehož bezprostřední suverenita poněkud uvolnila moji jevištní křeč. Režíroval nás adept této profese Pavel Baďura, nemýlím-li se…

Andy Warhol: Gigant

Andy Warhol: Gigant

Ve filmu DOBRÝ DEN, PANÍ CAMPBELLOVÁ! se herečka Gina Lollobrigida, která předstírá, že je válečnou vdovou po neexistujícím kapitánu Campbellovi, přizná, že si své jméno vybrala podle Campbellovy polévky v plechovce. Druhé americké slovo, které znala, byla Coca-Cola, a jak namítla, Cocacolová se pochopitelně jmenovat nemohla. Možná, že málo scházelo, aby se jeden z nejslavnějších umělců 20. století, Andy Warhol, potýkal se stejným problémem. Totiž kdyby se jeho otec, mající strach z vojenské služby, neodhodlal v roce 1909 emigrovat do Ameriky, na východním Slovensku v rusínské komunitě by asi moc amerických výrazů k dispozici nebylo. Nakonec ani matka Andyho Warhola, která se o něho a jeho dva bratry starala v době, kdy otec pracoval jako horník v Západní Virginii, se nikdy anglicky náležitě nenaučila. Zajímavé je, že oba zmíněné objekty, jak Campbellova polévka v plechovce, tak Coca-Cola, se staly jedněmi z nejprezentovanějších ve Warholově tvorbě.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 01/17

XANTYPA XANTYPA 01/17

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 11/17

XANTYPA XANTYPA 11/17

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne