Dobrý den, pane Disney

S úctou a zdvořilým pozdravem vstupuje každé ráno sběratel Radek Čižmař (53) do království, jemuž vládne již třetí rok – do Muzea hraček v centru Ostravy. Není divu, že při tom oslovuje velkého mága Walta Disneye: celá třetina plochy kouzelného dětského světa je totiž přeplněna tisíci figurkami, obrázky, knížkami, filmy, známkami, fotografiemi, plakáty, letáky, časopisy, reklamními předměty, zkrátka vším, co nějak souvisí s pohádkovým světem, který byl stvořen díky talentu, kreativitě a vůli nejvýznamnějšího světového tvůrce animovaných filmů – režiséra, scenáristy, dabéra, podnikatele a filantropa, jehož nedožité sto patnácté narozeniny oslavil v prosinci celý kulturní svět (a současně si připomněl – rovněž v prosinci – půlstoleté výročí jeho úmrtí).

 

f201410210097201_sirkajpg.jpg
Walter Elias „Walt“ Disney (* 5. 12. 1901 v Hermose, Illinois, † 15. 12. 1966 v Burbanku, Kalifornie) 

 

Pro malého Radka všechno začalo žvýkačkou. Když mu bylo sedm let, obkreslil mu starší bratr do památníku figurku Kačera Donalda, okopírovanou z obalu holandské žvýkací gumy. Počátkem sedmdesátých let bylo u nás poměrně obtížné tuto klukovskou lahůdku koupit. Pro tehdejší režim byla totiž žvýkačka symbolem cizácké kultury. Nevhodně zaměstnávala čelisti potenciálních pionýrů a uvnitř obalu každého dovezeného plátku se skrývaly komiksové příběhy s oblíbenými Disneyho postavičkami. Až příliš oblíbenými, jak soudily příslušné orgány. Kapitalistickým žvýkačkám se brána do socialistické země pootevřela pouze díky mimořádné obchodní výhodnosti. Nad Kačerem Donaldem, Mickey Mousem, Psem Plutem a dalšími zvířecími hrdiny bylo proto přimhouřeno oko. Záhy vlastnil skoro každý kluk v tehdejším Československu větší či menší sbírku Disneyho „žvýkačkových obrázků“. Kdo byl muž, jehož kreslení hrdinové dokázali zdolat železnou oponu?

 

Kořeny

Walter Elias „Walt“ Disney se narodil 5. prosince 1901 v městečku Hermose v americkém státě Illinois, zemřel 15. prosince 1966 v kalifornském Burbanku. Prožil nesmírně plodný život a stal se jedním z nejpopulárnějších mužů 20. století. Jeho doménou byl film, televize a zábavní průmysl. Podařilo se mu něco, co žádnému filmaři na světě – získal dvacet šest Oscarů z devětapadesáti nominací, včetně rekordních čtyř Oscarů v jednom roce. Sedm cen Emmy je už pouhým doplňkem jeho skvělých uměleckých úspěchů.
Disneyho předkové emigrovali do Ameriky z irské vesničky Gowran v hrabství Kilkenny. Důvodem jejich odchodu za oceán bylo totéž, co ve druhé polovině 19. století vyhnalo do Ameriky celé zástupy Irů – chudoba a hlad. Nezdá se však, že by rodinné kořeny budoucího hollywoodského mága byly spojeny s příliš chudou kolébkou. Waltův praděd se narodil v Kilkenny roku 1801 a genealogové zjistili, že prý byl vzdáleným potomkem francouzského žoldáka Roberta ďIsignyho, který přišel do Anglie s armádou Viléma I. Dobyvatele v roce 1066. Příjmení ďIsigny bylo později změněno na pro Angličany přijatelnější Disney.
Waltův otec Elias Disney zakotvil nejprve v Kanadě, a když bylo v Kalifornii objeveno zlato, vydal se na jih, do amerického městečka Ellis. Brzy však pochopil, že nebude patřit ke šťastlivcům, kterým zlato přinese bohatství, a v roce 1884 se nechal najmout železniční společností Union Pacific. O šest let později se oženil a s manželkou Florou se přestěhovali do Chicaga ve státě Illinois.­ Ještě několikrát rodina změnila bydliště, a když roku 1901 zakotvila v Hermose, přišel na svět synek, jenž měl rodové jméno učinit známým po celém světě. Ještě ani nezačal chodit do školy, když se u něho projevil zájem o kreslení. Jeden ze sousedů, doktor na penzi jménem „Doc“ Sherwood, se nabídl, že Waltovi zaplatí za kresbu svého koně Ruperta. Waltovi byly teprve čtyři roky a za obrázek obdržel dolar. Byl to první dolar, který si budoucí multimiliardář vydělal vlastní prací.

 

Z karikaturisty filmařem

Disneyovi se přestěhovali do Kansas City a Walt nastoupil do základní školy. Zájem o kreslení ho neopustil. Začal navštěvovat sobotní kursy uměleckého institutu. Na podzim roku 1917 se stal středoškolákem. I v Illionisu pokračoval ve výtvarném vzdělávání ve večerních kursech a navíc se stal karikaturistou školních novin. Zuřila válka, v Evropě umírali američtí vojáci, a tak byly Waltovy kresby mimořádně vlastenecké. Usiloval o vstup do armády, ale byl odmítnut, protože mu bylo teprve šestnáct let. Ke zbrani se nedostal, ale bylo mu dovoleno odjet do Francie, kde až do prvních mírových dnů řídil sanitku.
Když válka skončila, vrátil se Walt do Kansas City a rozhodl se využít svůj kreslířský talent. Chtěl se věnovat politické karikatuře nebo komiksům. Žádná redakce však o něj neměla zájem. Jeho bratr Roy tehdy pracoval v bance a nabídl se, že mu přes svého kolegu sežene místo v jednom reklamním studiu. Šlo o Pesmen-Rubin Art Studio, pro které Walt začal kreslit novinové reklamy a obrázky pro magazíny a filmová divadla (předchůdce kin). Tady se mladý kreslíř setkal s karikaturistou Ubem Iwerksem, jenž měl později sehrát v jeho kariéře významnou roli (vymysleli spolu – kromě jiného – postavičku Myšáka Mickeyho).
Když oběma kamarádům vypršela smlouva, nechal se Walt zaměstnat ve společnosti vyrábějící krátké němé filmy. Nesla honosný název Kansas City Film And Company a Walt pro ni vytvářel pomocí ploškové animace pohyblivé reklamy. Nové práci zcela propadl. Jednoho dne požádal šéfa o zapůjčení firemní kamery, aby mohl experimentovat doma. Půjčil si také knížku o animaci, studoval ji každou volnou chvíli a dospěl k názoru, že tento druh filmové tvorby má velkou budoucnost. Podle jeho názoru stačilo jen důkladněji propracovat techniku kreslené animace.

 

dl-h-021jpg.jpg
Walt Disney ukazuje původní plán Disneylandu.

 

 

Vlastní studio

Netrvalo dlouho a Walt kansaské studio opustil a založil vlastní. Nehodlal se s nikým dělit. Každý den pilně pracoval a byl šťastný, když mu majitel největšího zábavního podniku v Kansas City dovolil, aby mohl v jeho kině promítat své filmy. Veřejnosti se to docela líbilo, přibývalo peněz, a Walt mohl do studia přijmout několik přátel, kteří s ním sdíleli stejné nadšení pro animovaný film (mezi nimi i kamaráda Uba Iwerkse). Mzdové náklady však příliš vzrostly a studio zbankrotovalo. Walta to nezlomilo. Spolu s bratrem Royem našetřil potřebnou sumu a vybudoval nový podnik (Laugh-O-Gram).
Protože byl pracovitý, záhy měl „v šuplíku“ animovaný seriál ALICE COMEDIES. Byl pevně přesvědčený, že jeho dílko je skvělé a že distributory určitě zaujme. Odvaha mu nescházela, a tak zamířil vysoko: napsal dopis proslulé newyorské filmové podnikatelce Margaret Winklerové. Byl tak domýšlivý, že se ani nepodivil, když mu okamžitě odpověděla. Paní Winklerová se nadchla pro Waltovu myšlenku animace krátkých filmů podle příběhů ALENKY V ŘÍŠI DIVŮ.
Zdálo se, že se věci daly do pohybu. Sebevědomý Disney si byl jistý světovým úspěchem. Jeho výřečnost a zaujetí pro kreslený film neznaly mezí, a tak mu ani nedalo velkou práci přesvědčit partu spolupracovníků, aby opustili Kansas City a spolu s ním se odstěhovali do Kalifornie, aby přímo v srdci amerického filmového průmyslu změřili síly s největší myslitelnou konkurencí.

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 28. 12. 2016

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

Milan Švihálek, foto čtk, archiv Radka Čižmaře

XANTYPA 01/17 - výběr z článků

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek je osobností, která autorským herectvím oslovuje širokou veřejnost. S humorem i nadsázkou hovoří o závažných věcech života. Mnozí ho adorují, jiní podezřívají z populismu, ale málokdo ho doopravdy zná. Všem běžným nálepkám se totiž vzpěčuje. Je zároveň hloubavý i vtipný, hravý i filozofující, vážně nevážný, upřímně osobitý. Rád prověřuje nové podněty, neohlíží se do minulosti, budoucnost ho nechává v klidu. Plně žije okamžikem přítomnosti. A tak jsem se svého kamaráda rozhodla vyzpovídat.

Ivan M. Havel

Ivan M. Havel

Jen pár dní po rozloučení s dramatikem a exprezidentem Václavem Havlem vznikl o Silvestru roku 2011 nápad na knižní rozhovor s jeho mladším sourozencem, vědcem Ivanem M. Havlem. Jako shrnutí lidské i profesní zkušenosti a výpověď o podivuhodném životě muže vlastní kariéry, a přece tak trochu zastiňovaného bratrem, který se stal ikonou české i světové kultury a politiky. Kniha vznikala pět let, nese název PRÁVĚ PROTO, ŽE JSEM BRATR, odkazující k jinému vidění Václava Havla, než skýtá pohled zvenčí, a na přelomu roku ji vydává Knihovna Václava Havla. Vybavenou množstvím fotografií, které tvoří její druhý, vizuální plán. Z jejích sedmi kapitol vybral autor několik úryvků.

Jiří Strach

Jiří Strach

Jiří Strach (43) má pověst vstřícného režiséra, s nímž sebenáladovější herci točí rádi. Známe se řadu let a o jeho práci jsme spolu hovořili už mockrát. Kdysi ho překvapila má detailní znalost klasické detektivky VYVRAŽDĚNÍ RODINY GREENŮ, kterou adaptoval pro Českou televizi. Náš rozhovor pro Xantypu vznikl u příležitosti premiéry jeho pohádky ANDĚL PÁNĚ 2, která vstoupila do kin začátkem prosince a dočkala se nadšených ohlasů od kritiků i enormního diváckého zájmu. Naše dvouhodinové povídání se brzy stočilo k polemice o otázkách víry…

Miloslav Stingl

Miloslav Stingl

Svatý Václav má v Praze pomník z bronzu, a dokonce jezdecký, Antonín Dvořák má své muzeum a doyen našich cestovatelů Miloslav Stingl dostal pomník z papíru: knihu. Vyšla před Vánocemi, jmenuje se jednoduše MILOSLAV STINGL – BIOGRAFIE CESTOVATELSKÉ LEGENDY, sepsal ji Adam Chroust, podílel se na ní i Stinglův tajemník Štěpán Rusňák a její přirovnání k pomníku – odvážím si tvrdit – nekulhá. Kniha je to opravdu reprezentativní, doplněná navíc mapami, dévédéčkem a cédéčkem. Povídal jsem si o ní nejen s panem doktorem, jak slavnému cestovateli říkají přátelé, ale i s tvůrci knihy, kteří by mohli být jeho vnuky.

Leonard Cohen

Leonard Cohen

Popkultura má zvláště v hudební oblasti přímo magickou moc. Dokáže vymazat mnohé z toho, čím dotyčná osobnost byla, a zploští ji většinou na hlavní odstín, který snáší nejvíce zlatých vajec. Podobný osud postihl i Leonarda Cohena, spojovaného zpravidla s označením písničkář. Jeho hudební kariéra v podstatné míře překryla tu literární. Nejdříve byl však téměř desetiletí básníkem, než přišly jeho písně.

K úmrtí Josefa Škovoreckého

K úmrtí Josefa Škovoreckého

Velký starý muž exilu, nakladatel Josef Škvorecký, neúnavně podporující český poválečný protikomunistický odboj, významný spisovatel, zemřel ve věku 87 let.

Danny Smiřický v jazzovém nebi

Danny Smiřický v jazzovém nebi

„Taky já až jednou umřu, pohřběte mě s písničkou, jazzband ať jak všichni čerti hraje, až mě k hrobu ponesou.“ Tyto verše napsal před více než padesáti lety Josef Škvorecký, když překládal spolu se svým přítelem Lubomírem Dorůžkou text jednoho z nejznámějších blues, písně ST. JAMES INFIRMARY. A podobně vypadalo rozloučení s jedním z největších českých spisovatelů, jež se uskutečnilo 11. ledna 2012. Jen místo špitálu svatého Jakuba se konalo v kostele Nejsvětějšího Salvátora. A nelze pochybovat o tom, že saxofonová improvizace Jiřího Stivína by se panu Škvoreckému velice líbila.

Louis Armstrong

Louis Armstrong

Dne 27. ledna 1917 zahajuje legendární kapela Original Dixieland Jass Band své angažmá v Reinsenweber's Restaurante v New Yorku a 26. února téhož roku vznikají v newyorském studiu Victor první gramofonové nahrávky jazzové hudby. Jde o snímky LIVERY STABLE BLUES a DIXIE JASS BAND ONE STEP. Od těchto událostí záhy uplyne sto let! A protože, jak se praví ve známé reklamě, nic není nemožné, požádal jsem o rozhovor. Na to, jak to vypadalo v šeru dávných věků v jazzové muzice, jsem se zeptal podle mnohých nejvýraznější postavy jazzové hudby 20. století, Louise Armstronga (1901–1971). Takto by rozhovor mohl vypadat.

Klára Formanová

Klára Formanová

Když se Klára Stránská před čtvrtstoletím provdala za Petra Formana, spojily se dvě mimořádné rodiny. Na jejího tatínka Jiřího Stránského a tchána Miloše Formana přišla samozřejmě v rozhovoru řeč. Mimochodem, první oslavil pětaosmdesátiny loni v srpnu, druhý je bude mít letos v únoru. Ale mluvily jsme i o tom, čím se zabývá sama Klára – o scénáři hraného filmu o politické vězeňkyni Julii Hruškové, o projektu UM-MĚNÍ, který vymyslela společně se svojí kamarádkou z dětství Erikou Plickovou, i o tom, jak bychom si přáli mít zase prezidenta, za něhož bychom se nemuseli stydět.

Osobnosti - výběr z článků

Joan Baezová

Joan Baezová

Své pětasedmdesátiny v lednu 2016 oslavila Joan Baezová velkolepě. Na pódium v newyorském Beacon Theatre postupně pozvala Paula Simona, Davida Crosbyho, Emmylou Harrisovou, Judy Collinsovou a další zpěváky a hudebníky včetně svého syna Gabriela, hrajícího na perkuse. Byla to oslava folku v podání jeho slavných ikon i nastupujících umělců a pochopitelně hold spoluúčinkujících i přítomného publika jedné z jeho nejvýznamnějších osobností.

Josef Somr

Josef Somr

Pro herectví Josefa Somra se nejvíce hodí přívlastek skromné. Je stejně skromné, jako je on sám. Když jsem ho před více než dvaceti lety oslovila s prosbou, že bych ráda natočila jeho portrét do cyklu GEN, skromně mne odmítl slovy: „Alenko, já si takový film nezasloužím, já se do něj nehodím. A dokud budu soudný, chci, aby se točilo jen se mnou, ne o mně. Až jednou soudný nebudu, ty mi slíbíš, že to nenatočíš…“ Nic jsem tehdy naštěstí neslíbila. A pan Somr je ve svých úctyhodných třiaosmdesáti letech víc než soudný. Tak jsme se konečně domluvili.

Sólo pro Ivana Klánského na Dvořákově Praze

Sólo pro Ivana Klánského na Dvořákově Praze

Cestovatel, fanoušek matematiky a motosportu, vášnivý hráč šachu, ale především jedinečný klavírní virtuos Ivan Klánský příští rok v květnu oslaví 70. narozeniny. S obdivem pročítáme veškeré umělecké zásluhy jedné z našich nejvýraznějších osobností hudební scény: mezinárodní úspěchy, na pět tisíc odehraných koncertů po celém světě, prestižní ocenění i pedagogické zásluhy. Letos 18. září mu bude patřit sólový koncert na festivalu DVOŘÁKOVA PRAHA, na němž odehraje díla svých oblíbenců Ludwiga van Beethovena a Fryderyka Chopina.

Čestmír Suška

Čestmír Suška

Zatímco někteří umělci si vystačí se štětcem, majzlíkem nebo dlátem, Čestmír Suška sahá po brýlích a plazmovém hořáku. Během řemeslné práce oživuje vysloužilé nádrže na pivo, letecký benzin či kapalný plyn a mění je v gigantické síťované koule, létající květiny či háčkované rozhledny.

Ivana Buttry

Ivana Buttry

Při setkání se zahradní architektkou jsem nejdřív byla zvědavá, jak přišla ke svému zvláštnímu příjmení. Vím, že ho nemá po manželovi, pochází totiž z umělecké rodiny Svatošových. Tatínek Ivan je známý malíř, jeden ze dvou bratrů je filmař. Příjmení, lásku ke své profesi i land artu mi vysvětlila v následujícím rozhovoru.

Astrid Lindgrenová

Astrid Lindgrenová

Švédská spisovatelka Astrid Lindgrenová se už za svého života stala legendou. S jejími knížkami vyrostlo několik generací dětí z celého světa. Její hlas měl ale velkou váhu i ve veřejných debatách. Protestovala například proti velkochovům, apelovala na to, aby lidé nezapomínali, že zvířata jsou živé bytosti. Zákonu na ochranu zvířat, o který se zasadila, se na její počest začalo říkat Lex Lindgren. V letošním roce si připomínáme 110. výročí jejího narození a 15. výročí jejího úmrtí.

Zdeněk Sternberg

Zdeněk Sternberg

Posázavský pacifik mu jezdí takřka pod okny. Na jeho trať shlíží z rodového hradu Český Šternberk a občas hukot lokálky vpadá i do našeho rozhovoru. Oblíbenou výletní dráhu, která je jen o dvacet let starší než on sám, ale miluje, ostatně jeho dědeček Filip byl jejím hlavním akcionářem. Při stém výročí dokončení tratě č. 212 si dokonce zkusil, jak se na ní řídí parní lokomotiva. Prý je to docela jednoduché… Takhle ale mluví s lehkou sebeironií skoro o všem, i když mu letos v srpnu bude už devadesát čtyři let a má za sebou život plný dramatických ústrků i vzestupů. Zůstává tak věren rodovému heslu, které se vztahuje ke šternberské erbovní hvězdě: Nescit occasum – Nezná západu čili Nikdy nezapadá.

Sidse Babett Knudsen

Sidse Babett Knudsen

Je krásná, ale ne prvoplánově. Na první pohled působí velmi inteligentně a rozhodně. Francouzská média ji označila jako „la femme épatante“, úžasnou ženu. Čeští televizní diváci ji nyní znají především jako brilantní představitelku dánské premiérky v seriálu u nás uváděném pod názvem VLÁDA, který slavil mimořádné úspěchy ve více než třiceti zemích světa – od Austrálie až po Spojené státy. Jmenuje se Sidse Babett Knudsen, je Dánka, ale jako by z té brunetky vyzařovalo i cosi románského, vřelost, přívětivost, spontaneita.

Zuzana Stivínová

Zuzana Stivínová

Osmidílný seriál PUSTINA stál více méně na její postavě osudem i lidským podraznictvím zkoušené starostky malé severočeské obce. V televizním filmu MONSTRUM je manželkou nešťastného autora Stalinova pomníku na Letné. Pro vypjaté role má své dispozice: mluví s gradující vnitřní naléhavostí, bezchybně artikuluje, v jejích větách zcela chybí obvyklá slovní vata a uniformní řečová klišé. Evidentně má jasno v životě i práci, ale ne bez pochyb a schopnosti akceptovat jiný názor, jiný postoj. Je empatická, i když to tak zprvu nevypadá, a když si vedle vás stoupne na vysokých podpatcích, můžete lehce znejistět.

Keira Knightley

Keira Knightley

Již podruhé britskou herečku Keiru Knightley práce na filmu zavála do Čech, kde právě natáčela poválečné drama THE AFTERMATH (NÁSLEDKY), v němž ztělesňuje hlavní ženskou roli, manželku britského důstojníka Rachel Morganovou. Děj filmu vznikl podle stejnojmenné knihy Rhidiana Brooka a zavádí nás do Hamburku v roce 1946.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 01/17

XANTYPA XANTYPA 01/17

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 06/17

XANTYPA XANTYPA 06/17

Obsah vydání

Inzerce
předplatné_baner