Ředitelka Galerie hlavního města Prahy Magdalena Juříková

Letos na podzim to budou čtyři roky, co Magdaléna Juříková byla vybrána v konkursu na post ředitelky Galerie hlavního města Prahy. Co se jí za tu dobu podařilo uskutečnit? Jaké výstavy připravuje a o jaké zatím jen sní?

jurikovads4p0825bjpg.jpg

 

S jakou vizí jste do galerie nastupovala a jaké sny se vám už podařilo zrealizovat?

Především jsem si tehdy uvědomovala, že galerie má za sebou sice úžasné výstavy, některé dokonce přelomové, ale vnitřně je zanedbaná, že má příliš mnoho domů, které jí odčerpávají finace i energii, nemá žádnou akviziční politiku, nemá peníze na doplňování sbírek a nemá jednotný vizuál. Konsolidace ekonomické situace pro mě byla jednou z priorit, protože to vám pak uvolňuje ruce k tomu, aby se daly realizovat sny. Počet budov jsme po mém nástupu zredukovali o tři. Nejprve jsme se vzdali druhého patra Staroměstské radnice. Usoudila jsem, že ten prostor je pro naše výstavy naprosto nevhodný, neboť je neustále pod tlakem turistického ruchu a svatebčanů, takže se tam člověk do galerie v podstatě neprobojuje. Program věnovaný mladší generaci umělců jsem přesunula do Colloredo-Mansfeldského paláce. Rothmayerovu vilu, která byla pro veřejnost otevřena loni, jsme zrekonstruovali a předali Muzeu hlavního města Prahy. To spravuje i Müllerovu vilu ve stejném, šestém městském obvodě, což dává dohromady programový celek. A jako poslední jsme nedávno předali Muzeu hlavního města Prahy Dům U Zlatého prstenu v Týnské uličce. Celou dobu, co jsem v galerii, jsem se snažila zjistit, proč tak atraktivní místo má tak nízkou návštěvnost. Jako by se tam lidé neodvažovali vstoupit. Těch důvodů je asi víc, ale jeden z nejpodstatnějších je, že dům je součástí komerčního prostoru Ungeltu, kde jsou obchody a restaurace a že tam návštěvníci vůbec galerii neočekávají. Takže když město hledalo prostor pro expozici o Karlu IV. a o dvorském životě v Praze, uvolnili jsme mu ho. Navíc to má logiku, protože Karel IV. se pravděpodobně narodil buď v Domě U Kamenného zvonu nebo v Ungeltu. Zkrátka snažila jsem se, aby se život galerie zracionalizoval. Podařilo se také získat peníze na akvizice, jsem ráda, že jsem s magistrátem nalezli shodu v tom, že sbírky je potřeba zkvalitňovat. Soustřeďujeme se na díla generace šedesátých let a na současné umění. Mnohé akvizice vycházejí z našeho výstavního programu. Díla pak dostáváme od jednotlivých umělců za velmi příznivé ceny, které jsou vyjádřením sympatií k naší instituci a jejímu programu.

A co se zatím nepodařilo uskutečnit?

Jednotný vizuální styl galerie. Na něm pracujeme už dva a půl roku. Sice jsme změnili logo, ale pořád to neřeší situaci, že galerie vystavuje na šesti místech (Dům U Kamenného zvonu na Staroměstském náměstí, 2. patro Městské knihovny na Mariánském náměstí, Dům fotografie v Revoluční ulici, Colloredo-Mansfeldský palác v Karlově ulici, zámek Troja, Bílkova pražská vila a jeho dům v Chýnově) a my je neumíme vizuálně sjednotit. Každá výstava má svůj vlastní grafický design, ale je potřeba, aby bylo na první pohled jasné, že patří do jedné „rodiny“. Snad se nám to ve spolupráci s několika ochotnými studii a jednotlivci do konce tohoto roku podaří.

Na galerijních webových stránkách si je možné prohlédnout jednotlivé sbírkové předměty. Jsou tam již všechny?

Sbírkové předměty jsou kompletně elektronicky evidovány. Nicméně chybí ještě řada fotografií zejména prací na papíře, které jsou nejpočetnější z našich sbírek. Pracujeme na tom nyní samostatně, protože jsme byli nuceni rozvázat smlouvu s firmou, která nám systém připravovala. Neměla zkušenosti s muzejním prostředím, nyní jsme, doufám, na dobré cestě ke zkvalitnění evidence i její vizuální a uživatelské stránky.

Na webu máte také mapu pražských veřejných plastik…

I tu chceme „překlopit“ do interaktivnější podoby. Naše galerie spravuje dvě stě šedesát plastik po celé Praze.

To znamená, že každá socha nebo busta je ve vaší správě?

Každá ne. V devadesátých letech některé městské části převzaly sochy na svých územích, dnes nám je ale paradoxně zase vracejí, protože nevědí, jak se o ně starat. A nám to trochu přerůstá přes hlavu. Karlův most, který především vyžaduje naši pozornost, odčerpává většinu našich financí i restaurátorské kapacity, protože pískovec je na hraně své životnosti, prostě tři sta let je tři sta let. Zároveň spravujeme mnoho plastik na sídlištích, z šedesátých až osmdesátých let, které jsou strašně zanedbané, a my už na jejich opravu nemáme peníze, ani personální kapacitu, protože projekty související s barokem jsou velmi drahé a zdlouhavé. Na vše se musí vypisovat soutěž, čekat na vyjádření památkářů, je to obrovská agenda, kterou nemůže zvládat jeden kurátor a vyžadovala by tým lidí a také daleko víc financí. Možná by si veřejné plastiky zasluhovaly samostatnou instituci, která by o ně pečovala.

Ve vašich sbírkách jsou i sochy, které byly po roce 1989 odstraněny?

Několik jich máme, ale ne mnoho, a všechny jsou momentálně rozpůjčené.

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 30. 8. 2016.

 

Autor článku Pavlína Kourová

XANTYPA 9/16 - výběr z článků

Herec Miroslav Hanuš

Herec Miroslav Hanuš

Herec a režisér Divadla v Dlouhé Miroslav Hanuš vytváří z knih divadelní hry, úspěšné u diváků i kritiky. Na jeho domovské scéně je to 407 GRAMŮ Z BOHUMILA HRABALA, ve Studiu DVA inscenace SMOLÍKOVI A JEJICH PODIVUHODNÉ DOBRODRUŽSTVÍ (s Evou Holubovou a Bobem Kleplem) a v Divadle ABC představení PAN KAPLAN MÁ TŘÍDU RÁD a DRŽ MĚ PEVNĚ, MILUJ MĚ ZLEHKA, jehož vzniku byl přítomen autor předlohy, slavný americký spisovatel Robert Fulghum.

Režisér Pavel Khek

Režisér Pavel Khek

Režisér Pavel Khek navzdory tomu, že je nazýván „mladým umělcem“, má za sebou už úctyhodnou řádku inscenací v nejrůznějších divadlech i zkušenost uměleckého šéfa. Je ovšem jasné, že kromě jeho profesní kariéry čtenáře zajímá, že se před časem oženil s jednou z oblíbených českých hereček nejmladší generace, Veronikou Kubařovou.

Ředitelka Galerie hlavního města Prahy Magdalena Juříková

Ředitelka Galerie hlavního města Prahy Magdalena Juříková

Letos na podzim to budou čtyři roky, co Magdaléna Juříková byla vybrána v konkursu na post ředitelky Galerie hlavního města Prahy. Co se jí za tu dobu podařilo uskutečnit? Jaké výstavy připravuje a o jaké zatím jen sní?

Lékař Vladimír Machoň

Lékař Vladimír Machoň

Když člověka něco bolí, vyhledá lékaře a přeje si rychlou úlevu, zejména pokud se jeho trápení uhnízdilo na hlavě. Ne vždy mohou lékaři pacientovi pomoci podle jeho představ. Čelistní chirurgie je téma pro otrlé čtenáře, povídali si o něm však dva zdraví lidé. Snad proto jsme přitom nebyli nadmíru ohleduplní. Skutečným pacientům se v ordinaci Vladimíra Machoně dostane mnohem vlídnějšího přijetí, než by se mohlo zdát z tohoto textu. Pan doktor má příjemný, hluboký, uklidňující hlas…

Výstava Rolling Stones 2016 – exhibice v galerii

Výstava Rolling Stones 2016 – exhibice v galerii

Bylo, nebylo – v městě Dartfordu, kde v dávných dobách číhali lapkové na kupce jedoucí od Doveru k Londýnu, žili dva kluci. Znali se odmala, a když se jeden z nich odstěhoval na druhý konec města, přestali se vídat. Jednoho dne – to už jim bylo skoro osmnáct – se potkali na dartfordském nádraží.

Bylinkářka Simona Tancerová

Bylinkářka Simona Tancerová

Simona Tancerová je známa veřejnosti z mimořádně úspěšného televizního cyklu KOUZELNÉ BYLINKY. Její cesta k léčivým rostlinám však byla poměrně dlouhá. Nakonec dosáhla i toho, že ulice, v níž v Českém Krumlově žije, nese název Bylinková.

Tenorista Pavel Černoch

Tenorista Pavel Černoch

Pavel Černoch – tenorista s brněnskými kořeny a dnes výrazným mezinárodním renomé. Vzpomínám si, mohlo to být bezmála před dvaceti lety, na onoho úhledného a zdvořilého mladíka, který se podílel na organizování nedělních komorních matiné na nádvoří brněnského historického domu U rudého vola a měl pro mne vždycky „volňásky“. Když tam jednoho dne sám zazpíval, byli jsme překvapeni nádherou jeho hlasu. Záhy však zmizel na operní scénu na Sardinii…

Lidé - výběr z článků

Malá holka s velkým snem

Malá holka s velkým snem

Suchozemská želva, kterou si zamilovala v první třídě a stále ji má, předurčila její osud. Dnes je bioložka Hana Svobodová již uznávanou odbornicí, věnující se mořským želvám. Především v Indonésii bylo díky intenzivní práci této neústupné dívky již zachráněno přes sedm set tisíc želvích vajec! Přečetla si korán, aby pochopila místní kulturu, a naučila se indonésky. Mimo jiné právě připravuje příručku s přesnými instrukcemi, jak chránit tyto nádherné tvory, neboť většina z nich je dnes bohužel kriticky ohrožena vyhynutím. Když tuto křehkou dívku uvidíte, první, co vás napadne, je: Malá holka s velkým snem… a s citlivým srdcem, odvahou a silnou vůlí, dodala bych ještě.

Jaroslav Sedlák

Jaroslav Sedlák

Jaroslav Sedlák je zakladatelem Jihočeské záchranné brigády kynologů. Se psy žije celý život a z několika vychoval psí záchranáře, kteří se specializují na hledání v sutinách a pod vodou, například na Lipenské přehradě.

Petra Špalková

Petra Špalková

Dvacet pět písmen, dvacet pět slov a přibližně stejný počet vět. Dost na to, aby na sebe člověk prozradil, co chce. Mnohdy i to, co nechce. Okamžité stručné slovní asociace jsou často upřímnější než dlouho cizelované obsáhlé odpovědi. Abecedu Xantypy můžete brát jako „psychohrátku“ i jako výpověď. Je to pouze na vás, protože počítá s vaší účastí. Závěry – jaká vlastně je abeceda života zpovídaných osobností – si totiž děláte sami.

Leonard Cohen

Leonard Cohen

Popkultura má zvláště v hudební oblasti přímo magickou moc. Dokáže vymazat mnohé z toho, čím dotyčná osobnost byla, a zploští ji většinou na hlavní odstín, který snáší nejvíce zlatých vajec. Podobný osud postihl i Leonarda Cohena, spojovaného zpravidla s označením písničkář. Jeho hudební kariéra v podstatné míře překryla tu literární. Nejdříve byl však téměř desetiletí básníkem, než přišly jeho písně.

Louis Armstrong

Louis Armstrong

Dne 27. ledna 1917 zahajuje legendární kapela Original Dixieland Jass Band své angažmá v Reinsenweber's Restaurante v New Yorku a 26. února téhož roku vznikají v newyorském studiu Victor první gramofonové nahrávky jazzové hudby. Jde o snímky LIVERY STABLE BLUES a DIXIE JASS BAND ONE STEP. Od těchto událostí záhy uplyne sto let! A protože, jak se praví ve známé reklamě, nic není nemožné, požádal jsem o rozhovor. Na to, jak to vypadalo v šeru dávných věků v jazzové muzice, jsem se zeptal podle mnohých nejvýraznější postavy jazzové hudby 20. století, Louise Armstronga (1901–1971). Takto by rozhovor mohl vypadat.

Onkolog Jindřich Fínek

Onkolog Jindřich Fínek

S profesorem MUDr. Jindřichem Fínkem, přednostou plzeňské onkologie, bych se raději neseznámila. Svedla nás dohromady rakovina mého strýce. Po několikaměsíční známosti mi jako nejtrefnější hodnocení profesora připadá zvolání Ejhle člověk!

Imigrant Hambar Muhamed

Imigrant Hambar Muhamed

Hambar se narodil před pětadvaceti lety kurdským rodičům v Sýrii. S rodiči a čtyřmi sourozenci dnes už více než deset let žijí v České republice. A tak jsme se jednoho nedělního odpoledne procházeli lázeňskými Teplicemi, já jsem se vyptával a on plynnou češtinou vyprávěl nejen o rozdílech mezi kurdštinou a arabštinou.

Markéta Baňková

Markéta Baňková

V pátém ročníku literární ceny Česká kniha, jež se uděluje nejlepší české beletristické novince za uplynulý rok, zvítězila výtvarnice a spisovatelka Markéta Baňková. Sedmičlenná odborná porota ocenila její román MALIČKOST s podtitulem ROMANCE Z ČASU GENETIKY, v němž se autorka zabývá biologií, emocemi a důležitostí příbuzenských vztahů.

Pedagog Rudolf Adler: Prožitky jsme vyměnili za informace

Pedagog Rudolf Adler: Prožitky jsme vyměnili za informace

Jan Ámos Komenský kdysi satiricky podotknul: „Naši učitelé nesmějí být podobni sloupům u cest, jež pouze ukazují kam jít, ale samy nejdou.“ Existuje jen málo pedagogů splňujících tuto normu. Rudolf Adler – režisér, dramaturg a pedagog pražské FAMU – však patří k lidem, kteří by očekávání učitele národů splnili na výbornou…

Kohnovi: Ztratili jsme domov, ale našli svět

Kohnovi: Ztratili jsme domov, ale našli svět

Přátelství s Pavlem a Rut Kohnovými považuji za dar. Je to už pět let, co jsme se poznali při jednom z ročníků Ortenovy Kutné Hory, a tehdy mne na první pohled upoutali. Dlouholetý redaktor Svobodné Evropy Pavel KOHN svým věčným a tak trochu dětským úsměvem a jeho žena, malířka Rut, nezměrným entuziasmem, s nímž provází svého životního partnera. Jaké byly osudy této rodiny v souvislosti s jejím nedobrovolným exilem?

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 9/16

XANTYPA Číslo 9/16

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 05/17

XANTYPA XANTYPA 05/17

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne2