Ředitelka Galerie hlavního města Prahy Magdalena Juříková

Letos na podzim to budou čtyři roky, co Magdaléna Juříková byla vybrána v konkursu na post ředitelky Galerie hlavního města Prahy. Co se jí za tu dobu podařilo uskutečnit? Jaké výstavy připravuje a o jaké zatím jen sní?

jurikovads4p0825bjpg.jpg

 

S jakou vizí jste do galerie nastupovala a jaké sny se vám už podařilo zrealizovat?

Především jsem si tehdy uvědomovala, že galerie má za sebou sice úžasné výstavy, některé dokonce přelomové, ale vnitřně je zanedbaná, že má příliš mnoho domů, které jí odčerpávají finace i energii, nemá žádnou akviziční politiku, nemá peníze na doplňování sbírek a nemá jednotný vizuál. Konsolidace ekonomické situace pro mě byla jednou z priorit, protože to vám pak uvolňuje ruce k tomu, aby se daly realizovat sny. Počet budov jsme po mém nástupu zredukovali o tři. Nejprve jsme se vzdali druhého patra Staroměstské radnice. Usoudila jsem, že ten prostor je pro naše výstavy naprosto nevhodný, neboť je neustále pod tlakem turistického ruchu a svatebčanů, takže se tam člověk do galerie v podstatě neprobojuje. Program věnovaný mladší generaci umělců jsem přesunula do Colloredo-Mansfeldského paláce. Rothmayerovu vilu, která byla pro veřejnost otevřena loni, jsme zrekonstruovali a předali Muzeu hlavního města Prahy. To spravuje i Müllerovu vilu ve stejném, šestém městském obvodě, což dává dohromady programový celek. A jako poslední jsme nedávno předali Muzeu hlavního města Prahy Dům U Zlatého prstenu v Týnské uličce. Celou dobu, co jsem v galerii, jsem se snažila zjistit, proč tak atraktivní místo má tak nízkou návštěvnost. Jako by se tam lidé neodvažovali vstoupit. Těch důvodů je asi víc, ale jeden z nejpodstatnějších je, že dům je součástí komerčního prostoru Ungeltu, kde jsou obchody a restaurace a že tam návštěvníci vůbec galerii neočekávají. Takže když město hledalo prostor pro expozici o Karlu IV. a o dvorském životě v Praze, uvolnili jsme mu ho. Navíc to má logiku, protože Karel IV. se pravděpodobně narodil buď v Domě U Kamenného zvonu nebo v Ungeltu. Zkrátka snažila jsem se, aby se život galerie zracionalizoval. Podařilo se také získat peníze na akvizice, jsem ráda, že jsem s magistrátem nalezli shodu v tom, že sbírky je potřeba zkvalitňovat. Soustřeďujeme se na díla generace šedesátých let a na současné umění. Mnohé akvizice vycházejí z našeho výstavního programu. Díla pak dostáváme od jednotlivých umělců za velmi příznivé ceny, které jsou vyjádřením sympatií k naší instituci a jejímu programu.

A co se zatím nepodařilo uskutečnit?

Jednotný vizuální styl galerie. Na něm pracujeme už dva a půl roku. Sice jsme změnili logo, ale pořád to neřeší situaci, že galerie vystavuje na šesti místech (Dům U Kamenného zvonu na Staroměstském náměstí, 2. patro Městské knihovny na Mariánském náměstí, Dům fotografie v Revoluční ulici, Colloredo-Mansfeldský palác v Karlově ulici, zámek Troja, Bílkova pražská vila a jeho dům v Chýnově) a my je neumíme vizuálně sjednotit. Každá výstava má svůj vlastní grafický design, ale je potřeba, aby bylo na první pohled jasné, že patří do jedné „rodiny“. Snad se nám to ve spolupráci s několika ochotnými studii a jednotlivci do konce tohoto roku podaří.

Na galerijních webových stránkách si je možné prohlédnout jednotlivé sbírkové předměty. Jsou tam již všechny?

Sbírkové předměty jsou kompletně elektronicky evidovány. Nicméně chybí ještě řada fotografií zejména prací na papíře, které jsou nejpočetnější z našich sbírek. Pracujeme na tom nyní samostatně, protože jsme byli nuceni rozvázat smlouvu s firmou, která nám systém připravovala. Neměla zkušenosti s muzejním prostředím, nyní jsme, doufám, na dobré cestě ke zkvalitnění evidence i její vizuální a uživatelské stránky.

Na webu máte také mapu pražských veřejných plastik…

I tu chceme „překlopit“ do interaktivnější podoby. Naše galerie spravuje dvě stě šedesát plastik po celé Praze.

To znamená, že každá socha nebo busta je ve vaší správě?

Každá ne. V devadesátých letech některé městské části převzaly sochy na svých územích, dnes nám je ale paradoxně zase vracejí, protože nevědí, jak se o ně starat. A nám to trochu přerůstá přes hlavu. Karlův most, který především vyžaduje naši pozornost, odčerpává většinu našich financí i restaurátorské kapacity, protože pískovec je na hraně své životnosti, prostě tři sta let je tři sta let. Zároveň spravujeme mnoho plastik na sídlištích, z šedesátých až osmdesátých let, které jsou strašně zanedbané, a my už na jejich opravu nemáme peníze, ani personální kapacitu, protože projekty související s barokem jsou velmi drahé a zdlouhavé. Na vše se musí vypisovat soutěž, čekat na vyjádření památkářů, je to obrovská agenda, kterou nemůže zvládat jeden kurátor a vyžadovala by tým lidí a také daleko víc financí. Možná by si veřejné plastiky zasluhovaly samostatnou instituci, která by o ně pečovala.

Ve vašich sbírkách jsou i sochy, které byly po roce 1989 odstraněny?

Několik jich máme, ale ne mnoho, a všechny jsou momentálně rozpůjčené.

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 30. 8. 2016.

 

Autor článku Pavlína Kourová

XANTYPA 9/16 - výběr z článků

Herec Miroslav Hanuš

Herec Miroslav Hanuš

Herec a režisér Divadla v Dlouhé Miroslav Hanuš vytváří z knih divadelní hry, úspěšné u diváků i kritiky. Na jeho domovské scéně je to 407 GRAMŮ Z BOHUMILA HRABALA, ve Studiu DVA inscenace SMOLÍKOVI A JEJICH PODIVUHODNÉ DOBRODRUŽSTVÍ (s Evou Holubovou a Bobem Kleplem) a v Divadle ABC představení PAN KAPLAN MÁ TŘÍDU RÁD a DRŽ MĚ PEVNĚ, MILUJ MĚ ZLEHKA, jehož vzniku byl přítomen autor předlohy, slavný americký spisovatel Robert Fulghum.

Režisér Pavel Khek

Režisér Pavel Khek

Režisér Pavel Khek navzdory tomu, že je nazýván „mladým umělcem“, má za sebou už úctyhodnou řádku inscenací v nejrůznějších divadlech i zkušenost uměleckého šéfa. Je ovšem jasné, že kromě jeho profesní kariéry čtenáře zajímá, že se před časem oženil s jednou z oblíbených českých hereček nejmladší generace, Veronikou Kubařovou.

Lékař Vladimír Machoň

Lékař Vladimír Machoň

Když člověka něco bolí, vyhledá lékaře a přeje si rychlou úlevu, zejména pokud se jeho trápení uhnízdilo na hlavě. Ne vždy mohou lékaři pacientovi pomoci podle jeho představ. Čelistní chirurgie je téma pro otrlé čtenáře, povídali si o něm však dva zdraví lidé. Snad proto jsme přitom nebyli nadmíru ohleduplní. Skutečným pacientům se v ordinaci Vladimíra Machoně dostane mnohem vlídnějšího přijetí, než by se mohlo zdát z tohoto textu. Pan doktor má příjemný, hluboký, uklidňující hlas…

Výstava Rolling Stones 2016 – exhibice v galerii

Výstava Rolling Stones 2016 – exhibice v galerii

Bylo, nebylo – v městě Dartfordu, kde v dávných dobách číhali lapkové na kupce jedoucí od Doveru k Londýnu, žili dva kluci. Znali se odmala, a když se jeden z nich odstěhoval na druhý konec města, přestali se vídat. Jednoho dne – to už jim bylo skoro osmnáct – se potkali na dartfordském nádraží.

Bylinkářka Simona Tancerová

Bylinkářka Simona Tancerová

Simona Tancerová je známa veřejnosti z mimořádně úspěšného televizního cyklu KOUZELNÉ BYLINKY. Její cesta k léčivým rostlinám však byla poměrně dlouhá. Nakonec dosáhla i toho, že ulice, v níž v Českém Krumlově žije, nese název Bylinková.

Tenorista Pavel Černoch

Tenorista Pavel Černoch

Pavel Černoch – tenorista s brněnskými kořeny a dnes výrazným mezinárodním renomé. Vzpomínám si, mohlo to být bezmála před dvaceti lety, na onoho úhledného a zdvořilého mladíka, který se podílel na organizování nedělních komorních matiné na nádvoří brněnského historického domu U rudého vola a měl pro mne vždycky „volňásky“. Když tam jednoho dne sám zazpíval, byli jsme překvapeni nádherou jeho hlasu. Záhy však zmizel na operní scénu na Sardinii…

Lidé - výběr z článků

Eliška Tyrolerová

Eliška Tyrolerová

Pro mnohé nevidomé jsou nenahraditelnými parťáky doma i v rušných ulicích. Než však dostanou reflexní vestu a průkaz, absolvují speciální výcvik. V nadačním fondu Mathilda, který se od roku 2010 zaměřuje na lidi se závažným zrakovým postižením, se čtyřnohým svěřencům věnuje také třicetiletá Eliška Tyrolerová, která Xantypu pozvala přímo do kanceláře Mathildy nedaleko Václavského náměstí. A jak jinak, společnost nám během rozhovoru dělal černý labrador Cedrik.

Jiří Kylián

Jiří Kylián

Český choreograf světového renomé Jiří Kylián byl 13. března 2019 uveden do Académie des Beaux-Arts v La Coupole Francouzského institutu v Paříži za účasti několika set významných osobností z celého světa. Meč akademika mu předala monacká princezna Caroline.

Erika Stárková

Erika Stárková

Mezi známé osobnosti povýšil herečku Eriku Stárkovou seriál MOST!, který už po uvedení prvního dílu začal bořit rekordy ve sledovanosti a jeho hlášky se od té doby dávají k lepšímu ve venkovských hospodách i v pražských kavárnách.

Alice Horáčková

Alice Horáčková

Když se Alena pouští po manželově smrti do úklidu jeho pokoje, najde v šuplíku stoh neotevřených dopisů, psaných ženskou rukou. Kdo a proč je Járovi psal? Měla by si je přečíst, anebo je lepší, aby je okamžitě zahodila? Kolem tohoto nečekaného nálezu rozvíjí novinářka a spisovatelka Alice Horáčková příběh svého románu NEOTEVŘENÉ DOPISY, který čtenáře vrací do poúnorového Československa. Tichou spoluhráčkou Alenina monologu je paní Dvořáková, jíž románová hrdinka během četných setkání postupně odhaluje svůj dramatický život po boku talentovaného, leč psychicky zlomeného výtvarníka, jemuž se zcela obětovala. Nutno ovšem dodat, že i paní Alena má svoje tajemství.

Pavla Gomba

Pavla Gomba

Pavla Gomba – její jméno pojí dva světy a dva světy se také prolínají celým jejím životem. Nese si v sobě, jak sama říká, virus jménem Afrika. Afrika v duši, Afrika v srdci, Afrika pod kůží a splněný dětský sen, v němž vždy měla své pevné místo pomoc druhým.

Karla Mornstein-Zierotin

Karla Mornstein-Zierotin

Usměvavá, s životním nadhledem, ale i s nebývalou zodpovědností. Karla Mornstein-Zierotin. Zdá se vám to jméno povědomé? Karla skutečně patří ke starému významnému českému a moravskému šlechtickému rodu Žerotínů. Jejich původ se odvozuje od Bluda z Bludova, který byl markraběcím purkrabím v Přerově. Jeho přídomek z Bludova je podle vsi, kterou založil asi čtyři kilometry jihozápadně od města Šumperk. Tuto ves a zdejší panství rodina několikrát ztratila, ale vždy je získala zpět do svého vlastnictví, a zdejší zámek zůstal sídlem tohoto rodu až do 20. století. Vystudovaná historička Karla Mornstein-Zierotin si na hraběcí titul rozhodně nepotrpí, ale trvá na dobře odvedené práci, své i druhých.

Martina Storek

Martina Storek

Před nedávnem slavili sto let – stejně jako naše republika. Osmadvacet velkoplošných černobílých portrétů obdivuhodných stoletých lidí zaplnilo v rámci výstavy NAROZENI 1918 – TVÁŘE STOLETÍ část náměstí Václava Havla. Zlaté světlo Národního divadla večer září na tyto vkusné železné panely a dodává celé výstavě noblesu a magický význam.

Anna Gregor

Anna Gregor

Nedlouho po okupaci v roce 1968 odcestovala z Prahy do Velké Británie. Nejprve žila v Londýně, později se usadila v Edinburghu. Byla hlavní onkoložkou Skotska, objevila nový princip komunikace s pacienty, za což obdržela Řád britského impéria. Doktorka Anna Gregor.

Galina Miklínová

Galina Miklínová

Před sedmi lety potěšil dvanáctiletou Rozárku a pětiletého Jonáše maminčin neobvyklý dárek. Byl sice stvořen z obyčejné příze a vlny, ale protože mamince nechybí fantazie a talent, staly se darované komické figurky filmovými hvězdami. V kinech celého světa je obdivují děti i dospělí. Jejich podivuhodné příběhy popsal básník Pavel Šrut v knížce, která se stala bestsellerem. Nazval je Lichožrouty, což není přezdívka, ale poetické jméno související se zvláštními osudy ponožek, které občas marně hledáme v prádelním koši, když nám jedna chybí do páru. Legrační podobu, trochu lidskou, propůjčila Lichožroutům právě Rozárčina a Jonášova maminka – výtvarnice Galina Miklínová, jedna z nejosobitějších autorek a režisérek českého animovaného filmu.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 9/16

XANTYPA Číslo 9/16

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 06/2019

XANTYPA XANTYPA 06/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne