Tenorista Pavel Černoch

Pavel Černoch – tenorista s brněnskými kořeny a dnes výrazným mezinárodním renomé. Vzpomínám si, mohlo to být bezmála před dvaceti lety, na onoho úhledného a zdvořilého mladíka, který se podílel na organizování nedělních komorních matiné na nádvoří brněnského historického domu U rudého vola a měl pro mne vždycky „volňásky“. Když tam jednoho dne sám zazpíval, byli jsme překvapeni nádherou jeho hlasu. Záhy však zmizel na operní scénu na Sardinii…

pavel-Cernoch-2jpg.jpg 

Teď jste mi oživila dobu, na niž si už moc nevzpomínám. Studoval jsem tehdy v Brně na JAMU hudební management a opera v Cagliari byla pro mne pak startem do světa zpěvu, po němž jsem dávno toužil. Tehdy jsem se tam setkal s takovými osobnostmi, jako jsou Pier Luigi Pizzi, Luca Ronconi nebo Gennadij Rožděstvenskij. Třebaže jsem pochopitelně zpíval spíš menší role. Vzpomínám si s úsměvem, jak jsem hrdě ukázal doma mamince smlouvu. Když si přečetla, jaký bude můj honorář, znejistěla a zarazila se. Pak jsem ji musel dlouze ujišťovat, že je to vážně jen za zpívání! Dalším zlomem byla moje cesta do Florencie za pěveckým pedagogem Paolem De Napoli,“ vypráví Pavel Černoch.

To zní vznešeně

Realita byla ovšem poněkud jiná. Svého Maestra jsem nalezl kdesi na předměstí v docela jednoduchém prostředí, na hony vzdáleném tradicím medicejského dvora. V oboru operního pedagoga tehdy sbíral teprve zkušenosti. Vlastně jsme se svým způsobem učili jeden od druhého. Ale vyšlo to. Jsme dodnes v kontaktu a svůj pěvecký projev s ním často konzultuji. Za mnoho vděčím právě jemu. Dnes je renomovaným pěveckým pedagogem žádaným v mnoha zemích, a tak se scházíme na různých místech Evropy. Letos v létě jsme se sešli opět v Iálii, v nádherném toskánském kraji Chianti.

Chianti! Co k tomu jménu dodat! Doufám, že umíte vychutnat dary tohoto regionu?

Miluji dobré víno stejně jako dobrou hudbu. Mají mnohé společné. Když jsou nevalné kvality, tak vás z nich může pěkně bolet hlava. A v opačném případě vám můžou výrazně zpříjemnit život. Já mám víno, bílé i červené, a především italské, jako denní medicínu. Uvolňuje mě a tříbí mysl. Svá nejlepší rozhodnutí v životě jsem si vždycky rozmýšlel právě u sklenky dobrého chianti.

Vraťme se k vašim operním začátkům…

Myslíte v Česku? To bylo právě v Brně v Mozartově KOUZELNÉ FLÉTNĚ na scéně brněnské Janáčkovy opery. Záhy jsem se objevil už jako sólista v Národním divadle v Praze, v Lotyšské národní opeře v Rize, Vídeňské Volksoper, v Grazu, Athénách, Helsinkách, Seville, Varšavě a na dalších místech.

Od roku 2009 jste stálým hostem předních evropských operních domů. Snad jen namátkou: berlínská Státní opera, Státní opera v Mnichově a v Hamburku, pařížská opera Bastille, Teatro Real v Madridu, Opera la Monnaie v Bruselu, Opera v Curychu. Na scéně proslulé milánské opery La Scala jste vytvořil roli Lykova v Korzakovově CARSKÉ NEVĚSTĚ pod vedením Daniela Barenboima. Sir Simon Rattle si vás vybral jako Borise do KÁTI KABANOVÉ. V této roli se představíte i publiku v Londýně a New Yorku. Nedávno jste spolupracoval s dirigentem Johnem Eliotem Gardinerem…

Bylo to skvělé. Gardiner je dirigent, s nímž jsem našel mimořádně společnou „notu“. Možná, že je to v jeho anglické povaze: vždycky přesně ví, co chce, je naprosto korektní, příjemný v jednání, přátelský a má velmi originální smysl pro humor. Mám někdy dojem, že tyto vlastnosti do sebe vstřebal v Británii i Jakub Hrůša.

Na scéně pařížské opery Bastille vás čeká setkání s Annou Netrebko…

Bude to určitě zajímavá zkušenost. Budu zpívat Lenského. Nicméně není to moje první setkání s touto pěvkyní. V minulosti jsme se potkali soukromě už ve Vídni. Řekl bych, že má velmi otevřenou, přímočarou povahu, což usnadňuje kolegiální komunikaci. Mě zde ale čeká ještě větší lahůdka. Budu tu alternovat s Jonnasem Kaufmanem v roli Dona Carlose.

Celý rozhovor si přečtete v tištěném vydání, které vychází 30.8.2016

 x_audio-1jpg2.jpg

Autor článku Zuzana Ledererová

Soubor ke stažení zde

XANTYPA 9/16 - výběr z článků

Herec Miroslav Hanuš

Herec Miroslav Hanuš

Herec a režisér Divadla v Dlouhé Miroslav Hanuš vytváří z knih divadelní hry, úspěšné u diváků i kritiky. Na jeho domovské scéně je to 407 GRAMŮ Z BOHUMILA HRABALA, ve Studiu DVA inscenace SMOLÍKOVI A JEJICH PODIVUHODNÉ DOBRODRUŽSTVÍ (s Evou Holubovou a Bobem Kleplem) a v Divadle ABC představení PAN KAPLAN MÁ TŘÍDU RÁD a DRŽ MĚ PEVNĚ, MILUJ MĚ ZLEHKA, jehož vzniku byl přítomen autor předlohy, slavný americký spisovatel Robert Fulghum.

Režisér Pavel Khek

Režisér Pavel Khek

Režisér Pavel Khek navzdory tomu, že je nazýván „mladým umělcem“, má za sebou už úctyhodnou řádku inscenací v nejrůznějších divadlech i zkušenost uměleckého šéfa. Je ovšem jasné, že kromě jeho profesní kariéry čtenáře zajímá, že se před časem oženil s jednou z oblíbených českých hereček nejmladší generace, Veronikou Kubařovou.

Ředitelka Galerie hlavního města Prahy Magdalena Juříková

Ředitelka Galerie hlavního města Prahy Magdalena Juříková

Letos na podzim to budou čtyři roky, co Magdaléna Juříková byla vybrána v konkursu na post ředitelky Galerie hlavního města Prahy. Co se jí za tu dobu podařilo uskutečnit? Jaké výstavy připravuje a o jaké zatím jen sní?

Lékař Vladimír Machoň

Lékař Vladimír Machoň

Když člověka něco bolí, vyhledá lékaře a přeje si rychlou úlevu, zejména pokud se jeho trápení uhnízdilo na hlavě. Ne vždy mohou lékaři pacientovi pomoci podle jeho představ. Čelistní chirurgie je téma pro otrlé čtenáře, povídali si o něm však dva zdraví lidé. Snad proto jsme přitom nebyli nadmíru ohleduplní. Skutečným pacientům se v ordinaci Vladimíra Machoně dostane mnohem vlídnějšího přijetí, než by se mohlo zdát z tohoto textu. Pan doktor má příjemný, hluboký, uklidňující hlas…

Výstava Rolling Stones 2016 – exhibice v galerii

Výstava Rolling Stones 2016 – exhibice v galerii

Bylo, nebylo – v městě Dartfordu, kde v dávných dobách číhali lapkové na kupce jedoucí od Doveru k Londýnu, žili dva kluci. Znali se odmala, a když se jeden z nich odstěhoval na druhý konec města, přestali se vídat. Jednoho dne – to už jim bylo skoro osmnáct – se potkali na dartfordském nádraží.

Bylinkářka Simona Tancerová

Bylinkářka Simona Tancerová

Simona Tancerová je známa veřejnosti z mimořádně úspěšného televizního cyklu KOUZELNÉ BYLINKY. Její cesta k léčivým rostlinám však byla poměrně dlouhá. Nakonec dosáhla i toho, že ulice, v níž v Českém Krumlově žije, nese název Bylinková.

Osobnosti - výběr z článků

Dorothea Tanning

Dorothea Tanning

Neobyčejná americká malířka Dorothea Tanning uchvátila slavného německého malíře Maxe Ernsta natolik, že opustil pohodlný život s bohatou a vlivnou manželkou, mecenáškou umění Peggy Guggenheimovou. Dorothea Tanning se poté za Maxe Ernsta provdala.

Jan Dušek

Jan Dušek

Prof. Jan Dušek je jednou z nejvýraznějších osobností české scénografie a kostýmního výtvarnictví 20. a 21. stol. Jeho jméno je trvale spojováno s tvorbou režiséra Evalda Schorma, s nímž spolupracoval v letech 1976–1988 na inscenacích KRÁL JELENEM, TRAGICKÝ PŘÍBĚH HAMLETA, BRATŘI KARAMAZOVI, MACBETH, MARATÓN, HLUČNÁ SAMOTA a dalších.

Martin Donutil

Martin Donutil

Výkonů herce Martina Donutila (ročník 1991) jsem si začal všímat v inscenacích brněnské Husy na provázku, což bylo jeho první angažmá. Působil tam donedávna a nezapomenutelná je například jeho kreace v titulní roli Shafferova Amadea v režii Vladimíra Morávka. Tam exceloval spolu se svým otcem Miroslavem (ten ztvárnil Salieriho). Martinovi potom nabídlo angažmá nové vedení Městských divadel pražských, kde v herecky nadprůměrné inscenaci ANDĚLÉ V AMERICE režiséra Michala Dočekala podává v náročné roli emocionálně rozpolceného intelektuála mimořádný výkon.

Studna, sekera, archiv

Studna, sekera, archiv

Rád seká dříví, nerad nosí vodu ze studně a nejradši listuje zaprášenými dokumenty v archivech. „I když nacisti spálili tisíce papírů a estébáci za sebou zahlazovali stopy jak lišky, válí se tam kvanta příběhů, co čekají, až je někdo zvedne,“ říká Miloš Doležal, toho času propuštěný z rozhlasu. Na oceňovanou knihu o číhošťském páterovi Josefu Toufarovi, kterého v roce 1950 umlátili příslušníci Státní bezpečnosti, nyní navázal povídkovou knihou ČURDA Z HLÍNY zasazenou do období protektorátu. Sešli jsme se v pražských Vršovicích.

Yves Saint Laurent

Yves Saint Laurent

„Návrh je základ všeho,“ tvrdil Alberto Giacometti. Pro tvorbu Yvese Saint Laurenta to platí dvojnásob.

Jana Stryková

Jana Stryková

Jana Stryková patří k herečkám, o nichž platí, že je na ně radost pohledět. K atraktivnímu exteriéru přidává na jevišti i vnitřní opravdovost, také přirozenou, a přesto zřetelnou dikci (jev v českých divadlech ne vždy samozřejmý). Energická a přímá je i v osobním kontaktu, nic nepředstírá, rozhovor občas proloží nakažlivým zvonivým smíchem.

Ondřej Kundra

Ondřej Kundra

Mezi vyznamenané prestižní Cenou Ferdinanda Peroutky patří od letošního února také redaktor týdeníku Respekt Ondřej Kundra. Teprve osmatřicetiletý novinář se věnoval už dlouhé řadě silných témat, včetně investigativních. Týkají se korupce, zneužívání politické moci, poměrů v justici, šíření lží a dezinformací, nepřátelských cizích vlivů.

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Je velice těžké rozprávět s někým, koho opravdu dobře znáte. Celoživotní pevné přátelství, které mě pojí s mým otcem, je snad výjimečné. Vždycky jsme si byli velmi blízcí. Byl mi tátou od útlého dětství přes mou divokou pubertu až do dnešních dní. Nebyl však jen člověkem plným lásky a pochopení, ale v průběhu let jsem se od něj dovídala tolik cenných informací, že bych to bez přehánění mohla pokládat za domácí univerzitu. Kdyby se mě někdo zeptal, jestli bych si jako otce dovedla představit někoho jiného, dostalo by se mu jen hlasité negativní odpovědi. Letos 2. dubna slaví devadesáté narozeniny.

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek

Výrazný herec a propagátor netradičního přístupu k životu Jaroslav Dušek (ročník 1961) uvedl nedávno v Divadle Na Jezerce projekt SLÁVA STROJŮ A MĚST. Tato nadmíru inspirativní inscenace vychází z téměř neznámého textu Jaromíra Rašína. S režisérem i interpretem v jedné osobě jsme si povídali v příšeří zadního traktu restaurace zmíněného divadla, kde mu za dvě hodiny začínalo představení, v němž formou „jevištního čtení“ ztvárňuje všechny role.

Sama s Kunderou

Sama s Kunderou

Stalo se to před více než půl stoletím, v roce 1964. Tehdy bylo českému, později francouzskému spisovateli třicet pět let, ještě nebyl světoznámý a ještě si nehlídal svůj oficiální obraz tak úzkostlivě jako později. Letos 1. dubna oslaví Milan Kundera devadesátiny.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 9/16

XANTYPA Číslo 9/16

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 09/2019

XANTYPA XANTYPA 09/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne