Je takzvaný Islámský stát magnetem pro homosexuály?

Počkat, řeknete si, do nadpisu se nejspíš vloudil šotek; čím by toto bojovné uskupení, které homosexuály pronásleduje a vraždí, pro ně mohlo být atraktivní? Přesto o žádnou chybu v titulku nejde. Mladíci, kteří se nechali naverbovat do služeb samozvaného chalífátu, se pravda příliš nepodobají gayům, jaké byste potkali v ulicích Prahy při průvodech Prague Pride… až na jeden podstatný detail: i je přitahují příslušníci stejného pohlaví.

Tihle muži provozující homosexuální styk však se svou orientací nejsou vnitřně smířeni. Podrobení se ostře restriktivním normám islamistického sdružení je pro ně jakousi autoterapií, nebo – v případě sebevražedných atentátníků – konečným vykoupením před jejich Bohem. 

Jsem gay, pročež nenávidím svět
Když Američan afghánského původu Omar Mateen v noci z 11. na 12. června postřílel 49 návštěvníků gay diskotéky v americkém Orlandu a při následném policejním zásahu byl sám zastřelen, přihlásil
se Islámský stát k tomuto „atentátu proti sodomitům“. Pouhých pár dní nato však vyšlo najevo, že třicetiletý pachatel nejenže byl na diskotéce častým hostem, on se tam i čile seznamoval s muži.
Dle svědectví jednoho z jeho četných sexuálních partnerů šlo o „stoprocentního homosexuála“. Skutečnost, že byl podruhé ženat a s druhou manželkou měl dítě, s tím není nutně v rozporu; aniž by znal slavný normalizační hit Michala Davida Chci žít, jak žít se má, snaží se obvykle tenhle typ mužů za cenu obrovského sebezapření naplnit slova z jeho refrénu. Bývalý kolega ze zaměstnání označil střelce za rasistu, jenž láteřil na „černochy a ženské“ a ustavičně básnil o zabíjení. Podle manželky nebyl Mateen nábožensky založen, zato měl násilnické sklony a trpěl vážnými psychickými
problémy. Přejdeme-li nyní k atentátníkovi z francouzského Nice, vypadá to, jako bychom vzali
portrét orlandského vraha přes kopírák. Večer 14. července, krátce po ukončení oslav státního
svátku, jednatřicetiletý Mohamed Lahouaiej Bouhlel najel vypůjčeným náklaďákem do davů shromážděných na promenádě slavného přímořského letoviska. Policie ho zastřelila za volantem až po jeho takřka dvoukilometrovém nepřetržitém najíždění do prchajících lidí, jichž 84 zabil a 286 zranil. I k tomuto ohavnému činu se po pár dnech přihlásilo teroristické islámské sdružení. Takřka souběžně vyšlo najevo, že svým životním stylem měl tenhle Tunisan s trvalým pobytem ve Francii k věřícímu muslimovi na míle daleko. Muslimové ze sousedství ho jaktěživ nepotkali v mešitě. Jedl vepřové, pil alkohol, užíval drogy a utápěl se v promiskuitě. Partnery obou pohlaví střídal jako na běžícím pásu, přičemž jeho „stálým“ sexuálním
partnerem byl jeden třiasedmdesátiletý muž. Lahouaiej Bouhlel byl ženatý a měl tři děti. Svou ženu týral;
výsledkem bylo rozvodové řízení a oddělené domácnosti. Tunisanův trestný rejstřík byl plný drobných násilných deliktů; jeho příklon k tzv. Islámskému státu se váže až k závěrečným dvěma týdnům
jeho marného života…


Vojáci tzv. Islámského státu alias růžová soldateska
Vůbec nejznámějším teroristou se sexualitou odporující přísným slámským zásadám byl mladší z obou bratrů střelců, přepadnuvších redakci satirického týdeníku Charlie Hebdo, které po dvou dnech
– 9. ledna 2015 – zastřelila policie na předměstí Paříže. Už pár let před spácháním tohoto krvavého masakru byl Chérif Kouachi předmětem policejního odposlechu; zpráva francouzských tajných
služeb v této souvislosti lakonicky praví: „Tehdy byly odhaleny jeho
homosexuální sklony.“
Mezi mladíky, kteří odjeli bojovat v řadách Islámského státu, eviduje francouzská policie značné množství těch s nevyjasněnou sexuál ní identitou, údajně až celou třetinu… Takhle při výslechu vypovídal jeden z nich: „Tou dobou jsem nebyl věřící, zato jsem se cítil homosexuálem. (…) Islám se mi zdál autentický, pochopil jsem, že je pro mě vhodný, a už přibližně rok se jako homosexuál necítím.“ Případ tohoto muže je vcelku kuriózní: po příjezdu do Rakká, „hlavního města Islámského státu“, mu našli v mobilu choulostivé
fotografi e a on skončil na čtyřicet dní na samotce. Pouhým zázrakem se mu podařilo uniknout smrti a vrátit se do Francie. Na otázku vyšetřovatelů, co v Sýrii vlastně hledal, reagoval mladík bezelstně:
„Nevyhledával jsem nebezpečí, jediné, co jsem chtěl, bylo vykoupit se za své homosexuální chování odporující islámu.“ Jen nedlouho předtím se na sociálních sítích komusi svěřil se svou touhou „nechat
se znásilnit v podzemní chodbě vedoucí do Gazy“. Terapie proti „nečistým sklonům“ v jeho případě zjevně selhala. Další důkaz neléčitelnosti homosexuality: člověk se z ní nevyhrabe
dokonce ani s pomocí Alláhovou.

XANTYPA 9/16 - výběr z článků

Herec Miroslav Hanuš

Herec Miroslav Hanuš

Herec a režisér Divadla v Dlouhé Miroslav Hanuš vytváří z knih divadelní hry, úspěšné u diváků i kritiky. Na jeho domovské scéně je to 407 GRAMŮ Z BOHUMILA HRABALA, ve Studiu DVA inscenace SMOLÍKOVI A JEJICH PODIVUHODNÉ DOBRODRUŽSTVÍ (s Evou Holubovou a Bobem Kleplem) a v Divadle ABC představení PAN KAPLAN MÁ TŘÍDU RÁD a DRŽ MĚ PEVNĚ, MILUJ MĚ ZLEHKA, jehož vzniku byl přítomen autor předlohy, slavný americký spisovatel Robert Fulghum.

Režisér Pavel Khek

Režisér Pavel Khek

Režisér Pavel Khek navzdory tomu, že je nazýván „mladým umělcem“, má za sebou už úctyhodnou řádku inscenací v nejrůznějších divadlech i zkušenost uměleckého šéfa. Je ovšem jasné, že kromě jeho profesní kariéry čtenáře zajímá, že se před časem oženil s jednou z oblíbených českých hereček nejmladší generace, Veronikou Kubařovou.

Ředitelka Galerie hlavního města Prahy Magdalena Juříková

Ředitelka Galerie hlavního města Prahy Magdalena Juříková

Letos na podzim to budou čtyři roky, co Magdaléna Juříková byla vybrána v konkursu na post ředitelky Galerie hlavního města Prahy. Co se jí za tu dobu podařilo uskutečnit? Jaké výstavy připravuje a o jaké zatím jen sní?

Lékař Vladimír Machoň

Lékař Vladimír Machoň

Když člověka něco bolí, vyhledá lékaře a přeje si rychlou úlevu, zejména pokud se jeho trápení uhnízdilo na hlavě. Ne vždy mohou lékaři pacientovi pomoci podle jeho představ. Čelistní chirurgie je téma pro otrlé čtenáře, povídali si o něm však dva zdraví lidé. Snad proto jsme přitom nebyli nadmíru ohleduplní. Skutečným pacientům se v ordinaci Vladimíra Machoně dostane mnohem vlídnějšího přijetí, než by se mohlo zdát z tohoto textu. Pan doktor má příjemný, hluboký, uklidňující hlas…

Výstava Rolling Stones 2016 – exhibice v galerii

Výstava Rolling Stones 2016 – exhibice v galerii

Bylo, nebylo – v městě Dartfordu, kde v dávných dobách číhali lapkové na kupce jedoucí od Doveru k Londýnu, žili dva kluci. Znali se odmala, a když se jeden z nich odstěhoval na druhý konec města, přestali se vídat. Jednoho dne – to už jim bylo skoro osmnáct – se potkali na dartfordském nádraží.

Bylinkářka Simona Tancerová

Bylinkářka Simona Tancerová

Simona Tancerová je známa veřejnosti z mimořádně úspěšného televizního cyklu KOUZELNÉ BYLINKY. Její cesta k léčivým rostlinám však byla poměrně dlouhá. Nakonec dosáhla i toho, že ulice, v níž v Českém Krumlově žije, nese název Bylinková.

Tenorista Pavel Černoch

Tenorista Pavel Černoch

Pavel Černoch – tenorista s brněnskými kořeny a dnes výrazným mezinárodním renomé. Vzpomínám si, mohlo to být bezmála před dvaceti lety, na onoho úhledného a zdvořilého mladíka, který se podílel na organizování nedělních komorních matiné na nádvoří brněnského historického domu U rudého vola a měl pro mne vždycky „volňásky“. Když tam jednoho dne sám zazpíval, byli jsme překvapeni nádherou jeho hlasu. Záhy však zmizel na operní scénu na Sardinii…

Aktuálně - výběr z článků

Miloslav kardinál Vlk

Miloslav kardinál Vlk

V sobotu 18. března zemřel po těžké nemoci ve čtyřiaosmdesáti letech bývalý pražský arcibiskup Miloslav kardinál Vlk. Nedlouho před svou smrtí poskytl Xantypě rozhovor, z něhož vybíráme několik jeho myšlenek.

Lví žena

Lví žena

Jak bojovat s nepřízní osudu? Inspirovat se můžete silným příběhem dívky Evy. Filmová novinka slibuje nevšední zážitek. Norský režisér Vibeke Idsøe ve snímku LVÍ ŽENA (Løvekvinnen) zavádí diváky na chladný sever Evropy na počátku dvacátého století.

Příběh boxera Olliho, který bodoval v Cannes

Příběh boxera Olliho, který bodoval v Cannes

NEJŠŤASTNĚJŠÍ DEN V ŽIVOTĚ OLLIHO MÄKIHO, tak se jmenuje drama, které mělo světovou premiéru v květnu 2016 na filmovém festivalu v Cannes, odkud si přivezlo prestižní ocenění Un Certain Regard, což se dosud žádnému finskému snímku nepodařilo.

K úmrtí Josefa Škovoreckého

K úmrtí Josefa Škovoreckého

Velký starý muž exilu, nakladatel Josef Škvorecký, neúnavně podporující český poválečný protikomunistický odboj, významný spisovatel, zemřel ve věku 87 let.

Danny Smiřický v jazzovém nebi

Danny Smiřický v jazzovém nebi

„Taky já až jednou umřu, pohřběte mě s písničkou, jazzband ať jak všichni čerti hraje, až mě k hrobu ponesou.“ Tyto verše napsal před více než padesáti lety Josef Škvorecký, když překládal spolu se svým přítelem Lubomírem Dorůžkou text jednoho z nejznámějších blues, písně ST. JAMES INFIRMARY. A podobně vypadalo rozloučení s jedním z největších českých spisovatelů, jež se uskutečnilo 11. ledna 2012. Jen místo špitálu svatého Jakuba se konalo v kostele Nejsvětějšího Salvátora. A nelze pochybovat o tom, že saxofonová improvizace Jiřího Stivína by se panu Škvoreckému velice líbila.

Paterson

Paterson

Komorní poetické drama PATERSON klasika nezávislého filmu režiséra Jima Jarmusche, rodáka z Ohia s českými předky, bylo poprvé představeno na letošním ročníku festivalu v Cannes a do našich kin vstoupí 5. ledna, jen několik dní po své americké premiéře.

Ozzy

Ozzy

Dobrá zpráva! Do kina můžete jít na nový animovaný film OZZY s podtitulem RYCHLE A CHLUPATĚ. Podobnost podtitulu s názvem akčního thrilleru RYCHLE A ZBĚSILE není čistě náhodná! Na Ozzyho také čeká napínavé dobrodružství.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 9/16

XANTYPA Číslo 9/16

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 04/17

XANTYPA XANTYPA 04/17

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne