Herečka Zdenka Procházková

Život rozpůlený ve dví

Režíroval ji Oldřich Nový, poznala Lídu Baarovou ještě v dobách její největší slávy, zažila ovace pro Laternu magiku v Bruselu v roce 1958 – a přesto je dnes známější v Rakousku než v Česku. Herečka, ale také autorka, režisérka či pedagožka Zdenka Procházková Hartmann prožila už devadesát let neobyčejně bohatého života, života rozděleného politickými poměry ve dví… A stále ještě se jí nechce odpočívat.

 n0105jpg.jpg

Zažila Karla Čapka

„Představte si, že jsem asi poslední člověk, který zažil Karla Čapka a mluvil s ním,“ vzpomíná. „To mi bylo nějakých šest let a šla jsem si k němu pro podpis. Byla jsem totiž velká čtenářka. Četla jsem už od čtyř let. A protože jsme bydleli na Vinohradech, zaskočila jsem si s knížkou přímo do vily Čapkových, která byla kousek. Dodnes to vidím, jak mi přišla otevřít hospodyně a povídá: ,Já to dám panu doktorovi podepsat.´ A za chvíli se opět otevřely dveře, ovšem nepřišla ona, ale přímo ,pan doktor´ a pozval mě dovnitř na zahradu. Pamatuji se, s jakou hrdostí mi ukazoval své alpinum a pojmenovával láskyplně latinsky jednotlivé rostlinky. A vzpomínám si, že kolem nohou se nám proplétala foxteriérka Iris, maminka Dášeňky. Ta byla nezvladatelná, tak ji dali známým, kteří milovali pejsky, ale Iris zůstala. Když jsem do té vily později vstoupila s Olgou Scheinpflugovou, se kterou jsem se přátelila, bylo vše na svém místě a já cítila přímo posvátnou bázeň.“ Bělovlasá elegantní dáma s neuhasínajícím plaménkem v očích, oblečená v džínách a triku, vypráví a z jejího bytu, obráceného všemi okny na jih, ke sluníčku, je výhled nejen na vilu bratří Čapků, ale i na dům, kde s rodiči vyrůstala. „Této části Vinohrad jsem byla věrná skoro po celý život,“ usmívá se, „jen s Karlem (Högerem) jsem bydlela na Letné.“

Noblesa se dědí

Pak vzpomíná na maminku, vystudovanou klavíristku, která byla ale taková trémistka, že nikdy nemohla koncertovat, na chápavého tatínka, právníka působícího v Živnostenské bance, na babičku Vídeňačku, díky níž se naučila dokonale německy, a která byla nemanželským dítětem maďarského grófa. „Dostala pak od své maďarské rodiny sto tisíc zlatých,“ zasní se, „a představte si, že to všechno s dědečkem utratili při cestách po světě. A když už nic nezbylo, usadili se na Moravě.“ Osmina hereččiny krve je tedy modrá. Odtud nejspíš její noblesa.

Osudové setkání

Zdenka Procházková bydlí na pražských Vinohradech, jen kousek od náměstí Jiřího z Lobkovic, kam kdysi – těsně před válkou – začala chodit do gymnázia. Pro exaktní vědy ji tam ale nezískali. Její srdce díky panu profesoru Fučíkovi zahořelo pro divadlo. („Nebyl to ovšem žádný Julius,“ usmívá se.) Zamířila na pražskou konzervatoř a ještě za války získala i první zkušenosti u filmu. „Bylo to spíš takové natáčení jen na oko,“ vzpomíná. „Režisér Miroslav Cikán tenkrát nás, studenty, zachraňoval před totálním nasazením a vyreklamoval nás na natáčení PŘEDTUCHY podle novely Marie Pujmanové. Film se nakonec nedokončil, natočil jej až po válce Otakar Vávra,“ vzpomíná herečka. Ještě za války poznala Lídu Baarovou. Dnes říká: „Neměla jsem ji ráda. Byla povýšená a navíc kariéristka, byť byla – to se musí uznat – moc krásná. Muži před ní opravdu padali na kolena. A to pro ni bylo nakonec osudné.“ Zdence Procházkové se stalo osudovým setkání s Karlem Högerem. Při natáčení filmu MRTVÝ MEZI ŽIVÝMI v sobě našli zalíbení natolik, že se vzali a žili spolu sedmnáct let, do roku 1963. „Navíc byl tehdy po válce mým pedagogem na konzervatoři, a tak náš vztah vlastně nebyl moc příkladný,“ dodává a pokračuje: „On byl zkrátka velký herec a měl neobyčejné charisma. Ale víte, že se mi nejprve vlastně ani nelíbil? Život někdy tropí hlouposti…“

Nezapomenutelná Líza Doolitlová

Divadelní cesta Zdenky Procházkové vedla přes první krůčky v opavském divadle do Divadla státního filmu v Praze. Tenkrát dost filmovala, a tak to bylo logické. Zahrála si ve snímcích TÝDEN V TICHÉM DOMĚ, DALEKÁ CESTA, NÁVRAT DOMŮ anebo v životopisném filmu Z MÉHO ŽIVOTA, kde Höger ztvárnil Bedřicha Smetanu a ona jeho ženu Bety. Navzdory tomu, že se jednalo o budovatelská padesátá léta, krásné příležitosti dostala i v Městských divadlech pražských. Byla např. Rosalindou v Shakespearově komedii JAK SE VÁM LÍBÍ, Desdemonou v OTHELLOVI, slečnou Maličevskou ve stejnojmenné hře hře Gabriely Zapolské a nezapomenutelnou Lízou Doolitlovou v PYGMALIONU se Svatoplukem Benešem jako profesorem Higginsem. „Ale pamětníků už je tak málo. Pomřeli mi,“ říká. A stala se i velvyslankyní toho nejlepšího z tehdejší československé kultury, když byla jednou z konferenciérek programu Laterny magiky na světové výstavě EXPO 58 v Bruselu. „Už od noci stály masy lidí před zavřenými vraty EXPO, čekajíce na otevření, aby dostaly lístky na naše představení,“ napsala ve svých pamětech NA JEVIŠTI MEZI PRAHOU A VÍDNÍ. A dodnes vzpomíná na mírné faux pas, když srdečně potřásla rukou tehdejší nizozemské královně Julianě.

Herečkou Burgtheatru

Několikrát do jejího života zasáhla náhoda, které však jako rázná žena tu a tam pomohla. Senzací divadelní sezony ve Vídni v roce 1965 se stalo hostování pražských herců v dialogu DRAHÝ LHÁŘ s Karlem Högerem a Zdenkou Procházkovou. „Vyšly na nás báječné kritiky, a protože v Rakousku ani jednoho z nás neznali, brali nás jako rovnocenné partnery (Kdo já byla tenkrát proti Karlovi!), jenomže jsem oproti němu ovládala dobře němčinu, a tak se točilo všechno kolem mne.“ Načež česká herečka dostala nabídku na hostování ve Vídni. Hru si mohla vybrat sama. Vybrala, dala přeložit a sama nastudovala monodrama Jean a já, které je zpovědí ženy obviněné z vraždy milence. Ta hra jí otevřela cestu na jeviště v německy mluvících zemích, a navíc za svůj výkon ještě v roce 1974 získala cenu na festivalu v Buenos Aires. Nejprve ji na své turné přizvala hlavní vídeňská scéna Burgtheater, potom hrála titulní roli v Maughamově hře Julie ty jsi kouzelná, kterou v městě na Dunaji režíroval Oldřich Nový. Následovalo angažmá v Kolíně nad Rýnem, v Düsseldorfu, a pak léta, kdy byla členkou Burgtheatru. „Ten pro Rakušany znamenal tehdy to, co pro nás Národní divadlo,“ dodává a vzpomíná třeba na roli Julie Imperiali v Schillerově Fiescovi.

A pak zvrat. „Tatínek zemřel a já si maminku vzala k sobě, do Vídně,“ vzpomíná, „jenže ona si tam nemohla zvyknout a chřadla mi. Nedalo se nic dělat. Sbalila jsem saky paky, dala vale Burgtheatru a vrátila se s ní do Prahy. Myslela jsem, že tu s ní strávím její poslední chvíle. Ale ona se dala dohromady a dožila se pětadevadesáti let.“ To už bylo po roce 1968 a pro herečku, která měla díky svému druhému manželovi Erichu Hartmannovi i rakouské občanství, v socialistickém Československu role nebyly. Zahrála si v NEMOCNICI NA KRAJI MĚSTA, ve filmu UPÍR Z FERATU a – jezdila po estrádách a besedách.

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě...

 

 

Václav Žmolík

XANTYPA 7-8/16 - výběr z článků

Hlas Led Zeppelin aneb Robert Plant na Lochotíně!

Hlas Led Zeppelin aneb Robert Plant na Lochotíně!

Robert Plant, hudebník, který vyšel z obyčejných poměrů v průmyslové oblasti Anglie nazývané Černá země a ocitl se na nejvyšších příčkách oblíbenosti i uznání, vystoupí 27. července v Plzni.

Výtvarník Jan Steklík

Výtvarník Jan Steklík

Akční rádius Jana Steklíka výrazně přesahuje hranice výtvarného umění. Malba a kresba jsou sice jeho nejvýraznějším (a jistě i základním) prostředkem tvorby, ale podstatou jeho života je hra, ať již pro jednoho diváka, anebo širokou obec pozorovatelů. Vždy počítá se spoluúčastí, přinejmenším intelektuální. Nejraději si ovšem Steklík hraje sám se sebou a také rád porušuje pravidla, která si předem nastavil. Zkrátka: stejně jako miluje improvizaci v hudbě, stejně nespoutaně se pohybuje na poli umění.

Jana Boušková

Jana Boušková

Jana Boušková, nejlepší harfistka světa. To není nadsázka. Hudební svět dovede docenit její vítězství v soutěžích, koncerty v nejprestižnějších světových sálech, spolupráci s orchestry a světovými dirigenty, její komorní hru. Posluchač nemůže přeslechnout, že Jana Boušková dává své hře originalitu a výrazové nuance tak jasné a zřetelné, že krása hudby plyne jako oduševnělá samozřejmost.

Herec Keanu Reeves aneb Chladný větřík nad horami

Herec Keanu Reeves aneb Chladný větřík nad horami

Tvrdé rány osudu ho nikdy nešetřily. Ještě v mládí ztratil nejbližšího
kamaráda, který se předávkoval heroinem, později ho poznamenaly špatné vztahy s otcem, leukémie sestry, smrt ženy a dítěte. Není divu, že si získal přívlastek největšího podivína Hollywoodu a mnozí kolegové ho označují doslova jako největší chodící záhadu.

Plasy

Plasy

Plasy, sotva třítisícové městečko v půvabném údolí řeky Střely na severním Plzeňsku, bývaly kdysi centrem kultury a vzdělanosti nejen tohoto regionu. Žádný div. Zdejší cisterciácký klášter se řadil k nejvýznamnějším monastickým komplexům střední Evropy. Teď se naděje, že se podobným centrem znovu stanou, vrací. Ruiny lemující sakrální stavby, jež byly po zašlé slávě bývalého kláštera blízko zániku, totiž v posledních několika letech jako by vstaly z popela. A naplňují se jedinečným obsahem: Národní technické muzeum zde vybudovalo Centrum stavitelského dědictví.

Plavkyně Simona Baumrtová

Plavkyně Simona Baumrtová

Usměvavá skromná blondýnka Simona Baumrtová je tak trochu přírodní úkaz. Má fotografickou paměť, jen tak pro zábavu si dělá doktorát a ráda by se vrátila z letošní olympiády s co nejlepším výsledkem, protože za čtyři roky třeba bude mít rodinu a kariéru naší nejúspěšnější plavkyně jí kromě vzpomínek budou připomínat jen nádherné zážitky a pár cenných kovů.

LEGENDÁRNÍ HRAČKA

LEGENDÁRNÍ HRAČKA

Když se před čtyřiceti lety, v roce 1976, objevil na pultech československých hračkářství, získal si obrovskou oblibu. Malá plastová pohyblivá figurka se stala doslova kultovní hračkou tzv. Husákových dětí. Družstvo Igra ho vyrábělo třicet let. Pak však zkrachovalo a Igráčkům začal zvonit umíráček. K životu je znovu v roce 2010 probudila společnost EFKO a zároveň legendární plastové figurky zmodernizovala, aby byly atraktivní i pro současné děti. O tom, jaké oblibě se tato hračka těší již u několika generací, svědčí i obrovský úspěch putovní výstavy FENOMÉN IGRÁČEK.

Kam v Evropě k moři i za památkami?

Kam v Evropě k moři i za památkami?

Vycestujte za sluncem, klidem a regionálními specialitami ve vyhlášených plážových destinacích. Poradíme vám. 

Výstavou RETRO 70. A 80. LET v Tančícím domě provede pan Vajíčko

Výstavou RETRO 70. A 80. LET v Tančícím domě provede pan Vajíčko

Galerie Tančící dům se na čtyři měsíce vrací do československých 70. a 80. let. Do doby, která byla rozporuplná a kontroverzní a je třeba ji ještě zevrubně zhodnotit.

Překladatel Tomáš Jurkovič

Překladatel Tomáš Jurkovič

 Knihy japonského spisovatele Harukiho Murakamiho, těšícího se popularitě rockové hvězdy, byly přeloženy více než do dvaceti světových jazyků. V Čechách nad jejich překlady strávil už dlouhou řadu dní i nocí Tomáš Jurkovič, galantní japanolog, kterého práce občas promění v protivného morouse.

Osobnosti - výběr z článků

Zdeněk Sternberg

Zdeněk Sternberg

Posázavský pacifik mu jezdí takřka pod okny. Na jeho trať shlíží z rodového hradu Český Šternberk a občas hukot lokálky vpadá i do našeho rozhovoru. Oblíbenou výletní dráhu, která je jen o dvacet let starší než on sám, ale miluje, ostatně jeho dědeček Filip byl jejím hlavním akcionářem. Při stém výročí dokončení tratě č. 212 si dokonce zkusil, jak se na ní řídí parní lokomotiva. Prý je to docela jednoduché… Takhle ale mluví s lehkou sebeironií skoro o všem, i když mu letos v srpnu bude už devadesát čtyři let a má za sebou život plný dramatických ústrků i vzestupů. Zůstává tak věren rodovému heslu, které se vztahuje ke šternberské erbovní hvězdě: Nescit occasum – Nezná západu čili Nikdy nezapadá.

Sidse Babett Knudsen

Sidse Babett Knudsen

Je krásná, ale ne prvoplánově. Na první pohled působí velmi inteligentně a rozhodně. Francouzská média ji označila jako „la femme épatante“, úžasnou ženu. Čeští televizní diváci ji nyní znají především jako brilantní představitelku dánské premiérky v seriálu u nás uváděném pod názvem VLÁDA, který slavil mimořádné úspěchy ve více než třiceti zemích světa – od Austrálie až po Spojené státy. Jmenuje se Sidse Babett Knudsen, je Dánka, ale jako by z té brunetky vyzařovalo i cosi románského, vřelost, přívětivost, spontaneita.

Zuzana Stivínová

Zuzana Stivínová

Osmidílný seriál PUSTINA stál více méně na její postavě osudem i lidským podraznictvím zkoušené starostky malé severočeské obce. V televizním filmu MONSTRUM je manželkou nešťastného autora Stalinova pomníku na Letné. Pro vypjaté role má své dispozice: mluví s gradující vnitřní naléhavostí, bezchybně artikuluje, v jejích větách zcela chybí obvyklá slovní vata a uniformní řečová klišé. Evidentně má jasno v životě i práci, ale ne bez pochyb a schopnosti akceptovat jiný názor, jiný postoj. Je empatická, i když to tak zprvu nevypadá, a když si vedle vás stoupne na vysokých podpatcích, můžete lehce znejistět.

Keira Knightley

Keira Knightley

Již podruhé britskou herečku Keiru Knightley práce na filmu zavála do Čech, kde právě natáčela poválečné drama THE AFTERMATH (NÁSLEDKY), v němž ztělesňuje hlavní ženskou roli, manželku britského důstojníka Rachel Morganovou. Děj filmu vznikl podle stejnojmenné knihy Rhidiana Brooka a zavádí nás do Hamburku v roce 1946.

Magdaléna Borová

Magdaléna Borová

Herečka Magdaléna Borová není příliš známá z médií, divadelní fanoušci o ní ovšem dobře vědí, protože technicky skvěle vybavená, všestranná interpretka patří už řadu let k oporám činohry Národního divadla. Fandím jí už poměrně dlouho, za roli Elisabeth v inscenaci PÝCHA A PŘEDSUDEK jsem ji v zatím poslední anketě kritiků nominoval na výkon roku. Setkání s ní nad zázvorovým čajem bylo velmi příjemné.

Hynek Bočan

Hynek Bočan

Vážím si lidí, kteří něco dokázali, a přitom zůstali slušní. Jedním z nich je po­dle mě režisér Hynek Bočan. V našem rozhovoru jsme společně probírali je­ho věhlasné snímky i nutné úlitby.

Dagmar Pecková

Dagmar Pecková

Světoznámá česká mezzosopranistka Dagmar Pecková představí v dubnu svůj nový komponovaný pořad. Premiéra kabaretu WANTED – zasvěceného tvorbě Kurta Weilla – proběhne 12. dubna ve velkém sále pražské Lucerny. Podobu připravované revue, jejíž režii a výpravu vytváří známé autorské duo CABANI, naznačila už tisková konference ze začátku března. Pódium Lucerny ozdobil barový pult, balkony se proměnily v dobový šantán s pestře oděnými tanečníky a tanečnicemi. O této velkorysé show, pořádané během sedmnácti dubnových večerů v produkci Sagl Production, jsme si povídali s její inspirátorkou a protagonistkou.

Iggy Pop

Iggy Pop

Letošní sedmdesátník Iggy Pop svou tvorbou stále popírá označení, které by se vzhledem k jeho dlouhodobému působení na hudební scéně snadno nabízelo – hudební fosilie. Naznačují to ostatně také dvě přezdívky, kterými byl v médiích počastován: Kmotr punku a Rockový leguán. Svým životním stylem je často srovnáván s Jimem Morrisonem, frontmanem legendárních The Doors. Určitě je sbližuje jejich devastující životní styl, pijácké a drogové excesy, ale už v tom se jejich cesty brzy rozcházejí. O čtyři roky starší Jim se nedožil ani třiceti, kdežto Iggy působí na hudební scéně více než padesát let.

Zuzana Kronerová

Zuzana Kronerová

Dělat rozhovor se Zuzanou Kronerovou v baru pražského Studia Ypsilon nebyl nejlepší nápad. V příjemném odpočinkovém útočišti nejen ypsilonkovských herců se s ní chtěl každý aspoň pozdravit. Oldřich Navrátil, který s ní zkouší novou hru, ředitel Ypsilonky Jan Schmid, který jim k tomu poskytl prostor, kolegové Josef Polášek a Lukáš Pavlásek, a bůhví, na koho jsem ještě zapomněl. Jednu výhodu ten přerušovaný dialog ale měl: na vlastní oči jsem viděl, jak ji mají všichni rádi a jak ona sama se mezi nimi cítí jako ryba ve vodě. Není divu, v Čechách pracuje možná stejně intenzivně jako na Slovensku a zvláště český film si ji už více méně adoptoval.

Nina Simone

Nina Simone

Hudební revoluci, která vypukla v polovině padesátých let zrozením rock-and-rollu a pokračovala o nějakých deset let později nástupem beatových (či rockových) skupin, vedli v drtivé většině muži: muzikanti, zpěváci, také manažeři, producenti nebo diskžokejové a hudební publicisté. Byl to svět mužů. Populární hudba postupně míchala v jednom kotli rock, folk, blues, kořenila jazzem, etnickými inspiracemi, občas vykrádala klasiku. Pokud se žena v tomhle světě přece jen dokázala prosadit, bylo to hlavně za mikrofonem, jako sólová zpěvačka. Některé z nich byly i zdatnými instrumentalistkami, jiné autorskými osobnostmi. Tucet těch nejvýznamnějších představí – chronologicky, podle data narození – následující seriál.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 7-8/16

XANTYPA Číslo 7-8/16

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 05/17

XANTYPA XANTYPA 05/17

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne2