Hlas Led Zeppelin aneb Robert Plant na Lochotíně!

Robert Plant, hudebník, který vyšel z obyčejných poměrů v průmyslové oblasti Anglie nazývané Černá země a ocitl se na nejvyšších příčkách oblíbenosti i uznání, vystoupí 27. července v Plzni.

kapela

Jeho první krůčky k poznání hudebního průmyslu začaly už na začátku 60. let, kdy Anglie i Evropa navazovaly na hudební revoluci v Americe, aby postupem času vytvořily svébytnou a zaoceánské muzice silně konkurující hudební kulturu. Byla to doba, kdy polovina kapel chtěla znít jako The Shadows, druhá jako The Beatles. Vyprávění a svědectví Plantových kamarádů ze školy svědčí o tom, že povinná školní docházka je sice základ, ale pak je zde ještě škola jiného druhu, v níž se člověk musí obejít bez rad rodičů, učitelů a moudrých knih. A právě už v dobách studentských se Plant od napodobování Elvise Presleyho a starých bluesmanů probojoval díky angažmá v kapelách, jejichž jména si dnes pamatuje jen pár zasvěcenců, až k The Yardbirds. To už byla skupina, která měla slušné renomé nejen na domácí anglické scéně, ale i v kolébce rocku, v Americe. Byla to záchrana na poslední chvíli, neboť zpěvák své budoucí ženě slíbil, že pokud se do svých dvaceti let neprosadí, najde si jiné zaměstnání.
Roberta Planta kromě blues a klasického rock and rollu formovaly ještě další zájmy. Vztah k přírodě, mytologie a knihy J. R. R. Tolkiena. (I proto si později pořídil farmu jako klidné místo pro relaxaci.) Přelomové období nastalo spoluprací se starším a zkušenějším kytaristou Jimmim Pagem, který už měl v té době za sebou podíl na slavných nahrávkách The Kinks, The Who, The Rolling Stones a dalších. Skupina se záhy přejmenovala na Led Zeppelin. Následovalo podepsání smlouvy s firmou Atlantic a vydání první desky, která nebyla ještě žádnou senzací. Ale po albu LED ZEPPELIN II je znal už celý svět. V té době měli za sebou evropská i americká turné. Z amerického publika měl Plant respekt, neboť, jak se vyjádřil, tam už to všechno bylo, tam už to všichni znali. Přesto muzikantovi, který ještě nedávno asfaltoval silnice, ležel náhle u nohou celý svět. Atmosféra sedmdesátých let však byla drsnější než ve zlatých šedesátých. Pravda je, že nepříznivé recenze se vyskytovaly hned od začátku, prodejnost desek a návštěvy koncertů však mluvily jinak. Ale kapela přestávala mít věci pod kontrolou.
Po těžké autohavárii v roce 1975 a úmrtí pětiletého syna o dva roky později se z Planta stal jiný člověk. S kapelou skončil vlastně jako první. Když v roce 1980 našli bubeníka Led Zeppelin Johna Bonhama mrtvého, prohlásil: „Už toho mám dost. Musí se to dát dělat i jinak. Vždyť v tom je přece taky nějaká radost.“ A ta se dostavila – vrátil se k bluesovým a rock and rollovým kořenům.
Po odchodu na sólovou dráhu hraje Plant se skupinou The Honeydrippers a v roce 1982 vydává první sólové album. O dva roky později ho šéfové Atlanticu přemluví k natočení kolekce písní z padesátých let. Z tohoto alba se písnička SEA OF LOVE umístí na začátku r. 1985 v hitparádě na třetím místě. V létě se zpěvák pod hlavičkou Led Zeppelin objeví na koncertu LIVE AID ve Filadelfii. Publikum jásá, ale všeobecně se mluví o rozpačitém výkonu. A pokračují další pokusy o obnovení skupiny, ale nakonec snaha vyústí v rozchod. Hudební publicista a autor Plantova životopisu Paul Rees uvádí, že Page strážil odkaz kapely s vervou fanatika, až ho pohltil natolik, že nebyl schopen posunout se dál, ale Plant minulost setřásl z ramen a jel si podle svého. V 80. letech Plant vstřebával vše, co tehdejší hudební scéna nabízela, včetně třeba elektropopu. I když mezi Plantem a Pagem vládl napjatý vztah, mluví se o tom, že se mladší Robert často nechal slyšet: „Jimmy by udělal tohle nebo Jimmy by udělal tamto.“ Nakonec po patnácti letech, v r. 1994, vydali společné album. Jejich spolupráce zahrnovala i koncertování, během něhož navštívili také státy východní Evropy, i Českou republiku. Plant se zde od fanoušků dozvěděl, jakou vzácností a v některých zemích i nebezpečím bylo vlastnit desky se západní hudbou. Spolupráce obou hudebníků trvala do roku 1998. Na přelomu století začal hrát Plant s hospodskou kapelou písničky od Elvise Presleyho a The Beatles. V průběhu dalších let objevil bílý protějšek blues, bluegrass. A nejen to. V Mali se na pouštním festivalu (Festival au Desert) setkal s pro něj neobvyklou africkou hudbou. V Norsku hrál daleko na severu v místech, kde do té doby žádná kapela nekoncertovala. Ale největší úspěch Plantovy sólové kariéry byl asi inspirován nahrávkami značky Smithsonian Folkways. Tím byla nastartována spolupráce se zpěvačkou Alison Krauss; vzniklá deska RAISING SAND obdržela v roce 2008 Grammy v kategorii Album roku. V té době uspořádali Led Zeppelin ještě jeden koncert. O vstupenky tehdy projevilo zájem dvacet milionů lidí! Muselo být uspořádáno losování na internetu. Amfiteátr v Plzni-Lochotíně by tolik lidí nepojal, nicméně návštěvnost bude jistě velká. Jak mi pověděl bývalý člen Divadla J. K. Tyla v Plzni, dnes člen Švandova divadla, Viktor Limr: „Robert Plant a Led Zeppelin prošlapali cestu výrazným hudebním stylům a stovkám slavných kapel. Je to, jako kdyby přijel Kryštof Kolumbus.“

 

Zdeněk Raboch

XANTYPA 7-8/16 - výběr z článků

Výtvarník Jan Steklík

Výtvarník Jan Steklík

Akční rádius Jana Steklíka výrazně přesahuje hranice výtvarného umění. Malba a kresba jsou sice jeho nejvýraznějším (a jistě i základním) prostředkem tvorby, ale podstatou jeho života je hra, ať již pro jednoho diváka, anebo širokou obec pozorovatelů. Vždy počítá se spoluúčastí, přinejmenším intelektuální. Nejraději si ovšem Steklík hraje sám se sebou a také rád porušuje pravidla, která si předem nastavil. Zkrátka: stejně jako miluje improvizaci v hudbě, stejně nespoutaně se pohybuje na poli umění.

Jana Boušková

Jana Boušková

Jana Boušková, nejlepší harfistka světa. To není nadsázka. Hudební svět dovede docenit její vítězství v soutěžích, koncerty v nejprestižnějších světových sálech, spolupráci s orchestry a světovými dirigenty, její komorní hru. Posluchač nemůže přeslechnout, že Jana Boušková dává své hře originalitu a výrazové nuance tak jasné a zřetelné, že krása hudby plyne jako oduševnělá samozřejmost.

Herec Keanu Reeves aneb Chladný větřík nad horami

Herec Keanu Reeves aneb Chladný větřík nad horami

Tvrdé rány osudu ho nikdy nešetřily. Ještě v mládí ztratil nejbližšího
kamaráda, který se předávkoval heroinem, později ho poznamenaly špatné vztahy s otcem, leukémie sestry, smrt ženy a dítěte. Není divu, že si získal přívlastek největšího podivína Hollywoodu a mnozí kolegové ho označují doslova jako největší chodící záhadu.

Plasy

Plasy

Plasy, sotva třítisícové městečko v půvabném údolí řeky Střely na severním Plzeňsku, bývaly kdysi centrem kultury a vzdělanosti nejen tohoto regionu. Žádný div. Zdejší cisterciácký klášter se řadil k nejvýznamnějším monastickým komplexům střední Evropy. Teď se naděje, že se podobným centrem znovu stanou, vrací. Ruiny lemující sakrální stavby, jež byly po zašlé slávě bývalého kláštera blízko zániku, totiž v posledních několika letech jako by vstaly z popela. A naplňují se jedinečným obsahem: Národní technické muzeum zde vybudovalo Centrum stavitelského dědictví.

Plavkyně Simona Baumrtová

Plavkyně Simona Baumrtová

Usměvavá skromná blondýnka Simona Baumrtová je tak trochu přírodní úkaz. Má fotografickou paměť, jen tak pro zábavu si dělá doktorát a ráda by se vrátila z letošní olympiády s co nejlepším výsledkem, protože za čtyři roky třeba bude mít rodinu a kariéru naší nejúspěšnější plavkyně jí kromě vzpomínek budou připomínat jen nádherné zážitky a pár cenných kovů.

LEGENDÁRNÍ HRAČKA

LEGENDÁRNÍ HRAČKA

Když se před čtyřiceti lety, v roce 1976, objevil na pultech československých hračkářství, získal si obrovskou oblibu. Malá plastová pohyblivá figurka se stala doslova kultovní hračkou tzv. Husákových dětí. Družstvo Igra ho vyrábělo třicet let. Pak však zkrachovalo a Igráčkům začal zvonit umíráček. K životu je znovu v roce 2010 probudila společnost EFKO a zároveň legendární plastové figurky zmodernizovala, aby byly atraktivní i pro současné děti. O tom, jaké oblibě se tato hračka těší již u několika generací, svědčí i obrovský úspěch putovní výstavy FENOMÉN IGRÁČEK.

Kam v Evropě k moři i za památkami?

Kam v Evropě k moři i za památkami?

Vycestujte za sluncem, klidem a regionálními specialitami ve vyhlášených plážových destinacích. Poradíme vám. 

Výstavou RETRO 70. A 80. LET v Tančícím domě provede pan Vajíčko

Výstavou RETRO 70. A 80. LET v Tančícím domě provede pan Vajíčko

Galerie Tančící dům se na čtyři měsíce vrací do československých 70. a 80. let. Do doby, která byla rozporuplná a kontroverzní a je třeba ji ještě zevrubně zhodnotit.

Překladatel Tomáš Jurkovič

Překladatel Tomáš Jurkovič

 Knihy japonského spisovatele Harukiho Murakamiho, těšícího se popularitě rockové hvězdy, byly přeloženy více než do dvaceti světových jazyků. V Čechách nad jejich překlady strávil už dlouhou řadu dní i nocí Tomáš Jurkovič, galantní japanolog, kterého práce občas promění v protivného morouse.

ANKETA 2. část

V minulé Xantypě proběhla anketa, kdo by měl být příštím prezidentem České republiky, jehož bychom si vážili, mohli na něho být dokonce hrdí a v žádném případě bychom se za něj nestyděli. Oslovili jsme vážené osobnosti, abychom se dozvěděli, jak si svého prezidenta představují. Kromě charakteristik, jaký by měl být, a mnoha zvučných jmen, která v odpovědích na naše otázky zazněla, respondenti zároveň upozornili na negativní projevy jednání prvního prezidenta zvoleného přímou volbou. A protože se nám sešlo mnoho příspěvků, anketa pokračuje.

Kultura - výběr z článků

Josef Lada

Josef Lada

Na svět přišel v chudé hrusické chalupě místního ševce v zimě L. P. 1887. Odešel z něj na sklonku roku 1957 coby slavný umělec, jehož dílo bylo již v meziválečném období proslulé daleko za našimi hranicemi. Na číslici sedm, která ohraničila životní pouť malíře, ilustrátora, spisovatele, scénografa, karikaturisty a autora pohádek Josefa Lady, symbolicky odkazuje název reprezentativní výstavy v Galerii Tančící dům nazvaná SEDMIČKY JOSEFA LADY: 1887 – 1957 – 2017. V následujícím rozhovoru nás na ni zve jeden z kurátorů výstavy a zároveň jeden z nejpovolanějších, malířův vnuk Josef Lada.

Yayoi Motohashi

Yayoi Motohashi

Vystudovala historii umění, žila v Londýně, Budapešti a Helsinkách. Od vzniku galerie v muzeu The National Art Center v Tokiu působí již desátým rokem jako její kurátorka. Vedle řady pozoruhodných projektů připravila i výstavu Muchovy SLOVANSKÉ EPOPEJE. Povídali jsme si ve zdejší kavárně, jejíž citlivá architektura vyvolává v návštěvnících jedinečný zážitek.

Earth: den na zázračné planetě

Earth: den na zázračné planetě

Fanoušci vynikajícího přírodovědného seriálu ZÁZRAČNÁ PLANETA, zbystřete, od 26. října zažijete v kinech DEN NA ZÁZRAČNÉ PLANETĚ. Dobrodružný snímek navazuje na druhou sérii ZÁZRAČNÉ PLANETY, která se na filmovém portálu ČSFD dlouhodobě drží na prvním místě v oblíbenosti mezi seriály.

Chlapi nepláčou

Chlapi nepláčou

Nebýt terapeutického setkání pořádaného mírovou organizací pro válečné veterány z bývalé Jugoslávie, kterého se režisér a scenárista Alen Drljević zúčastnil, drama o následcích jugoslávské války by nejspíš nevzniklo.

Antonín Gondolán

Antonín Gondolán

To je název nejznámějšího alba Antonína Gondolána, skladatele, zpěváka a multiinstrumentalisty, které nahrál v roce 2004 po svém působení v zahraničí se svým Gondolán trio. Antonín Gondolán, nejvýraznější romská osobnost pop-music bývalého Československa, oslavil v červnu pětasedmdesátiny a chystá dvojcédé s unikátní sestavou interpretů současných mladých hvězd z Čech i Slovenska.

Jan Svěrák

Jan Svěrák

V polovině srpna vstoupilo do našich kin retro PO STRNIŠTI BOS, které režisér Jan Svěrák natočil na motivy stejnojmenné autobiografické knížky svého otce Zdeňka Svěráka. Děj filmu, který rozehrává příhody malého Edy Součka a jeho rodičů i příbuzných, je situován do válečných dob. Předchází tak výjevům z OBECNÉ ŠKOLY, jež se stejnými hlavními postavami mapovala údobí před komunistickým převratem. S autorem úspěšných filmových hitů, které už čtvrt století baví diváky všech generací, jsme si povídali o okolnostech vzniku jeho novinky. Jan Svěrák mi vyprávěl i o svých nerealizovaných projektech a o tom, co v dnešních spletitých dobách znamená odvaha.

Vary ve vašem kině

Vary ve vašem kině

Nedostanete se letos na filmový festival do Karlových Varů? Nesmutněte, když ne­může Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi, tedy v tomto případě do kina, a to díky akci Vary ve vašem kině, jejíž první ročník se osvědčil už loni.

Druhá strana naděje

Druhá strana naděje

Snímek DRUHÁ STRANA NADĚJE, le­tošní nositel Stříbrného medvěda za nejlepší režii, potěší od poloviny léta také české diváky. Nejznámější finský režisér, filmový samouk a samorost Aki Kaurismäki (1957) byl za své filmy oceněn mohokrát, v minulosti získal nominaci na Oscara či cenu Grand Prix v Cannes. Z letošního Berlinale si zaslouženě odvezl Stříbrného medvěda za režii příběhu stárnoucího podomního obchodníka s košilemi, který se rozhodne opustit ženu alkoholičku i uvadající živnost. Po epizodní kariéře pokerového hráče si pořídí restauraci na zapomenutém helsinském dvorku a nabídne práci mladšímu muži ve zdánlivě bezvýchodné situaci.

Hold Slovanské epopeji v Tokiu

Hold Slovanské epopeji v Tokiu

„Účelem mého díla nikdy nebylo bořit, ale vždy stavět, pokládat mosty, neboť nás vždycky musí živit naděje, že celé lidstvo se sblíží, a to snáze, dobře-li se pozná navzájem. Šťasten budu, bude-li mně dopřáno přispěti skrovnými silami k tomuto poznání – aspoň a zatím u nás v naší rodině slovanské.“ (Alfons Mucha, 1928)

Richard Deacon

Richard Deacon

Sám o sobě říká, že je akademický a nepraktický. Považuje se spíše za zhotovitele, výrobce než za sochaře. To proto, že miluje nejrůznější druhy materiálu, který opracovává a tvaruje velmi originálním způsobem. „Nevím, jestli moje věci někdo chápe, ale to je v pořádku. Já sám jim někdy taky nerozumím. Ale doufám, že někomu přinesou trochu radosti!“ prohlašuje Richard Deacon.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 7-8/16

XANTYPA Číslo 7-8/16

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 12/17

XANTYPA XANTYPA 12/17

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne