Herec Keanu Reeves aneb Chladný větřík nad horami

Ostatní lidé k životu potřebují štěstí. Já ne!

Tvrdé rány osudu ho nikdy nešetřily. Ještě v mládí ztratil nejbližšího
kamaráda, který se předávkoval heroinem, později ho poznamenaly špatné vztahy s otcem, leukémie sestry, smrt ženy a dítěte. Není divu, že si získal přívlastek největšího podivína Hollywoodu a mnozí kolegové ho označují doslova jako největší chodící záhadu.

Keanu

Sbírání špendlíků
Hercův exotický vzhled vysvětluje jeho etnický původ z otcovy strany. Dědeček Samuel Nowlin Reeves se narodil na Havaji, a to Portugalce s havajskými předky Rose Lokalii Miguelové a irskému Američanovi Charlesi Armisteadovi Reevesovi. Jeho babička Sarah M. Victorová měla zase rodové kořeny v Číně. Keanu Charles Reeves se narodil 2. září 1964 v libanonském Bejrútu a jeho havajské křestní jméno znamená „chladný větřík nad horami“. Na svět přišel z manželství amerického geologa Samuela Nowlina Reevese s anglickou tanečnicí a kostýmní designérkou Patricií Taylorovou. Smutným faktem ale je, že Keanu si s biologickým otcem k sobě nikdy nenašli cestu. Starší Reeves totiž strávil velkou část života za mřížemi kvůli drogám. Smíšený původ dává Keanuovi možnost vybrat si, občanem kterého státu chce být. Po americkém otci má právo využívat občanství USA, po anglické matce zdědil britské. Protože žil a vyrůstal v Kanadě, stal se i naturalizovaným občanem Kanady. Keanu se podle vlastních slov cítí nejvíce jako Kanaďan. Když mu byly dva roky, přestěhovala se rodina do Austrálie. Tam se narodila jeho sestra Kim. Rodiče se pak rozešli a matka se odstěhovala do New Yorku. Vdala se tam za divadelního režiséra, ale už po roce se rozvedli. Opět se stěhovali, tentokrát do Toronta. Matka zde začala šít a navrhovat šaty. Keanuovi bylo tehdy šest. „Vydělával jsem si na kapesné sbíráním špendlíků v její dílně,“ vzpomíná.

Nemá ani maturitu
Období dospívání bylo pro Keanua poměrně složité: „Zpočátku jsem byl dost tichý a odměřený, s čímž jsem měl ve škole problém. Musel jsem se dost snažit, abych se své plachosti zbavil.“ Vyrůstal v Torontu, kde po dovršení dospělosti pracoval v obchodě s těstovinami a později i jako brusič bruslí na zimním stadionu. Ve volném čase se věnoval sportu, nejvíc se mu dařilo v hokeji. Během působení v středoškolském hokejovém týmu De La Salle College dokonce získal titul nejužitečnějšího hráče! Samotné studium pro něj nebylo to pravé ořechové. Vždyť jen v průběhu pěti let vystřídal čtyři různé střední školy včetně umělecké. Nakonec byl vyloučen i z té. Možná právě proto se poměrně brzy zaměřil na hereckou kariéru, kterou odstartoval v divadelním představení ROMEO A JULIE v Leah Posluns Theatre. „Bylo mi asi patnáct, když jsme ve škole nahlas četli Romea a Julii. Tehdy jsem najednou přes Shakespeara objevil cestu, jak se vyjádřit. Bylo to pro mě naprosto přirozené. Šel jsem pak za mámou a řekl jí, že bych se chtěl stát hercem. A ona odpověděla: ‚Buď čímkoliv, čím chceš být.‘“ Po odchodu z katolické chlapecké školy, na níž ještě zkoušel hrát hokej, navštěvoval i tzv. „free school“, která mu dovolovala získávat vzdělání vedle povolání herce. Nakonec Keanua vyhodili i z této školy. Dál už štěstí nezkoušel, nikdy proto neudělal maturitu.

Matrix s ledovými obklady
Svůj televizní debut absolvoval Keanu Reeves v roce 1979 v kanadské produkci společnosti CBC Hanging In. Už začátkem osmdesátých let se přitom objevoval v televizních reklamách, krátkých filmech a v divadelních produkcích v Torontu. V roce 1986 si po boku Roba Lowa a Patricka Swayzeho zahrál ve svém prvním akčním snímku z hokejového prostředí YOUNGBLOOD v režii Petera Markla. Krátce po uvedení filmu dostal Reeves zelenou a ve svém volvu z roku 1969 odjel za hvězdnou kariérou do vysněného Los Angeles. Potíž nastala, když poprvé vkročil do Hollywoodu. Agent totiž považoval jeho křestní jméno za příliš exotické, takže na počátku filmové kariéry ho často označovali jako K. C. Reeves, Norman Kreeves nebo Chuck Spadina (tohle pojmenování vzniklo podle ulice v jeho milovaném Torontu). Už po několika nevýznamných postavách přitáhl Keanu pozornost kritiků v kriminálním dramatu NA BŘEHU ŘEKY. Koncem osmdesátých let hrál ve filmech zaměřených na teenagerské publikum. Výrazné úspěchy se začaly dostavovat až s příchodem devadesátých let. V kultovní sci-fi trilogii MATRIX přijal roli neodolatelného hrdiny Nea, který zachraňuje Zemi ze spárů počítačové kultury. Většinu kaskadérských kousků v prvním dílu MATRIXU předváděl sám. „Dodnes si léčím zranění. Moje kolena už asi nikdy nebudou zdravá potom, kolik ran jsem do nich dostal během natáčení bojových scén. Dával jsem si ledové obklady a masáže a snažil se celé noci neprobrečet bolestí. Lidi se tam vůbec pořádně pomlátili. Carrie-Anne Mossová si poranila nohu a Hugo Weaving si musel dát odstranit vodu z kyčelního kloubu. Můj dublér mi řekl, že jsem udělal víc kaskadérských kousků než většina ostatních hollywoodských herců dohromady.“

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě...

Robert Buček

XANTYPA 7-8/16 - výběr z článků

Hlas Led Zeppelin aneb Robert Plant na Lochotíně!

Hlas Led Zeppelin aneb Robert Plant na Lochotíně!

Robert Plant, hudebník, který vyšel z obyčejných poměrů v průmyslové oblasti Anglie nazývané Černá země a ocitl se na nejvyšších příčkách oblíbenosti i uznání, vystoupí 27. července v Plzni.

Výtvarník Jan Steklík

Výtvarník Jan Steklík

Akční rádius Jana Steklíka výrazně přesahuje hranice výtvarného umění. Malba a kresba jsou sice jeho nejvýraznějším (a jistě i základním) prostředkem tvorby, ale podstatou jeho života je hra, ať již pro jednoho diváka, anebo širokou obec pozorovatelů. Vždy počítá se spoluúčastí, přinejmenším intelektuální. Nejraději si ovšem Steklík hraje sám se sebou a také rád porušuje pravidla, která si předem nastavil. Zkrátka: stejně jako miluje improvizaci v hudbě, stejně nespoutaně se pohybuje na poli umění.

Jana Boušková

Jana Boušková

Jana Boušková, nejlepší harfistka světa. To není nadsázka. Hudební svět dovede docenit její vítězství v soutěžích, koncerty v nejprestižnějších světových sálech, spolupráci s orchestry a světovými dirigenty, její komorní hru. Posluchač nemůže přeslechnout, že Jana Boušková dává své hře originalitu a výrazové nuance tak jasné a zřetelné, že krása hudby plyne jako oduševnělá samozřejmost.

Plasy

Plasy

Plasy, sotva třítisícové městečko v půvabném údolí řeky Střely na severním Plzeňsku, bývaly kdysi centrem kultury a vzdělanosti nejen tohoto regionu. Žádný div. Zdejší cisterciácký klášter se řadil k nejvýznamnějším monastickým komplexům střední Evropy. Teď se naděje, že se podobným centrem znovu stanou, vrací. Ruiny lemující sakrální stavby, jež byly po zašlé slávě bývalého kláštera blízko zániku, totiž v posledních několika letech jako by vstaly z popela. A naplňují se jedinečným obsahem: Národní technické muzeum zde vybudovalo Centrum stavitelského dědictví.

Plavkyně Simona Baumrtová

Plavkyně Simona Baumrtová

Usměvavá skromná blondýnka Simona Baumrtová je tak trochu přírodní úkaz. Má fotografickou paměť, jen tak pro zábavu si dělá doktorát a ráda by se vrátila z letošní olympiády s co nejlepším výsledkem, protože za čtyři roky třeba bude mít rodinu a kariéru naší nejúspěšnější plavkyně jí kromě vzpomínek budou připomínat jen nádherné zážitky a pár cenných kovů.

LEGENDÁRNÍ HRAČKA

LEGENDÁRNÍ HRAČKA

Když se před čtyřiceti lety, v roce 1976, objevil na pultech československých hračkářství, získal si obrovskou oblibu. Malá plastová pohyblivá figurka se stala doslova kultovní hračkou tzv. Husákových dětí. Družstvo Igra ho vyrábělo třicet let. Pak však zkrachovalo a Igráčkům začal zvonit umíráček. K životu je znovu v roce 2010 probudila společnost EFKO a zároveň legendární plastové figurky zmodernizovala, aby byly atraktivní i pro současné děti. O tom, jaké oblibě se tato hračka těší již u několika generací, svědčí i obrovský úspěch putovní výstavy FENOMÉN IGRÁČEK.

Kam v Evropě k moři i za památkami?

Kam v Evropě k moři i za památkami?

Vycestujte za sluncem, klidem a regionálními specialitami ve vyhlášených plážových destinacích. Poradíme vám. 

Výstavou RETRO 70. A 80. LET v Tančícím domě provede pan Vajíčko

Výstavou RETRO 70. A 80. LET v Tančícím domě provede pan Vajíčko

Galerie Tančící dům se na čtyři měsíce vrací do československých 70. a 80. let. Do doby, která byla rozporuplná a kontroverzní a je třeba ji ještě zevrubně zhodnotit.

Překladatel Tomáš Jurkovič

Překladatel Tomáš Jurkovič

 Knihy japonského spisovatele Harukiho Murakamiho, těšícího se popularitě rockové hvězdy, byly přeloženy více než do dvaceti světových jazyků. V Čechách nad jejich překlady strávil už dlouhou řadu dní i nocí Tomáš Jurkovič, galantní japanolog, kterého práce občas promění v protivného morouse.

ANKETA 2. část

V minulé Xantypě proběhla anketa, kdo by měl být příštím prezidentem České republiky, jehož bychom si vážili, mohli na něho být dokonce hrdí a v žádném případě bychom se za něj nestyděli. Oslovili jsme vážené osobnosti, abychom se dozvěděli, jak si svého prezidenta představují. Kromě charakteristik, jaký by měl být, a mnoha zvučných jmen, která v odpovědích na naše otázky zazněla, respondenti zároveň upozornili na negativní projevy jednání prvního prezidenta zvoleného přímou volbou. A protože se nám sešlo mnoho příspěvků, anketa pokračuje.

Z aktuálního čísla - výběr z článků

LEGENDÁRNÍ HRAČKA

LEGENDÁRNÍ HRAČKA

Když se před čtyřiceti lety, v roce 1976, objevil na pultech československých hračkářství, získal si obrovskou oblibu. Malá plastová pohyblivá figurka se stala doslova kultovní hračkou tzv. Husákových dětí. Družstvo Igra ho vyrábělo třicet let. Pak však zkrachovalo a Igráčkům začal zvonit umíráček. K životu je znovu v roce 2010 probudila společnost EFKO a zároveň legendární plastové figurky zmodernizovala, aby byly atraktivní i pro současné děti. O tom, jaké oblibě se tato hračka těší již u několika generací, svědčí i obrovský úspěch putovní výstavy FENOMÉN IGRÁČEK.

Výstavou RETRO 70. A 80. LET v Tančícím domě provede pan Vajíčko

Výstavou RETRO 70. A 80. LET v Tančícím domě provede pan Vajíčko

Galerie Tančící dům se na čtyři měsíce vrací do československých 70. a 80. let. Do doby, která byla rozporuplná a kontroverzní a je třeba ji ještě zevrubně zhodnotit.

Vladimír Jiránek

Vladimír Jiránek

Vladimír Jiránek (1938–2012) byl vynikající ilustrátor a glosátor, autor mnoha kreslených vtipů a dětských animovaných příběhů. Pražská Galerie Tančící dům připravila první ucelenou výstavu jeho díla. Expozice je rozmístěna ve třech poschodích, nese název VČERA A DNES a představuje tři sta originálů postaviček z populárních příběhů o Patovi a Matovi, o Bobu a Bobkovi a mnohé další kreslené příběhy pro děti. Druhou část výstavy tvoří výběr z Jiránkových nejlepších kreslených vtipů, je jich tu sto padesát. Aby mohly výstavu navštěvovat celé rodiny, kresby s erotickou tematikou jsou umístěny v odlehlé místnosti a zavěšeny vysoko, aby na ně děti nedohlédly. Ty se na výstavě zabaví také u Jiránkových promítaných pohádek nebo kreslením animovaných postaviček světelným paprskem.

Tip na výstavu: ANDREAS GROLL (1812–1872) NEZNÁMÝ FOTOGRAF

Tip na výstavu: ANDREAS GROLL (1812–1872) NEZNÁMÝ FOTOGRAF

Jméno vídeňského fotografa Andrease Grolla je neodmyslitelně spjato s počátky fotografie v českých zemích. Jako „první fotograf“ Prahy, Kutné Hory, Plzně, Lednice a dalších míst se stal takřka povinnou součástí přehledové i encyklopedické literatury. Jeho pohledy na Prašnou bránu, kutnohorský chrám svaté Barbory či snímky mobiliáře z rožmberského hradu dnes patří k nejznámějším fotografiím, které u nás byly v polovině 19. století zhotoveny. Přesto zůstávaly až donedávna okolnosti jejich vzniku takřka neznámé, podobně jako velká část další Grollovy fotografické produkce, daleko přesahující fotodokumentaci architektury.

CHCETE BÝT KRÁSNÁ?

CHCETE BÝT KRÁSNÁ?

RNDr. Iva Hošková, Ph.D. Dobrý den, paní doktorko, co si myslíte o peelingu obličeje, je nutné ho provádět? Má efekt? Případně jak často se může dělat a kdy nejlépe? Zajímal by mě názor přímo od odborníka. Děkuji. Saša K. z Telče, 41 let
Dotazy zasílejte na sekretariat@xantypa.cz.

Picasso, Dalí a Goya v Praze: Neobvykle zajímavý kulturní zážitek v Obecním domě

Picasso, Dalí a Goya v Praze: Neobvykle zajímavý kulturní zážitek v Obecním domě

Jsme zvyklí spojovat býčí zápasy se Španělskem, kde jejich tradice přetrvává dodnes. Kořeny tohoto souboje však sahají hluboko do historie lidstva. Pojem "tauromachie", tedy boj s býkem, se váže k pradávnému rituálu, při němž člověk, reprezentující racionalitu a dobro, vyhrává nad býkem, který naopak představuje hrubou iracionální sílu zla. Jde o mýtus nekonečného zápasu mezi dobrem a zlem, mimo jiné znázorněný již v řecké mytologii příběhem Thesea a Minotaura.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 7-8/16

XANTYPA Číslo 7-8/16

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 10/17

XANTYPA XANTYPA 10/17

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne