John Hemingway

Po stopách svého dědy Ernesta Hemingwaye

Spisovatelův vnuk, novinář a fotoreportér John Hemingway přijíždí z Ameriky do evropského přímořského letoviska Lignano každoročně několikrát. Na jaře se účastní mořského rybolovu, v létě předává úspěšným italským novinářům a spisovatelům na Hemingwayově kulturním festivalu literární ceny.

John Hemingway

„Vracím se do míst, kde se můj dědeček stal spisovatelem,“ vyjadřuje svoje pocity z místa, které si jeho děda zamiloval. Zlaté časy Lignana v padesátých letech minulého století s místními prožíval i Hemingway. Stalo se tak díky zdejším nadšencům a podnikatelům, kteří se rozhodli vybudovat zde nádherné, prosperující přímořské letovisko, kam bude ráda jezdit celá Evropa. Jak se ukázalo, měli šťastný nápad. Objednali bagry a další techniku, která se metr po metru zakusovala do tehdy téměř nepropustných piniových hájů a rákosí. A Hemingway byl u toho osobně, často a rád sem jezdil. Místo mu učarovalo, chodil po plážích a ulicemi a vybíral pozemek pro svůj budoucí dům, který by se v příštích letech stal jeho letním domovem. V roce 1953 mu společnost Lignano Pineta věnovala v části Riviera nedaleko současného hotelu President rozlehlý pozemek, na němž si mohl vybudovat letní rezidenci. Hemingway dar s radostí přijal, pozemek si zamiloval a byl rozhodnut skutečně rezidenci postavit. Ale čas, snad i osud rozhodly jinak. Do Lignana se vrátil ještě jednou v roce v roce 1954, naposledy. Smrt předstihla jeho plány. Zemřel v roce 1961, aniž by stačil realizovat svůj lignanský sen.

Hemingway a válka
Spisovatel poznal Itálii už jako dobrovolník ambulantních sborů Červeného kříže. Během první světové války pracoval Hemingway jako řidič ambulance, vážné zranění si léčil v milánské nemocnici. Po válce, už jako zahraniční zpravodaj, se stále více se věnoval literatuře.
„Města, řeky a bojiště jsou důležitou součástí příběhu mé rodiny,“ říká spisovatelův vnuk John Hemingway při pobytu v Lignanu a dodává: „Řekl bych, že válka a zkušenosti z Itálie ovlivnily dílo mého dědečka podstatným způsobem. Mnohé z jeho příběhů se vztahují k válce. Itálie je země, kde prožil hrůzy zákopové války a kde byl málem zabit. Rád se vracím na místa, která ho uchvátila.“ Lignano Hemingway označil za italskou Floridu. V současnosti je se svými třemi oblastmi Sabbiadoro, Pineta a Riviera atraktivním přímořským letoviskem v oblasti Friuli – Venezia Giulia. Jméno někdejšího válečného zpravodaje a pozdějšího skvělého spisovatele, nositele Nobelovy ceny, mu dodává na lesku. Místní si Hemingwaye jaksepatří váží a často si ho připomínají.

Spisovatelův park a ostrov
Hemingwayův park má rozlohu čtyři hektary, je obklopen čtyřmi tisíci vzrostlých pinií a ostrůvky divokých orchidejí. Je protkán běžeckými trasami a dětskými hřišti. Svůj ostrov má spisovatel, coby vášnivý rybář, v nedaleké mořské laguně. Jsou tam typické rybářské chýše, kde si dnes turisté pochutnávají na čerstvých grilovaných rybách. Lignano – poloostrov na půl cesty mezi Terstem a Benátkami je zelený a voňavý. Na jedné straně ústí řeky Tagliamento a na straně druhé Laguna di Marano. Mezi tím osm kilometrů písečných pláží. Právě po nich se procházel v padesátých letech i Ernest Hemingway. „Můj děda prožil více než dvacet svého života v Itálii, pro mě je vždycky potěšení přijet do Lignana, neboť je součástí mé rodinné historie, a tedy součástí mě samotného,“ říká John.
Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě...

Táňa Pikartová

XANTYPA 7-8/15 - výběr z článků

Výročí punkové ikony Debbie Harry

Výročí punkové ikony Debbie Harry

U žen se nesluší prozrazovat jejich věk, v oblasti populární hudby se navíc s datem narození kouzlí i u mužů. Jenže Debbie Harry, která byla tváří i ochrannou známkou úspěšné skupiny Blondie, se v posledních letech stejně jako hudbě věnuje filmování. A některé kurážné herečky se svým věkem netají. A mezi ně Debbie bezesporu patří! Vyslovíme-li zároveň kompliment její zarputilosti a pevné vůli, kdy se z krajně nepříznivých podmínek svého startu do života obdivuhodně dostala na výsluní, pak prozrazení její letošní sedmdesátky, které se dožívá v červenci, nelze v žádném případě považovat za jízlivost.

Režisér Václav Vorlíček o svých pohádkách

Režisér Václav Vorlíček o svých pohádkách

Milovníkům českých filmových komedií a pohádek zcela jistě neušlo, že v červnu oslavil své půlkulaté životní jubileum jeden z nejvýznamnějších českých filmových režisérů – Václav Vorlíček. Jako poctu velkému režisérovi předkládám laskavým čtenářům tento rozhovor na téma jeho klasických i moderních pohádek.

Adolf Born

Adolf Born

Adolf Born na Kampě. Až do 30. července je v Museu Kampa otevřena výstava nazvaná JEDINEČNÝ SVĚT ADOLFA BORNA. Vystaven je zde i jeho úplně poslední obraz NEZVANÍ HOSTÉ K POSLEDNÍ VEČEŘI. Poté, co jej dokončil, usnul a ve spánku zemřel (22. května 2016).

Dominik Duka

Dominik Duka

Před šesti sty lety byl upálen Mistr Jan Hus. V rámci projektu DNY VÍRY, který se k výročí vztahuje, vznikl nápad s názvem BOŽÍ UMĚNÍ. Spočívá v umístění výtvarných artefaktů současných umělců v pražských kostelech, kde se dočasně ocitnou vedle děl Rubensových, Škrétových nebo Brandlových. Nejen o této akci jsem si povídal s kardinálem Dominikem Dukou.

DOBRÝ VEČER, NÁRODE ČESKÝ

DOBRÝ VEČER, NÁRODE ČESKÝ

Těžko předpokládat, že by žil mezi námi spoluobčan, který by ho neznal. Malého kluka, který už celé půlstoletí přináší pohádku na dobrou noc divákům Československé, následně České televize. Malíř Radek Pilař ho vypodobnil s očima zářícíma jako hvězdičky, na hlavu mu posadil čepici složenou z novin. V kreslené znělce zásluhou režiséra Václava Bedřicha cválá na houpacím koni, projede se v autíčku a balancuje jako opravdový artista na jednokolce. Jmenuje se Večerníček.

Pyrrhovo (volební) vítězství britského premiéra Camerona

Přesvědčivá výhra Davida Camerona v květnových parlamenntních volbách ve Velké Británii přišla jako blesk z čistého nebe. Až do posledního okamžiku totiž předvolební průzkumy předpovídaly vyrovnaný souboj mezi vládními konzervativci a opozičními labouristy. Zisk silnějšího mandátu než ve volbách v roce 2010, kdy neměl dostatek hlasů k vytvoření jednobarevné vlády, byl pro Camerona velkým zadostiučiněním, jež ovšem nutně zkalilo vědomí o nástrahách nejbližších let.

Z prezidenta Zemana je kališník, husita. A důvěra Čechů v justici klesá k nule

 Sjezdovala klidná síla. Do čela si znovu zvolila Pavla Bělobrádka. Miloš Zeman ze sebe dělá husitu, na Hradě po vzoru T. G. Masaryka vyvěsil prapor s kalichem, což mnohé protestanty v zemi zarazilo. Je snad Zeman věřící? Potáhne proti Vatikánu? Putin by mu jistě pomohl. Máme za sebou další kolo soudu nad Janou Nečasovou, dříve Nagyovou, a šéfy vojenské tajné služby. Verdikt: nevinní, tajnou službu nezneužili, kdepak. Takže pozor, vojenští agenti mohou jít klidně po vás a může si to objednat kdokoli. A, jaká nesmírná škoda, skončil „nápadový hydrant“, ministr školství Marcel Chládek (ČSSD). Že by školám nastaly klidnější časy?

Co se děje… v New Yorku

 Metropolitní muzeum na východním okraji Centrálního parku připravuje každé léto výstavu na své střešní zahradě, kde mohou návštěvníci obdivovat invenci zdejších kurátorů i vyhlídku na travnaté a zalesněné louky v sevření mrakodrapů. Střecha dává tento rok prostor francouzskému konceptualistovi Pierru Huyghemu. Instalace bez názvu může na první pohled připomenout protahující se rekonstrukci střešní izolace, kdy vyvrácené dlaždice dovolují nahlédnout na jednotlivé vrstvy podlahy. Expozici dominuje břidlicový balvan, který je součástí geologického podloží Manhattanu a jeho pevnost umožňuje výstavbu výškových budov. Nepřehlédnutelné je větší akvárium, v němž se kolem lávového kamene prohánějí úhoři a krevety. Ke zhlédnutí do 1. listopadu.

Co se děje… v Londýně

 Když si divadelní svět připomíná sto let od narození amerického dramatika Arthura Millera, musí i anglický bard počkat, shodli se zřejmě v Královské Shakespearově společnosti, když nejdříve ve Stratfordu a teď i v Londýně zinscenovali Millerovu SMRT OBCHODNÍHO CESTUJÍCÍHO (1949). A mluví se o ní v superlativech.
Nejlepší současný shakespearovský režisér na britských ostrovech Gregory Doran obsadil (za souhlasného mručení kritiky) do hlavní role Antonyho Shera, svého životního partnera a jednoho z nejtalentovanějších britských herců. Ten propůjčil hlavnímu hrdinovi (krachujícímu obchodnímu cestujícímu) Willymu Lomanovi veškeré tragikomično profese, do níž Arthur Miller zároveň shrnul své pochyby o americkém snu.
Loman v podání Shera má „šarm, nepochopitelnou kuráž, drzost a trpí sebeklamem; jeho úsměv vyjadřuje zmatený úžas nad tím, kolik toho nacestoval a nikam přitom nedorazil,“ shrnul hercův výkon recenzent v deníku Daily Telegraph.
Londýnský Guardian ocenil představení pěti hvězdičkami, tedy maximem a napsal: „Millerův Willy Loman je prototypem muže, který i po šedesátce žije ve světě snů, neschopen konfrontace s realitou. Přitom je krachujícím obchodníkem přežívajícím na provizi. Arthur Miller nám nabízí portrét ztraceného jedince, drama o vztazích mezi otci a syny a kritiku kapitalistického systému.“

Co se děje… v Paříži

 Jean-Paul Gaultier, enfant terrible nejen francouzské módy, prvního dubna tohoto roku otevřel svou první retrospektivní výstavu. Zahájení v Grand Palais se zúčastnili mimo jiné zpěvačka Kylie Minogue a herečka Catherine Deneuve. Madonna, pro kterou navrhl kdysi tak provokativní špičatou podprsenku, sice nepřijela, ovšem tento jeho ikonický kousek stejně jako mnoho dalších mohou návštěvníci obdivovat až do 3. srpna. Expozice se věnuje Gaultierově kariéře v letech 1970 až 2013 a kromě oblečení představí i črty, skici i ukázky z filmů, videoklipů, koncertů či tanečních představení, v nichž si návrhářovy šaty zahrály.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 7-8/15

XANTYPA Číslo 7-8/15

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 10/2019

XANTYPA XANTYPA 10/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne