Dominik Duka

Víru nelze nikomu vnutit

Před šesti sty lety byl upálen Mistr Jan Hus. V rámci projektu DNY VÍRY, který se k výročí vztahuje, vznikl nápad s názvem BOŽÍ UMĚNÍ. Spočívá v umístění výtvarných artefaktů současných umělců v pražských kostelech, kde se dočasně ocitnou vedle děl Rubensových, Škrétových nebo Brandlových. Nejen o této akci jsem si povídal s kardinálem Dominikem Dukou.

Dominik DukaNebude tento experiment někým vnímán až svatokrádežně?
Doufám, že ne. Měli bychom si uvědomit, že umění neskončilo 19. stoletím. Že bude existovat, pokud tady bude člověk.

V kostelech najdeme většinou směsici stylů. Vadilo by vám, kdyby tam byla umístěna současná díla napořád?
U nás do jisté míry narážíme na skutečnost, že už dvě tři generace nejsou vzdělávány v estetické výchově, a tudíž nejsou v kontaktu s uměním. Na druhé straně jsme fascinováni tím posledním „velkým“ slohem, kterým bylo baroko. Z moderního umění si prostě jenom vybíráme. V době totality nemohla vznikat, vyjma krátké doby kolem roku 1968, moderní sakrální architektura a moderní sakrální umění mělo do kostelů zakázaný vstup. Také památková péče je z velké části uchvácena a fascinována starými slohy a pro moderní umění nemá příliš pochopení.

Takže se to zdá nereálné?
U těchto moderních artefaktů bychom měli zcela jistě dlouhou debatu s památkovou péčí. Otevírá se tu však jiná cesta. Za mého předchůdce vyrostlo v Praze pět nových sakrálních prostorů a my se chystáme na výstavbu dalších pěti. Ale věřte mi, není to úplně snadné, aby lidé začali přijímat moderní umění jako součást svého života. 

A jaký je na to váš osobní pohled?
Já mám v úmyslu shromáždit fotografie nových uměleckých děl, která se podařilo, díky spolupráci se současnými umělci, získat. Zatím poslední instalací je plastika VZKŘÍŠENÍ, dar Jana Koblasy katedrále svatého Víta. Na mém stole je navíc seznam a snímky jeho dalších děl, která by se měla stát součástí výzdoby nově plánovaných sakrálních prostorů. A s povděkem musím konstatovat, že i v těchto případech jde o dary.

Nevadí vám, že umělci, kteří díla stvořili, třeba nejsou věřící?
Nemůžeme přistoupit na to, že umělec, který není praktikující křesťan, nemůže mít v chrámu své dílo. Víru nelze nikomu naordinovat, vnutit, ale je možné o ní hovořit a o ty zkušenosti se podělit. Nemá-li se stát víra fanatismem, nemá-li popřít toleranci, nemůže rezignovat na racionalitu. V momentě, kdy by se vzdala rozumu, stala by se fanatickým, nebo jenom citovým projevem neschopným komunikace.

Jedním z děl, která by měla vzniknout, je nápad manželů Černických, „florální“ kostel. Oba umělci vyšli z půdorysu a koncepce katedrály v Chartres a svoji „stavbu“ chtějí vypěstovat z rostlin. Základní sloupořadí by například tvořily duby…
Je to dobrý nápad. Chrámy vyrůstaly často na místech Božího zjevení, kde pak člověk vztyčil kámen nebo tam zasadil význačný strom, eventuálně vytvořil háj. To, čemu obvykle říkáme kultura, vyrostlo z kultu – z úcty k něčemu posvátnému.

Když už jsme se dostali ke kostelům, jak se vám líbí, že jsou u nás většinou zavřené?
To je, jako bychom z nich udělali depozitáře. Na druhou stranu, víte, které přikázání tady znají lidé nejvíc? Nepokradeš. V žádné jiné zemi se nekrade tolik jako u nás. Alespoň se to píše.

Uzavřením kostelů jsme ale bohužel ztratili i přístup k umění…
Jistě. A to je ohromná škoda. Svět umění a svět víry mají mnoho společného. Zavřené kostely jsou tragédie.

Vašek Vašák

XANTYPA 7-8/15 - výběr z článků

John Hemingway

John Hemingway

Spisovatelův vnuk, novinář a fotoreportér John Hemingway přijíždí z Ameriky do evropského přímořského letoviska Lignano každoročně několikrát. Na jaře se účastní mořského rybolovu, v létě předává úspěšným italským novinářům a spisovatelům na Hemingwayově kulturním festivalu literární ceny.

Výročí punkové ikony Debbie Harry

Výročí punkové ikony Debbie Harry

U žen se nesluší prozrazovat jejich věk, v oblasti populární hudby se navíc s datem narození kouzlí i u mužů. Jenže Debbie Harry, která byla tváří i ochrannou známkou úspěšné skupiny Blondie, se v posledních letech stejně jako hudbě věnuje filmování. A některé kurážné herečky se svým věkem netají. A mezi ně Debbie bezesporu patří! Vyslovíme-li zároveň kompliment její zarputilosti a pevné vůli, kdy se z krajně nepříznivých podmínek svého startu do života obdivuhodně dostala na výsluní, pak prozrazení její letošní sedmdesátky, které se dožívá v červenci, nelze v žádném případě považovat za jízlivost.

Režisér Václav Vorlíček o svých pohádkách

Režisér Václav Vorlíček o svých pohádkách

Milovníkům českých filmových komedií a pohádek zcela jistě neušlo, že v červnu oslavil své půlkulaté životní jubileum jeden z nejvýznamnějších českých filmových režisérů – Václav Vorlíček. Jako poctu velkému režisérovi předkládám laskavým čtenářům tento rozhovor na téma jeho klasických i moderních pohádek.

Adolf Born

Adolf Born

Adolf Born na Kampě. Až do 30. července je v Museu Kampa otevřena výstava nazvaná JEDINEČNÝ SVĚT ADOLFA BORNA. Vystaven je zde i jeho úplně poslední obraz NEZVANÍ HOSTÉ K POSLEDNÍ VEČEŘI. Poté, co jej dokončil, usnul a ve spánku zemřel (22. května 2016).

DOBRÝ VEČER, NÁRODE ČESKÝ

DOBRÝ VEČER, NÁRODE ČESKÝ

Těžko předpokládat, že by žil mezi námi spoluobčan, který by ho neznal. Malého kluka, který už celé půlstoletí přináší pohádku na dobrou noc divákům Československé, následně České televize. Malíř Radek Pilař ho vypodobnil s očima zářícíma jako hvězdičky, na hlavu mu posadil čepici složenou z novin. V kreslené znělce zásluhou režiséra Václava Bedřicha cválá na houpacím koni, projede se v autíčku a balancuje jako opravdový artista na jednokolce. Jmenuje se Večerníček.

Pyrrhovo (volební) vítězství britského premiéra Camerona

Přesvědčivá výhra Davida Camerona v květnových parlamenntních volbách ve Velké Británii přišla jako blesk z čistého nebe. Až do posledního okamžiku totiž předvolební průzkumy předpovídaly vyrovnaný souboj mezi vládními konzervativci a opozičními labouristy. Zisk silnějšího mandátu než ve volbách v roce 2010, kdy neměl dostatek hlasů k vytvoření jednobarevné vlády, byl pro Camerona velkým zadostiučiněním, jež ovšem nutně zkalilo vědomí o nástrahách nejbližších let.

Z prezidenta Zemana je kališník, husita. A důvěra Čechů v justici klesá k nule

 Sjezdovala klidná síla. Do čela si znovu zvolila Pavla Bělobrádka. Miloš Zeman ze sebe dělá husitu, na Hradě po vzoru T. G. Masaryka vyvěsil prapor s kalichem, což mnohé protestanty v zemi zarazilo. Je snad Zeman věřící? Potáhne proti Vatikánu? Putin by mu jistě pomohl. Máme za sebou další kolo soudu nad Janou Nečasovou, dříve Nagyovou, a šéfy vojenské tajné služby. Verdikt: nevinní, tajnou službu nezneužili, kdepak. Takže pozor, vojenští agenti mohou jít klidně po vás a může si to objednat kdokoli. A, jaká nesmírná škoda, skončil „nápadový hydrant“, ministr školství Marcel Chládek (ČSSD). Že by školám nastaly klidnější časy?

Co se děje… v New Yorku

 Metropolitní muzeum na východním okraji Centrálního parku připravuje každé léto výstavu na své střešní zahradě, kde mohou návštěvníci obdivovat invenci zdejších kurátorů i vyhlídku na travnaté a zalesněné louky v sevření mrakodrapů. Střecha dává tento rok prostor francouzskému konceptualistovi Pierru Huyghemu. Instalace bez názvu může na první pohled připomenout protahující se rekonstrukci střešní izolace, kdy vyvrácené dlaždice dovolují nahlédnout na jednotlivé vrstvy podlahy. Expozici dominuje břidlicový balvan, který je součástí geologického podloží Manhattanu a jeho pevnost umožňuje výstavbu výškových budov. Nepřehlédnutelné je větší akvárium, v němž se kolem lávového kamene prohánějí úhoři a krevety. Ke zhlédnutí do 1. listopadu.

Co se děje… v Londýně

 Když si divadelní svět připomíná sto let od narození amerického dramatika Arthura Millera, musí i anglický bard počkat, shodli se zřejmě v Královské Shakespearově společnosti, když nejdříve ve Stratfordu a teď i v Londýně zinscenovali Millerovu SMRT OBCHODNÍHO CESTUJÍCÍHO (1949). A mluví se o ní v superlativech.
Nejlepší současný shakespearovský režisér na britských ostrovech Gregory Doran obsadil (za souhlasného mručení kritiky) do hlavní role Antonyho Shera, svého životního partnera a jednoho z nejtalentovanějších britských herců. Ten propůjčil hlavnímu hrdinovi (krachujícímu obchodnímu cestujícímu) Willymu Lomanovi veškeré tragikomično profese, do níž Arthur Miller zároveň shrnul své pochyby o americkém snu.
Loman v podání Shera má „šarm, nepochopitelnou kuráž, drzost a trpí sebeklamem; jeho úsměv vyjadřuje zmatený úžas nad tím, kolik toho nacestoval a nikam přitom nedorazil,“ shrnul hercův výkon recenzent v deníku Daily Telegraph.
Londýnský Guardian ocenil představení pěti hvězdičkami, tedy maximem a napsal: „Millerův Willy Loman je prototypem muže, který i po šedesátce žije ve světě snů, neschopen konfrontace s realitou. Přitom je krachujícím obchodníkem přežívajícím na provizi. Arthur Miller nám nabízí portrét ztraceného jedince, drama o vztazích mezi otci a syny a kritiku kapitalistického systému.“

Co se děje… v Paříži

 Jean-Paul Gaultier, enfant terrible nejen francouzské módy, prvního dubna tohoto roku otevřel svou první retrospektivní výstavu. Zahájení v Grand Palais se zúčastnili mimo jiné zpěvačka Kylie Minogue a herečka Catherine Deneuve. Madonna, pro kterou navrhl kdysi tak provokativní špičatou podprsenku, sice nepřijela, ovšem tento jeho ikonický kousek stejně jako mnoho dalších mohou návštěvníci obdivovat až do 3. srpna. Expozice se věnuje Gaultierově kariéře v letech 1970 až 2013 a kromě oblečení představí i črty, skici i ukázky z filmů, videoklipů, koncertů či tanečních představení, v nichž si návrhářovy šaty zahrály.

Osobnosti - výběr z článků

Dorothea Tanning

Dorothea Tanning

Neobyčejná americká malířka Dorothea Tanning uchvátila slavného německého malíře Maxe Ernsta natolik, že opustil pohodlný život s bohatou a vlivnou manželkou, mecenáškou umění Peggy Guggenheimovou. Dorothea Tanning se poté za Maxe Ernsta provdala.

Jan Dušek

Jan Dušek

Prof. Jan Dušek je jednou z nejvýraznějších osobností české scénografie a kostýmního výtvarnictví 20. a 21. stol. Jeho jméno je trvale spojováno s tvorbou režiséra Evalda Schorma, s nímž spolupracoval v letech 1976–1988 na inscenacích KRÁL JELENEM, TRAGICKÝ PŘÍBĚH HAMLETA, BRATŘI KARAMAZOVI, MACBETH, MARATÓN, HLUČNÁ SAMOTA a dalších.

Martin Donutil

Martin Donutil

Výkonů herce Martina Donutila (ročník 1991) jsem si začal všímat v inscenacích brněnské Husy na provázku, což bylo jeho první angažmá. Působil tam donedávna a nezapomenutelná je například jeho kreace v titulní roli Shafferova Amadea v režii Vladimíra Morávka. Tam exceloval spolu se svým otcem Miroslavem (ten ztvárnil Salieriho). Martinovi potom nabídlo angažmá nové vedení Městských divadel pražských, kde v herecky nadprůměrné inscenaci ANDĚLÉ V AMERICE režiséra Michala Dočekala podává v náročné roli emocionálně rozpolceného intelektuála mimořádný výkon.

Studna, sekera, archiv

Studna, sekera, archiv

Rád seká dříví, nerad nosí vodu ze studně a nejradši listuje zaprášenými dokumenty v archivech. „I když nacisti spálili tisíce papírů a estébáci za sebou zahlazovali stopy jak lišky, válí se tam kvanta příběhů, co čekají, až je někdo zvedne,“ říká Miloš Doležal, toho času propuštěný z rozhlasu. Na oceňovanou knihu o číhošťském páterovi Josefu Toufarovi, kterého v roce 1950 umlátili příslušníci Státní bezpečnosti, nyní navázal povídkovou knihou ČURDA Z HLÍNY zasazenou do období protektorátu. Sešli jsme se v pražských Vršovicích.

Yves Saint Laurent

Yves Saint Laurent

„Návrh je základ všeho,“ tvrdil Alberto Giacometti. Pro tvorbu Yvese Saint Laurenta to platí dvojnásob.

Jana Stryková

Jana Stryková

Jana Stryková patří k herečkám, o nichž platí, že je na ně radost pohledět. K atraktivnímu exteriéru přidává na jevišti i vnitřní opravdovost, také přirozenou, a přesto zřetelnou dikci (jev v českých divadlech ne vždy samozřejmý). Energická a přímá je i v osobním kontaktu, nic nepředstírá, rozhovor občas proloží nakažlivým zvonivým smíchem.

Ondřej Kundra

Ondřej Kundra

Mezi vyznamenané prestižní Cenou Ferdinanda Peroutky patří od letošního února také redaktor týdeníku Respekt Ondřej Kundra. Teprve osmatřicetiletý novinář se věnoval už dlouhé řadě silných témat, včetně investigativních. Týkají se korupce, zneužívání politické moci, poměrů v justici, šíření lží a dezinformací, nepřátelských cizích vlivů.

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Je velice těžké rozprávět s někým, koho opravdu dobře znáte. Celoživotní pevné přátelství, které mě pojí s mým otcem, je snad výjimečné. Vždycky jsme si byli velmi blízcí. Byl mi tátou od útlého dětství přes mou divokou pubertu až do dnešních dní. Nebyl však jen člověkem plným lásky a pochopení, ale v průběhu let jsem se od něj dovídala tolik cenných informací, že bych to bez přehánění mohla pokládat za domácí univerzitu. Kdyby se mě někdo zeptal, jestli bych si jako otce dovedla představit někoho jiného, dostalo by se mu jen hlasité negativní odpovědi. Letos 2. dubna slaví devadesáté narozeniny.

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek

Výrazný herec a propagátor netradičního přístupu k životu Jaroslav Dušek (ročník 1961) uvedl nedávno v Divadle Na Jezerce projekt SLÁVA STROJŮ A MĚST. Tato nadmíru inspirativní inscenace vychází z téměř neznámého textu Jaromíra Rašína. S režisérem i interpretem v jedné osobě jsme si povídali v příšeří zadního traktu restaurace zmíněného divadla, kde mu za dvě hodiny začínalo představení, v němž formou „jevištního čtení“ ztvárňuje všechny role.

Sama s Kunderou

Sama s Kunderou

Stalo se to před více než půl stoletím, v roce 1964. Tehdy bylo českému, později francouzskému spisovateli třicet pět let, ještě nebyl světoznámý a ještě si nehlídal svůj oficiální obraz tak úzkostlivě jako později. Letos 1. dubna oslaví Milan Kundera devadesátiny.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 7-8/15

XANTYPA Číslo 7-8/15

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 10/2019

XANTYPA XANTYPA 10/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne