Pyrrhovo (volební) vítězství britského premiéra Camerona

Přesvědčivá výhra Davida Camerona v květnových parlamenntních volbách ve Velké Británii přišla jako blesk z čistého nebe. Až do posledního okamžiku totiž předvolební průzkumy předpovídaly vyrovnaný souboj mezi vládními konzervativci a opozičními labouristy. Zisk silnějšího mandátu než ve volbách v roce 2010, kdy neměl dostatek hlasů k vytvoření jednobarevné vlády, byl pro Camerona velkým zadostiučiněním, jež ovšem nutně zkalilo vědomí o nástrahách nejbližších let.

Zdaleka nejtěžší zkouškou pro staronového premiéra bude referendum o setrvání země v Evropské unii, které se – v případě, že dostane důvěru voličů – zavázal uspořádat do roku 2017.

Příslib zoufalého muže
S jistou dávkou zlomyslnosti se k myšlence referenda zničehonic připojila Harriet Harmanová, od demise předsedy Eda Milibanda po prohraných volbách pověřená vedením labouristů. V jejím případě platí, že ať dopadne referendum jakkoli, ona ani její strana neponesou za výsledek žádnou zodpovědnost…
Od svého vstupu v roce 1973 hraje Velká Británie v Evropském společenství roli outsidera a vůdčí francouzsko-německý tandem programově drží londýnské představitele mimo strategické debaty o budoucnosti projektu. Že je i přesto členství v dnešní Unii pro Británii výhodné, si uvědomují například v londýnské City, a nepochybuje o tom ani premiér Cameron. Proč tedy sliboval referendum, jehož výsledek nelze předem odhadnout?
Abychom pochopili jeho motivace, musíme se vrátit do doby před pár lety, kdy konzervativci vězeli v kleštích mezi labouristy, těšící se roli hlavní opoziční strany, a nebezpečně sílící Stranou za nezávislost Spojeného království (United Kingdom Independence Party – UKIP), jejímž proklamovaným cílem je odchod země z Unie. Stoupající hvězda UKIP se zdála ohrožovat samotný britský model dvou velkých stran, o nějž se opírá tamní většinový volební systém. V situaci ohrožení zprava i pod tlakem euroskeptiků ve vlastní straně Cameron v lednu 2013 vynesl trumf v podobě příslibu uspořádání referenda o setrvání v Evropské unii, zvítězí-li jeho strana v příštích volbách.
V dobovém kontextu se jeho gesto jeví jako čirý akt zoufalství. V obecních volbách v květnu 2013 se UKIP s 23 procenty hlasů umístila na třetím místě, o pouhá dvě procenta za druhými konzervativci, a o rok později v evropských volbách dokonce s 27,5 procenty hlasů zvítězila; šlo o historický výsledek, neboť to bylo poprvé po více než sto letech, kdy nějaké celostátní volby vyhrála jiná strana než konzervativci či labouristé.
Závazek uspořádat referendum byl Cameronovým taktickým tahem, kdy se převzetím ústředního (a takřka jediného) bodu programu UKIP pokusil přetáhnout euroskeptické voliče zpět do lůna své strany. Dozajista mu nečinilo žádné potěšení sledovat, jak se šéf UKIP Nigel Farage, člen Konzervativní strany až do podpisu Maastrichtské smlouvy premiérem a stranickým šéfem Johnem Majorem v roce 1992, opakovaně prohlašuje jediným duchovním dědicem expremiérky Margaret Thatcherové.

Po odchodu z Unie rozpad země?
Cameron si přirozeně nepřeje vstoupit do dějin jako ten, kdo vyvedl Británii ven z Evropské unie. Aby členství učinil pro Brity atraktivnějším, přislíbil voličům, že ještě před referendem vyjedná změny vnitřních pravidel Unie a návrat některých kompetencí z Bruselu do Londýna. Jakých? To nikdo přesně neví…
Pouhých pár týdnů po svém šťastně nešťastném vítězství tak staronový premiér podnikl cestu po evropských metropolích, jejímž cílem je pokusit se předjednat zejména s Paříží a Berlínem dodatečné úlevy pro svou zemi (dodatečné proto, že ta jich od dob premiérky Thatcherové už několik má). Prozatím se nezdá, že by se francouzský prezident Hollande či německá kancléřka Merkelová chystali Cameronovi ulehčit situaci a dělali mu jakékoli ústupky.
Britské voličstvo v otázce případného vystoupení z EU zůstává rozděleno, byť se příznivci setrvání momentálně zdají mít lehkou převahu. A v londýnských hospodářských kruzích se stále více spekuluje o nákladech případného britského vystoupení z Unie.
Jedním z nejvážnějších důsledků odchodu by byl možný rozpad Velké Británie, jemuž těsně zabránil výsledek skotského referenda o sebeurčení z loňského roku. Příznivci setrvání ve svazku s Angličany tenkrát získali navrch i díky Cameronově příslibu předat další kompetence Edinburghu. V případě vítězství „ne“ v referendu o setrvání ostrovního státu v Evropské unii menšinoví, leč silně proevropští Skotové znovu otevřeně hrozí tím, že prásknou do bot…

Martin Daneš (www.martindanes.com)

XANTYPA 7-8/15 - výběr z článků

John Hemingway

John Hemingway

Spisovatelův vnuk, novinář a fotoreportér John Hemingway přijíždí z Ameriky do evropského přímořského letoviska Lignano každoročně několikrát. Na jaře se účastní mořského rybolovu, v létě předává úspěšným italským novinářům a spisovatelům na Hemingwayově kulturním festivalu literární ceny.

Výročí punkové ikony Debbie Harry

Výročí punkové ikony Debbie Harry

U žen se nesluší prozrazovat jejich věk, v oblasti populární hudby se navíc s datem narození kouzlí i u mužů. Jenže Debbie Harry, která byla tváří i ochrannou známkou úspěšné skupiny Blondie, se v posledních letech stejně jako hudbě věnuje filmování. A některé kurážné herečky se svým věkem netají. A mezi ně Debbie bezesporu patří! Vyslovíme-li zároveň kompliment její zarputilosti a pevné vůli, kdy se z krajně nepříznivých podmínek svého startu do života obdivuhodně dostala na výsluní, pak prozrazení její letošní sedmdesátky, které se dožívá v červenci, nelze v žádném případě považovat za jízlivost.

Režisér Václav Vorlíček o svých pohádkách

Režisér Václav Vorlíček o svých pohádkách

Milovníkům českých filmových komedií a pohádek zcela jistě neušlo, že v červnu oslavil své půlkulaté životní jubileum jeden z nejvýznamnějších českých filmových režisérů – Václav Vorlíček. Jako poctu velkému režisérovi předkládám laskavým čtenářům tento rozhovor na téma jeho klasických i moderních pohádek.

Adolf Born

Adolf Born

Adolf Born na Kampě. Až do 30. července je v Museu Kampa otevřena výstava nazvaná JEDINEČNÝ SVĚT ADOLFA BORNA. Vystaven je zde i jeho úplně poslední obraz NEZVANÍ HOSTÉ K POSLEDNÍ VEČEŘI. Poté, co jej dokončil, usnul a ve spánku zemřel (22. května 2016).

Dominik Duka

Dominik Duka

Před šesti sty lety byl upálen Mistr Jan Hus. V rámci projektu DNY VÍRY, který se k výročí vztahuje, vznikl nápad s názvem BOŽÍ UMĚNÍ. Spočívá v umístění výtvarných artefaktů současných umělců v pražských kostelech, kde se dočasně ocitnou vedle děl Rubensových, Škrétových nebo Brandlových. Nejen o této akci jsem si povídal s kardinálem Dominikem Dukou.

DOBRÝ VEČER, NÁRODE ČESKÝ

DOBRÝ VEČER, NÁRODE ČESKÝ

Těžko předpokládat, že by žil mezi námi spoluobčan, který by ho neznal. Malého kluka, který už celé půlstoletí přináší pohádku na dobrou noc divákům Československé, následně České televize. Malíř Radek Pilař ho vypodobnil s očima zářícíma jako hvězdičky, na hlavu mu posadil čepici složenou z novin. V kreslené znělce zásluhou režiséra Václava Bedřicha cválá na houpacím koni, projede se v autíčku a balancuje jako opravdový artista na jednokolce. Jmenuje se Večerníček.

Z prezidenta Zemana je kališník, husita. A důvěra Čechů v justici klesá k nule

 Sjezdovala klidná síla. Do čela si znovu zvolila Pavla Bělobrádka. Miloš Zeman ze sebe dělá husitu, na Hradě po vzoru T. G. Masaryka vyvěsil prapor s kalichem, což mnohé protestanty v zemi zarazilo. Je snad Zeman věřící? Potáhne proti Vatikánu? Putin by mu jistě pomohl. Máme za sebou další kolo soudu nad Janou Nečasovou, dříve Nagyovou, a šéfy vojenské tajné služby. Verdikt: nevinní, tajnou službu nezneužili, kdepak. Takže pozor, vojenští agenti mohou jít klidně po vás a může si to objednat kdokoli. A, jaká nesmírná škoda, skončil „nápadový hydrant“, ministr školství Marcel Chládek (ČSSD). Že by školám nastaly klidnější časy?

Co se děje… v New Yorku

 Metropolitní muzeum na východním okraji Centrálního parku připravuje každé léto výstavu na své střešní zahradě, kde mohou návštěvníci obdivovat invenci zdejších kurátorů i vyhlídku na travnaté a zalesněné louky v sevření mrakodrapů. Střecha dává tento rok prostor francouzskému konceptualistovi Pierru Huyghemu. Instalace bez názvu může na první pohled připomenout protahující se rekonstrukci střešní izolace, kdy vyvrácené dlaždice dovolují nahlédnout na jednotlivé vrstvy podlahy. Expozici dominuje břidlicový balvan, který je součástí geologického podloží Manhattanu a jeho pevnost umožňuje výstavbu výškových budov. Nepřehlédnutelné je větší akvárium, v němž se kolem lávového kamene prohánějí úhoři a krevety. Ke zhlédnutí do 1. listopadu.

Co se děje… v Londýně

 Když si divadelní svět připomíná sto let od narození amerického dramatika Arthura Millera, musí i anglický bard počkat, shodli se zřejmě v Královské Shakespearově společnosti, když nejdříve ve Stratfordu a teď i v Londýně zinscenovali Millerovu SMRT OBCHODNÍHO CESTUJÍCÍHO (1949). A mluví se o ní v superlativech.
Nejlepší současný shakespearovský režisér na britských ostrovech Gregory Doran obsadil (za souhlasného mručení kritiky) do hlavní role Antonyho Shera, svého životního partnera a jednoho z nejtalentovanějších britských herců. Ten propůjčil hlavnímu hrdinovi (krachujícímu obchodnímu cestujícímu) Willymu Lomanovi veškeré tragikomično profese, do níž Arthur Miller zároveň shrnul své pochyby o americkém snu.
Loman v podání Shera má „šarm, nepochopitelnou kuráž, drzost a trpí sebeklamem; jeho úsměv vyjadřuje zmatený úžas nad tím, kolik toho nacestoval a nikam přitom nedorazil,“ shrnul hercův výkon recenzent v deníku Daily Telegraph.
Londýnský Guardian ocenil představení pěti hvězdičkami, tedy maximem a napsal: „Millerův Willy Loman je prototypem muže, který i po šedesátce žije ve světě snů, neschopen konfrontace s realitou. Přitom je krachujícím obchodníkem přežívajícím na provizi. Arthur Miller nám nabízí portrét ztraceného jedince, drama o vztazích mezi otci a syny a kritiku kapitalistického systému.“

Co se děje… v Paříži

 Jean-Paul Gaultier, enfant terrible nejen francouzské módy, prvního dubna tohoto roku otevřel svou první retrospektivní výstavu. Zahájení v Grand Palais se zúčastnili mimo jiné zpěvačka Kylie Minogue a herečka Catherine Deneuve. Madonna, pro kterou navrhl kdysi tak provokativní špičatou podprsenku, sice nepřijela, ovšem tento jeho ikonický kousek stejně jako mnoho dalších mohou návštěvníci obdivovat až do 3. srpna. Expozice se věnuje Gaultierově kariéře v letech 1970 až 2013 a kromě oblečení představí i črty, skici i ukázky z filmů, videoklipů, koncertů či tanečních představení, v nichž si návrhářovy šaty zahrály.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 7-8/15

XANTYPA Číslo 7-8/15

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 12/2019

XANTYPA XANTYPA 12/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne