Portrét Kevina Spaceyho

Dům z karet s neproniknutelnou fasádou

Ve slavném americkém seriálu DŮM Z KARET, který letos pokračuje už čtvrtou řadou, hraje bezskrupulózního politického intrikána. Jeho sebestředný a machiavellisticky vychytralý Frank Underwood vystoupá z pozice vlivného senátora až do úřadu prezidenta USA. „Jde o jednu z nejúžasnějších postav, jaké jsem kdy mohl ztvárnit,“ tvrdí americký herec KEVIN SPACEY, který má pro odhalování temných stránek lidských duší talent od Boha. „Často se mi stane, že se z natáčení vracím do hotelu a přemýšlím, jestli jsme nezašli moc daleko. Ale pak si zapnu zprávy a dojde mi, že možná naopak nejsme dost tvrdí,“ dodává o sarkastickém vyprávění odhalujícím zákulisí vrcholné politiky.

Spacey

Díky seriálu DŮM Z KARET je Kevin Spacey momentálně populární po celém světě, včetně Číny. „Dozvěděl jsem se, že jejich politika se podobá tomu, co vidí v tomhle příběhu. A že Frank Underwood je v Číně vnímán jako bojovník proti korupci,“ upřesnil šestapadesátiletý divadelní matador a protagonista několika přelomových filmů.
Svou nejobludnější figuru zosobnil v mysteriózním thrilleru SEDM (1995), kde jako psychopatický „exekutor“ trestal lidstvo za sedm smrtelných hříchů. Jeho navenek slušňácký vrahoun se nakonec dobrovolně vydá policii a pod dohledem detektivů se odebere na odlehlé místo. Ve vyprahlé krajině svůj ďábelský plán dohraje do konce. Mladšího ze svých strážců pomocí hrůzné zásilky přiměje k výbuchu hněvu, jehož obětí se stane on sám.

Rada od Jacka Lemmona
Představitel zakřiknutých podivínů i rafinovaných padouchů prý býval jako kluk extrémně stydlivý. „Když jsem se ocitl někde mezi lidmi, stál jsem v koutě a s nikým jsem nemluvil. Kamarádi mi říkali morous a mysleli si, že mám pořád špatnou náladu,“ zavzpomínal herec, narozený 26. července 1959 jako nejmladší ze tří sourozenců. „Naše rodinné stěhování začalo, když mi byly tři roky. Nestěhovali jsme se kvůli tomu, že by byl můj otec třeba u námořnictva, ale protože neměl práci a každou chvíli nás vyhazovali z bytu,“ prozradil syn sekretářky a armádního technika.
„Pořád jsem se ocital v nové škole, pořád jsem byl ten nový kluk, který se musí nechat mlátit od spolužáků. Vzpomínám si, jak jsem jednou večer, než přijeli stěhováci, ležel s kamarádem na dně vypuštěného bazénu. A po tváři mi tekly slzy. Pár dní jsem tenkrát tátu nenáviděl za to, že nás zase někam táhne,“ dodal Kevin Spacey Fowler, který své druhé křestní jméno dostal podle dívčího příjmení své babičky. „S herectvím je to stejné – každé tři měsíce jste vržený do nové situace a máte novou rodinu. Takže jsem za své dětství vlastně vděčný. Naučilo mě být emocionálně přizpůsobivý a uvědomit si, že život je nepřetržitý proud změn,“ konstatoval jeden z nejosobitějších amerických herců, charakteristický stoickou vizáží, úspornými gesty a sarkastickým úsměvem.
Jako puberťák údajně občas natolik vyváděl, že ho rodiče poslali do vojenské akademie, kde měl získat potřebnou disciplínu. „Tam se mi ale vůbec nelíbilo a dělal jsem všechno proto, abych tam dlouho nezůstal. Vyloučili mě poté, co jsem jednou ztloukl spolužáka pneumatikou. Naši mě potom vzali do pedagogické poradny, kde jim doporučili, ať dělám něco, co mě baví. Ať zkusím třeba herectví,“ zrekapituloval prapočátek své kariéry.
Rozhodující vliv na jeho učňovská léta měl legendární Jack Lemmon, známý například z kultovní komedie NĚKDO TO RÁD HORKÉ. „Když mi bylo asi třináct, hrál jsem v dramatickém kroužku v Los Angeles. Lemmon se přišel podívat na naše představení a pak se mě zeptal, zda chci být vážně hercem. Když jsem řekl, že jo, poradil mi, abych odjel do New Yorku, vystudoval kvalitní hereckou školu a pak za ním přišel. To jsem udělal a on mě pak obsadil do role svého syna na Broadwayi. Byli jsme pak celý život přátelé,“ podotkl Spacey.

Kulhavý ďábel
Inscenace O’Neillova dramatu CESTA DLOUHÉHO DNE DO NOCI, za niž sklidil pochvalu od Katharine Hepburnové, však byla uvedena až v druhé polovině devadesátých let. To už měl Kevin za sebou studia na newyorské Julliard School of Drama, hodně užitečných divadelních zkušeností i několik výrazných filmů. Ale také trýznivé pochybnosti o vlastní budoucnosti: „Jako začátečník v New Yorku jsem moc nespal. Nedokázal jsem se uvolnit. Ležel jsem v posteli, kul plány, jak prorazím, vedl si depresivní deník a porovnával se s lidmi, na které jsem neměl. Když už jsem se uchytil v nějakém oblastním divadle, po návratu do města jsem přespával u kamarádů, protože jsem neměl ani vlastní byt. Pak jsem si ale uvědomil, že Nicholsonovi bylo dvaatřicet, když natočil BEZSTAROSTNOU JÍZDU. A Hoffmanovi třicet, když udělal ABSOLVENTA. Dokonce i Henrymu Fondovi nebo Spencerovi Traceymu bylo už přes třicet, když dostali své první velké role. Teprve pak jsem se trochu uklidnil.“
Před filmovou kamerou debutoval v dramatu HOŘKOST (1986), v němž si jednu z epizodních rolí zahrál Miloš Forman. „Byl jsem celý ztuhlý hrůzou. Točili jsme záběr, v němž jsem měl mrknout na Meryl Streepovou. Ale já kvůli trémě vůbec nedokázal pohnout víčkem. A to nás ještě čekala milostná scéna. Dělali jsme to na kuchyňském stole, jako ten pár z filmu POŠŤÁK ZVONÍ VŽDY DVAKRÁT. Ale nakonec to vystřihli,“ prozradil o svém prvním natáčení. Své nejslavnější postavy – charakteristické potměšilým chameleonstvím – předznamenal už v dramatu KONKURENTI (1992). V něm jako záludný šéf realitní kanceláře vmanipuloval své podřízené do ponižující honby za úspěchem.
Průlom v jeho kariéře znamenala originálně vystavěná krimi OBVYKLÍ PODEZŘELÍ (1995). Hrál v ní zdánlivě nemohoucího gangsterského poskoka, který jako jeden ze dvou svědků přežije masakr na pašerácké lodi. Během policejního výslechu právě on rekapituluje historii bandy ovládané neviditelným padouchem. Zašmodrchaná šaráda – vrcholící překvapivou pointou – se opírá o Spaceyho famózní kreaci úlisného zla. Za ztvárnění kulhavého mrzáka, z něhož se vyklube strůjce celého komplotu, byl oceněn Oscarem za vedlejší roli. „Největší trik, který kdy ďábel předvedl, bylo přesvědčit svět, že neexistuje,“ naznačuje jeho prohnanou hru jedna ze závěrečných replik filmu.
Brilantně vymyšlené a znamenitě natočené je také retro L.A. – PŘÍSNĚ TAJNÉ (1997), kde ztvárnil blazeovaného losangeleského poldu, který rád spolupracuje s bulvárem. Pak ale odhalí korupci v řadách vlastních kolegů a pohne se v něm svědomí. Postava Jacka Vincennese je podobně nejednoznačná jako pajdavý „ďábel“ z OBVYKLÝCH PODEZŘELÝCH. Spaceyho bohorovný detektiv však není totální cynik a v jedné z nejpřekvapivějších scén zaplatí životem za to, že nerozpozná ústředního padoucha.

Jasnozřiví blázni
Jedním z vrcholů Spaceyho tvorby se stala satira AMERICKÁ KRÁSA (1999), jež demystifikovala bezduché mýty o úspěchu a kariéře. „Když jsem dočetl její scénář, byl jsem tak nadšený, že jsem málem spadl z postele. Řekl jsem si, že se tím režisérem musím co nejdřív sejít, než si to stihne přečíst někdo jiný,“ popsal své první dojmy z deziluzivního podobenství, jež mu přineslo druhého Oscara. Hrál v něm tuctového amerického maloměšťáka sužovaného ambiciózní manželkou a pubertální dcerou. Nanicovatý chlapík se ale úmornému kolotoči vzepře, nechá se zaměstnat jako prodavač hamburgerů a paradoxně tak okusí chuť svobody. Pro odtažitou choť a militantního souseda se však stane nepochopitelným bláznem, jenž musí být odstraněn.
Ani většinu dalších titulů, v nichž účinkoval, nelze zařadit do konfekčních škatulek. V melodramatu POŠLI TO DÁL (2000) hrál charismatického učitele, který se svými žáky odstartuje láskyplnou hru na předávání dobrých skutků. V mysteriu SVĚT PODLE PROTA (2001) zosobnil tajuplného podivína internovaného v psychiatrické léčebně. Muž s údajným jménem Prot se však díky svým tvrzením o mimozemském původu stane obdivovaným duchovním guru. A zamotá hlavu i svému terapeutovi, jemuž se do jeho vykolejené duše dlouho nedaří proniknout.
Také hrdina dramatu OSTROVNÍ ZPRÁVY (2001) se na začátku vyprávění představuje jako politováníhodný moula. Pak ale se svou dcerkou přesídlí do míst, kde žili jeho předkové, uchytí se v místních novinách a začne se podivuhodně proměňovat. „Ta postava je jako cibule, z níž musíte oloupat jednotlivé vrstvy, abyste viděli, z čeho se skládá. Quoyle je hádankou sám pro sebe. Učí se poznávat minulost i současnost, zkouší žít uprostřed věcí, které ho lekají,“ upřesnil Spacey. Další záhadný lidský charakter zosobnil ve filmu ŽIVOT DAVIDA GALEA (2002) polemizujícím s trestem smrti. Jeho bezúhonný profesor filozofie je usvědčen z brutální vraždy své kolegyně a čeká v cele na popravu. Vyjde ale najevo, že zdánlivý zločin se odehrál jinak, než se zdá. A že jeho domnělý strůjce namísto krutého mordu uskutečnil radikální sebeobětování.

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě...

Jan Foll

XANTYPA 6/16 - výběr z článků

Maxipes Fík slaví čtyřicátiny

Maxipes Fík slaví čtyřicátiny

„Jmenuje se Rek,“ řekl tatínek. – „Fek,“ opakovala Ája, protože neuměla říct r. – „Rek, ne Fek, to už mu můžeš rovnou říkat Fík,“ povídá tatínek. – A tak začala Ája pejskovi říkat Fík. Vzpomínáte? Je to neuvěřitelné, ale 14. května uběhlo již čtyřicet let od chvíle, kdy se večerníček o Maxipsu Fíkovi vysílal poprvé. Vyvolal obrovský ohlas napříč společností. Povídali si o něm totiž nejen děti, ale i chlapi v hospodě nebo univerzitní profesoři, i ti byli zvědaví, co Fík ještě zažije.

O Hornickém muzeu v Příbrami

O Hornickém muzeu v Příbrami

Letos slaví Příbram osmisté narozeniny. Ale teprve když jí bylo v roce 1886 šest set sedmdesát, lekla se, že by mohla ztratit paměť, a rychle si založila muzeum. S nápadem přišel čtyřiadvacetiletý pan učitel Ladislav Malý a prvními exponáty byly minerály, hornické betlémy a štufnverky (modely dolů, které si havíři podomácku vyráběli pro svoji potěchu nebo jako hračky pro své ratolesti). Dnes je muzeem takřka celý březohorský revír. A Příbram je ráda, protože od roku 1991 už hornickým městem je i není, neboť tehdy skončila těžba uranu, a předtím i stříbra. Je hornickým městem na zaslouženém odpočinku a muzeum se jí teď, když už ji paměť občas zradí, velice hodí. Tak Zdař Bůh, hornické muzeum!

Muzikantka Lenka Lichtenberg

Muzikantka Lenka Lichtenberg

Zpěvačku, skladatelku a instrumentalistku Lenku Lichtenberg znám ještě jako Lenku Hartlovou – v 60. letech jsme spolu alternovaly jako dětské partnerky Jiřího Suchého v divadle Semafor ve hře BENEFICE a později spoluúčinkovaly v semaforském sboru dorostenek (ČARODĚJKY, TEN PES JE VÁŠ). Pak se naše cesty na dlouhá desetiletí rozešly, až jsem, úplnou náhodou, zavítala na Lenčin pražský koncert v synagoze v Růžové ulici. Její hudba mě okouzlila a naše setkání mě přeneslo do sladkých let našeho dětství během zlaté éry Semaforu. Na Lenku můžeme být pyšní – svým talentem, pílí a dobrodružnou povahou dobyla svět, ale zůstala milou, skromnou a uchechtanou holkou z Pevnostní ulice.

Geolog a spisovatel Václav Cílek

Geolog a spisovatel Václav Cílek

Přestože se český geolog, klimatolog, spisovatel, filozof, překladatel taoistických a zenových textů zabývá především popularizací vědy, změnami klimatu a prostředí, vývojem české krajiny a interakcemi mezi přírodou a civilizací, najdeme v jeho knihách přesahy směrem k literatuře, religionistice, filozofii, teologii, výtvarnému umění nebo hudbě všech žánrů. Poskytl nám několik svých myšlenek k současné společenské situaci.

Spisovatelka a blogerka Radka Třeštíková

Spisovatelka a blogerka Radka Třeštíková

Její facebookovou stránku sleduje přes třicet tisíc lidí a je svým způsobem opinion leader. Čekala jsem suverénní letenskou hipsterku, která má všechno na háku. Na rozhovor přišla milá, klidná ženská. Měla jsem cukání poprosit ji při rozhovoru o občanku, protože když předevčírem napsala na facebook, že je jí pětatřicet, musela jsem si to přečíst dvakrát, jestli to nemělo být spíš pětadvacet. Někomu mateřství vyloženě prospívá. I když Radce Třeštíkové nejspíš nejvíc prospívá to, že se moc nežere a že je k sobě osvěžujícím způsobem upřímná.

Novinář Marek Wollner

Novinář Marek Wollner

Cenu Ferdinanda Peroutky za rok 2015 získal letos v únoru Marek Wollner. Ve zdůvodnění stojí, že je to „za jeho přístup k žurnalistice, který vtiskl do pořadu REPORTÉŘI ČT“, jehož je dramaturgem. Kromě toho je také šéfredaktorem reportážní publicistiky v České televizi.

Ředitel Michal Lang

Ředitel Michal Lang

Výběrové řízení na ředitele pražského Divadla pod Palmovkou vyhrál v roce 2013. Ale ještě než stačil divadlo převzít, zasáhla divadlo povodeň a dva roky pak procházelo náročnou rekonstrukcí. Herecký soubor hrál představení na různých pražských scénách, na Palmovce jen zkoušel, a to i v zimě bez fungujícího topení. I za těchto podmínek nastudoval devět nových představení a v letošní sezoně se dokázal vrátit ve velkém stylu. Divadlo pod Palmovkou uvádí nejméně jednu premiéru do měsíce a uspokojuje všechny diváky od mladých punkerů po nejnáročnější publikum.

Výlet po stopách královny Alžběty II.

Výlet po stopách královny Alžběty II.

Chcete oslavit s královnou její devadesátiny? Vydejte se v červnu do Anglie na oficiální oslavy pro veřejnost a poznejte místa spjatá s královskou rodinou.

Pražský hrad vzdává poctu Karlu IV.

Pražský hrad vzdává poctu Karlu IV.

U příležitosti 700. výročí narození českého krále a římského císaře Karla IV. připravil Pražský hrad pět výpravných výstav. Všechny mají v názvu slovo koruna a všechny jsou otevřeny denně od 10 do 18 hodin až do 28. září, svátku Karlova předchůdce, oblíbeného světce a patrona českého státu svatého Václava.

Muzikant Martin Valihora

Muzikant Martin Valihora

Kariérou uznávaného bubeníka proplouvá Martin Valihora velmi přirozeně. Už v šestnácti letech hrál v profesionálních hudebních seskupeních rozličných žánrů. Nezlomila ho ani závislost na drogách, s níž se musel poprat. Obhájil své umění i v Americe, kde studoval a účinkoval v klubu Blue Note se špičkovými jazzmany. V Bratislavě založil renomovaný Festival One Day Jazz.

Osobnosti - výběr z článků

Miloš Fikejz

Miloš Fikejz

Na pultech našich knihkupectví je momentálně možné najít jedinečný počin – třídílný slovník českých filmových herců a hereček. Bez něj se neobejde žádný český filmový novinář či historik, ale ocení jej i každý filmový fanoušek. Autorem monumentálního díla, čítajícího více než dva tisíce stran, je dlouholetý pracovník Národního filmového archivu Miloš Fikejz, který se vedle životopisů českých filmových tvůrců věnuje i jejich fotografickému portrétování.

Jakub Klecker

Jakub Klecker

Brněnský dětský pěvecký sbor Kantiléna, spjatý se jménem sbormistra Ivana Sedláčka, je zřejmě zvláštní místo na Zemi, v jehož atmosféře zrají výrazné osobnosti hudební kultury. Jednou z nich je současný hudební ředitel opery Národního divadla moravskoslezského Jakub Klecker.

Věra Křesadlová

Věra Křesadlová

Byla sexsymbolem šedesátých a sedmdesátých let. V době, kdy jsem nastoupila do Semaforu jako desetileté škvrně, ona už zářila po boku Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra coby subreta. Fascinovaly mě nejen její dlouhé, nazrzlé, vždy splývavé vlasy, ale taky její i v mrazu rozepnutý vyšívaný kožíšek a vysoké barevné kozačky. „Křesadlici“ prostě nikdy nešlo přehlédnout.

Jakub S. Trojan

Jakub S. Trojan

Karla a Jakub Trojanovi žijí ve sborovém domě Českobratrské církve evangelické v pražské Libni. Jejich klidný a laskavý způsob komunikace, kdy si navzájem doplňují vzpomínky a formulace, je svým způsobem přírodní úkaz, který může vzniknout snad jen za více než šedesát osm let manželství a hlavně sdílením základních a upřímně žitých hodnot. Původně jsem chtěla mluvit s Jakubem S. Trojanem, evangelickým teologem, chartistou a bývalým děkanem Evangelické teologické fakulty o jeho vzpomínkách na pohřeb Jana Palacha, ale když se hovor stočil k praktickým dopadům Trojanových občanských postojů, které vedly k jeho perzekuci ze strany komunistického režimu, vzpomínky jeho ženy Karly se zcela přirozeně staly součástí našeho dialogu.

Amy Winehouse

Amy Winehouse

Příběh nevšedního talentu a zá­ro­veň nelítostné sebedestrukce. Zpěvačka, autorka a kytaristka suverénně propojující jazz, rhythm and blues a soul. Nositelka řady nejprestižnějších hudeb­ních cen, jejíž nahrávky patřily – i přes hudební náročnost a často smutné až depresivní ladění textů – k těm komerčně nejúspěšnějším. A ode dne své smrti další členka pochmurného klubu 27: Amy Winehouse.

Forman Sisters

Forman Sisters

Málokdo se může pochlubit takovou výjimečností jako Josefína, Emílie a Antonie. Jejich tatínek Petr Forman je známý divadelník, maminka Klára je scenáristka, dědeček Miloš Forman byl jeden z největších světových filmových režisérů, dědeček Jiří Stránský je věhlasný scenárista a spisovatel a babička Věra Křesadlová je známou herečkou.

Jana Štěpánková

Jana Štěpánková

Viděla jsem ji poprvé, je to už řádka let, v někdejším Divadle S. K. Neumanna v pražské Libni. Bylo to po Pardubicích její druhé angažmá. Když vstoupila Jana Štěpánková na jeviště v roli Marie Stuartovny, hlediště zpozornělo. Provázel ji zvláštní jas, který byl a zůstal součástí její osobnosti. Seděla jsem tehdy jako přikovaná, abych kouzlo jedinečného diváckého zážitku neporušila. Vzpomněla jsem si na to zvláštní „uhranutí“ před nedávnem, při „děkovačce“ komorní hry PARDÁL v pražském Ungeltu, kde nyní působí. Uvědomila jsem si, že z žádného představení, v němž hrála, a že jich bylo, jsem neodešla „s prázdnou“. Každé postavě, kterou vytvořila, dokázala dát lidský rozměr a vdechnout jí život. Přiměla (a jistě zdaleka nejen mne) přemýšlet o ní, měřit ji vlastní životní zkušeností, což je sice vznešeným úkolem dramatické tvorby, ale naplnit ho v praxi je velká dřina. Janě Štěpánkové se to po léta daří, navíc se vzácnou noblesou. Z našeho osobního setkání jsem se radovala o to víc, že vonělo bezprostředností a jiskřilo vtipem.

Jan P. Muchow

Jan P. Muchow

Je čtyřnásobným držitelem Českého lva, šestkrát vyhrál Anděla, jednou Cenu české filmové kritiky a cenu Slovenské filmové akademie Slnko v sieti. V oblasti filmové hudby u nás nemá konkurenci. Známe se už dlouho.

Eliška Podzimková

Eliška Podzimková

Eliška Podzimková v šestnácti letech onemocněla rakovinou. Dlouhé měsíce trávila sama doma a nudila se. Tak zkusila ilustrovat fotografie. Její obrázky se o několik let později líbily i americkým médiím a slavnému kuchaři Jamiemu Oliverovi. Eliška oslnila Ameriku. Mladá výtvarnice dál maluje své fotografie, pomáhá malým onkologickým pacientům a brání ty, ke kterým patří – lesby a homosexuály.

Ozzy Osbourne

Ozzy Osbourne

Před sedmdesáti lety se počátkem prosince v dělnickém předměstí Birminghamu, ve čtvrti Aston, narodil John Michael Osbourne. Proslul jako Ozzy Osbourne, jeden z nejznámějších, nejobdivovanějších a zároveň nejkontroverznějších představitelů světové rockové scény. Vydatně k tomu přispívá i jeho démonická prezentace.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 6/16

XANTYPA Číslo 6/16

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 01/2019

XANTYPA XANTYPA 01/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne